Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Archebakterie

- liší se od ostatních organismů složením rRNA a lipidů

- jejich buněčná stěna je tvořena pseudomureuinem

- liší se stavbou plasmatické membrány = fosfolipidy jsou k mastné kyselině vázány éterovou vazbou (=ne esterovou)

extrémně halofilní:
potřebují ke svému životu 9% a víc NaCl
slané vývěry, jezery...

termofilní:
vyskytují se v horkých sirných pramenech nad 100°C (vývěry na dně moří)

metanové archebakterie

bez buněčné stěny (= obsahují histony)

Sinice

- obsahují barviva jako: chlorofyl a, karoteny, fykobiliny

- heteocysty : buňky obalené tlustou buněčnou stěnou
: dochází v nich k fixaci vzdušného N (využití třeba v rýžových polích...)

- akinety: vznikají splynutím několika buněk – představují klidové spory = slouží k
rozmnožování

- klíčí tak, že jejich obsah se přemění v hormogonie: u vláknitých sinic – jsou tvořeny kratičkými několikabuněčnými vlákny, které se oddělují od mateřského vlákna, jsou pohyblivé – dorůstají ve vlákno nové ´slouží k rozmnožování

- zásobní látkou u sinic je sinicový škrob

- vyskytují se kdekoli, často v symbioze
druhy:

- v mořích: spyrogyra- biomasa, snadno stravitelná ( obsahuje vitamíny, bílkoviny ), krmení
pro rybičky
- vodní květ: vzniká na hladině při přemnožení sinic, produkují do vody toxiny
prochlorophyta: mají chlorofyl a, b což je typické až pro vyšší rostliny

výskyt bakterií:

nejvíce jich je v půdě, odtud se dostávají do ovzduší – za vlhka jich je méně (= jsou těžší a padají k zemi) než za sucha

v zimě je jich více v místnostech, v létě je to obráceně

nevyskytují se v čistých vodách (neměli by co jíst:-), ve sladké, slané vodě jsou

v organismech:
na povrchu
uvnitř

u člověka: na kůži (´= tam kde je vlhko, pot..produkují kyselinu mléčnou – zápach)

- v ústech - tvoří plak na zubech = kaz

- v dýchacích cestách jsou pomocí epitelů zachytávány

- v trávicím traktu: hlavně se vyskytují v tlustém střevě (Eschericia coli – produkuje
vitaminy skup.D)

dělní bakterií:

mohou se rozdělovat podle bičíků (množství, velikost...)
rozdělení bakterií podle druhu výživy:
fotoautotrofní
- zdrojem energie: sluneční světlo
- zdrojem C: CO2
- organické l. získávají fotosyntézou: dělení na bekterie oxigenní, anoxigenní
oxigenní (prochlorophyta): jako zdroj elektronů: voda
: vedlejší produkt kyslík
- tylakoidy: mají fotosyntetickou fci
- u sinic: cyanobakterie
- fykobilizomy: obsahují barviva fykobiliny, další barviva: fykoerytrin, fykocyanin = složí jako antény
anoxigenní : zdrojem elektronů je: vodík nebo sulfan
: vedlejším produktem je síra
- světelné záření zachytávají barviva: chlorofyl a (u sinic), chlorofyl a, b (u chlorophyt), u bakterií je bakteriochlorofyl
- chlorozom: struktury na zachytávání světelného záření
: váčky na vnitřní straně plazmat.m., je spojen s bakteriochlorofylem v
membráně
: funguje jako anténa, je obalen lipidy
- chromatofory: vchlípeniny membrány dovnitř (buď je chromatofor nebo chlorozom, stejná fce)

fotoheterotrofní
- zdrojem energie: světelné záření
- zdrojem C: organické l. (= pyruvát)

chemoautotrofní
- zdrojem C: CO2
- zdrojem energie: oxidace anorganických l.
sirné bakterie: oxidují S (S-II , S0 ) → sírové anionty (= zisk energie)
nitrifikační bakterie: oxidují NH4 → NO2 , NO3 (= koloběh N v přírodě)
železnaté bakterie: ox. Fe2+ → Fe3+
vodíkové bakterie: ox. H2 → H+ → H2 O

bakterie chemoheterotrofní

- zdrojem C: organické l.
- zdrojem energie: oxidace organických l.
- zdrojem N: atmosférický dusík, amonné soli a amoniak, dusičnany, AMK (bílkoviny)..
oxidace organických l.:
kyslíkem: dýchání
anaerobní respirace: konečným akceptorem jsou dusičnanový anionty → dusitany → molek.dusík
- podléhají tomu denitrifikační bakterie
- může vznikat i síra (až sulfan) – sirné bakterie
fermentace: akceptorem elektronů je pyruvát
= alkoholová: * ethanol
= mléčná: * kys.mléčná

dělení podle vztahu ke kyslíku
striktně aerobní
striktně aerobní
fakultativně anaerobní bakterie: mohou si vybrat
anaerobní bakterie tolerantní ke kyslíku: nepotřebují kyslík a zároveň v jeho přítomnosti nehynou
dělení podle teploty prostředí
psychofilní: pod 20°C
mezofilní: 20-40 ºC
termofylní: 45-70 ºC
hypertermofylní: do 90ºC
prototrofní bakterie: nevyžadují při pěstování vitamíny, nukleotidy = tzn. žádné růstové
faktory, protože si je dokáží syntetizovat sami
auxotrofní bakterie: vyžadují to

stavba bakteriální buňky:

→ na povrchu buněčná stěna (1-10 mikrometrů) :
grampositivní: je-li peptidoglykanová vrstva na buněčné m. silná
gramnegativní: mají ji velmi tenkou, nad ní je ještě jiná vrstva složená z fosfolipidů, bílkovin...
→ nad buněčnou stěnou může být pouzdro – ochranná fce (může být i slizové pouzdro)
→ plazmatická membrána: zajišťuje stálost vnitřního prostředí buňky
→ vchlípení, nebo odškrcováním plazm.m. do nitra buňky * tylakoidy (plní fotosyntetickou fci) – pravé plastidy nemají
→ u nefotosyntetizujících bakterií vznikají vchlipováním mesozomy (u bakterií, které se živí organickými l.)
→ bičíky: rotační pohyb, jsou složeny z flagelinu – bílkovin (duté, šroubovitě stočené vlákno)
→ nemají pravé jádro, pouze 1 molekulu DNA, která není nijak chráněna (nemá biomembránu a nevytváří komplexy s histony) je stočená do dvoušroubovice, oba její konce jsou spojeny = vytváří kruh
→ DNA v prokaryot.b. označujeme jako nukleoid nebo bakteriální chromozom
→ bakteriální buňka je haploidní = sada genů je v buňce přítomna pouze jednou
→ plazmidy: malé kruhové molekuly DNA, nesou doplňkovou genetickou informaci
→ ribozomy 70s: jsou v cytoplasmě volně nebo přisedlé k vnitřní dtraně plazmat.m.
→ inkluze: zrníčka glykogenu, poly -  - hydroxymáselné inkluze = představují zásobu energie a uhlíku
→ chromatofory

tvar bakterií b.:

• kulovitý
• tyčinkovitý – endospora (vzniká uvnitř buňky) = má buď bacilární tvar (bun.stěna u
endospory není tlustá)
= plektridiální
= klastridiální
• zakřivený
• větvený

cyklus:
- bakteriální buňky se množí dělením (příčným) – vegetativně
- některé druhy se mohou rozmnožovat pučením (buňka se odškrcuje)
- za nepříznivých podmínek (= nedostatek živin) vytvářejí endospory = sporulace - za příznivých podmínek pak dochází ke klíčení endospor = rozmnožování

VRTĚJŠI A HLAVATCI

kmen: VRTĚJŠI (Acanthocephala)
- pseudocoelní živočichové červovitého tvaru těla, jehož přední část tvoří vychlípitelný chobotek s kutikulárními háčky, těmi se zavrtávají do střevní stěny svého hostitele (ptáci, savci)
- nemají střevo
- živiny přijímají celým povrchem těla
- gonochoristé, rozmnož. ve střevech, vajíčka opouštějí svého hostitele s výkaly
- mezihostitelem jsou různí bezobratlí živočichové
→ Vrtejš veliký (Macracanthorhynchus hirudinaceus)
- žije nejčastěji ve střevech prasete, ale může být i u člověka
→ Vrtejš kachní – dva mezihostitele (drobní korýši a ryba)

kmen: HLAVATCI (Priapulidea)
- relativně malí (do 20 cm) červovití pseudocoelní živočichové
- žijí v bahnitých dnech chladných moří a písčitých dnech moří tropických oblastí
- dospělci jsou draví, živí se drobnými bezobratlými živočichy
- své české jméno dostali podle toho, že přední část jejich těla tvoří ztlustlý bambulovitý rypec s kutikulárními háčky, který připomíná „hlavu“ živočicha
- ústní dutina je rovněž vystlána kutikulárními háčky
- malý kmen, zahrnuje pouze několik druhů
→ Hlavatec žaludovitý – v polárních mořích

VLASOVCI A NITKOVCI

řád: VLASOVCI (= SPIRUIDI; Filarioidea)
- nebezpečný parazité obratlovců, včetně člověka, mezihostitelem bývají členovci (krev sající hmyz)
→ Vlasovec mízní
- ucpává mízní cévy hostitele, městnající se lymfa způsobuje zbytnění postižených částí těla, provázené horečkami → elefantiáza (sloní nemoc)
→ Vlasovec oční – způsobuje oční záněty a nádory kůže
→ Vlasovec medínský
- pod kůží člověka, samice v kontaktu s vodním prostředím začne produkovat larvy, kterými se živí korýši (buchanky)

řád: NITKOVCI (Trichiuroidea)
→ Tenkohlavec lidský – parazituje v tlustém střevě člověka, nemigruje
→ Svalovec stočený (Trichinella spiralis)
- vyskytuje se i na našem území
- parazituje u prasat, šelem i u člověka
- dospělci žijí v tenkém střevě
- larvy pronikají do svalů a tam se živí svalovými vlákny, později se spirálně stáčejí a zapouzdřují se
- způsobuje trichinelózu → dvě fáze:
a) střevní – horečky, bolesti břicha, zvracení, velká žízeň, otoky
b)svalová – řezavé bolesti svalstva
- člověk se může nakazit nedostatečně tepelně upraveným masem

STRUNICE A ŠKRKAVKY

řád: STRUNICE (Mermitroidea)
- larvy strunic parazitují v tělní dutině larev hmyzu
- využívány v „biologickém boji“ proti tzv. hmyzím škůdcům

řád: ŠKRKAVKY (ŠKRKAVICE; Ascaroidea)
- cizopasí ve střevě obratlovců
→ Škrkavka dětská (Ascaris lumbricoides)
- známý parazit dětí
- cizopasí ve střevě člověka, klinickým příznakem je nemoc ascaridóza (nechutenství, zvracení, bolesti hlavy, může nastat i ochrnutí končetin)
- samice kladou vajíčka ve střevě a ta odcházejí z těla ven spolu s výkaly
- v kyslíkatém prostředí mimo tělo hostitele se začnou rýhovat a pokud se dostanou do žaludku hostitele vyvinou se v nich mikroskopické larvy
- vajíčka jsou velmi odolná a zůstávají nákazyschopná po dlouhou dobu
- do těla člověka se dostávají při jídle ústy, většinou se špatně omytou zeleninou hnojenou přírodními hnojivy
- z vajíček vylíhlé larvy pronikají stěnou tenkého střeva do krevního oběhu, povyrůstají v játrech, s krví se dostávají přes srdce do plic a opět povyrostou
- odtud jsou spolu s hlenem vykašlávány a znovu polykány
- ve střevě dospívají a rozmnožují se
→ Škrkavka prasečí
→ Roup dětský (Enterobius vermicularis)
- žije v tenkém střevě hl. u dětí (pijí hodně mléka), způsobuje oxyriuózu (podráždění, vyčerpání, svědění, kopřivky), samičky kladou v noci vajíčka do záhybů kůže v okolí řitního otvoru (jedna může naklást až 10 000 ks)
- vajíčka jsou mikroskopická a může je obsahovat i poletující prach
- člověk se většinou nakazí polknutím nebo vdechnutím, nemigruje tkáněmi

řád: HÁĎÁTKA a HÁĎATA

řád: HÁĎÁTKA (Rhabditoidea)
- drobní až mikroskopičtí hlísti, volně žijící
- součástí půdní zvířeny, edafonu, a podílejí se na půdotvorných dějích
- některé druhy cizopasí na rostlinách (většinou parazité na hospodář. rostl.)
→ Háďátko řepné (Heterodera schachtii)
- parazituje v koříncích bulv řepy
- ztěžuje tak příjem živin z půdy
- napadená řepa vytváří další a další kořenové vlášení
- larvy vnikají aktivně do kořenů řepy → řepa uhyne → larva se opouzdří
→ Háďátko pšeničné(Anguina tritici)
- parazituje v paždí listů a v klasech pšenice
- vyžírá obilky, které zduřují v novotvary nazývané hálky
→ Háďátko zhoubné
- stejně jako vířníci mohou přežívat nepříznivá období ve stavu anabiózy

