Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Karel Poláček

− proslul svými satirami na maloměsto Dům na předměstí a románový cyklus Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno
− sžíravou kritiku oživuje humorem, který převládá např. v románu Michelup a motocykl, či v Mužích v ofsajdu
− především však v půvabném dílku Bylo nás pět

− po roce 1945 se humoru a satiře daří ne vždy stejně
− básnická tvorba opustila vážné téma až v 60. letech (písňové texty J. Suchý, J. Vodňanský)
− J. Kainar kritizuje maloměšťáka, např. ve sbírce Člověka hořce mám rád nebo ve výboru písňových textů Miss Otis lituje
− v 70. letech lze jen krotce komizovat
Jiří Žáček píše básně s prvky černého humoru, parodie, recese, či se zálibou v paradoxech
Bohumil Hrabal – Obsluhoval jsem anglického krále
jemný humor je vlastní M. Horníčkovi Chvála Pohybu či F. Nepilovi Lipová alej
− ironii, satiru až grotesku obsahují prózy V. Škutiny, vzpomínajícího na svůj pobyt ve vězení Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů
výrazné komedie se objevují až v 60. letech
V. Blažek pracuje s pohádkovou nadsázkou Tři přání, metodu podobenství užil M. Uhde např. ve hře inspirované K. Havlíčkem Král Vávra
− typ absurdní parodie představují hry V. Havla – Zahradní slavnost
parodický princip též široce rozvinul v 70. až 80. letech I. Vyskočil

− humoru a satiře se daří i v dalších divadlech malých forem: v Semaforu, v divadle Y, v Ha divadle, divadle Husa na provázku, v divadle Járy Cimrmana později např. Sklep a další
− v těchto letech žánr satiry rozvíjeli svými texty i písničkáři – Nohavice, Plíhal, Merta, Hutka, Nos, Paleček, Janík, Vodňanský, Skoumal

− humor a satiru najdeme i v exilové či samizdatové literatuře
− I. Wernisch chápe poezii jako hru, postihuje např. grotesknost našeho každodenního snažení – Zasuté zahrady
− L. Vaculík prostřednictvím humoru odkrývá negativní jevy života – Morčata
− M. Kundera v románu Valčík na rozloučenou zdánlivě zábavnou formou konfrontuje ušlechtilost a vandalství

Karel Václav RAIS (1869-1925)

- učitel ve východních Čechách, později v Praze
- ve svých románech a povídkách zobrazil rodné PODKRKONOŠÍ a oblast ČESKOMORAVSKÉ VRCHOVINY
- pracoval kronikářskou metodou a své příběhy založil na popisech

Otázky výměnkářů, vztah rodičů a dětí a touhu po majetku zobrazil v několika povídkových knihách např.
Výminkáři, Horské kořeny, Rodiče a děti
Mezi jeho nekritičtější díla patří romány: Paničkou, Na lepším, O ztraceném ševci – dvoudílný román

Kálibův zločin – má blízko k naturalismu, ovlivněno Dostojevským
- hl. hrdinou je starý mládenec Vojta Káliba, dědic prosperujícího hospodářství
- smrt matky ho donutí aby se oženil
- dobrácký Vojta netušil, že Karla, kterou si vzal ho nemiluje a má známost s Rachotou, který odešel na vojnu
- tchýně Boučková, která se za novomanžely nastěhovala dělá Vojtovi peklo
- svou dceru proti němu neustále popichuje, takže Vojta na svou ženu sáhl
- ta ho zažalovala, musel si odpykat trest za ublížení na zdraví
- z vězení se vrací o den dříve, po příchodu domů zjišťuje, žena podvádí s milencem Rachotou a že dítě není jeho
- probudí se v něm vlna nenávisti a Karlu zabije, v těžkém pohnutí mysli padá do bezvědomí a umírá

K idylickým románům patří: Pantáta Bezoušek, Zapadlí vlastenci, Západ

Zapadlí vlastenci
- zobrazuje národněobrozenecké snahy českých učitelů a kněží
- kteří v zapadlých vesničkách šířili národní uvědomění a kulturu
- mládenec Karel Čermák nastupuje na učitelské místo v podkrkonošské obci Pozdětín
- je zde srdečně přijat a společně s učitelem Čížákem a farářem Stehlíkem se stává duší kulturního života obce
- nakonec získává ruku farářovy neteře Albíny

Západ – nejsmutnější román v české lit., na ČM vysočině, 50 letý farář Kalousek v 90 letech má odejít, chce zemřít, a zemře dřív než ho vystěhují

Alois JIRÁSEK (1851-1930)

- pocházel z Hronova
- po gymnáziu vystudoval historii na filozofické fakultě v Praze a od r. 1874 učil na Litomyšlském gymnáziu
- po 14 letech přešel na gymnázium v Žitné ulici v Praze
- se svou rodinou žil v ústavní a k prvnímu veřejnému vystoupení se odhodlal až v r. 1917
- kdy jako první podepsal Manifest českých spisovatelů za národní samostatnost
- krátce pak působil jako senátor v parlamentu ČSR

Tvorba:
Dílo je rozsáhlé a čítá romány, povídky a divadelní hry, zde zobrazil české národní dějiny od nejstarších dob až po NO. Jeho historickou tvorbu můžeme rozdělit do několika oblastí, podle toho kterou historickou epochu zobrazil.
Nejstarší období dějin ztvárnil ve Starých pověstech českých, byli určeny hlavně mládeži a ke kterým čerpal prameny hlavně ze středověkých kronik (Kosmas, Dalimilova kronika).
Období husitské – zobrazil v celé šíři od počátků až po vládu Jiřího z Poděbrad.
Mezi proudy - románová trilogie, zde vyjádřil svůj názor na vznik husitství, které pojímal jako lidové soc. hnutí. Zobrazil zde českou společnost na přelomu 14 a 15 stol., kdy vznikaly konflikty mezi králem Václavem IV. arcibiskupem pražským a vysokou šlechtou. Zachycuje rovněž vydání Kutnohorského dekretu v r. 1409 a vzrůstající české reformační hnutí pod vedením Jana Husa.

Proti všem – románová trilogie
- sleduje období 1419-20, kdy se rozmáhá a vrcholí husitské hnutí. Snažil se zobrazit všechny složky husitské
revoluce: radikální tábory, chiliastické sekty a umírnění Pražany.
- dějový rámec tvoří osudy zemanské dcery Zdeny z Hvozdna a její láska k fanatickému knězi Janu Bydlinskému
- oba se dostanou mezi náboženské sektáře (adamity)
- oba hájí manželský svazek před volnou láskou, stihne je msta zfanatizovaného davu
- román vrcholí vylíčením bitvy na Vítkově r. 1420.

Bratrstvo – nejvyzrálejší husitská trilogie
- dějištěm této trilogie je Slovensko v 50. letech 15. století, kdy zbytky husitských vojsk hájí tuto zem pro
Ladislava Pohrobka proti Janu Hunyadymu
- po vítězné bitvě u Lučence r. 1451 jsou však husité – bratříci zatlačování a nakonec poraženi
- celý cyklus je propojen příběhem lásky hejtmana bratříků Talafúse ke krásné, ale zrádné Marii
- patří k umělecky nejlépe propracovaným ženským hrdinkám tohoto autora

Husitský král – nedokončený dvoudílný román
- v němž na příběh Jiřího z Poděbrad vytvořil historickou analogii k protirakouskému odboji Čechů a Slováků za 1. světové války

Z Čech až na konec světa – cestopisná kniha
- zobrazuje období Jiřího z Poděbrad
- jde o převyprávění cestopisu Václava Šaška z Bířkova z konce 15. stol.
- vylíčil cestu poselstva Jiřího z Poděbrad vedeného Lvem z Rožmitálu a z Blatné k francouzskému králi
s mírovým poselstvím

Období husitské rovněž zpracoval v dramatech Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč
Téma pobělohorské zobrazil v několika románech:
Skály – zobrazuje selskou vzpouru organizovanou evang. knězem Matoušem Ulickým v Orlických horách
Psohlavci – zobrazuje povstání chodů proti šlechtici Lamingerovi v 90. letech 17. stol
- Chodové jsou strážci hranic měli od nepaměti řadu výsad od českých panovníků (nevztahovaly se na ně roboty)
- západní hranice (s Německem) však za Habsburků ztratila význam, i když se Chodové neúčastnili stavovského
povstání, jejich území dal císař do zástavy šlechtici Janu Lamingerovi, nutil je robotovat
- zpočátku se Chodové snaží vyjednávat, když nic nevymohli, vzbouřili se
- v závěru románu dějinné podaní splývá s bájí: do roka a do dne umírá Laminger, kterého statečný Jan sladký,
zv. Kozina, vyzývá před popravou na boží soud
- Kozina byl popraven 28.11. 1695. Laminger zemřel 2.11. 1696

Temno – vrcholné dílo
- děj se odehrává ve 20. letech 18. stol. v Praze na Skalce u Opočna
- kniha líčí morální a kulturní situaci českého národa v době protireformačního útlaku, zosobněn jezuitou
Antonínem Koniášem
- hl. postavy: děti kacířského myslivce Machovce Helenka a Tomáš, který je udán za uchovávání nekat. knih
- podaří se mu uprchnout do Žitavy
- jeho děti jsou dány na výchovu ke sládkovi Březinovi do Prahy
- Tomáš pracuje na vinicích, kde má možnost se stýkat s tajnými nekatolíky
- Helenka je dána na převýchovu k Březinově tchýni, ortodoxní katoličce paní Lechové
- Helenka se zamiluje do mladého Jiřího Březiny, je mu určena dráha katolického kněze
- román vrcholí nevelkou scénou svatořečení Jana Nepomuckého r. 1729, jehož kultem chtěli jezuité zahladit
mezi českým lidem památku na Jana Huse.

Období národního obrození, pracoval na základě vlastních historických studií
F. L. Věk – 5-ti dílná románová kronika
- zobrazil životní osudy dobružského rodáka, kupce a národního buditele Františka Vladislava Heka
- v jeho životních osudech odhaluje autor základy obrozeneckého procesu na konci 18 a počátku 19. století
- vystupují zde i známé osobnosti: Šebestián Hněvkovský, V.Thám, J.Dobrovský, V.M. Kramerius atd.
- věk se chce původně věnovat hudbě a divadlu, po milostném zklamání zakotví v rodinném městečku
- poslední díl líčí osudy jeho syna, právníka Václava Vlastimila
- dílo končí r. 1816, kdy byla čeština zavedena na gymnázia

U nás – 4 dílná románová kronika
- Úhoř, Novina, Osetek a Zeměžluč autor zobrazil rodné Hronovsko ve 20-50 letech 19. stol
- obrozenecké hnutí má zde jiný charakter, směřuje k řešení soc. problémů a ke zlepšení hmotné situace
venkovského lidu blahodárným působením kněze Josefa Regnera – Havlovického

Filozofická historie – povídka
- zobrazil události kolem revolučního roku 1848, jak se odrazily v postojích studentstva i městské honorace

Zikmund WINTER (1846-1912)

- blízký přítel A. Jiráska
- pocházel z Prahy, vystudoval historii na filozofické fakultě
- a jako středoškolský profesor působil v Pardubicích, Rakovníku a nakonec v Praze
- vedle učitelské a spisovatelské činnosti se zabýval studiem archivních materiálů
- autorem několika odborných hist. děl, v nichž se zabýval životem českých měst v období od 14 do 17. stol.

