Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

NIKOLAJ VASILJEVIČ GOGOL

– původem z Ukrajiny, psal komedie, povídky a romány.
Taras Bulba: napsaná v mládí, romantické povídky, boj ukrajinských kozáků proti Polákům.
Revizor: komedie, satira na ruskou byrokracii, na carské úředníky a na jejich hloupost. Hlavní hrdina, petrohradský úředníček Chlesakov cestuje se svým sluhou. Zastaví se v hospodě, ale nemají čím zaplatit. Radní si myslí, že je to revizor, který má vystupovat inkognito. Chlestakov si ale myslí, že ho jdou zavřít. Brzy pochopí, že si ho úředníci spletli a využije toho-půjčí si od každého radního 300 rublů, je pozvaný ke starostovi na oběd, tam se vytahuje a pak na radu sluhy zmizí z města. Předtím napíše příteli dopis o této příhodě, ale zvědavý pošťák dopis otevře a tak to všechno vyjde najevo.
Mrtvé duše: román, doba nevolnictví v Rusku, hlavní hrdina dobrodruh Čičichov objíždí statky a za drobné vykupuje jména mrtvých nevolníků – ostrá kritika nevolnictví. Se jmény jde do banky a bere si na ně zálohu. Banka nepřijde na podvod, protože v účtech a jiných věcech nemá pořádek.
IVAN SERGEJEVIČ TURGENĚV – psal romány o vztazích mezi generacemi
Lovcovy zápisky: soubor povídek, obraz ruské přírody a kritika nevolnictví
LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ – šlechtic, ve stáří se rozhodl, že bude žít jako poddaní
Vojna a mír: 4 dílná epopej, popisuje zde dobu napoleonských válek (bitva u Slavkova, Napoleon x ruský vojevůdce Kutuzov) V této době hoří Moskva, aby ji nemohli Francouzi obsadit. Napoleon ustupuje.
Anna Karenina. Krásná vzdělaná žena, manželka vysokého carského úředníka, miluje jí hrabě Vronskyj. Anna se do něj zamiluje, požádá manžela o rozvod, ale ten jí to nepovolí, protože je to společensky nepřípustné. Anna odchází, žije s Vronskym na venkovské usedlosti. Anna jede za Vronskym na nádraží a spáchá sebevraždu – skočí pod vlak
FJODOR MICHAJLOVIČ DOSTOJEVSKÝ – odsouzen k smrti, omilostněn, žil ve exilu
Zápisky z mrtvého domu. Psychologický román.
Idiot. Román, o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého jeho okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota.
Zločin a trest. Psychologický román, o 2 části zločinu a trestu. Chudý student Raskolnikov cítí jako křivdu, že je chudý. Okrade lichvářku, ale musí zabít její sestru a jí. Šperky schová pod okap, není podezřelý, ale má výčitky svědomí. Svěří se přítelkyni prostitutce Soně a ta ho donutí, aby se přiznal.
Bratři Karamazovi – byl zavražděn otec a je hledán viník mezi 3 syny

BOŽENA NĚMCOVÁ

: narodila se ve Vídni jako nemanželské dítě, dívčím jménem Barbora Panklová, dětství prožila v Ratibořicích, kde jí ovlivnila babička Magdaléna Novotná. V 17 letech se provdala za mnohem staršího Josefa Němce, měla 4 děti, nejstarší Hynek zemřel, vrací se do Prahy, je nemocná a umírá. Psala do novin o emancipaci žen a sociálně zaměřené články. Selská politika – oslava ústavy
Národní báchorky a pověsti: např. Chytrá horákyně
Slovenské pohádky a pověsti: pohádky
Obrazy z okolí Domažlického – národopisná studie, popisuje život chodského lidu, kulturu, zvyky a kroje
povídka Karla – matka svého syna vydává od dětství za děvče, aby nemusel na vojnu. Když chlapec dospěje, zamiluje se do dívky a tím vyjde vše najevo a chlapec vojně neujde.
Divá Bára – byla podle Němcové ideální dívka-krásná, chytrá, nebojácná, uměla plavat a žila v souladu s přírodou. Báry nejlepší přítelkyně Eliška se měla vdát za muže, kterého nechtěla, tak ho Bára vystrašila. Vesničané jí zahnali do márnice, kde málem zemřela, zachránil jí myslivec
Chyže pod horami: milostný příběh chlapce z Prahy a slovenské dívky
Pohorská vesnice – odehrává se na Chodsku, příběh hraběte Hanuše, který se stará o své poddané ve vesnici. Přátelský vztah mezi poddanými a šlechtou.
V zámku a podzámčí – na zámku žije paní Skočdopolová-zbohatlice, která si koupila šlechtický titul. Je to žena zlá a sobecká, miluje jen svého psa. V podzámčí žije vdova Karásková se 2 dětmi. Zemře jí syn a poté i ona. Její starší syn Vojtěch zůstane sám. Jednou zachrání psa paní ze zámku a ona se o něj za to stará. Poté přijde do vesnice cholera a nakazí se i paní Skočdopolová. Ta slíbí bohu, že když se uzdraví, změní se. Uzdraví se, pošle Vojtěcha studovat a postaví nemocnici.
Babička: po smrti svého syna Hynka. Toto dílo je pro ní únikem z kruté reality. Je to idilické dílo, např. vztah Barunky a matky. Způsob života na venkově popisuje v průběhu 1 roku. Hlavní postavy a místa: Magdaléna Novotná, Barunka (nejstarší), bratr Jan, Vilém a nejmladší Adélka. 2 psi Sultán a Tirl. Vztah mezi bohatými a chudými:(kněžna Zaháňská)Babička radí kněžně, co s komtesou Hortenzií. Nakonec si komtesa mohla vzít italského malíře a byla šťastná. Příběh Kristy a Míly – babička docílila toho, aby se Míla vrátil z vojny. Babička umře a když se kněžna objeví na jejím pohřbu, pronese větu:“Šťastná to žena“
RUSKO:

POČÁTKY REALISMU V ČESKÉ I SVĚTOVÉ LITERATUŘE 8.

Od poloviny 19. století, odvozeno od slova realita, autoři podávají pravdivý obraz skutečnosti, hrdina je typický pro určité období, objektivní přístup ke skutečnosti, kritika nedostatků společnosti.
Kritický realimus: kritizuje společnost, dobu, ale nenavrhuje řešení, díla jsou objektivní. Autor nevstupuje do děje.
Naturalismus: zvláštní druh realismu – nadrealismus. Chápe člověka jako biologického jedince, který je ovlivněn životním prostředím, dědičnými vlastnosti a proti nim se nemůže bránit.
ČESKO:
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ: narodil se- v Borové u Přibyslavi, studoval na gymnáziu v Německém Brodě, v Praze studoval na kněze – byl vyhozen, stal se vychovatelem v Rusku. Po návratu pracuje jako novinář a redaktor, psal články proti vládě, byl postaven před soud a roku 1851 byl odvezen do vyhnanství v Brixenu, po 4 letech se nemocný vrací, manželka mu zemřela a lidé se mu vyhýbají.
Překlady: z ruštiny Gogola
Epigramy: krátké, satiricky útočné básně s pointou. Jsou soustředěny do 5 částí: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu.
Satiry: vrchol tvorby
Tyrolské elegie: popisuje zatčení, loučení s rodinou a cestu do Brixenu. Používá ironii hodně jako básnický prostředek. Satira na rakouskou vládu
Křest sv. Vladimíra: námět z takzvaného Nestorova letopisu = nejstarší ruská literární památka. Kritika absolutismu a církve, hlavní hrdina je kníže Vladimír, který přikáže utopit v Dněpru sochu boha Peruna.
Král Lávra: námět podle slavné irské pověsti, Král Lávra měl oslí uši a aby se to neprovalilo, tak každého svého holiče nechal popravit. Měl ho stříhat Kukulín, ale jeho matka krále umluvila, aby ho nechal žít. Král chce po Kukulínovi slib, že to nikomu neřekne. Ten to neunesl a svěřil se vrbě. Z této vrby si udělal muzikant Červíček kolík do basy, která všechno prozradila. Červíček byl vyhnán, ale všichni to už věděli a zalíbilo se jim to.

Romantismus v české literatuře:

KAREL HYNEK MÁCHA – vystudoval práva, rád cestoval, hrál v ochotnickém divadle, odešel pracovat do Litoměřic. Zemřel v den své svatby, měl 1 syna.
Márinka – kombinace lyrické prózy s poezií. Ona je chudá dívka-obraz pražské chudiny na Františku = nejchudší čtvrt v Praze
Cikáni – povídka, příběh šlechtického levobočka, kterého vychovali cikáni
-KHM chtěl napsat historický román Kat – 4 dílný, měl se jmenovat podle českých hradů, ale dokončil jen 1 díl – Křivoklát – uvěznění a osvobození krále Václava IV
Máj – lyricko-epická báseň, vydaná těsně před jeho smrtí. Obsahuje 4 zpěvy a 2 intermezza (1 intermezzo- obraz horské přírody, krajina a duchové se připravují na přijetí Vilémova těla, 2. intermezzo – obraz horské přírody, krajina naříká nad Vilémovou smrtí.). Hlavní hrdina Vilém-v dětství se ho ujali loupežníci, stal se jejich vůdce.Zamiluje se do Jarmily, ale ta se nechá svést od jeho otce a Vilém ho zabije, ale neví, že je to jeho otec. Je odsouzen. Jarmila se utopí v jezeře.
zpěv: Obraz krásné májové přírody, Na břehu jezera sedí Jarmila a čeká na Viléma. Přijíždí Vilémův přítel a říká, že Vilém zabil svého nepoznaného otce a bude popraven. Končí zvoláním 3x Jarmilo – uzavřela se 1. lidská tragédie
zpěv: Vilém ve vězení přemýšlí nad svým osudem, jeho život skončil. Vzpomíná, ale necítí se vinen. Nevěří v posmrtný život.
zpěv: Ráno jdou lidé na jeho popravu. V závěru pesimismus o konečnosti života.
zpěv: Po 7 letech přijíždí autor na místo Vilémovy smrti. Sedí na pahorku a přemýškí o životě. Uvědomuje si, že ani on nedosáhl uskutečnění svých představ

KAREL JAROMÍR ERBEN

– vystudoval gympl v Hradci králové, filozofii a práva. Působil jako archivář města Prahy, psal do pražských novin a časopisu Obzor. Překládal z ruštiny (Slovo o pluku Igorově) Sbíral písně – Prostonárodní písně a říkadla, pohádky – Sto prostonárodních pohádek a pověstí. Nejvýznamnější pohádky:Zlatovláska, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák, …
Kytice – sbírka básní, podkladem jsou staré české báje, pozornost soustředil na mezilidské vztahy, boj člověka s přírodou a nadpřirozenými silami.Trest je často neúměrný a krutý k vině, obsahuje 13 básní, úvodní je Kytice, závěrečná je Věštkyně
Poklad – velký pátek, kdy se otvírají poklady, žena spěchá s dítětem do kostela a uvidí otevřenou skálu a vevnitř zlato. Ponechá syna v jeskyni a odnese zlato domů. Skála se zavře a zlato se promění v listy a kamení. Musí čekat 1 rok, až se zase skála otevře. Popadne dítě a utíká domů, na zlato ani nepomyslí. Dítěti zůstane v klíně několik kousků zlata.
Polednice – Dítě zlobí matku, která vaří pro svého muže. Matka postraší dítě polednicí a ta přijde. Matka se o dítě bojí, přivine ho k sobě tak, že dítě udusí.
Zlatý kolovrat – Král zabloudí v lese a pozná Dorinku, kterou si chce vzít za ženu,ale macecha s dcerou jí zabijou a místo ní dají králi dceru Macechy. Kouzelný dědeček oživí tím, že jí promění za části zlatého kolovratu, který královi všechno prozradí.Dorinka se dostane ke králi, macechu s dcerou roztrhají v lese vlci.
Štědrý den – Má 3 části, V začátku jsou popisovány zvyky, které se v té době dělali na štědrý večer. 2 sestry jdou na štědrý večer k jezeru, vysekají díru do ledu a podívají se na svou budoucnost. Jedna uvidí svatbu a druhá svůj pohřeb.
Vodník – Dcera neposlechne matku (měla zlý sen) a jde k jezeru, kde se sní propadne lávka. Zůstane v jezeře a stane se vodníkovou ženou. Po čase se jde podívat za matkou, kterou nesmí obejmout, to poruší. Nechce se vrátit do jezera, i když tam má syna. Matka řekne vodníkovi, že se tam dcera nevrátí a ať položí syna na práh. Když matka otevře dveře, leží tam tělíčko dítěte bez hlavy a hlava hned vedle.