řád: HÁĎATA
- parazité živočichů
→ Hádě ropuší
→ Hádě střevní
- parazituje ve střevech, může i u člověka, nepřímý vývoj
→ Měchovec žilní
- parz. ve střevech → chudokrevnost, dostávají se do plic → ústa – hlen → spolknut → střeva
→ Plicnivka prasečí – mezihostitelem je žížala

třída: VÍŘNÍCI (Rotatoria)

- nejmenší mnohobuněční živ. (0,2 – 1 mm) s orgánovými soustavami
- u řady druhů byl zjištěn stálý počet tělních buněk
- žijí převážně ve sladkých vodách, kde tvoří součást zooplanktonu, popř. žijí přisedle
- mají jeden nebo dva kruhy vířivých brv v blízkosti úst, miniaturizovanou NS a orgány
- na jejich těle se dá rozlišit hlavová část (se smyslovými tykadly, pohárovýma očima a dvěma věnci brv – horní trochus umožňuje pohyb, dolní cingulum přihání potravu), rozšířená tělová část
- tělo je zakončeno nohou s příchytnou lepovou žlázou
- mají kloaku
- jejich kutikula vytváří u některých druhů pancířky
- mohou se rozmnožovat partenogeneticky (vyskytují se totiž pouze samičky, z nichž bez účasti samečků se líhnou opět samičky)
- anabióza = při vyschnutí stanoviště omezují některé druhy své životní projevy na nejnižší možnou míru, upadají do anabiózy
- v tomto stavu mohou přežívat i několik let a mohou se prostřednictvím větru i jinými způsoby šířit
- proto se často objevují i v nálevech vedle jednobuněčných nálevníků, se kterými jsou velikostně srovnatelní

Krunýřenka obecná – vodní nádrže

BŘICHOBRVKY, RYPEČKY, HLÍSTICE

třída: BŘICHOBRVKY (Gastrotricha)
- mikroskopičtí vodní živočichové
- na břišní ploše těla mají dva podélné pásy brv
- můžeme je nalézt např. na dně lesních kaluží

třída: RYPEČKY (Kinorhyncha)
- nejvýše 1 mm dlouhé
- kolem úst mají věnec ostnitých dlouhých kutikulárních výběžků
- kutikula jejich těla je rozčleněna na několik příčných pásů
- žijí mezi zrnky písku na dně moří
- vířníci, břichobrvky a rypečky se živí drobnými živočichy, řasami i detritem

třída: HLÍSTICE (Nematoda)
- nejpočetnější třída hlístů
- zahrnují živočichy typicky červovitého vzhledu, kteří v průběhu vývoje několikrát svlékají kutikulu
- cizopasníci, endoparaziti→ parazitují v různých org. zooendop. – rozrušují tkáň hostitele, fytoendop. – vysunutý kutikulární bodec
- charakteristické znaky:
- kožněsvalový vak obsahuje jen podélnou svalovinu
- NS má až 8 podélných pruhů probíhajících těsně pod pokožkou
- vylučovací orgány mají vzhled párových podélně uložených trubic
- samci jsou většinou menší než samice
- ústa vybavena kutikulárními zuby → narušují tkáň hostitele, za ústním otvorem mají pístovitý hltan → nasávání živin
- jednobuněčné vylučovací trubice vylučují škodlivé látky
- jednovrstevná pokožka vytváří syncytium, vylučující na povrch těla kutikulu
- NS: gangliová, objícnový nervový prstenec, nerv. provazce
- TS: průchodná, trubicovitá, kloaka
- DS a CS: chybí
- VS: protonefrídie
- RS: gonochoristé, pohlavní dimorfismus, samci nepárové varle, při vyústění pohl. ústrojí mají dvě štětinky (spikuly), které slouží k rozevírání pohl. otvoru samičky
- samičky mají párové pohl. org.
- vývoj je nepřímý, přes larvu, vajíčka jsou dosti odolná proti nepříznivým podmínkám

23. HLÍSTI A PŘÍBUZNÉ KMENY

1) kmen: MECHOVNATCI (Entoprocta)
- drobní, kolem 0,5 cm, převážně mořští živoč.(Mechovnatka ostnitá), i sladkovodní (M. jemná)
- prostor mezi pokožkou a střevem mají vyplněný řídkým mezenchymatickým vazivem, mezi jehož buňkami je rosolovitá hmota
- přechod mezi schizocoelní a pseudocoelní organizací tělní dutiny
- larvy mechovnatců jsou obrvené a pohyblivé
- přisedají a mění se v dospělce
- tělo dospělců má podobu kalicha se stopkou
- kalich těla nese věnec chapadel s obrvenou pokožkou
- TS: trávicí trubice je průchodná a má tvar „U“, kolem ústního otvoru je věnec chapadel, který přihání potravu
- ústa, řiť i vývody pohlavní soustavy ústí uvnitř věnce chapadel
- NS: tvořena jednou zauzlinou
- VS: pár protonefrídií
- RS: nepohlavní → pučením → mohou vytvářet kolonie
- pohlavní (hermafrodite, gonochoriste)
- vývoj nepřímí → larvy jsou obrvené a pohyblivé
- živí se mikroorganismy a detritem

1) kmen: HLÍSTI (Nemathelminthes)

- velká skupina živoč., která je představována několika typy s různými variantami staveb. plánu těla
- níže uvedené třídy můžeme považovat i za samostatné kmeny
- některé druhy žijí volně ve vodě i půdě, jiné cizopasí u rostlin i u živočichů
- většina má oblé červovité tělo; nečlánkované, protáhlé válcovité, k oběma koncům se zužující
- jsou bilaterálně souměrní; dorůstají délky od 1 mm až 7m
- na rozdíl od ploštěnců a pásnic vzniká v průběhu vývinu u hlístů mezi ektodermem a entodermem nepravá druhotná tělní dutina, pseudocoel, vyplněná tekutinou
- mezenchymat. vazivo je redukované a vyplňuje částečně tento prostor jen u zástupců někt. skupin
- v pseudocoelu leží volně vnitřní orgány
- kožně svalový vak je tvořený jednovrstevnou pokožkou, na kterou se upíná hladká svalovina, a je napínán tekutinou pseudocoelu
- pohyb umožňuje vzájemné působení stahů svalstva a tlak tekutiny
- povrch těla je kryt silnou kutikulou, kterou vylučuje jejich jednovrstevná pokožka, mívá u některých druhů podobu pancířů (kutikula)
- NS: centrem NS je párové mozkové ganglium; z něho vybíhá u některých skupin (např. hlístic) prstenec kolem trávicí trubice a do těla nervové pruhy uložené ve vnitřních podélných lištách tvořených epitelem pokožky
- TS: trávicí trubice je přímá, zakončená řitním otvorem
- VS: vyluč. a osmoregulačními orgány jsou protonefrídie, nebo také zvláštní vylučovací žlázy
- CS: není vyvinuta
- DS: dýchají celým povrchem těla, endoparazitické druhy žijí anaerobně
- RS: většinou gonochoristé, u mnohých druhů lze rozlišit samce od samic, rozmnožují se pohlavně, vývin je u většiny zástupců nepřímí, přes larvu (hlístice)

třída: Tasemnice (Cestoda)

-parazitují ve střevech obratlovců
-většinou článkované
-stavba těla:
hlavička (skolex)
-štěrbiny, háčky, přísavky
krček
články (proglotidy)
-pouze vaječníky a varlata
-u hlavičky převládají varlata, na konci už pouze vaječníky s oplozenými vajíčky
-poslední články se odlamují a odchází do vnějšího prostředí
-hermafroditi → dochází k samooplození
-příjem potravy celým povrchem těla (osmoticky)
-proti natrávení chrání kutikula na povrchu
-zástupci:
Tasemnice dlouhočlenná
-hostitelé prasata
-prase sežere proglotid (vajíčko) → promění se v larvu, která putuje do svaloviny → vznikne boubel a tu sežere někdo jinej (!!!o důvod víc, proč nejíst ubohý žvířátka → papejte bylinky!!!)
Tasemnice bezbranná
-hostitelem hovězí
Měchožil zhoubný
-hostitelé psi a psovité šelmy, mezihostitelem skot a přežvýkavci
-v těle vytváří cysty (Ø až 15 cm)
Škulovec široký
-hostitelem savci žeroucí napadené ryby (ryby nejsou bylinky, ty taky nepapejte)
Řemenatka ptačí
-nečlánkovaná, hostitelem ptáci žeroucí napadené ryby

Ploštěnky - systém

třída: Ploštěnky (Turbellaria):
-žijí ve vodě nebo vlhké půdě
-pohyb plazením či plaváním → stahování kožně svalového vaku
-mají rhabdity = útvary v pokožce, které ploštěnky vylučují ven a ony jí dělají slizovou vrstvu
-živí se dravě
-ústa jsou v polovině spodní strany
-vajíčka kladou do kokonů
-velká regenerační schopnost
-zástupci:
Ploštěnka potoční (citlivá na čistotu vody)
Ploštěnka mléčná (žijící ve stojaté vodě)

třída: Motolice (Trematoda):
-nečlánkované
-ústní otvor v přední části těla
-příchytné orgány → přísavky
-dospělí mají zakrnělé smyslové orgány, pohybovou a nervovou soustavu
-s parazitickým životem souvisí i nadprodukce gamet
-hermafroditi → nedochází k samooplození
-zástupci:
Motolice jaterní
-parazituje na ovcích a lovné zvěři, zřídka na člověku
-žije ve žlučovodech a játrech
-vývoj: vajíčko ve vlhkém prostředí → larva miracidium, do 24 hodin musí najít hostitele → bahnatka (plž) → sporocysta → dělí se na několik redií → další dělení na cerkarie → larva opouští bahnatku a sedá si na trávu, vytvárí cystu a čeká, až jí někdo sežere → v žaludku se přemění na motolici → putuje do dvanáctníku, žaludku, jater
Motolice podivná
-napadá jantarky (mlže), larvy pronikají do tykadel a zvětšují je
Motolice kopinatá
-mezihostitelem plž a mravenec, konečný hostitel sudokopytník
-ovlivňuje nervovou soustavu
Krevnička močová
-samice je menší než samec a žije část života v břišní rýze samce
-vajíčka s ostrým zoubkem → v těle hostitele způsobují močokrevnost (bilharzioza) tím, že protrhnou stěny močové trubice
Žábrohlíst dvojitý
-samec a samice jsou srostlí
-parazitují na žábrech ryb

Ploštěnci - tělní organizace:

Trávicí soustava
-skládá se z úst – nejčastěji na hlavě (někdy druhotně chybí), hltanu, který mohou vychlípit a obalit jím kořist, trávicí dutina je slepá, slouží i pro rozvod živin → gastrovaskulární soustava

Vylučovací orgány
-protonefridie → tvořeny vývodnými kanálky a plaménkovými buňkami (buňky se svazkem bičíků (plamének), ty vířením vytváří podtlak → dochází k nasávání odpadních produktů, které jsou odváděny odvodnými kanálky ven z těla; také slouží k osmoregulaci a vylučování zplodin NH4+)

Dýchací soustava
-chybí → dýchají celým povrchem těla

Nervová soustava
-tvoří párová mozková zauzlina (ganglium) a šest pruhů, které jsou spojeny příčnými spojkami (komisury). --žebříčková až rozptýlená
-mají miskovité oko (reakce na světlo), chemoreceptory (reakce na chemické látky) a další nervová zakončení
-vyhýbají se světlu → negativní fototropismus

Pohybová soustava
-umožňuje svalstvo → svaly okružní, podélné a příčné
-pohybu pomáhá sliz a obrvená pokožka

Rozmnožování a vývoj
pohlavní
-jsou hermafroditi, množí se vnitřním oplozením
-přímý i nepřímý vývoj
-mají vyvinuty žloutkové a skořápečné žlázy

nepohlavní
-rozpadem a regenerací
-příčným dělením (fissiparií): buď paratomií (orgány vznikají před rozdělením) nebo architomií (orgány vznikají až po rozdělení).
-polyembryonií
-pučením: vznikají proglotidy (připomíná strobilaci)

22. Ploštěnci (Plathelminthes)

-z řečtiny: platy – plochý, helminthes – červ
-triblastika
-endo i ektoparaziti

Společné charakteristiky:

-dorzovertrálně ploché až páskovité tělo
-dorůstají délky 0,5 mm až 10 m
-povrch těla je tvořen jednovrstevným epitelem ektodermálního původu a kutikulou z bílkovinných vláken, u volně žijících je obrvený
-hladká svalovina srůstá s pokožkou a vytváří kožně-svalový vak
-prostor mezi pokožkou a trávicí dutinou vyplňuje mezenchym; jeho mezibuněčné prostory představují nepravou druhotnou tělní dutinu = schizocoel
-orgány a svaly leží v mezenchymu
-nemají tělní dutinu – vyplněna parenchymem, který vznikl z třetího zárodečného listu; parenchym má funkci opory těla, vylučování, trávení, rozvod živin, ukládání zásobních látek
-výrazná cefalizace – proces vytvoření hlavy, živočich začne lézt jedním směrem.