Odlišnosti od Jiráskovy tvorby:
- Jirásek se snažil zachytit ve svém díle celé období národních dějin, Winter období 16 a 17. století
- Jiráskovým největ. přínosem byli románové cykly, Winter psal drobné prózy
- Jirásek byl beletristou pak historikem, Winter prvně historikem a pak autorem uměleckých literárních děl

K nejvýznamnějším dílům patří novely, v nichž rozvinul psych. charakteristiku člověka, který se ocitá v konfliktu se svým prostředím. Děj příběhů lidí pronásledovaných osudem a zmítaných vášněmi převzal z městských knih a ze soudních zápisů, patří sem: Krátký jako svět, Proti pánům, Rozina sebranec, Peklo, Vojačka, Panečnice.

Nezbedný bakalář – nejúspěšnější novela
- vypráví o lehkomyslném mladíkovi, vyzraje nad rakovnickými měšťany
- když se dozví, že za něho hledají ve škole náhradu
- sám se svými žáky odchází do Prahy, tam zakotví jako úspěšný advokát

Mistr Kampanus – životní dílo, jediný román
- autor zde byl inspirován konkrétní osobou
- humanistickým básníkem a pražským univerzitním prof. Janem Kampanem Vodňanským
- zobrazil zde mravní konflikt vzdělaného humanisty, nuceného vyrovnávat se s kompromisy
- je zde vylíčen kulturní a politický obraz Prahy v letech 1612-1622
- Kampanus je zobrazen jako laskavý a náročný učitel, jemný člověk a nešťastný muž, kterému umřela žena
- pak se plně oddal práci na univerzitě
- jeho protipólem je Jiří Mollerus, lehkovážný a líný mluvka, Kampanus mu zabránil, aby se stal mistrem
- který se po Bílé hoře stane informátorem a donašečem císařských místodržících v Praze
- ten se také Kampanovi mstí
- Kampanus se snaží zachránit univerzitu tím, že přestoupí ke katolíkům
- univerzita nakonec padne do rukou Jezuitů, hlavní hrdina pak spáchá sebevraždu

Osvobozené divadlo

- začátky spadají zprvu do amatérské sekce Devětsilu do r. 1925.
Tehdy inscenoval režisér Jiří Frejka s pražskými konzervatoristy vlastní verzi Moliérovy hry
Cirkus Dandin – premiéra se uskutečnila ve vyšehradském divadélku Na slupi
- představení upoutalo pozornost a r. 1926 uvedl Frejka další manifestační představení, tentokrát Nezvalovu
Depeši na kolečkách – poetistickou vizi revoluce jako slavnosti

Pak byli uváděny hry zahraničních autorů, Appolinairovy prsy Tirésiovy, hry F.T. Marinettiho, A. Bretona atd.
Z českých her to byla Nezvalova a Vančurova.

Na počátku r. 1927 se divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé straně. Výrazně do jeho profilu zasáhl Jindřich Honzl, který prosazoval požadavek znakovosti divadla (mělo se určitým specifickými znaky lišit od ostatních).

V březnu r. 1927 (poprvé se zde objevil i Jaroslav Ježek) došlo mezi ním a režisérem Frejkou k roztržce, který Frejka řešil odchodem z Osvobozeného divadla a později působil jako režisér Národního divadla.

10.4.1927 se zde uskutečnilo soukromé studentské představení Vest pocket revue (malá revue do kapsičky u kapsy)- směs písniček a scének}, používali slovní komiku, které se inspirovalo o filmovou groteskou, kabaretem, lidovou zábavou a cirkusem. Zde poprvé vystoupili Jiří Voskovec a Jan Werich.
Komika obou aktérů se zaměřovala na aktuální projevy lidské hlouposti, nadutosti, parodií a ironií obracena naruby vše, co se tvářilo důstojně, hlubokomyslně a strnule vážně.
Jejich výsměch nebyl zaměřen na něco určitého, byl to smích pro smích, aby byla legrace – sranda.

Významnou osobou Osvobozeného divadla byl také hudební skladatel Jaroslav Ježek.
Společně s Voskovcem a Werichem vytvořil písně, které zásadně ovlivnily celou českou písňovou tvorbu. Hudba k těmto písním byla ovlivněna jazzem a blues.
Mezi nejznámější patří:
Stonožka
, Co na světě mám rád, Proti větru, Svět patří nám, Klobouk ve křoví, Hej rup a další.

Osvobozené divadlo sídlilo většinou ve Vodičkově ulici u Nováku (dnes divadlo ABC). V a W zde uvedli v letech 1927-1938, 27 inscenací, většinou v režii Jindřicha Honzla.
V s W vystupovali ve svých hrách jako dvojice komiků v postavách nešiků, dobrodruhů a tuláků putujících z jedné hry do druhé.
Významného účinku nabyly jejich předscény –Forbíny, kde se projevovala jejich schopnost navázat kontakt s publikem.
Až do r. 1931 rozvíjeli své pojetí divadla jako dadaistické a lyrické frašky. Jejich typický slovní humor v dialozích využíval bohatství českého jazyka. Projevoval se také v jejich písňových textech. Jejich hry nebyly tehdy vyostřeny jednoznačně politicky ale společensky.
Jsou to např. Premiéra skafandr, Smoking revue, Sever proti Jihu, Golem, Fata morgana aj.

Politická divadelní satira – více pol. narážek. Hry si psali sami WaV. Od r. 1932 dochází k politizaci divadla tento zásadní obrat znamenalo uvedení hry Cesar.
Ve hře Osel a stín
- přijede do antické Abdéry na najatém oslu zubař Nejezchlebos (Werich) aby marně vymáhal dluhy od svých
pacientů.
- oslař Skočedopolis (Voskovec) žádá na Nejezchlebovi zaplacení dopravy a příplatek za stín, který osel v létě na
slunci vrhá
- spor o stín přeroste v absurdní proces s pol. pozadím
- bezhlavé uctívání osla urazí boha Dionýsa ten zatmí slunce
- lidem se vrátí rozum teprve, až když je osle sněden
- hra vyvolala protest německého velvyslanectví, hlavně oproti využití Hitlerovy řeči, když oživlý osel promluví

Kat a blázen – vyvolala ve své premiéře demonstraci a výtržnosti českých fašistů, takž další divadelní sezónu hráli V a W v divadle Rokoko na Václavském náměstí
- nazvali ho tzv. Spoutané divadlo
- hra je příběhem o kariéře bezvýznamného úředníčka, slabocha a nízkého člověka, z něho se stane krutý
diktátor-kat a blázen

Ve spoutaném divadle uvedli V a W Balada z hadrů nejúspěšnější hra přes 250 repríz
- kterou byl vzdán hold francouzskému renesančnímu básníkovi Francoisi Villonovi a zároveň poměry zbídačené Francie po stoleté válce nabízely analogii se současností

Rub a líc –vystupují V a W v postavách vagabundů – Krev a Mlíko
rub – to špatné válka, smrt, líc- dobré co fašismus přináší (polévky pro chudé,práci pro nezaměstnané)
- známá je scéna kdy se oba dostanou do tajného zbrojního skladu
- myslí, že našli sklad potravinových konzerv, na nichž stojí nápisy Kupp Essen
- což podle jejich výkladu znamená jezte kroupy
- Krupp byl německým koncern vyrábějící zbraně
- teprve pak oba zjistí, že jde o nebezpečné zbraně, hra se stala námětem pro film Svět patří nám

Mezi další politické patří Těžká Barbora, Pěst na oko
8.11. 1938 den před premiérou Hlava proti mihuli bylo divadlo úředně zavřeno. V a W a Ježek emigrovali do USA po r. 1945 se vrátili 1 hra po válce byla Divotvorný hrnec muzikál, kde hráli v různých typech divadel. Významná byla jejich spolupráce s rozhlasem. Prostřednictvím londýnského rozhlasu byly vysílány tzv. černé čtvrthodinky do okupované země.

Autorská dvojice spolupracovala také s filme. Před odchodem do emigrace natočili filmové komedie:
Pudr a benzín, Peníze nebo život, Hej rup, Svět patří nám.

Na výtvarné výzdobě Osvobozeného divadla se podíleli významní čeští umělci: Jindřich Štýrský, František Zelenka, František Muzika.
Vystupovali zde i významní tanečníci: Joe Jenčík, Saša Machov a celá řada významných herců: František Filipovský, Miloš Nedbal, Jindřich Plachta, Ljuba Hermanová, Hana Vítová atd.

K blízkým spolupracovníkům Jiřího Frejka patřil v Osvobozeném divadle herec, zpěvák, hudebník a režisér
Emil František Burian, který v r. 1927 založil soubor pro sborovou recitaci – voiceband (voisbend), s nímž uváděl např. Máchův Máj, Havlíčkův křest svatého Vladimíra, Wolkerovy balady.

V divadelní sezóně 1933/34 založil divadlo D34 (r. 1948 ztrácelo úroveň, po smrti Buriana, bylo pojmenováno po něm Divadlo E. Buriana) společensky angažované divadlo. Jeho dramaturgie vycházela převážně z dramatizací básnických a prozaických děl, např. Máchova Máje, Haškova Švejka, Benešova Dona Pabla, Dona Pedra a Věry Lukášové, Dykova Krysaře.
Burian zde uváděl i díla svých současníků, např. Žebráckou operu Bertolda Brechta, Milence z kiosku Vítězslava Nezvala.
Z jeho vlastních děl je to např. scénická montáž z lidové poezie Vojna v niž aktualizoval protiválečnou tradici národní písňové lyriky.
Uváděl i barokní lidové hry pod názvem Lidová suita, např. o sv. Dorotě, komedie o Františce a Honzíčkovi.
V době okupace uvedl na své scéně Nezvalovou Manon Lescaut. V r. 1942 bylo divadlo uzavřeno a Burian byl uvězněn v koncentračním táboře.
V době okupace existovalo ještě Divadélko pro 99, které po uzavření Osvobozeného divadla vedl Jindřich Honzl. Ten zde uvedl např. vlastní kompozici z milostné korespondence Karolíny Světlé a Jana Nerudy
Román lásky a cti.
V divadle Větrník byly v režii Josefa Šmída uváděny literární večery.