EDGAR ALLAN POE – básník, prozaik

Havran – báseň, básník vzpomíná na svou krásnou mrtvou milenku. Do pokoje mu vletí havran, básník mu dává otázky, zda nejde usmíření ze smrti, zda se setká se svou milenkou.
Jáma a kyvadlo – hrůzostrašný děj, počátky hororu
HENRY WADSWORTH LONGFELLOW
epos Píseň o Hiawathovi – čerpá ze starých indiánských pověstí
Rusko:
ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – básník, prozaik, dramatik, pochází z bohaté šlechtické rodiny
román Evžen Oněgin román ve verších, mladý šlechtic dostane dopis od nemocného strýce, aby přijel si převzít dědictví. Statkář Lenský ho seznámí se 2 sestrami – Olgou (Lenského nevěsta) a Taťána. Ta se zamiluje do Oněgina, ale on ji odmítne a flirtuje s Olgou.Lenský ho vyzve na souboj a je zabit. Oněgin odjíždí cestovat po Evropě, a když se vrátí, zamiluje se do Taťány, ale ta ho odmítne.
Kapitánská dcerka – historická povídka, popisuje selské povstání
Piková dáma –novela, popisuje osud člověka zaprodaného nadpřirozeným silám
Cikáni – básnická skladba
MICHAIL JURJEVIČ LERMONTOV – básník, prozaik a dramatik
Démon – romantická básnická povídka, anděl byl zavržen bohem pro svou vzpouru a byl odsouzen k věčné samotě. Zamiluje se do pozemské dívky Tamary, ta odchází do kláštera, on k ní promlouvá a ta mu podlehne. Jeho polibek ji však zabíjí a on je opět sám.
Hrdina naší doby – psychologický román, hlavní hrdina je typ zbytečného člověka, který hledá smysl života, ale nenachází ho.
V údolí Dagestonu – předpověděl zde svou smrt.
Polsko:
ADAM MICKIEWICZ – vyhnán do Ruska
Pan Tadeáš – o nepřátelství 2 rodů
Konrad Wallenrod – básnická povídka, hlavní hrdina obětuje svůj život, aby pomstil národ

ROMANTISMUS V ČESKÉ I SVĚTOVÉ LITERATUŘE

polovina 19. století
Preromantismus: - klade důraz na city, odmítá příkazy a řády, navrací se k přírodě, vzorem je venkovský nezkažený člověk, obdivuje schopného podnikavého člověka. Přechod mezi klasicismem a romantismem
Francie:
JEAN-JACQUES RAUSSEAU – filozof, pedagog a spisovatel, domníval se, že člověk je od přírody dobrý, ale kazí ho civilizace
Emil – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické románové pojednání
román: Nová Heloisa – milostný román v dopisech, líčení citů a přírody
ANTOINE-FRANCOIS PRÉVOST – kněz
román: Manon Lescaut – Manon rodiče poslali do kláštera, setká se s rytířem a zamiluje se do něj. Manon chce ale také starý a bohatý pan Duval, ona váhá mezi láskou a majetkem. Nakonec si vezme Duvala, ale podvádí ho s rytířem
Německo:
literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor)-namířeno proti společenské nespravedlivosti, útlaku, nesvobodě a pokrytectví
JOHANN WOLFGANG GOETHE – vědec, básník, prozaik, studoval práva, jeho dílo ovlivnila nešťastná láska
román: Utrpení mladého Werthera – milostný román, citové problémy řeší sebevraždou
sbírka Balady – obdiv k lidové slovesnosti
Faust – 2 dílná dramatická báseň, bůh a ďábel Mefistofeles uzavírají sázku o Faustovu duši. Ďábel mu nabídne své služby a uzavírá s ním smlouvu, pokud dosáhne uspokojení, jeho duše propadne peklu. Aby Mefistofeles odvrátil jeho touhu po vědění, přivede ho k pocitu uspokojení-omládne ho, dívku Markétu…Faust se zachrání tím, že dosáhne uspokojení jen v úsilí o dobro a užitek pro všechny.
FRIEDRICH SCHILLER – básník, dramatik a překladatel
Loupežníci – mladší bratra intrikami připraví hl. hrdinu o otcovu důvěru, dědictví a snoubenku. Chce se pomstít, stává se vůdcem loupežníků a bojuje proti nespravedlivosti
Rusko:

IVAN ANDREJEVIČ KRYLOV

- Bajky
Čechy:
Důraz se klade na cit, kult přírody, folklóru i šťastné budoucnosti, rozpětí citu, myšlenka slovanské vzájemnosti – J.Kolár, začínají se objevovat snahy o rozvoj národního jazyka
Světový romantismus: -Osvícenství a velká francouzská revoluce vyvolali naděje na osvobození člověka a na nové společenské uspořádání. Myšlenka svobody. Tyto naděje nebyly naplněny, protože se nemohly uskutečnit z daných společenských podmínkách.=
=revoluce, vzpoury. Romantismus navazuje na preromantismus, je to nejen umělecký směr, ale i životní postoj. Klade důraz na city a fantazii, hlavní hrdina bývá vyjímečný, autor se ztotožňuje s hl. hrdinou.Hlavní tématem bývá nenaplněná láska.
Anglie:
GERGE GORDON BYRON – lord, cestoval po Evropě, zemřel na mor
Childe Haroldova pouť – moderní epos, má autobiogr. prvky, Šlechtic Childe Harold opouští svou rodinu a vydává se do Evropy.
PERCY BYSSHE SHELLEY – byl vyloučen z Oxfordské university za atheistické názory.
Odpoutaný Prométheus – báseň napsaná na základě antické báje
WALTER SCOTT – básník, sběratel lidových skotských balad
román: Ivanhoe - odehrává se v Anglii ve 12. stol. Richard Lví srdce je v cizině a v Anglii bojují o moc Normandská šlechta se Sasy
Francie:
FRANCOIS RENÉ DE CHATEAUBRIAND
Atala – básnická povídka, starý indián vypráví příběh své lásky. Potom,co opustí rodinu a vrátí se k přírodě, zajmou ho indiáni a on se zamiluje do dcery náčelníka. Utečou spolu, ale ona si uvědomí, že se nemohou vzít a zabije se.
VIKTOR HUGO – básník, prozaik, dramatik, proslavil se sporem s Ludvíkem Bonapartem.
Legenda věků – básnický cyklus, 3 dílný, obraz vývoje lidstva, hlavní myšlenkou je víra v lepší budoucnost
Chrám Matky boží v Paříži – román, hl. postavou je Quasimodo,zvoník v kostele u kněze Frola. Ten se zamiluje do cikánky Esmeraldy, chce ji unést tak pošle Quasimoda, ale toho chytí a jediná, kdo mu pomůže je Esmeralda. Protože Frolo ji nemůže mít, svalí na ni vraždu a ona je popravena. Frolo se zabije a Quasimodo se ztratí, je nalezen mrtví u jejího hrobu.
Bídníci – hl. hrdina je trestanec, který uteče z nucených prací. Dostane se ke knězi, který mu ukáže správnou cestu. Stává se starostou a adoptuje dívku. Prchají spolu před hlídačem z nucených prací. Když se jeho schovanka vdá, odchází do ústraní, aby jí neuškodil.
Stendhal – pravým jménem Henry Boyle, důstojník v armádě.
Červený a černý – hl. hrdina je z chudé rodiny, který chce vyniknout ve společnosti. Svede paní de Rénal a ta mu umožní, aby se stal úředníkem. Snaží se vzít si Matyldu, dceru šlechtice,ale to mu znemožní paní de Rénal. Postřelí ji, je zatčen a odsouzen pro pokus o vraždu. Matylda a paní de Rénal mu vymohou milost, ale on ji nepřijme.
Amerika:

Jan Kollár

– původem slovák, ale psal česky, studoval na Slovensku a v Německu, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti. Seznámil se s Mínou a odešli do Budapešti, poté do Vídně, kde i zemřel.
Slávy dcera – základem byla sbírka Básně – elegie, ódy, epigramy a milostná lyrika Míně. Mína splývá s dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva, provází básníka po slovanské pravlasti. Skladba obsahuje předzpěv a 5 zpěvů nazvaných podle řek protékajícím slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj, Léthé (nebe) a Acheron (peklo). Předzpěv – záhuba Polabských slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra ve slavnou budoucnost Slovanstva.
O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými – slované by měli vytvořit jednotnou kulturu.
Národnie zpievanky – soubor sebraných slovenských lidových písní
František Ladislav Čelakovský: - pracoval jako vychovatel, redaktor pražských novin a profesor na universitě ve Vratislavi, poté převzal po Šafaříkovi místo profesora v Praze, překládal z NJ, AJ a latiny
Ohlas písní ruských – inspiruje se ruskou lidovou slovesností a přetváří ruské byliny. Básně vyprávějí o dobách boje s Turky a Tatary, život lidu v nejrůznějších podobách a vítězství nad Napoleonem. Převládá epika nad lyrikou, obsahuje 26 básní
Ohlas písní českých - napsána o 10 let později, obsahuje 57 básní, zachycuje ráz českého lidového života. Převládá lyrika, která je satiricky a posměšně zaměřená. Vyjadřuje nenávist k útisku, oslavuje husitského vojevůdce a píše i balady v lidovém tónu (báseň Toman a lesní panna)
VYVRCHOLENÍ OBROZENECKÝCH SNAH:
Josef Kajetán Tyl: - kočovný herec, dramatik, novinář (založil časopis Květy), prozaik, byl pronásledován a vyhnán z Prahy. Psal povídky o obrazu bídy lidu (povídka Chudí lidé), těžkém životě umělců (povídka Rozervanec – o Máchovi) a o historii (povídka Dekret kutnohorský). Psal divadelní hry ze současnosti
Paličova dcera – příběh dívky, která se stará o své sourozence, protože otce zavřeli
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka – fraška s písněmi. Zachycuje život pražských lidových vrstev (vlastenecký švec Kroutil a jeho syn Jeník. Proti lásce Jeníka k jeho dívce je jeho teta, která zastupuje zpanštělé měšťáky. Děj vrcholí na lidové slavnosti ševců,kde zazní poprvé píseň kde domov můj od F. Škroupa, kterou zpívá slepý houslista Mareš.

Kutnohorští havíři

- skutečná vzpoura havířů v 16. stol. Minomistr okrádá horníky i krále a ti se vzbouří – potlačeno. Vůdci v čele s havířským opatem jsou popraveni.
Jan Hus – setkání Husa a Žižky – není pravdivé, jakoby hus předával své názory Žižkovi.
Strakonický dudák – oslava českého lidu – síly, lásky, obětavosti a vlastenectví. Varování před přílišnou touhou po penězích. Švanda je chudý chlapec, který miluje dceru hajného Dorotku. Švanda si musí vydělat peníze, kvůli Dorotce, jeho matka víla Rosava mu očaruje dudy. Vocilka – prospěchář a zběhlý student se na Švandu přilepí a okrádá ho. Švanda se dostane na zámek, kde je princezna Zulika a zůstane tam. Dorotce umře otec a ona se s Kalafundou vydá hledat Švandu. Najde ho, ale on už ji nechce. Švanda se dostane do vězení a z něj mu pomůže opět matka. Švanda se rozhodne vydat hledat kořen lásky, který by mu vrátil Dorotku. Švanda dudy prokleje a ty ztratí svou moc. Po třetí a naposledy mu pomáhá Rosava. Hlavní myšlenkou je, že peníze špatně ovlivňují člověka.
Rukopisy RKZ - padělky
V roce 1817 „nalezl“ Václav Hanka tzv. Rukopis královédvorský – měl pocházet ze 13. století a obsahoval 6 epických, 6 lyrických a 2 lyrickoepické básně.
V roce 1818 „nalezl“ Josef Linda Rukopis Zelenohorský, který měl pocházet z 10. století a obsahoval zlomek z velké epické skladby.
Palacký a Šafařík dokázali nepravost rukopisů, ale boj o ně trval až do 80. let 19. století, kdy byly definitivně prohlášeny za padělky. Měly dokázat starobylost naší kultury a posílit národní sebevědomí. Staly se inspirací pro další umělce (Smetana, Zeyer, Mánes)

NÁRODNÍ OBROZENÍ

(70. léta 18. stol. – 40. léta 19. stol.)
V době, kdy v Evropě vrcholí osvícenství se zdá být český kulturní život odsouzen k zániku.
Od konce 18. stol. však knižní produkce v českém jazyce vzrůstá. Zrušení nevolnictví a vydání tolerančního patentu – tolerance víry. Hlavní úkoly NO byly:péče o český jazyk, seznámit národ s jeho vlastní historií. Myšlenka slovanské vzájemnosti = idea sjednocení slovanských národů na obranu, cílem bylo posilovat národní sebevědomí. Poezie byla inspirována lidovou slovesností.
Fáze NO:- 1) fáze obranná – do počátku 19. století
2) fáze ofenzivní – do konce 20. let 19. století
3) vyvrcholení obrozeneckých snah – 30. – 50. léta 19. století
FÁZE OBRANNÁ:
cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk.
Václav Thám: - psal historické hry – Břetislav a Jitka
V.K.Klicpera: - psal veselohry – Divotvorný klobouk, Zlý jelen
-1. vlastenecké divadlo – Bouda – 80. léta 18. století, Matěj Kopecký-loutkové divadlo Vznik tzv. České expedice . Václav Matěj Kramérius vydává Kramériovy c.k. pražské poštovní noviny
Josef Dobrovský: pochází z Uher, studoval na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě a v Klatovech. V Praze studoval filozofii a teologii, ale kněžské povolání nevykonával. Stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice. Podnikl několik studijních cest do Ruska a Švédska.
Podrobná mluvnice češtiny – psaná německy, 1. vědecká mluvnice, byl skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil takzvanou jazykovou normu a navrhl analogickou opravu pravopisu ( platí dodnes)
Německo – český slovník – 2 dílný
Základy jazyka staroslověnského – psáno latinsky, 1. vědecká mluvnice staroslověnštiny na základě dochovaných památek.
Dějiny českého jazyka a literatury – psaná německy, vývoj jazyka a literatury.
-Dobrovský položil základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy, základy české moderní vědy, odmítl pravost Rukopisů a dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka.

1)FÁZE OFENZIVNÍ:

vliv napoleonských válek, rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby, pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky.
Josef Jungmann: jazykovědec, překladatel a básník. Pochází z Berounska, působil na gymnáziu v Litoměřicích a na gymplu v Praze Překládal z francouzštiny, angličtiny, němčiny a ruštiny.Snažil se dokázat, že čeština je schopna vyjádřit náročná umělecká díla
Slovník česko-německý – má 5 dílů, čerpal z literárních památek, vyráběl novotvary (rostlina, nerost, dusík, čtverec), vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitárních věd.
Rozmlouvání o jazyce českém – obraz nízké úrovně češtiny počátku 19. stol.
Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky+čítanka pro gymnázia
Historie literatury české – přehled dějin české literatury, knihopis rozdělený do 7 oddílů (každý oddíl obsahoval historickou situaci, vzdělanost doby a seznam literárních prací)
Oldřich a Božena – 1. česká básnická romance
František Palacký:- narodil se v Hodslavicích na Moravě, politik-stoupenec austroslavismu = požadavek, aby češi byli autonomní v rámci Rakouska. Byl organizátorem založení časopisu Společnosti, vlasteneckého muzea v Čechách a Matice české (vydávání českých knih)
Dějiny národa českého v Čechách a na Moravě – 5ti dílné dílo psané od roku 1836 německy a od roku 1848 česky. Zpracoval dějiny českého národa od nejstarších dob až do roku 1526, poprvé zpracoval vědecky dobu husitskou, dějiny zobrazil jako boj dobra a zla (zápas němectví X slovanství)
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozodie – napsal společně se Šafaříkem
Pavel Josef Šafařík:- původem slovák,ale psal česky, zakladatel slovanské archeologie
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, kultura a zvyky až do konce 10. stol.Tímto dílem prokázal, že Slované jsou v Evropě starousedlíky a jsou spolutvůrce evropské kultury.
Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – psáno německy, slovanstvo považuje za jeden národ, vidí ho jako celek.