4.kmen: Žebernatky

-mezi ecto a entodermem je mezenchym

-na povrchu těla je 8 řad pohybujících se brv – při pohybu světélkují

-statokinetický orgán

-nerv.s. – difusní

-hermafroditi

-láčka

-žahavé bky – koloblasty slouží k znehybnění potravy

-tykadlovky – žebernatka tykadlová

-beztykadlovky – beztykadlovka vejčitá

Polypovci, čtyřhranky, medúzovci, korálnatci

1.třída: Polypovci
-ve sladké i ve slané vodě
-polypové stádium převládá, medúza může úplně chybět
-nezmar zelený – barvu dodávají zoochlorely, 6 – 8 chapadel nepřesahují délku těla
-nezmar hnědý – častější, 6 chapadel kolem ústní láčky, jsou delší než tělo
-medúza sladkovodní – u nás vzácná
Trubíši – tvoří kolonie (plavou na hladině, nebo je nesená vzduchovým balonem – pneumatofor ), v kolonii - dělba práce
-měchovka portugalská

2.třída: čtyřhranky
-podobné medúzovcům
-čtyřhranný klobouk
-polypová láčka bez přepážek
-není u nich strobilace (postupné odškrcocání)
-čtyřhranka smrtelná – má plachetku, 1 z nejjedovatějších živočichů, způsobuje ochabnutí dýchacích cest, v Austrálii

3.třída: Medúzovci
-střídání polypu (nepohl) a medúzy (pohl)
-strobilace
-medúza bez plachetky
-nejlépe vyvinutá ropália a smyslové orgány
-medúzové stádium volně pohyblivé
-živí se detriem nebo dravě
-kalichovka ušatá – chybí polyp, v Baltu
-talířovka obrovská – průměr klobouku až 2 metry, nebezpečná pro člověka
-talířovka ušatá – 1 z nejrozšířenějších, je jedlá

4.třída: Korálnatci
-mořští, chybí medúzové stádium
-většinou přisedlí
-polap má oddělenou láčku 6 – 8 přepážkami
-rozmnožují se pučením, nebo podélným dělením
-vytvářejí schránky z CaCO3 – ovlivňují množství CO2 v atmosféře a na koloběhu C
-vyskytují se na pobřeží teplých moří
-častá symbiosa s řasami
-korál červený – chráněný
-větevníci – nejrozšířenější
-sasanky – bez schránek

3.kmen: Žahavci

-mořští i sladkovodní
-ve vývojovém cyklu – 2 typy těl – polyp a medúza
-Tělo:
- paprsčitě souměrné
- na povrchu je pokožka s žahavými bkami
- žahavé bky :
1) penetrany – vychlípený útvar
2) glutinanty – uvnitř duté vlákno s žahavým sekretem, přilepují věci k sobě
3) volventy – jsou obalené vlákny
- na pokožkové bky jsou připoutány svalové bky, které umožňují pohyb
- u medúz dobře vyvinutá mezoglia (na rozdíl od polypů)
- trávicí dutina je slepá, přijímací a vyvrhovací otvor je stejný = láčka
- vylučovací, oběhová a dýchací soustava není
- u medúz – gastrovaskulární soustava = rozvětvená láčka
-nervová soustava – žahavci mají jako 1. rozptýlenou
- rovnoměrně rozptýlená po těle - nevytváří shluky (= difusní)
-rozdíly mezi polypem a medúzou:

Polyp
-přisedlý, některé se mohou pohybovat
-láčka má otvor na horní straně těla
-v okolí ústí láčky je věnec chapadel
-někteří přisedávají nožním terčem nebo věncem chapadel

Medúzy
-ropália (chapadla) 8 po obvodu klobouku – jsou v nich chemoreceptory reagující na světlo
-mají statokinetické čidlo
-láčka bohatě rozvětvená, trávicí fce a rozvod živin

21. živočišné houby a žahavci

Diblastika
1.kmen: Vločkovci
-nejprimitivnější, mořští
-tělo ze dvou vrstev buněk – svrchní (s bkami bičíků) a spodní (sekreční bky) epitel
-vločkovec plazivý

2.kmen: Houby
-většinou mořští, v hloubce do 1000 m
-dospělci přisedlí, larvy se pohybují
-Tělo: - tvořeno 2 vrstvami
- vakovitý tvar, otvory
- max 2 m velké
- meroglea – v ní jsou roztroušeny bky a jehlice tvořící vnitřní vrstvy bky
- v ostiích jsou zvláštní bky – choanocyty – límečkové bky – ž jejichž límečků vyrůstá bičík
- kostra tvořena z pospojovaných jehlic
-tvar těla:
- askonní
- synkonní – ostie jsou mnohem více členité
- laukonní -||-
-potrava:
- filtrací vody
- choanocyty vychytávají potravu z vody
- dále se podílejí amébocyty
-rozmnožování:nepohlavní regenerační schopnost
-
- při nepohl.r * genule díky kterým přečkává larva zimu
- archeocyty – bka, ze které může 0 jakákoli normální bka
- pohlavní rozmn. Je rozmanité – gonochoristé i hermafroditi
-Systém:
a) vápenatí – jehlice z CaCO3, (houba voštinatá)
b) křemité – jehlice z SiO2 (křemitka)
c) rohovité – jehlice z SiO2 spojené sporangiem nebo SiO2 úplně chybí (houba mycí, koňská, domečková)

5. kmen: Nálevníci (Ciliophora)

- jejich aktivní stádia se objevují v nálevech připravených ze sena nebo trávy a vody, v seně jsou totiž jejich cysty, které se ve vodním prostředí zaktivují → nálevníci
- mají silnou pelikulu – v ní trichocysty: váčky obsahující lepivý nebo jedovatý sekret, používají k obraně
- pelikula,která je značně silná – tvořená dvojitou membránou – nese pravidelně rozmístěné pohybové organely – řasinky
- mají dvě nestejnocenná jádra ležící vedle sebe ( vegetativní a generativní)
makronukleus – velké jádro vegetativní – řídí všechny životní funkce kromě rozmnožování
mikronukleus – malé jádro generativní – uplatňuje se při pohl. rozmnožování (viz výše)
- buněčná ústa, buněčná řiť : zeslabená místa v pelikule, kterými přijímají a vylučují potravu
- potrava pokračuje buněčným hltanem, do nějž je vháněna vířením příústních brv – ústní políčko
- na dně hltanu se tvoří potravní vakuola
- trichocysty : váčkovité organely v pelikule obs. látky s charakterem buněčných jedů
při podráždění svůj obsah „vystřelují“ a ten tuhne v rosolovité vlákno
- neuromotorický aparát : síť jemných bílkovinných vláken , která spojuje báze řasinek,
nachází se pod pelikulou

rozmnožování: nepohlavní příčné dělení
: nepohlavní pučení
: pohlavní konjugace (spájení) = vegetativní jádra se rozpadnou, generativní prodělávají meiozu – oba jedinci si buněčnými ústy předají po 1 hapl. jádru – to 1 migrující j. splyne s tím, co je na místě – výměna a splývání haploidních jader

Trepka velká, bobovka, vejcovka...

trepka velká
- velikost až 0,2 mm
- potravou rybího potěru
- indikátory stupně znečištění vod
- v nálevech nejč. na hladině v bakteriální bláně – živí se jimi
v rybníčcích, tůních, i loužích
bobovka
vejcovka
vířenka - přisedlá
mrskavka - přisedlá, více vegetativních jáder i generativních jáderrozložených v podobě korálkovitého řetězce
keřenka - tvoří přisedlé kolonie
bachořci
- žijí v bachoru a čepci žaludku přežvýkavců
- symbiotičtí
- mají řasinky soustředěné v několika kruzích a zesílenbou pelikulu s výběžky
štěpí ve spolupráci s bakteriemi celulózu buněčných stěn rostlin na stravitelné sacharidy
rournatky
- rozmn. se pučením, řasinky mají pouze dceřiná stádia – čerstvě oddělené pupeny, která posléze přisedají na povrch rostlin či korýšů a řasinky ztrácejí
- žijí dravě, rourkovitými výběžky chytnou a vysají jiné prvoky

4. kmen: Výtrusenky (Myxozoa)

- cizopasí v mezibuněčných prostorách tkání hlavně kroužkovců a ryb
české názvy „červomorky“ a „rybomorky“

- extracelulární parazité

- aktivní cizopasící stadia mají podobu měňavek

- rozmnožování pomocí spor - vznikají z více buněk a mají 1 až 6 pólových váčků se spirálovitě stočeným pólovým vláknem

rybomorka pstruží
– napadá chrupavku lebky plůdků pstruhů

rybomorka parmová
– napadá svalstvo parem a může podmínit vznik hnisavých boulí (parmový mor)

extrémně zjednodušení mnohobuněční živočichové

3. kmen: Hmyzomorky (Microspora)

- cizopasníci hlavně hmyzu, ale i dalších členovců, ryb

- aktivní cizopasící stadia mají podobu měňavek

- rozmnožují se pomocí mikrospor

- spora (invazní stadium)
má buněčný obsah spirálovitě obtočený trubicovitým pólovým vláknem
vzniklo přeměnou Golgiho komplexu, umožní proniknout do hostitelské buňky)

hmyzomorka včelí
napadá buňky střeva včel, rozmn. se při 32 °C, vegetační období přežívá ve formě spor (35 °C), způsobuje „včelí mor“

hmyzomorka bourcová
v housenkách bource morušového, bourec:tvorba hedvábí

2. kmen: Výtrusovci (Apicomplexa)

- specializovaní cizopasníci : intracelulární parazité (napadají buňky)
- k proniknutí do hostitelské buňky jim umožňuje speciální komplex organel umístěný v cytoplazmě na přídi buňky ( = apikální komplex organel)
- ve vývoji střídají hostitele i generace pohlavní a nepohlavní = rodozměna
- rozpadem plazmódií nepohlavně vzniklá stádia mají invazní funkci
- při pohlavním rozmnožování produkují tito prvoci pohlavní buňky, které vzájemně splývají či dochází ke splývání celých jedinců
hlavní hostitel → ten, v kterém probíhá pohlavní rozmn.

Kokcidie jaterní
- způsobuje kokcidiózu králíků a zajíců (hnisavé záněty žlučovodů)
- zygota, vzniklá v žlučovodech kopulací gamet, se vyvine v oocystu, která je se žlučí vyplavena do střeva a s výkaly opouští tělo
- na vzduchu dochází ke sporogonii, infekční stadia se s potravou, potřísněnou řídkým trusem šíří do dalších jedinců → způsobují i vyhynutí celých chovů
- nateklé oči, hlen z nosu, průjmy..

Toxoplasma gondii a krvinkovky

Toxoplasma gondii
- jeden z nejstarších cizopasníků člověka – organismus si vytvořil jistou míru obranyschopnosti, zdrojem nákazy nejčastěji kočky
- může napadat různé buňky těla, má ji asi 40% středoevropského obyvatelstva
- svým hostitelům nemusí činit prakticky žádné potíže
- při prvním napadení se její přítomnost hlavně u dětí projevuje horečkami, zduřením uzlin a unaveností
- dospělí nositelé mívají potíže až společně s jinou nemocí ( nejhorší v kombinaci s AIDS)
v době těhotenství – způsobuje vývojové poruchy zárodku

Krvinkovky
- cizopasníci červených krvinek obratlovců, v nichž se schizogonicky pomnoží
rod zimnička - původce malárie
- čtyři druhy rozšířené v bažinatých oblastech tropů a subtropů vyvolávají různě nebezpečné formy malárie
- nepohlavní stádia napadají buňky jater, výstelky cév a červené krvinky, využijí jejich živin, schizogonicky se pomnoží a červené krvinky praskají. Zároveň s nepohlavně vzniklými stádii se do krve uvolňují i jejich metabolity – pyretika, která způsobují malarické záchvaty, projevují se vysokými horečkami a následnými zimnicemi
- pravidelné intervaly mezi záchvaty – 24 až 72 hodin ( z. třídenní, čtyřdenní), trvají 2 až 20 hodin
- přenašečem zimničky a jejím dalším hostitelem je komár rodu anopheles – v jeho trávicím ústrojí probíhá pohlavní část vývojového cyklu – bodne člověka nakaženého malarii - přenašeč
- asi 0,5 mld lidí na světě má tuto nemoc, smrt každoročně 3 mil. lidí
účinný lék -- chinin : alkaloid z kůry chinovníku
-- antimalarika
-- vysoušení bažin, kde se vyvíjejí komáři

