Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Převzetí dluhu § 531 – 532 Občanského zákoníku

Smlouva o převzetí dluhu může být uzavřena i bez dlužníka – smlouva mezi věřitelem a třetí osobou. Věřitel tak může požadovat plnění jak po dlužníkovi, tak i po třetí osobě (třetí osoba se stává dlužníkem vedle původního dlužníka).

Přistoupení k závazku § 533 – 534 Občanského zákoníku
Třetí osoba prohlásí, že splní závazek za dlužníka. Je to vztah mezi věřitelem a třetí osobou. Závazek dlužníka trvá tak, že nový i starý dlužník plní společně a nerozdílně, tzn., že věřitel může požadovat plnění po kterémkoliv dlužníkovi (jak starém tak i novém). Dohoda musí mít písemnou formu, nevyžaduje se souhlas dlužníka.

Změny v obsahu závazků
Účastníci si mohou dohodnout změny v obsahu závazků – ode dne, kdy se účastníci dohodnou na jiném závazku, budou plnit tento nový závazek. Jednostranným úkonem nelze měnit obsah závazků, výjimka, kdy se současně s uzavřením smlouvy účastníci dohodnou, že jeden z účastníků může obsah smlouvy měnit. Dohodou o změně obsahu smlouvy může vzniknout úplně nová smlouva nebo může být smlouva zrušena úplně.

Ke změně obsahu smlouvy dochází i v takových případech, kdy jeden z účastníků podstatně porušil podmínky smlouvy, tak druhý účastník může odstoupit od smlouvy (jednostranný úkon – do budoucna nejsou účastníci povinni plnit povinnosti a plnění poskytnutá do té doby jsou povinni si účastníci vrátit).

Zajištění závazku postoupením pohledávky § 554 Občanského zákoníku

Postoupení pohledávky za úplatu – postupník uhradí postupiteli určitou částku za postoupení pohledávky. V případě insolventnosti pohledávky (kdy se postupitel chce zabavit pohledávky) – postupitel ručí za dobytnost pohledávky do výše částky, kterou přijal.

Výjimky, kdy pohledávku nelze postoupit:
- nelze postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele
- nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil
- nelze postoupit pohledávku, kterou nelze postihnout výkonem rozhodnutí
- nelze postoupit pohledávku, pokud by to odporovalo dohodě s dlužníkem (ve smlouvě by bylo uvedeno, že věřitel pohledávku nepostoupí)

Převzetí dluhu § 531 – 532 Občanského zákoníku

Dlužník se zbavuje závazku a tento závazek přechází na třetí osobu – smlouva o převzetí dluhu – musí být písemná- je to smlouva mezi dlužníkem a třetí osobou. Třetí osoba na sebe bere závazek splnit dluh, nastoupí jako dlužník na místo původního dlužníka. S tímto musí souhlasit věřitel, souhlas nemusí být písemný a souhlas lze vyjádřit i konkludentně tzn., že přijme nabízené plnění od třetí osoby.

Ostatní způsoby zajištění závazků

Zajištění závazku převodem práva § 553 Občanského zákoníku

Zajištění závazku převodem práva (tzv. zajišťovací převod práva) nastane, jestliže dlužník
převede své majetkové právo na věřitele.

Smlouva o převodu práva musí mít písemnou formu.

Převedeno může být jen právo dlužníka, nikoliv třetí osoby.
Přestože to zákon výslovně neuvádí, věřitel, na něhož bylo právo převedeno, se stává oprávněným z převedeného práva, ovšem s rozvazovací podmínkou splnění zajištěného závazku. Jeho splněním účinky zajišťovacího převodu zanikají; oprávněným se stává znovu dlužník a věřitel musí dlužníkovi opět výkon práva umožnit a vydat mu vše, co z převedeného práva získal, jinak by na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení.
Zajištění závazku postoupením pohledávky § 554 Občanského zákoníku

Smlouva o postoupení pohledávky musí mít písemnou formu, musí být uvedeno jaká pohledávka se postupuje (v jaké výši) a komu je postupována (postupníkovi nebo třetí osobě). Smlouva je platná v okamžiku, kdy se postupitel a postupník dohodnou, jaká pohledávka bude postoupena. Dlužník toto nemůže ovlivnit. Postupitel má povinnost oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky a na základě toho, je dlužník povinen plnit novému věřiteli (postupníkovi). Pokud se dlužník od věřitele (postupitele) nedoví, že pohledávku postoupil, může i nadále plnit starému věřiteli – postupiteli, ale v případě, ze mu postupník prokáže postoupení pohledávky, musí plnit novému věřiteli (postupníkovi).

Důsledky porušení závazku:

Paušalizovaná náhrada škody – zaplacením smluvní pokuty dlužník plní závazek k náhradě škody. Jestliže je:
škoda > zaplacená smluvní pokuta – zaniká závazek do výše zaplacené smluvní pokuty.
škoda < smluvní pokuta – zaplatí se smluvní pokuta (smluvní pokuta je hrazená škoda).

Smluvní pokuta plní funkci odškodňovací. Obecně je upravena v občanském zákoníku, pro oblast obchodní §300-302 OZ – moderace smluvní pokuty – nepřiměřeně vysokou pokutu může soud snížit (např. pozdní zaplacení zboží).

Zaplacením smluvní pokuty nezaniká povinnost splnit zajišťovanou povinnost. V ujednání o smluvní pokutě lze však sjednat, že zaplacením pokuty zaniká právo na splnění zajišťované povinnosti. Závazek zaplatit smluvní pokutu vzniká okamžikem porušení zajišťované povinnosti. Splatnost smluvní pokuty se řídí ujednáním ve smlouvě.

Je-li tedy sjednána smluvní pokuta a porušením zajišťované povinnosti vznikne škoda, není oprávněný (věřitel), jemuž bude zaplacena smluvní pokuta, oprávněn požadovat náhradu takto vzniklé škody. Škoda by byla tedy hrazena v rámci zaplacení smluvní pokuty, a to maximálně do výše smluvní pokuty, a to i v případě, že by škoda byla vyšší.
Požadovat zaplacení smluvní pokuty a náhradu vzniklé škody by mohl věřitel jedině tehdy, pokud by bylo stranami dohodnuto, že sjednání smluví pokuty nemá vliv na odpovědnost za škodu a na její uplatňování a náhradu. V tomto případě by se pak oprávněný mohl domáhat jak zaplacení smluvní pokuty, tak i náhrady škody.

Obsahové náležitosti:

- výše smluvní pokuty – může být stanovena pevnou částkou
- nebo je stanoven způsob stanovení výše smluvní pokuty (smluvní pokuta může být vázána na délku prodlení)
- % vyjádření – úroková veličina – např. 1% týdně z dlužné (nezaplacené) částky
- způsob stanovení výše smluvní pokuty musí být jasný a srozumitelný, tak aby si to každý dokázal spočítat, v případě neurčitého stanovení je smlouva o smluvní pokutě neplatná

Důsledky porušení závazku:
Např. pozdní zaplacení zboží – dlužníkovi vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu (kromě smluvní pokuty musí zaplatit i kupní cenu), povinnost zaplatit smluvní pokutu není závislá na tom z jakého důvodu závazek nesplnil, povinnost zaplatit smluvní pokutu trvá i v případě, kdy závazek už zanikl ( v případě odstoupení od smlouvy).

Určení výše smluvní pokuty je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Při sjednávání výše smluvní pokuty je však nezbytné dbát na to, aby její výše byla přiměřená a odpovídala významu a hodnotě zajišťované povinnosti, eventuálně výši škody, která by při porušení povinnosti hrozila, jinak řečeno, aby nebyla sjednána v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku.

Smluvní pokuta § 544 – 545 Občanského zákoníku + § 300 – 302 Obchodního zákoníku

- je smlouvou – smlouva o smluvní pokutě
- je to smlouva na základě které při splnění určitých podmínek, vznikne účastníkům povinnost zaplatit smluvní pokutu

Náležitosti:
- závazek, který má být smluvní pokutou zajišťován
- výše smluvní pokuty
- musí mít písemnou formu (i když je uzavřena nepísemně – ústní jednání – stejně musí být uzavřena písemně)

U kupní smlouvy – v případě, že kupní cena nebude zaplacena včas, účtuje se penále a to 1% z kupní ceny.

Obsahové náležitosti:
- je nutno označit závazky, jejichž splnění má smlouva zajišťovat, např. u včasného dodání zboží, které je zajištěno smluvní pokutou, musí být uvedeno čeho se smluvní pokuta týká – smluvní pokuta při včasném nedodání

Bankovní záruka § 313 – 322 Obchodního zákoníku

Bankovní zárukou se banka v tzv. záruční listině zavazuje uspokojit věřitele do určité výše peněžité částky (v záruční listině určené) v případě, že určitý věřitelův dlužník nesplní určitý závazek, nebo v případě, že nastanou jiné okolnosti (budou splněny jiné podmínky) v záruční listině uvedené.

Bankovní zárukou se obvykle zajišťuje pohledávka peněžitá. Věřitelovu jistotu zvyšuje skutečnost, že bankovní záruka určité banky může být potvrzena bankou jinou (popř. více dalšími bankami). Ručitelská banka vůči věřiteli nemůže uplatnit námitky, které by mohl vůči němu uplatnit dlužník.
Banka je povinna ze záruky plnit jen na základě písemné výzvy. Doba platnosti záruční listiny může být přímo v listině omezena.

Splní-li banka své povinnosti ze záruční listiny, vzniká jí regresní nárok vůči dlužníkovi a dlužník vůči ní nemůže uplatnit nároky, které by mohl uplatnit vůči věřiteli. Pokud by věřitel takto dosáhl do banky plnění, na něž neměl nárok vůči dlužníkovi, je povinen toto plnění dlužníkovi vrátit (z titulu bezdůvodného obohacení) a nahradit mu způsobenou škodu.
V ostatních otázkách platí pro bankovní záruku přiměřeně úprava ručení a vztah banky a dlužníka se řídí úpravou smlouvy mandátní.

Uznání závazku § 323 Obchodního zákoníku

Věřitel odkazuje na uznání závazku. Důkazní břemeno se převádí na žalovaného (dlužníka) a on musí prokázat, že to není pravda.

Zajišťovací funkce uznání závazku spočívá v tom, že se zlepšuje věřitelovo postavení při soudním vymáhání pohledávky.
Uznání závazku je jednostranným písemným úkonem. Jestliže dlužník vůči věřiteli písemně uzná závazek, pak se vytváří tzv. vyvratitelná domněnka, že závazek v době podepsání trval a to i v případě, kdy pohledávka věřitele byla v době uznání již promlčena a navíc začíná běžet nová 4 letá promlčecí lhůta. Účinky uznání nepromlčeného závazku má i placení úroků ohledně částky, z níž se úroky platí. Stejné účinky má i částečné plnění pro zbytek dluhu, lze-li z částečného plnění usuzovat, že tím dlužník uznává i zbytek závazku.

Pro platnost uznání závazku je nutné, aby uznávaný závazek byl v písemném uznávacím prohlášení vymezen (určen) tak, aby byl odlišitelný od jiných závazků. Není proto nutné uvádět jeho důvod a výši, ale musí být identifikovatelný i jiným způsobem, například fakturou.

Uznání zakládá běh nové promlčecí doby od okamžiku uznání, a to i v případě, kdy odpovídající právo bylo v době uznání již promlčeno.