VÝVOJ LITERATURY V DOBĚ NÁRODNÍHO OBROZENÍ

Vznikl ve Francii. Vychází z rozumové kázně, vzorem je antika a renesance. Charakteristická je střídmost, rozvaha, pravda, vyrovnanost a rozumovost. V klasicismu má hrdina kladné rysy a musí být vzorem. Hrdina je postava veřejná, obětuje se vyšším ideálům, nejedná přirozeně, ale řídí se společenskými řády. Jsou to postavy z vyšších vrstev, prosazují dobro a charakter.
Vysoký: - tragédie, óda, epos – o životě vysokých vrstev psáno rýmovaným veršem.
Nízký: - komedie, bajka, satira, fraška – postavy jsou neurozené, náměty ze současnosti, psaný veršem i prózou.
Francie: Tragédie: -
Jean Racine – Faidra – žena athénského krále miluje svého nevlastního syna.
Pierre Corneile – Cid – Rodrigo a Xiména se milují a jejich rodiče počítají se sňatkem. Otcové se pohádají, Ximénin otec je zabit a Xiména je i přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce. Vše nakonec řeší král.
Komedie: Jean Baptiste Moliére: vlastním jménem J.B.Poquelin, působil u kočovných hereckých společností jako herec, režisér a spisovatel, vysmívá se lakomosti, úlisnosti, náboženskému pokrytectví, snaze měšťanů napodobit šlechtu. Jeho hrdinové jsou pojati satiricky i humorně.
Tartuffe – Tartuffe si získal důvěru měšťana Orgona, zcela ho ovládá a nabývá vlivu nad jeho rodinou. Usiluje o jeho ženu a má si vzít jeho dceru, ale členové rodiny se tomu snaží zabránit. Orgon Tartuffovi připisuje i svůj majetek a jen králův zásah zabrání úplnému rozpadu rodiny. Je to politická satirická hra.
Lakomec – lichvář Harpagon je pro peníze ochoten obětovat vše a ztráta pokladu pro něj znamená životní tragédii.= nenávidí lidi a je z něj poloviční šílenec.
Don Juan – pokrytecký šlechtic, kritika rozmařilosti
Misantrop – nepřítel lidí, kritika vypočítavosti šlechty
Zdravý nemocný – útok na šarlatánství, sobectví a pokrytectví lékařů
Bajka: Jean de la Fontaine – napsal 12 knih bajek, kritizuje morálku své doby.

Osvícenství: (18. století)

Myšlenkový proud, který prosazuje vládu rozumu, kritizuje církev, měšťanstvo a konzervatizmus. Odmítá tradice a opírá se o vědecké poznatky. Osvícenství navazuje na myšlenky renesance. Osvícenská doba podporovala vědu, zakládaly se knihovny a musea, věda a bádání zaujaly místo náboženství. Cílen osvícenství bylo zrovnoprávnění všech občanů. Spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky a publicisty.
Francie:
Francois Voltaire – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik a publicista, kritik absolutismu a církevního fanatismu
Candide neboli Optimismus – filozof. román, hlavní hrdina a jeho sluha putují světem a hledají štěstí. Odhalují loupežnost válek, úplatnost v soudnictví, lidskou pověrčivost.
Charles de Montesquien - kritizuje satirickou formou společenské a politické poměry.
Perské listy – cesta do Evropy za vzděláním
Denis Diderot – filozof,
Jeptiška – román v dopisech, autobiografie dívky, která byla přinucena vstoupit do kláštera
Jakub fatalista dialog sluhy a jeho pána o otázkách morálních
Anglie:
Daniel Defoe: Robinson Crusoe – dobrodružný román pojednávající o člověku, který ztroskotal na pustém ostrově. Román je oslavou práce, o vztahu člověka k přírodě.
Jonathan Swift: Gulliverovy cesty – filozofický, satirický a utopický román. Kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti.

Mistr Jan Hus (1371 – 1415)

narodil se v Husinci u Prachatic. Vystudoval Karlovu univerzitu – obor teologie, byl vysvěcen na kněze. Působil jako profesor, děkan a rektor KU. Měl vliv na krále Václava IV., takže král vydal v roce 1409 tzv. Dekret Kutnohorský (počeštění KU). 3 hlasy české proti 1 německému. Kázal v kapli Betlémské. Měl velké zásluhy o český jazyk. Byl vyhlášen interdikt (kladba) – zákaz náboženských procesů dokud Hus zůstane v Praze. Byl prohlášen za kacíře a pozván do Kostnice na koncil (církevní sněm, měl zde obhajovat své učení). Zikmund mu dal tzv. „Glejt“, který zabezpečoval bezpečný návrat. Byl předán světské moci a 6. 7. 1415 byl upálen jako kacíř.
Dílo:
„De ecclesia“ (O církvi) – hlavou církve není papež, ale Kristus, papež je člověk a tudíž je omylný. Zdrojem všech neřestí v církvi je její bohatství, církev by se měla vrátit k prvokřesťanské chudobě. Pokud se příkazy pána neshodují s učením kristovým není nutné je uposlechnout.
„Knížky o svatokupectví“ – kritizuje prodávání propustků a církevních úřadů, kritizuje bohatství církve a nemravný život církevních představitelů. Vyčítá přepychový život kněží. Vybírají peníze za své služby, kostely přes dostatek peněz stejně neopravují.
„Postila“ – výklad evangelia formou kázání nebo traktátu. Psána česky. Výklad je určený prostým lidem prokládaný citáty a oživovaný otázkami a příslovími.
„Výklad Viery, Desatero o Páteře“ – výklad 3 modliteb, úvahy o mravném životě a kritika společnosti, psaná česky.

„Dcerka“

– učí dívky a ženy správnému a mravnému životu.
„O pravopise českém“ – odstranil spřežkový pravopis a nahradil ho diakritickými znaménky. Německá slova nahrazoval slovy českými. Odstranil některé minulé časy a dvojné číslo tzv. duál.
„Listy (dopisy) z Kostnice“ – 1. Dopis – Přátelům v Čechách – prosí o ochranu kaple Betlémské, vyzývá k lásce, aby nenechali dobrým lidem ubližovat, aby každý mohl svobodně říkat pravdu. 2. Dopis – Univerzitě pražské – sděluje že žádné ze svého učení neodvolal. Hus v kapli Betlémské obnovil sborný zpěv.
Literární památky doby husitské
„Jistebnický kancionál“ – zpěvník, jsou tam všechny písně (ty nejstarší a písně které se zpívaly v kapli Betlémské).
Např.:
„Kdož sú boží bojovníci“ – nejen náboženská píseň, ale i píseň vojenská a bojová, která má dodat odvahu, statečnost, sjednotit k boji a povznést sebevědomí.
„Povstaň, povstaň veliké město pražské“ – píseň která vyzývá k boji proti Zikmundovi.
„Žižkův vojenský řád“ – obsahuje zásady boje, kázeňský řád a morální požadavky.
„Budyšínský rukopis“ – má 3 části, 3 delší básně
„Hádání Prahy s Kutnou Horou“ – spor mezi husity a katolíky
„Žaloba koruny české“ – zaměření proti Zikmundovi
„Porok“ – (výtka) koruny české – zaměření proti Zikmundovi
Vavřinec z Březové – napsal Husitskou kroniku, je psána latinsky. Báseň „Píseň o vítězství u Domažlic“.
„Husitská kronika“ – latinská kronika popisuje léta 1414 – 1422 z pohledu umírněného pražského husity.

Literatura doby husitských válek

po Husově smrti dochází k sjednocení národa. Době se přizpůsobují i literární žánry. Mizí legendy, rytířské eposy i dramata, naopak se rozvíjí satiry, historické zpěvy, kroniky (se zaměřením na současné události), traktáty, polemiky, postily a v neposlední řadě i duchovní písně. Duchovní písně se často zaobíraly aktuálními událostmi. Z období husitského hnutí také pochází několik překladů Bible, či některých jejích částí. První takovýto překlad pochází z počátku 15. století.
Doba po bitvě u Lipan
Petr Chelčický (1390 – 1460)
pocházel z Chelčice u Vodňan. Byl to zeman, kritik nedostatků v církvi. Ovlivněn díly Štítného i okruhu Betlémské kaple, ale nepřijímá je bez kritiky. Jeho tvorba je známá až od roku 1420.
Dílo:
„Sieť viery pravé“ – je to alegorické dílo, síť představuje křesťanské učení, má napravovat hříšníky. Největšími hříšníky jsou 2 velké ryby (císař a papež). I ti níže postavení jsou hříšníky – duchovní šlechta, měšťané (roty šibalské).
„O trojím lidu“ – odsuzuje rozdělení společnosti na stavy (kněžský, vojenský a robotný) lidé jsou si před tváří boží rovni.
„O boji duchovním“ – traktát, zavrhl husitské války. Opíral se o bibli – křesťan nesmí zabíjet. Jediný možný boj – duchovní x ďábelskému pokušení (hříchu), aktuální po porážce revolučního hnutí.
„Postila“ – obsahuje psané úvahy ve formě kázání, velmi ostře napadá církev za svatokupectví.
Za vlády Jiřího z Poděbrad (1458 – 1471) došlo díky jeho politice k rozvoji cestopisů „Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa“ – autorem je Václav Šašek z Bířkova. Originál se nedochoval. Tento cestopis se stal podkladem pro knížku Aloise Jiráska „Z Čech až na konec světa“.
Podle jeho zásad vznikla Jednota Bratrská v Kunvaldu u Žamberka v roce 1457. Později se členové jednoty rozdělili na konzervativní část na pokrok. Vzdělanou část. ti zdůrazňovali vzdělání – školy, tiskárny. JB se stala centrem české vzdělanosti až do roku 1620.

LITERATURA DOBY HUSITSKÉ (14. STOL. – 15. STOL.)

Reformace
konec 14. století a přelom 15. Století
sílí kritika církve a snahy o její nápravu (reformace církve)
roste zájem o bibli (vzor pro mezilidské vztahy) – úplný překlad do češtiny
začaly se projevovat třídní rozpory (chudí x bohatí), snahy o nápravu společnosti
vznikala nábožensko-vzdělávací literatura – kázání, traktáty
vrcholí procesy počešťování literatury
Traktát
učené pojednání, úvaha
z počátku náboženské, později estetické, nebo filozofické otázky
patrný osobní vztah autora, bojovně naladěný
vymizeli typičtí středověcí hrdinové, duchovní a rytířská epika, středověké drama a světská lyrika
v popředí je satirické básnictví, duchovní písně (i modlitby), traktát a kronika
Husovi předchůdci
většinou kazatelé, usilující o nápravu společnosti na podkladě náboženství.
Matěj z Janova – myslitel, působil na vysoké škole, psal latinsky – neměl ohlas mezi lidmi.
„Pravidla Starého a Nového zákona“ – spis
Konrád Waldhauser – kazatel, kázal latinsky nebo německy. Nabádal bohaté vrstvy k nápravě společenských poměrů. Společně s Matějem propagoval chudou církev. Kázal na univerzitě, pozván Karlem IV. Svým kázáním vzbudil nelibost některých mnišských řádů.
Jan Milíč z Kroměříže – český kazatel, kázal především k chudině, jeho žáci vytvořili středisko českého kazatelství v kapli Betlémské, byl několikrát vězněn.

Tomáš Štítný ze Štítného (1333 – 1401)

nejvýznamnější předchůdce Husa. Studoval v Praze na univerzitě, nedosáhl hodnosti – odjel zpět do jižních Čech, kde se narodil, oženil se a hospodařil tam. Do Prahy jezdil poslouchat Milíče. Původně začal psát pro své děti, později pro všechny lidi na venkově s kterými přicházel do styku jeho dílo plnilo úlohu kostela i školy, promlouvalo ke všem obyvatelům venkova, bylo srozumitelné, názorné a působivé. Byl ovlivněn J. Milíčem a K. Waldhauserem. Zakladatel traktátu, byl považován za klasika naučné literatury.
Dílo:
„Knížky šestery o obecných věcech křesťanských“ – první sborník traktátů. Promyšlený celek, poučné dílo o věcech důležitých ke křesťansky dokonalému životu. Snaha o nápravu šlechty. Poprvé píše o náboženských otázkách česky, omlouvá se za to a říká: „aby byl bůh milován musí být poznán“.
„Knihy naučení křesťanského“
„Řeči besední“ – psáno formou rozmluvy mezi otcem a dětmi, vyložil celou křesťanskou věrouku.
„Řeči sváteční a nedělní“ – psal o základech věrouky, filozofická literatura – české termíny. Pomocí příkladů vykládá pasáže z evangelia.
„Knížky o Šašiech“ – vztahy mezi společenskými vrstvami přirovnává k šachové hře, alegorie.
„Sedlák pěšec“ – estetické otázky

3. Česky psaná literatura

Druhá nejstarší duchovní píseň Svatý Václave – přelom 12. a 13. Století. Psaná česky, Václav je zobrazen jako rytíř, který má chránit český národ. Zpívala se jako hymna, z písně duchovní se stala píseň slavnostní a válečná.
Chorál – slavnostní, národní, válečná píseň.
14. století – souvislá literatura česky psaná, díla vznikají na počátku 14. století, za vlády posledních Přemyslovců a Lucemburků.
„Alexandreis“ – 1306, popisuje život Alexandra Makedonského, v mládí ho vychovával řecký filozof Aristoteles, jeho válečná tažení v Malé Asii a předčasnou smrt v Babylóně. Je zobrazen jako středověký rytíř, ale děj je zasazen převážně do českého prostředí (česká jména, popis korunovace českého krále). Autor je neznámý, pravděpodobně vyšší šlechtic. Z původních asi 9000 veršů se dochovala 1/3.
„Dalimilova kronika“ – 1314, první česky psaná veršovaná kronika, autor je neznámý, pravděpodobně nižší šlechtic, protože kritizuje vyšší šlechtu a chrání poddané. Má 106 kapitol. Začíná počátky lidstva a pak přechází k historii českého národa. Má významný historický charakter, vyzívá k jednotě národa a je proti němcům.
Literatura doby Karla IV.
1/2 14 stol.
Doba rozkvětu českého státu.
1348 – založení Karlovy univerzity
1344 – založení pražského arcibiskupství
latinsky psaná literatura
„Vita Caroli“ – Život Karlův, životopis Karla IV., napsal ho sám.
česky psaná literatura
„Zbraslavská kronika“ – psal jí opat Zbraslavského kláštera (Otta), chtěl napsat životopis Václava II. a historii kláštera, kronika zachycuje dějiny do roku 1338.