Jakub Arbes (1840-1914)

- narodil se v Praze na Smíchově v rodině ševcovského mistra
- po ukončení reálného gymnázia studoval polytechniku (nedokončil je)
- začal se věnovat žurnalistice a spisovatelské činnosti
- v státoprávní době pronásledován a v r.1873 odsouzen v Č.Lípě německým soudem na dobu 13 měsícům vězení
- po návratu se vrátil k publicistické činnosti, ale pro svůj protivídeňský postoj a sympatie dělnického hnutí propuštěn z redakce Národních listů
- 1879 ztratil místo dramaturga Prozatímního divadla
- žil jako spisovatel na volné noze, snažil se vydávat vlastní časopisy nebo přispíval svými články do různých novin a časopisů
- později trpěl vážnou oční chorobou, která mu znemožnila číst a psát, zde mu pomáhala dcera Olga

Tvorba:
V žurnalistice vedle soudniček psal politické zprávy, úvahy namířené proti církvi,
vídenské vládě, fejetony, reportáže, práce z dějin divadla
Psal soc. romány, vedla ho k tomu společenská nespravedlnost, kterou pociťoval na sobě.
Kandidáti existence (1878)
- pokus uskutečnit utopický socialismus v praxi ⇒ snaha o odstranění společenských a sociálních rozdílů mezi lidmi pomocí nějakého dobrého skutku

Štrajchpudlíci
- těží ze života pražského dělnictva 1824-48 v barvírnách plátna
- přivádí mezi ně sociálního reformátora, který se snaží uskutečnit zásady utopického socialismu

Mesiáš
- příběh revolucionáře, který se po mnoha letech vrací z vyhnanství do vlasti
- pozoruje, jak se česká společnost vzdálila myšlenkám revoluce

Karel Čapek

R.U.R – touto hro si získal mimořádný ohlas
- společnost Rossums Universal Robots na základě vědeckého objevu vyrábí roboty
- představa ředitele závodu na výrobu robotů je scestná, uvádí v pochybnost nejvyšší lidské hodnoty – práci,
tvorbu a lásky
- počáteční pomocníci člověka přerostou v jeho protivníky
- roboti se vzbouří a vyvraždí lidi, což znamená i jeho zánik, neznají tajemství své výroby
- v závěru hry se ve 2 robotech probudí cit, člověk při jejich výrobě do nich vložil i kus sebe sama hlavně vůli žít
a přežít
- poslední člověk na světě – Alquist je oslovuje jmény prvních lidí a žehná jim

Věc Makropulos
- vypráví o touze člověka po věčném životě
- slavná zpěvačka Emilie Matry dosáhne díky elixíru života tak nadpřirozené dlouhověkosti (300 let), přináší jí to
nudu a únavu
- hodnota lidského života totiž spočívá v přirozenosti, tedy i v jeho pojímavosti

v 30. letech se Čapek soustředil na politicko-společenské drama.
Bílá nemoc – hra, autor zde burcuje proti válce, varuje před rozpínavostí fašismu, před nebezpečím, které sebou přinášejí zfanatizované davy
- jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci, lékař Galén pro ní vynalezl lék
- vydá ho jen tehdy, když se vlády zavážou, že již nikdy nebudou válčit
- bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg, kterého Galén odmítá léčit
- Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír, ale ten odmítá, Krüg spáchá sebevraždu
- ani maršál nedonutí Galéna změny stanoviska, sám je pak touto nemocí zasažen a na naléhání své dcery Galéna
poslechne
- Galén přichází k maršálovi s lékem, ale je ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce,lék je
zničen
- Galén – obětavý venkovský lékař se vlastně dostává do paradoxní: veden nejhumánnějším záměrem – přinutit
lidstvo k míru – ocitá se v rozporu humanistickým posláním lékaře, který je vázán Hippokratovou přísahou
pomáhat nemocným, všem bez rozdílu. Výsledkem dramatu je pak trojí tragédie:
1. dr. Galén, který nedospěje k cíli svého osamoceného boje
2. maršála, jehož obracení pod tlakem okolností přišlo pozdě
3. zmanipulovaného a zfanatizovaného davu lidí, kteří slepě vykonávají příkazy mocných.

Matka – hra
- hl.hrdinka rozmlouvá postupně se svým mrtvým manželem a mrtvými syny
- byli ochotni zemřít za svou pravdu
- svého nejmladšího syna Tonyho brání, nechce ho ve válce ztratit
- až otřesná zpráva o bombardování škol a zabíjení malých dětí ji přiměje dát svému synovi zbraň a poslat ho do
války

Jaroslav Vrchlický (1853-1912)

- jeho občanské jméno Emil Frýda
- narodil se v Lounech
- po maturitě studoval na filozofické fakultě historii, románské jazyky , filozofii
- po 3 letech odchází ze studií do Itálie,kde působil jako vychovatel ve šlechtické
rodině
- po návratu působil jako tajemník Českého učení technického
- v r. 1893 se stává profesorem srovnávacích dějin literatury na pražsko univerzitě
- oženil se s dcerou Sofie Podlipské
- manželství bylo na začátku šťastné, ale později už ne krize se odráží v jeho tvorbě
- do té doby byl vysoce uznávanou osobností české poezie doma i v zahraničí
- od r. 1908 je velmi vážně nemocen /nervovou chorobou/
- ranila ho mozková mrtvice

Charakteristika tvorby:
Jeho dílo sčítá 270 titulů, z toho 80 básnických sbírek, zbytek tvoří překlady z 18 cizích jazyků a dramatické tvorby. Psal poezii, dramata,literární studie a překládal

Z hlubin (1875)
- 1. básnická sbírka
- sbírka, která prozrazuje silný vliv Nerudova Hřbitovního kvítí
- verše plné pesimismu a melancholie

ve sbírkách Eklogy a písně a Poutí k Eldorádu a dalších sbírkách 80. let vyjadřuje svou lásku k životu a rodinnému štěstí, oslavuje ženu jako zdroj krásy.

V 90 letech dochází v jeho intimní lyrice k prudkému zvratu.Dokazuje to sbírka:
Okna v Bouři (1894) manželská krize
- do ní je zařazena báseň Za trochu lásky vyjádření smutku, protikladnost zpovědi, básník odmítá lásku, ale zároveň po ní touží.

Intimní poezie dosahuje životní rovnováhy
Hudba v duši, Moje sonáta – uplatnil nové básnické formy románských literatur:
znělku, villonskou baladu, italskou baladu, rondel, ritornel

Filozofická poezie
Zlomky epopeje (1878-1906)
- hlásí se k idejím lidského pokroku a optimisticky zdůrazňuje velkou budoucnost lidstva
Selské balady
- čerpají náměty z dějin selského odboje,v baladách zachycuje počátek, nebo tragický závěr těchto bouří např. Hrabě Breda

Dramata: témata z českých dějin
Hippodamie
- nejslavnější drama, dramatická trilogie
- zpracoval jí jako scénický melodram Zdeněk Fibich
Noc na Karlštejně
- hra plná zápletek daných zákonem pobytu žen na hradě Karla IV

Překládal především z francouzštiny.
Přeložil jako 1. do češtiny Dantovu Božskou komedii.
Uvedl do české literatury řadu zahraničních spisovatelů:Victora Huga, Charlese Baudelaira, Danta Alighieriho, Francesca Petrarcy, Williama Schakespear, Johanna Wolfganga Goetha, Fridricha Schillera a dalších

Svým dílem dovršil úsilí o světovou úroveň české literatury
Svou poezií připravil místo pro nové umělecké směry, impresionismus a symbolismus

Svatopluk Čech (1846-1908)

- pocházel z Ostředku u Benešova z rodiny hospodářského správce panských statků
- měl patnáct sourozenců (byl nejstarší)
- vystudoval práva krátce byl advokátním koncipientem
- nakonec se stal publicistou a spisovatel
- r. 1878 spoluzakladatel a pak 20 let řídil časopis Květy
- nikdy se neoženil, byl velmi plachý
- navštívil Francii, Itálii, Švýcarsko

Epická poezie
- můžeme jí rozdělit do 4 tématických celků
- 1.náměty historické
- epos Husita na Baltu (byla uveřejněna v almanachu Ruch)
- Báseň Žižka–líčí jak chtěl Žižka zničit Prahu a jak mu v tom Rokycana zabránil,když nabádal Čechy k národní jednotě
- Václav z Michalovic (nejslavnější a nejzdařilejší epos)
- o malém chlapci, který je vychován Jezuity
- vychovali si ho k obrazu svému, když zjistí že je synem šlechtice popraveného po bělohorské porážce
- poté vypovídá jezuitům poslušnost
- končí tragicky-když chce z kopule chrámu volat lidu, spadne a zabije se

2. náměty alegorické
- prezentovány 2 básněmi Evropa a Slávie
- název lodi Evropa odplouvají na ní političtí vězňové-Revolucionáři Pařížské komuny do vyhnanství
- vypukne na ní spor mezi radikály a umírněnými, zvítězí umírnění a vůdce radikálů vyhodí loď do povětří
- na lodi Slávie plují slovanští revolucionáři do vyhnanství
- Slované se sjednotí, aby čelili vzpouře anarchistů, spor končí symbolickým smířením- sňatkem Polsky s Rusem

3. náměty venkovské
- Ve stínu lípy – 7 veselých i vážných příběhů,
- Vyprávějí si je obyvatelé malé vesničky, kteří se scházejí na lavičce pod lípou
- vyprávějí si příběhy, které se opravdu staly

Lešetínský kovář (1883)
- část nákladu byla díky vládě zkonfiskována (díky ději)
- líčí živost venkovského kováře Václava a jeho dcery Lidušky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu
- shromáždí kolem sebe nespokojené dělníky a vyvolají vzpouru
- vzpoura je potlačena a kovář při ní zahyne, kovárny se ujímá Václav pomocník, ženich Lidušky

4. náměty satirické
Hanuman – zvířecí epos
- příběh o opičím státě, který chce vstoupit do Evropy
- kritizuje Lumírovce

Josef Václav Sládek (1845-1912)

- narodil se ve Zbirohu u Berouna
- studoval přírodní vědy,studium přerušil 2 pobytem v USA (působí jako učitel,
redaktor krajanských novin, dělník na farmách, na stavbě železnice a na lodi)
- oceňoval demokratičnost veřejného života, všímal si stinných stránek americké společnosti a špatného postavení černochů a přistěhovalců
- po návratu z Ameriky působil jako redaktor Národních listů poté prof.angličtiny
- jako dlouholetý redaktor časopisu Lumír probojoval s Vrchlickým, Zeyerem moderní chápání smyslu umělecké tvorby
- jeho život poznamenala smrt jeho první ženy
- 1898 odchází do ústraní, protože je nemocný (nervová choroba)
- jeho chorobou je poznamenána jeho závěrečná tvorba
- jeho pohřeb se stal národní manifestací
- překládal z Angličtiny
- přeložil 33 Shakespearových dramat