Kdy vzniká ručiteli povinnost plnit:

Vzniká až tehdy, kdy je závazek splatný a dlužník se dostane do prodlení - pak nastupuje povinnost plnit ručiteli. Ten je ale povinen plnit až tehdy, pokud věřitel bezvýsledně vyzve dlužníka k plnění, teprve tehdy může žádat ručitele k plnění.
Zákon zde stanovuje výjimky, že věřitel nemusí prokazovat splnění této výzvy, jestliže to objektivně není možné,nebo je prokázán stav, kdy dlužník plnit nebude (odmítá plnit). Nemá smysl také vyzývat dlužníka pokud je na jeho majetek podán konkurz.

Ručení trvá po celou dobu trvání závazku dlužníka, ledaže je ve smlouvě dohodnuto něco jiného. Ručitel nemusí prohlásit, že ručí za celý závazek dlužníka,, ale pouze za část závazku.
Ručitelský závazek pak ovšem trvá i poté, kdy dlužník zanikl (v případě obchodní společnosti – v konkurzu).

Ručení na základě smlouvy, nebo ručení ze zákona v případě obchodní společnosti (ručení společníků).
Ručí-li společníci v.o.s. za společnost celým svým majetkem pak i když společnost zanikla společníci jsou povinni závazek splnit.

Kdy vzniká ručiteli povinnost plnit:

Více osob se zaručuje za splnění určitého závazku – spoluručitelé. Ti ručí za závazek společně a nerozdílně = solidárně. Věřitel může chtít po každém splnění celého závazku, tzn. každý ručí za celý závazek nikoli jen za část.
Ručitel má právo na restituci toho co za dlužníka věřiteli uhradil.

Ručitelský závazek trvá i ve vztahu k další osobě, ale ručitel je povinen plnit novému věřiteli až tehdy, kdy se o postoupení pohledávky dozví. Má právo použít veškeré námitky vůči novému věřiteli, které měl vůči původnímu věřiteli.

Ručení zaniká zanikne-li závazek zajištěný, výjimku tvoří případy, kdy zajištěný závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka, ale závazek je splnitelný ručitelem, nebo zanikla-li právnická osoba, jež je dlužníkem. Ručení také nezaniká, zanikne-li zajištěný závazek dohodou stran o zřízení nového závazku, avšak neprojeví-li ručitel souhlas se zajištěním nového závazku, trvá zajištění jen v rozsahu závazku původního.

Pokud se týká promlčení ručitelského a zajištěného závazku, platí, že ručitel může namítnout promlčení zajištěného závazku, i když ručitelský závazek ještě promlčen není, avšak práva věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi.

Zadržovací právo § 175 – 180 Občanského zákoníku

O zadržení věci a důvodech zadržení je věřitel povinen dlužníka vyrozumět. Vyplývá-li právo věřitele mít věc u sebe ze smlouvy, která byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.

Zástavního práva lze využít i k zajištění dosud nesplatné pohledávky v případě, že proti dlužníkovi byl podán návrh na konkurs.

Zadržovací právo vzniká jednostranným úkonem věřitele (oprávněné osoby), kterým vyjadřuje svou vůli zadržet věc.

Zadržovací právo zaniká:
- zánikem zajištěné pohledávky
- zánikem zadržené věci
- vydáním zadržené věci dlužníkovi
- nebo v případě, kdy dlužník poskytne věřiteli jiné zajištění pohledávky (jistotu)

Ručení § 303 – 312 Obchodního zákoníku

Institut ručení pro obchodní závazkové vztahy nejdeme pouze v obchodním zákoníku – zde je úprava komplexní. Obsahuje ji i občanský zákoník.

Vzniká písemným prohlášením ručitele věřiteli, že ho uspokojí, když mu sám nesplní závazek. Ručitel jednostranným prohlášením věřiteli prohlásí, že splní závazek dlužníka, když ho nesplní dlužník. Je na vůli věřitele jestli tohoto využije nebo ne, ale v každém případě postačí jednostranný úkon ručitele že závazek splní pokud jej nesplní sám dlužník. Takový ručitelský závazek lze učinit, v případě, že dlužníkův závazek již existuje, ale nemusí být splatný (př. splatnost až za 2 roky). Současně se ručitelský závazek považuje za akcesorický = trvá po dobu po kterou trvá závazek dlužníka vůči věřiteli, zanikne-li pak automatiky zaniká také závazek ručitele. Také je možné ručením zajistit pohledávku nebo splnění závazku, který vznikne až v budoucnu. Ručitelský závazek vzniká až v budoucnu se závazkem dlužníka. Ručitelský závazek může také vzniknout až po splnění určitých podmínek.
Aby mohl ručitel být orientován v tom, jak vypadají závazky vůči věřiteli – do jaké míry dlužník plní či neplní závazky, má věřitel právo informovat ho o výši zajištěného dluhu.

Ujednání zástavních smluv jsou neplatná, jestliže stanoví, že:

- zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,
- zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví zastavit dalšímu věřiteli,
- zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem,
- zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,
- při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu

Zástavní právo zaniká:
- zánikem zajištěné pohledávky
- zánikem zástavy,
- vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,
- složí-li zástavní dlužník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,
- písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem nebo zástavcem,
- zástavní právo může být také dohodnuté na dobu určitou!!-v takovém případě zaniká zástavní právo uplynutím lhůty.

Zástavní právo zaniká:

- může zaniknout také dohodou mezi zástavním věřitelem a dlužníkem. A také jestliže to stanoví právní předpis.
Promlčením zajištěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

Zadržovací právo § 175 – 180 Občanského zákoníku

Může ho užít věřitel, který má v oprávněném vlastnictví movitou věc dlužníka a, i když je povinen mu ji vydat pak může oznámit dlužníkovi, že ji zadržuje do doby, než mu zaplatí dluh. Musí jít o situaci, kdy pohledávka vzniká v době, kdy má věřitel již věc u sebe. Nemůže jít o věc, kterou získal lstivě nebo v rozporu se zákonem.

Smyslem zadržovacího práva je, že věřitel má přednostní právo uspokojení své pohledávky z prodeje zadržené věci – věřitel si nemůže zadrženou věc ponechat jako kompenzaci, ale také ji nemůže prodat někde na trhu, ale v rámci výkonu rozhodnutí.

Zadržovacího práva nelze využít k věci s níž je věřitel povinen, dle pokynu osoby jež mu věc předala, naložit způsobem, jenž je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva. Toto omezení neplatí v případě, že byl proti dlužníkovi podán návrh na konkurs.

Zástavní právo může vzniknout:

Zástavní právo vzniká ze zákona - v případech,kdy to příslušný zákon přímo uvadí. V takovém případě je to např. úprava v občanském zákoníku, kdy pronajímatel má zástavní právo k věcem,které nájemce má umístěny v pronajatém prostoru – k zajištění řádnému placení nájemného. Neplatí –li nájemce nájemné, vzniká právo k zástavě věci, jež má nájemce v pronajatých prostorách.

Pokud jde o pohledávku, jejíž splnění je možno zajistit zástavou – může být peněžitá či nepeněžitá, splatná či nesplatná a nebo taková která teprve v budoucnu vznikne a nebo jejiž splnění je vázáno na odkladnou podmínku. Až bude splněna podmínka, vznikne povinnost ten závazek plnit.
Uspokojení té zástavy je upraveno Občanských zákoníkem – kogentní charakter.Věřitel nesmí prodat zástavu.
Je třeba využít prodej prostřednictvím soudu (exekuce, dražba) nebo formou veřejné dražby. Ustanovení § 169 Občanský zákoník – co se zástavnímu věřiteli zapovídá.
Nelze do smlouvy zástavní uvést klauzuli, že by zástavní dlužník nebo zástavce nemohl zástavu vyplatit. Je-li hodnota zástavy nižší než pohledávka, je povinen zaplatit zástavu a naopak. Nesmí být v zástavní smlouvě klauzule, kterou by se zakazovalo věc jež slouží jako zástava dále zastavit – zástava může sloužit k zajištění více pohledávek. Vyloučit tady tuto možnost nelze!!! Ve smlouvě nemůže být také klauzule, že uspokojení zástavy nemůže věřitel realizovat i jinak než zástavou. Věřitel si nemůže také vyhradit, že mu zástava propadne v případě, že dlužník je v prodlení se svým plněním zajištěné pohledávky. Není možné ani uzavřít takovou smlouvu, která by naznačovala, že by došlo k jakési kupní smlouvě mezi věřitelem a zástavcem, věřitel ji nemůže koupit, ale pouze prodat zákonným způsobem a uspokojovat se z výtěžku prodeje. Také zde nesmí být uvedena klauzule, že zástavní věřitel nesmí realizovat své právo prodejem zástavy.

Zástavní právo může vzniknout:

Ke vzniku smluvního zástavního práva k movitým věcem, hromadným věcem a souborům věcí, případně k nemovitostem, které se neevidují v katastru nemovitostí je třeba kromě smlouvy i odevzdání věci zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele.
Nedojde-li k odevzdání věci, musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu a zástavní právo vzniká jeho zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR.

Jestliže se uzavírá smlouva, jejíž zástavou je nemovitost, byt či nebytový prostor musí být úředně ověřené podpisy a zástavní právo vzniká až vkladem do katastru nemovitosti. Ve smlouvě musí být přesně popsána zástava, pokud je to nemovitost je potřeba ji identifikovat v souladu s katastrem nemovitostí.

V případě, že předmětem zástavy jsou věci movité nebo tzv. věc hromadná nebo soubor věcí a nebo nemovitosti, které se neevidují v KN, je třeba kromě smlouvy ke vznik zástavního práva i odevzdání takové věci i věřiteli.(např. osobní automobil – je třeba aby byl odevzdán věřiteli)

Zástavní právo může vzniknout:

Věřitel souhlasí s tím, že věc mu nebude odevzdána, ale zůstane u dlužníka, v takovém případě dojde ke vzniku zástavního práva ( když je smlouva sepsána formou notářského zápisu) jeho zápisem do rejstříku zástav, který vede Notářská Komora ČR. Současně notář zapíše to zástavní právo do rejstříku zástav.

Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy (pokud ve smlouvě nebylo ujednáno něco jiného). Zástavní právo k pohledávce je vůči dlužníku zastavené pohledávky (poddlužníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dlužníka o něm, nebo tím, že zástavní věřitel poddlužníku prokáže vznik zástavního práva.

Zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá (vztahuje se i na jejich příslušenství) a rovněž pohledávka, která má vzniknout v budoucnu, nebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.

Pohledávku poskytne dlužník jako zástavu věřiteli.Vzniká stav,kdyby měl dlužník dlužníka plnit věřiteli. Je zde proto nutná oznamovací povinnost. Věřitel musí prokázat vznik zástavního práva!

Soudní rozhodnutí - buď schválení dědické dohody nebo přímo rozsudkem. V případech, kdy takový zásah je nutný. Dochází –li k vypořádání dědictví, kdy jeden z dědiců získává podstatnou část s povinností vyplatit ostatní dědice, součástí může být i smlouva o zástavě. Může být uzavřena dohoda o zástavě a na té zděděné věci bude vázána zástava do té doby než bude závazek splněn.(vyplatit ostatní dědice).

Zástavou může být:

- obchodní podíl v obchodní společnosti
- nebytový prostor nebo byt pokud jsou ve vlastnictví
- cenný papír
- předmět průmyslového vlastnictví
- jiná věc hromadná

Zástavní právo může vzniknout:
1. smlouvou – která musí mít písemnou formu
2. soudem schválenou dohodou o vypořádání dědictví
3. rozhodnutím soudu nebo správního úřadu – vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí
4. ze zákona – (např. na zajištění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti.)