Legendy:

„O svatém Prokopu“ – legenda vypráví o zázraku kdy opat Sázavského kláštera vyhnal němce.
„O svaté Kateřině“ – psaná česky. Královská dcera se zaslíbí Kristovi a je za svou víru umučena.
Dramata:
„Mastičkář“ – zlomek velkonoční hry. 3 Marie jdou vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo. Obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků. Je zde zobrazen život měšťanský a lidový a to se smyslem pro skutečnost. Projevuje se to v řeči o vulgarismech. Střídání českých a latinských veršů – makaronismy.
Satira – humorným způsobem kritizuje nedostatky ve společnosti i lidského charakteru.
Měšťanská satira
„Hradecký rukopis“ – autor je neznámý, má 3 části.
„Satiry o řemeslnících a konšelích“ – kritizuje nepravosti ve společnosti, veršované kázání.
„Desatero kázánie božie“
„Bajka o lišcie a čbánu“
Alegorie – jinotaj, skrytý význam.
Smil Flaška z Pardubic
„Nová rada“ – alegorie, zvířata radí králi lvu jak má dobře vládnout.
studentská satira
„Píseň veselé chudiny“ – báseň, název je míněn ironicky, blíží se zima, chudina se jí bojí, protože nemá co na sebe a ani co jíst.
„Podkoní a žák“ – skladba je psána formou sporu, podkoní a student se hádají komu se žije lépe, z hádky vyplývá že oba žijí stejně špatně a závěru se poperou.

Pražské hlaholské zlomky

– modlitby
Latinská literatura
10. – 11. století. Český stát byl orientován na Západní latinskou kulturu, v roce 973 založeno Pražské biskupství. Vznikají latinsky psané legendy „Kristiánova legenda“ – o životě a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily.
Legenda – verš i próza, vypráví o životě, skutcích, zázracích a umučení světců. Legendy jsou částečně historicky pravdivé.
Koncem 11. – 12. Století vítězí latina, rozvíjí se dějepisectví.
Kosmas (1045 – 1125)
první český kronikář. Byl to kněz a vzdělaný člověk.
Dílo:
„Kronika Česká“ – představuje první významný pokus o chronologické zachycení událostí a pokus o jejich uspořádání v celek. Kosmas líčí dějiny od nejstarších dob až po svou smrt. Kronika Česká dovršila vítězství latiny nad staroslověnskou tvorbou.
Prameny rozdělil:
bájné vyprávění starců – Libuše, Přemysl, Praotec Čech.
zprávy hodnověrných svědků – co slyšeli a viděli
Kosmova současnost – události, které se staly za Kosmova života.
Kronika – popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu, styl je prostý a věcný.
Kronika Česká – první kronika, historické a umělecké dílo, straní katolické církvi a Přemyslovcům.
Glosky – vpisky, poznámky do latinského textu.

„Nový zákon“

– vznik asi 1. stol. našeho letopočtu. Psán řecky. Křesťanská část bible, narození, život, skutky a smrt Ježíše Krista. Má 4 evangelia – Matouš, Marek, Lukáš a Jan.
Epištoly – listy apoštolům věřícím
Apokalipsa – zjevení svatého Jana
Herodes – král (symbol krutosti) nechal zabít všechny narozené chlapce.
Nazaretský Ježíš – byl ukřižován (politické aféry). Zlu se nemá odporovat zlem.
Ježíš – učil lidi milovat své děti.
literatura světská – nejsou náboženská témata. Hrdinou je rytíř, král, nebo bojovník.
Německo – Píseň o Nibelunzích (13. století)
Španělsko – Píseň o Cidovi
Rusko – Slovo o pluku Igorově (12. století)
Finská – Kalevala
Česká – Alexandreis
Francie – Píseň o Rolandovi
Dvorská lyrika – vznešená milostná poezie, kde autor vyjadřuje lásku, úctu a obdiv k dámě jeho srdce. Pochází z 12 století z jižní Francie. Přednášeli, nebo zpívali ji ve Francii trubadúři, v Německu minesengři, žervéři, nebo žakéři (jejich pomocníci).
Druhy:
Alba – svítáníčka, loučení za úsvitu
Pastorela – pastýřské milostné písně
Epištola – milostný list
Měšťanská literatura – humornou formou ukazovala lidské i společenské nedostatky. Šířili ji studenti.

NEJSTARŠÍ OBDOBÍ NAŠEHO PÍSEMNICTVÍ

často neznáme autora, souvisí se vznikem Velkomoravské říše a později i Českého státu, psalo se staroslověnsky, latinsky a česky, často se dochovaly jen části tzv. zlomky.
Staroslověnská literatura
1/2 9 stol. Velká Morava. Příchod Cyrila a Metoděje. Velkomoravská říše – vládne kníže Rostislav, který požádal byzantského císaře o vyslání křesťanské mise. V roce 863 přichází Konstantin (Cyril) a jeho bratr Metoděj. Konstantin byl filozof, Metoděj byl diplomat. Šířili křesťanství Slovanským jazykem a tím pomohli upevnit i stát. Jejich mise měla politický charakter. Oba bratři zavedli do bohoslužeb slovanskou řeč – staroslověnštinu. Zavedli také slovanské písmo Hlaholici na základě malých písmem řecké abecedy. Mladší byla Cyrilice – základ Azbuky.
Literární památky
Proglas – autorem je Konstantin. Veršovaná předmluva k překladu Evangelia. Zdůrazňuje právo lidí na bohoslužbu v mateřském jazyce – krok k demokracii, náboženství a tím i vzdělání vůbec.
Život Konstantina, Život Metoděje – dříve Panonské legendy, zabývají se událostmi od narození obou bratrů až po jejich smrt. Psali je jejich žáci. Obhajoba životního díla obou bratrů.
Kyjevské listy – psány Hlaholicí – zlomek z mešní knihy
Peterik (Kniha otců) – vypráví o životě mnichů, poučné a vzdělávají dílo.
Zákon sudnyj ljudem
Nomokánon (církevní předpisy) – právnická literatura. Po Metodějově smrti zákaz staroslověnské bohoslužby, staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře, který byl později vypálen a mniši vyhnáni. Kulturní centrum přemyslovského státu do 11. stol. n. l.
Život svatého Václava – první staroslověnská legenda. Pochází z 10. stol., vypráví o knížeti Václavovi a o jeho mučednické smrti.
Hospodine pomiluj ny – první duchovní píseň z 10. stol., pane smiluj se nad námi, plnila funkci hymny, 8 veršů bez rýmu, prosba o mír a úrodu. Zpívána při slavnostních příležitostech.
11. stol. – druhá Staroslověnská legenda o sv. Václavovi, náročný styl, typická středověká legenda se zázraky.

Publius Ovidius Naso

– (43 př. n. l. – 18 n. l.) psal žalozpěvy – elegie z vyhnanství.
„Proměny“ – vyspělé umělecké dílo, snaží se zde zachytit proměnlivost a pomíjivost světa. (Metomorfózy) 250 bájí řeckých a římských, v každé z nich dochází k proměně Niobí – kámen.
„Umění milovat“ – milostná poezie.
„Tristia“ – žalozpěvy, 250 řeckých a částečně římských bájí. Začíná vznikem světa a končí přeměnou Calsarovi duše v kometu.
stříbrné období (1 stol. př. n. l.)
Satira:
Decimus Iunius Iuvenális – bránil svými satirami chudé proti bohatým
Marcus Valerius Martialis – vytvořil klasický epigram – krátká satirická báseň, autor kritizuje zápory jen v závěru je pointa (vtipové vyznění).
Filozofie:
Lucius Annaeus Senesa - (4 př. n. l. – 65 n. l.) vychovatel císaře Nera. Dramatik, filozof, politik na dvoře Claudia.
„O duševním klidu“
Historie:
Publius Cornelius Tacitus
„Letopisy“
„Historie“ – dějiny Říma
období úpadku
Marcus Aurelius
„Hovory k sobě“

STŘEDOVĚKÁ LITERATURA

- po pádu západořímské říše roku 476; vliv křesťanství.
Náboženská literatura – psána latinsky, základem je Bible – má 2 části.
„Starý zákon“ – starověká literatura, 1. tis. př. n. l. Základem je TÓRA – 5 knih Mojžíšových. 1 kniha Genesis – stvoření. V dalších knihách je popsána historie židovského národa. („Knihy králů“, „Žalmy“, „Píseň písní“ – milostná báseň. Autor je Šalamoun.
Stvoření světa – bůh stvořil zemi, vodstvo, Adama za 6 dní a sedmý den odpočíval.
Adam a Eva – žil v ráji Edén
Kain a Abel - Abel uctíval boha, Kain byl závistivý a zabil Abela, Kain byl poznamenán Kainovým znamením.
Potopa světa – lidé žili v neřesti, bůh začal litovat, Bůh přikázal Noemovi postat Archu, potopa nastala za 40 dní a nocí Archa přistála na biblické hoře Ararat.
Sodoma, gomora – lidé žili v hříchu a neřesti, nectili boha, bůh seslal rozkaz Lotovi a jeho ženě, při cestě pryč se ale nesměli otočit, ale žena byla zvědavá a otočila se a změnila se v solný sloup.
Historie židovského národa
Mojžíš – chtěl propuštění židů, faraón zakazuje, bůh sesílá 10 egyptských ran – 10 rána – zabití všeho prvorozeného, kromě židů a mezi zabitými je i syn faraónův. Faraón osvobodí židy před kterými se otevře Rudé moře, ale vojáci pronásledují Židy, ale moře se před vojáky zavřelo, putovali 40 let po poušti, prostoupili k hoře Sinaj kam vylezl Mojžíš a zpátky s sebou přinesl Desatero božích přikázání. Židé se usadili až v Kenanu.
Králové:
Saul – bitva mezi Davidem a Goliášem
David – založil Jeruzalém
Šalamoun

Aristofanés

– (443 – 385 př. n. l) vyzdvihl antickou komedii, která vznikla ze satirického dramatu.
„Lysistraté“ – hl. hrdinka komedie. Rozhodla se že manželky a děti válečníků nebudou dále strádat neustálými boji. Proto vyzve ostatní ženy, aby odmítaly mužům jejich manželské povinnosti do té doby než skončí válka. Pod vedením Lysistraté se ženám podaří muže přesvědčit a bojující města mezi sebou uzavírají mír. Hra končí průvodem, v němž nahá žena symbolizuje tělesnou lásku a usmíření.
„Jezdci“
„Žáby“
„Mír“
„Vosy“
Znaky antické komedie:
šťastný, mírný konec
útok na politické poměry a soudobou morálku
nevázaný žert
dialog
Historická próza
zakladatelem dějepisu je považován Hérodotos (485 – 425 př. n. l.) je autorem dějin národů kolem Egyptského moře.
Thúkýdidés – (460 – 396 př. n. l.) zakladatel vědeckého dějepisectví. Vyloučil z dějin božské zásahy.
Řečnictví:
Démosthénés – (384 – 322 př. n. l.) byl proti králi Filipu Makedonskému  Filipika – bojová řeč proti někomu.
Filosofie:
Platón – (427 – 347 př. n. l.) zachováno 40 spisů „Ústava“ – forma dialogu učitele se žáky.
Aristotelés – (384 – 322 př. n. l.) vychoval Alexandra Makedonského, přestože byl Platónův žák, nesouhlasil s jeho názorem na svět idejí.
„Poetika“
„Rétorika“
jsou to encyklopedická díla o rozdělení vědních oborů.

Helénistické období

(4. – 1. stol. př. n. l.) – řecká lit. se rozšiřuje i na území Egypta, Přední Asie a Indie. Centrem říše je Alexandrie. Rozvoj věd.
Eukleides – (3. stol. př. n. l.) v knize „Základy“ shrnul geometrické poznatky řecké matematiky.
Archimédes – vědecké dílo, matematika, astronomie, mechanika.
Římská literatura – od 3. stol. př. n. l. do 5. stol. př. n. l. Psáno latinsky, navazuje na ústní lidovou slovesnost a klasickou řeckou kulturu.
archaické období – 3. Stol. př. n. l.
Komedie:
Titus Maccius Plautus – čerpá ze života otroků, vojáků a milenců.
„Komedie o hrnci“ – o lakomci (později na toto dílo navázal Moliére).
„Pseudolus“ – hl. hrdinou je otrok, který vyzrál nad svým pánem.
Vrcholné (Zlaté, Ciceronovo) období – 1. stol př. n. l. až počátek 1. stol. po n. l.
Řečnictví:
Marcus Tullius Cicero - (106 – 43 př. n. l.) jeho spisovný jazyk se stal normou spisovné latiny. Největší římský řečník, konzul, odešel do vyhnanství, byl zavražděn.
„Tuskulské hovory“ – filozofický spis, smyšlené hovory mezi Cicerem a různými filozofy.

Paměti:

Gaius Julius Caesar – (100 – 44 př. n. l.) – vojevůdce, státník.
„Zápisky o válce galské“ – 7 knih, každá zachycuje jeden rok války.
„Zápisky o válce občanské“ - 3 knihy, první dva roky války – nedokončeno, Caesar obhajuje sám sebe – válku nezavinil on, ale jeho političtí odpůrci.
Gaius Valerius Catullus – básník mladořímské školy.
„Lesbia“ – milostná poezie věnovaná jeho manželce, která rozdávala svou lásku jiným.
Publius Vergilius Maro – (70 – 19 př. n. l.) psal básně z venkovského prostředí a o přírodě, dochovaly se 2 sbírky „Zpěvy pastýřské“ a „Zpěvy rolnické“.
„Aeneis“ – římské národní dílo oslavující minulost a rod Augustův. Děj je zasazen do mytologického dávnověku a k počátkům města Říma. Trojský obyvatel Aeneas prchá na popud bohů se svým malý synem a otcem pryč z hořícího města. Bloudí po Středozemním moři. V Kartágu se zamiluje do královny Didony. Na pokyn bohů musí putovat dál. Jeho ztrátu Didona neunese a končí život sebevraždou. Dostává se až k ústí řeky Tibery. Zdejší král Latinus mu dává ruku své dcery Lavinie. Aeneas musí nejdříve přemoci jejího nápadníka krále Turna, až pak Lavinii získává. Zakládá město Lavinium – budoucí Řím.
Quintus Horatius Flaccus – ve svých dílech se zabývá postavením člověka ve společnosti. Lyrika, písně a básnické dopisy.
„Dopis k Pisoniům“ – zde byly vyloženy jeho zásady básnické praxe.

