Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

78. Mezinárodní trestní soud

poslední zatím institucionalizovaný nástroj vynucování respektu kogentní ochrany LP
1998 – Statut Mezinárodního trestního soudu (ICC) – vypracován Komisí pro MP
zřízení stálého soudního dvora se sídlem v Haagu
první skutečně univerzální MTS
samostatný subjekt MP – není orgánem OSN
obligatorní jurisdikce založena ratifikací Statutu
zločiny, které spadají do jurisdikce soudu jsou nepromlčitelné
trestní odpovědnost osoby – pouze naplnění objektivní stránky úmyslně a vědomě, musí být starší 18 let, na základě rozkazu – pouze polehčující okolnost
princip komplementarity vůči jurisdikci vnitrostátních soudů:
- ke vzniku příslušnosti potřeba ratifikace Statutu (nebo alespoň ad hoc uznání) státem, na jehož území byl zločin spáchán, nebo jehož občanem je domnělý pachatel
- stíhání před ICC je přípustné pouze, pokud je stát s jurisdikcí neochoten nebo neschopen skutečně vést vyšetřování nebo stíhání (přednost národní trestní jurisdikce)
věcná jurisdikce – zločin genocidy, zločin proti lidskosti, válečné zločiny
k ustavení došlo až 1. 7. 2002 – Římský statut dosáhl 60 ratifikací potřebných pro platnost, důležité z hlediska časové působnosti
možnost souzení na základě územní i personální výsosti státu – tedy i příslušníka státu, který neratifikoval Statut (př. USA, ČR)
podmět k zahájení stíhán – strana smlouvy, RB, prokurátor soudu
orgány soudu:
- předsednictví
- odvolací úsek
- soudní úsek
- vyšetřovací úsek
- prokuratura
- kancelář
má mít 18 nezávislých soudců
tresty – odnětí svobody až na doživotí, peněžitý trest a propadnutí majetku nabytého trestnou činností
práva obžalovaného – presumpce neviny, důkazní břemeno na straně prokurátora, veřejné líčení a spravedlivé a nestranné řízení při zachování úplné rovnosti

77. Mezinárodní trestní tribunály ad hoc

M stanovená povinnost trestního postihu pachatelů zločinů podle MP
1993 - ustavení M trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) se sídlem v Haagu, příslušný potrestat tyto pachatele
zřízen jednomyslně přijatým usnesením RB OSN
kvalifikace válečných zločinů jako hrozbu M míru a bezpečnosti – opravňuje RB učinit opatření podle kapitoly VII Charty OSN – zřízení pomocného orgánu, který nadala samostatnými pravomocemi
Tribunál příslušný ke stíhání vážných porušení Ženevských úmluv (1949), jiných porušení zákonů a obyčejů války, zločinů genocidy a zločinů proti lidskosti
vztah k národní jurisdikci – nikoliv vyloučení, ale podřízení jurisdikci M trestního tribunálu – zejména případy kvalifikace soudem jako běžný kriminální čin (Slobodan Miloševič)
uplatňovaná zásada ne bis in idem – pokud byl souzen MT, nemůže být již souzen národními soudy, ale neplatí obráceně (v případě nedostatků)
organizace:
- 2 soudní komory po 3 soudcích
- odvolací komora – 5 soudců
- prokurátor – zahajuje vyšetřování ex-officio na základě informací z jakéhokoliv zdroje – připraví obžalobu (obsahuje stanovisko o faktech a údajných zločinech) - - na základě zatykače MT osoba vzata do vazby, bezprostředně seznámena s obviněními a předána MT, může se i dobrovolně vydat, následuje líčení (práva obviněného) – po projednání rozsudek a uložení trestu (odnětí svobody, navrácení výnosů z trestné činnosti) – možnost podání odvolání k odvolací komoře (může rozsudek potvrdit, vrátit nebo změnit)

1994 – MTT pro Rwandu (rezolucí RB)
reakce na krutosti během občanské války na území Rwandy, ale i sousedních zemích
poprvé postiženo porušování humanitárního práva ve vnitřním konfliktu
inspirace ICTY – složení soudu
časová působnost – pouze rok 1994
stíhá genocidu a zločiny proti lidskosti, DP II. a čl. 3 společný Ženevským úmluvám - - protože to byl konflikt vnitřní povahy

Zvláštní soud pro Sierru Leone
právní základem dvoustranná dohoda mezi vládou S. L. a OSN
pravomoc stíhat osoby nejvíce odpovědné za vážná porušení humanitárního práva stejně jako za zločiny podle národního práva S.L. - činy na území S.L. od 30.11.1996:
- zločiny proti lidskosti
- vážná porušení čl. 3 ŽÚ + DP II.
- další vážná porušení humanitárního MP
- zločiny za porušení VP S.L. - sexuální a majetkové, odlišnost od ostatních soudů
- ne genocida (neexistují důkazy o jejím spáchání na území S.L.)

možnost stíhat i mladistvé (nelze uložit odnětí svobody)
jiné státy nemají povinnost spolupracovat (protože zřízen dvoustrannou dohodou)
bude sídlit na území S.L.
první smíšený neboli zmezinárodněný tribunál (soudci M i místní, MP i VP) – další např. Zvláštní panely pro Východní Timur, soud v Kosovu a Irácký zvláštní soud

76. Stíhání a trestání válečných zločinů, mezinárodní trestní tribunály

na vývoj v právní regulaci ozbrojeného konfliktu a další pravidla humanitárního charakteru k ochraně základních lidských práv, zejména života, tělesné integrity a lidské důstojnosti (zákaz genocidia, nelidských činů vůči civilistům) – navázala i regulace stíhání nejzávažnějších porušení – zločinů podle MP
porušením především kogentních norem vyvolává nejen M odpovědnost státu, ale i trestní odpovědnost osob, které se v postavení orgánu státu takového chování dopustili
trestní stíhání – princip univerzality – stát může jednotlivě uplatnit svou jurisdikci, nebo státy koordinovaně prostřednictvím M trestních soudů
1. pokus o zřízení M tribunálu – Versailleská mírová smlouva (1919) – potrestání německých válečných zločinců: Německo mělo vydat bývalého císaře Viléma II., další osoby měly být vydány poškozeným státům a souzeni jejich vojenskými tribunály, osoby které se dopustily zločinů proti občanům – také vojenské tribunály
k soudu nad Vilémem II. nedošlo (azyl v Nizozemí), ostatní potrestáni nedůsledně
potrestání zločinů proti míru, zákonům a obyčejům války a proti genocidě nabylo na důležitosti za 2. světové války
Deklarace o ukrutnostech z r. 1943 (SSSR, USA, UK) – nacističtí zločinci měli být souzeni na území státu, kde se zločinů dopustili, kteří nejsou spojeni s určitým místem – podle společného rozhodnutí spojeneckých vlád
1945 – Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropských zemí Osy, přiložen Statut M vojenského tribunálu – oprávněn soudit a potrestat osoby, které spáchaly (v zájmu Osy) jako jednotlivci nebo jako členové organizací zločiny:
- zločin proti míru – osnování, přípravy, podněcování nebo podniknutí útočné války porušující M smlouvy, dohody a záruky
- válečný zločin – porušení zákonů války nebo válečných obyčejů – vražda a zlé zacházení s válečnými zajatci a civilním obyvatelstvem, otrocké práce, deportace, plenění veřejného nebo soukromého majetku...
- zločin proti lidskosti – vraždy, vyhlazování, zotročování, deportace aj. ukrutnosti páchané proti civilistům nebo pronásledování z politických, rasových nebo náboženských důvodů – spáchané v souvislosti se zločinem proti míru nebo válečným zločinem
trestu podléhali jak přímí pachatelé tak i organizátoři, podněcovatelé a spoluviníci
M tribunál – v Norimberku, právní zásady jeho Statutu r.1946 potvrzeny VS OSN jako všeobecně závazné zásady MP
na podobných zásadách byl založen MT v Tokiu – ustaven Mezispojeneckou komisí pro Dálný Východ
1968 - Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti

75. Příměří, ukončení válečného stavu

zastavení válečných akcí
dočasné zastavení nepřátelství (většinou na základě dohody)
neruší válečných stav mezi válčícími stranami, ani právní postavení neutrálních států
- přerušení boje (zastavení palby) – na krátkou dobu s ohledem na místní situaci nebo okamžité vojenské potřeby, dohoda velitelů daného úseku fronty
cílem: sebrání raněných a padlých, vyjednávání o evakuaci hájeného místa, vyžádání si instrukcí od vyššího velitele pro eventuální příměří, sjednávají parlamentáři
- místní příměří – v určité územní oblasti, pro některý druh ozbrojených sil (pozemních, námořních), sjednávají nejvyšší velitelé oblasti nebo druhu zbraně
- obecné příměří – na poměrně dlouhou nebo i neurčitou dobu, v celém rozsahu fronty a pro všechny ozbrojené síly – zpravidla předchází ukončení válečného stavu, dohoda někdy obsahuje kromě vojenských i politická ujednání, sjednávají nejvyšší velitelé nebo zvláštní zmocněnci vlád, kromě zastavení palby stanovena i konkrétní práva a povinnosti stran (stažení za určité pásmo, výměna zajatců...)
- kapitulace – vzdáním se ozbrojených si nebo opevněné oblasti, dohoda ústně nebo písemně, obsahuje konkrétní podmínky zastavení boje a složení zbraní, zpravidla nemá politická ustanovení – ryze vojenská povaha
příslušníci ozbrojených sil, které kapitulovaly - váleční zajatci, vojenský materiál – - kořist, příslušníci ozbrojených sil, které pokračují v palbě - pozbývají ochrany MP, může být podmínečná nebo bezpodmínečná

ukončení válečného stavu
přestávají se uplatňovat normy válečného práva a účinnost nabývají pravidla mírového práva
- ukončení mlčky – nepřátelství se fakticky zastaví, vzápětí se obnoví mírové vztahy, vyvolává nejistotu - válečný stav vyvolává potřebu řešení řady otázek – území (řešilo se většinou stavem po válce), postavení neutrálních států
př. válka mezi Francii a Mexikem ukončena mlčky roku 1867
- ukončení jednostranným prohlášením – obvykle druhou (poraženou) stranou mlčky přijato, uváděny podmínky pro nové navázání diplomatických styků – ostatní otázky se měly řešit v rámci mírových vztahů – např. po 2. sv. válce – protože mírová smlouva s Německem nebyla možná
- ukončení mírovou smlouvou – sjednána mezi ústavními činiteli obou stran (hlavy států) a požaduje ratifikaci, ukončení – okamžikem, kdy smlouva vstoupí v platnost (strany mohou ve smlouvě stanovit i jiný okamžik), oživení všech základních práv a povinností dle MP
pokud smlouva nestanoví jinak – definitivní stav, který existoval v době ukončení války (kořist, území), také upravuje případné válečné reparace
■ všeobecné (generální ) - mezi všemi účastníky války)
■ separátní (některými) – spojenci ve válce se většinou dohodnou, že neuzavřou s nepřátelskou stranou separátní mírovou smlouvu
odlišný charakter světových válek - mnohá nová ustanovení (Versailleská smlouva – - demilitarizace Německa a potrestání císaře Viléma II. jako iniciátora, po 2.sv. válce s Itálii, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem: politická a ekonomická nezávislost, likvidace fašismu, demokratizace, potrestání válečných zločinců)