Měňavky a krytěnky

Měňavky
- nikdy netvoří schránky, nemají vyztužené panožky
měňavka velká – žije v dedritu stojatých vodních nádrží
měňavka bahenní – vytváří velké mnohojaderné plazmódium charakteristické pro zahnívající vody
měňavka střevní – obývá trávicí trubici člověka, neškodná, komenzální prvok – živí se odpadními látkami ve střevě, aniž by jí škodily
měňavka úplavičná – napadá střevní tkáň, způsobuje úplavici, vyloučí své trávicí enzymy vně své buňky, rozruší a natráví jimi buňky výstelky střeva, natrávené živiny pak pohlcuje

Krytěnky
- sladkovodní živočichové, nemají vyztužené panožky
- vytvářejí polysacharidovou schránku s jedním otvorem, kterým vysunují panožky
- při dělení si obvykle jeden z jedinců vytvoří schránku novou
• rozlitka, štítovka

Dírkonošci

Dírkonošci
- žijí pouze v moři
- vytvářejí vápnité schránky s mnoha drobnými otvůrky
patří sem:
penízek (Nummulites), jeden z největších prvoků – schránky mají průměr až 10 cm, dnes již vyhynulý – tvoří mohutné vrstvy nummulitových vápenců

kulovinka – vyskytuje se dodnes, schránky se usazují v podobě globigerinového bahna, tuhne ve vápencové či křídové vrstvy – tvorba vápence

Slunivky
- obyvatelé sladkovodních rašelinišť, kulovité tělíčko, nápadně tenké panožky

Mřížovci
- v planktonu teplých moří
vytvářejí mřížovité podpůrné struktury až ozdobné schránky s velkými otvory z oxidu křemičitého
horninotvorný činitel – radioláriové bahno

c) podkmen: Opalinky
- tělo je tvořeno mnoha krátkými bičíky
- výskyt v tělě žab
- pozoroval je Purkyně – v mikroskopu opalizovali

Bičenky

- mohou mít 4 až 6 bičíků + undulující membránu
- žijí v dutinách těl ptáků a savců = vyšších živoč.

bičenka poševní
- způsobuje nemoc trichomoniázu, projevuje se záněty močových cest a hnisavým výtokem z pochvy, může ohrozit plodnost ženy, přenáší se pohlavním stykem, přenašeči jsou muži, i když příznaky netrpí

Lamblie střevní
- napadá buňky tenkého střeva člověka, způsobuje horečky a průjmy
- osm bičíků a dvě jádra, v jejichž blízkosti tvoří pelikula přísavná zařízení – příchytný disk
- zejména v jižní Evropě a na Balkáně, nejčastěji postiženy děti

Brvitky
- velký počet bičíků, žijí ve střevě švábů a termitů – symbiotičtí živočichové
- rozkládají nestravitelnou celulózu na stravitelné sacharidy → umožňují jim živit se dřevem

b) podkmen : Kořenonožci (Sarcodina)
- prvoci s proměnlivým povrchem těla, díky němuž mohou tvořit typické pohybové organely panožky – vychlípené výběžky cytoplazmy na povrchu buňky
- panožky slouží nejen k pohybu, ale i k příjmu potravy mechanismem fagocytózy
- tvoří potravní vakuoly, v nichž probíhá trávení
- některé druhy vytvářejí na svém povrchu schránky

Trypanosoma spavičná (gambiense)

Trypanosoma spavičná (gambiense)
- cizopasí v krvi, lymfě a mozkomíšním moku obratlovců včetně člověka
- živiny přijímá osmoticky celým povrchem těla
- velmi dobře pohyblivá v krvi, kromě bičíku mají další pohybovou organelu – undulující membránu (pelikulární vychlípenina přirostlá k bičíku, která se při pohybu vlní)
- rozšířena v tropické Africe, původcem spavé nemoci, přenáší ji krev sající moucha bodalka tse-tse (rod glossina), vyvíjí se ve střední části jejího střeva
projevy spavé nemoci - zduření uzlin, horečky, ospalost, apatie, výrazný úbytek tělesné
hmotnosti, anémie
- inkubační doba: 6-24 dnů
- trvá od půl roku do šesti let, při neléčení smrt naprostým vyčerpáním

Trypanosomy lze rozdělit do dvou podskupin (dle oblasti těla, kudy opouští tělo svého přenašeče):
Stercoraria (opouští v zadní části)
trypanosoma cruzi
- napadá kočky, psy, prasata
- u lidí způsobuje Chagasovu nemoc – projevy jsou např. srdeční selhání, ztráta nervové kontroly, nekontrovatelné vylučování
- přenašeči jsou ploštice, do prostředí se t. cruzi dostávají s výkaly ploštic
- inkubační doba: 1-3 týdny
- postiženou oblastí je Amerika

Salivaria (opouští v přední části)
trypanosoma brucei
- napadá koně, velbloudy, atd.
- pro člověka patogenní není
trypanosoma gambiense
trypanosoma rhodesiense

Průběh konjugace

Konjuganti se k sobě přiloží buněčnými ústy.

Po rozpadu makronuklea se v každém konjugantovi dvakrát rozdělí mikronukleus - vzniknou 4 jádra, z nichž 3 degenerují a to nejblíže buněčným ústům se redukčně rozdělí na dvě haploidní: menší jádro migratorní s funkcí samčí a větší jádro stacionární s funkcí samičí.

Migratorní jádra se s částí cytoplazmy přelijí do partnera a splynou s jeho stacionárním jádrem v synkaryon. Poté se konjuganti rozestoupí. Následují tři za sebou jdoucí jaderná dělení, z nichž vzniknou 4 makronukleje a 4 mikronukleje.

Makronukleje zůstávají, 3 mikronukleje degenerují a čtvrtý se mitoticky dělí. Dojde k příčnému dělení exkonjugantů. Každý obsahuje dvě makronukleje a jeden mikronukleus. Proces dělení mikronukleje a následné příčné dělení se opakuje. Výsledkem jsou 4 + 4 noví životaschopní jedinci.

Vlastní konjugace trvá asi 15 hodin a s následným dělením buněk až 60 hodin.

SYSTÉM PRVOKŮ

1. kmen: Praprvoci (Sarcomastigophora)

- nejjednodušší jednobuněčné organismy, pohybují se bičíky (flagellum) či panožkami (pseudopodia), popř. oběma typy najednou
- bičíky nebo panožky se mohou vyskytovat pouze u některých vývojových stádií
- vnitřní oporu bičíků tvoří mikrotubuly obdobného uspořádání jako v centriole
- panožky jsou výběžky cytoplazmy, které se mohou díky změnám jejího tlaku a smršťováním v ní obsažených bílkovinných vláken měnit svůj tvar

a) podkmen: Bičíkovci (Mastigophora)
- heterotrofní bičíkovci nemají plastidy
- živí se buď vstřebáváním celým povrchem těla či fagocytózou
- při nepohlavním rozmnožování se jejich buňky dělí podélně

Bodo
- vyskytuje se v mělkých rybnících a tůních, živí se zbytky organických látek a baktériemi
některé druhy mohou žít trvale či přechodně v trávicí trubici mnohobuněčných živočichů

Trubénky
- mají jediný bičík obklopený u základny límečkem vychlípený z pelikuly
- její buňky se svým tvarem podobají entodermálním buňkám živočišných hub
- řada druhů trubének tvoří kolonie
- potrava stejná jako u boda

Rozmnožování prvoků:

nepohlavní
- buňka mateřská se dělí na buňky dceřinné, které časem dorostou = mitoza
- pokud vzniknou 2 buňky:
§ podélným dělením
§ příčným dělením
§ pučením
- bičíkovci se množí dělením podélným, nálevníci dělením příčným, rournatky pučením

- pokud vznikne více buněk:
§ schizogonie : dochází k několika mitozám – vznikne mnohojaderný útvar: plasmodium – rozpadne se (u výtrusovců)
§ sporogonie: plasmodium vzniká ze zygoty,
rozmnožování pomocí spor – napadají hostitelský organismus
- střídá-li schizogonii rozmnožování pohlavní vytvářejí se po splynutí spory
- nepohlavním rozpadem spor (sporogonií) vznikají infekční stádia, napadající nové hostitele. Střídání pohlavního rozmnožování s rozmnožováním nepohlavním se nazývá metageneze. Nepohl. a pohl. stadia se mají různý tvar.

rozmnožování prvoků - pohlavní:

pohlavní

- méně obvyklé, fylogeneticky mladší
základním znakem – kombinace genetického materiálu jader buněk různých jedinců
hlavní význam – zvýšení životaschopnosti nově vzniklých jedinců

- vždy dochází ke splývání

dva zákl. typy:
kopulace – splývání celých jedinců, splývají pohlavní buňky (u bičíkovců, kořenonožců a výtrusovců)
- mohou splývat gamety – zygota – redukční dělení
a.) izogamety: splynutí 2 stejných jedinců, stejný tvar ale různá velikost
b.) anizogamety: splynutí izogamet – izogamie
c.) oogamie: buňly se liší jak tvarem tak i velikostí
konjugace - dochází pouze k částečné výměně hmoty mikronukleů, u nálevníků

prvoci - stavba těla:

eukariotická buňka - buňka prvoků zajišťuje všechny funkce jako tělo mnohobuněčných živočichů (např. vylučování, dýchání, reakce na podráždění, pohyb) pomocí svých specializovaných částí, tzv. organel

- cytoplazma je zpravidla bezbarvá, bývá rozlišena na vnější ektoplazmu (homogenní) a na vnitřní entoplazmu (řidší se zrnitou strukturou, v ní jsou vakuoly, mitochondrie, …)

1) pelikula : tvoří buněčný povrch prvoka, zesílená plazmatická membrána
: pevná, pružná – zajišťuje dočasné změny tvaru těla
: vystužená cytoskeletem – může být inkrustována CaCO3 , SiO2 : schránky
: u některých živočichů pelikula zeslabena v oblasti buněčných úst, řiti

Organely trávicí – trávicí vakuola (vznikají tak, že pohlcenou potravu obklopí váčky s enzymatickým obsahem), případně buněčná ústa a buněčná řiť (živí se bakteriemi, sinicemi, rozsivkami, řasami, částečkami organické hmotyi jinými prvoky, cizopasníci pak látkami těla svého hostitele). Živiny přijímají buď celým povrchem těla či pohlcováním (mechanismem fagocytózy).

2) organely pohybu : např. panožky kořenonožců, bičíky bičíkovců a brvy nálevníků
a) bičíky
- kryty plasmatickou membránou
- vlákna, obvykle delší než tělo
- undulující membrána: bičík přirostlý k pelikule
a. panožky
- dočasné výběžky cytoplasmy různého tvaru
- měňavkovitý – améboidní pohyb
b. brvy – řasinky:

3) jádro: pro život nezbytné, rozmanitý tvar
: obvykle jedno
: dvě -- stejné
-- různé – generativní, vegetativní

4) pulsující vakuola: stažitelná, pouze u živočichů žijících v hypotonickém prostředí (vodní)
: slouží k odčerpání přebytečné vody z těla prvoka

- nepříznivé období přežívají některé druhy tak, že vytvoří ochranný obal a přemění se z aktivního pohyblivého stádia v nepohyblivé stádium klidové – cystu (u většiny prvoků vejčitý tvar) – proces encystace, díky cystám se mohou též velmi dobře šířit
bičíkovci, nálevníci a výtrusovci mají tělo ve zvláštní tužší blance – pelikule

- organely smyslové umožňují reakci prvoků na podněty přicházející z vnějšího prostředí
- neuromotorický aparát u trepky koordinuje pohyb brv

20. Jednobuněční živočichové

Říše: ANIMALIA (Živočichové)
1. Podříše: PRVOCI (Protozoa)
2. Podříše: MNOHOBUNĚČNÍ (Metazoa)

1. Podříše: PRVOCI
- nejjednodušší a vývojově nejnižší živočichové
- tělo je tvořeno jedinou buňkou, která vykonává veškeré životní funce
- většinou mají mikroskopické rozměry (μm – 0,1 mm), u některých druhů se může opakovaně dělit jádro, aniž by došlo k současnému dělení buňky → vznikají obrovské mnohojaderné útvary – plazmódia (cm, viditelné pouhým okem)
- obsahují 90% vody, rozšířeni kosmopolitně, vyhovující teplota 15 – 20 °C
- díky své velikosti jsou vázáni na vodní prostředí ( sladká, slaná, voda v půdě, organismy.. )

způsob příjmání potravy:
• patří mezi konzumenty 1. řádu („bíložraví prvoci“)
• 2. řádu (predátoři) – mohou požírat jiné prvoky
• reducenty (rozkl. org. látky na l. anorganické)
• saprofágy (živí se mrtvými org. látkami - dendritem)
• jsou potravou pro ostatní živočichy\ konzumenty jiného řádu

 komenzální prvoci: žijí v jiném organismu, je to pro ně výhodné a hostiteli je to jedno
 symbionti : např. bachořci – pomáhají trávit celulozu
 parazitičtí prvoci