Antická literatura

Řecká literatura – rozvíjí se nejvíce na pobřeží Malé Asie, kde se počátkem 2. tis. př. n. l. usazují se Iónové, kteří žijí v úzkých stycích se slavnými civilizacemi Přední Asie, Egypta a Kréta 8 stol. př. n. l. – 2 a 1 stol. př. n. l.
archaické období – návaznost na ústní lidovou slovesnost, nástup po prehistorické fázi (8 – 6 stol. př. n. l.).
„Ilias“ – autorem je Homér, je to epika, odehrává se v posledním roce Trojské války. Hlavní hrdina řecký Achilles kterého urazil vůdce Agamemnon odmítne bojovat, a proto je jeho přítel zabit. Achilles se pomstí tím že zabije Hektora a nevydá jeho tělo k pohřbení.
„Odyssea“ – král Odyssea, účastník Trojské války se po 10ti letech vrací na rodnou Itaku. Na cestě ho potkává řada nástrah a dobrodružství. Znaky homérského eposu:
rozsáhlá veršovaná epická skladba o významných událostech
bohatá dějovost (v příběhu mnoho postav, určité místo, více dějových linií)
členěn do zpěvů, kapitol
epická šíře (epika, přirovnání, detailní popisy)
hlavní postavy – vyjímeční hrdinové, nositelé příběhů
zdroj – mýty a ústní lidová slovesnost
neosobní tón
Lyrika – Elegie – píseň s doprovodem píšťaly, vážná skladba, nejen žalozpěv
Monodická lyrika – jádrem je sólový zpěv doprovázený lyrou.
Sapfó – 6. stol. př. n. l., žena, která psala milostnou poezii plnou citu, touhy a vášní. Na ostrově Lesbos zřídila tzv. Dům múz, kde opěvovala tělesné i duševní krásy dívek zasvěcených bohům a umění. Známá je její báseň

Modlitba k Afroditě“.

Anakreón – 6 stol. př. n. l., tvůrce líbivé, povrchní, dvorské lyriky, oslavuje radost ze života, píše o víně, ženách a zpěvu.
Sborová lyrika – píseň je spojená s tancem, doprovází ji hudební nástroj, jejím největším představitelem je Pindaros – asi 520 – 446 př. n. l., psal oslavné básně na aristokracii a olympijské vítěze.
Epigram – krátká, satirická báseň, autor kritizuje zápory jen v závěru je pointa (vtipové vyznění), např. Simónidés, Ión.
Bajka – psaná veršem, nebo prózou, zvířata mají lidské vlastnosti, v závěru je ponaučení. Významným bajkařem byl Ezop (6. stol. př. n. l.).
Atické období (5. – 4. stol. př. n. l.) – nejdůležitějším literárním žánrem je antické drama. Rozkvět Athén, byly zde položeny základy řecké demokracii. V 5. stol. př. n. l. – rozkvět tragédie, která byla ceněna více než komedie 5. – 4. stol. př. n. l.
Drama – vzniklo z obřadních her věnovaných kultu boha Dionýsa. Drama se hrálo pod athénskou Akropolí pro všechny vrstvy obyvatelstva. Náměty pocházely z mytologie a v pozdějších dobách i ze všedního života. Zpočátku byly hry představovány pouze chórem, který zpěvem a tancem ukazoval děj. Postupně byl na jeviště zaveden samostatný herec.
Aischylos – (525 – 456 př. n. l.) je považován za zakladatele antické tragédie. „Oresteia“ – trilogie, král Agamemnón se vrací domů z Trojské války, po návratu domů je zavražděn svou manželkou a jejím milencem. Syn Orestés na příkaz bohů pomstí smrt svého otce a zabije svou manželku i jejího milence. Za svůj čin je pronásledován výčitkami svědomí (Erynie) tj. bohyně pomsty, ale je bohyní Athénou zproštěn viny.
Sofoklés – prezentuje rozkvět antické tragédie.
„Král Oidipús“ – Oidipús zabije muže o kterém neví že je to jeho otec vezme si za manželku ženu, o které neví že je jeho matkou. Když se vše dozví, tak má se svou matkou již 4 děti. Ona spáchá sebevraždu a on se oslepí a stane se poutníkem.

„Antigona“

– po smrti Oidipa se utkali dva synové. Oba bratři zahynou v boji o Théby. Vládce je jejich strýc Kreon, který zakáže pohřbít tělo útočníka Polinejka, jeho sestra ho pohřbí i přes zákaz, protože ctí boží zákony. Strýc nechá Antigonu zazdít za živa. Kreon má věštecký sen, chce Antigonu osvobodit, ale ta zatím spáchala sebevraždu – oběsila se. Kreonův syn a jeho manželka také spáchají sebevraždu, Kreon zůstává sám. Žádá od bohů svoji smrt, ale ti ho nechají žít a trpět.
Eurípidés – (480 – 406 př. n. l.) byl velkým zastáncem athénské demokracie. V dramatech vykresluje duševní život lidí, zabývá se postavením žen ve společnosti.
„Médeia“ – tragédie, odehrává se na Korintě. Eurípidés čerpal z báje o Argonautech a zlatém rounu, jehož vlastník mohl vládnout jako nástupce a dědic krále Kréthea. Hlavní hrdinkou je Médeia – spolu se svým manželem Iásonem a svými dvěma synky utíká do Korintu. Médeia zachránila Iásona – argonautského vůdce a pomohla mu získat zlaté rouno. Kvůli Iásonovi zradila svou vlast, svého otce a pomohla zabít vlastního bratra. V Korintě se Iáson zamiluje do dcery (Glauky) korintského krále (Kreonth). Král vyhání Médeiu pryč. Médeia se chce pomstít a tak Glauky zabije oděvem napuštěným jedem, zároveň umírá její otec Kreonth. Médeia v krajním zoufalství zavraždí své dva syny. Vinu za své činy dává Iásonovi. Médeia je zproštěna viny a ve voze svého děda Hélia odlétá i s mrtvými syny do Athén.
„Elektra“
„Ifigenie na Tauridě“
„Helena“
„Trójanky“
Znaky antické tragédie:
čerpá téma z mytologie
hrdinové jsou buď odvážní a stateční nebo krutí a samolibí
konflikt se silnějšími (osud, bohové) končí tragicky (hrdina fyzicky podléhá, ale vítězí mravně)
formou je verš
existence chóru
jednota děje, času a místa
děj se nečlení na dějství
spojení mluveného slova, zpěvu a tance.
Komedie – náměty čerpá ze života nižší vrstvy. Humornou formou ukazuje nedostatky člověka i společnosti.

„Mahambhárata“

– staroindický epos psaný sanskrtem vznikal od 4 stol. př. n. l. do 4 stol. n. l. – materiál eposu je velice různorodý.
„Bhagavadgíta“ – epos, který vznikl v 5 stol. př. n. l. Je považován za vrchol indické filozofující poezie. Tvořil ho rozhovor mezi 1 z vojevůdců bratrovražedného boje a jeho vozatajem, který je vtělením nejvyššího boha Višnua. Před bojem vojevůdce váhá, zda má zabít v boji své příbuzné a uvažuje o sebevraždě. Vozataj rozptyluje jeho pochybnosti a odhaluje mu všechna tajemství života a osudu. Tvrdí, že vtělený duch není součástí tělní schránky, a proto ho nelze zabít. Mnoho Indů považuje tuto knihu za svatou.
Kalídása – je považován za největšího básníka indického starověku.
Literatura perská – 7 stol. př. n. l.
„Aresta“ – sbírka náboženských textů – modlitby, mýty, lyrika, právnické texty.
Literatura čínská – psali čínským znakovým písmem na papír nebo hedvábí pomocí štětce. Vliv filozofie (konfucianismu a taoismus) „Kniha psaní“ – soubor čínského básnictví.
Konfucius – čínský myslitel, jeho výroky sebrali a vydali jeho žáci – „Vybraná učení“.
Lao-C´ - čínský myslitel, který žil na přelomu 4 – 5 stol. př. n. l.

STAROVĚKÁ LITERATURA (VÝCHODNÍ KULTURY, ŘECKÁ A ŘÍMSKÁ LITERATURA)

Orientální literatura
Literatura předního východu
sumerská, akkádská (Mezopotámie) – 4. tis. př. n. l., psalo se klínovým písmem na hliněné destičky pomocí trojhranného rydla. Na území dnešního Iráku vznikl akkádský „Epos o Gilgamešovi“ – král, hrdina sumerských vyprávění hledá tajemství věčného života a řeší základní životní problémy.
Staroegyptská – 4. til. př. n. l., psalo se hieroglyfy na papyrus pomocí třtinového pera. Psaly se milostné písně – oslava života faraónů, byla napsána „Kniha mrtvých“ a Achnatonův „Hymnus na slunce“.
Hebrejská – 1. tis. př. n. l., tvoří most mezi orientální a evropskou literaturou. Dochoval se „Starý zákon“ – historické, liturgické právnické a literární texty. Základem je tóra – pět knih Mojžíšových – vznik světa a stvoření člověka. Na tyto knihy navazuje „Soubor Proroků“ – skutky proroků a „Svaté spisy“ – básnické knihy (O Josefovi, mýty o stvoření světa – Adam a Eva).
Literatura indická - 2. tis. př. n. l., dochovaly se posvátné knihy – „Védy“ (Védský jazyk pak sanskrt).

ČESKÁ REPUBLIKA

Karel Čapek (1890-1938)
- beletrie, která měla lidi upozornit na fašismus a nebezpečí Hitlerovy vlády, blízská budoucnost lidstva, psal, překládal a přispíval do novin, sci-fi literaturu psal hlavně v druhém období své tvorby (1.pol.20.let), utopická a románová tvorba
- se svým bratrem vymysleli slovo „robot“
RUR, Továrna na absolutno, Krakatit, Věc Makropulos, Válka s Mloky, Bílá nemoc
Ludvík Souček 1926-1978
- prozaik a publicista, pop.-naučná lit., lit. faktu (Velké otazníky, Tušení souvislostí)
Cesta slepých- trilogie, Bratři Černé planety, Zájem Galaxie, Operace Kili
Ondřej Neff (1945- )
- překladatel, spisovatel, redaktor, scénárista, založil měsíčník Ikarie (1990-1993 byl jeho redaktorem), profesně se věnuje internetu – internetový denník Neviditelný pes, začal psát v 70.letech, je držitelem ceny akademie SF za rok 1998 (Tma)
Podivuhodný svět Julese Verna, Něco je jinak, Jádro pudla, Čtvrtý den až na věky, Měsíc mého života, Milénium-trilogie, Reparátor, Bůh s.r.o., Tma
Jan Weiss
Dům o tisíci patrech
30.B) Jazyk a myšlení
Není ještě vypracováno….Do TOHO!

Adous Huxley (1894-1963)

- z vyšších vrstev, „Duševní dědictví činí každou lidskou bytost jedinečnou, a jedinečnost jednostlivce je zákl.předpokladem svobody.“
- v mládí téměř oslepl, později se stal scénáristou, inspiroval se Benitem Mussollinim, který bojoval proti kontrole porodnosti za účelem získání lidské síly pro připravovanou válku, 1937 se přestěhoval do USA
- v padesátých letech experimentoval s psychedelickými a halucinogenními drogami (na základě těchto experimentů napsal několik děl:Brány vnímání, Nebe a Peklo)
- upřednostňoval myšlenky před postavami a příběhem
Konec civilizace, Báječný nový svět-utopie, často srovnáváno s Orwellem,
George Orwell = Eric Arthur Blair (1903-1950)
policista v Barmě, život mezi pařížskou a londýnskou chudinou
Barmské dny, Hold Katalánsku-reportáž
ve 40.letech: Farma zvířat-satiricko-alegorický obraz stalinismu, 1984-otřesná antiutopická vize budoucího totalitního světa, který ovládá člověka včetně jeho myšlení
John Wyndham (1903-1969)
- věřil, že „člověk se na světě ocitl pouhou náhodou a že záleží jen a jen na něm, co ze své existence vytěží“, psal „vědeckofantastické morality“, často srovnáván s H.G.Wellsem, katastrofické a invazní romány
Midwichské kukačky, Kukly, Den trifidů
Arthur Charles Clarke (1917- )
- za 2sv sloužil jako radarový instruktor, téměř profesionální astronom a duchovní otec komunikačních satelitů, SF začal psát po roce 45, záliba ve sportovním potápění a od r.1956 žije na Srí Lance, zbývá se i zkoumáním záhadných jevů
Město a hvězdy, Měsíční prach, Setkání s Rámou, Rajské fontány, 2001:Vesmírná Odysea, 2010:Druhá vesmírná Odysea, 2061:Třetí vesmírná Odysea

Douglas Adams (1952- )

- populární mezi internetovou komunitou, studia v Cambridgi, velice humorný styl, pracuje pro televizi a zabývá se polovyhynulými ptáky
Stopařův průvodce po Galaxii- na deskách, kazetách, knižně
Restaurant na konci vesmíru, Detektivní kancelář Dirka Gentlyho
Terry Pratchett (1948- )
- novinář, spisovatel, humoristické fantasy romány s originálními postavičkami, vyprávění bez násilí a krveprolití
Cyklus Zeměplochy:Barva kouzel, Lehké fantastično, Čaroprávnost…
RUSKO
Arkadij Natanovič a Boris Natanovič Strugačtí (1925-1991, 1933- )
-všechno společně, scénáře k mnoha vědeckofantastickým filmům, tématika kosmických letů a perspektivy vědeckého a technického pokroku, individualizace charakterů, věrohodnost, humorné pojetí, utopická literatura, tragický konec hrdinů je vyvážen morální silou-„optimistická tragédie“, satira, humor
Planety nachových mračen, Les, Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi, Miliardu let před koncem světa, Piknik u cesty, N.A.U.Č.N.O.-zkoumání vědeckými metodami jevy jako Baba Jaga, létající koberec
FRANCIE
Jules Verne (1828-1905)
- Nantes, rodina právníka (nevycházel s otcem), zajímal se o novinky vědy, otec ho zabezpečil podíly na burze, cestoval, problémy se synem (polepšovna), zemřel na cukrovku, 1.myšlenka ponorky, prozaik a dramatik, víra v technický pokrok
Deset tisíc mil pod mořem, Ocelové město, Dva roky prázdnin, Děti kpt. Granta
POLSKO
Stanislaw Lem (1921- )
-stále doplácel na politickou situaci, psal povídky související s válkou a okupací, napaden z nedostatečného příklonu k dobovému pojetí socialistického realismu, členem SFWA, emigroval do Německa (1981), kde vydal spoustu knih, které nemohly v tehdejší atmosféře v Polsku vyjít, do češtiny ho překládal Jaroslav Simonides
Astronauti, K mrakům Magellanovým, Planeta Eden, Solaris, Kyberiáda, Nepřemožitelný, Fantastika a Futurologie, Fiasko