74. Neutralita

v historii - poskytovat oběma válčícím stranám stejné možnosti - několik druhů neutrality: blahovolná neutralita – mohl jedné straně poskytovat určité výhody, kvalifikovaná neutralita – mohl poskytovat určité výhody pouze jedné straně (na základě předcházející dohody)
až počátek 20. stol. – klasické pojetí neutrality jako plné neúčasti neutrálního státu ve válce

prostá válečná neutralita
kodifikováno 1907 v Haagských úmluvách, Úmluvě o právech a povinnostech neutrálních osob a států v pozemní válce
neutrální stát má na základě povinnosti neúčastnit se válečných akcí a chovat se ke všem stranám stejně (poskytuje stejné výhody)
právo: nedotknutelnost území, nesmí mu být bráněno ve vztazích s ostatními státy (právo obchodního styku – i s válečnými stranami)
byla-li porušena nedotknutelnost – má nejen právo ale i povinnost odporovat i ozbrojenou silou
k nestrannému chování – povinný stát, ne jeho jednotliví občané (není porušením neutrality pokud jednotlivci jako dobrovolníci pomáhají válčící straně)
jen za M konfliktu, za občanské války – jen pokud konflikt nebude znaků ozbrojeného povstání – postavení neutrálního státu tím, že uzná povstalce za válčící stranu
neutralita začíná současně s vypuknutím války – obvykle zvláštní prohlášení o neutralitě (stát k tomu ale není povinen)
poruší-li neutralitu válčící strana – neutrální stát musí podniknout opatření k nápravě
poruší-li neutralitu neutrální stát – záleží na válčících stranách, jaké z toho vyvodí důsledky (přejdou to, nebo i vyhlášení války)
zánik neutrality – konec konfliktu nebo vstupem neutrálního státu do války
po 1. sv. válce - útočná válka zakázána MP – je třeba rozlišovat mezi válčícími stranami – - určení útočníka a oběti – není jednoduché
neutrální státy – humanitární úkoly a území válčících stran, dohled nad dodržováním válečného práva, zprostředkovatelé
neutralita brání nekontrolovatelnému rozšíření válečného konfliktu

trvalá neutralita
stát, který se na základě vícestranné M smlouvy nebo podobného aktu zřekl práva účasti na jakémkoliv budoucím M ozbrojeném konfliktu (válce) – zajištěna trvalá nedotknutelnost státního území, politická nezávislost, má právo a povinnost odrazit případný útok na sebe
předpokládá výslovné uznání dalšími státy (pouhé prohlášení, které by ostatní státy neuznaly by nemělo právní účinky), stejně i její zrušení
- uznaná neutralita – státy uznaly, ale nejsou povinny ji bránit v případě napadení
- garantovaná neutralita – státy jsou povinny aktivně zasáhnout na její obranu
neutrální stát – má právo uzavírat garanční smlouvu ve svůj prospěch, ale ne ve prospěch jiných států – povinnost jednat ve své zahraniční politice tak, aby nebyl zapleten do válečného konfliktu
Švýcarsko od Vídeňského kongresu (1815) od 1831 Belgie, 1867 Lucembursko – porušena Německem za 1.sv. války, později zrušena, od 1955 Rakousko (uznaná, ne garantovaná), od 1962 – Laos

73. Ochrana obětí války (humanitární právo)

oběti: ranění a nemocní příslušníci ozbrojených sil, trosečníci, válečníci, váleční zajatci a civilisté
chráněné osoby (4 ženevské úmluvy 1949, Dodatkové protokoly k nim 1977)
vztahuje se na všechny konflikty, které mají M charakter, při ozbrojených konfliktech uvnitř státu, které nemají M povahu občanské války – platí v modifikované podobě

zásady:
- dodržovány za všech okolností, smluvní strany stanoví tresty za porušení (stát má právo potrestat bez ohledu na příslušnost pachatele)
- smluvní strany aplikují i vůči třetím stranám
- chráněné osoby se nemohou platně vzdát svých práv
- pravidla se vztahují i na partyzány, členy organizovaného odporu a na příslušníky národně osvobozeneckých sil
- zakazují diskriminaci
- zakázaná odvetná opatření vůči chráněným osobám
- provádění těchto pravidel – pod dozor neutrálních států, případně humanitárních organizací (MVČK)
- spor o výklad – dobré služby MO nebo neutrálního státu
- nelze vypovědět za války

ranění, nemocní, trosečníci
Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách (1864)
na příslušníky ozbrojených sil všech kategorií (partyzáni...)
musí být za všech okolností respektovány a chráněny – lidské zacházení a péče bez diskriminace
ochrana též zdravotnického personálu, pokud je zadržen – postavení válečného zajatce, mají být vráceni co nejdříve
rozeznávací znak sanitní služby červený kříž v bílém poli (příp. půlměsíc, lev a slunce, Davidova hvězda) – zneužití – válečný zločin

váleční zajatci
Haagská úmluva (1899, 1907) („Řád pozemní války“), Ženevská úmluva o zacházení s válečnými zajatci (po 1. sv. válce)
právo zajmout válečné zajatce má každá strana – váleční zajatci - jen určité kategorie osob:
- příslušníci ozbrojených sil
- příslušníci jiných dobrovolných sborů včetně partyzánů
- příslušníci pravidelných ozbrojených sil vlády nebo moci, které druhá strana neuznává
- osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, aniž by byly jejich součástí – byly zmocněny a vybaveny průkazem totožnosti
- příslušníci národního osvobozujícího boje pod koloniální vládou
- členové posádek obchodních lodí a civilních letadel, nemají-li nárok na výhodnější postavení
- hlava státu a členové vlády (dle obyčejového práva)
- osoby, které neutrální stát přijal na své území a dle MP má povinnost je internovat
počíná okamžikem, kdy se ocitl v moci nepřátelské strany do propuštění a návratu (repatriace)
účelem zabránit znovu se účastnit nepřátelských akcí, nesmí sloužit jinému účelu
za zacházení s nimi odpovídá stát zajetí, ale možná i osobní odpovědnost
zajatec se nemůže vzdát platně práv ze zajateckého režimu – musí s nimi být zacházeno lidsky, šetřena jejich osobnost a čest
při výslechu není povinen uvést více než své jméno, příjmení, datum narození, hodnost a matriční číslo – zakázáno mučení za účelem získání informací
zajatecké tábory – umístěny mimo oblast válečných operací, nelze použít vězení, ženy musí být ubytovány zvlášť
konec – smrtí, zdařilým útěkem, repatriací

civilní obyvatelstvo
Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války (1949) – doporučuje, aby na počátku nepřátelství zřídily vzájemnou dohodou nemocniční a bezpečnostní pásma
válka má být vedena proti ozbrojeným silám, ne proti civilním cílům
Úmluva a dodatkový protokol I – chrání osoby za ozbrojeného konfliktu nebo okupace, které jsou v moci strany konfliktu nebo okupační moci a nejsou jejími příslušníky
nepřátelští příslušníci – právo na ochranu své osobnosti a cti, rodinných práv, náboženství, zvyků, zacházet lidsky, nesmí být vykonáván nátlak, fyzické utrpení
cizinci – v zásadě cizinecký režim platný v době míru, právo na odchod

základní zásady:
- základní LP i za ozbrojeného konfliktu
- rozlišování mezi aktivními účastníky konfliktu a civilním obyvatelstvem
- ušetření válečného pustošení
- civilní objekty a obyvatelstvo – ne cílem vojenských akcí
- civilní obyvatelstvo – ne předmětem represálií, přesídlení
- poskytování M pomoci civilnímu obyvatelstvu – v souladu s humanitárními zásadami Charty OSN, Všeobecné deklarace LP a jiných M smluv na poli LP

občanský konflikt
Dodatkový protokol II
na území jednoho státu – ozbrojený konflikt mezi vládními ozbrojenými silami a disidentskými silami, které vykonávají kontrolu nad částí území – nemá M charakter
za ozbrojené konflikty se nepovažují: vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy – na ty se protokol nevztahuje
osoby které byly pro účast na ozbrojeném konfliktu zadrženy:
- potraviny a voda jako civilnímu obyvatelstvu
- záruky týkající se zdraví
- přijímání individuální nebo kolektivní podpory
- výkon náboženských obřadů
- slušné pracovní podmínky
- ženy ubytovány odděleně od mužů (mimo rodin)
- odesílání a přijímání dopisů
- ne v blízkosti válečných akcí
- právo na lékařské prohlídky
- ne ohrožení tělesné a duševní integrity

osoby, které se ozbrojeného konfliktu neúčastní – zakázáno:
- ohrožování života, zdraví, kruté zacházení
- kolektivní tresty
- braní rukojmí
- vydání rozkazu, že nikdo nezůstane naživu
- teroristické činy
- ponižující a urážející zacházení
- otroctví
- plenění
- hrozba výkonu výše uvedeného

civilní osoby – obecná ochrana, nesmí být předmětem útoku, nesmí být přemísťování, zákaz požití hladovění jako prostředku vedení války, ochrana kostelů, nemocnic a kulturních památek, pokud nadměrná nouze – možnost humanitárních opatření

zvláštní péče dětem:
- vzdělání
- sjednocení rodin
- do 15 let zákaz vstupu do ozbrojených sil
- možnost dočasného přemístění do bezpečí

zdravotní a duchovní personál musí být respektován a chráněn, nesmí být předmětem útoku
osoby, které se dopustí trestného činu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem - mohou být potrestány, musí být souzeny nezávislým soudem
po skončení nepřátelských akcí – vládnoucí orgány válčících stran – snaha o co nejširší amnestii

72. Zakázané prostředky a způsoby vedení války (rozsudek MSD z r.1949 ve věci Korfského průlivu a rozsudek MSD Nicaragua vs. USA z r.1986)

válčící strany nemohou používat jakékoliv prostředky, i když by byly účinnější – vyplývá ze zásady právní regulace války a zásady lidskosti
pravidla kodifikována v Haagských úmluvách (1899, 1907) a Dodatkový protokol (1977) – - základní pravidla:
- zákaz používat zbraně, munici, materiál a způsoby vedení války, které by způsobovaly nadměrná zranění nebo útrapy – předmětem ochrany bojující (kombatanti)
- zákaz nerozlišujících útoků (kobercové bombardování) – chrání civilisty, modifikováno zásadou proporcionality (vyvažováno ziskem vojenské výhody), zakazuje rozsáhlé a nepřiměřené ztráty na civilním obyvatelstvu
- zakázané prostředky, které by mohly způsobit rozsáhlé škody na ŽP

vedení pozemní války
zakázané prostředky
- náboje lehčí než 400g, které jsou výbušné nebo zápalné
- střely dum-dum (zplošťují se)
- střepiny nezjistitelné v lidském těle RTG
- miny
- zápalné zbraně
- zbraně, náboje a látky způsobující nadměrné útrapy
- jedy nebo otrávené zbraně
- dusivé, jedovaté apod. látky, i bakteriologické
- nukleární a termonukleárními zbraněmi

zakázané způsoby vedené války proti osobám:
- zranění nebo zabití nepřítele, který složil zbraně nebo se vzdává, protože nemá prostředky k obraně
- prohlášení, že nebudou bráni zajatci
- použití proradnosti - zneužití dobré víry (zneužití bílé vlajky, předstíraní kapitulace, předstírání zranění...), ale povolená válečná lest (kamufláž, léčky, dezinformace)
- použití insignií neutrálních států, OSN a protivníka
- zneužití znaků Červeného kříže (půlměsíce, lva a slunce) apod. včetně vlajky parlamentářů
zakázané způsoby pro objektům:
- nebráněná města, vesnice a obydlí nesmí být napadena, ostřelována nebo bombardována (nekladou odpor, neobsazena ozbrojenými silami)
- nepřátelský majetek (soukromý i veřejný) – zničen jen pokud nutnost, plenění je zakázáno
- dovoleno bombardování vojenských objektů a hájených míst, mají být ale ušetřeny nemocnice, kostely, kulturní památky
- napadání sanitárních útvarů, nemocnic a demilitarizovaných zón
- hladovění civilního obyvatelstva jako způsob vedení války
- útočení na objekty nezbytné k přežití civilního obyvatelstva
- ochrana ŽP před rozsáhlými škodami

vedení námořní války
zvláštní pravidla vzhledem k cílům – zničení nepřátelského válečného loďstva, zabavení (nebo zničení) obchodního loďstva – pokud porušují blokádu)
je zakázáno:
- bombardovat nehájené přístavy, města… (i v případě, že jsou chráněna minovými poli),

dovoleno: vojenské budovy a závody, válečné lodi v přístavu
- plenění
- bombardovat nemocniční lodi i pozemní zařízení pro nemocnice
- užívat určitými způsoby samočinné podmořské miny
- napadat obchodní lodi, ledaže by samy útočily (soukromý majetek pak podléhá konfiskaci)
- nepřátelskou obchodní loď může ponorka potopit teprve, je-li zajištěna bezpečnost posádky a lodních dokumentů

vedení letecké války
válečné operace vedené leteckými silami nebo proti nim
zásady:
- zákaz bombardování za účelem terorizování civilního obyvatel, ničení soukromého majetku nevojenského charakteru, povinnost respektování kulturních, náboženských a kulturních památek, nemocnic
- zákaz bombardovat nehájená místa
- nedotknutelnost letadel parlamentářů
- předmětem útoku nemůže být letec, který pro záchranu života použije padák – neplatí pro příslušníky výsadkových jednotek
- opatřování informací pozorováním z vojenských letadel není vyzvědačstvím, nesmí být ale použito označení vojenských letadel znaky cizího státu

chemické, bakteriologické a jaderné zbraně
Ženevský protokol o zákazu používat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů a bakteriologických prostředků (1925) (kodifikace obecně platného obyčejového MP)
konec 2. sv. války – jaderné zbraně – neexistovala MP úprava – použití zakazují nepřímo některé zásady obecného MP:
- zásada lidskosti
- zásada, že ozbrojený útok může být veden pouze proti ozbrojeným silám, ne proti civilnímu obyvatelstvu
- zákaz jedovatých plynů a podobných prostředků (jaderné – škodlivější)
- zákaz prostředků, které mohou způsobit rozsáhlé škody na ŽP
- zásada, že neutrální státy nesmějí být předmětem nepřátelských akcí (vliv i na okolní státy)
(1961) Deklarace o zákazu použití nukleárních a termonukleárních zbraní (přijata jen prostou většinou) – použití odporuje cílům OSN, je válkou proti celému lidstvu
trvají ale rozdílné názory států

zákaz některých konvenčních zbraní
1980 - Úmluva o zákazu nebo omezení určitých konvenčních zbraní, které mohou způsobit nadměrné zranění nebo mít nerozlišující účinky
Protokol I o zákazu použití zbraní se střepinami nezjistitelnými RTG paprsky
Protokol II o zákazu nebo omezení použití min a nástražných min
Protokol III o zákazu použití zápalných zbraní
1995 - Protokol IV o laserových oslepujících zbraních