Básně (1875)
- 1. básnická sbírka
- lyrické verše
- je poznamenána smrtí jeho první ženy

Na hrobech indiánských
- život o vymírání amerických indiánů

Jiskry na moři (1880)
- obsahuje osobní lyriku a elegičnost nad ženinou smrtí, bolest pomalu ustupuje díky novému rodinnému štěstí

Je proti nám kdo není s námi
- politická lyrika a epické básně ze života venkovského lidu
- vlastenecká lyrika

Selské písně a české znělky (1889)
- sjednoceny do jedné knihy, touto sbírkou si u čtenářů vydobyl velký respekt
- lyrický mluvčí který se chová jako anonymní zpěvák a mluví o sobě jako o venkovanovi a sedlákovi. Vypovídá o svém vztahu k ženě, dětem, polím , jež obdělává vlastníma rukama. Vztah k půdě nechápe vlastnicky, ale jako vztah k životnímu bezpečí
- vzniká nový umělecký směr - ruralismus

V zimním slunci (1897)
- odráží se tu poznamenání jeho nemocí

Poezie pro děti
- Zlatý Máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky věnovány jeho dceři Helence. Užívá v ních různých forem:říkanku, bajku, drobnou lyriku, snaží se jimi povzbuzovat v dětech kladný vztah k rodině,přírodě, práci i k národu.

Neruda prozaik

Malostranské povídky (1878)
- popisuje příběhy z Malé Strany, kterou dobře zná
- otiskoval je samostatně časopisecky, do knihy jich zařadil 13

Trhani (1872)
- popisuje život lidí na železnici, všímá si zde tragických osudů lidí z okraje společnosti

Povídka Pan Ryšánek a pan Schlegl
- vypráví o nepřátelství dvou bohatých obchodníků p. Ryšánka a p. Schlegla, sedávali spolu v malostranském hostinci U Štajniců u téhož stolu,aniž by spolu mluvili
- nepřátelství trvalo 11 let, důvod byl, že milovali stejnou dívku, která si vzala p.Schlegla, ale brzy zemřela.
- Ryšánek onemocněl, v hostinci se neukázal měsíc
- když po dlouhé době vstoupil, Schlegl se vyptával na jeho zdraví, dokonce mu nabídl svůj tabák.

U tří lilií
- o bezcnosti, kterou neohne ani smrt. U 3 lilií se koná zábava. Vypravěč pozoruje dívku, která tančila a potom na nějaký čas opustila zábavu. Když se vrátila, odpověděla na otázku přítelkyně, že jí právě zemřela matka.

Doktor Kazisvět
podivínský doktor Heribert nikdy nikoho neléčil. Na pohřbu rady Schepelera se náhodou sesune rakev s nebožtíkem a víko se otevře. Doktor vezme nebožtíka za ruku a zjistí, ovšem k malé radosti pozůstalých , že rada žije. Od té domy mu lidé začali říkat Kazisvět.

O měkkém srdci paní Rusky
Paní Ruská chodí na všechny pohřby a přitom pláče za zemřelého, ale přitom ho pomlouvá. Lidé si stěžují, tak jí policie zakázala chodit na pohřby. Ona se však přestěhuje k městské bráně, kudy musel projí každý pohřeb.

Hastrman
Postavou je Rybář, který chodí v zeleném fraku, proto Hastrman. Vlastní sbírku kamenů, o které si myslí, že jsou to vzácné drahokamy. Jednou je donesl profesorovi, aby zjistil jejich hodnotu. Dozvídá se, že jsou bezcenné. Snil, že svůj poklad dá neteři,vyhazuje je z okna, ale neteř ho s manželem zastaví, aby své kameny věnoval jejich dětem. Oba dva ho mají rádi,i když nevlastní žádný poklad.

Přivedla žebráka na mizinu
Žebračka „bába milionová“ si chce vzít žebráka Vojtíška, ten jí však odmítá, proto o něm rozhlásí, že vlastní 2 domy. Lidé mu pak nechtějí nic dát a jednou ho najdou zmrzlého.

Neruda novinář

- cestoval po Evropě a své zážitky zpracoval v cestopisných fejetonech

- fejeton-beletristickopublicistický útvar. Je vtipným a duchaplným nedlouhým vyprávěním či úvahou na aktuální téma, ke kterému autor zaujímá osobní postoj. V novinách umisťován pod čarou.

- publikoval je v dennících Hlas, Čas, Národní listy pod šifrou J.N.

- všímal si různých otázek své doby(německého nacionalismu),církve, staročeské politiky. Zajímal se rovněž o všední život obyčejného člověka.

- napsal 2000 fejetonů, 1. máj 1890 = jeho nejznámější fejeton

- z vybraných fejetonů pořizoval knihy: Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, z cestopisných Obrazy s ciziny

Karolína Světlá

- vl. jménem Johanna Rottová, provdaná Mužáková
- pseudonym si zvolila podle manželovy rodné vsi Podještědí
- pocházela ze zámožné obchodní rodiny
- navštěvovala německou školu, doma se věnovala francouzštině,hudbě a ručním pracím
- její učitel hudby, Petr Mužák (později její manžel), jí seznámil s českým národním životem a literaturou
- literární ambice podnítila četbou George Sandové, přátelství s B.Němcovou a smrt její jediné dresy, v literární činnosti hledala zapomnění
- byla aktivistkou ženského hnutí, po vážné oční chorobě se stáhla do ústraní a své práce pak diktovala své neteři

Próza: psala pouze prózu, kterou můžeme rozdělit do 2 okruhů
1. náměty z pražské měšťácké a aristokratické společnosti: nejznámější
Černý Petříček – jde o tragický osud 2 mladých lidí:Františka a Stázičky, jimž příbuzní brání v lásce a připraví jim tak krutý osud
2. náměty z venkovského prostředí: Svého vrcholu dosáhla 5 románů z venkovského prostředí:
Vesnický román
- vypráví o nešťastném manželství Antoše Jírovce, který přišel o statek jako čeledín a oženil se s ovdovělou rychtářkou
- život s touto ženou je nesnesitelný, zamilovává se do Sylvy
- rozchod s manželkou a spojení se Sylvou mu brání vše, Antošova matka (sňatek je pro ní posvátný)
- Sylva slibuje umírající rychtářce,že si Antoše nikdy nevezme
- odchází do alžbětinského kláštera, kde pomáhá nemocným
- brzy umírá i Antoš
- řeší zde manželský konflikt na základě nerozlučitelného manželství

Kříž u potoka
- hl. hrdinka se provdá za člena prokletého rodu Potockých, Štěpána
- prokletí rodu, žádný z jeho členů není v soukromém životě šťastný a manželství končí rozvratem, Eva se rozhodne ho zlomit
- ze začátku je Eva se Štěpánem šťastná, ale pak začnou problémy
- Štěpán vyčítá Evě, že se věnuje více dítěti než jemu, a začne chodit do hospody, najde si i milenku
- Při hádce Evu zraní a ujme se jí Štěp. bratr Arnošt, vyznává jí lásku, a chce aby s ním odešla
- Eva však vytrvá, prosí Štěp. milenku, aby je nechala na pokoji, Štěpán je vyslechne a uvědomuje si Evinu lásku
- stává se dobrým manželem a prokletí rodu je zlomeno

Kantůrčice
- tématem je láska venkovské dívky Enefy k Otíkovi, který za studií v Praze podlehl svodům velkoměsta, ale díky Enefě se mravně obrodí

Frantina
- je zde zobrazena láska chytré a energické rychtářky Frantiny k Apolínovi (vůdce loupežníků)
- o jeho loupežnictví se Frantina dozvídá před svatbou
- uvědomuje si jaké hrozné činy Apolín napáchal, dává přednost morální povinnosti před osobním štěstím a Apolína zabije

Nemodlenec
-dějovou osnovu tvoří psychologický rozpor mezi láskou a pomstou, který je vyřešen tím, že hrdinka upouští od svojí pomsty na zemanské rodině Luhovských, kteří jí způsobili mnoho příkoří

Jan Neruda (1834-1891)

- narodil se v Praze část svého života prožil na Malé Straně
- vyrůstal ve stísněných poměrech
- po maturitě na gymnáziu začal studovat práva a filozofii
- nedokončil je a věnoval se žurnalistice a spisovatelské činnosti
- vůdčí (inspirativní) osobností nové generace, která vydala almanach Máj
- působil jako redaktor v nejrůznějších denících a časopisech (Čas a Hlas)
- v r. 1865 trvale zakotvil v Národních listech
- společně s Hálkem se zasloužil o vydání časopisu Květy a Lumír
- vynikající básník, novinář, prozaik, kritik divadla a literatury
- navštívil německo, Itálii, Francii, Egypt, Balkán
- nikdy nebyl ženatý (lásky: Anna Holinová a K. Světlá)
- k ženám měl vztah velmi vroucný a vášnivý
- ženy ovlivnily mnohé jeho básně

Hřbitovní kvítí (1858)
- 1. sbírka
- vyjadřuje autorovo zklamání ze soudobých poměrů
- vytváří drsné a provokující obrazy lidské bídy,ovlivněna básnickou chudobou a nešťastnou láskou
- verše mají drsný až skřípavý ráz, užívá i hororových slov
- Sbírka byla soudobou kritikou odmítnuta
- 10 let poté nic nenapsal (věnoval se novinařině)

Knihy veršů (1868)
- 2. sbírka
- skládá se ze 3 oddílů: 1.kniha veršů výpravných-převládají zde epické básně
- významné jsou sociální balady:
- Před fortnou milosrdných-starý děda doprovázený svým vnukem do kláštera milosrdných bratří vede monolog, v němž vzpomíná na svůj těžký život. Svou poctivou práci se nedomohl majetku a ani jeho syn mu nemůže zajistit klidné stáří. Děda to však synovi nezazlívá,protože ví jak je život těžký
- Dědova mísa-odhaluje bídu nejchudších městských vrstev, která narušuje i mezilidské vztahy v rodině. Syn svému starému otci vyrábí korýtko, protože rozbil veškeré nádobí, malý vnouček také prosí otce aby ho to naučil, protože když bude starý bude taky nádobí rozbíjet. Poté si syn uvědomí, jak svému otci křivdí.
- 2. kniha veršů lyrických a smíšených- cykly veršů věnované Otci,Matce a Anně
10 básní věnovaných otci zobrazuje konflikt mezi synovskou láskou a vzpurnou mladistvou odbojností, cyklus Matičce básně jsou horoucím vyznáním lásky syna matce. V cyklu Anna obžalovává nespravedlivý osud, že mu nedal možnost uživit svou milou- Annu Holinnovou
- 3 Kniha veršů časových a příležitostných- představuje vlasteneckou lyriku.