Lišejníky

Stavba
- symbioza houby (většinou vřeckovýtrusá) = mycobiont a sinice, nebo řasy = fycobiont
- houba dává tvar, vodu a minerály a převládá
- řasa – chlorofyl a org l., probíhá zde fotosyntéza
- různý charakter symbiosy, někdy v rovnováze, jindy 1 druh převládá
- vyskytují se na borce stromů, na půdě, na skalách
- lišejníky dokáží přežít i v extrémních podmínkách (vysoko v horách, na pouštích, pólech..), někdy se nazývají pionýrské organismy : objevují se jako první, průkopníci života
- slouží též jako bioindikátory: indikátory znečištění ovzduší, kumulují se v nich

Typy stélek
1) homeomerická - houba a sinice jsou v rovnováze

2) heteromerická – nerovnoměrně
a) korovitá - pevně přirostlá k podkladu, nejde od něj oddělit (mapovník zeměpisný)
b) lupenitá - stélka do plochy, k podkladu přichycena menší plochou, lze dobře oddělit
(hávnatka psí)
c) keříčkovitá – přichycen na 1 místě, rostou do výšky (dutohlávky)

Rozmnožování
- pohlavně se rozmnožuje pouze houba
- aby * nový lišejník musí se houbové vlákno setkat s odpovídající sinicí, nebo řasou
- rozmnožují se tedy nepohlavně pomocí:
1) fragmentací stélky - rozpadne se a druhá část se uchytí jinde
2) pomocí isidií - válcovité výrůstky, které obsahují jak houbu tak řasu, vyrůstají na okraji lišejníku
sorelií - kuličky, uvolňují se po prasknutí svrchní vrstvy lišejníku, obsahují řasu nebo sinici

Význam
- bioindikátor
- kumuluj se v nich radioaktivní látky
- využití ve farmaceutickém průmysl jako barviva
- potrava pro zvířata

Zástupci
Hávnatka, terčovka bublinatá, dutohlávka, větvičník, provazovka, terčovník, mapovník zeměpisný

Houby stopkovýtrusé

- nevytvářejí gametangia, většinu života prožívají jako dvoujaderné podhoubí – vzniklo po splynutí dvou haploidních jednojaderných podhoubí, které vznikly z pohl. odlišných výtrusů = basidiospor
- za příznivých podmínek z haploidního dvoujaderného podhoubí vyrůstá plodnice – vlákna jsou zakončena basidiemi, kyjovitou buňkou (2n)  dochází ke splynutí jader 2n buněk – meioza - * 4 haploidní výtrusy = basidiospory
- u většiny hub jou uspořádány do výtrusorodého rouška
podle tvaru basidie:
houby s heterobasidiemi
-- rzi a sněti
RZI : parazité rostlin, nevytvářejí plodnice
Rez travní - má 2 hostitele, vytváří 3 druhy výtrusů
- břešťál a obilniny, střídá je
- výtrusy, které vznikají na břešťálu = jarní, napadají obilniny – ty vytvářejí letní
výtrusy, vznáší se nad obilninami, přes zimu = zimní spory, na břešťál

SNĚTI: parazité, nevytvářejí plodnice
Prašná snět pšeničná - napadá všechny orgány klasu, kromě vřetene a přemění ho na černou,
prašnou hmotu
sněť kukuřičná, ječná…
Mazlavá sněť pšeničná - přeměňuje klas na páchnoucí, mazlavou hmotu

Chorošotvaré, bedlotvaré a břichatky

Chorošotvaré
- plodnice může mít klobouk nebo je rozprostřelá
- výtrusné rouško je na pórech nebo na lištách
- parazitují na dřevinách
kuřátka, liška obecná, ďupkatec, choroš, dřevomorka domácí

Bedlotvaré
- plodnice rozdělena na klobouk a dřeň, někdy uzavřena celá v plachetce
- zbytky po plachetce na klobouku = bradavky, na třeni = pochva
- výtrusorodé rouško zabaleno závojem – praská a * prsten
- lůžko má lupeny, nebo rourky
zástupci: klouzek, suchohřib, hřiby, křemenáči, bedly, holubinky, ryzce, václavky, hlíva ústřičná, špičky, penízovky, muchomůrky – nejjedovatější much. zelená, pečárka ovčí (žampion), lisohlávky
otravy: jsou způsobeny alkaloidy – látky, které poškozují játra, ledviny, trávicí ústrojí..
- některé houby v sobě mohou obsahovat kovy (Fe, Pb..), mohou se v nich kumulovat radioaktivní látky

Břichatky
- výtrusorodé rouško uvnitř podzemních/nadzemních plodnic
pestřec, pýchavka, hvězdovky

- hodně hud žije v symbioze s kořeny vyšších rostlin (mycorhyza), houba dodává anorganické látky a vodu, a rostlina organické látky a živiny
1) ektomykorhiza – houba nezasahuje do buněk rostliny, jen obepíná kořeny
2) endomykorhyza – zasahuje do buněk

Kvasinky

- mají jednobuněčnou, jednoduchou stélku, kulovitého nebo elipsovitého tvaru, nevytváří podhoubí

- rozmnož. se pučením

- kvasí cukry na alkohol a CO2

- některé kvasinky zůstávají spojené, vytváří tzv. pseudomycelium

- u kvasinek existuje tzv. endomitóza (jaderný obal zůstává zachován)

- vyskytují se všude – saprofyti, paraziti..
kvasinka pivní - vyšlechtěná, používá se k výrobě alkoholu a droždí
- obsahuje enzymy a vitamín B, použití ve farmacii
- 1n buňky se spojí, * 2a buňka, po čase dochází k mitoze * 4 askospory
kvasinka vinná, kvasinka candida - parazitická

Plesnivkotvaré...

Plesnivkotvaré
- patří sem hermelín, niva, penicilin, plísně na ovoci, senu a dalších organických
substrátech
- vytváří přehrádkové mycelium
- povlaky mívají většinou pestré barvy – sporangia jsou barevná
- některé uvolňují do substrátu jedovaté látky
štětičkovec (penicilium) - konidiofory se na konci prstovitě rozvětvují a nesou konídie
- výroba sýrů a penicilínu
kropidlák – konídie jsou rozšířeny v ovzduší (alergie)

Padlí
- parazité cévnatých rostlin (bělavé povlaky)
- mycelium vysílá haustoria do pokožkových buněk
padlí travní - napadá trávy, pšenici..
- způsobuje velké škody
Discimycety
- saprofyti i paraziti
hlízenka - způsobuje moniliózu
- kruhové útvary na plodech, konídie

Samostatní zástupci
Paličkovice nachová - napadá obilniny, plané trávy
- místo obilky se zde vytváří sklerocium = námel
- jsou v něm obsaženy nebezpečné alkaloidy
- námel vypadne z klasu, přezimuje a na jaře na něm vyrostou červené
kuličky s plodnicemi – vypráší se výtrusy, askospory, napadají další
rostl.
Smrž - patří mezi jedlé houby, musí se ale upravit
- vyskytuje se ve smíšených lesích, má žebernatý klobouk
Ucháč obecný - jedovatý, podobá se smrži x rozdíl je v klobouku, má lelkovitý klobouk
Lanýž letní - roste podzemí, hledají ho prasata

Rozdělení hub:

Houby spájivé
Houby vřeckovýtrusé
Houby stopkovýtrusé

Houby spájivé
- půdní saprofyti, jsou složkou půdní mikroflóry
- parazité – i na člověka, symbiotické – účast mykorhizy

zástupci:
kropidlovec černavý - roste na substrátech bohatých na cukry, vytváří šedé povlaky,
- mycelim je bohatě větvené a k podhoubí přirůstají nosiče sporangií
(sporangiofory)
nepohlavní rozmnožování: pomocí konídií (výtrusy), ze kterých vyrůstá mycelium a na něm *
sporangií a sporangiofor
pohl.r: začíná přiblížením 2 pohl. rozdílných mycélií, v místě přiblížení vyrůstají proti sobě
postranní řetězce, zduří, v místě dotyku dojde ke splynutí plazem a jader a * 2n zygota,
obalí se tlustou buněčnou stěnou a * zygospora, po určitém období zde dojde k meioze
a ze zygospóry vyklíčí sporangioforum, které vyváří konidie

plíseň hlavičková – vyrůstá na zahnívajících substrátech

Houby vřeckovýtrusé

- nejvíce zástupců

nepohlavní rozmnožování časté – pomocí nepohl.výtrusů – konídií
pohlavní - většinu života tyto houby prožívají jako 1n mycelium, ve kterém se za vhodných
podmínek vytvoří gametangium (♀ askogon, ♂ antheridium), přiblíží se a dojde ke
splynutí gamet, * 2 jaderná buňka a z ní 2 jederné vlákno, to prorůstá do plodnice
(astoma), je tvořena 1n vlákny, některé jsou 2 jaderné, 2 jaderné vlákno je
zakončeno tzv. vřeckem (askus), dochází zde ke kariogamii (splynutí jeder) * 2n
buňka, dochází k mitoze a meioze (* 8 haploidních jader, ze kterých postupně
dozrávají askospory – 1n), askospory se vypráší, vyroste z nich 1n podhoubí
- vřecka bývají sdružena do vřeckového rouška, zde vznikají askospory

ad 5) Houby vlastní

- vytvářejí přehrádkované hyfy x vyjimkou jsou kvasinky, vytvářejí jednobuněčnou stélku

- v b.s. převládá chitin

- nenacházejí se u nich pohyblivá stádia - zoospory

rozmnožování:
pohlavní výtrusy * pohlavním splynutím
nepohlavní rozmnožování pomocí konídií

- dochází ke střídání 1n, 2n a dikaryotické fáze

- pokud se b. se 2 jádry dělí, dělí se obě jádra současně – ze 2 jader – 4 jádra

- přehrádky mezi hyfy mají různý tvar a slouží k učení houby, dále v sobě mají otvory a těmi spolu buňky komunikují

ad 4) Chytridiomycety

- trubicovitá stélka

- v b.s. převládá chitin

- rozmnožují se pomocí zoospór s 1 bičíkem

- žijí v půdě a ve vodě

- saprofyti nebo paraziti hub, řas a rostlin

zástupci:
rakovina brambor - na hlízách lilkovitých rostlin, způsobují rakovinotvorné bujení
v místě oček
- houba vytváří odpočívající výtrusy, jsou schopné v půdě přežít až 20 let
: olpidium brosicae - způsobuje padání klíčních rostlin

ad1) Hlenky, ad2) Nádorovkovité

ad1) Hlenky
- stélka tvaru měňavky (améby) nebo buňky s bičíky (myxomonada)
- oba tvary jsou 1a - rozmnožují se dělením  dochází ke spojení 2 buněk (myxomonády nebo myxoaméby)  nejdříve dochází ke splynutí plazem, potom jader  * 2a buňka, nemnoží se, ale dělí se za příhodných podmínek na plasmodium  * na něm plodnička, v plodničce dochází k meioze a * odpočívající výtrusy a z nich potom vzniká buď myxomonáda nebo myxoaméba
- v buněčné stěně je celulosa
- živí se pohlcováním bakterií, prvoků a organických zbytků
zástupce: vlčí mléko obecné

ad2) Nádorovkovité
- podobně jako hlenky nevytvářejí podhoubí, jsou to závazní parazité - žijí uvnitř hostitelského organismu
- stélka má tvar améby
- v buněčné stěně je chitin
zástupci: nádorovka kapustová - napadá kořeny brukvovitých rostlin (kedluben, zelí), *
nádory, ovlivňuje i nadzemní část rostliny
: prašná strupovitost brambor

ad 3) Oomycety

- saprofyti i paraziti
- vodní i suchozemští
- původní název řasovky
- stélka má tvar trubicovitého mycelia
- v buněčných stěnách je celulosa
- rozmnožování pomocí zoospór, 2 bičíky, 1 kratší a obrvený
- na tomto oddělení se pozoruje přechod z vody na souš
- k pohlavnímu rozmnožování dochází na 2 gametangiích
zástupci: hnilobitka - vodní saprofytická houba, vytváří mycelia na povrchu org.zbytků, které
plují na vodě
- některé druhy napadají ryby
: vřetenatka révová - parazit vinné révy, žije v jejích listech, pomocí průduchů se
dostávají ven sporangiofory, které nesou výtrusnice, mohou se
odlomit a přemístit na jinou rostlinu, kde se uvolní výtrusy –
bičíkaté zoospory, ty proniknou skrz průduchy do nového listu a
vytvoří nové mycelium
pohlavní rozmnožování:
- probíhá uvnitř mycelia přiložením ♀ a ♂gametangia *
oospóra, nebo-li odpočívající výtrus, ten přenáší nákazu do
dalšího roku, kdy z něj vyklíčí sporangium – spory a
nákaza pokračuje
- projevuje se jako olejovité skvrny na listech a bobulích nakažené
rostliny

: plíseň bramborová - napadá brambory rajčata a to hlavně listy

Symbiotické (lišejníky)

- mnohé houby žijí v symbiose se zelenými řasami, rostlinami
1) licherismus - symbiosa s řasami a sinicemi - * lišejníku
2) mykorrhiza - symbiosa houby s kořeny vyšších rostlin