71. Základní zásady práva ozbrojených konfliktů

definice agrese
potřeba po zřízení SN a sjednání Briand-Kellogova paktu – zakázaná válka
návrh na konferenci o odzbrojení svolanou SN (1933) – příprava, organizování a provedení útočných činů – nejtěžší M zločin proti míru
1974 VS OSN rezoluce - nejzávažnější a nejnebezpečnější forma protiprávního použití síly
zda došlo k agresi – nutné zkoumat ve světle všech okolností konkrétního případu
agrese: použití ozbrojené síly státem nebo skupinou států proti svrchovanosti, územní nedotknutelnosti nebo politické nezávislosti jiného státu – časově první použití ozbrojené síly v rozporu s Chartou OSN
kterýkoliv následující čin:
- invaze nebo útok ozbrojených sil na území druhého státu
- vojenská okupace (i dočasná), která je důsledkem útoku nebo invaze
- připojení území při němž bylo použito síly
- bombardování území druhého státu
- použití jakýchkoliv zbraní proti území druhého státu
- útok ozbrojených sil na pozemní, námořní nebo letecké síly jiného státu
- jednání státu, který povolil druhému státu, aby použil jeho území ke spáchání agresivního činu proti třetímu státu
- použití ozbrojených sil státu nacházejících se na území druhého státu
- vyslání ozbrojených sil státu nebo jeho jménem ozbrojených skupin
RB může rozhodnout, že i další činy jsou agresí
útočná válka je zločinem proti M míru

základní zásady
cílem války násilně zlomit odpor protivníka
- zásada válečné účelnosti – poškozování protivníka všemi účelnými prostředky
- zásada právní regulace války – válčící strany nesmí překročit určité meze při výkonu válečného násilí – válečná účelnost nesmí převážit nad právními pravidly vedení války (zákaz totální války)
- zásada humanity – omezuje volnost válčících stran ve dvou směrech:
■ přímé válečné násilí může být uplatněno pouze vůči bojujícím příslušníkům armád (kombatantům) a vojenským objektům (ne civilním)
■ zakazuje používat zrádné (perfidní) prostředky a takové, které působí zbytečné utrpení nebo škody, které nejsou nezbytné ke zlomení odporu protivníka
1968 – VS OSN – rezoluce – potvrdilo usnesení konference Červeného kříže – zásady vedení akce za ozbrojeného konfliktu:
- právo válčících stran používat prostředky k poškození nepřítele není neomezené
- je zakázáno podnikat útoky proti civilnímu obyvatelstvu
- musí se vždy činit rozdíl mezi osobami, které se účastní nepřátelství a civilním obyvatelstvem (to má být pokud možno šetřeno)

počátek války
válka (dle dávného obyčeje) má být před zahájením válečných akcí oficiálně vypovězena
přímé vypovězení (prohlášení s důvody) nebo ultimátum (prohlášení s podmínkou)
písemně – diplomatickou nótou, počátek válečného stavu má být notifikován neutrálním státům
bez vypovězení – válečný zločin, přesto vytváří válečný stav
konkrétní vypovězení – legální jen je-li legální válka (dnes zákaz útočné - agrese)


právní důsledky válečného stavu pro válčící strany
přerušují se mírové vztahy, základní zásady MP nedotčeny
přerušení diplomatických a konzulárních styků, ochranu zájmů příslušníků nepřátelského státu může vykonávat jen neutrální ochranná mocnost
přestávají platit dvoustranné smlouvy, mnohostranné ne (jen se případně jejich platnost suspenduje) pravidlům válečného práva podléhají veškeré vztahy mezi nepřátelskými státy

cizinecké válečné právo – týká se opatření, které stát činí na svém území – pro okupaci platí jiná pravidla – stát má právo poškozovat protivníka také opatřeními proti jeho příslušníkům a jejich majetku (nepřátelští příslušníci) – má jim po vypuknutí války poskytnout přiměřenou lhůtu k odchodu (může zadržet ty, jejichž návrat by ho poškodil – mohou být internováni)
soukromí nepřátelský majetek – nemohl být konfiskován, ale různá omezení (zejména sekvestorován)
přerušení obchodních styků mezi příslušníky nepřátelských států
občanskoprávní smlouvy – pohledávky z nich jsou po dobu války suspendovány
omezení procesní způsobilosti nepřátelských příslušníků

válečná oblast
prostor v němž válčící strany jsou oprávněny připravovat a provádět válečné akce
státní území válčících států, volné moře a vzdušný prostor nad ním (nesmí ale rušit svobodu plavby neutrálních států)
vyňato: území neutrálního státu (není-li schopen uhájit – může se stát válečnou oblastí), neutralizovaná území, Antarktida, kosmický prostor
oblast válečných operací – prostor, kde se aktuálně provádějí válečné akce

ozbrojené síly
- kombatanti – příslušníci pravidelných nebo nepravidelných ozbrojených sil, určeni k plnění bojových úkolů
- nekombatanti – nejsou určeni k plnění bojových úkolů (lékaři, duchovní)
k aktům válečného násilí – oprávněni jen příslušníci ozbrojených sil, jednající jako orgány válčící strany
válečné zločiny – i osobní trestní odpovědnost pachatele vedle M odpovědnosti státu
kromě regulérních ozbrojených sil:
- hromadné povstání obyvatelstva proti postupujícímu nepříteli k obraně místa (ne na území již okupovaném nepřítelem)
- partyzáni – členové organizovaného hnutí odporu, musí mít v čele osobu odpovědnou za své podřízené, nosit pevný rozeznávací znak viditelný na dálku, nosit otevřeně zbraň a dbát zákonů a obyčejů války
- příslušníci ozbrojených sil neuznané vlády
korzárské lodi - do pol. 19.st. – součástí ozbrojených sil států (lapačský list)
obchodní loď – může být přeměněna na válečnou loď splněním podmínek (zápis v rejstříku), jinak ozbrojena jen k sebeobraně
parlamentáři - zvláštní ochrana, vysíláni svým velitelem k vyjednávání s nepřítelem, bílé vlajky, nedotknutelnost
vyzvědači, zběhové, zrádci, žoldnéři – nepožívají ochrany MP, uniformovaní vojenští zvědové a pátrači ano (i když použili válečné lsti)

válečná okupace
nepřátelské síly efektivně ovládají určité území a vykonávají na něm skutečně svou moc
dočasný stav – územnímu státu zůstává nadále svrchovanost nad okupovaným územím
výkon moci na okupovaném území – omezen na věci nezbytné pro vedené války
zakázány deportace a nucené přesuny
majetek soukromých osob musí být respektován – možné vyvlastnění za náhradu

občanský konflikt
na území jednoho státu – ne vzpoury, izolované a sporadické násilné činy (na ty se aplikuje VP)

70. Regulace zbrojení a odzbrojení

Charta OSN neobsahuje požadavek odzbrojení, ve čl. 26 uložila RB, aby za pomoci Vojenského štábního výboru vypracovala plány regulace zbrojení (nerealizováno)
jen obecně vyjádřený záměr dosáhnout odzbrojení – naproti tomu velmi tvrdá odzbrojovací opatření proti Německu a Japonsku
1947 - OSN zřídila vícero odzbrojovacích komisí - neúspěch
1959 - FR, USA, SSSR, UK - zřízen desetičlenný výbor – postupně rozšiřován a 1979 přejmenováno na Konferenci o odzbrojení – v samotné věci všeobecného a úplného odzbrojení neučiněn žádný výraznější pokrok, úspěchy v dílčích aspektech (regulace zbrojení)

regulace zbrojení, jaderné zbraně
v této oblasti vůbec první smluvní úpravy regulace zbrojení
Smlouva o částečném zákazu jaderných pokusů (1963) – zakázány pokusy s jadernými zbraněmi v ovzduší, v kosmickém prostoru a pod vodou, ale také podzemní zkoušky, kde dochází k úniku radiace na cizí území
ekologický záměr:
- 1959 - Smlouva o Antarktidě
- 1967 - Kosmická smlouva
- 1971 - Smlouva o zákazu umisťování JZ na mořském dně a jeho podzemí

1968 - Smlouva o nešíření jaderných zbraní – jaderné mocnosti se zavazují nepředat nikomu tyto zbraně, nejaderné mocnosti závazek neusilovat o jejich získání) - nepodepsali Francie, Čína, Indie, Pákistán
1967 - Smlouva o zákazu jaderných zbraní v Latinské Americe – vytvoření bezjaderné oblasti
smlouvy o omezení strategického zbrojení - mezikontinentální jaderné rakety:
USA a SSSR - SALT 1 (1972) – omezení odpalovacích zařízení na zemi a ponorkách
ABM (1972) - omezení systému protiraketové obrany (zánik 2002 - USA – protiraketový deštník)
SALT 2 (1979) - omezení strategických útočných zbraní – USA nepodepsaly
konec studené války - START treaties (3x) – snížení a omezení strategických zbraní
Smlouva o úplném zákazu jaderných zkoušek (1996) - kontrolní a inspekční systém, dosud nevstoupila v platnost

bakteriologické a chemické zbraně
1925 - Ženevský protokol o zákazu chemických a bakteriologických zbraní - po 1. sv. v.
1972 - Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických, biologických a toxinových zbraní a o jejich zničení - revize této úmluvy byla projednávána na mnoha konferencích -1986 - dohoda o dalším prohloubení
první odzbrojovací smlouva postihující celou skupinu zbraní
zákaz použití bakteriologických zbraní – kogentní norma – vyjádřeno ve statutu Mezinárodního trestního soudu
užití chemických zbraní: 1. sv. válka - Itálie v Etiopii, Korea, Vietnam, Afghánistán
po studené válce: 1993 - Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení - stává se kogentní pravidlem, vyjádřeno i ve statutu ICC (1998)

Konvenční zbraně, zákaz určitých typů zbraní
trend humanizace válečného konfliktu (od 19.století)
snaha zamezit užívání zbraní, které jdou nad rámec zlomení odporu ozbrojeného protivníka a naopak působí zbytečně jeho utrpení
1981 - Úmluvy o zákazu a omezení užívání některých konvenčních zbraní působících nepřiměřené utrpení nebo mající nerozlišující účinky – rámcová úprava, specifikace protokoly
dohled M výboru Červeného kříže
samostatná problematika: běžné nášlapné a protipěchotní miny (Afghánistán, Korea)
1997 - Úmluva o zákazu používání protipěchotních min, jejich hromadění, výroby a přepravování, jakož i o jejich zničení - odstraňování minových polí, nevztahuje se na protitankové a námořní
ICC – zákaz používání zbraní, střel, materiálů nebo způsobů vedení války, působící nadměrnou újmu nebo utrpení
+ případně zmínit M terorismus