V zástavní smlouvě musí být, kromě označení zástavního věřitele a zástavce, určena zástava a pohledávka, která je zástavním právem zajišťována.
K platnosti zástavní smlouvy se vyžaduje písemná forma.

20. Způsoby zajištění závazků

Jednotlivé druhy:

Zástavní právo § 152 – 167 Občanského zákoníku

Kvalitní zajišťovací instrument, který plní jak funkci preventivní, tak také uhrazovací. Je použitelný univerzálně. Lze použít k zajištění pohledávky jak peněžité tak nepeněžité a věřitel, který zvolí tento zajišťovací prostředek má výhodu, že jeho pohledávka bude uspokojena.
Vytváří se právní vztah mezi nositelem zajišťované pohledávky – zástavním věřitelem a vlastníkem zástavy – zástavcem.
Zástavce může být přímo dlužník nebo osoba jiná, která je označována jako zástavní dlužník.
Současně jde o typ věcného práva, tzn., že nepůsobí jen mezi zástavcem a zástavním věřitelem, nýbrž i vůči třetím osobám.

Zástavní právo je také právo věcné – zástavný dlužník je vždy ten kdo je držitelem zástavy. Zástavní právo zatěžuje nového vlastníka (přechází se zástavní věcí, plní i nadále funkci zástavy).

Zástavní právo § 152 – 167 Občanského zákoníku

Smyslem zástavního práva je, že věřitel má právo, pokud dlužník nesplní svůj závazek, může se domáhat splněním závazků z výtěžku prodeje zástavy. Největší význam bude mít zástavní právo pro závazky peněžité. Nejvíce se zástavní právo používá u bankovních smluv.(banky velmi často požadují kvalitní zajištění a to formou zástavního práva k nemovitostem či movitým věcem) Je to právní vztah mezi nositelem zajištěné pohledávky - věřitelem a vlastníkem zástavy – zástavce. Zástavce může být buď přímo dlužník nebo třetí osoba odlišná od dlužníka, která má ve vlastnictví zástavu a tuto poskytuje k zajištění. V tomto případě hovoříme o zástavním dlužníkovi.

Umožňuje proto, aby zástavní věřitel dosáhl uspokojení své pohledávky ze zástavy vůči každé třetí osobě, a to i když se změní vlastník zastavené věci, pokud nabyvatel při uzavření smlouvy o zástavním právu věděl nebo vědět musel.

Zástavou může být:
- movitá věc individuálně určitelná a zcizitelná
- nemovitost, např. pozemek, stavba (i rozestavěná)
- pohledávka nebo jiné majetkové právo
- podnik

Způsob zajištění:

- funkce preventivní – vytváří se stav, kde pro případ, že povinná strana nesplní včas závazek, hrozí této straně nějaké další povinnosti, které musí splnit (např. smluvní pokuty - je pro dlužníka povelem k tomu,aby se snažil závazek splnit)
- fce uhrazovací – pro věřitele vylepšení postavení, pokud bude chtít,aby byl závazek splněn (např. ručení – nesplní-li závazek dlužník může se vymáhat splnění závazku po ručiteli)
Je nutné se vždy zabývat tím, který z nich je vhodný, aby ta zajišťovací fce byla splněna.

Jednotlivé druhy:
- zástavní právo § 152 – 167 Občanského zákoníku
- zadržovací právo § 175 – 180 Občanského zákoníku
- ručení § 303 – 312 Obchodního zákoníku
- bankovní záruka § 313 – 322 Obchodního zákoníku
- uznání závazku § 323 Obchodního zákoníku
- smluvní pokuta § 544 – 545 Občanského zákoníku + § 300 – 302 Obchodního zákoníku

Ostatní způsoby zajištění závazků:
- zajištění závazku převodem práva § 553 Občanského zákoníku
- zajištění závazku postoupením pohledávky § 554 Občanského zákoníku

Pojištění předmětu leasingu

Při leasingu musí být předmět leasingu vždy pojištěn. Povinnost pojistit předmět je stanovena v leasingové smlouvě nebo ve všeobecných podmínkách leasingu, a to tak, že většinou je tato povinnost uložena nájemci. Není však zvláštností, že pojištění předmětu leasingu zprostředkuje sama leasingová společnost. Některé leasingové společnosti stanoví, které pojišťovny budou akceptovány při sjednávání pojištění předmětu leasingu. V tomto případě musí nájemce volit pouze mezi těmito pojišťovacími ústavy. Pokud nájemce pojišťuje předmět leasingu na své náklady, pronajímatel požaduje tzv. vinkulaci pojistného plnění ve svůj prospěch (krytí ve prospěch pronajímatele). V případě, že uzavírá pojistku sám pronajímatel, je buď pojistné přímo přefakturováno nájemci nebo je zahrnuto do leasingových splátek.

19. Zajištění obchodních závazků – funkce a smysl zajišťovacích institutů

Obchodními závazkovými vztahy (OZV) se obecně rozumí závazkové vztahy vznikající zpravidla mezi podnikateli a týkající se jejich podnikatelské činnosti.

Charakteristické pro tyto vztahy je, že jejich předmětem je jednání směřující k dosažení zisku.

Subjekty OZV jsou především podnikatelé.

19. Zajištění obchodních závazků – funkce a smysl zajišťovacích institutů

Obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti účastníků závazkového vztahu.

Z hlediska obchodního práva se za obchody považují jen ta právní jednání, která zákon za obchody prohlašuje a naopak jimi nejsou ta právní jednání, jimž zákon povahu obchodů ve smyslu obchodního práva upírá.

Zajištění obchodních závazků má zlepšit postavení věřitele při vymáhání splnění závazků vyplývající ze smlouvy (z právního úkonu).

Zajištěním závazkových vztahů se rozumí:
1. v širším slova smyslu souhrn právních prostředků soužících k ochraně věřitele
2. v užším slova smyslu jde o speciální právní instituty, jejichž cílem je zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude splněna.
Prostředky právního zajištění závazků posilují postavení věřitele vůči dlužníkovi a snižují jeho nejistotu v obchodních vztazích.

Zajištění závazku je určitou hrozbou pro eventuálního porušitele povinností a působí tedy preventivně.
V případě, že pohledávka ze zajištěného závazku není uspokojena, umožňují některé zajišťovací instituty použití náhradního zdroje pro její uspokojení a plní tak funkci uhrazovací.

Leasingová smlouva

Závazkové vztahy stran leasingové operace jsou definovány v leasingové smlouvě. Leasingová smlouva (Smlouva o pronájmu - finanční leasing) vymezuje smluvní strany, leasingového nájemce a leasingového pronajímatele, předmět leasingu, pořizovací cenu a částky, které je leasingový nájemce povinen uhradit před převzetím předmětu leasingu a v průběhu trvání leasingové smlouvy.
Leasingová smlouva dále vymezuje některé smluvní vztahy. Přesnou výši leasingových splátek včetně termínů splatnosti stanovuje splátkový kalendář - daňový doklad.
Nedílnou součástí leasingové smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky pro finanční leasing movitých věcí, které upravují základní vztahy, tj. práva a povinnosti smluvních stran a opakované a trvalejší okolnosti leasingových operací. Všeobecné obchodní podmínky leasingových společností konkretizují a doplňují leasingovou smlouvu - zejména specifikací postupu smluvních stran při předání a převzetí předmětu leasingu, specifikací podmínek jeho užívání, údržby, oprav a úprav, pojištění, postupu při řešení škod na předmětu leasingu, podmínek kontroly stavu a způsobu užívání předmětu leasingu, zánik leasingové smlouvy včetně způsob vypořádání, řešení případných sporů atd...

Vytvoření smluvního vztahu

Pro uzavření leasingové smlouvy musí žadatel předložit podklady, na jejichž základě jej může leasingová společnost jednoznačně identifikovat a které pro ni mají dostatečnou výpovědní hodnotu.

Cena leasingu
Cenou leasingu bývá označována celková částka vyplývající z leasingové smlouvy, která je postupně hrazena v průběhu leasingové operace leasingovým nájemcem leasingovému pronajímateli, a to především v podobě splátek leasingového nájemného a případné odkupní ceny na konci leasingu.

Cena leasingu zahrnuje:
– vstupní cenu předmětu leasingu, kterou leasingový pronajímatel postupně prostřednictvím odpisů rozpouští do nákladů po dobu trvání leasingové smlouvy (u operativního leasingu pouze poměrná část připadající na dobu trvání leasingové smlouvy)
– finanční náklady pronajímatele, vynaložené na konkrétní případ (refinanční úrok, pojištění, poplatek za sepsání leasingové smlouvy)
– výnos leasingové společnosti

Poměr celkové ceny leasingu a pořizovací ceny předmětu leasingu vyjadřuje leasingový koeficient (leasingový faktor). Vyjadřuje celkové zvýšení nákladů při financování daného předmětu formou leasingu ve srovnání s pořízením předmětu za hotové.

Odkupní cena

Po skončení finančního leasingu a po zaplacení poslední leasingové splátky dochází k převodu vlastnického práva k předmětu leasingu na leasingového nájemce. Dochází k tomu na základě leasingové smlouvy a v rámci komplexní leasingové operace.

Odkupní cena může být:
– symbolická
– ve výši zůstatkové ceny
– vyšší než je zůstatková cena, ale nikoliv vyšší než zůstatková cena, kterou by měl předmět leasingu při rovnoměrném odepisování v souladu s platným znění zákona o daních z příjmu.
– nižší než je zůstatková cena
Bezplatný či úplatný převod vlastnického práva k předmětu leasingu z hlediska leasingového pronajímatele nepředstavuje nic jiného než vyřazení investičního majetku z jeho účetní evidence. Z pohledu leasingového nájemce se naopak jedná o nabytí, tj. zařazení příslušného majetku do jeho účetní evidence.

Obsahové náležitosti obchodních smluv

Část smlouvy se může také nahradit odkazem na všeobecné obchodní podmínky. Nezbytné ovšem je, aby s obchodními podmínkami byli účastníci smlouvy seznámeni, a aby tvořily součást smlouvy (byly přiloženy k návrhu smlouvy a byly druhou stranou akceptovány).

V obchodních smlouvách lze v souladu s obch. z. rovněž využít doložek upravených ve vykládacích pravidlech. V takových případech se při výkladu smlouvy vychází z předpokladu, že smluvní strany zamýšlely dosáhnout použitím takové doložky právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž se strany ve smlouvě odvolaly, nebo vykládacími pravidly se obvykle používají s přihlédnutím na povahu smlouvy.