- buněčná stěna hub je důležitá pro určení hub
- může obsahovat celulosu, chitin, manan
- zásobní látkou ja glykogen, nebo olej, nikdy ne škrob

Rozmnožování
Vegetativní
- části hyf či mycela se odlomí a dorůstají do původních tvarů, nově * organismy mají stejnou genetickou informaci jako původní

Nepohlavní
- pomocí spór - výtrusů, které se vyvářejí ve výtrusnicích - sporangiích
1) pohyblivé - zoospóry
2) nepohyblivé - autospóry = aplanospóry
- výtrusy* mitozou, mohou být buď 1n, nebo 2n, záleží na místě vzniku

Pohlavní
- rozlišujeme 3 fáze:
1) splynutí plazem pohlavních buněk (plasmogamie)
2) splynutí jader pohlavních buněk (karyogamie)
-mezi splynutý jader může dojít k několikanásobnému dělení
3) meiotické dělení
- pohlavní buňky – gamety, * v gametangiích  samčí gamety – anthalidium
 samičí – oogonium, askogonium
- gamety mohou být : pohyblivé – planogamety, spermatozoidy
: nepohyblivé – aplanogamety, spermatické
-♀ a ♂gamety mohou * buď na jednom jedinci, nebo na více jedincích
1. izogamety - ♀ a ♂gamety jsou stejně velké, nerozlišitelné a označují se + a –
2. anizogamety – stejný tvar, jiná velikost, většinou je samičí větší
3. gamety velmi odlišné: samčí – menší – pohyblivé a nepohyblivé
: samičí – větší (vaječné buňky)
- v životním cyklu hub se střídá 1n a 2n fáze, někdy 1 fáze převládá nad druhou a naopak

Carl Linné jako první vytvořil systém, dvouslovné názvy (rodové a druhové jméno)

Říše: HOUBY

- má 5 oddělení

1) hlenky (myxomycota)

2) nádorovkovité (plasmodiaphoeamycota)

3) oomycety (oomycota)

4) chytridiomycety (chytridiamycota)

5) houby vlastní (eumycota):

houby spájivé (zigomycetes)

houby vřeckovýtrusné (askomycetes)
kvasinky, plesnivkotvaré,
padlí, discomycety

houby stopkovýtrusné (bazidiomycetes):
chorošotvaré, bedlotvaré, břichatky

19. Houby a lišejníky

Houby
Tvar těla hub
- tělo tvořeno stélkou
- eukariotické organismy
- destruenti, společně s bakteriemi (zpracovávají odumřelý organický materiál na humus a dále ho mineralizují – převádějí nahromaděné organické sloučeniny do formy sloučenin anorganických) – využívají producenti (autotrofní rostliny = bez hub by život zanikl
- k výrobě látek (antibiotika, potraviny, víno, chléb)
stélka: 1) trubicovitá
2) přehrádkovaná - z vláken (hyfy), mohou se splétat a vytvářet podhoubí = mycelium
- hodně hub vytváří plodnice
- propletením hyf * nepravé pletivo – plektenchym
- v plodnicích nacházíme výtrusy (spory) - rozmnožování
- výtrusy obsahují hodně zásobních látek

Výživa
- nemají chlorofyl  chemoheterotrofní org., energii získávají dýcháním nebo kvašením
- zdrojem C: monosacharidy (glukosa), disacharidy (maltosa, sacharosa), oligosacharidy (lignin, celulosa)

 Saprofytické houby - získávají potřebné látky z mrtvých těl, zbytků rostlin a živočichů
 Parazitické
1) závazní (obligátní) parazit. houby - výživa z živých buněk, pak teprve se rozvíjejí, v různé
míře škodí (kvasinky)
2) příležitostní (fakultativní) - původně saprofyti, za určitých podmínek se mohou živit
paraziticky
3) saproparazitické - původně parazitická houba se může začít živit saprofyticky

Šáchorovité a lipnicovité

Šáchorovité
- byliny trávovitého vzhledu s většinou trojhranným stonkem, hlavně v mírném pásu
- mají čárkovité listy ve 3 řadách
- květy jsou malé, oboupohlavné s redukovaným okvětím, opylované větrem
- tyčinky jsou 3, 3 plodolisty, plodem je nažka, někdy uzavřená ve srostlém listenu
Zástupci: rod ostřice - např. o. chlupatá, třeslicovitá
suchopýr úzkolistý
skřípina lesní

Lipnicovité
- vytrvalé nebo jednoleté byliny se svazčitými kořeny, stébelnatými stonky a čárkovitými listy
- listy mají pochvy s blanitým jazýčkem a ouškem na bázi čepele
- květy jsou jedno- nebo oboupohlavné, trojčetné, skládají se do klásků a mají silně redukované obaly
- jsou větrosnubné
- kvítky jsou chráněny pluchami a pluškami
- mívají pestík se 2 bliznami a 3 tyčinky
- plodem je tobolka
Zástupci: žito seté
pšenice setá
proso seté
kukuřice
pýr plazivý
bojínek luční
ovsík vyvýšený
lipnice luční
kostřava luční
rákos
srha laločnatá
psárka luční
bambusovník
třtina chloupkatá...

JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY

- charakteristickým znakem je zárodek s jednou dělohou a cévní svazky volně rozptýlené v parenchymu středního válce, bez kambia
- proto druhotně netloustnou a jsou to převážně byliny
- pro kořeny je typická homorhizie, často je vyvinutá listová pochva
- květy jsou nejčastěji trojčetné, okvětí někdy redukováno
- je to vývojově mladší, odvozená skupina krytosemenných

Nejdůležitější čeledi jednoděložných:

Liliovité
- vytrvalé byliny, často vytvářející oddenky nebo cibule
- listy mají čárkovité, jsou rozšířené v mírném a subtropickém pásu
- květy jsou trojčetné, mají okvětí a jsou oboupohlavné
- opylení hmyzem, plodem je bobule nebo tobolka
Zástupci: konvalinka vonná
křivatec žlutý
tulipán zahradní
lilie bílá
lilie zlatohlávek
česnek cibule
ocún jesenní
vraní oko čtyřlisté
pórek...

Vstavačovité

- vytrvalé byliny s oddenky nebo hlízami, rozmanitého způsobu života
- vyskytují se od tropů po mírný pás, patří sem jak autotrofní, tak mykotrofní paraziti (endotrofní mykorhiza) a také epifyty (patří mezi autotrofní, v korunách stromů)
- květy jsou oboupohlavné, souměrné, trojčetné s často velmi nápadným okvětím
- mohou být v hroznovitých květenstvích
- jsou opylované hmyzem, často se specializují na jeden druh opylovače
- vzniká velmi mnoho nepatrných semen - tobolek

Zástupci: nejvíce druhů v tropech

u nás:
vstavač kukačka
střevíčník pantoflíček
hlístník hnízdák
vemeník dvoulistý
kruštík širolistý
okrotice bílá
prstnatec májový apod.

Hvězdnicovité

- jsou druhově nejpočetnější čeleď dvouděložných rostlin (1400 druhů)

- jsou to byliny různého vzhledu s jednoduchými nebo složenými listy

- květy mají v úboru

- jsou oboupohlavné a pětičetné, okrajové květy jsou někdy sterilní

- plodem je nažka, typická je přítomnost zásobního polysacharidu inulinu

Zástupci:
slunečnice roční
hvězdnice
kopretina
heřmánek pravý
podběl obecný
čekanka obecná
smetanka lékařská ...

Bobovité

- byliny nebo dřeviny různého vzhledu, nejčastěji se složenými listy, někdy přeměněnými na úponky, s palisty
- zahrnují asi 16 500 druhů na celém světě
- květy oboupohlavné, souměrné s charakteristickým vzhledem, opylované hmyzem
- plodem je lusk, květy mohou být v hroznovitém květenství
- typická je symbióza hlízek kořenů bobovitých s hlízkovými, nitrogenními bakteriemi
- rostliny jsou díky tomu bohaté na bílkoviny
Zástupci: trnovník akát
janovec metlatý
vikev ptačí
hrachor luční
komonice bílá a lékařská
hrách setý
fazol obecný
čočka kuchyňská
jetel luční a jetel plazivý a j. pochybný
štírovník růžkatý
podzemnice olejná
tolice vojtěška
úročník bolhoj, soja luštinatá...

Miříkovité, lilkovité

Miříkovité
- byliny sev. mírného pásu s dutou lodyhou a složenými listy, jsou si vzhledově podobné
- mají drobné, oboupohlavné, pětičetné a většinou bílé květy ve složeném okolíku
- mívají obaly a obalíčky z listenů, podle toho lze dobře rozlišit druhy
- semenem je dvounažka
Zástupci: mrkev setá
petržel zahradní
miřík celer
kopr vonný
bršlice kozí noha
bolehlav plamatý
bolševník obecný a velkolepý ..

Lilkovité
- byliny či dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
- vyskytují se v mírném, subtropickém i tropickém pásu
- typické jsou bikolaterální cévní svazky
- květy mají oboupohlavné, pětičetné, se srostlým kalichem a korunou a 2 plodolisty
- plodem je nejčastěji bobule či tobolka
- char. znakem je přítomnost jedovatých alkaloidů, u brambor je to solanin, u tabáku nikotin
Zástupci: lilek brambor
rajče
paprika roční
tabák virginský
rulík zlomocný ...

Krtičníkovité, hluchavkovité

Krtičníkovité
- byliny s jednoduchými, někdy redukovanými listy
- jsou často parazitické nebo saprofytní.
- mají čtyř až pětičetné, souměrné květy se srostlými kališními i korunními lístky a redukovaným počtem tyčinek
- plodem je tobolka

Zástupci:
holoparaziti - podbílek šupinatý
poloparaziti - černýš rolní a jiní černýši
rozrazil rezekvítek a jiné rozrazily
divizna velkokvětá
náprstník velkokvětý ...


Hluchavkovité
- jsou byliny se čtyřhrannými stonky a jednoduchými, křižmostojnými listy
- květy jsou uspořádány v lichopřeslenech
- jsou jednopohlavné, dvoupyské a souměrné
- pestík ze dvou plodolistů
- plodem jsou dvě tvrdky

Zástupci:
hluchavka bílá
šalvěj luční
popenec břečťanolistý
mateřídouška obecná

Růžovité

- dřeviny i byliny s jednoduchými či složenými listy s palisty
- květy většinou oboupohlavné, pětičetné s rozlišenými obaly někdy v hroznovitých květenstvích
- mívají mnoho tyčinek, více plodolistů
- plodem je nažka, měchýřek, peckovice či malvice, někdy uzavřené v češuli
- podle tvaru květního lůžka a typu gynaecea (a plodu) se rozdělují do 4 podčeledí:
1. Tavolníky
- apokarpní gynaeceum, miskovité květ. lůžko
- u nás jen okrasné rostliny - tavolník
2. Růže
- apokarpní gynaeceum, plod je souplodí nažek v češuli.
Zástupci: růže šípková
ostružiníky
jahodníky
mochny (Potentilla) - m. husí, nátržník, stříbřitá, jarní...
3. Slivonovité
- jeden pestík, češule, plodem je peckovice
Zástupci: švestka
meruňka
broskvoň
trnka
4. Jabloňové
- plodem malvice, 4-5 srostlých plodolistů
Zástupci: jabloň domácí
hrušeň

Merlíkovité a brukvovité

Merlíkovité
- byliny mírného pásma s jednoduchými listy a květy často uspořádanými ve vrcholičnatá květenství
- květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné s redukovanými květ. obaly, větrosnubné
- plodem je nažka
Zástupci: merlík bílý
řepa obecná
špenát zelený
lebeda lesklá

Brukvovité
- jednoleté, dvouleté či vytrvalé byliny s dělenými listy bez palistů
- jsou rozšířené v mimotropické oblasti, zahrnují asi 3500 druhů
- mají menší oboupohlavné, čtyřčetné květy často v hroznovitých květenstvích; hmyzosnubné
- typické jsou čtyřmocné tyčinky, pestík ze 2 plodolistů
- plodem je šešule, šešulka nebo struk se semeny bohatými na olej (využívá se u řepky olejky či hořčice)
Zástupci: brukev zelná
brukev setá – ředkvička
ředkev
hořčice polní
penízek rolní
kokoška pastuší tobolka
řeřišnice luční
křen selský
česnáček lékařský
potočnice lékařská
ohnice rolní
kyčelnice cibulkonosná...

Vrbovité ...

- dvoudomé malé poléhavé keříky až mohutné stromy s celistvými listy a většinou opadavými palisty
- samčí a samičí listy jsou bez obalů :vyrůstají v paždí listenů a tvoří jehnědovitá květenství
- pyl je přenášen hmyzem nebo větrem
- často rozkvétají před rašením listů

Zástupci:
vrba bílá
vrba jíva
topol bílý
topol osika

Rdesnovité

Lipovité

Pryšcovité

Pryskyřníkovité, makovité...