69. Systém kolektivní bezpečnosti

cílem každého právního systému (VP i MP) – zajištění bezpečnosti svým subjektům

tradiční MP
individuálně založená bezpečnost (státy spoléhaly sami na sebe), v případě většího nezabezpečí – alianční dohody
volnost použití síly (i agrese) – závody ve zbrojení
nahrazeno systémem kolektivní bezpečnosti – zákaz použití síly jako prostředku řešení sporů, koncepce donucovací akce proti porušiteli, potřeba omezení výzbroje na míru nezbytnou pro obranu (ne k výbojům)

kolektivní bezpečnost SN
historicky první systém kolektivní bezpečnosti
nevysloven zákaz použití síly – pouze procedurální omezení (3 měsíce po rozhodnutí objektivního orgánu) – legální použití síly, zákaz v případě jednomyslného doporučení Rady SN (hrozba sankce) – použito jen jednou při agresi Itálie proti Etiopii
Briand-Kellogův pakt (1928) – odmítnutí války jako prostředku národní politiky, snaha o začlenění do Paktu SN neúspěšná, porušení bez adekvátní reakce (JPN, Německo)
požadavek snížení výzbroje na míru postačující k obraně – Rada Sn postupně ustavila několik komisí, poslední (1925) – příprava diplomatické konference o odzbrojení (1932), neúspěch – 1933 Německo opustilo SN
úspěšnější námořní odzbrojení – snížení tonáže válečného loďstva (5 velmocí – VB, FR, IT, JPN, USA)

kolektivní bezpečnost OSN
Charta OSN – zákaz použití síly a hrozby silou (stabilizované kogentní obyčejové pravidlo), v případě porušení – autoritativní konstatování porušení (RB) – kolektivní opatření proti porušiteli
1974 - VS přijalo definici agrese - schválena jednomyslně, jen akty ozbrojené, RB může určit jiné činy zakládající akt agrese
donucovací prostředky:
- neozbrojená donucení – přerušení hospodářských, komunikačních a diplomatických styků na výzvu RB (př. Jižní Rhodésie, JAR)
- ozbrojené donucení – možná součinnost s regionálními organizacemi
členské státy poskytnou vojenskou sílu, pomoc a služby, povolení k průchodu územím - zřizován vojenský štábní výbor, tvořen náčelníky štábů stálých členů RB OSN (dosud nerealizováno)
od 1956 přistupováno k vysílání pořádkových a pozorovatelských misí OSN (tzv. modré přilby)
ad hoc pomocné orgány RB a VS, k umístění nutný souhlas územního suveréna, úkolem udržovat mír, nezasahují do vojenských operací, zbraně jen k nutné obraně
funkce: pozorovatelská, nárazník mezi nepřátelskými jednotkami, policejní (udržování veřejného pořádku) a garanta humanitární pomoci určené civilistům
ke skutečným ozbrojeným akcím mohlo dojít až po skončení studené války – počátek 90. let
reakce na agresi Iráku do Kuvajtu – ozbrojené donucení na základě zmocnění RB – rezoluce RB 678 – hlavně USA a VB
vymezení odpovědnostní povinnosti – Kompenzační komise zřízená rezolucí RB, měla vyčíslit škody vzniklé Kuvajtu agresí
následovala územně mocenská opatření (převzetí moci, bezletové zóny) a kontrola zbraní inspekční komisí

68. Mezinárodní soudní dvůr OSN v Haagu

MSD je pokračovatelem SDMS
orgán OSN – případné změny statutu podléhají stejným podmínkám jako změny Charty (nutný souhlas stálých členů RB), to se ale netýká jednacího řádu (přejímá sám MSD)
složení: 15 soudců (max. 1 z 1 státu) – voleni RB a VS (odděleně, potřeba absolutní většiny), funkční období 9 let (obnova po třetinách), možnost znovuzvolení

sporné řízení
příslušnost MSD zásadně fakultativní – kompromis (smlouva o předání sporu MSD), nebo obecná smlouva o řešení sporů, forma kompromisní doložky (součást smlouvy), forma jednostranného opčního prohlášení (recipročně)
dvůr rozhoduje na základě MP:
- předně M smlouvy – možnost derogace dispozitivní obecné normy
- obyčejové obecné MP
- obecné zásady právní
- jako podpůrný prostředek – precedenty, nauka MP
- pokud strany souhlasí může rozhodnout podle ekvity

rozsudek pro sporné strany závazný a konečný (pouze mimořádné opravné prostředky) – - v případě neplnění se druhá strana může obrátit na RB, která může přijmout opatření k vykonání rozsudku – směřuje k zajištění M míru a bezpečnosti (není exekuční orgán MSD)
rozsudek musí být odůvodněn, možnost separátního vóta
pokud vznikne dodatečný spor o výklad rozsudku – soud na žádost podá autentický výklad

posudky MSD
Dvůr oprávněn podávat posudky na právní otázky na žádost VS a RB OSN – posudky mohou vydávat i jiné orgány OSN a odborné organizace souvisejících s jejich činností na základě zmocnění VS
posudky Dvora právně nezávazné – morální váha, většinou se jimi orgány a MO řídí

67. Mezinárodní judiciální mechanismy řešení sporů

na základě dohody mezi spornými stranami – spor vyřešen rozsudkem nestranného orgánu zmocněného stranami
- rozhodčí řízení (arbitráž)
- soudní řízení
rozhodnutí arbitrážního nebo soudního tribunálu je pro sporné strany právně závazné a konečné – nemají ale pravomoc vynucovat plnění – vhodné pro právní spory
nicméně arbitráže a soudy mohou být stranami zmocněny rozhodovat podle ekvity, někdy také, braly v úvahu politické momenty (nemusí mít základ v platném právu) – kompromisní řešení
pravomoc arbitráží a soudní orgánů – fakultativní
rozdíly mezi M arbitráží a M soudnictvím nejsou zásadní povahy (rozdíl ve stálosti, složení, proceduře a kompetence)
rozdíly:
mezinárodní soudy rozhodčí orgány
stálost stálé orgány, zřízeny trvale obvykle zřizovány pro konkrétní spory, ale mohou být i stálé (Stálý rozhodčí dvůr v Haagu)
složení stejné složení zvolených nebo jmenovaných soudců strany mají zpravidla rozhodující vliv na jmenování soudců
procedura
a kompetence podrobná procesní pravidla
jejich judikatura stálá
aplikuje normy MP
vůle stran rozhodující pro založení příslušnosti soudu a zahájení řízení soud oprávněn vydat rozsudek i pro zmeškání, jestliže se druhá strana nedostaví k řízení vůle stran se uplatňuje ve vetší míře - - mohou určit, která pravidla smí použít
může být dohodou stran oprávněn hledat i politické řešení
může pokračovat v řízení, jen pokud se ho obě strany účastní a spolu-působí při něm - nemůže vynést svůj nález, pokud by jedna strana odmítla spor před arbitry projednat

mezinárodní rozhodčí řízení (arbitráž)
urovnávání sporů mezi státy prostřednictvím rozhodců
hlavní zásady kodifikovány v Haagské úmluvě o pokojném vyřizování M sporů (1907)
státy mohou sjednat dohodu ad hoc, že se existující spor odevzdá k řešením rozhodcům - - dohoda o rozhodčím (kompromis) – vymezuje spor, stanoví způsob jmenování rozhodců a stanoví procesní zásady
rozhodčí (arbitrážní) smlouva – závazek smluvních stran řešit budoucí spory cestou arbitráže, dvou i vícestranná
někdy začleňování kompromisní doložky do různých smluv (obchodních, dopravních) - - závazek předkládat arbitrům spory vzniklé z celé smlouvy nebo z některých ustanovení
souhlas s řešením konkrétního sporu může být i konkludentní – projednání sporu bez námitky nepříslušnosti
arbitrážní výrok podle obecného MP konečný

stálý rozhodčí soud
založení předvídala Haagská úmluva o pokojném vyřizování sporů (1907)
stálá pouze kancelář soudu a seznam arbitrů, z nichž mohou strany vybírat
příslušný pro spory předložených státy – každá strana 2 rozhodce ze seznamu (min. 1 cizí), rozhodci se pak zvolí vrchního rozhodce
v současnosti toho moc neprojednává (SDMS, MSD)

rozhodčí tribunály pro mořské právo
- pro spory o výklad a aplikaci mořského práva obecně
- zvláštní tribunály - pro speciální otázky mořského práva (spory rybolov, ochrana mořského prostředí apod.)

rozhodčí řízení pro rozhodování sporů z investic
spory v souvislosti s investováním FO nebo PO na území jiného státu
zejména dvoustranné smlouvy o ochraně a podpoře investic - obsahují pravidla o rozhodčím řešení sporů o výkladu nebo použití těchto dohod
mezistátní spory - řeší se podle pravidel MP
spory mezi smluvním státem a investorem z druhého smluvních státu (smíšené spory)
diagonální vztahy - 1965 - Úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států – vznikl ICSID (M středisko pro řešení sporů z investic)
účelem usnadňovat smírčí nebo rozhodčí řešení sporů z investic mezi smluvními státy a občany (FO nebo PO) druhých smluvních států
podmínky soudní pravomoci ICSIDu:
- právní spor
- vzniklý přímo z investic
- mezi smluvním státem a občanem jiného
- strany musí písemně souhlasit s předložením sporu ICSIDu

rozhodčí nález je pro strany závazný, jeho výkon se řídí zákony, které se týkají výkonu soudních rozhodnutí platných ve státě, na jehož území se takový výkon žádá
spory mezi FO nebo PO a státy, kdy došlo k vyvlastnění majetku v rozporu s dohodami, které byly uzavřeny mezi státem a soukromými osobami = zmezinárodněná dohoda -
- smíšený charakter - Texaco x Libye (restituce in integrum)

mezinárodní soudní řízení
rozhodování sporů právní povahy sborem stálých soudců z povolání na základě MP a v pevných procesních formách
formálně nejvytříbenější prostředek mírového urovnávání sporů – vznik počátek 20. století
- MSD (viz následující otázka)
- M tribunál pro mořské právo – sídlí v Hamburku, příslušnost na spory a žaloby týkající se výkladu nebo aplikace Úmluvy, rozhodnutí závazné a konečné
- Evropská úmluva o mírovém urovnávání sporů - 1957 – členské státy Rady Evropy - závazek přijmout obligatorní jurisdikci MSD, pokud se týče právních sporů (ale mohou se dohodnout, že použijí jiný prostředek), jiné spory: smírčí řízení, poté arbitráž

kombinace diplomatických a právních prostředků:
- orgány MO:
■ OSN: RB - urovnávání mez. sporů, které by mohly ohrozit M mír a bezpečnost,VS - doporučují vhodný prostředek k urovnání, GT - poskytuje dobré služby nebo zprostředkování
■ OAS, OAJ, LAS - obdobně
■ M odborné organizace - počítají ve svých statutech a smlouvách, které byly v jejich rámci sjednány, zpravidla s urovnáním sporů přímým jednáním, smírčím nebo arbitrážním řízením anebo MSD

66. Prostředky mírového urovnání mezinárodních sporů

Stálý dvůr M spravedlnosti definoval spor jako neshodu a právní nebo faktické otázce, konflikt právních názorů nebo zájmů mezi dvěma osobami
v minulosti mírové urovnání sporů pouze fakultativní
dnes při urovnávání M sporů povinnost využívat výlučně mírové prostředky – obligatorní (čl. 33 Charty OSN)
právní komponenty zásady mírového urovnávání sporů – kodifikace a progresivní rozvoj v Deklaraci přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, Manilská deklarace, Deklarace o úloze OSN při řešení sporů
sporné strany si svobodně vybírají prostředek – většinou vhodný povaze sporu
- politické prostředky řešení sporu
spor rozhodnou jeho strany
liší se mírou účasti třetí strany
■ diplomatické jednání – obvykle vedou orgány státu pro M styky, vede se ústně i písemně
konzultace – předběžná fáze, pružné a méně formální, vyjasnění příčin vznikajícího sporu a snaha zabránit jeho vyostření
přímé jednání – předkládání požadavků a vyslovují názory na sporné otázky, hledání vzájemně přijatelného řešení, nejčastější prostředek urovnání sporů – jiné prostředky většinou až po nezdaření
většinou končí kompromisem stran
■ dobré služby – třetí strana se snaží přivést sporné strany k jednání, potřeba přijetím sporných stran, výsledkem nezávazné doporučení pro sporné strany, často provádí osoba mající velkou vážnost mezi stranami (GT OSN, případě člověk s určitým kreditem – Nelson Mandela, Ghandí)
■ zprostředkování – prostředník (mediátor) se účastní vlastního jednání, snaží se najít pro strany řešení, které by bylo přijatelné pro obě strany, poskytuje stranám různé technické zázemí
■ vyšetřovací komise – většinou paritní složení zástupců stran doplněné o zástupce třetí objektivní strany, úkolem zjistit skutečný stav věcí (skutkové okolnosti případu), poté podání zprávy o výsledcích šetření – právně nezávazné
pravidla o zřizování a fungování – Haagská úmluva z r. 1907 – povinnost vyšetřovací komise usnadnit urovnávání sporů nestranným a svědomitým prozkoumáním skutkové podstaty, spory se nesmí týkat cti nebo podstatného zájmu sporné strany, zpráva komise – pouze zjištění skutečností, v žádném případě nehraje úlohu rozhodčího tribunálu
■ smírčí komise – naopak pro projednání věci, vyslechnutí sporných stran, po vlastním posouzení předloží sporným stranám návrhy na meritorní vyřešení sporu – tedy i funkce kolektivního mediátora – opět právně nezávazné
rozdíl mezi vyšetřovací a smírčí komisí v praxi není zásadní – často smírčí komise oprávněna provést i vyšetření (potřeba objektivního zjištění skutečností pro doporučení stranám)
někdy může ze zprávy vyšetřovací komise nepřímo vyplývat řešení sporu
(př. opírání nároku o skutečnost, která objektivně nenastala)
- judiciální prostředky řešení sporu
liší se mírou vlivu stran
■ rozhodčí řízení (arbitráž) – př. Stálý rozhodčí soud, Rozhodčí tribunály pro mořské právo
■ soudní řízení (SDMS, MSD, M tribunál pro mořské právo)
viz následující otázka