Smluvní doložky usnadňují uzavírání smluv zejména v mezinárodním obchodním styku. Používané jsou zejména doložky upravené ve vykládacích pravidlech INCOTERMS vypracovaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Jde o 13 doložek jež se používají svými zkratkami např. EXW - „ze závodu“, CPT - „přeprava placena do ….“, DDU - „s dodáním clo naplaceno“

18. Leasingová smlouva

- patří do kapitoly nájem věci, ale svou povahou je tato smlouva trošku jiná
- obchodní zákoník se pokusil, typově upravit případy, kdy dochází k takovým smlouvám, kde jde o prodej najaté věci – tohoto ustanovení se moc nevyužívá, ale využívá se především leasingových smluv, kde je obsah o něco jiný
- operativní leasing – smlouva o pronájmu výrobků za dohodnuté částky na určité období (krátkodobý nájem). Po skončení doby nájmu věc vrátí majiteli věci.
- rozdíl mezi nájmem a operativním leasingem bude v okruhu toho,jaká práva a povinnosti po dobu užívání věci budou účastníci mít
o pronajímatel většinou poskytuje s pronajatou věcí další servis, nebo dohoda může být, že veškerý servis si bude zajišťovat pronajímatel. (vymyká se obecné úpravě nájmu)
- finanční leasing – konečným zájmem obou účastníků je, aby se předmět leasingu v konečném důsledku stal vlastnictvím nájemce. Nájem je vlastně období, kdy dochází k uhrazování věci. Součástí smlouvy je i ujednání o tom, že po skončení nájmu vlastník převede vlastnické právo na nájemce.
o pokud se s věcí něco stane – př. ukradne, i přesto musí nájemce dál platit nájemné!
o nejde o typickou nájemní smlouvu, ta předpokládá, že předmět nájmu se vrací pronajímateli
o smlouvy nepojmenované - inominátní

Forma obchodních smluv

V případě nedodržení dohodnuté písemné formy smlouvy jejími účastníky, jde podle § 42a obč. z. o relativní neplatnost smlouvy. To znamená, že smlouva je platná, pokud někdo, kdo je takovou smlouvou dotčen, se její neplatnosti nedovolá.

Písemná forma smlouvy je zachována i tehdy, je-li právní úkon směřující k uzavření smlouvy učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky (faxem).

Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že účastníci nejsou smlouvou vázáni a proto nejsou ani povinni se podle smlouvy chovat, zejména z ní plnit. Případné plnění z neplatné smlouvy je považováno za plnění bez právního důvodu.

Obsahové náležitosti obchodních smluv
Každá smlouva je právním úkonem a vztahují se proto na ni i obecná ustanovení obč. z. o právních úkonech. Ustanovení smlouvy proto musí být určitá a srozumitelná.

Kromě těchto obecných náležitostí je ovšem nutné, aby smlouva obsahovala podstatné náležitosti. Jde o nezbytná ujednání, která musí smlouva obsahovat a jejich absence většinou znamená neplatnost smlouvy. Pro každý typ obchodní smlouvy upravených obch. z. obsahuje právní úprava i jejich podstatné náležitosti, které musí být při uzavírání smlouvy respektovány.

Obsahové náležitosti obchodních smluv

Zákonná úprava jednotlivých typů smluv obsahuje, kromě podstatných náležitostí, i další právní úpravu práv a povinností, (chování) účastníků smlouvy, kterými jsou povinni se řídit, pokud se ve smlouvě nedohodnou jinak. Použití v zákoně upraveného typu smlouvy zjednodušuje postup při jejím uzavření, neboť účastníci, pokud hodlají respektovat tuto zákonnou úpravu, nemusí tyto otázky ve smlouvě speciálně upravovat, případně mohou na zákonnou úpravu odkázat.

Při uzavírání smluv, které nejsou jako smluvní typy upraveny obchodním zákoníkem a označujeme je jako smlouvy inominátní, je třeba naopak věnovat zvýšenou pozornost nejen podstatným náležitostem smlouvy, ale i všem dalším ujednáním, která mají upravovat práva povinnosti účastníků smlouvy, a která jsou pro účastníky důležitá.

Pro uzavírání obchodních smluv pak obecně platí ustanovení § 269 odst. 3, které umožňuje dohodnout pro určitou část smlouvy jen způsob určení obsahu závazku, případně dohodnout, že část smlouvy má být určena soudem nebo určitou osobou. Tohoto ustanovení lze využít v těch případech, kdy z různých důvodů nelze definitivně konkretizovat obsah závazků v určité části smlouvy.
Dohoda o určení části smlouvy soudem nebo určitou osobou předpokládá ke své platnosti písemnou formu a znamená, že účastníci vyhradili stanovení práv a povinností části smlouvy bud´ soudu nebo třetí osobě, která ovšem musí být v této dohodě konkrétně uvedena.

občanský zákoník

j) má-li dlužník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, může každý věřitel požadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dlužník oprávněn plnit každému z věřitelů stejný díl
k) jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dlužník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného, splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne, dlužník však není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů, nedohodnou-li se všichni spoluvěřitelé, může dlužník to, co je dlužen, složit do soudní úschovy
l) je-li dlužník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, může kdokoli z věřitelů žádat celé plnění a dlužník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění požádá první
m) splnil-li dlužník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou již ostatní od něj nic žádat

Forma, obsah a uzavírání smluv

Forma obchodních smluv
Formu, v níž má být smlouva uzavřena (jakožto formu právního úkonu) může stanovit příslušný právní předpis, který zároveň může navíc stanovit i právní následky nedodržení předepsané formy (např. její neplatnost).

Forma obchodních smluv

Obch. z. v části týkající se závazkových vztahů vychází ze zásady neformálnosti při uzavírání obchodních smluv. Znamená to, že ponechává na vůli účastníků smlouvy v jaké formě smlouvu uzavřou.
Lze tedy zavřít smlouvu pouze v ústní – nepísemné – formě, případně konkludentním (vysvětlující určitý projev vůle, úsudek, připouštějící určitý závěr, vyplývající z něčeho) jednáním.
Výjimky z této zásady upravuje § 272 odst. 1. Jde o případy, kdy obch. z. výslovně ukládá povinnosti uzavřít smlouvu v předepsané písemné formě nebo o případy, kdy se účastníci dohodli na písemné formě smlouvy, případně jeden z účastníků smlouvy projeví vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Pouze v těchto případech jsou účastníci povinni předepsanou, respektive dohodnutou formu smlouvy dodržet.
§ 272 odst. 2 pak upravuje otázku případných změn písemně uzavřené smlouvy. Písemná forma dohodnutých změn se vyžaduje pouze v případě, že to je ve smlouvě výslovně uvedeno.

V případě, že není dodržena zákonem stanovená písemná forma stanoví § 40 odst. 1 obč. z. absolutní neplatnost smlouvy. Znamená to, že ustanovení smlouvy nejsou pro její účastníky závazná.

Zneužití práva

Podstatou tohoto institutu je situace, že smlouva v jejímž rámci např. jeden z účastníků zneužil svého dominantního postavení na trhu a donutil druhou smluvní stranu přijmout nevýhodné smluvní podmínky, nemusí být ještě neplatná (i proto ne, že ustanovení § 267 odst. 2 obch. z. znemožňuje účastníku OZV odstoupit dle § 49 obch. z. od smlouvy, kterou uzavřel v tístni za nápadně nevýhodných podmínek). Takové jednání však může být v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Požadované plnění nebude vymahatelné (soud nepřizná tomu, kdo takto zneužil práva, uplatněný nárok).

Společné závazky a společná práva
V OZV jsou v otázce společných závazků a práv upraveny v § 293 – 296 obch. z. odchylky od obecné úpravy obsažené v §501 – 505 obč. z..

obchodní zákoník
c) je-li zavázáno k témuž plnění společně několik osob, má se v pochybnostech za to, že jsou zavázány společně a nerozdílně. Věřitel může požadovat plnění na kterékoli z nich, avšak plnění nabídnuté jiným společným dlužníkem je povinen přijmout
d) vyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy závazku, že dlužníci nejsou k témuž plnění zavázáni společně a nerozdílně, je každý spoludlužník zavázán pouze v rozsahu svého podílu na závazku. V pochybnostech jsou spoludlužníci zavázáni rovným dílem

obchodní zákoník

e) převezme-li několik osob závazek, z jehož povahy vyplývá, že jej lze splnit pouze součinností všech spoludlužníků, jsou spoludlužníci povinni plnit závazek společně
f) je-li dlužník zavázán současně více věřitelům k nedělitelnému plnění, může plnění požadovat kterýkoli z věřitelů, nevyplývá-li ze zákona nebo smlouvy něco jiného

občanský zákoník
g) jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich; jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne
h) není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné, dlužník, proti němuž byl uplatněn nárok vyšší, než odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dlužníky a dát jim příležitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce, může na nich požadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili
i) jestliže dlužník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn požadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů, pokud nemůže některý z dlužníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na všechny ostatní

Projevuje se ve 3 směrech:

4. strany mají právo dohodnout se, a to v písemné formě, že jejich závazkový právní vztah se bude řídit obch. z. i v případě, že nesplňuje znaky relativního obchodu, (volba práva). Pokud by taková dohoda směřovala ke zhoršení právního postavení strany, která není podnikatelem, byla by neplatná. Takovouto dohodu nelze ani vyloučit aplikovatelnost ustanovení obč. z. a jiných právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, zneužívajících klauzulích a ustanovení směřující k ochraně spotřebitele, bude-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem.
5. strany mohou uzavřít i smlouvy jiné, než ty, které jsou jako smluvní typy upraveny v zákoně, tzv. smlouvy nepojmenované (innominátní), nebo smlouvy smíšené.
6. strany mají možnost stanovit si ve smlouvě svá práva a povinnosti obchylně od ustanovení zákona, s výjimkou ustanovení taxativně uvedených v § 263 obch. z.. Ta mají kogentní charakter, tzn. Že strany se od nich nesmí odchýlit.

Zneužití práva
Tento institut je upraven v § 265 obch. z. podle nějž výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany.

Kogentní a dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku

Právní úprava závazkových vztahů je založena na zásadě dispozitivnosti. To znamená, že smluvní strany se mohou při sjednávání obsahu závazkového vztahu odchýlit od právní úpravy těchto vztahů jež je obsažena v části 3 obch. z. nebo jednotlivá ustanovení vyloučit. Výčet vyjímek z této zásady je uveden v § 263 obch. z.. Tam uvedená ustanovení jsou ustanoveními kogentními, jež musí smluvní strany respektovat a od nichž se nemohou odchýlit případně je vyloučit.

Oproti tomu v obč. z. platí, že strany si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona jestliže to výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Výčet kogentních ustanovení obč. z. neobsahuje.

V rámci předmětu úpravy obch. z., zejména pak úpravy OZV, mohou nastat 3 případy:
1. některé otázky upravuje výlučně obch. z. (např. prokura, bankovní záruka) nebo je jeho úprava komplexní (např. promlčení, jednotlivé smluvní typy). Subsidiární (pomocný náhradní) či analogické použití obč. z. je pak vyloučeno
2. některé otázky mají v obč. z. úpravu obecnou a obch. z. řeší speciálně jen některé dílčí aspekty (např. smluvní pokuta). Úprava v obch. z. má pro OZV přednost a obč. z. se použije, pokud speciální úprava chybí.

V rámci předmětu úpravy obch. z., zejména pak úpravy OZV, mohou nastat 3 případy:

3. některé otázky jsou řešeny pouze v obč. z., obch. z. se jimi nezabývá (např. plná moc, náležitosti právních úkonů). Úprava v obč. z. se uplatní plně. V této souvislosti výjimku představují smlouvy, které jsou jako smluvní typy upraveny výlučně v obč. z.. Budou-li uzavírány mezi podnikateli nebo nezi podnikatelem a státem relativní obchody, ustanovení obč. z. se použijí na úpravu samotné smlouvy, zatímco ostatní otázky se budou řídit úpravou v obch. z.. Pouze pojistná smlouva se v plném rozsahu bude řídit obč. z.

Pokud by některou otázku související s OZV neřešil ani obchodní ani občanský zákoník, pak by se posuzovala podle obchodních zvyklostí. Jestliže by řešení nepřineslo ani použití obchodních zvyklostí, posuzovala by se daná otázka podle zásad, na nichž obchodní zákoník spočívá, zejména zásady ochrany poctivého obchodního styku, zásady dodržování smluv, zásady ochrany dobré víry třetích osob.