Pryskyřníkovité
- pětičetná a velmi různorodá čeled s druhy mírného až chladného pásu
- byliny, výjimečně i dřeviny s některými již odvozenými znaky - např. částečné uspořádání květních částí do kruhu, zbytek je ve šroubovici
- mají mnoho tyčinek, a volných pestíků ve vyklenutém květ. lůžku, jsou pětičetné někdy s rozlišenými (pryskyřníky), někdy s nerozlišenými (sasanky) květními obaly
- květy se mohou skládat do hroznovitého květenství
- plodem je souplodí nažek (pryskyřník) nebo měchýřků (blatouch)
- listy dělené či složené, bez palistů
- čeled je typická výskytem alkaloidů a jiných jedovatých látek
Zástupci: pryskyřník prudký a jiné pryskyřníky
upolín evropský
blatouch bahenní
orsej jarní
hlaváček jarní
koniklece
jaterník podléška
oměje
sasanky
čemeřice, orlíčky...

Mákovité
- příbuzné pryskyřníkovitým, byliny s jednoduchými či složenými listy
- typické jsou mléčnice, mléko (latex) obsahuje alkaloidy, např. morfin, papaverin...
- květy dvoučetné, kališní lístky jen před rozvitím pupenu, pak opadají, volné lístky korunní (2 a 2naproti sobě), mívají mnoho tyčinek
- plodem je tobolka
Zástupci: mák setý
mák vlčí
vlaštovičník větší

Bukovité, břízovité, hvozdíkovité

Bukovité
- většinou stromy, často velmi mohutné, jednoduché střídavé a opadavé listy (hlavně mírný pás)
- květy mají většinou jednopohlavné a malé, opylované větrem, často v jehnědách nebo strboulech
- plodem je nažka, zčásti (u dubu), nebo zcela uzavřená (u buku) v číšce stonkového původu
- mezi zástupce patří významné dřeviny našich lesů: buk lesní
dub letní
dub zimní - liší se tvarem listů a
umístěním plodů
kaštanovník jedlý

Břízovité
- dřeviny s celistvými a střídavými listy, většinou druhy mírného až chladného pásu - opadavé
- květy jednopohlavné s redukovanými obaly, větrosnubné, často v květenstvích (jehněda)
- pestík tvořen 2 plodolisty
- plodem je nažka(bříza, olše) nebo oříšek (habr, líska)
Zástupci: bříza bělokorá
olše lepkavá
habr obecný
líska obecná ...

Hvozdíkovité
- byliny či keře s většinou kopinatými, střídavými listy
- květy jednotlivé nebo ve vidlanu, rozlišené obaly, oboupohlavné, pětičetné
- jsou opylované hmyzem, plodem je nejčastěji tobolka
Zástupci: rožec rolní - 5 čnělek
rod ptačinec - má 3 čnělky
hvozdík kropenatý
silenka nicí a nadmutá
knotovka bílá k. lesní
kohoutek luční
smolnička obecná
koukol polní apod.

Nejdůležitější čeledi dvouděložných rostlin:

Šácholanovité (Magnolioceae)
- vyskytují se především v tropech a subtropech, u nás jen jako okrasné dřeviny (šácholan, liliovník)
- jsou vývojově nejstarší, mají velký a primitivní květ na konci větví s květními obaly, tyčinkami a volnými jednoplodolistovými pestíky ve 3 kruzích či ve šroubovici
- jsou opylované hmyzem, plodem je souplodí měchýřků
Zástupci: šácholan velkokvětý
liliovník tulipánokvětý

Vavřínovité (Lauraceae) - příbuzné šácholanovitým
zástupci: vavřín ušlechtilý
skořicovník

Leknínovité (Nymphaeaceae)
- vytrvalé vodní byliny, vyskytující se v tropech, subtropech i v mírném pásu
- mají zpravidla dlouze řapíkaté plovoucí listy a oddenky
- květní orgány ve šroubovici, je většinou mnoho tyčinek a nektarií
- opylení hmyzem, plodem je bobule
Zástupci: leknín bílý
stulík žlutý
viktorie amazonská
lotos

Krytosemenné rostliny se dělí do dvou tříd:

Jednoděložné
Dvouděložné
+ čeledi

DVOUDĚLOŽNÉ

- obsahuje asi 210 000 druhů

- je to vývojově původnější skupina, patří sem většina vyšších rostlin

- jejich základním znakem jsou 2 dělohy v zárodku

- květy jsou zpravidla pětičetné nebo čtyřčetné s rozlišenými obaly

- rozdíly ve stavbě těla - viz vegetativní orgány krytosemenných

- dále se dělí na řády, které se často shodují s čeleděmi

- taxonomické členění do řádů je poměrně složité, proto uvádím dělení do čeledí

ŽIVOTNÍ CYKLUS KRYTOSEMENNÝCH ROSTLIN

- může být u krytosemenných dlouhý od několika týdnů do tisíce let
- podle délky životního cyklu je dělíme na:
Efeméry - jejich vývoj trvá jen několik týdnů (osívka jarní), je to typické pro rostliny rostoucí
v extrémních podmínkách (pouště, tundra)
Ozimy - vyklíčí na podzim, přezimují a na jaře vykvetou, vytvoří plody a umírají (např.
ječmen, řepka)
Jednoleté - vegetační cyklus trvá jeden rok, zpravidla od jara do podzimu (netýkavka, fazol)
Dvouleté - v prvním roce vytvářejí pouze stonek a listy, až druhým rokem vykvetou a vytvoří
plody (cukrovka, mrkev)
Vytrvalé - žijí více let, opakovaně kvetou a vytváří plody, zimu přečkávají v případě bylin v
podobě hlíz, oddenků nebo cibulí, patří sem také stromy. Z bylin je to například
jahodník, lipnicovité, cibule...

Vegetativní orgány krytosemenných
- stavba těla u krytosemenných je podobná stavbě u nahosemenných
- jediným rozdílem je výskyt trachejí, cév, které částečně nahrazují jednodušší cévice (tracheidy)
- stonek může být bud bylinný, dužnatý, nebo může sekundárně dřevnatět
- stavbou stonku se liší jednoděložné a dvouděložné byliny
- jednoděložné mají na povrchu pokožku, pod ní vrstvu sklerenchymu, tvořící mechanickou oporu a uvnitř stonku základní pletivo z parenchymu a v něm jsou volně rozptýlené uzavřené cévní svazky
- u dvouděložných je pod pokožkou primární kůra (cortex), tvořená kolenchymem či sklerenchymem a parenchymem s mléčnicemi, vyměšovacími kanálky a jinými orgány - uprostřed je střední válec (pericykl) s parenchymem, otevřenými cévními svazky uspořádanými do kruhu a s vytvořeným kambiem po obvodu
- listy dvouděložných se vyznačují velkou rozmanitostí tvarů a velikostí - mohou být bifaciální (konvalinka, dub, javor apod.) nebo méně často monofaciální (kosatec)
- zvláštní jsou listy sítiny - rozkladité, které jsou jednostranné a válcovité, některé rostliny jako např. jilm či begonie mají listy asymetrické
- u dřevin mohou být listy opadavé nebo neopadavé, podle toho v kterých zeměpisných šířkách rostou
- základním rozdílem mezi jednoděložnými a dvouděložnými je také stavba listu a uspořádání žilnatiny v listu
- jednoděložné mají zpravidla jednoduché a nedělené listy se souběžnou nebo obloukovitou žilnatinou
- dvouděložné mají listy často dělené nebo složené se zpeřenou či dlanitou žilnatinou
- ve stavbě kořene se jednoděložné a dvouděložné také liší: pro dvouděložné je typická allorhizie, pro jednoděložné homorhizie

18. Krytosemenné rostliny

Taxonomie:
Říše: Rostliny (Plantae)
Podříše: Vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: Krytosemenné rostliny (Magnoliophyta, Angiospermae)
Třída: Dvouděložné (Magnoliopsida, Dicotyledonae)
Třída: Jednoděložné (Liliopsida, Monocotyledonae)

Charakteristika
- oddělení krytosemenné rostliny je vývojově nejmladší a nejdokonalejší
- jsou to většinou autotrofní byliny a dřeviny s jednoduchými nebo složenými listy
- tyto rostliny jsou rozšířeny téměř na všech místech, která jsou pro rostliny obyvatelná, díky velké variabilitě a přizpůsobivosti
- je známo téměř 300 000 druhů krytosemenných
- jejich tělo je budováno pravými pletivy, stejně jako tělo nahosemenných, mají ale navíc jisté zdokonalení, které představují tracheje – cévy, ty umožňují efektivnější transport vody rostlinou
- dalším evolučním zdokonalením je květ, složený z několika orgánů: květních obalů, tyčinek, samičích plodolistů srostlých v pestík a z květního lůžka - pohl. rozmnožování
- krytosemennost
- plodolisty jsou srostlé v pestík, jehož podstatnou částí je semeník – chrání semena
- dvojité oplození: pyl se zachytí na bliznu, klíčí v pylovou láčku a prorůstá k vajíčku – zde dochází k dvojitému oplození
- původ krytosemenných rostlin není dodnes objasněn – nepodařilo se najít zkameněliny jejich skutečných předků
- předpokládá se, že vývoj proběhl v horách tropických oblastí (zde se zbytky rostlin prakticky nemohly dochovat)
- další teorií je pobřeží Afriky – nálezy pylových zrn

Řád : Tisotvaré

Tis červený
- prudce jedovatý
- dvoudomý keř bez pryskyřičných kanálků
- jehlice ve dvou řadách
- zralé semeno je obklopeno dužnatým, červeným nepravým míškem – kromě míšku je celá rostlina jedovatá
- jeho dřevo je velmi kvalitní

Souhrn

Borovicotvaré
borovice lesní- jehlice po dvou ve svazečku, kratší, oranžovohnědá kůra
borovice černá (Pinus nigra) - nepůvodní, jehlice po 2, delší, na vápenatých půdách
borovice vejmutovka (Pinus strobus) - jehlice po 5, dlouhé šišky
borovice limba - jehlice po 5, tvrdší(borovice kleč, kosodřevina (Pinus mugo) - jehlice po 2,
větší nadmořské výšky
borovice blatka - blata, zamokřené oblasti

modřín opadavý (Larix decidua) - svazky jehlic vyrůstají z brachyblastů

jedle bělokorá (Abies alba) - jehlice vyrůstají jednotlivě do roviny, na spodní straně jehl. 2
bílé pruhy, šišky rostou obráceně a nepadají samostatně dolů, hladká, jemná
jedle balzámová - získává se z ní balzám na trvalé preparáty

smrk ztepilý (Picea abies) - jehlice jednotlivě, ale rostou do kruhu, drsný
smrk pichlavý, stříbrný (Picea pungens) - stříbřitý, nejpichlavější

douglaska tisolistá - podpůrné šupiny vyčnívají ze šišek, nezaměnitelné
jedlovec kanadský
cedr (Cedrus) - národní strom Libanonu, má vonné dřevo, používá se ke stavbě chrámů v
oblasti islámského světa

Tisovité, Tisovcovité, Blahočetovité, Cypřišovité, Lijánovce

Tisovité
tis červený - jedovatý, alkaloid Taxin, nemá siličné kanálky, červená dužina - míšek není
jedovatá, tvrdé, ale pevné dřevo, výroba luků, kuší

Tisovcovité
sekvoj, metasekvoj - vysoké až 100m, staré 3-4 tis. let, v USA nár. park Sekvoja, Olympia

Blahočetovité
blahočet - původem z Austrálie, Nový Zéland

Cypřišovité
cypřiš, cypřišek
zerav (Thuja)
jalovec obecný - polodužnaté šištice, aromatizování nápojů - Borovička, Gin
jalovec virginský - výroba měkkého dřeva, tužky

Lijánovce
- dvojí oplození, přechodný typ
- v xylému cévy i cévice
chvojník (Efedra) - alkaloid efedrin
lijánovec
velvitschia podivná - tropy, subtropy, JZ Afrika, silný kmen 30-50 cm

Zástupci Řád: Borovicotvaré

Řád: Borovicotvaré
jedná se o dřeviny s jednožilnými jehlicovitými listy s pryskyřičnými kanálky
samičí šištice jsou tvořeny mnoha semennými šupinami, vyrůstajícími ve spirále
semena jsou většinou křídlatá

Jedle bělokorá
- šedá hladká borka, jehlice na rubu se dvěma bílými proužky
- šišky se rozpadají na stromech, jsou vzpřímené
- u nás dříve hojná, po vykácení a zhoršení životního prostředí vzácná – je citlivá na znečištění ovzduší

Douglaska tisolistá
- Amerika

Smrk obecný
- jehlice vyrůstají jednotlivě
- zralé šišky jsou převislé, nerozpadavé
- nejdůležitější dřevina
- ox. siřičitý zapříčinil úhyn smrků především v pohraničních oblastech, S Čechy, Morava

Smrk ztepilý
- původě až od 8 vegetačního stupně, nyní mnoho monokultur
- rychle rostoucí dřevo, kvalitní