Písně kosmické (1878)
- 3 sbírka
- velký úspěch u čtenářů i u kritikem, stal se uznávaným a slavným básníkem
- verše vystihovaly náladu této doby
- obsahuje verše o vztahu člověka ke kosmu,např.v básni A mluví člověk zobrazuje cestu lidí od bezmoci k vítězství, Vzhůru již hlavu národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti,povzbudivá síla pro malý národ plyne s kosmu

V r. 1883 zakládá edici Poetické besedy, v níž měly vycházet básnické práce májovců, ruchovců, lumírovců. Tuto edici zahájil sbírkou:

Balady a romance (1883)
- 4. sbírka
- balady a romance zde osobitým způsobem přetvořil, balady mají ráz spíše rozmarné romance a naopak
- chtěl zde předvést složitost moderního života do zjednodušených poměrů světa minulého
- má 3 okruhy:
1. náměty z národních dějin: Balada česká –rytíř Paleček (šprýmař), před bohyní Vesnou vysloví své přání, aby po své smrti vždy na jaře na 8 dní ožil.
- Romance o Karlu IV.- rozhovor Karla IV. Z Buškem z Velhartic o českém víně je zamyšlením nad povahou českého člověka, která je drsná, nelehce přístupná ale lze si ji oblíbit až delším soužitím s ním. Pod tvrdou slupkou je však skryt bohatý svět prožitků
- Romance o Černém jezeře, Balada o duši Karla Havlíčka Borovského- Havlíčkově duši pomůže do nebe epigram, v němž žádá Jana Nepomuckého a přímluvu za Čechy, aby jim jazyk neshnil v hrobě, v básni je skryta výzva k větší politické aktivitě národa.
2. biblické a legendární motivy – Balada o svatbě v Kanaán- popisuje velkou velkolepš vystrojenou svatbu, kde Ježíš přeměnil vodu ve víno. V závěru je vylovena předtucha mateřských útrap.
- Romance štědrovečerní- žárlivému mládenci Petrovi se zdá sen, že nejkrásnější dívka Andulička dává políbení malému Ježíškovi.
3. motivy obecně lidských vztahů: Romance helgolandská, Balada dětská- inspirován smrtí 2 měsíční dcerky básníka Adolfa Heyduka, které byl kmotrem.
- Balada stará-oklamaná mladá žena s právě narozenou dcerkou skočí do mlýnského náhonu, aby mladý mlynář věděl, co způsobil

Prosté motivy (1883)
- 5. sbírka
- obsahuje intimní a přírodní lyriku
- Nerudova osobní zpověď
- básně jsou rozděleny do čtyř cyklů podle ročního období
- hodně se tam objevuje, jak se Neruda cítí sám

Zpěvy páteční (1896)
- 6. sbírka, poslední jeho sbírka
- vyšla po Nerudově smrti
- vyšla díky Vrchlickému, který ji utřídil
- vlastenecká poezie, láska k národu (ústřední téma)
- básně: V zemi kalichu-verše plné víry ve šťastnou budoucnost národa
- Moje vlajka červená a bílá – vyvolává emotivní vlastenecké asociace
- Jen dál – pohled na bouřlivou minulost, přítomnost a nadějnou budoucnost národa. Věří, že se český národ opět pozvedne.

Vítězslav Hálek (1835-1874)

- pocházel z Mělnicka, kde strávil své dětství
- organizátor almanachu Máje
- po akademickém gymnáziu studoval na filozofické fakultě v Praze, studia nedokončil, věnuje se novinářské a spisovatelské činnosti
- r.1861 stal se redaktorem Národních listů (uveřejňoval své divadelní a literární kritiky a fejetony)
- byl organizačně činný v Umělecké besedě, společně s Nerudou stál u zrodu nových časopisů – Květy, Lumír

Tvorba:
- psal verše, povídky a dramata
- neprošel existenčními problémy jako J. Neruda oženil se ze zámožnou dívkou

Večerní písně (1859)
- 1. básnická sbírka, okamžitě ho proslavila
- básně s motivy šťastné lásky, jarní přírody, důraz na pozitivní životní hodnoty
- byla kladně přijata čtenáři i kritikou

V přírodě ( 3 svazky,1872-1874)
- nový typ přírodní poezie založený na bezprostředním prolnutí básníka s ní
- jaro zobrazuje jako symbol lásky, v přírodě nachází klid pro lidskou společností plnou rozporů. Snaží se psát o rodném kraji

Pohádky z naší vesnice (1874)
- sociální balady, romance a pohádky-používá básnické formy
- snaží se zobrazit soudobý život na vesnici
- děj je zobrazen do středočeské vesnice
- nejvýznamnější jsou sociální balady, vyjádřil v nich rozpor mezi chudobou a bohatstvím, jsou to příčiny utrpení a neštěstí lidu. Nejznámější:
Dražba-při dražbě krávy-jediný zdroj obživy chudé vdovy a jejích dětí pukne hl.hrdince srdce
Jíra-žebrák Jíra nepořídí žebráním ve mlýně, mstí se a mlýn zapálí, ale mlýnská chasa hodí Jíru do ohně.

Povídky z venkovského života
- první povídky se dotýkají vztahu 2 mladých lidí, kterým různé předsudky, zvláště majetková nerovnost nebo rodiče brání v lásce.
Dokladem je povídka:
Muzikantská Liduška
- rodiče brání své dceři v lásce k chudému muzikantovi Toníkovi a nutí jí bohatého
ale nadutého Krajzu
- když nešťastný Toník vidí, že si jí nemůže vzít,odchází na vojnu
- po jeho odchodu se Liduška zmátne na rozumu

Na statku a v chaloupce
- je zde podán protikladný obraz neradostného života na statku s citovou vyprahlostí a chamtivostí bohatých a idylického vztahu chudých lidí

Na vejminku
- zabývá se vztahy mezi dětmi a jejich stárnoucími rodiči, kteří jsou vystavení krutému zacházení

Pod pustým kopcem
- zobrazuje konzervativního sedláka v jeho protikladu syna, na něhož působí nová doba a svobodomyslné názory. Vezme si chudou dívku proti otcově vůli,odchází ze statku

Povídky z městského prostředí
Poldík rumař (rumiště-skládka)
- příběh obětavého a ušlechtilého muže, pečujícího v době nemoci o syna ženy, kterou kdysi miloval a která ho opustila pro pískaře, jenž nakonec opustil jí.

Napsal několik veršovaných dramat s historickými náměty, nejznámější:
Král Vukašín - zahájil éru prozatímního divadla.

Nejznámější tragédie:
Záviš z Falkenštejna.

Karel Jaromír Erben

- nar. 1811 v Miletíně v Podkrkonoší, zemřel 1870
- studoval gymnázium v H.Králové, od r. 1831 filozofii a práva v Praze
- během studia se seznámil s Palackým, vzbuzuje v něm zájem o historii a národopis
- sekretář Českého muzea provádí studie ve venkovských archívech
- v r. 1851 stal se archivářem města Prahy

Tvorba:
a) vědecká: zabýval se literárními a vydával staročeské památky např. Život Svaté
Kateřiny, Komenského Labyrint světa a Ráj srdce, vydal sebrané spisy J. Husa

b) sběratelská: snažil se rekonstruovat původní podobu lidové slovesnosti jako
soubor hodnot a charakteru národa. Výsledkem jsou 3 svazkové Písně národních
v Čechách,později přepracované Prostonárodní české písně a říkadla

c) pohádky: byl přesvědčen, že lidová slovesnost si uchovala zbytky mýtů a bájí o
světě. Pohádky zpracoval tak, aby byl jejich myticky základ zachován nebo
obnoven
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských nářečí původních (nevydal je)
Vyšli zásluhou V. Tilleho v r. 1905 České pohádky(Dlouhý, Široký, Bystrozraký, 3
zlaté vlasy děda Vševěda, Zlatovláska atd.)

d) původní: básnická sbírka Kytice s pověstí národní pracoval na ní 20 let. Obsahuje
13 básní, převážně balad. Základem jsou české báje, které Erben znal jako vědec-
sběratel. (nejde v ní o poezii ohlasovou)
Úvodní stejnojmenná báseň, básník srovnává své básně s mateřídouškou, která
vyrostla na hrobě zemřelé matky pro útěchu dětem. Vyjadřuje, že jeho básně budou
jakousi útěchou a potěšením.
Závěr tvoří báseň Věštkyně–shrnuje různé proroctví tradovaná o národní
budoucnosti
Ostatní skladby jsou baladické, člověk se v nich setkává s nadpřirozenými silami,
konflikt končí tragicky pro lidskou vinu, ať vědomu nebo nevědomou. Po vině
následuje trest, někdy nepřiměřeně krutý. V baladách vystupují převážně ženy.
Poklad-na velký pátek spěchá matka do kostela. Cestou vidí vchod do skály, uvnitř je
ukryt poklad. Dítě posadí na zem, a odnáší si poklad domů, přiběhne potřetí skála je
zavřena. Trápí se nad ztrátou dítěte. Uvědomuje si, že největší poklad je její dítě.
Celý rok čeká na Velký pátek, skála je opět otevřena, tentokrát si pokladu nevšímá,
zajímá jí jen dítě, které si šťastně odnáší.
Štědrý den - v ten den zjišťují dvě sestry v prosekaném ledě své osudy. Jedna se do
roka provdá, druhá zemře. Osudy se vyplní
Holoubek-žena otrávila svého muže brzy se provdala za jiného. Po 3 letech usedá na
hrob otráveného muže holoubek a žalostně vrká. Žena nesnese jeho nářek a utopí se.
Polednice-matka se zlobí na své dítě, přivolá polednici, před níž své dítě utopí.
Vodník, svatební košile,

Karel Havlíček Borovský

- nar. 1821 v Borové u Německého Brodu /Havličkova/, zamřel 1856
- pocházel s kupecké rodiny
- vystudoval gymnázium, chtěl studovat teologii
- pobyt v kněžském semináři v něm vzbudil odpor k církvi a byl vyloučen
- soukromě studuje slovanské jazyky, literaturu a dějiny
- v pražské univerzitní knihovně se seznámil s P.J.Šafaříkem (známý učenec)
- 1843-44 byl vychovatelem v Rusku, poznal ruskou realitu od té doby kriticky
vystupoval vůči slovanské vzájemnosti.
- po návratu se živí jako spisovatel a novinář
- r. 1846 stává se redaktorem Pražských novin a přílohy Česká včela
- v dubnu 1848 zakládá vlastní Národní noviny + příloha Šotek
- po revoluci jsou Národní noviny úředně zastaveny,
- odchází do Kutné Hory, kde vydává časopis Slovan (je zastaven)
- odchází do Německého Brodu r. 1851 deportován do Tyrolského Brixenu
- r.1855 vrací se do Čech ale následujícího roku umírá
- jeho pohřeb se stává národní manifestací

Obrazy z Rus
- vycházel časopisecky
- důležité rysy způsobu života v Rusku
- z demokratických pozic kritizoval rozdíly mezi různými společ. Vrstvami
- stojí na rozhraní mezi publicistikou a uměleckou literaturou
- toto dílo patří k realismu

Zkušenost z Rus ho přivedla k myšlence austroslavismu, formuloval jí ve článku
Slovan a Čech v Pražských novinách.