Ray Bradbury (1920-

- Básnický jazyk, nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje
-zkoumal člověka, jeho morální úroveň, různost povah a charakterů, jeho psychologické meze, použití fantastického „kdyby“
- publikoval do sf magazínů, povídkář, zkratková kresba lidských charakterů, lidské malosti a velikosti, science fiction, fantasy, magický realismus, pohádka, surrealistická poezie, příběhy plné děsu a tajemna, něžné, křehké, humorné
Marťanská kronika, 451 stupňů Fahrenheita-totalitní spotřební společnost, Ilustrovaná žena, Ilustrovaný muž, Slunce a stín, Kaleidoskop, Pampeliškové víno
Robert Silverberg (1936- )
- píše už od mládí, přispíval do mnoha časopisů, věnoval se i literatuře faktu
- používal prvky jako cestování časem, ale hlavně – cesta do nitra člověka, napsal více
než 100 sci-fi knih
Trny, Časový skokani, Proti proudu času, Skleněná věž, Svět uvnitř, Umírat v nitru(poválečná Amerika)
Přepracované Asimovy povídky: Soumrak, Dítě času, Pozitronický člověk
Michael Crichton (1942- )
- režisér, scénárista, knihy psány na základě důsledného studia daného oboru, všechno zfilmoval
Velká vlaková loupež, Člověk na konci, Jurský park, Ztracený svět, Koule

VELKÁ BRITÁNIE

Mary Wollstonecraft Shalley (1797-1851)
Frankenstein-kombinace gotických a vědeckofantastických prvků
Herbert George Wells (1866-1946)
.- profesor, hodně nemocný, jeho díla mají silný sociální podtext, nesnášel tehdejší kastovní systém v Anglii, v podstatě byl teoretickým tvůrcem tanku dnešní podoby (pásy), při 2SV spolupracoval s Churchilem na obranných prostředcích
Stroj času-možné důsledky společnosti uměle rozvrstvené na třídy s různými privilegii
Ostrov dr.Moreaua-úvaha o tom, co je to „lidství“
Neviditelný-vykreslení agresivního cholerického typu člověka bez svědomí a bez jajkékoliv zpětné vazby, je výraznou prychologickou studií
Válka světů
První lidé na měsíci
Diktátor- předobrazem této knihy byl Hitler se Stalinem
S rozumem v koncích-poslední kniha, ovlivněna svržením první atomovvé bomby na Hirošimu, literární a sociologický testament
John Ronald Reuel Tolkien (1892-1973)
- prozaik, filolog, kritik, profesor na Oxfordské univerzitě, fantasy
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky,
Pán Prstenu: Společenstvo prstenu, Dvě věžě, Návrat krále, -na základě germánských a keltských mýtů
Silmarillion, Nedokončené příběhy

Clifford Donald Simak (1904-1988)

- v jeho tvorbě jsou lidé moudří a mimozemšťané neobávaní-jde o komunikaci, ne o válku, tvorba se ličí od ostatních jemností ducha a absencí nepřátelství, venkovské prostředí-sf idilista
- novinář, tvořil hlavně ve 40. a 50. letech
40.-50.léta: Prstenec kolem Slunce, Přestupní stanice, Velký dvorek,
Ztracená věčnost
Robert Anson Henlein (1907-1988)
„Můžeš mít mír. Můžeš mít svobodu. Ale nikdy nepočítej s tím, že bys mohl mít obojí naráz.“
- voják na moři, pak pracoval všude možně, začal tvořit okolo 40.let. Většinu jeho děl řadíme do „historie budoucnosti“, během 2sv spolupracoval s Asimovem, několikrát byl oceněn cenami Hugo
povídky: Linie života, Logika Impéria, Občas to někde bouchne, Gulf
Metuzalémovy děti-novela 40.let
Romány pro mládež: Raketová loď Galileo, Hvězdný kadet(zfilmováno),
Cíl:Měsíc(zfilmováno), Občan Galaxie
Romány (50.-70.léta): Vládci loutek (zfilmováno), Dvojník, Hvězdná pěchota, Kočka, která prochází zdí, Až za slunce západ plout(vzpomínková)
John Wood jr. Cambell (1910-1971)
- v r 1937 začal vydávat jeden z nejznámějších časopisů-Astounding Stories, do kterého kupoval povídky od nejznámějších autorů a pomohl jim tak k vzestupu

Alfred Elton van Vogt (1912-2000)

jeho dílo u nás téměř neznámé, dílo 50.a60.léta
Okřídlený muž, Výrobci zbraní, Vládci času
Frederick Pohl (1919- )
-editor, agent v New Yorku, ve 40.letech redaktor ve sci-fi časopisech (založil časopis If), patřil mezi Futuriány, v 70.letech byl prezidentem organizace SFWA a v 80. WSF, vytvořil cenu za překlady-Karel, 1992-oceněn jako Velmistr žánru
romány: Man plus-kolonizace Marsu, kyborgové, Sága o Heecheech: Gateway, Za horizontem modrého jevu, Setkání s Heechee, Anály Heechee, Gateway Trip, Budoucnost New Yorku
Frank Patrick Herbert (1920-1956)
- kameraman, lovec ústřic, reportér, editor spisovatel
trilogie o pouštní planetě Arrakis: Duna, Spasitel Duny, Děti Duny
pokrač. Božský imperátor Duny, Kacíři Duny, Sněmovní planeta Duna
novely: Cíl:prázdnota, Heisenbergovy oči, Poskakující hvězda
Isaac Asimov (1920-1992)
- jeho rodiče museli emigrovat z Ruska, protože byli židé (1923)
- snažil se popularizovat vědu, jeho jazyk je stručný
3 Asimovy zákony robotiky (slovo „robot“ převzal od bří Čapků):
1.Robot nesmí ublížit člověku, nebo svou nečinností způsobit aby mu bylo ublíženo
2.Robot musí bezpodmínečně poslouchat příkazů člověka, pokud nejsou v rozporu
s prvním zákonem
3.robot musí dbát o svou vlastní existensi, pokud to není v rozporu s prvními dvěma
zákony
sbírky povídek o robotech: Já, robot!, Zbytek robotů
série detektivek: Ocelové jeskyně, Naahé slunce, Roboti Úsvitu, Roboti a
impérium (klasické detektivky v exotickém prostředí)
série knih o Nadaci (historie lidstva v budoucnosti): Nadace, Nadace aříše, Nadace na hranicích, Druhá nadace, Nadaace a Země, Předehra k Nadaci
Konec věčnosti, Ani sami bohové, Dvěstěletý člověk

Historie:

O tom, kdo byl prvním autorem tohoto žánru se vedou různé teorie. Jisté je, že mezi prvními průkopníky byla Mary Shelleyová s dílem Frankenstein a Edgar Allan Poe se svými povídkami. Dalšími pokračovateli byl nepochybně Jules Verne a jeho současník Herbert George Wells. Jules Verne psal svá díla spíše pro mládež, ale i přes nekomplikovnost tvorby a prostotu příběhů předpověděl množství budoucích vynálezů a událostí. Herbert George Wells se zabýval se svou Válkou světů problémem budoucí evoluce člověka a různých katastrofických vizí. Českým nejúspěšnějším autorem byl Karel Čapek, tvůrce slova „robot“, které bylo převzato a je dodnes používáno po celém světě.
Ve 30. letech 19.století začaly vznikat první organizace podporující tento žánr, toto období je často nazýváno jako „Zlatý věk vědecko-fantastické literatury“. Nejlepší podmínky a také nejvíce autorů se v této době objevilo ve Spojených Státech Amerických. Američtí autoři se spolčovali do různých skupin a v první polovině 20.století se vzájemně podporovali a společně se probojovávali.
Druhá světová válka uvolnila poptávku po zábavné literatuře a s ní i po sci-fi . Tyto impulsy byly energií, která dala podnět ke vzniku příliš mnoha vědecko-fantastických časopisů, které většinou do roka zkrachovaly. Stoupl i zájem nakladatelů, takže se sf-literatura stala pravidelnou součástí knižního trhu. Koncem padesátých let následovala spousta revolučních proměn, jimiž bylo myšlení lidí ovlivňováno ve stále širším rozsahu. Věda i společnost se začaly zajímat o vědy jako je například kybernetika (=vědní obor zabývající se obecnými principy řízení a přenosu informací ve strojích i živých organismech.), která nahrazuje práci lidských mozků. V této době se vědecko-fantastická literatura dělí na 3 hlavní směry : fantasy (pohádky z jiných světů), Sci-fi (založeno na vědeckého výzkumu techniky), Kyber-punk (člověk v budoucím světě, stimulován kybernetickými součástmi v těle). V šedesátých letech vzniká v Anglii skupina autorů nazývající svůj styl „New Wave (1965). Tito autoři zastávají názor, že „spisovatel musí psát především pro svoji generaci“. Od té doby vzniklo spousta větví vycházejících z tohoto žánru. Dalo by se řici, že sci-fi, jako taková, je méně populární než některé její odnošky(tohle slovo asi neexistuje..nevim jak to napsat.

FILM

V roce 1950 byl zfilmován první titul Cíl:Měsíc a televizní seriál Vesmírný kadet od Amerického autora Heinleina. Z dalších následujících filmů stojí za zmínku: Zakázaná planeta, Invaze zlodějů těl (1956). Ale ze spousty ostatních adaptací lze vyvodit, že film ani televize si se sci-fi zpravidla nevěděly rady. Výjimkou je ještě 2001:Vesmírná Odysea, která vznikla spoluprácí Stanleyho Kubricka a Arthura Charlese Clarka, který je autorem povídky Hlídka, podle které byla Vesmírná Odysea natočena. Dalo by se říci, že toto byl první film, který se opravdu povedl, kde budoucí svět vypadá věrohodně, zabydleně a hlavně přirozeně. Umělecký i komerční úspěch tohoto filmu otevřel cestu pozdějším Hvězdným válkám a Blízkým setkáním třetího druhu. Mezi sci-fi filmy lze zařadit i akční hororový příběh o naklonovaných dinosaurech Jurský park, filmovou verzi E.T.mimozemšťan a spoustu dalších.
Autoři Sci fi a fantasy
SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ
Edgar Allan Poe (1809-1849)
- horory, humoristické povídky, působivá obraznost, hudebnost a symboličnost, Pro deduktivní a přísně logický postup Poeových hrdinů při odkrývání tajemství jsou jeho povídky považovány za první detektivky
povídky s prvky sci-fi:Von Kemplen a jeho objev, Příběh z rozeklaných hor

Představy o budoucích lidech

Představy o budoucích lidech
ale i představy rozumu v jiné než lidské podobě (př. Na planetě se vyvine rozum v podobě moře)
-apokalyptická témata: zničení planety, na jejíchž troskách se pár posledních jedinců lidské rasy snaží zachránit lidské pokolení

- nadvláda jiných bytostí (robotů, rostlin, mimozemšťanů)
Ale v mnoha případech toto vše bývá jen atraktivním pozadím pro hledání nových a neznámých možností duševního obohacení člověka. Tzv. „cesta do nitra člověka“

- myšlenky o charakteru skutečné humanity, skutečného prospěchu pro veškeré lidstvo

- valná část děl je podrobným psychologickým rozborem osobnosti hlavních postav i celého lidstva jako celku

- člověk jako jedinec je umístěn do situace, kdy samotný rozum a logická úvaha nestačí, musí se vždy počítat s lidským faktorem, s city průzkumníků, a jinak i hluboce humánní zásady se mohou v určitých situacích stát nelidskými

- Zmanipulovatelnost lidské mysli (hlavně u political fiction), metody totalitních režimů dovedené do důsledků, kde materiály o minulosti jsou ničeny a předělávány

- únik z přísného řádu, který by člověku poskytl trochu svobody a soukromí

30.A) Literatura Sci-fi

Prvky:
 technické prvky, které nejsou dostupné nynější civilizaci. Vynálezy ohrožující člověka, odpovědnost vědců za neprověřené pokusy a nepromyšlené zásahy, které mohou vyvolat řetězové reakce
náhled do budoucnosti
ovládne stroj člověka nebo člověk stroj
kosmické lety v kosmických korábech
katastrofální přelidnění Země a lidské kolonizování vesmíru
nesnáze, které člověka čekají na cestě za neznámým světem, kdy se život dovede přizpůsobit nejfantastičtějším podmínkám a je nekonečný
vznik galaktických impérií
život myslících bytostí, v jejichž existenci v kosmu člověk věří a touží po setkání s nimi
kontakt, komunikace, prolomení bariéry neporozumění-různé formy, jaké by mohl tento kontakt mít (tyto představy se postupem času mění)
soužití různých civilizací a kultur, utváření nových druhů s určitými vlastnostmi (kyborg-člověk, který by byl schopen přežít i na Marsu, Android-umělý člověk)
tématika zabývající se genetickým inženýrstvím, nesmrtelností, epidemiemi, cestování časem (př. Osoba politicky nepohodlná je odeslána do vězeňského tábora v prvohorách)
spekulace, zda zásah do chodu historie společnosti může přinést užitek nebo nenapravitelné škody

Václav Havel (1936)