Smrk pichlavý
- severní Amerika

Cedr libanonský
- Středomoří

Modřín opadavý
- Alpské lesy
- světlomilná dřevina s mnoha opadavými jehlicemi na každém brachyblastu

Borovice
- jehlice ve svazcích po dvou a více
- okřídlená semena
§ Jehlice po dvou ve svazcích

Borovice lesní
- měkké jehlice
- původní na písčitých půdách, skalách

Borovice černá
- tvrdší, delší jehlice
- větší šišky
- severní Amerika

Borovice kleč
- keřovitá
- kosodřevina
- na horách

Borovice pinie
- středomoří
- semena bez křídla
§ Jehlice po pěti ve svazcích

Borovice vejmutovka
- v horách, jemné jehlice

Řád Cypřišotvaré

dřeviny s jehlicovitými nebo šupinovitými střechovitě se kryjícími listy
samčí a samičí šištice mají většinou jen několik šupin
semenné nebo podpůrné šupiny redukované
samičí šištice dřevnatějí, kožovatějí nebo dužnatějí

Sekvojovec obrovský
- mamutí strom, pochází z Kalifornie
- dožívá se až 4000 let, přes 80m výška
- je to nejmohutnější žijící organismus na světě

Cypřišek

Jalovec obecný
- jedovatý
- neopyluje ho vítr ale měkkozubí ptáci
- využívá se k přípravě alkoholu
- šištice má tmavomodré, dužnatějící a jehlicovité listy v přeslenech

Zerav západní
- dřevina s kuželovitou korunou, větve natočeny do vodorovné polohy
- původem ze severní Ameriky

Zerav východní
- větve otočeny svisle do roviny, prochází svislou osou kmene

Makrofilní a mikrofilní listy

a) Makrofilní listy

Odd: Kapraďosemenné
- vyvinuly se z nich pravděpodobně krytosemenné rostliny
- vymřelé, v období devonu, vymírají ve středních druhohorách
- vzhled stromovitých kapradin – dřeviny, liány
- objevily se u nich útvary připomínající pravá semena

Odd: Cykasy
- známy od karbonu, živoucí fosílie, největší rozvoj v druhohorách
- nejprimitivnější skupina semenných rostlin
- jsou to dřeviny, nevětvený kmen, listy zpeřené - nahloučené na vrcholu kmene
- megasporofyly + mikrosporofyly = výtrusné listy, ale nepodobají se lisům
- v tropech (Madagaskar až Japonsko), 100 druhů, palmy až 20 m

Odd: Cordaitophyta
- vymřelé prvohorní stromy, vymírají koncem permu
- objevil je pražský botanik J.A. Corda


b) Mikrofilní listy

Odd: Nahosemenné
- patří sem pouze dřeviny – stromy a keře
- vajíčka a později semena se vyvíjejí na svrchní straně ploché semenné šupiny
- listy jsou jehlicovité nebo šupinovité (jinan), často vyrůstají na zkrácených větévkách : brachyblastech

Třída: Jinany a jehličnany

- objevují se poprvé v karbonu – vrchol druhohory, většina vymřela v třetihorách
- jediný druh : jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba), fosílie, okrasná dřevina
- vějířovité, na vrchu dvoulaločnaté listy s vějířovitou žilnatinou, na zimu opadává
- dvoudomý strom
- tyčinky mikrosporofyly, listy a stopkatá semena vyrůstají na brachyblastech
- samičí : vytváří plodolisty megasporofyly nesoucí 2 vajíčka - 1. oplozeno, 2. zaniká, vajíčko se po oplození mění v semeno, vaječné obaly se přemění v dužnatý obal
- plod : semenná peckovice, v semeni 2 dělohy (zakládají se u embrya)
- samčí strom : šištice jehnědovitého typu, spermatozoidy mnohobičíkaté

Třída: Jehličnany
- jsou většinou vždyzelené dřeviny
- ve dřevě jsou cévice, pryskyřičné kanálky (cévy chybějí)
- šištice jsou vždy odděleného pohlaví, většinou samčí i samičí na jedné rostlině
- listy : jehlicovité, vytrvalé (kromě modřínu)
- jednodomé
- nejpřizpůsobenější - od karbonu do současnosti
- od nížin po velehory
- tropy až subpolární pás
- přizpůsobení suchému prostředí - zmenšování listu - jehlice
- zmenšování šištic
- průduchy zapuštěné dovnitř - menší ztráty vody
- cévní svazky v kruhu
- mají vliv na podnebí
- semenná šupina obvykle podepřena podpůrnou šupinou

Výtrusy

heterosporní
samčí šištice
- jsou menší a nevytrvávají na rostlině
- jsou tvořeny mnoha tyčinkami (mikrosporofyly) s nitkou a 2 prašnými pouzdry (mikrosporangia)
- v mikrosporangiích vznikají radukčním dělěním pylová zrna (mikrospory) často se vzdušnými vaky
- v mikrosporách vznikají redukčním dělením 2 spermatické buňky schopné oplodnit vaječnou b. (oplodí ji pouze jedna, druhá zaniká)
- po složitém vývoji mohou pylová zrna vyklíčit v pylovou láčku, ve které jsou 2 bezbrvé spermatické b.
- jehličnany jsou větrosnubné – produkují velké množství pylu
- v mladém prašném pouzdru je pletivo s vyživovací fcí (tapetum) a vlastní pylotvorná tkáň, tvořená mateřskými buňkami pylových zrn - jejich redukčním dělením vznikají čtveřice pylových zrn - dojde k dalším dělení a * samčí prokel (prothalium)
- po nějaké době zůstane jen jedna buňka, která se uvnitř dělí na 2 b. – větší vegetativní a menší generativní
§ generativní b. se dál dělí na buňku nástěnnou a spermatogenní, ze které se později vyvinou 2 spermatické buňky, jedna z nich oplodí vaječnou b.
§ vegetativní b. se po opylení podílí na tvorbě pylové láčky


samičí šištice
- zralá pylová zrna jsou přenášena větrem na samičí šištice, které později dřevnatějí („šišky“)
- jsou tvořeny vřetenem, semennými a podpůrnými šupinami (megasporofyly) – často spolu srůstají
- megasporofyly jsou zakončeny dvěma vajíčky (magasporangium) – jsou kryty jediným obalem, v obalu je otvor klový, kterým se dostává pyl dovnitř - v nich vzniká složitým vývojem a redukčním dělením zásobní pletivo a zárodečník s haploidní vaječnou buňkou
- po jejím oplození se vyvine 2n zygota – základ zárodku a semene
- ve vajíčku je pletivné jádro (nucelus), z něho pochází i obal vajíčka
- uvnitř jádra se vyvíjí jedna velká buňka tzv. mateřská buňka zárodečného vaku - tato buňka se redukčně dělí a * 4 haploidní b. - megaspory
- 3 z nich brzy zanikají, zbývající megaspora se dále dělí a vyživuje se z pletiva vajíčka - dává vznik samičímu proklu (endosperm) - v něm se poblíž otvoru klového vyvinou
2 zárodečníky, v každém po jedné velké haploidní vaječné b. - může dojít k oplození a
* zygota
- mezi opylením a oplozením někdy uplyne dlouhá doba (u borovice až rok)
- spermatické b. jsou k zárodečníku dopraveny láčkou, která prorůstá nucelem

Semeno nahosemenných rostlin je tvořeno:
diploidním osemením, které vzniklo z obalu vajíčka
haploidním živným pletivem (endosperm), je vlastně samičím proklem a má zásobní fci
diploidním zárodkem, který se vyvinul ze zygoty

- šištice vytrvávají na stromě několik let, za sucha se otvírají a uvolňují semena

III. oddělení: KAPRADINY

- vytrvalé byliny, v tropech a subtropech klidně dřeviny
- stonek našich zástupců je přeměněn v nečlánkovaný oddenek s četnými adventivními kořeny
- listy jsou velké, ploché, v mládí spirálovitě stočené
- výtrusnice vyrůstají obvykle na rubu nebo na kraji listů a sdružují se ve výtrusné kupky, které jsou v mládí kryté blanitou ostěrou (kapraď samec)
- listy s výtrusnicemi (¨sporofyly) mají většinou stejný tvar jako listy sterilní – asimilační (trofofyly)
- výtrusy kapradin jsou většinou stejného tvaru (izosporie)
- prokel je obvykle lupenitý a zelený
- spermatozoidy mnohobrvé

Zástupci:
Osladič obecný

Pérovník pštrosí - 2 typy sporofylu
- hnědé sporofyly nesou výtrusnice, zůstávají přes zimu

Hasivka orličí - největší kapradina (2m)
- rozřízneme řapík listu, uvnitř uvidíme siluetu orla

Kapraď samec - nejrozšířenější, ledvinovité ostěry

Papratka samičí - výtrusnice jsou kryté čárkovitou ostěrou

Jelenní jazyk - chráněn, roste v Moravském krasu

Sleziník - roste na suchých místech (zeď)
př: Sl. routička, Sl. červený..

Nepukalka vzplývající - vodní kapradina, u nás vzácně
- 2 listy vzplývají na vodní hladině

Nahosemenné rostliny

Cévnaté rostliny – semenné rostliny – nahosemenné rostliny

vlastnosti
tvorba dokonalých semen
sporofyt převažuje nad gametofytem, není ale schopen samostatné existence
gametofyt je plně závislý na sporofytu
všechny semenné rostliny jsou různovýtrusé – vytvářejí tvarem i velikostí odlišné samčí a samičí spory, výtrusnice i výtrusné listy
- samčí: mikrosporangia – mikrospory – mikrosporofyl
- samičí : megasporangia – megaspory – megasporofyl (pestík)
oplození není závislé na vodě – probíhá v pylové láčce

Vývoj
- vyvinuly se z Rhyniophyt v devonu (konec prvohor) a největší rozvoj proběhl v druhohorách (po nich nastoupily krytosemenné)
- prvosemenné rostliny - prastará část vyhynulých nahosemenných rostlin

2 vývojové větve
a) makrofilní - velké, členěné až složené listy
b) mikrofilní - malé, jednoduché, celistvé listy

Rodozměna
- velká převaha sporofytu nad gametofytem, který se stává součástí sporofytu
- životní cyklus borovice lesní : je velmi podobný ostatním jehličnanům a od cykasů a jinanů se liší v tom, že jejich samčí pohlavní b. jsou obrvené (spermatozoidy)

II. oddělení: PŘESLIČKY

- vytrvalé byliny (dříve dřeviny) s plazivým oddénkem a článkovaným, dutým a rýhovaným stonkem – lodyhou
- větví se přeslenitě
- asimilační listy jsou drobné, vyrůstají v uzlinách mezi články
- jsou přeměněny v pochvy
- výtrusné listy (sporofyly) jsou šestiboké a na spodních okrajích vyrůstají výtrusnice – nepodobají se listům asimilačním
- vyrůstají v přeslenech a tvoří koncovou šištici
- spory jsou nerozlišené, mají na sobě 4 mrštníky, kterými se navzájem proplétají → větší pravděpodobnost oplození
- prokly přesliček jsou jednodomé = buď se zárodečníky nebo jen s pelatkami

Zástupci:
Přeslička rolní - vyskytuje se na vlhkých nelesních stanovištích
- vytváří 2 typy lodyh: jarní a letní
jarní : nezelená lodyha (hnědá), nese šištice sporofylů
: po dozrání výtrusů, usychá
letní : z téhož oddenku vyrůstají i zelené sterilní lodyhy = nemá
výtrusy

Přeslička lesní - má pouze jeden typ lodyh

Přeslička bahenní

Cévnaté rostliny

KAPRAĎOROSTY
plavuně
přesličky
kapradiny

- pro tyto tři oddělení se používá stejného názvu = kapraďorosty nebo cévnaté výtrusné rostliny
- mají některé společné vlastnosti:
soudobé organismy, největší rozvoj v prvohorách v karbonu – podíleli se na vzniku černého uhlí
sporofyt převažuje nad gametofytem – ale prokel (gametofyt) je schopen alespoň po určitou dobu růstu nezávisle na sporofytu
obrvené spermatozoidy: pohybují se ve vodním prostředí
nemají květy → rozmnožování výtrusy
mají pravé cévní svazky

Rodozměna:
rozmnožování
izosporické : kapraďorosty, které mají stejné výtrusy, stejnovýtrusé
- převládá sporofyt
- z haploidního výtrusu ( vznikají ve výtrusnicích na spodní straně listů – v kupkách, jsou kryty ostěrou) vyroste prokel (prothalium) – pohlavní generace (gametofyt), který nese pohlavní orgány (gametangia) – pelatky a zárodečníky
- v pelatkách vznikají spermatozoidy, v zárodečnících oosféry – ve vlhku spojení - * diploidní zygota - vyrůstá z ní diploidní generace – sporofyt - zárodek – rostlina : na ní vyrostou výtrusnice, v nichž redukčním dělením vznikají výtrusy