16. Obchodní podmínky a obchodní zvyklosti

Základním charakteristickým rysem právní úpravy OZV je široká smluvní volnost stran.

Práva a povinnosti účastníků Smlouvy o dílo:

Objednatel má však právo kontroly. Zhotovitel musí předat nebo odeslat objednateli dílo – dílo je tím dokončeno.
Zhotovitel má povinnost pečovat o věci ke zhotovení díla objednatele. O věci, které tam mají být zabudovány. Zhotovitel přebírá součástky , uzavírá smlouvu jako uschovatel – je povinen se o tyto věci starat, chránit před zničením…..

2. Objednatel: je oprávněn kontrolovat způsob provádění díla, zasahovat do způsobu provádění díla však nemůže, ovšem má právo, aby byly odstraněny případné vady v průběhu díla. Může kontrolovat, zda jsou dodržovány závazné předpisy, technologické postupy…..
k) pokud zjistí, že zhotovitel nedodržuje nic – má objednatel právo od smlouvy odstoupit.
l) Povinnosti objednatele: musí zhotoviteli poskytnou součinnost:
a) závazek k určitému ujednání dle smlouvy – objednatel se zaváže dodat materiál,
b) bezesmluvní poskytování součinnosti – montáž věci. Objednatel musí zhotoviteli umožnit místo, kde bude stroj smontován. Objednatel zajistí místo.

Poskytování záloh:

dohodnutí ve smlouvě, že dílo bude zhotovováno na etapy a po každé etapě zaplatí objednatel určitou část ceny. Definitivní cenu je objednatel povinen zaplatit až je věc předána.
Povinnost zaplatit:
zhotovení díla dle smlouvy – zahrnuje i předání díla. Objednatel zaplatí cenu díla, jestliže je dílo zhotoveno bez závad. Pokud má závady, objednatel nemusí dílo převzít!!!!!!! Pokud ho převezme, vytkne však závady- objednatel má právo zadržet si určitou část ceny díla do doby než vytknuté závady budou odstraněny. Objednatel není v prodlení, byť je dílo předáno.
Způsob provádění díla:
nastanou-li problémy – ve smlouvě je dohodnuto, že zhotovitel bude povinen využít materiálu objednatele. Objednatel je v prodlení této dodávky – zhotovitel může po tuto dobu přerušit provádění díla a v tuto dobu se posouvá termín ke zhotovení díla.
Objednatel dodá věci nevhodné:
zhotovitel má povinnost na tuto nevhodnost objednatele upozornit. Zhotovitel je povinen se podřídit pokynům objednatele. Pokud budou nevhodné, zhotovitel je povinen na tuto nevhodnost upozornit. Zhotovitel je chráněn, když pak dílo vykazuje vady. Neupozorní-li na nevhodnost a věc vykazuje vady, odpovídá pak za tyto vady zhotovitel. Vhodnost se posuzuje objektivně. Zhotovitel se bere, že je odborník a je schopen nevhodnost poznat. Nemůže se hájit tím, že není vzdělán.

Způsob provádění díla:

zhotovitel může využít ke zhotovení díla 3.osobu. Nemyslí se tím zaměstnanci. Zhotovitel zodpovídá za své zaměstnance při zhotovování věci.
3. osoba – jiný podnikatel:
– vztah mezi zhotovitelem, objednatelem a dalším subjektem 3 osobou: jedná se o subdodavatele a subdodávky (podobjednávky). Jde o smlouvu o dílo (dílčí) mezi zhotovitelem a třetím subjektem. Náš původní zhotovitel se stává objednatelem. 3.osoba nemá vztah k finálnímu (původnímu) objednateli. Zhotovitel je oprávněn a povinen převzít a zaplatit cenu zhotoveného díla 3 osobě. Zhotovitel odpovídá objednateli za případné škody 3.osoby, která napáchala škody objednateli.

15. Dispozitivní a kogentní ustanovení obchodního zákoníku

Právní úprava OZV v obchodním zákoníku je úpravou speciální, která má přednost před úpravou obecnou, obsaženou v zákoníku občanském. Tento vztah je vyjádřen v ustanovení §1 odst. 2 obch. z..

13. Způsoby stanovení ceny díla

Ujednání o ceně je druhou nezbytnou náležitostí, které musí smlouva o dílo obsahovat.
Způsoby stanovení ceny díla:
- cenu lze sjednat buď pevnou částkou,
- případně lez sjednat způsob stanovení ceny,
- nebo se smluvní strany dohodnou, že cena nebude ve smlouvě stanovena (není nic uvedeno – vůle stran – obvyklá cena),
- nebo stanovení ceny podle rozpočtu (cena je dohodnuta jako závazná – úplný rozpočet, cena je dohodnuta jako nezávazná při neúplném rozpočtu – zhotovitel má právo na zvýšení ceny objeví-li se v průběhu realizace díla potřeba provést úkony do rozpočtu nezahrnuté, pokud tyto úkony nebyly v době uzavření smlouvy předvídatelné).

Nesouhlasí-li se zvýšením objednatel, může být zvýšení stanoveno soudem na návrh zhotovitele.

Požaduje-li zhotovitel zvýšení ceny díla stanovené podle rozpočtu (jenž podle smlouvy není závazný, či úplný) o více než 10% může objednatel od smlouvy odstoupit. V tomto případě je objednatel povinen zaplatit zhotoviteli část ceny odpovídající rozsahu provedeného díla v době odstoupení od smlouvy podle rozpočtu.

13. Způsoby stanovení ceny díla

Zhotoviteli zaniká nárok na zvýšení ceny stanovené podle rozpočtu za výše uvedených podmínek, pokud nutnost zvýšení ceny neoznámí objednateli bez zbytečného odkladu poté, kdy nutnost překročení rozpočtu zjistil.

14. Práva a povinnosti účastníků smlouvy o dílo

Práva a povinnosti účastníků Smlouvy o dílo:
1. Zhotovitel: provede dílo na svůj náklad, na své nebezpečí a včas. Poznámka z praxe: při zhotovení díla – náklady nese zhotovitel, objednatel není povinen přispívat na náklady. Ale můžou se dohodnout, že objednatel bude v průběhu díla poskytovat zálohy.
i) zhotovení na své nebezpečí: Zhotovitel nese nebezpečí, že to dílo v průběhu zhotovování bude zničeno, znehodnoceno. Výjimka: Zhotovitel zhotovuje dílo u objednatele (u staveb). Objednatel je vlastníkem už té zhotovované stavby.
j) Provést dílo včas – ve lhůtě stanovené ve smlouvě nebo ve lhůtě obvyklé – účastníci se nejsou schopni dohodnout.

Zhotovitel zhotovuje věc a přitom určuje jakým způsobem je dílo zhotovováno – pracovní postupy. Musí ctít obecné technické normy. Není vázán žádnými pokyny objednatele.

Smlouva o dílo

I nepodnikatelé mohou uzavřít smlouvu dle Obchodního zákoníku, pokud se tak dohodnou. Např. zhotovitelem je podnikatelem a objednatel je subjekt, který není podnikatelem (obyčejný člověk fyzická osoba). Musí tady být písemná dohoda, že obsah smlouvy a práva a závazky se budou řídit dle obchodního zákoníku (např. Smlouva o poskytnutí telekomunikačních služeb s mobilním operátorem EUROTEL). Odpovědnost za vady, uplatňování nároků je rozdílný dle Obchodního a dle Občanského zákoníku (např. záruka dle obč.zákoníku je 2 roky, záruka dle obchodního zákoníku není, obchodní zákoník záruku nezná, pouze si ji mohou sjednat účastníci jako něco navíc). Toto je důležité si uvědomit.

Tvorba softwaru – hranice mezi dílem dle obchodního zákoníku a dílem, který požívá autorské ochrany. úplně nový program x obměny programu.

Úprava dle obchodního zákoníku:
h) vymezuje pojem díla výčtovým způsobem §536 odst. 2.
Rozhodující je, zda je to typická výroba dodavatele = pak se jedná o kupní smlouvu a né o dílo.
Zhotovení určité věci, pokud se nejedná o smlouvu kupní, jedná se o smlouvu o dílo.
Údržba, montáž, oprava, úprava věci, ale také jiný hmotně zachycený výsledek činnosti (jako je např. i softwarový program hmotně zachycený na nosiči) = smlouva o dílo.

Podstatné náležitosti:

1) určení díla
2) určení ceny díla

ad1) jakým způsobem má být popsáno:
Má-li být výsledkem zhotovení nové věci, půjde vždy o originální vznik – nezaměnitelná s žádnou jinou věcí. Určení díla se musí podřídit: co objednatel požaduje od zhotovitele a co má zhotovitel vyrobit (kvalitativní, funkční, designován stránka).
Je možné se odkázat i na jiné listiny – stavební projekty, výkresy. Podstatné je, aby tyto listiny existovaly v den uzavření smlouvy.
Předmětem díla:
stavba: v den uzavření musí existovat projekt (nemusí být přímo už realizační),
stroj: v den uzavření smlouvy musí existovat výkresová dokumentace a ve smlouvě musí být odkaz na tyto smlouvy (z x variant je vybrána ta a ta). Výjimečně je možné se dohodnout, že určité drobnosti budou dohodnuty dodatečně – musí se dohodnout a nesmí se jednat o náležitosti, které by změnily podstatu smlouvy o dílo.

Poznámka:

Vady jsou:
- zjevné – vada se projevuje ihned
- skryté - jsou v provozu
- faktické - spočívá v jakosti a v provedení. Může se jednat i o vadu obalu nebo dodání jiného zboží.
o podstatné - můžeme uplatnit odstoupení od smlouvy
o nepodstatné
- právní

Záruční doba by měla být stanovena ve smlouvě, nebo v záruční listině (jednostranné prohlášení prodávajícího, je zde většinou popsáno jaké vlastnosti má výrobek, jaké vlastnosti garantuje a je důležité uvést lhůtu po kterou výrobek ty vlastnosti by měl mít – záruční doba)
Pokud není ani záruční listina a výrobek je dodáván v obalu – minimální záruční doba je uvedena na obalu. Vždy platí to co je uvedeno ve smlouvě.

12. Charakteristika smlouvy o dílo – odlišení od kupní smlouvy

Výklad jednotlivých typů smluv:
Obchodní zákoník:
a) upravuje jednotlivé typy smluv, ale né vyčerpávajícím způsobem,
b) je jen nápomocný,
c) je-li zde popsán typ (v zákoníku), není nutno aby si to účastníci sjednali odlišně než je v zákoně.

Smlouva o dílo

Zhotovitel zhotovuje věc a postačuje okamžik, aby zhotovené dílo předal 1.přepravci a ten objednateli (zadavateli). To je zákonná lhůta – splnění závazku. Toto je nabídka zákonodárce podnikatelům. Těm pokud to vyhovuje už nemusí potom lhůtu uvádět ve smlouvě.
Ale existují i kogentní náležitosti, které smlouva musí mít. Jinak je smlouva neplatná. Jsou to tzv. podstatné náležitosti a ty jsou u každé smlouvy jiné.

d) po kupní smlouvě nejčastější typ,
e) je upravena ustanovením §536 -§565,
f) zhotovitel se zavazuje ke zhotovení díla a objednatel se zavazuje k zaplacení,
g) smlouvu o dílo jako typ smlouvy upravuje rovněž i Občanský zákoník, pojem díla je i v Autorském zákoně.