V Moskvě napsal množství epigramu, shromáždil pro tisk pod názvem Epigramy 1845
(nevyšly knižně), vycházely v příloze Šotek
Jsou věnovány církvi, státu, vládě, oblasti umění (múzám), světu jako takovému

3 velké satirické básnické skladby (nedobrovolný pobyt v Brixenu).Vyšly po jeho
smrti.

Tyrolské elegie
- autobiografická forma vlastní zatčení, deportaci do Brixenu a život ve vyhnanství
- líčení dobrodružného cestování se snažil odhalit mocenskou vůli rakouského policejního režimu v době Bachova absolutismu
- nevynechal zde ani 1 příležitost, aby nezesměšnil rakouský režim

Král Lávra
- z irské pohádky, o králi s oslíma ušima
- osoba krále připomínala u nás vládnoucího, slaboduchého F.Dobrotivého
- Irský král má oslí uši, 1 do roka se nechá stříhat a za odplatu bývá holič popraven
- Jednou připadne los na mladého Kukulína
- Když ho kat vede na popraviště, přimluví se za něj u krále jeho matka
- Král se stydí, slituje se nad holičem Kukulínem, stává se dvorním holičem
- Nesmí vyzradit tajemství, to ho však trápí a svěří se vrbě
- Jednou kolem vrby procházejí čeští muzikanti, když hudec Červíček ztratí kolik z basy, vyřeže si z basy nový
- Na královském plese basa tajemství vyzradí
- Podaní však svého krále pro oslí uši nezapudí.

Křest sv. Vladimíra (zůstalo nedokončeno)
- stačil napsat 10 zpěvů
- inspiraci vzal v Nestorově letopisu – stará kronika, Borovský dal příběhu lidovou
podobu
- Bůh Perun vylíčen jako pantatíček, který si zašívá katě a od plic odbude drába (vyřizuje mu vzkaz od cara Vladimíra)
- Kterému má k svátku místo kanonády zahřímat
- Car se rozhněvá nad opovážlivostí a nechá boha zavřít (civilní soud ho odmítá soudit)
- Je zde soud vojenský, který vše zařídí a Perun je utopen v Dněpru.
- Svět je pořád stejný, pouze církev si stěžuje
- Je vypsán konkurz, ve kterém se církve dohadují která je nejcírkvovatější
- Tím báseň končí

Havlíček si poznamenal pár dalších zpěvů. Podle nich pak dr. Novotný doplnil báseň o dalších 10 zpěvů. Tento doplněk však nesměl být u nás publikován. Oficiálně vyšel 1991.
Skladby a epigramy svou hutností veršovaného výrazu, jadrností slovního projevu,
mnohdy s vulgárními projevy, získal širokou popularitu. Autor se snaží o sblížení
poezie s reálnou životní problematikou.

Božena Němcová (roz. Barbora Panklová)

- 1820 narodila se ve Vídni, 1862 zemřela v Praze
- pocházela z rodiny kočího J. Pankla a české služky Terezie Novotné
- mládí prožila v Ratibořicích u České Skalice (chodila zde i do školy)
- zde žila 4 roky babička Němcová – Magdaléna Novotná, která ji velmi ovlivnila
- později byla dána na výchovu k zámeckému správci do Chvalkovic
- 1837 provdána za Josefa Němce (uvědomělí vlastenec,u nadřízených nebil oblíben)
- jejich manželství nebylo šťastné, museli se pořád stěhovat, protože Němec byl stále překládán (měla sním čtyři děti: Hynka, Karla, Theodora a Jaroslava)
- 1842-1845 žila v Praze, zde se seznámila s českou vlasteneckou společností
- velký význam měl její pobyt na Chodsku (1845-1848). Zde ji zastihl revoluční rok
- oba manžele se v tomto roce silně pol. angažovali, proto byli pronásledování rakouskými úřady a tajnou policií
- na počátku 50 let je Němec převelen do Uher, Němcová s dětmi se usadila v Praze
- žila s dětmi v bídě a hladu
- r.1861 Němcová odchází do Litomyšle, dohlíží na vydání svých spisů
- na vánoce si jí manžel odváží těžce nemocnou do Prahy, kde v lednu následujícího roku umírá

Vydala 7 svazků:
Národní báchorky a pověsti
zahrnují především pohádky, pověsti, legendy. Hlavní myšlenkou pohádek je demokratická zásada rovnosti všech lidí a vítězství mravních hodnot nad zlem.

Slovenské pohádky a pověsti
10-svazků vzniklo ze zájmu národopisného, zachytila je tak jak je slyšela. Přeložila je pouze do češtiny, vyprávění prokládala slovenskými výrazy.

Obrazy z okolí domažlického
Venkovského člověka líčila jako citově bohatého jedince, který si uchoval čistotu jazyka a mravní ryzost, ale vlivem ponižujícího postavení ztratil sebevědomí.

Dosavadní zkušenosti se staly průpravou k povídkové tvorbě, nejvýznamnější:
Babička s pod titulem Obrazy z života venkovského
vyšla v r. 1855 (po smrti synka Hynka)
hlavním zdrojem byly vzpomínky na vlastní dětství, není to dílo životopisné
cílem bylo ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
Vlastním tématem knihy je postoj babičky k lidem, její jednání a názory.

Děj se odehrává v ratibořickém údolí, kde idylický život rodiny Proškovy
kontrastuje se životem pánské společnosti na zámku.
Osnovu povídky tvoří 2 pásma
1. život na Starém Bělidle, příjezd babičky, popis všedního dne, objevují se další postavy:mlynář, myslivec, kněžna s chovankou Hortenzií, bláznivá Viktorka.
2. popis dění během 1 roku, vylíčení života venkovanů v tomto období-práce,zvyky.
Němcová se svým vylíčením v Babičce vzdálila skutečnosti, záměrem bylo zmírňovat protiklady vzájemnou láskou a pochopením.

Společný jmenovatel všech povídek byla snaha zobrazit kladného člověka
Baruška, Divá Bára, Dobrý člověk,Pan učitel
Chýže pod horami- snaží se symbolizovat česko-slovenskou vzájemnost
Divá Bára - hl.hrdinkou odvážná dívka, která překoná strach a pověry,aby pomohla přítelkyni od nemilého nápadníka. Od jiných se odlišuje, vesničané jí nenavídí a zavřou jí do márnice, která nešťastnou náhodou začne hořet, zachrání jí myslivec, který jí už dávno miluje.

Josef Kajetán Tyl

- narozen 1808 v Kutné Hoře, zemřel 1856 v Plzni
- studoval na gymnáziu v Praze a Hradci Králové
- zde na něj zapůsobil V.K. Klicpera (profesor a průkopník čes.divadla 20.let)
- propadl divadlu, zanechal studia filozofie
- nějaký čas putoval s kočovnou společností, pak se vrací do Prahy, pracuje jako
vojenský účetní
- zabýval se divadel. činností jako herec,režisér,dramaturg,div.kritik, autor div.her, 1834-37 vedl ochotnické divadlo Kajetánské na Malé Straně
- r.1842 řídil česká divadelní představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
- byl především dramatik a novinář
- byl redaktorem časopisu Květy, časopisu - Posel z Prahy (dvouměsíčník)
- Sedlské noviny – hlavním cílem byla výchova venkov. lidu
- další časopis Vlastimil–populárně naučný
- po revoluci vstupuje do kočovné společnosti, v hmotné bídě a s polámaným zdravím dožil život v Plzni

Historické povídky:
Začal historickými povídkami s čes.minulosti, klade důraz na výchovnou příkladnost
v obrazení vztahů mezi lidmi
Rozina Ruthardová a Dekret Kutnohorský
Vlastenecké povídky:
Chtěl jimi budit lásku k vlasti a k rodnému jazyku, a tím převychovávat národně
vlažné jedince. Hrdiny jsou mladí lidé, vzdělaní ušlechtilí.
Poslední Čech
Byla kritizována mladým K.H. Borovským, vytkl mu, že usiluje o získání české
šlechty pro národní boj. Také proto že příběh měl sentimentální děj.

Novely a povídky z divadelního a hudebního světa:
Tragické osudy ztroskotaných umělců, kteří dobývají uznání ve světě, když ho nenašli
ve vlastní vlasti:
Hudební dobrodruzi
Bláznivý houslista
Polemizuje zde s romantickým životním postojem, romantického hrdinu záměrně
zkresluje, aby vynikla jeho neudržitelnost. Např. Rozervanec reakce na Máchu

Reportážní črty z pražského prostředí a povídky venkovského života
Řeší sociální konflikty smírem, položil jimi základy pro tvorbu B. Němcové

Dramatická tvorba:
a) Frašky
Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka
- je to příběh 2 zamilovaných
- nepřátelství jejich rodičů – českého ševce Kroutila a poněmčené máselnice Mastílkové je nakonec překonáno
- objevuje se zde píseň Kde domov můj (hymnu poprvé zpíval slepý houslista Mareš)
Fr. Škroup napsal hudbu, v r. 1918 se stala součástí hymny, od r.1993 je českou
státní hymnou


b) hry ze současnosti
důraz kladen na detaily a epizody každodenního života. Mnohé mají sociálně kritické
podbarvení.
Pražský flamendr, Bankrotář, Paličova dcera


c) dramatické báchorky
- vrchol autorovy dramatické tvorby
- zobecňuje klady a nedostatky české národní a českého lidového života
- jako nejsilnější a nejčistší vztah oslavují všechny druhy lásky, která překoná všechny potíže, je zdrojem optimismu těchto her.
Strakonický dudák aneb Hody divých žen

- Švanda syn víly Rosavy, odejde se zázračnými dudami do světa
- Chce získat hodně peněz aby si mohl vzít dceru hajného Trnky, Dorotku
- Na cestě se k němu vetře dobrodruh Vocilka-prospěchář, příživník, zbabělec
- Dorotka se vypravuje se šumařem Kalafunou (obětavý člověk) za Švandou
- Švanda uvězněn Alamirem, ženichem princezny Zuliky, zamilovala se do Švandy
- Chce si ho vzít za manžela, nakonec je zachráněn Dorotkou
- Zde ztělesnil Tyl typického českého člověka (touha po penězích a slávě v jiné zemi)
Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna


d) historická dramata
1 sociální drama Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři
- Poprvé uveden na jeviště jako hrdina lidových kolektiv
- Vzpoura proti cizímu panstvu a nesnesitelnému vykořisťování

Jan Hus
- vzniklo v roce 1848 pod vlivem událostí
- historická postava, ale vyslovuje požadavky a cíle národa v současnosti
- hl.hrdina stojí za myšlenkou demokracie a svobody s představou, že svou objetí posílí ideje, které hájil.
Jan Žižka a bitva u Sudoměřic další hra.