Hry 1970-1976 – soubor her
Spiklenci- První hra v nové situaci, situaci zakázaného autora. Doba v něm vyvolala odpor k satirickým a komediálním prvkům dosavadního psaní; chtěl oslovit “svět vůbec”, rozvinout téma krize lidské identity na jakési abstraktní rovině. “Právě tím jsem si však vytvořil všechny předpoklady k tomu, co se pak stalo: že vznikne hra přespekulovaná, neživotná, bez švihu, bez krve, bez humoru a bez tajemství.”
Žebrácká opera- Autor ji psal lehce a uvolněně. Má tu hru rád, jako jedinou ji mohl vidět na jevišti 1. listopadu 1975 se konalo v sále v Horních Počernicích amatérské představení Žebrácké opery, jež se stalo záminkou pro rozsáhlou akci proti autorovi, hercům i některým divákům. Tato hra velmi volně navazuje na Brechtovo dílo, chce zobrazit všemocnost mocenského aparátu, který manipuluje lidmi pomocí intrik a demagogie. Je to svěží a duchaplná hra.
Horský hotel- Mnohem méně se vydařil, sám autor o něm pochyboval, že by se mohl někde hrát, neboť hra probouzí odpor už ve své písemné podobě. V podstatě je to scénické pásmo promluv o ničem
Vernisáž a Audience-jednoaktovky Údajně je psal jen pro pobavení přátel, ale bavil se jimi téměř celý svět. Hlavní postavou v nich je spisovatel Vaněk, mající určité rysy autora. (Tyto “vaňkovské” aktovky psal i Pavel Kohout, Pavel Landovský a Jiří Dienstbier - Atest, Marast, Arest, Protest.) Obě Havlovy aktovky jsou všeobecně známy - v první jde o dialog disidentského spisovatele pracujícího v pivovaru s jeho nadřízeným, sládkem. Tato aktovka ukázala ve strojově se opakujícím slovním referátu teror pseudolidové bodrosti v kontrastu s intelektuální kultivovaností. Jistá vykonstruovanost a umělost textu je typická i pro druhou aktovku Vernisáž, ovšem fraška rodinné idylky a spotřebního štěstí má pevné kořeny v životní realitě.
80. léta - tři celovečerní hry: Largo desolato- Hlavní postavou je doktor filozofie Leopold Kopřiva, který byl proti své vůli vmanévrován do role hrdiny,jímž ve skutečnosti není. Jeho bohatá politická a spisovatelská činnost z něj udělala představitele demokratických sil, u nepřátel, tajných policistů, figuruje jako podvratný živel podezíraný z protistátní činnosti. Obě strany v něm vidí pouze hlasatele idejí, nikoliv člověka. Leopold Kopřiva má pocuchané nervy, sám se chvíli považuje za hrdinu, chvíli za zbabělce a pomalu ztrácí svou identitu. Špehýrkou ve dveřích neustále vyhlíží, zda už ho jdou zatknout. Musí přijímat časté návštěvy, které ho znervózňují a přivádějí ještě do větší izolace. Jedni ho nutí k dalším politickým gestům, jiní chtějí, aby podepsal prohlášení, které by odstranilo možnost dalšího zatčení. Situaci mu komplikují i ženy v jeho blízkosti (nevěrná družka, nepříliš duchaplná přítelkyně a mladičká obdivovatelka). Leopold nakonec touží po novém zatčení, jež by ho vysvobodilo z psychického napětí.Vysvobození ale nepřichází.
Pro inscenátory hry napsal V. Havel několik poznámek: “Vždycky jsem doufal, že svědectvím o určité konkrétní zkušenosti světa se dotknu čehosi obecně lidského, že to konkrétní je jen cestou a způsobem, jak vypovídat o lidském bytí vůbec, o člověku v dnešním světě, o krizi soudobého lidství - tedy o něčem, co se tak či onak týká všech. Kdyby mé hry byly považovány za pouhý dokument o určitém speciálním prostředí nebo společenském systému, považoval bych to za autorský neúspěch.
V té hře nejsou žádné kladné ani záporné postavy. Jsou tam prostě, lze-li to tak říct, postavy paradoxní, součástky, oběti i tvůrci paradoxního světa, v němž to všichni myslí tak trochu dobře a všichni mají tak trochu pravdu a přitom jsou všichni vedle, všechno kazí a zhoršují. Všichni jsou svým způsobem tragičtí a zároveň svým způsobem směšní. Všichni by měli vyvolávat - byť přirozeně v různě odstíněné vzájemné míře - zároveň soucit, odpor a smích.”

Pokoušení

Odehrává se ve vědeckém ústavu, v němž se střeží “vědeckost” vědy před různými pseudovědeckými teoriemi. V čele ústavu je vynikající odborník (na střežení) Primář, neustále provázený Zástupcem a naslouchající instrukcím Tajemníka. Hlavní hrdina, dr. Foustka, má své místo ve vědeckém týmu. Jeho myšlenky obdivuje sekretářka ústavu Markéta. Zvláštní poslání má penzista Fistula, podivná zapáchající existence, který má přímo ďábelskou logiku a sugestivní znalosti, takže dr. Foustka se snaží proniknout s jeho pomocí do oblasti magie. To je ovšem prozrazeno a dr. Foustku čeká vyšetřování z nekalých rejdů. Markéta se ho ihned zastane a je z ústavu na hodinu propuštěna. Dr. Foustka se zachrání demagogickým vystoupením, že chtěl do oblasti magie proniknout proto, aby mohl vést nesmiřitelný boj proti pověrám a pomoci tak opravdové vědě. Markéta se pomate na rozumu. Zachráněný Foustka ale Fistulovi sdělí, že ve skutečnosti chce pokračovat v pronikání do okultních věd a pracovat s pomocí Fistuly ve prospěch utlačovaných. Z Fistuly se však vyklube fízl, a to je Foustkův konec. Na ústavním maškarním reji na něm vzplane plášť a celou scénu zahalí dým.
Sergej Machonin o hře kromě jiného napsal, že “faustovská konstrukce má hru zajímavě ozvláštnit, ale slouží znovurozvíjení zatvrzele opakovaného havlovského tématu. Jde o hrdinu v základní existenciální situaci vzhledem k fungujícím společenským strukturám, o jeho hájení vlastní identity proti přesile ďábelského mechanismu moci.”
Dalo by se ale poněkud jednodušeji říci, že Havel přenesl Fausta do naší doby a našich poměrů. A ty ho poznamenaly natolik, že se z něho stává demagog, kariérista, který to hraje na obě strany.
Asanace Děj se odehrává v jakémsi středověkém hradu, kde se setkávají a diskutují zaměstnanci projekční kanceláře, kteří mají projekčně připravit asanaci podhradí, tj. starého městečka. Přístup k asanaci se mění podle toho, jak se střídají jednotlivá období (ve hře jde o více než dvacetiletou historii Československa).
Po listopadovém převratu však tato hra ztratila svůj smysl. Je v ní příliš mnoho slov napsaných pouhou rutinou; postavy jsou nuceny vystupovat nepřesvědčivě, jako by četly novinové výstřižky. Diváci by sice mohli být zasaženi poznáním, že se na této tragické frašce sami podíleli svou pružnou adaptací na proměny situace, ale to ví asi každý i bez této hry. Dramatik se z ní vytratil, zůstal publicista či politik. Jako by hra tvořila plynulý přechod k dráze politika, kterou V. Havel už dříve nastoupil a která ho dovedla až k úřadu prezidenta.
knižně vyšly:
Dopisy Olze (1985)
eseje, fejetony a různá vyjádření z let 1969-1979 jsou shrnuty v souboru O lidskou identitu (1984), podobný sborník textů z let 1983-1989 v publikaci Do různých stran (1990)
umění vést rozhovory osvědčil K. Hvížďala ve výborném Dálkovém výslechu (1989)-mnoho podrobností o vývoji a názorech V. Havla
Projevy (1990)-výběr z prezidentských vystoupení od ledna do června 1990
Letní přemítání (1991)-kniha o nejrůznějších problémech republiky: o ústavě, volbách, tržní ekonomice, kultuře, ekologii, o “návratu do Evropy” aj., je v ní vylíčena prezidentova vize budoucnosti země - jak bude za 10 -15 let fungovat stát, jak budou vyhlížet města i obce, domy i zahrádky atd., dozvíme se, za jaké věci se chce prezident zasazovat

Jiří Kratochvíl (1940)

prvotina Medvědí román-antiutopický orwellovský román, memoárová kompozice
román Uprostřed nocí zpěv-rysy magického realismu
Michal Ajvaz (1949)
román Druhé město -rysy magického realismu, obraz Prahy doplněn fantastickými a mystickými prvky
Daniela Hodrová (1946)
prozaička a literární kritička
románová trilogie Trýznivé město-inspirace magickou krásou Prahy
Drama
oficiální
poznamenáno normalizací, ale i hodnotnější hry
Oldřich Daněk (1927)
Válka vypukne po přestávce, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Zpráva o chirurgii města N.
Karel Steigerwald (1945)
Neapolská choroba -prvky grotesky a absurdního divadla, tragikomedie o nebezpečí totality
Dobové tance-komedie z dob Bachova absolutismu
Jiří Hubač (1929)
Stará dobrá kapela – TV inscenace Nezralé maliny
Ikarův pád
Daniela Fischerová (1948)
Hodina mezi psem a vlkem – o Villonovi
vliv Čs. televize v oblasti dramatické tvorby – Jaroslav Dietl (1929 – 1985)
nová divadla malých forem, neprofesionální divadla
Studio Ypsilon, HA-divadlo, Divadlo Na provázku, Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo Na okraji, Sklep, Semafor, Činoherní klub, Reduta
autoři – Z. Svěrák, L. Smoljak, B. Polívka, M. Horníček, J. Suchý, M. Šimek, J. Krampol, Vyskočil

Zdeněk Svěrák (1936)

Původně učitel češtiny, je všestrannou osobností: píše písňové texty, divadelní, rozhlasové a televizní hry, filmové scénáře, působí jako herec, publikoval i krátké povídky a básně. Patří k nejúspěšnějším poválečným českým humoristům, přičemž jeho práce si nachází příjemce bez ohledu na věkové, sociální i vzdělanostní diference. Výrazně se prosadil jako protagonista Divadla Járy Cimrmana (s L. SMOLJAKEM napsal řadu “cimrmanovských” her a “seminářů”, např. Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova aj.).
Cimrman-Postava nedoceněného českého génia se zrodila v duchovně uvolněné atmosféře 60. let jako kolektivní mystifikace. Svěrák spolu s L. Smoljakem obohatili výchozí dadaisticky hravý nápad o mnohostrannou kritickou reflexi českého provincionalismu a češství vůbec a zároveň jej přetvořili z takřka výlučně intelektuálské produkce v oblíbenou lidovou zábavu. V 80. letech vznikla i filmová podoba cimrmanovské mystifikace (Jára Cimrman ležící, spící), a také s Obecnou školou (Úsměvná a jemně nostalgická filmová povídka o chlapeckých dobrodružstvích a prvních vážných poznáních, odehrávající se těsně po 2. svět. Válce) stylově korespondující film Vesničko má středisková (1985, režie J. MENZEL). Dále Svěrák mj. dokončil J. BRDEČKOU rozepsaný scénář vycházející z pohádky J. Wericha Tři veteráni (1983, režie O. LIPSKÝ). Školní prostředí se objevuje i v televizní hře Případ Platfus (1985). Velmi úspěšné jsou Svěrákovy práce pro mládež, např. pohádka Tatínku, ta se ti povedla (1991), rozhlasová hra Kolo se zlatými ráfky (1988), písňové texty, televizní pořady apod. Posledním úspěchem je oscarový film Kolja.
samizdatové
většina her zůstala v čtené podobě nebo inscenována v zahraničí
domácí divadlo Vlasty Chramostové
soukromé inscenace na Havlově Hrádečku
autoři – P. Kohout, V. Havel, Jos. Topol, I. Klíma, M. Uhde, Karol Sidon, P. Landovský, M.Kundera

Les testaments trahis

(Zrazené testamenty, 1993).
Poslední Kunderův román je výjimečný i tím, že zde vystupuje jen několik naprosto epizodních českých postav a že se jen v minimální míře dotýká nedávných českých dějin. V textu je přítomno několik narážek na český literární kontext - např. na “ženu v množném čísle” (V. NEZVAL) a na “konec starých časů” (V. VANČURA). Vančurovská zmínka se objevuje i vjednom z posledních Kunderových esejů o vztahu světové a národní literatury - zdá se tedy, že poté co Kundera zavrhl svou “školní” práci Umění románu - Cesta Vladislava Vančury za velkou epikou (1960), začíná ho nyní tato rabelaisovská osobnost české literatury, opět přitahovat. Hlavní postavou románu Nesmrtelnost je Francouzka německého původu, jeho děj se odehrává ve Francii a ve Švýcarsku, střet klasicismu a romantismu je umístěn do německého kontextu, ve fiktivních scénách zde vystupuje Američan HEMINGWAY, zmiňováni jsou i další významní spisovatelé. Bez nadsázky je tedy tento román možno nazvat nejevropštějším z dosavadního Kunderova díla. Kundera se v Nesmrtelnosti nejvíce přiblížil svým oblíbeným středoevropským romanopiscům, u nichž se fiktivní děje často prolínají s esejistickými úvahami, meditativností a sebereflexností textu - R. MUSILOVI, H. BROCHOVI, W. GOMBROWICZOVI a T. MANNOVI. Román obsahuje několik rozmluv o procesu psaní románu, o jeho postavách a v textu se objevuje i autointerpretace románu Život je jinde a zmínka o Nesnesitelné lehkosti bytí, čímž je - u Kundery poprvé - vypravěč ztotožněn s autorem
román Pomalost (1995 – franc. Le Lenteur)
Ivan Klíma (1931)
vydává v Torontu
Milostné léto (1979), Má veselá jitra - soubor povídek z konce sedmdesátých let je sled ranních situací od pondělka do neděle, kdy se odehrávají nebo začínají jednotlivé příběhy, jejichž protagonistou je sám autor, který je současně vypravěčem. Jednotlivé povídky jsou realistickým výsekem z každodenní nevábné skutečnosti, v níž se ocitá spisovatel, který nemůže doma publikovat, je sledován a odposloucháván tajnou policií a příležitostně je nucen vykonávat různé ponižující práce.
(1979), Moje první lásky (1985)
román Soudce z milosti (1986)-Společenský generační román o zkušenostech s totalitní mocí a o hledání síly k radikálnímu rozhodnutí. autobiografické motivy. Román je příběhem o hledání místa v životě, o cestách, jež vedou člověka k řece Léthé, řece zapomnění, anebo jej od ní vzdalují
Láska a smetí (1988)
dramata Cukrárna Myriam (1968), Amerika (spolu s P. Kohoutem)
Zdena Salivarová (1933)
manželka J. Škovoreckého, žije s ním v Torontu
sbírka povídek Pánská jízda (1968)
román Honzlová (1972)- příběh zpěvačky z chudých poměrů v Praze 50. let
novela Nebe, peklo, ráj (1976)-odměněna lit. cenou Egona Hostovského

Josef Škvorecký (1924)

román Tankový prapor (1969) – sazba zničena, Humoristicko-satirický román z vojenského prostředí první půle 50. let. Tankový prapor osobitě odráží všeprostupující schizofrenickou podvojnost, plynoucí ze společenského klimatu založeného na importované lži a přetvářce. Těží ze střetu nepřestupitelného absurdního dogmatu, armádní mašinérie a omezenosti jejích reprezentantů na straně jedné a reality na straně druhé. Jediným východiskem, umožňujícím jedinci zachovat si alespoň zdání lidské důstojnosti, je přitom s animalitou hraničící pasivní rezistence. Tankový prapor náleží k Škvoreckého volné pentalogii, v níž vystupuje v mnohém autobiografická postava Dannyho Smiřického.
román Mirákl (1972) – události do r. 1968, “politický román”
soubor povídek Prima sezóna (1975) – z období války
román Příběh inženýra lidských duší (1977) – Danny profesor na kanadské univerzitě, ve všech čtyřech knihách postava Dannyho Smiřického
detektivky Hříchy pro pátera Knoxe (1973)
román Scherzo capriccioso: Veselý sen o Dvořákovi (1984)
Pavel Kohout (1928)
román Katyně (1980)-satira na mocné praktiky StB, odhaluje mechanismy moci
román Kde je zakopán pes (1987).-události kolem Charty 77
román Hodina tance a lásky (1989)-konfrontace nacistické a stalinské totality
aktovky Atest, Marast, Safari-prvky absurdního dramatu
Ludvík Vaculík (1926)
román Morčata (1970)- Krátký modelový román o absurditě odcizená a kořenech lidské agresivity. mezní výpověď o mezní lidské situaci .Zápas s narůstající vnitřní agresivitou, který hrdina marně vede, projektuje se také do vztahu vypravěče ke čtenáři (ironické invektivy i nadávky). Morčata jsou exemplární realizací jednoho z principů postmoderní estetiky, “dvouúrovňového” vnímání díla.
próza Český snář (1983)- Román je v zásadě koncipován jako deník počínající pondělím 22. ledna 1979 a končící sobotou 2. února 1980 přičemž zachycuje jeden “obyčejný” rok lidí, kteří se dobrovolně vyčlenili z normalizace a dál prezentovali své názory. Den za dnem ukazuje život chartistů a jejich vzájemné vztahy.
postřehy, fejetony
Alexander Kliment (1929)
psychologické prózy Marie a Nuda v Čechách
Karel Pecka (1928)
prózy z vězeňského prostředí