Úprava v obchodním zákoníku je pro obchodně-závazkové vztahy závazná. Tedy uzavírají-li podnikatelé smlouvu, kterou je Smlouva o dílo bude posuzován tento stav pouze podle Obchodního zákoníku.

11. Uplatňování práv z vad dodaného zboží

Oznámit vady zboží prodávajícímu musí kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy:
- vady zjistil,
- měl vady zjistit při prohlídce,
- vady mohly být zjištěny při vynaložení odborné péče, nejpozději do dvou let od dodání zboží – tzv. skryté vady.

Pokud nastane vada na výrobku či na zboží – jsme povinni sepsat jak se ty vady projevují. Musíme zde stanovit co chceme, jaký nárok chceme uplatnit. Notifikační oznámení (reklamace) – poslat hned poté, co zjistíme, že výrobek má vady (nesmíme čekat).

Při podstatném porušení smlouvy prodávajícím, má kupující právo na:
- dodání náhradního zboží za zboží vadné,
- dodání chybějícího zboží,
- požadovat odstranění právních vad,
- opravu zboží, je-li opravitelné,
- slevu z kupní ceny,
- odstoupení od smlouvy.

Při podstatném porušení smlouvy prodávajícím, má kupující právo na:

Při nepodstatném porušení smlouvy má kupující právo uplatňovat stejné nároky s výjimkou odstoupení od smlouvy.

Volbu mezi jednotlivými nároky provádí zásadně kupující, přičemž zvolený nárok musí kupující oznámit prodávajícímu ve včas zaslaném oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení ( tj. nejpozději s reklamací musí uvést jakým způsobem bude nárokovat odstranění vady. Neoznámí-li volbu nároku bez zbytečného odkladu vznikají mu nároky z vad zboží pouze jako při nepodstatném porušení smlouvy. Z toho zejména vyplývá, že kupující nemůže od smlouvy odstoupit a prodávající si může vybrat jakým způsobem vadu odstranit
Provedená volba je zásadně pro kupujícího závazná. K její změně může dojít jen ve dvou případech:
- zvolí-li kupující odstranění vady opravou zboží a později se ukáže, že vada je neopravitelná, případně opravitelná jen s nepřiměřenými náklady. V těchto případech má kupující právo na dodání náhradního zboží.
- Prodávající odstraní vady ani v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou mu kupující poskytl. V tomto případě může kupující požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny nebo může od smlouvy odstoupit.

Uzavírání smluv

Pro uzavření kupní smlouvy ohledně movitých věcí a práv nebo jiných majetkových hodnot není forma právního úkonu předepsána. Písemná forma však je podmínkou platnosti smlouvy tehdy, dohodnou-li se na tom prodávající s kupujícím (§ 46). Nedodržení sjednané písemné formy má za následek relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 40 odst. 1 a § 40a odst. 1).
Kupní smlouva, jejímž předmětem je nemovitost, musí mít písemnou formu (§ 46 odst. 1), jinak je absolutně neplatná (§ 40 odst. 1, § 39). Vlastnictví k nemovitosti se nabývá vkladem do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2, § 2n. zákona č. 265/1992 Sb.).
Práva a povinnosti účastníků smlouvy
§ 588 Obč.Z.
(1)
Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
§ 409 Obch.Z.
(1)
Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

Práva a povinnosti účastníků smlouvy

Na rozdíl od občanského zákoníku zdůrazňuje obchodní zákoník výslovně povinnost prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo ke zboží, které je předmětem obchodní kupní smlouvy, a to zpravidla předáním věci (§ 443) spolu s doklady, které umožňují kupujícímu se zbožím nakládat resp. je užívat. Povinnost převedení vlastnického práva je možno splnit i tak, že prodávající umožní kupujícímu nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnické právo tím, že na základě smluvního ujednání může kupující nabýt vlastnictví dříve, než dojde k odevzdání nebo později.
Podrobně pak upravuje obchodní zákoník místo plnění v případech, kdy povinností prodávajícího - ve smyslu smlouvy - není předání zboží k přepravě, ale ze smlouvy vyplývá, že kupující provede sám přejímku zboží. Vychází se z toho, že jestliže má být zboží dodáno z určitých zásob nebo má být vyrobeno a strany v době uzavření smlouvy věděly, kde se nachází nebo kde má být vyrobeno, uskutečňuje se dodání tak, že předávající umožní v tomto místě, aby kupující mohl se zbožím nakládat.
11. Uplatňování práv z vad dodaného zboží

Uplatňování nároků z vad plynoucí z dodání dle kupní smlouvy
Základní podmínkou, aby kupující mohl úspěšně uplatňovat nároky z vad, kterými plnění prodávajícího trpí, je jejich včasné zjištění a oznámení prodávajícímu.

9. Charakteristika kupní smlouvy dle obch. zákoníku, podstatné náležitosti

Je to nejčastější typ smlouvy, jež je využívána v obchodním styku. Její prostřednictvím realizují podnikatelé výsledky své podnikatelské činnosti. Právní úpravu kupní smlouvy v obch. zákoníku lze ovšem použít pouze na případy, kdy jejím předmětem jsou věci movité.

Kupní smlouva je převážně disponibilního charakteru, platí zde zásada smluvní volnosti - strany se mohou odchýlit od zákonné úpravy.

Kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícím movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Pro kupní smlouvu obch. zákoník nepředepisuje písemnou formu. Pokud se však smluvní strany dohodnou na písemné formě smlouvy jsou povinny ji dodržet a to i pokud jde o případné její změny či doplňky. Nedodržení dohodnuté písemné formy má za následek relativní neplatnost.
Podstatné náležitosti:
1) určení zboží – určení předmětu smlouvy - toho, co je prodávající povinen kupujícímu dodat, zboží může být určeno jednotlivě (individuálně) nebo podle druhu a množství. Je-li zboží určeno jednotlivě splní prodávající závazek dodat zboží pouze tehdy, pokud dodá přesně to zboží, které je individuálně popsané v kupní smlouvě. Dodat jiné zboží může dodat pouze se souhlasem kupujícího. Je-li předmět smlouvy určen tak, že prodávající je oprávněn dodat zboží určeného druhu a množství, splní prodávající závazek tehdy, když dodá zboží, které bude odpovídat určeným parametrům ve smlouvě.

Podstatné náležitosti:

2) stanovení kupní ceny – ujednání o kupní ceně. Dohoda pak může být sjednána několikerým způsobem. Je-li cena dohodnuta konkrétní částkou, znamená to dohodnutí pevně stanovené částky, za kterou se zboží prodává a která nemůže být jednostranně měněna. Ve smlouvě může být stanoven pouze způsob dodatečného určení ceny, což znamená dohodu o postupu, která umožni cenu v budoucnu vyčíslit. Kupní smlouvu lze uzavřít i bez určení kupní ceny. V určitých případech lze při stanovení ceny využít cenové doložky – omezuje rizika změn cen na trhu např. u dlouhodobějších dodávek, cenová doložka může být dohodnuta jak ve prospěch prodávajícího, tak i ve prospěch kupujícího. Jestliže oprávněná strana včas neuplatní tento nárok, tak zaniká a zůstává povinnost kupujícího zaplatit cenu dohodnutou ve smlouvě, jakoby ujednání o cenové doložce nebylo.

10.Práva a povinnosti účastníků kupní smlouvy
Možno konstatovat, že kupní smlouva uzavíraná mezi podnikateli patří mezi nejčastěji uzavírané smlouvy mezi nimi v rámci podnikatelské činnosti. Proto také se dá říci, že obchodní zákoník dnes upravuje tuto smlouvu komplexně a subsidiární aplikace ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě přicházejí v úvahu zřídka.

Povaha smlouvy

Je třeba uvědomit si, že pro obchodní kupní smlouvu platí, jako pro všechny ostatní typy smluv upravených v obchodním zákoníku, obecná ustanovení o závazkových vztazích, jejichž základ je dán v občanském zákoníku, a obchodní zákoník upravuje jen určité doplňky potřebné při provozování obchodů, např. ustanovení o uzavírání smluv aj.
Kupní smlouvou se zakládá tzv. synallagmatický závazkový právní vztah, jedná se tedy o smlouvu, která zakládá práva a povinnosti pro obě smluvní strany.
Uzavírání smluv
§ 43 Obč. Z.
Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku sporů.
Toto velice obecné ustanovení nemá praktický význam, neboť neobsahuje žádné specifické sankce za jeho porušení. Jedná se spíše o prevenci, jež má zabránit případným sporům.
Pro uzavření kupní smlouvy, které by bylo v souladu s § 43 je důležité, aby se její účastníci shodli na tzv. p o d s t a t n ý c h náležitostech. Těmito podstatnými náležitostmi se rozumí předmět koupě a kupní cena.
Vedle těchto podstatných náležitostí může smlouva obsahovat další ujednání, tzv. v e d l e j š í náležitosti, § 601 až 610 Obč. Z. ).

Započtení

Je zánik závazku způsobem nahrazující plnění. Dlužník i věřitel mají vůči sobě navzájem splatné pohledávky. Samotné započtení je pak jednostranným právní úkon, jímž dlužník dává na vědomí věřiteli, že splatný závazek který vůči němu má započítává na svou pohledávku, kterou má vůči věřiteli. Pokud jsou pohledávky v různých výších, tak zaniká do výše pohledávky a rozdíl zůstává i dále. Započítávané pohledávky musí splňovat tyto náležitosti:
- pohledávky musí být téhož druhu
- pohledávky musí být započitatelné
- musí jít o pohledávky splatné
- nesmí být promlčené v době, kdy se setkaly

Odstoupení od smlouvy
Přípustné stanoví – li to zákon nebo smlouva.
Důsledky pro smluvní strany:
- zanikají všechna práva a povinnosti smluvních stran
- smluvní strany jsou povinny vrátit se vzájemně plnění, které poskytly před odstoupením od smlouvy

Odstupné

Znamená právo smluvních stran zrušit smlouvu zaplacením určité částky – odstupného, odstupné musí být sjednáno ve smlouvě ve prospěch jedné či obou smluvních stran. Smlouva se ruší od samého počátku oznámí-li oprávněná smluvní strana straně druhé, že tohoto práva využívá. Právo zrušit smlouvu zaplacením odstupného zaniká, jestliže oprávněná strana přijala plnění druhé smluvní strany.

Nemožnost plnění
Dlužník není schopen splnit závazek pro překážky, které vznikly po vzniku závazku, překážky musí být objektivního charakteru. Dlužník je povinen oznámit nemožnost plnění věřiteli bez zbytečného odkladu poté, co se doví skutečnosti jež činí plnění nemožným a stíhá jej rovněž povinnost nemožnost plnění prokázat.

Kdy se o nemožnost plnění nejedná:
- plnění není nemožné lze-li je splnit i za ztížených podmínek, s většími náklady, či až po sjednaném čase
- týká-li se nemožnost plnění jen části závazku, zanikla povinnost jen ohledně této části
- závazek se považuje za splnitelný, je-li splnitelný za pomoci třetí osoby
Naproti tomu se vždy jedná o nemožné plnění, pokud právní předpisy vydané po uzavření smlouvy a jejichž časová účinnost není časové ohraničená, zakazují dlužníkovi chování k němuž je smlouvou zavázán nebo vyžadují úřední povolení, jež dlužníkovi nebylo uděleno, ač o ně řádně usiloval.

8. Zánik závazku – splnění, započtení, odstoupení od smlouvy, odstupné, nemožnost plnění

Splnění závazku vyžaduje určité chování , k němuž se dlužník ve smlouvě zavázal. Toto chování může mít pasivní nebo aktivní obsah. Tzn. ze smlouvy může vyplynout dlužníkovi povinnosti něco činit, konat nebo naopak zdržet se určitého chování, příp. strpět činnost jiné osoby.