Karel Matěj Čapek – Chod

- po přerušení práv se věnoval žurnalistice a výtvarné kritice
- pracoval v Národních listech

Povídky
- zde s oblibou zachycoval výjimečné postavy nebo chorobné psychické stavy svých hrdinů

Kašpar Lén mstitel
- zedník kašpar Lén se po 3 letech vojny vrací domů do Prahy
- nenachází zde nikoho blízkého
- jeho přítel, zedník Kryštof se utopil v zoufalství na tím, že dceru Mařku, kterou měl Lén rád, zkazil kupec Konopník, stala se prostitutk
- Mařka se rozhodne dostat se z nevěstince a pomstít se Konopníkovi
- pracuje na stavbě Konopníkova domu, připravuje se ho zabít
- 1 dne stojí Konopník pod lešením spadla na něj cihla a zabila ho
- Lén byl hlavním podezřelým, byl zatčen a odsouzen
- Mařka věděla o Lénově záměru a při líčení Léna prozradila
- zchátraly duševně a tělesně, na soudcův dotaz, jak se věc přihodila umírá, Mařka z rozrušení umírá taky

Turbína
- autor v něm líčí všestranný úpadek pražského měšťanstva. Symboliky jej představuje porucha a konečné zhroucení mohutného dynama na vltavském rameni, které způsobí bankrot průmyslníka Ullika, ale i konec umělecké kariéry jeho dcery

Antonín Vondrejc
- stejnojmenný hl. hrdina, neuspěšného básníka a korektora, patří k nejhlubším a psychologicky nejpropracovanějším
- jde o postavu výjimečnou, kterou od začátku provází tragický osud
- je otrokem svých smyslů a pudů i prostředím pivnic
- jeho vztah k židovské sklepnici Anně, od níž se chce osvobodit, je groteskní
- téměř na smrtelné posteli se Vondrejc stává otcem Annina dítěte, kmotrem při jejím křtu a konečně jejím manželem

Jindrové
- autor zde popisuje podivný vztah otce a syna v době války, která mladšímu Jindrovi vzala zrak a vrhla tak jeho nevěstu do náruče otce.
- Odklání se od naturalismu směřuje k expresionismu. Snaží se zobrazit fyzicky nebo duševně zohavené jedince, které staví do výjimečných situací.

Emil Zola (1840-1902)

- Rougon Macguart aneb přírodopis a sociální historie rodiny druhého císařství
- 1. kniha, která vyšla je Štěstí Rougonů (1871)
- zde načrtl rodokmen početné rodiny Rougonů a Macquartů
- aby byly účinky vlivu dědičnosti výrazné, předky rodiny vybral: nervově nemocnou Adelaide Fouquerovou, zdravého manžela Rougona a pozdějšího druha alkoholika Macquarta
- na manželských a nemanželských dětech se projevovaly vlivy těchto defektů
- r. Rougonů – představují vrstvu buržoazie
- r. Macquartů – dělníci, zloději, opilci, prostitutky

Celý cyklus představuje 20 románů, nejvýznamnější Zabiják, Nana, Germinal, Břicho Paříže, Tereza Raquinová, Lidská bestie, Země a další

Zabiják
- hl. téma: alkohol ničí pohodu rodiny
- venkovská dívka Žerveza přijíždí do Paříže se svými 2 dětmi a druhem Latierem, který jí krátce na to opustí a obere jí o majetek
- Žerveza začíná pracovat jako pradlena, za 3 měsíce o ní jeví zájem klempířský dělník Cupo a časem jí přemluví k sňatku
- byl o něco mladší, ale slušný a pracovitý
- brzy se jim narodila dcera Nana, vedlo se jim dobře
- Žerveza si zařídila prádelnu, kde zaměstnala několik dělnic
- Cupo také pracoval, peníze si ukládali na horší časy
- k tragickému zlomu dochází, když Cupo pádem ze střechy utrpení zranění, ½ roku nemůže pracovat
- všechny peníze padly na jeho uzdravení
- v době rekonvalescence si zvyká na zahálku,začíná chodit do hospody a pít
- v alkoholu zahání pocity prázdnoty a utišuje svoje svědomí
- na Gevaisin svátek přichází i Lantier, stává se nerozlučným kamarádem Copeaua
- zpočátku platí nájemné, ale pak začíná také pít a rozkazovat
- z Copeua se stává opilec a Lantier začíná chodit za Gevaisou
- ta je nakonec donucena propustit dělnice a prodat prádelnu
- Lantier odchází a rodina se musí odstěhovat do činžovního domu pro chudáky, Coupeau začne pracovat, ale peníze propije
- Gervaisa propadá alkoholu jako její muž, přestává dbát o děti i o sebe a začíná žebrat
- z Nany se stává prostitutka, Coupeau umírá v blázinci a rovněž Gevaisa umírá v bídě a špíně na hlad, zimu a celkové vyčerpání

Vilém Mrštík

- propagátor Zolova naturalismu
- podepsal českou modernu

Zumři
- trilogie, nedokončený román, ze studentského prostředí. Snaha překonat impresionismus.

Pohádka máje
- dílo oslavující jarní přírodu a lásku pražského studenta Rýši k naivní
dívce Helence, se kterou se seznámil za svého pobytu v Ostrovačicích
u Brna
- jednoduchý idylický příběh je ozvláštňován personifikací přírodního
dění

Santa Lucia
- psychologicky román (hl.hrdina Jiří Jordán, umírá bídou nemá se jak uživit)
- je tragickou obžalobou velkoměsta, v němž se měl naplnit sen chudého studenta
- Praha je popisována podle toho,jak na hrdinu působí
- na jedné straně je zde vyjádřena studentovou touho po Praze jako obrazu české slávy
- na druhé straně pak netečnost velkoměsta k sociální bídě a utrpení

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

- pocházel z lékařské aristokratické rodiny, překládal hlavně Balzaca
- vystudoval vojensko technickou školu a krátce pracoval na ministerstvu obrany
- r.1849 odsouzen vojenským soudem k smrti pro účast v hnutí petraševců – usilovaly o společenské reformy v Rusku
- na popravišti trest změněn na 4 roky ve vyhnanství, ve věznici v Omsku na Sibiři
- zde měl epileptické záchvaty, žil mezi zločinci a náboženskými sektáři tyto životní zkušenosti mu umožnily pronikat ke složitým psychologickým pochodům lidského nitra.

Zápisky z mrtvého domu
- zobrazil svůj život strávený ve vězení. Jeho filozofické názory se mění hlásá filozofii pokory,odmítá revoluční hnutí

K nejslavnějším románům patří: Zločin a trest, Běsové (o revolucionářích), Bratři Karamazovi a Idiot – kníže Miškin (vstřícný, přátelský) všem se to zdá zvláštní, proto ho považují za idiota

Zločin a trest
- hl. hrdina Rastolnikov, bývalý student práv
- je svědkem strašných poměrů velkoměstského života, chudoby, špíny a lidského strádání
- chytrý, ale egoistický člověk opustí univerzitu pro nedostatek prostředků
- drobné kondice a peníze, které mu posílá matka, by mu umožnili další studium, ale úmorná práce mu nic neříká
- vytváří si vlastní teorii, lidé se dělí do 2 skupin- nižší a ti kteří se bouří a přestupují zákon
- podle této teorie zavraždí rychtářku a její dceru, stopy zahladí
- prožívá muka, která ho vedou k duševnímu zhroucení
- seznámí se s dcerou Soňou notorického opilce Marmeladova, která je nucena odejít na ulici, aby zachránila otce a macechu se 3 dětmi od hladu
- Raskolnikov se Simoně k činu přiznává ona mu radí, aby se přiznal na policii a přijal trest
- poslechne jí, dostává 8 let na Sibiři, kde ho Soňa doprovází
- v káznici pod vlivem Soni a věřících zločinců si uvědomuje svůj zločin a dostává se mu duchovní obrody

Henryk Sienkiewicz

- pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny
- vystudoval medicínu, později filozofii na varšavské univerzitě
- 3 roky žil v USA
- proslul jako autor historických románů

Nejvýznamnější díla:
1. Ohněm a mečem - líčí kozácké povstání Bohdana Chmelnického
2. Potopa – líčící invazi Švédů do Polska a obléhání kláštera
Czenstochova
3. Pan Wolodyjowski – zobrazuje boje proti ukrajinským kozákům
Události trilogie se odehrávají v letech 1648-1673. Vedle fiktivních postav, zde vystupují i historické osobnosti.