Egon Bondy (1930)

román Invalidní sourozenci (1980)- Románová vize duchovní a ekologické krize totalitní společnosti v daleké budoucnosti Příběh, jehož ústředními postavami jsou A. a jeho nevlastní sestra B., se odehrává okolo roku 2600 na posledním kousku pevniny, který je obklopen zvolna stoupající břečkou z odpadků zanechaných minulými generacemi. Společnost se skládá z důstojníků, předstírajících řízení hospodářsky a technicky vyspělé civilizace, z jejich přihlouplých poskoků, nazývaných “postiženci”, z řádných občanů, kteří “jen makaj, aby si zas vydělali na nový byt, nové ledničky a televizory /.../ a můžou se jen přetrhnout”, a konečně z invalidů. Tato sociální skupina, opovrhující důstojníky, postiženci i řádnými občany, vznikla původně z intelektuálů, kterých se společnost chtěla zbavit, “protože v tzv. dovršeném socialismu nebylo pro ně najednou místo”.Příběh invalidních sourozenců je prostoupen řadou archetypálních motivů známých ze starých, zvláště křesťanských mýtů (ráj, potopa, láska k bližnímu, narození aj.), které jsou jednak podstatné pro pochopení filozofického rozměru románu, jednak jimi autor zdůrazňuje kontinuitu kulturních dějin
3x Egon Bondy (1990) – historizující prózy Šaman, Mníšek a Nový věk
Eva Kantůrková – Přítelkyně z domu smutku
Vladimír škutina – Prezidentův vězeň
Eda Kriseová – Křížová cesta kočárového kočího
Lenka Procházková – Oční klapky, Smolná kniha
Jan Trefulka – O bláznech jen dobré, Svedený a opuštěný
Jiří Gruša – Mimner aneb Hra o smraďocha
Věra Linhartová – zakladatelka české experimentální prózy
próza po roce 1989
vypravěčská (narativní):
Michal Viewegh (1962)
novela Názory na vraždu (1990)-vystihl psychiku maloměstských figurek, jež se obnažila při jejich různých reakcích na vraždu mladé učitelky, mihne se zde mj. i názor, že “ať děláte, co děláte, literatura je podvod”
Báječná léta pod psa (1992) Humorně i satiricky laděná rodinná kronika o době tzv. normalizace. převážně veselé ohlédnutí za převážně neveselou dobou, jakýsi “ironický obraz naší nedávné historie”.
Nápady laskavého čtenáře (1993)-autor bravurně zparodoval známé české i světové spisovatele
Výchova dívek v Čechách-“velký český postmoderní román”
experimentální – dekonstrukce příběhu, návaznost na tzv. nový román

Milan Kundera (1929)

román Život je jinde (1979)-román o deformaci člověka zdeformovaným revolučním ideálem
román Valčík na rozloučenou (1979)-tzv. lázeňský román – život plný intrik a neuvěřitelných náhod, úvahy o lidských činech a vztazích
román Kniha smíchu a zapomnění (1979)-několik variací příběhů o mravní devastaci českých lidí doma i v cizině
román Nesnesitelná lehkost bytí (1985) Mnohovýznamový filozofický román o existenciálních a komunikačních problémech dnešního člověka, reflektující československý vývoj po r. 1968 Text je rozdělen do sedmi částí (první a pátá jsou nazvány Lehkost a tíha, druhá a čtvrtá Duše a tělo, třetí má název Nepochopená slova, šestá Veliký pochod a sedmá Kareninův úsměv), které jsou dále členěny - stejně jako v předchozích Kunderových románech - na drobné číslované kapitoly. Hlavními postavami jsou jednak lékař Tomáš a jeho žena Tereza, jednak malířka Sabina a její přítel, švýcarský intelektuál Franz; ostatní osoby (Franzova žena Marie-Claude, Tomášův syn Šimon, předseda zemědělského družstva) mají jen epizodní role. Tomáš je rozvedený muž středních let, znamenitý pražský chirurg, který pěstuje bezpočet “erotických přátelství” (k jeho milenkám patří i Sabina). V malém městě náhodné pozná servírku Terezu, jež za ním posléze přijede do Prahy, stane se jeho ženou a začne pracovat jako fotografka obrázkového týdeníku. Po okupaci v r. 1968 oba emigrují do Švýcarska, Tereza se však brzy vrátí a zanedlouho totéž učiní i její manžel. Po návratu Tereza pracuje jako hotelová barmanka a Tomáš opět jako lékař, avšak záhy je nucen z nemocnice odejít (důvodem je jeho starší politický článek, který odmítne odvolat): zprvu dojíždí na venkovskou kliniku, potom působí na předměstském středisku a nakonec se stane umývačem oken. Život v Praze 70. let oba manžele tíží (podílejí se na tom i Tomášovy četné nevěry), a tak odejdou na venkov, kde žijí jako na své “poslední stanici” a kde také společně zahynou při autohavárii. - Příběh druhé dvojice zaujímá poněkud menší prostor. Nonkonformní výtvarnice Sabina žije v Praze, v r. 1968 však odejde do Curychu. Sblíží se tu s vysokoškolským učitelem Franzem (často s ním jezdí i do ciziny, např. do Paříže, Amsterodamu či Říma), který se kvůli ní odhodlá rozejít se svou rodinou, ale Sabina mu uteče do Paříže, odkud odjede do Spojených států. Franz pak žije s jednou svou studentkou, avšak jen krátce, zúčastní se totiž protestního pochodu v Kambodži kde se stane obětí loupežného přepadu a na následky utrpěného zranění zemře.Vychází z antinomie lehkosti a tíhy řeckého filozofa PARMENIDA a z nietzschovské ideje věčného návratu.“Dříve než budeme zapomenuti, budeme proměněni v kýč. Kýč je přestupní stanice mezi bytím a zapomenutím...”

román Nesmrtelnost (1990)-

Filozofický román o všeovládající ohlupující povrchnosti, díky níž moderní člověk často zapomíná na podstatné hodnoty bytí. Nejdříve byla publikována ve francouzském překladu (L'immortalité, 1990; přel. E. BLOCH), což je definitivní text románu schválený autorem.
Román se skládá ze sedmi dílů členěných do krátkých kapitol. Rámec příběhů a úvah tvoří scéna u bazénu v pařížském tělocvičném klubu, kam si vypravěč chodívá popovídat s profesorem Avenariem. Právě zde si povšiml starší dámy, jež se s mladým plavčíkem rozloučila půvabným gestem. Tímto gestem byl vypravěč inspirován k vytvoření postavy Agnes, jejíž smutný příběh dominuje v lichých dílech románu (Tvář, Boj, Náhoda, Oslava). Jde o citlivou mladou ženu, která si po smrti svého otce stále více uvědomuje, že se jí hnusí moderní život, jenž se proměnil v tlačenici. Touží po samotě, po prostém bytí “an sich” a sní o tom, že opustí muže i dceru a začne nový život ve Švýcarsku. Její sestra Laura je poněkud povrchnější - ráda své stavy dává najevo pomocí vnějškových, málo obsažných symbolů a gest. Nachází uspokojení ve vztahu k milenci, seladonskému rozhlasovému speakerovi, jehož relace jsou pro Agnesina muže i pro vypravěče typickou ukázkou masmediálního ohlupování. Jen díky autonehodě se Agnes nesplnil její sen o přesídlení do Švýcarska. Druhý díl románu (Nesmrtelnost) je esejistickou revokací vztahu mezi J. W. GOETHEM a Bettinou VON ARNIM, která se v touze po nesmrtelnosti stylizovala do role milenky slavného básníka. Ve čtvrtém dílu (Homo sentimentalis) jsou uvedeny ohlasy R. M. RILKEHO, R. ROLLANDA a P. ELUARDA na Bettininy mystifikace týkající se jejího vztahu ke GOETHOVI; v závěru tohoto dílu se GOETHE setkává s E. HEMINGWAYEM a oba pobaveně sledují posmrtné zkreslování svých životních osudů. Šestý díl (Ciferník) je “nejsmutnějším erotickým příběhem”, který ostře kontrastuje s Bettininou hrou na romantické vzývání lásky, neboť v něm jsou s vědoucím odstupem pojmenovány fáze, jimiž prochází většina milostných vztahů, i nevyhnutelnost zapomnění, které absurditu milostných aktů provází.
“Podstatné na románu je právě jen to, co se nedá říci jinak než románem, v každé adaptaci zůstane jen to nepodstatné. Chce-li blázen, který je ještě dnes píše, chránit své romány, musí je napsat tak, aby se nedaly adaptovat, jinými slovy, aby se nedaly vyprávět.” V tomto citátu je obsaženo zdůvodnění netradiční románové formy. Ta sice opět vychází z Kunderova pojetí románu jako sedmidílné variace na ústřední téma, avšak od předchozích opusů se Nesmrtelnost přece jen liší -jednak posílením esejistických složek románu, jednak často zdůrazňovanou fiktivností a tvořeností textu. Kundera se zde důsledně drží zásady, že “román se nemá podobat cyklistickému závodu, ale hostině o mnoha chodech”.
Zmínka o adaptacích odráží Kunderovo rozčarování z filmové podoby Nesnesitelné Iehkosti bytí, jež mu zřejmě dodalo chuť znovu experimentovat s možnostmi románové výpovědi a zredukovat narativní složky textu na úkor meditativních. Rozplývavá epická linie o osudu nešťastné Agnes je prokládána úvahami o hektickém životním stylu současného člověka, který bloudí labyrintem masmédií uměle vynořených obrazů, kde je natolik zabydlen, že často ani nepostrádá svou ztracenou individualitu. Světem již nevládne ideologie, ale imagologie, nejde o to být a popř. usilovat o něco, čemu je přikládán význam, ale skrývat se za nápadnou “image”, jejíž působivost spočívá v několika neustále opakovaných gestech a sloganech. Imagologii podléhá i Bettina VON ARNIM svou zběsilou a vypočítavou touhou stát se součástí GOETHOVA životopisu a obětí posmrtně vytvořené “image” je i HEMINGWAY. Díky všudypřítomným žurnalistům připraveným o všem informovat přichází člověk o právo na soukromí. Otupujícímu tlaku imagologického, žurnalistického a reklamního diktátu se důsledně vzpírá jen Agnes, a tedy i vypravěč, v jehož fantazii se zrodila. Situace individuality, která se odmítá smířit s tímto diktátem, není jednoznačně řešitelná - zbývá jen rozpačitý, pateticky pronesený přípitek “na konec starých časů” a “nesmírný a nesrozumitelný stesk”.
Ve svém “opusu číslo sedm” Kundera zkoumá nejen “vztah člověka a jeho obrazu”, ale rovněž základní rysy evropské kultury a to ve větší míře než v předchozích románech. Nesmrtelnost je proto možno chápat jako dílo, v němž se protíná dosavadní autorova románová zkušenost s jeho (v posledních letech velmi vlivnou a respektovanou) tvorbou esejistickou, kterou Kundera nepíše česky, ale francouzsky - L'art du roman ( Umění románu, 1986

Václav Dušek (1944)

Druhý dech, Tuláci, Lovec štěstí- prózy z prostředí mladých lidí na okraji společnosti
Josef Nesvadba (1926)
autor vědeckofantastických próz
např. Tarzanova smrt, Einsteinův mozek, Tajná zpráva z Prahy
Ladislav Fuks (1923 – 1994)
Myši Natálie Mooshabrové (1970)-utopicko-alegorický román, destruktivní působení zla na člověka. Kniha zachycuje dvouměsíční závěrečný úsek života paní Natálie Mooshabrové(vdova, která musí stále chytat myši, přivydělává si opatrováním několika hrobů na hřbitově. Příběh se odehrává v zemi diktátora Albína.., kde kontrastuje civilizase s reáliemi z minulosti(čarodějnictví, koňské povozy). Lidé chtějí svrhnout tyrana a na trůn dosadit svou panovnici, která se už několik desetiletí neukázala na veřejnosti. Lid se vzbouří, policie převezme moc a pomocí studentů se dopátrá, že panovnice e Natalie, ta se v okamžiku návratu na trůn otráví. Prostředí zachyceno téměř fotograficky, realisticky. Autor poskytuje čtenáři různé nápovědy, ale i falešné stopy-detektivní ráz(v závěru),používá zkracování slov, aktuální metaforizaci, gramatické posuny(nesvý místo nesvůj). Obranný postoj Natalie před režimem-únik do svého nitra. Nedůvěra k vlastní identitě a nevíra ve spolehlivost vnější reality.
2. etapa tvorby byla poznamenána přijetím normalizačních požadavků
poslední dílo – monumentální historický román Vévodkyně a kuchařka
Jan Otčenášek (1924 – 1979)
Když v ráji pršelo (1972)- v popředí pozitivní lidské hodnoty, hluboký citový vztah mladé dvojice
smysl pro humor
nedokončený román Pokušení Katarina
Radek John (1954)
Prozaik, filmový scénárista, televizní reportér. Témata společensky ožehavá (alkoholismus, brutalita, drogy).
prvotina Džínový svět- obraz mentality mladých lidí 70. a 80. let
varovný román Memento (1986)- zachycuje 10 let života Michala Otavy, který propadne drogám, proces rozkladu osobnosti, prostředí narkomanů, líčení subjektivních pocitů hlavního hrdiny, které se střídá s odbornými výklady lékařů
historická próza:
M.V. Kratochvíl
–Lásky královské,Evropa tančila valčík,Evropa v zákopech,Život Jana Amose
F. Kožík
- Kronika života a vlády Karla IV.
J. Šotola
Kuře na rožni-(1974), Román o marné touze “malého” člověka uniknout drtivému tlaku dějin, zasazený do doby napoleonských válek ,loutkař, který se potuluje světem a odevšad je vyhazován. Jedinými společníky jsou mu loutky.
Svatý na mostě