65. Evropské mezinárodní organizace – Rada Evropy, NATO, OBSE, Evropská unie

Rada Evropy
regionální evropská organizace – dříve měla jen subregionální charakter (jen některé státy Z Evropy)
sídlo ve Štrasburku
členem může být pouze právní státy, který zaručuje všem osobám pod jeho jurisdikcí LP a ZS, dále povinnost upřímně a efektivně napomáhat uskutečňování cílů Rady
člena porušující cíle Rady lze vyloučit (Řecko po převratu v r. 1969)
cílem Rady je dosáhnout větší jednoty mezi členy – spolupráce za účelem zlepšení životních podmínek
orgány Rady – jednají o otázkách společného zájmu, sjednávají dohody, rozhodují o společných opatřeních ve věcech hospodářských, sociálních, kulturních, vědeckých, právních a správních a dohlížejí na realizaci LP a S
- Výbor ministrů RE – ministři zahraničí členských států, rozhoduje o doporučeních předložených parlamentním shromážděním, o návrzích vládních výborů a skupin expertů, prostředek přímé účasti států na rozhodování Rady, usnesení o důležitých věcech jednomyslně, jinak prostá většina, rozhodnutí právně nezávazná – ale značná politická a morální síla
- Parlamentní shromáždění – představitelé zvoleny národními parlamenty, ne orgán zákonodárný, ale poradní – projednává politické a technické záležitosti, otázky dodržování LP, otázky týkající se cílů a působnosti RE a závěry předává Výboru ministrů formou doporučení – důležitá usnesení 2/3 hlasujících
- M sekretariát – včele GT, slouží výboru a Parlamentnímu shromáždění, úředníci

představitelé placeni členským státem, rozpočet podle počtu obyvatel a výše národního důchodu
RE se zabývala politickými a technickými otázkami i problematikou ochrany LP
RE neměla velký politický vliv, ale formování veřejného mínění
technická oblast – velký počet M smluv usnadňujících komunikaci, kulturní výměnu, rozvoj sociální pomoci a ochranu ŽP
oblast M ochrany LP – sjednání Evropské úmluvy o LP
Statut RE platí bez časového omezení – členové mohou vystoupit písemným sdělením GT

NATO
organizace kolektivní sebeobrany a subregionální organizace (část evropských států)
založeno r. 1949 ve Washingtonu
dnes 26 členů
založena ve snaze bránit se potencionální komunistické expanzi na západ
závazek řešit M spory pokojnými prostředky, aby nedošlo k ohrožení M míru a bezpečnosti
cílem také rozvoj mírových a přátelských vztahů
k zajišťování cílů mají postupovat samostatně i společně, pomocí stálé a účinné svépomoci a vzájemné pomoci udržovat a rozvíjet individuální i kolektivní schopnost odolat ozbrojenému útoku
ozbrojený útok proti jednomu členovi považován za útok proti všem – každý člen přispěje na pomoc smluvní straně v rámci kolektivní sebeobrany
ozbrojený útok proti členovi a opatření učiněná v jeho důsledku oznámí neprodleně organizace RB – opatření končí, pokud opatření podnikne RB
společná akce NATO – potřeba souhlasu všech členů
poprvé došlo k aktivaci čl. 5 (útoku na člena) po útocích z 11. září 2001 – nabyl ale nakonec aplikován
Nová strategická koncepce – počítá s předcházením konfliktům, nevychází z krizových reakcí čl. 5 – v této souvislosti bombardování Jugoslávie (bez souhlasu RB)
červen 2003 – Madridská schůzka ministrů – v budoucnosti bude moci zasahovat NATO k udržení stability či míru kdekoliv na světě – globální síla
organizace má složitou politickou a vojenskou strukturu
vrcholnými orgány:
- Rada – zasedá na úrovni stálých zástupců, ministrů nebo šéfů vlád
- Výbor pro plánování obrany – projednává vojenské otázky
těmto dvěma orgánům podřízena vojenská a civilní struktura organizace, jejich rozhodnutí vyžadují jednomyslný souhlas všech členů organizace
včele vojenské struktury – vojenský výbor (složený z náčelníků generálních štábů členů), jemu polehají čtyři oblastní velitelství a síť vysoce specializovaných orgánů a složek
civilní struktura – hlavní výbory, zejména výbor pro jadernou obranu a skupina pro jaderné plánování
GT – předsedá schůzím Rady a odpovídá za přípravu a organizování její práce, řídí činnost sekretariátu, prostředník v případě sporů mezi členy
smlouva byla uzavřena bez časového omezení

OBSE
regionální evropská organizace
vznikla v r. 1970 jako Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sloužila jako fórum pro dialog mezi V a Z
na vrcholné schůzce v Paříži (1990) – dohoda o institucionalizaci, v r. 1994 v Budapešti přejmenována na OBSE
má 53 členů (i USA a Kanada), sídlo Vídeň
otázkou je právní povaha OBSE – někdy zpochybňována subjektivita OBSE jako M vládní organizace – ke vzniku organizace je potřeba uzavřít M smlouvu mezi státy
otázka zda patří pod kapitolu VIII Charty OSN – oblastní dohody a orgány – spíše ano, lhostejno zda orgán nebo organizace – může plnit úkoly podle kapitoly VIII
cíle OBSE – konsolidace společných hodnot, předcházení místních konfliktů, obnovení stability, podpora kooperativního systému bezpečnosti
metodou usnášení – konsensus (i přes odpor státu, který hrubě porušil závazky – př. Jugoslávie), některé orgány se usnášejí většinově (svolání schůzek, vyslání misí organizace)
- vrcholná schůzka (summit) halv států nebo vlád členů projednává priority činnosti a určuje příští orientaci OBSE na nejvyšší politické úrovni
- Rada ministrů – ministři zahraničí členů, ústřední rozhodující a řídící orgán, projednává otázky týkající se OBSE a přijímá patřičná rozhodnutí, schází se alespoň 1 ročně
- Rada vysokých úředníků – složena z náměstků ministra zahraničí, odpovídá za dohled, řízení a koordinaci aktivit, projednává a stanoví směry politiky a rozpočtu
- Stálá rada – provádění každodenních operačních úkolů OBSE, schůze ve Vídni, včele úřadují předseda, členy stálí představitelé členů, místo politických konzultací a rozhodnutí o všech otázkách týkajících se OBSE
- Fórum pro bezpečnostní spolupráci – delegace členských států, jednají o konkrétních opatřeních k posílení bezpečnosti a stability v Evropě, jedná o kontrole zbrojení, odzbrojení, a opatřeních k posílení důvěry a bezpečnosti a omezení rizik nových konfliktů
- Ekonomické fórum – složeno z vysokých úředníků a schází se 1 ročně
- úřadující předseda – všestranná odpovědnost za provedené akce, ministr zahraničí státu hostujícího poslední zasedání Rady ministrů, pomáhají mu minulý a budoucí předseda (trojka)
- GT – jmenován Radou ministrů na 3 roky, zástupce úřadujícího předsedy, zajišťuje splnění rozhodnutí jednotlivých orgánů
- Parlamentní shromáždění zastoupeni poslanci členů, úřadující předseda s ním udržuje pravidelné spojení – informuje o práce OBSE
- Smírčí a rozhodčí soud – oprávněn urovnávat spory mezi členy konciliací, v případě nezbytnosti arbitráží (právní spory), sídlo Ženeva
- Společná konzultativní skupina – sleduje plnění Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (1990), zvažuje opatření k zajištění účinnosti smlouvy, řeší technické aspekty implementace smlouvy a zabývá se případnými spory při uplatňovaní
- Konzultativní komise pro otevřené nebe – projednává záležitosti související se Smlouvou o otevřeném nebi (1992)
- Sekretariát – pod vedením GT, 4 sekce:
■ odbor pro podporu úřadujícího předsedy
■ středisko pro předcházení konfliktům
■ odbor pro konferenční služby
■ administrativní a rozpočtový odbor

- Úřad pro demokratické instituce a LP - odpovídá za rozvíjení LP, demokracie a vlády práva v členských státech, mj. koordinace monitorování voleb
- Vysoký komisař pro národnostní menšiny - identifikovat a napomáhat brzkému řešení etnických konfliktů, které by mohly ohrozit mír, stabilitu nebo vztahy mezi členskými státy
- mise OBSE - vysílané do různých členských států, slouží k předcházení konfliktů a zvládnutí krizí (př. Kosovo)
- sankční mise - dohlížely na provádění sankcí proti Srbsku a Černé Hoře
veškerá činnost OBSE hrazena z příspěvků členských států

Evropská unie
vznik Maastrichtská smlouva (1992)
zahájena etapa hospodářské a politické integrace
právní subjektivitu mají pouze Evropská společenství (uhlí a oceli, EHS, Euratom), a to jak podle MP, tak i z hlediska vnitrostátního práva členských států, i v právu Společenství
nadstátnost - členské státy odevzdaly Společenstvím část své svrchovanosti
- vůle některých jejich orgánů se tvoří nezávisle na členských státech (Komise, Soudní dvůr)
- rozhodovací pravomoc Rady, která přijímá některá usnesení kvalifikovanou většinou, kdy rozhodnutí je závazné i pro státy, které hlasovaly proti
- orgány ES mají pravomoc tvořit právo, které má bezprostřední závaznost vůči členským státům, FO i PO - nařízení - obecně závazná a bezprostředně použitelná
- finanční samostatnost a získávání zdrojů z vlastních příjmů, aby byla vyloučena závislost na členských příspěvcích (ty asi jen 1/5 příjmů) - cla za dovoz od nečlenů, DPH apod.
3 pilíře EU:
- Evropská společenství (společná politika ES, hospodářská a měnová unie, evropské občanství aj.) - supranacionalita (nadstátnost)
- společná zahraniční a bezpečnostní politika (např. humanitární mise), rozhodnutí přijímána jednomyslně
- policejní a justiční spolupráce v trestních věcech (eurozatykač)

orgány:
- Evropská rada - nejvyšší orgán, hlavy států nebo vlád a předsedy Komise, předsedou Evropské rady je předseda vlády členského státu předsedajícího Radě ministrů
- Evropský Parlament - od 1979 poslanci voleni přímo, hájí zájmy členů, poradní a kontrolní pravomoci
- Rada ministrů - MZV nebo jiní ministři - orgán, který zastupuje zájmy jednotlivých členů hlavní orgán pro tvorbu sekundárního práva ES
- Komise - nadstátní orgán, který má chránit společné zájmy ES, 25 členů na 5 let
(1 z 1 státu), jsou nezávislí na státu
pravomoci výkonné (individuální právní akty), kontrolní a iniciativní (monopol)
- Soudní dvůr – zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění zakládacích smluv, 1 soudce z každý členský stát + 8 generálních advokátů – jmenováni na 6 let s možností znovuzvolení
sídlo – Lucemburk
v pravomoci vše co nespadá do pravomoci Soudu prvního stupně (taxativní výčet), rozhodnutí konečné
případy:
■ stížnost členského státu proti jinému členskému státu za porušení smlouvy ES
■ kontrola zákonnosti aktů Rady a Komise
■ spory mezi ES a jeho zaměstnanci