Z hlediska předmětu závazku je možno rozlišovat závazky nepeněžité (hmotná nebo nehmotná podstata) a peněžité.

Splnění peněžitého závazku

Je to obvyklá a častá forma zániku obchodních závazků. Nejčastěji jde o peněžité plnění v případě zaplacení ceny. Stanovení ceny je pravidelnou podstatnou náležitostí smlouvy.
Stanovení ceny – konkrétní částka, cena ve smlouvě není sjednána (dlužník zaplatí cenu obvyklou, tj. cenu srovnatelného zboží), cenová doložka (cena bude dodatečně upravena s přihlédnutím ke změnám výrobních nákladů apod.), způsob stanovení ceny nebo se odvoláváme na rozpočet (smlouva o dílo).

Doba plnění závazku

Vychází se z dohody účastníků, pokud není určena vychází se ze zákona – věřitel je oprávněn požadovat plnění okamžitě po uzavření smlouvy a dlužník musí splnit bez zbytečného odkladu, pokud ho o to věřitel požádá.

Ve prospěch věřitele – věřitel je oprávněn před touto dobou požadovat plnění, ale dlužník není oprávněn toto plnit před lhůtou splatnosti.
Ve prospěch dlužníka – věřitel nemůže požadovat plnění před uplynutím lhůty, ale dlužník je oprávněn závazek splnit před lhůtou splatnosti.
Dílčí plnění – dlužník plní svůj závazek po částech, ale v souladu se smlouvou, už ve smlouvě je stanoveno, kdy a kolik zaplatí.
Částečné plnění – dlužník plní pouze část závazku, ale v rozporu se smlouvou, jde o plnění vadné a dlužník se dostává s plněním závazku do prodlení.

Místo plnění závazku

Stanoví se dohodou účastníků, kde bude dlužník plnit. Není-li to dohodnuto ve smlouvě, je místo plnění stanoveno ve prospěch dlužníka (nepeněžitý závazek) v místě, kde měl v době uzavření smlouvy své sídlo, místo podnikání nebo bydliště. V případě plnění peněžitého závazku je dlužník povinen plnit v sídle nebo místě podnikání, popřípadě bydliště věřitele. Jestliže věřitel změní sídlo, povinnost dlužníka se nemění – plní v novém místě, ale může požadovat náhradu nákladů na hledání nové adresy věřitele. Peněžitý závazek možno plnit u banky věřitele složením peněz ve prospěch jeho účtu, případně prostřednictvím banky dlužníka i věřitele. Platí, že závazek je splněn připsáním na účet věřitele. Obdobně platí, že závazek, který je plněn prostřednictvím pošty je splněn vyplacením peněz věřiteli.

Postoupení pohledávky

Postoupení pohledávky za úplatu – postupník uhradí postupiteli určitou částku za postoupení pohledávky. V případě insolventnosti pohledávky (kdy se postupitel chce zbavit pohledávky) – postupitel ručí za dobytnost pohledávky do výše částky, kterou přijal.

Výjimky, kdy pohledávku nelze postoupit:
- nelze postoupit pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele
- nelze postoupit pohledávku, jejíž obsah by se změnou věřitele změnil
- nelze postoupit pohledávku, kterou nelze postihnout výkonem rozhodnutí
- nelze postoupit pohledávku, pokud by to odporovalo dohodě s dlužníkem (ve smlouvě by bylo uvedeno, že věřitel pohledávky nepostoupí)

Převzetí dluhu
Dlužník se zbavuje závazku a tento závazek přechází na třetí osobu – smlouva o převzetí dluhu – musí být písemná – je to smlouvy mezi dlužníkem a třetí osobou. Třetí osoba na sebe bere závazek splnit dluh, nastoupí jako dlužník na místo původního dlužníka. S tímto musí souhlasit věřitel, souhlas nemusí být písemný a souhlas lze vyjádřit i konkludentně tzn., že přijme nabízené plnění od třetí osoby.

Převzetí dluhu

Smlouva o převzetí dluhu může být uzavřena i bez dlužníka – smlouva mezi věřitelem a třetí osobou. Věřitel tak může požadovat plnění jak po dlužníkovi, tak i po třetí osobě (třetí osoba se stává dlužníkem vedle původního dlužníka).

Přistoupení k závazku
Třetí osoba prohlásí, že splní závazek za dlužníka. Je to vztah mezi věřitelem a třetí osobou. Závazek dlužníka trvá tak, že nový i starý dlužník plní společně a nerozdílně, tzn., že věřitel může požadovat plnění po kterémkoliv dlužníkovi (jak starém tak i novém). Dohody musí mít písemnou formu, nevyžaduje se souhlas dlužníka.

8. Zánik závazku – splnění, započtení, odstoupení od smlouvy, odstupné, nemožnost plnění

Nejobvyklejším způsobem je řádné a včasné plnění. Splnění závazku znamená, že je naplněn jeho hospodářský účel, pro něž byla smlouva uzavírána. Nelze hovořit o splnění závazku, pokud bylo plnění poskytnuto, ale přitom jde o jiné plnění (může být vymíněn určitý typ plnění – vlastnosti výrobku apod.).

Změny v obsahu závazků

V případě prodlení věřitele, kdy věřitel nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou k splnění dluhu, má dlužník právo:
- požadovat náklady, které mu v souvislosti s tím vznikly,
- požadovat náhradu škody, která mu byla způsobena věřitelovým prodlením.

Změny v osobě věřitele nebo dlužníka

Ke změnám v osobách účastníků závazkového vztahu, tj. věřitele či dlužníka může docházet buď na základě jednání těchto účastníků (převod práva či závazku) nebo na základě zákona (přechod práva či závazku).

Postoupení pohledávky
Smlouva o postoupení pohledávky musí mít písemnou formu, musí být uvedeno, jaká pohledávka se postupuje (v jaké výši) a komu je postupována (postupníkovi nebo třetí osobě). Smlouva je platná v okamžiku, kdy se postupitel a postupník dohodnou, jaká pohledávka bude postoupena. Dlužník toto nemůže ovlivnit. Postupitel má povinnost oznámit dlužníkovi postoupení pohledávky a na základě toho, je dlužník povinen plnit novému věřiteli (postupníkovi). Pokud se dlužník od věřitele (postupitele) nedoví, že pohledávku postoupil, může i nadále plnit starému věřiteli – postupiteli, ale v případě, že mu postupník prokáže postoupení pohledávky, musí plnit novému věřiteli (postupníkovi).

7. Změny závazkového vztahu – obsahu, subjektů

Změny v obsahu závazků

V souladu se zásadou smluvní volnosti je právo účastníků závazkového vztahu měnit svá vzájemná práva a povinnosti. Účastníci se mohou dohodnout na jakýchkoliv změnách dříve uzavřené smlouvy. Důležité je, aby při těchto dohodách dodrželi buď zákonem předepsanou formu, případně jimi dohodnutou formu. Změny se mohou týkat jak podstatných náležitostí, tak i jejího dalšího obsahu (té smlouvy) a to i v takovém rozsahu, že vlastně vzniká smlouva jiná. Také se účastníci můžou dohodnout na zrušení smlouvy, což znamená, že nadále nejsou vázáni zrušenou smlouvou.

Naproti tomu jsou právně nepřípustné jakékoliv změny závazků smlouvy jednostranným úkonem jednoho z účastníků. Občanský zákoník však upravuje případy, kdy se dlužník nebo věřitel dostane do prodlení v souvislosti s plněním svého závazku.

V případě prodlení dlužníka, kdy dlužník nesplní svůj dluh řádně a včas, má věřitel právo:
- od smlouvy odstoupit, pokud dlužník závazek nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě poskytnuté věřitelem,
- požadovat, jde-li o peněžité plnění, vedle tohoto plnění i úroky z prodlení,
- požadovat náhradu škody způsobené prodlením dlužníka.

Další podstatnou náležitostí je zveřejnění soutěžních podmínek:

Změny či doplňky v podaném návrhu lze provádět jen po dobu, kdy jej lze odvolat. Této úpravy soutěžních podmínek lze využít k vypsání tzv. užší soutěže, což je užší výběr z několika nejlepších návrhů.

Výběr nejvýhodnějšího návrhu provádí vyhlašovatel. Je vázán lhůtou, kterou stanovil v podmínkách soutěže. Jinak má úplnou volnost při výběru nejlepšího návrhu. Pokud stanovil kritéria pro vyhodnocení soutěže, je povinen se jimi řídit. Je ovšem povinen vybrat nejlepší návrh a ten přijmout. Pokud to podmínky soutěže připouští, může vyhlašovatel všechny návrhy odmítnout, respektive, žádný návrh nepřijmout.

Vyhlašovatel je povinen oznámit přijetí návrhu vítěznému soutěžiteli ve lhůtě stanovené v soutěžních podmínkách. Pokud lhůtu nedodrží, je soutěžitel oprávněn odmítnout smlouvu uzavřít, je však povinen toto oznámit vyhlašovateli bez zbytečného odkladu - smlouva nevznikne.

5. Veřejný návrh na uzavření smlouvy

Veřejný návrh musí být vhodným způsobem zveřejněn např. prostřednictvím inzerátu v tisku, rozhlasu či televize. Stejným způsobem jak byl zveřejněn jej rovněž odvolat. K odvolání však může dojít pouze před jeho přijetím.

Oferent je povinen uzavření smlouvy potvrdit tomu příjemci, který jako první oznámí přijetí návrhu. K potvrzení musí dojít bez zbytečného odkladu po přijetí návrhu.

Oferent může potvrdit uzavření smlouvy i dalším příjemcům. Veřejný návrh může obsahovat závazek oferenta k uzavření smlouvy se všemi příjemci. V takovém případě je smlouvy uzavřena s těmi příjemci, kteří bezvýhradně a ve lhůtě ve veřejném návrhu stanovené návrh přijaly. Oferent není povinen uzavření smlouvy potvrdit.

6. Obchodní veřejná soutěž
Podstatou obchodní veřejné soutěže je, že výzva je adresována neurčitému okruhu osob k podávání návrhů na uzavření smlouvy. Smyslem je získání vzájemně si konkurujících návrhů na uzavření smlouvy, z nichž vybere vyhlašovatel návrh nejvhodnější a s jeho navrhovatelem uzavře smlouvu.

Vyhlášení soutěže vyžaduje písemnou formu. Nelze ji zveřejnit prostřednictvím rozhlasu či televize, ale je možno ji zveřejnit prostřednictvím tisku. Podstatou je, aby vyhlášení soutěže bylo adresováno neurčitému počtu osob. To je splněno i pokud vyhlašovatel omezí soutěž na určité území či okruh osob(např. kvalifikace).

Další podstatnou náležitostí je zveřejnění soutěžních podmínek:

- předmět smlouvy
- zásady ostatního obsahu zamýšlené smlouvy na nichž vyhlašovatel trvá
- způsob podávání návrhu
- lhůtu do které lze návrhy podávat
- lhůtu pro oznámení výsledků soutěže

Zveřejněné podmínky soutěže nelze během soutěže měnit, případně soutěž zrušit, ledaže by si toto právo vyhradil v podmínkách soutěže. Změnu či zrušení je povinen vyhlašovatel zveřejnit stejným způsobem jak bylo zveřejněno vyhlášení soutěže.

Do soutěže lze zahrnout jen ty návrhy, které odpovídají vyhlášeným podmínkám soutěže.

