Tento proces může nabývat mnoha podob od diskuse s uživatelem až po progresivní prototypování. Cílem tohoto procesu je dosažení rozhodnutí a ukončení procesu vývoje specifikace požadavků v daném stupni vývoje informačního systému.
V praxi neexistuje žádný standardní způsob vytvoření specifikace požadavků, i když literatura uvádí vlastnosti, které by specifikace požadavků měla splňovat (doplnitelnost, úplnost, jednoznačnost, pochopitelnost, modifikovatelnost, konsistence atd.). Mnohé z uvedených vlastností lze však v praxi obtížně dosáhnout, protože si mohou navzájem odporovat. Zatímco většina dovedností potřebných k vývoji informačního systému má technický charakter, v oblasti zjišťování, stanovení a ověřování platnosti uživatelských požadavků je jich velký nedostatek.
Systémová analýza uživatelských požadavků může být chápána jako řešení problému. Z tohoto pohledu je analýza požadavků procesem usuzování, který se snaží pochopit požadavky uživatelů za účelem syntézy, tj. řešení informačního systému, které uspokojí potřeby uživatelů. V průběhu tohoto procesu analytik využívá informace a znalosti, které získal z rozličných zdrojů problémové oblasti a na základě vlastních zkušeností. Z uvedených skutečností vyplývá, že znalosti vývojáře vyžadují interdisciplinární charakter. Proces analýzy uživatelských požadavků je prvořadým poznáním vlastností požadovaného systému, který vyžaduje po analytikovi, aby vytvořil strukturu a abstrakci řešeného problému, zpracoval rozmanité informace a vyvinul logickou, vnitřně strukturovanou specifikaci požadavků. Všechny ostatní dovednosti, jako jsou například interpersonální interakce nebo organizátorské dovednosti, podporují tento proces poznání. Kritickými znalostmi souvisejícími s úspěchem projektu se na základě zkušeností autora a odborných zdrojů jeví znalosti z oblasti řešené problematiky. Hlavní obtíže pak způsobuje „vrtkavost“ uživatelských požadavků.
Žádné komentáře:
Okomentovat