64. Mezinárodní ekonomické a finanční organizace (WTO a Brettonwodský systém)

Pojem M ekonomické právo (MEP)
pravidla upravující organizaci M ekon. vztahů (z hlediska ekonomie – jde o makroekonomické vztahy – normy upravující na mezistátní úrovni veřejnoprávní rámec pro činnost soukromých subjektů)
reguluje zřizování a ochranu M investic, M pohyb zboží, služeb a plateb
relativně samostatnou oblastí MEP je pak tzv. MP rozvoje
souvislost s normami MP soukromého a obchodního – rozdíl: MPS upravuje vztahy mezi subjekty VP s M prvkem,
podobná souvislost i s finančním právem: do MEP bývá řazena i M úprava měnových a finančních vztahů

charakteristické znaky MP
hlavní subjekty MEP jsou státy, dále M hospodářské organizace (význam roste) – na rozdíl od obecných politických organizací se v nich uplatňuje vážení hlasů jejich členů (podle hospodářské síly), rozhodování kvalifikovanou většinou
princip suverenity se zde uplatňuje v modifikované podobě – MEP odráží ekonomickou závislost států v dnešním světě, úkolem MEP není jen ochrana suverenity (nad přírodními zdroji), ale hlavně umožnění ekonomické expanze
stát mimo jiné i prostřednictvím MEP vytváří veřejnoprávní rámec pro soukromé podnikání (je překonána koncepce státu jako hlídače)
co nejsvobodnější obchod a postupné odstraňování protekcionistických překážek představuje podmínku ekonomického růstu států – smysl MEP – není možné uplatnit ve všech státech (rozdíl Sever a Jih) – uplatnění principu reciprocity i vůči rozvojovým zemím by jen prohloubilo faktické rozdíly
adresáty norem MEP – ve velké míře také subjekty VP – právnické osoby a nadnárodní společnosti – ty mohou využít konfliktních kompetencí států a vyvázat se z kontroly VP – - získávají vliv na tvorbu právních norem
v MEP se vedle principu teritoriality a personality uplatňuje také princip ochrany

prameny MEP
základním pramenem je M smlouva – základní tendencí jsou mnohostranné MS, početně převažují dvoustranné M smlouvy, kromě oficiálních mezistátních smluv se uplatňují i mezivládní a rezortní dohody jakož i smlouvy ve zjednodušené formě
důležitou úlohu hrají M pravidla, která sice nejsou právně závaznými normami, ale politicky relevantními doporučeními (soft law): rezoluce MO, společná prohlášení periodických setkání představitelů Skupiny sedmi nejprůmyslovějších zemí a jiné neformální dohody (gentlemanské dohody)
prameny smíšené (VP a MP) povahy – smlouvy uzavírané mezi státem a příslušníkem jiného státu, případně nadnárodní společnosti – delokalizované kontrakty – neřídí se právem suveréna, popř. žádným VP řádem, ale vytvářejí si vlastní pravidla (eventuálně s využitím M obchodních zvyklostí, obecných zásad právních aj.)

specifická úloha sankcí
MEP dává přednost faktickému obnovení porušené rovnováhy zájmů (nemusí k ní dojít nutně porušením práva) před prosazováním formální legality - státy jsou omezeny ve výkonu svépomocného donucení - ekonomická protiopatření svazují s institucionalizovaným mechanismem řešení sporů prostřednictvím orgánů MO – ty buď samy vykládají právo a rozhodují o sankcích nebo k nim dávají svolení
neuplatňují se klasické diplomatické prostředky urovnávání sporů, ani MSD
vznikly specializované konciliační a arbitrážní orgány („panely“ podle GATT, M centrum pro řešení sporů z investic)
oblasti MEP
1. úprava M obchodního systému
2. M finanční (a měnové) právo
3. M právo rozvoje
4. Právo M investic

Mezinárodní obchodní systém

Světová obchodní organizace
GATT
1947 – Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT)
původně měla být zřízena Mezinárodní obchodní organizace (ITO) – Havanská charta – - nebyla přijata, nakonec jen GATT – prozatímní obchodní ujednání, ale za svého života prokázalo životaschopnost a pružnost – smluvní strany využívaly GATT nejen k postupnému snižování cel, ale i k uzavírání dohod, které GATT rozvíjeli a doplňovali
dnes důležitost – protože její pravidla se budou nadále aplikovat mezi původními stranami, které nevstoupily do WTO (nová, náročnější pravidla)
základními kameny jsou zásady reciprocity a nediskriminace (současná aplikace dvou právních institutů: doložky nejvyšších výhod a doložky národního režimu či zacházení)
- doložka nejvýších výhod – výhody poskytnuté jedné zemi musí výt rozšířeny na ostatní smluvní státy(nediskriminace navenek)
- doložka národního režimu – zavazuje smluvní strany nepodrobovat dovážené výrobky nevýhodnějšímu zacházení než stejné domácí výrobky (nediskriminace uvnitř)
další pravidla GATT: zákaz kvantitativních omezení (kvóty) a postupné snižování cel, úprava obchodní politiky (zákaz dumpingu apod.) – většina těchto zásad ale umožňuje řadu výjimek
poslední (uruguayské) kolo GATT (1986-1994) – rozšíření v mnoha oblastech, ale také zásadní institucionální a právní reformu GATT – dovršení procesu institucionalizace M obchodního systému – vytvoření Světové obchodní organizace (WTO)
cíl WTO:
- zvýšení životní úrovně
- dosažení plné zaměstnanosti
- zvýšení výroby a obchodu zbožím a službami
- koncepce trvalého rozvoje
- ochrana ŽP

organizační struktura GATT: každoroční zasedání Smluvních stran a Rada zástupců
modifikovaná struktura WTO odráží velký nárůst kompetencí:
- Ministerská konference (1 za dva roky) – zástupci všech zemí
- Generální rada - všechny členové, orgán pro řešení sporů, přezkum obchodní politiky
- Pomocné orgány pro zboží, služby a obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví
- Výbor pro obchod a ŽP

kromě toho existují nadále Výbor pro obchod a rozvoj a stálé výbory – podle dílčích dohod uzavíraných v rámci GATT
řešení sporů (GATT, WTO)
panely složené z expertů v oblasti M obchodního práva a politiky – plní funkce vyšetřovací a smírčí komise, řízení směřuje k nalezení přijatelného řešení a obnovení rovnováhy spíše než k konstatování protiprávního jednání (kompenzaci lze přiznat i bez porušení pravidel v GATT) - nový systém: judicializace řízení, jeho zjednodušení: odvolací orgán (hybrid mezi smírčím a rozhodčím), také možnost postoupit spor arbitráži
nové dohody také vyžadují promítnutí do VP


Mezinárodní finanční systém
založení mezinárodních odborných organizací v Bretton-Woods – MMF a M banka pro obnovu a spolupráci (Světová banka)
dále vznik regionálních mezistátních systémů – Evropský měnový systém (směřuje k měnové unii)

dohoda o MMF
úkol: podporovat kursovou stabilitu, udržovat devizová ujednání mezi státy, čelit znehodnocování měny, ale také podporovat zavedení mnohostranné soustavy plateb mezi členy a při odstraňování devizových omezení
ve Statutu – přesnější pravidla chování pro členské státy : zákaz konkurenčního znehodnocování měny, povinnost usilovat o kursovou stabilitu, jediný oficiální kurs …
finanční zdroje MMF: členské příspěvky, zdroje vypůjčené na základě dohod od členských států nebo od M institucí
právo členů čerpat ze zdrojů MMF, pokud se dostanou do obtíží – MMF ale není banka – - nepůjčuje, ale umožňuje, aby si člen koupil za svou měnu měnu jiného členského státu (musí splnit určité podmínky)
původní M měnový systém byl založen na standardu zlaté měny – USD – v 60. letech neudržitelné, MMF zavedl mezinárodní jednotku – právo zvláštního čerpání (původně ve vazbě na zlato, později od ní bylo upuštěno)
orgány MMF: Sbor guvernérů, Výkonný sbor a úřednický aparát
princip váženého hlasování
řada prostředků kontroly i odstupňované sankce

dohoda o Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
(Světová banka) – slouží jako úvěrová instituce, podílí se na financování konkrétních projektů i obecněji zaměřených programů zejména v rozvojových zemích

Mezinárodní právo a rozvoj
objevilo se jako odpověď na rozpor mezi formální rovností a faktickou nerovností – zejména po skončení dekolonizace – početní převaha např. ve VS OSN vedla ke snaze o řešení tohoto rozporu – využít práva k řešení problémů hospodářského rozvoje
vychází zejména z principů práva národů na sebeurčení a svrchované rovnosti států
využívá tradičních pramenů MP (M smlouvy), pokud ale pro své požadavky nemůže dosáhnout nezbytného konsensu – pak formálně nezávazné rezoluce OSN (přijímané většinou – rozvojové státy mají)

Mezinárodní investice
Úmluva o řešení sporů z investice mezi státy a občany druhých států
sjednána z iniciativy Světové banky
zřízeno M středisko pro řešení sporů z investic – přizpůsobený pro interpretaci kontraktů mezi státy a soukromými zahraničními právnickými osobami a řešení z toho vyplývajících sporů (nehodí se ani mezistátní ani M obchodní arbitráž)
úmluva předpokládá jak smírčí tak rozhodčí řízením, v praxi Střediska převládá arbitráž

Úmluva o Mnohostranné agentuře pro investiční záruky
internacionalizace investic, jejich rostoucí objem, rizika pro ně vyplývající z poměrně častých politických změn – vedlo k vytvoření nového mechanismu ochrany investic – výhodný jak pro investory, tak pro hostitelské státy

63. Ochrana mezinárodních investic

definice investice
představuje ekonomický přínos (ocenitelný v penězích), dlouhodobější charakter, spojeno s podnikatelských rizikem

- obchodní – přesun kapitálu, průmyslové – přesun výroby
- přímé (efektivní kontrola), nepřímé

prameny právní úpravy
hlavním základem M smlouvy
- mnohostranné smlouvy
1965 – Washingtonská úmluva (Úmluva o řešení sporů investic mezi státy a občany druhých států) – vznikl ICSID (M středisko řešení sporů z investic)
1985 – Soulská smlouva (Úmluva o mnohostranné agentuře pro investiční záruky - - MIGA)
- dvoustranné smlouvy – dohody o vzájemné ochraně a podpoře investic
- soft-law – Charta hospodářských práv a povinností států – rezoluce VS OSN (bližší rozvojovým zemím)
1995 – Řídící principy pro zacházení s přímou zahraniční investicí (bližší rozvinutým zemím) – dokument M banky
- VP států – různorodé

zřízení investice
- rozvojové země – důraz na přijímající stát, volnost v otázce povolení investic
- rozvinuté země – primární princip – volnost vstupu investic


zacházení s investicí
- rozvojové země – zájmy státu, možnost omezení volnosti
- rozvinuté země – spravedlivé a rovné jednání

likvidace investic
stažení ze strany investora
- rozvojové země – omezení volnosti investora, obava z poškození země (ekonomický šok)
- rozvinuté země – volnost investora, maximálně omezení minimální míry (postupné stahování)

ochrana investic
zásah státu do investic (znárodnění)
- rozvojové země – volnost státu, upraveno VP, žádná povinnost odškodnění ze strany státu, řešení sporů národními soudy
- rozvinuté země – možnost znárodnění, ale za určitých podmínek (závažné důvody, nediskriminační základ), vždy musí být odškodněno - Hullova doktrína – okamžité, dostatečné a reálné odškodnění

smlouvy mezi státem a soukromým subjektem – řídí se VP – výjimka tzv. delokalizované kontrakty – řídí se MP
vlastnosti: není soustředěn na výkon jedné věci: širší účel – směřující k rozvoji země, déledobější, předpoklad užší spolupráce mezi státem a investorem
cíl stabilizačních klauzulí: chránit investora před případnými změnami legislativy – kontrakt se v takovém případě vyváže z účinnosti VP a podrobí se obecným zásadám MP a pravidly sui generis
uznání práva vyvlastnit – uzavřením smlouvy se ale situace mění – uzavře-li závazek nevyvlastnit – otázka zda se stát může zbavit svého práv vyvlastnit – jen na časově omezené období
investor, který uzavře delokalizovaný kontrakt se státem – pro účely tohoto kontraktu se stává subjektem MP (tedy jen ve velmi omezeném rozsahu)
OECD – mnohostranná úmluva o investicích - má poskytnout ochranu M investorů
viz také případy: Chorzów, Barcelona Traction

62. Regionální organizace podle kapitoly VIII. Charty a odborné organizace přidružené k OSN

Charta OSN – různé odborné organizace ustavené mezivládními dohodami a mající širokou M odpovědnost v oblasti hospodářské, sociální kulturní, výchovy, zdravotnictví aj. budou přidruženy k OSN – dnes 18 přidružených organizací
- ekonomicko-finanční: IBRD (M banka pro obnovu a rozvoj), IMF (M měnový fond), IFC (M finanční korporace), IDA (M rozvojové sdružení), MO pro civilní letectví (ICAO), M námořní organizace (IMO), OSN pro pro průmyslový rozvoj (INIDO), WIPO (Světová organizace duševního vlastnictví), GATT (Všeobecná dohoda o clech a obchodu) – nástupce WTO (Světová obchodní organizace) není přidružená k OSN
- vědecko-technické: Světová poštovní unie (UPU), Mezinárodní telekomunikační unie (ITU), Světová meteorologická organizace (WMO), Mezinárodní agentura pro atomovou energie (IAEA)
- sociální, zdravotní, kulturní : MO práce (ILO), Světová zdravotnická organizace (WHO), OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