Odvolat předložený návrh lze pouze ve lhůtě stanovené v podmínkách soutěže pro předkládání návrhů. Od tohoto se můžeme odchýlit v případě, že to povolují soutěžní podmínky. Ty mohou stanovit oprávnění soutěžitele odvolat návrh i po uplynutí lhůty k podávání návrhu nebo mohou stanovit neodvolatelnost podaného návrhu.

K zániku návrhu dochází:

- uplynutím lhůty stanovené v návrhu k jeho přijetí
- uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy
- dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli

Lhůta k přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu začíná běžet okamžikem podání telegramu, lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, přip. od data uvedeného na obálce. V případě použití telefonu, dálnopisu, faxu či jiných prostředků, běží lhůta pro přijetí návrhu od okamžiku jeho dojití adresátovi.

Bezvýhradné a včasné přijetí návrhu osobou, které byl adresován má za následek uzavření smlouvy. Přijetí je účinné okamžikem, kdy dojde navrhovateli (oferentovi), pouhá nečinnost či mlčení adresáta neznamená přijetí návrhu. K přijetí může dojít i konkludentním jednáním tj. adresát smlouvy ji začne smlouvu plnit. I pozdní přijetí návrhu může mít za následek uzavření smlouvy a to:
- oferent sdělí adresátovi, že jeho přijetí akceptuje
- z písemného sdělen a dalších okolností vyplývá, že by došlo k včasnému přijetí nebýt neobvyklých podmínek

Pokud souhlas s přijetím návrhu obsahuje současně dodatky, omezení či jiné změny návrhu znamená to zánik návrhu. Současně toto pozměněné přijetí představuje nový návrh ne uzavření smlouvy. Pokud tento nový návrh oferent přijme (bez výhrad a včas), je smlouva uzavřena v novém navrhovaném znění.

4. Smlouva o uzavření budoucí smlouvy

Je to závazek jedné nebo obou smluvních stran uzavřít ve stanovené lhůtě smlouvu, jejímž předmětem bude plnění určené alespoň obecným způsobem. Smlouvy tohoto typu lze využít v těch případech, kdy se ukazuje nutnost zajistit v budoucnu konkrétní plnění. Smlouva musí být uzavřena písemně.

Podstatnou náležitostí je určení doby v níž má být smlouva uzavřena. Bez této dohody smlouva nevznikne.

Smyslem této smlouvy je vznik závazku uzavřít v budoucnu smlouvu, jejímž obsahem je konkrétní rozsah práv a povinností. Povinnost uzavřít budoucí smlouvu může stíhat obě smluvní strany nebo může zavazovat jen jednu. Podle toho se určuje, kdo je oprávněn vyzvat druhou stranu k uzavření smlouvy. Jestliže povinnost uzavřít budoucí smlouvu je uložena oběma stranám, může kterákoliv z nich vyzvat druhou stranu k uzavření smlouvy. Povinná strana má povinnost smlouvu uzavřít bez zbytečného odkladu.

Jestliže povinná strana smlouvu neuzavře, protože mezi účastníky nedošlo k dohodě o obsahu smlouvy, může se oprávněná strana domáhat, aby obsah smlouvy určil soud nebo osoba, na které se účastníci ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy dohodli, příp. se může domáhat náhrady škody.

4. Smlouva o uzavření budoucí smlouvy

Ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy oprávněný vyzval povinnou stranu k uzavření smlouvy, může oprávněný uplatnit právo na určení obsahu smlouvy nebo náhradu škody. Po uplynutí této lhůty, dochází k promlčení.

Právo na uzavření budoucí smlouvy zanikne, pokud oprávněny nevyzve oprávněnou stranu k uzavření smlouvy v době stanovené ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy.

5. Veřejný návrh na uzavření smlouvy

Veřejný návrh na uzavření smlouvy je charakteristický tím, že je adresován neurčitému okruhu osob. Oferent jim nabízí uzavření smlouvy, jejíž obsah musí být již v publikovaném veřejném návrhu řádně určen, již v tomto návrhu musí být uvedeny alespoň podstatné náležitosti smlouvy, která má být uzavřena. V opačném případě nejde o návrh na uzavření smlouvy, ale pouze o podnět k uzavření, který je výzvou k podávání návrhů na uzavření smlouvy.

3. Postupy při uzavírání obchodních smluv

Každá smlouva, tedy i smlouva obchodní, vzniká v okamžiku, kdy se účastníci smlouvy shodli na jejím obsahu.
Uzavření smlouvy zpravidla předchází etapa, kdy se účastníci seznamují s ekonomickými, organizačními a jinými informacemi, tato jednání však nemají právní význam neboť nejde o právní úkony z nichž by vznikaly účastníkům konkrétní práva a závazky.
Při vlastním jednání směřující k uzavření konkrétní smlouvy jde o právní jednání, které mají již pro účastníky právní důsledky. Jakmile totiž účastníci dají najevo vůli, že smlouvu hodlají uzavřít, a jestliže se dohodli na jejím obsahu – min. na podstatných náležitostech – jsou povinni splnit povinnosti ze smlouvy vyplývající a naopak mají právo domáhat se práv jež jim smlouva zajišťuje.
Uzavření smlouvy předpokládá návrh na uzavření smlouvy – ofertu. Jde o jednostranný právní úkon jímž se účastník – oferent – obrací na konkrétní osobu, či osoby s nabídkou uzavřít smlouvy.

Návrh musí:
- vyjadřovat projev vůle směřující k uzavření smlouvy
- být adresován konkrétní osobě nebo osobám (oblátovi)
- být určitý – musí obsahovat min. podstatné náležitosti, pokud jde o smlouvu, která je v zákoně upravena - podstatné náležitosti požadované zákonem, pokud jde o smlouvu inominátní – v zákoně neupravenou – takové náležitosti, které požaduje oferent

Návrh na uzavření smlouvy lze:

- zrušit v případě, že zrušení smlouvy dojde adresátu dříve nebo alespoň současně s návrhem
- návrh lze odvolat – musí v něm být uvedena lhůta odvolání, pokud lhůta není stanov pak návrh může být odvolán do doby než ho druhá strana příjme
- návrh nelze odvolat během lhůty stanovené v návrhu pro jeho přijetí a nebo v případě, že je v návrhu vyjádřena jeho neodvolatelnost
- musí obsahovat vše co je nutné pro obsah smlouvy
- pokud druhá strana návrh nepřijme není smlouva uzavřena, může být sepsán nový návrh
- dokud obě strany s podmínkami návrhu nesouhlasí pak smlouva nemůže být uzavřena – návrh musí být bez výhrad
Návrhy dělíme na:
1. veřejný návrh
2. obchodní veřejné soutěže
3. smlouva o uzavření budoucí smlouvy

2. Zásady uzavírání obchodních smluv

Zásada neformálnosti – říká v jaké formě má být smlouva uzavřena, forma může být ústní, písemná. Písemná forma je povinná pokud je to stanoveno zákonem, nedodržení způsobuje neplatnost smlouvy. Pokud není forma stanovená zákonem , pak závisí na účastnících, jakou formu si zvolí, pokud si jeden účastníků vyžádá písemnou smlouvu, tak smlouva musí být písemná. Pokud není dodržena forma, je smlouva relevantně neplatná, v důsledku nedodržení formy(v zásadě je platná, protože není zákonem stanoveno, že musí mít písemnou formu). Za písemnou smlouvu je považována i smlouva sepsána pomocí elektronických prostředků (fax, mail). Smlouva uzavřená konkludentně, tzv. dva podnikatelé jednají o spolupráci, aniž uzavřeli smlouvu, z jejich jednání jsou známé technické parametry, tudíž je vše dohodnuto, kromě ceny, smlouva je uzavřená v okamžiku zaplacení, aniž by se dohodli, co smlouva bude obsahovat, smlouva není uzavřen, pokud není zaplacena.
Dispozitivní zásada – zahrnuje obsah smlouvy, podstatné(určení předmětu smlouvy a cena) a nepodstatné náležitosti(termín dodání zboží, splatnost ceny, vytýkání vad). Obchodní zákoník navádí podnikatele, jak smlouvu upravit, ale podnikatelé si mohou upravit otázky odlišně. Podnikatelé musí respektovat kogentní úpravu obchodního zákoníku. Smlouva musí být stručná a srozumitelná – musí být formulována, tak aby podnik, ale i třetí osoba si uměla smlouvu vyložit.

Rozlišujeme:

1. typové smlouvy – kupní – zboží, cena
2. inominátní (nepojmenované) smlouvy – části, které si podnikatelé nesjednaní, nahradí obchodním zákoníkem, nutná větší pozornost v případě nepodstatných náležitostí (leasing).
3. smluvní doložky – jedná se o zkratky, jejich význam je mezinárodně uznávaný např. ICOTERM (obchodní komora v Paříži), upravují zejména dopravu (nejčastěji lodní), kdo za co v dopravě odpovídá.
Zásada jednotnosti soukromého práva
Zásada rovnosti účastníků
Zásada smluvní volnosti – účastník může uzavřít smlouvu s kým chce a uzavřít jakoukoliv smlouvu (určit její obsah), pokud uzavře smlouvu o budoucí smlouvě → má kontraktační povinnost (realizační) – u obch.společností, které se musí vypořádat se svými akcionáři (převody CP), kontraktační povinnost vyplývá z jiných zákonů než obch. zákoníku (dodávka vody, plynu, energie, železniční doprava). Obsah smlouvy může být přesně stanoven. Účastníci si buď vyberou smlouvu přesně popsanou – pojmenovanou (popsané smluvní typy) – jejich obsah a náležitosti jsou stanoveny v zákoně nebo nepojmenovanou smlouvu (inominátní smlouva) - §269 odst. 2,3. Občanský zákoník - §51 – předmět smlouvy musí být dovolený a možný.
Zásada poctivého obchodního styku - §265 – nezpůsobuje neplatnost (podle obch. z.), v obč. z. rozpor s dobrými mravy – způsobuje neplatnost, soud k tomu přihlíží.

Zánik obchodně závazkových vztahů

- smlouvou
- ze zákona
- na základě rozhodnutí soudu

OBČANSKÝ ZÁKONÍK X OBCHODNÍ ZÁKONÍK
Absolutní obchody – obchodní zákoník použiji bez ohledu na to, zda jsem podnikatel nebo jiný subjekt, např. vztahy mezi obchodními společnostmi a zakladateli, závazky z burzovního obchodu, z prodeje podniku, nájem podniku, obchodu z bankovních záruk.

Relativní obchody – obchodně závazkové vztahy mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Subjekty jsou podnikatelé a závazek vznikl při jejich podnikatelské činnosti.

Fakultativní obchod – na jedné straně podnikatel, který provádí podnikatelskou činnost a na druhé straně stát (ÚSC), který zajišťuje veřejný zájem.

1. Charakteristika obchodně závazkového vztahu – absolutní a relativní obchody

Obchodně závazkovými vztahy se rozumí závazkové vztahy vznikající mezi podnikateli a týkající se jejich podnikatelské činnosti.

Předmětem těchto vztahů je jednání směřující k dosažení zisku.

Subjekty:
- především podnikatelé (FO, PO)
- dále územní samosprávné celky (kraje, obce, statutární město)

Obsahem závazkových vztahů jsou vzájemná práva a povinnosti účastníků závazkového vztahu. Věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

Vznik obchodně závazkových vztahů
- smlouva
- na základě zákona
- na základě soudního rozhodnutí
- v případě protiprávního jednání – způsobní škody, bezdůvodné obohacení