M odborné organizace přidružené k OSN zůstávají nadále samostatnými MO, přijaly dobrovolně status odborných organizací OSN
OSN – právo koordinovat jejich činnost v souladu s dohodami o přidružení uzavřených jménem OSN Hospodářskou a sociální radou
zvláštní postavení – M agentura pro atomovou energii (IAEA) – předmětem činnosti mírové využívání jaderné energie, úzký vztah k udržování M míru a bezpečnosti – předkládá zprávy VS OSN a pokud je třeba tak i RB (hlavní odpovědnost za M mír a bezpečnost)
podobně jako odborné organizace má 3 hlavní orgány: Generální konference (všechny členské státy), Rada guvernérů (35 členů) a zaměstnance (včele generální ředitel)
organizační strukturu určují zakládací listiny, u všech podobná:
- nejvyšší orgán složen ze zástupců všech členských států, rozhoduje o základních otázkách činnosti, činí doporučení členským státům, ukládá úkoly podřízeným výkonným orgánům schvaluje M smlouvy v jeho sféře činnosti
- výkonný orgán – obvykle rada nebo výbor – schází se častěji než nejvyšší orgán, sloužen jen z některých členů (spravedlivé zeměpisné zastoupení, zvláštní zájmy, podíl)
- specializované výbory a komise – poradní orgány, zástupci státu a odborníci voleni ad personam
- administrativní orgán, úřad nebo sekretariát – plní správní a technické úkoly a technické funkce
M odborné organizace i jejich zaměstnanci – výsady a imunity podle Úmluvy o výsadách a imunitách odborných organizací z r. 1947
odborné organizace připravují a schvalují mnohostranné úmluvy, mezinárodní technická pravidla a doporučení a rozhodnutí
mezinárodní technická pravidla (standardy) – obvykle závazná pro státy, mimo těch, kteří prohlásí, že jimi dočasně nebo vůbec nebudou vázáni
př. MO pro civilní letectví
doporučení – různý obsah, nezávazná doporučení státům, návrhy na úpravy některých otázek smluvně aj., doporučení přijata celou členskou základnou – velký vliv na budoucí praxi států
rozhodnutí – otázky vnitřního života odborné organizace (rozpočet, přijímání členů, vytváření pomocných orgánů...) - právně závazná pro členské státy

partikulární MO oblastní a kolektivní sebeobrany
Charta OSN počítá s vytvářením partikulárních M oblastních organizací a nepřímo i se zřizováním MO kolektivní sebeobrany
podle čl. 52 - 54 Charty OSN – mají se zabývat udržováním míru a bezpečnosti v dané oblasti, vedle toho i otázky politické, sociální, kulturní aj.
optimum – členy všechny státy dané oblasti (OAS), za oblastní organizaci považováno OAJ/AU nebo Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (pokud ji chápeme jako MO)
partikulární (regionální) organizace nemusí být zároveň organizací oblastní podle kapitoly VIII Charty OSN – např. Rada Evropy není oblastní organizací
činnost MRO musí být v souladu s cíli a zásadami OSN
působí dovnitř regionu ne vůči třetím státům, nicméně RB je může použít pro donucovací akci pod svým vedením – nutné zmocnění RB
partikulární MO kolektivní sebeobrany zřízeny státy pro případ ozbrojeného útoku zvenčí – - př. Západoevropská unie, Organizace severoatlantické smlouvy, bývalá Varšavská smlouva
jsou tedy zaměřeny navenek, podle čl. 51 Charty musí ihned oznámit RB všechna opatření, která provádějí při výkonu práva sebeobrany, musí je zastavit, pokud RB sama učinila opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti
v poválečné praxi státy vybavily některé regionální organizace i prvky kolektivní sebeobrany (př. OAS) a naopak (př. Organizace severoatlantické smlouvy) – smíšený typ organizací

25b): Animovaný film, Loutka

Animovaný film je druh filmu, který je snímaný po jednotlivých fázích (neboli snímcích filmového pásu) tak, aby se jeho přehrátím plnou rychlostí vytvořil dojem plynulého pohybu. Tomuto způsobu rozpohybování se říká animace. Animované filmy vznikly původně jako kreslené, loutkové a další technologie, od konce minulého století se uplatňuje počítačová animace. Pro filmové triky se také používají i další technologie. Před druhou světovou válkou založil, po vzoru USA, Baťa ve Zlíně „továrnu“ na kreslené filmy, po válce se proslavil Jiří Trnka svými loutkovými filmy. Dalšími zná-mými tvůrci z dob Československa jsou Břetislav Pojar a Jan Švankmajer.


Technologie a příklady animovaných filmů

Kreslené filmy
Slavné kreslené animované filmy jsou třeba Sněhurka a sedm trpaslíků, Lví král studia Walta Disneye, či filmy a seriály z Japonska (říká se jim anime), zastoupené a známé především pracemi ze studia Ghibli a jeho nejznámějšího režiséra Hajaa Mijazakiho, kreslené v japonském komixovém stylu zvaném manga.

Loutkové filmy
Světoznámý je Jiří Trnka, loutkové filmy tvořili třeba Břetislav Pojar, Hermína Týrlová, novější příklad natočil režisér Aurel Klimt filmové Fimfárum.

Plastelína
Nejznámější tvůrce, používající tuto technologii je Nick Park a studio Aardman Animations. Natočili několik půlhodinových filmů Wallace & Gromit a dlouhometrážní Slepičí úlet a Prokletí králíkodlaka.

Animace objektů
Různé způsoby animace objektů používá třeba Jan Švankmajer, ale i mnoho dalších.

Pixilace
Jedná se o pixilování člověka – snímek po snímku se nafotí člověk v pohybu a postupným dáváním obrázků za sebe se člověk dostane sám do pohybu optickým klamem.
Počítačové filmy
Počítačem animované filmy jsou například klípek Jana Pinkavy Geri's game oceněný soškou Oscar, Shrek, Final Fantasy: The Spirits Within, Toy Story, Hledá se Nemo, Doba Ledová


Animované filmové triky
Velmi slavný film s animovanými triky byl dávný King Kong. Český režisér Karel Zeman používal animované triky velmi často (filmy Vynález zkázy, Cesta do pravěku a další).
Animované triky využívají všechny animační technologie.

Formáty animovaných filmů
Podle délky (a hlavní způsob distribuce):
• krátké (dříve i v kinech před hlavními filmy, dnes TV)
• půlhodinové (TV a TV seriály)
• dlouhometrážní (kino, TV)

Animovaný film u nás
Historie slavné éry československého animovaného filmu se začíná psát až po druhé světové válce. Mezi nejvýznamější představitele patří Ji-ří Trnka, Karel Zeman a Hermína Týrlová. Rapidnímu rozvoji českého animovaného filmu paradoxně velmi pomohlo znárodnění filmového průmyslu (1945) a vstup uznávaného výtvarníka Jiřího Trnky do něj. Jiří Trnka začal v pražském Atelieru filmových triků (AFIT) nadmíru úspěšně.

V roce 1946 si z Cannes přivezl hlavní cenu za film Zvířátka a Petrovští Trnka a jeho spolupracovníci, později také velmi významné osobnosti českého filmu, Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Eduard Hofman a další, se v následujících letech postarali o celou řadu úspěšných filmů.
Společnost AFIT se rozdělila na studio loutkových filmů, kde Trnka působil, a studio kreslených filmů Bratři v triku. Na konci 40. let natočil Jiří Trnka v rekordním čase hned tři animované filmy celovečerní a několik filmů krátkých. To bylo v té době víc, než zvládl kdokoliv jiný na světě. Trnkovy projek-ty měly pro svoji úspěšnost velkou státní podporu, a to i po nástupu komunistické diktatury.

V padesátých letech vznikly v Trnkově dílně úspěšné tituly jako Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952), Sen noci svatojánské (1959) a další, jimiž si Trnka vysloužil od světové filmové kritiky označení Walt Disney Východu. Poslední film Jiřího Trnky Ruka z roku 1965 patří mezi jedno z jeho nejslav-nějších děl.

Z Trnkových spolupracovníků si vydobyli světovou popularitu Jiří Brdečka a Břetislav Pojar. Jiří Brdečka se věnoval režírování kreslených filmů. Břeti-slav Pojar je další důležitou postavou českého loutkového filmu. Mezi nejznámější Pojarovy filmy patří série o hravých medvědech, Pojďte, pane, budeme si hrát, a Zahrada podle knihy již zmíněného Jiřího Trnky. Břetislav Pojar je od devadesátých let vedoucím Katedry animované tvorby na pražské FAMU . Druhé centrum českého animovaného filmu bylo na Moravě. Ústředními postavami Zlínských ateliérů byli Karel Zeman a Hermína Týrlová. Týrlová mimochodem natočila své první filmy ještě dříve než Jiří Trnka. Její filmy jsou určeny především dětskému publiku. K nejznámějším patří

Jan Švankmajer původně přišel k filmu od práce v Laterně magice, kde spolupracoval na projektech velmi poeticky kombinujících hrané divadlo, tanec a film. Je označován za filmového tvůrce s jedním z nejosobitějších filmových stylů, který nese výrazné stopy surrealismu. První filmy natočil v šedesá-tých letech a dnes patří k nejznámějším žijícím tvůrcům animovaného filmu i za hranicemi republiky. Nejvýraznějším počinem Jiřího Barty je Krysař (1985), loutkový film na motivy staroněmecké legendy zpracované českým spisovatelem Viktorem Dykem. Je až s podivem, s jakou grácií se tvůrcům animovaného filmu podařilo překonávat nástrahy a omezení totalitního režimu. Byl to jistě velký boj, mnoho projektů nemohlo být realizováno, jiné byly cenzurovány, kritizovány či zabavovány, ale přesto přese všechno spatřilo světlo světa tolik neobyčejných děl, z nichž mnohá dodnes náleží do pokladnice světového filmového dědictví. Úspěchy v zahraničí pomáhaly tvůrcům jako Trnka, Pojar, Zeman, Švankmajer a dalším natáčet filmy podle svých představ.Výhodou zestátněné komunistické kinematografie byla velká státní finanční podpora, o kterou po pádu socialismu a odstátnění filmo-vého průmyslu český animovaný film přišel. Ocitl se tak v obtížnější finančí situaci. V současné době vzniká jen omezené množství animovaných filmů. Mezi tvůrce, kteří se dokázali i přesto prosadit nejen na české, ale i mezinárodní scéně, patří Jan Švankmajer (Něco z Alenky - 1992, Lekce Faust - 1996), režisér loutkových filmů Aurel Klimt, mistři totální animace Pavel Koutský – např. Curriculum vitae (získal Zlatého medvěda na berlínském festi-valu) a Michaela Pavlátová – její film Řeči, řeči, řeči (1992) byl nominován na Oscara. Cenu americké akademie získal jiný Čech, Jan Pinkava, který tvoří filmy v americkém studiu Pixar (průkopníku na poli počítačové animace). Oceněným krátkým filmem byla Geriho hra (1998). Český animovaný film nežije však pouze ze své slavné tradice, stále disponuje mnoha talentovanými a originálními tvůrci, kteří čekají na svoji příležitost předvést pověst-né umění české animace na světovém filmovém poli. Přehlídka českých i světových animovaných filmů je každoročně k vidění na mezinárodním festivalu animované tvorby AniFest , který se koná v jihočeské Třeboni. Festival si za své trvání vybudoval významnou pozici nejen v Evropě, ale i ve světě!

Loutkářství
historické české kočovné loutkové divadlo přibližuje několik desítek maringotek(tj.loutek vedený shora)z řezbářských dílen z přelomu 19.a 20 století
tradice loutkářství v Čechách započala v 80.letech 18.století,plně se rozmohla v národním obrození
loutkářství se stalo živností,které přecházelo z generace na generaci
nejstarší loutkou dochovaná loutka Poustevníka,klasičtí rytíři,čerti,loupežníci,ježibaby atd.
loutky z obdivuhodné produkce několika řezbářských firem,které společně s dekoracemi pro rodinná a spolková divadla vznikaly podle návrhů vyni-kajících českých umělců např. plošné loutky Mikoláše Aleše nebo předlohy Karla Svolinského,patří k nejoriginálnějším v celé Evropě.
v 1. polovině 20.stol. došlo k zásadní přeměně české loutky
její podobu ovlivňovaly moderní umělecké směry (expresionismus ,kubismus, secese, funkcionalismus),v té době vznikají i nesmrtelné dřevěné postavy-Spejbl a Hurvínek podle návrhu Josefa Skupy a zhotovil Karel Nosek,loutkaří se poohlížejí i po jiných materiálech než je dřevo,začínají využívat kera-miku,inspirují se plastikami přírodních národů a užitkovým umění
loutce se například věnovalo mnoho výtvarníků,sdružených v uměleckém družstvu Artěl
moderní povalečné loutkové divadlo je ovlivněno jednak českou marionetářskou tradicí
uvolněnost,touha po originalitě a vlastní představě vtištěná do dřeva či jiného materiálu vedou ke vzniku objektů,oscilujících mezi loutkou a sochou
loutková divadla tohoto období patří ke špičkám našeho divadelnictví (Divadlo Drak z Hradce králové),divák stojí před těmito loutkami

Jak se rodí loutka
Loutka vzniká z popudu výtvarníka a režiséra režisér by měl vědět o jakou loutku půjde a co bude hrát výtvarník připraví svůj návrh a donese na papíře loutky děláme z různých materiálů-ze dřeva,z polystyrenu,z molitanu atd. ideální stav je,když se hned na začátku ví,jaké pohybu má marione-ta vykonávat dál je nutné znát,jaký má mít marioneta výraz a kolik herců ji bude vodit práce výtvarníka začíná tím že si připraví nebo dostane návrh konstrukční návrh o velikosti 1:1,podle něj nařeže jednotlivé díly z daného materiálu má-li být loutka ze dřeva,vyřeže většinou nejprve dohromady hlavu s tělem a potom končetiny,ty se upínají pomocí spojů z kůže,drátů nebo provázků některé marionety se dál ještě brousí a pak putují do malírny k malíři a nebo ke krejčové Marioneta sestává z vahadla,kterým se loutka oživuje,ovládají se jím např. končetiny a další části těla,z nití na kterých je postavička zavěšena,a ze samostatné figurky se stává loutka existují i další druhy loutek např. maňásci,které můžeme natáhnout na ruku,sicilky-loutky zavěšené na drátu, javajky se vodí ze spodu,jejich končetiny se ovládají pomocí drátků zvaných čemburety a nakonec manekýni to jsou figuríny,které se vodí zezadu jsou i různé zvláštnosti např. stínové loutky určené pro akci ve stínohře a také tometové loutky a právě tyto mají neobvyklou výro-bu,dají se vyrábět z mokrých kmenů,což je dost náročné kmen se musí osekat,rozpůlit,dostat z něj vnitřek,protože dřevo později při vysychání pras-ká,aby získal správný tvar,stahuje se kmen dráty vodění totemové loutky je podobné jako u manekýna.

25a): Hračky historie, druhy, tvorba

Hračky a hry mají velmi dlouhou historii. Je prokázáno, že existovaly už v době prehistorické.
Hračky měly už děti starých Egypťanů. Nechyběly ani u Sumerů a snad nejvíce jich vzniklo v Orientu - zejména v Číně. Množství hraček se našlo v řeckých dětských hrobech.Děti v té době znaly velké množství hraček a her - chrastítka, panenky, káču, houpačku, hrály drábky či na schovávanou.

JOJO A KÁČA
Jojo znali už staří Řekové, i když před tím vykonalo dlouhou pouť zřejmě až z Číny. První zmínka o joju však pochází z Řecka z doby asi 500 let před naším letopočtem. Jojo z cihlové hlíny bylo vyobrazeno i na vázách z té doby. Jiná verze vede jojo ze zmíněné Číny na Filipíny, kde je odedávna populární hračkou. Přitom prý bylo právě na Filipínách jojo původně používáno jako zbraň při lovu zvířat ve větvích stromů. Hračce prý dal jméno filipínský výraz "vrať se". Do Evropy se jojo vrátilo opět přes Čínu až v osmnáctém století. Napoleonovi vojáci hráli jojo před bitvou u Waterloo a zaháněl jím údajně stres i Napoleon. Obliba této hračky několikrát klesla tak, až se na ni zcela zapomnělo. Opět se vrátila do západní Evropy v plné slávě v roce 1998 v novém kabátě, novém provedení, ale na stejném principu. Oblíbenou hrou starých Řeků, ale i Římanů byla také "káča". Dřevěná nebo hliněná, někdy i z bronzu, podle zámožnosti majitele. Do pohybu se uváděla většinou bičem. Známý římský politik Cato tuto hru dětem velice doporučoval. vojáčci přesně jako kdysi v Troji.

HRA V KOSTKY
"Alea iacta est" - kostky jsou vrženy. O významu hry v kostky svědčí tento Caesarův výrok, když překročil řeku Rubikon. Hra v kostky byla v té době velice oblíbená ve všech vrstvách římského obyvatelstva. Hráli ji císaři i filozofové a byla zejména oblíbenou zábavou římských vojáků. Císař Nero prý hrál jedno kolo za 400 000 sesterciů, což byla částka, která se rovnala ročnímu žoldu čtyř set vojáků.

PANENKY A VOJÁČCI
Při rozvíjení řecké kultury se stala důležitou hračkou panenka. Většina panenek v tehdejší době byla vyrobena z hlíny. Nejstarší řecké panenky jsou ze sedmého století př. n. l., v pátém století př. n. l. se pak v Korintu a v Atice zrodilo nové řemeslo - výroba panenek. Postupem času se panenky rozšířily nejdříve do dalších částí Středomoří a pak do celé Evropy. Nejen malé chlapce, ale i dospělé muže dokázaly už tehdy nadchnout bitvy s miniaturními vojáčky a také s trojským koněm. Byl to malý koník ze dřeva nebo z hlíny, v jehož břichu byli schováni O císaři Caligulovi zas bylo známo, že neváhal použít jakéhokoli podvodu, jen aby v kostkách vyhrál.

DÁLNÝ VÝCHOD
Mnoho her a hraček, které bývají považovány za ryze evropské, je původem z Orientu, především z Číny. Jde například o karty, šachy či diabolo. Z Číny pochází i létající drak, i když se neví, kdy přesně vznikl. Číňané znali hedvábí i papír, které se používaly na jeho výrobu, a také bambus na konstrukci tam rostl ve velkém množství. První létající draky používali údajně lstiví generálové k oklamání nepřítele. Jako hračky se začali létající draci používat v jedenáctém a dvanáctém století. Hra s draky byla velmi oblíbená. Děti byly při ní na čerstvém vzduchu a navíc se věřilo, že létající draci zahánějí zlé duchy.

KONÍCI, DIABOLO A DALŠÍ
Další hračkou z Orientu jsou dřevění koníci, kteří se objevují na začátku našeho letopočtu. Od sedmého století je známo také švihadlo - opět původem z Číny. Čínským vynálezem je i diabolo. Je to dětská hračka v podobě cívky, která se roztáčí, vyhazuje do vzduchu a chytá na provázek natažený mezi dvěma hůlkami. Tato hra byla velmi oblíbená v cirkusech a v čínském divadle. Nejstarší zmínka o ní je v knize popisující Peking z roku 1635. Na konci sedmnáctého století se diabolo dostalo do Evropy, kde mělo obrovský úspěch. Dnes je tato hračka znovu v oblibě například ve Francii

STŘEDOVĚK
Ve středověku jezdili rytíři na koni a děti je napodobovaly a s oblibou si hrály na rytíře s dřevěným koníkem na malé tyči. První takový koník vznikl ve století čtrnáctém. V roce 1508 se o této hračce zmiňuje Erasmus Rotterdamský ve svém díle Chvála bláznovství. Křížové výpravy do Svaté země vý-znamně ovlivnily i herní kulturu v Evropě. Na západ se dostávají společenské hry. Jedním z nejdůležitějších a nejstarších dokumentů o společenských hrách je "Kniha her" (Libro de Juegos) z roku 1283 napsaná na příkaz kastilského krále Alfonse X. Společenské hry se hrály zpočátku především ve šlechtických sídlech. Zakrátko je však hráli i měšťané a navzdory církevním zákazům postupně i dělníci a venkované.

VÝROBA VE VELKÉM
Od šestnáctého století se začínají hračky vyrábět ve velkém. Německo se specializuje na dřevěné hračky na vývoz. Centrem jejich výroby se stává Norimberk, kde se okolo roku 1730 začínají vyrábět i známí cínoví vojáčci. Sedmnácté století je zlatým obdobím domečků pro panenky. Byly určeny nejen šlechtickým dětem či dětem bohatých měšťanů, ale dostávaly je i mladé nevěsty jako svatební dar.

PRŮMYSLOVÁ REVOLUCE
Toto období přináší nejen nové průmyslové vynálezy, ale i nové hračky. Souběžně s parními vlaky se vyskytují miniaturní dětské vláčky, nejdříve ze dřeva, na konci devatenáctého století již první elektrické. Krátce poté, co se na ulicích objevila první auta a v roce 1903 vzlétlo první letadlo bratří Wrightů, inspirovali se i výrobci hraček. Začínají vyrábět miniaturní autíčka, vláčky, koleje a k tomu i nádraží a celé krajinky.

PLYŠOVÝ MEDVĚD
Roku 1903 dal americký prezident Theodore Roosevelt jméno Teddy (od Theodora) plyšovému medvědu, který si získal celý svět. Morrise Michtoma inspirovala kresba karikaturisty Berrymana v listu Washington Post znázorňující, jak vášnivý lovec medvědů Theodore Roosevelt rozhořčeně odmítá zastřelit malé černé medvídě. Stalo se to roku 1902 během prezidentovy návštěvy v jižních státech USA. Michtom pak požádal svou ženu Rosu, aby vyrobila plyšové medvídky. Ty vystavil vedle Berrymanovy karikatury ve výkladu svého obchodu v Brooklynu. Poptávka po plyšových medvědech byla tak obrovská, že Michtom poslal jeden exemplář do Bílého domu a požádal prezidenta, aby se stal jeho kmotrem. Roosevelt se prý trochu zdrá-hal, ale nakonec neodmítl. Tak vznikl plyšový medvídek Teddy.

NOVÉ HRY A HRAČKY
Řada klasických hraček se počátkem dvacátého století začíná vyrábět z nových materiálů. Velký úspěch měly již před první světovou válkou panenky z celuloidu a z kaučuku, protože byly méně choulostivé a levnější.
Samostatnou kapitolou v tomto vývoji jsou stavebnice značky LEGO. Jejich historie začala v roce 1932, když Dán Öle Kirk Christiansen začal v Billundu vyrábět dřevěné hračky. V roce 1934 pak přišel se jménem LEGO pro svou firmu. Je to kombinace dvou dánských slov LE g GO dt, což znamená "hraj si dobře". V roce 1949 uvedla firma na dánský trh první stavebnice z umělé hmoty, které byly předchůdci dnešních stavebnic LEGO. V roce 1954 vzniká "Systém hry LEGO" a o čtyři roky později se inovují samotné stavební prvky této hry, zejména jejich spojení. Od roku 1960 se firma specializuje pouze na výrobu svých stavebnic a v tomto oboru získává světový primát.

DESKOVÉ HRY
K šachům, jejichž oblibu není třeba zdůrazňovat a jejichž původ je rovněž orientální (Indie), přibývaly postupem času další velmi úspěšné společenské deskové hry: dáma, "Člověče, nezlob se!" (má indický původ), halma, slavné "Monopoly", které vymyslel roku 1920 nezaměstnaný inženýr Charles B. Darrow, či hra Scrabble, ta vznikla roku 1949.

BARBIE
Na veletrhu hraček v New Yorku se roku 1959 poprvé představila panenka Barbie. Vzápětí se rozpoutala diskuse o tom, zda je tato nenormálně štíhlá dáma s velkým poprsím vyrobená ze syntetického materiálu pro děti vůbec vhodná. Dětem však tyto pochybnosti vůbec nevadily a panenka získala obrovskou oblibu a zanedlouho i přítele Kena. Postupně vznikají hračky představující Jamese Bonda, Batmana či Supermana.

ZÁZRAČNÁ KOSTKA
Osmdesátá léta jsou ve znamení Rubikovy kostky, která zaplavila celý svět. Byla v nejrůznějších velikostech od klasické až po miniaturní používané jako přívěsek ke klíčům, ale funkční. Každý si hrál s kostkou, pořádaly se soutěže a dokonce mezinárodní šampionáty. Zvládnout sestavení kostky bylo něco jako malý IQ test. Autorem této hračky byl maďarský vynálezce Rubik. V devadesátých letech nastává; obrovský rozmach elektronických a později počítačových her a objevují se i takzvané "chytré hračky" fungující na principech robotů.