Křižáci
- zachycuje obranný boj Poláků proti křižákům na počátku 15.stol
- hl. hrdina Zbyšek z Bogdaňce, který se zalíbí Danušce dcera Juranda ze Spychova – velký nepřítel křižáků
- Jurand s dcerou nakonec zahynou Zbyšek bojuje v bitvě u Grunvaldu

Quo vadis (nejznámější dílo)
- r.1905 za něj dostává Nobelovu cenu za literaturu
- děj situován do doby římského císaře Nerona, je zde zobrazen Řím
- zde se střetávají 2 kultury pozdně antická a rodící se křesťanská
- dějovou kostru tvoří příběh římského patricije marka Vinicia slovanské dívky, křesťanky Lygie
- důležitější než peripetie lásky je obraz mnohonárodního společenství Říma – chudých řemeslníků, otroků, křesťanů a gladiátorů.
- román vrcholí velkolepým obrazem hořícího Říma a hromadného martyria křesťanů, křivě nařčených ze žhářství
- mezi těmi kteří umírají, má být i Lygie, která je však na poslední chvíli zachráněna a příběh milenců končí happy endem

Ivan Sergejevič Turgeněv

- šlechtic, jeho dětství nebylo šťastné
- kulturní zájmy jeho rodičů ostře kontrastovaly s krutým, až nelidským zacházením s poddanými,což jako chlapec špatně nesl
- studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě, Berlíně filozofii a klasickou jazykovědu
- od 60. let žil převážně v cizině, Francii, spřátelil se s Flaubertem, Zolou a Mupassantem

Lovcovy zápisky (25 povídek)
- strávil v r. 1852 několik měsíců ve vězení (díky ostré kritice v této knize)
- děj je situován do malebné středoruské přírody Orelské gubernie
- podstatné jsou portréty statkářů a nevolníků, snaha dobrat se podstaty ruského národního charakteru
- v lidových hrdinech odhaluje bohatý vnitřní život, a tím i neslučitelnost jejich nevolníckého postavení s jejich lidskou podstatou

Otcové a děti
- román zobrazující společenské konflikty 60. let 19. století
- hl. hrdina je mladý lékař Bazarov
- prohlašuje se na nihilistu-popírá úplně všechno, nic se mu nelíbí, připadá si obyčejný
- na druhé straně touží po ideálním životě a po milostném citu
- představuje pokolení znechucené svou dobou
- uvědomuje si, že dosavadní systém je neudržitelný, ale nic pro jeho odstranění nedělá
- naopak propadá nečinném hloubání
- nakonec umírá na otravu

Šlechtické hnízdo
- nejčtenější román, o knížeti Kraveckém, zamiluje se do ženy, která mu dělá ze života peklo (žárlivá a scény)
- odjíždí na vesnici,kde potkává Lízu, zamiluje se do ní
- za Kraveckým přijíždí manželka
- Líza odchází do kláštera, nechce mu zničit manželství

Lev Nikolajevič Tolstoj

- původem šlechtic, ale brzy osiřel
- studoval jazyky a práva, ale nedokončil je, usadil se v Jasné Poljaně
- cestoval po Evropě , pod vlivem zkušenosti založil v Jasné školu, v níž se věnoval pedagogické činnosti,
- chtěl zlepšit životní postavení rolníků
- ke konci života se zřekl majetku a dobrovolně přijal mučící způsob života
- kritizoval spodinu v Moskvě

Vojna a mír
- 4.dílný velký historický román, popisuje osudy asi 250 lidí
- zobrazuje život ruské společnosti na pozadí Napoleonských válek
- jsou zde zobrazeny významné události, Napoleonovo tažení do Ruska, požár Moskvy, bitva u Borodina a Napoleonův ústup z Ruska.
- vystupují zde hl. postavy šlechtici Pier Bezuckov, Andrej Balkanskij, Nataša Rostovová
- Bolkonskij(energetický, střízlivý) a Bezuchov (idealistický snílek zaujatý otázkami života a smrti) jsou postavy značně protikladné
- Andrej zasnoubený s Natašou, nakonec po těžkém zranění umírá
- naopak přátelský vztah Piera s Natašou vyústí v lásku, ve sňatek
- představitelem autorových názorů je Bezuchov, zapůsobí na něj setkání s prostým vojákem Kartajevem
- díky němu nachází Pier smysl života v nesobecké práci pro jiné
- nesporným kladem románu je líčení bitevních scén, které jsou kvalitou ve světové literatuře ojedinělé

Anna Kareninová
- psychologický román (dva příběhy)
- začíná líčením manželské krize Oblonských
- Darja O. zjistí, že jí manžel podvádí s guvernantkou jejich dětí a chce ho opustit
- Oblonský situaci řeší tím, že si do Petrohradu zavolá svojí sestru Annu Kareninovou, které se podaří oba manžele usmířit
- Darja seznamuje Annu s Kitty Ščerbackou, která Annu zve na ples
- zde jí požádá o ruku její dlouholetý přítel Levin, ale Kitty ho odmítá
- naivně se zamiluje do hraběte Vronského, on má zájem o Annu
- Kitty je nešťastná a lituje že odmítla Levina
- mezitím se Anna vrací do Petrohradu za nemilovaným manželem
- Vronský přijíždí za ní a oba se do sebe zamilují
- když zjistí, že je těhotná s Vron. řekne vše manželovi, opouští ho i svého syna Sergeje
- po těžkém porodu odjíždí s Vr. do ciziny, Kitty se setkává s Levinem
- nakonec se vezmou
- vztah mezi Annou a Vrons. není dobrý, Anna pod vlivem špatného svědomí začne na Vronského žárlit
- ten se jí vyhýbá, i když jí miluje, po hádce si Anna uvědomuje, kolik lidí zradila a spáchá sebevraždu skokem pod vlak. Vronský ztrácí smysl života a nastupuje jako dobrovolník do války proti turkům

Dětství, chlapectví a jinošství – má autobiografické prvky

Kreutzerova sonáta – filozofické dílo, zamyšlení nad manželstvím

Vzkříšení
- popisuje skutečnou událost, vystupuje zde Nechlejdov (kníže)
- doprovází dívku Káťu na Sibiř kde je nespravedlivě odsouzena k nuceným pracím
- kníže tak chce odčinit starý prohřešek
- nabízí jí sňatek, ale ona ho odmítá, protože cítí, že by si ji vzal ze soucitu
- její spoluvězeň jí opravdu miluje a ona jeho.

Anna Maria Tilschová ( 1873-1957)

- pocházela z pražské bohaté rodiny, byla provdána za univerzitního profesora
právnické fakulty
- ve svých románech zobrazuje život měšťanských rodin, jejich vstup a úpadek
- jedná se o příběhy rodin, kde se bohatství získané generací otců, stávvá přítěží a klenbou synům a je jimi promarněno např.
Stará rodina, Synové, Dědicové
Romány s prostředí života umělců, pražských vědců a lékařů

Vykoupení (život Antonína Slavíčka)
Alma mater (univerzitní prostředí)
Orlí hnízdo ( z rodiny Mánesů)

Společenskokritický román Haldy zachycuje zde Ostravsko v době 1. světové války.
Proti příslušníkům měšťanstva postavila dělníky. V těchto postavách Tilschová objevuje svět nových hodnot: práce pomáhá člověku najít místo ve společnosti, prožít život důstojně

Gustave Flaubert

- pocházel z lékařské rodiny, vystudoval práva (nedokončil epilepsie)
- po otcově smrti žil s matkou v Ruanu, občas jezdil do Paříže kde udržoval přátelské vztahy s dalšími spisovateli.
- jeho díla se soustřeďují na lidské nitro

Paní Bovaryová (nejvýznamnější román)
- hlavní hrdinka Ema dětství prožila v klášteře
- lásku a manželství znala jen z tajně přečtených romantických knih
- Karel Bovary (lékař), se ožení s o mnohem starší ženou, není šťastný
- zamiluje se do Emy, kterou si vezme po smrti své ženy
- Ema je zpočátku zamilovaná, ale přichází zklamání
- ke své dceři má vlažný vztah, manžel je dobrák, ale omezený člověk
- Ema uniká do svého vlastního světa plného iluzí
- seznamuje se s Leruxem, obchodník z Paříže, zboží mění za směnky
- brzy navazuje vztah se šlechticem Rudolfem, který jejich vztah nebere vážně, opouští jí v době, kdy se rozhodne s ním uprchnout
- zamiluje se do studenta Lenona, kterému kupuje drahé dárky
- od manžela má právo disponovat s celým majetkem,který nakonec zastaví
- když Leruxovi dochází trpělivost,Ema se psychicky zhroutí a otráví se
- Karel se dozvídá o dluzích, prodá všechno jmění, a brzy umírá

O rok později byl postaven před soud. jeho kniha byla považována za skandál. Znevažování manželského stavu…

Citová výchova
- mnohokrát zfilmován
- román podobný jako Ztracené iluze
- o ztrátě iluzí, mladičké naivity, nadšení – autobiografické rysy, píše o svém životě.

Guy de Maupassant

- pocházel ze šlechtické rodiny
- studoval práva, které nedokončil, odešel jako dobrovolník do prusko-francouzské války.
- po válce byl krátce ministrem námořnictva a školství
- věnoval se hlavně žurnalistice a literatuře
- napsal kolem 300 povídek a novel

Kulička
- z prusko-francouzské války
- skupina rouenských občanů chce odcestovat z obsazeného města
- cestou kočár zastaví pruský důstojník
- aby mohli jet dál, musí mu být po vůli Alžběta Rousetová, známá pod jménem Kulička
- ke styku s důstojníkem je ostatníma donucena,přesto jí všichni pohrdají

Miláček
- pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Nikolaj Vasiljič Gogol (1809-1859)

- geniální satirik a kritik ruského nevolnictví
- pocházel z Ukrajiny, po gymnáziu odjíždí do Petrohradu, trpí hmotnou nouzí, vynikl zde povídkou Večery na samotě poblíž Dikaňky
- 1834 získal místo na univerzitě, později žil v zahraničí v Itálii
- sklonek života prožil u svých přátel v Moskvě

Kritickorealistická díla
1. komedie Revizor
- do malého okresního města má přijet z Petrohradu revizor
- v té době pobývá v městečku mladý úředník z Petrohradu Chlestakov
- který bydlí už 2 týdny v hospůdce a bojí se, že ho hostinský nechá zavřít, protože všechny peníze prohrál v kartách
- 2 obtloustlí statkáři Dobčinský a Bobčinský přicházejí s nápadem, že Chlestakov je revizor
- ten toho využívá ve svůj prospěch
- úřednici si ho snaží naklonit, tak ho podplácejí, policejní inspektor Dmuchanovský mu nabízí ruku jeho dcery.
- Chlestakov se bojí prozrazení, narychlo odjíždí, pak se všichni dozvídají jak se nechali napálit
- v tom přijíždí do města pravý revizor a vše začíná znova

2. román Mrtvé duše
- r. 1841 vychází 1. díl románu
- hrdina Čičikov, rozhodne se zbohatnou zvláštním způsobem
- cestuje po ruském venkově, aby nakoupil „mrtvé duše“-sedláci,nevolníci, kteří zemřeli od posledního sčítání lidu
- Čičikov, který by tak vlastnil své nevolníky by od banky dostal peníze, za které by si koupil nové a živé nevolníky a statek.
- vše nakonec skončí skandálem
snažil se napsat 2. díl Mrtvých duší
hned po napsání ho spálil, protože se mu zdálo, že je moc nerealistický

Honoré de Balzac (1799-1850)

- pocházel z francouzského venkova
- studoval práva
- rodina si přála, aby byl známým advokátem
- nechtěli, aby byl spisovatelem
- celý život se snažil vymanit z dluhů
- psal populární tzv. černé romány- plné tajemství, zločinů, záhad.

Lidská komedie (zachycuje dobu Napoleonskou)
- asi 100 románů rozdělených do 3 částí, 1. Studie mravů, 2. studie filozofické, 3. studie anlytické
- postavy se v románech prolínají

Otec Goriot
- osud bohatého kupce, který provdává své tři dcery za bohaté muže
- myslí si, že ho ženy budou ve stáří ošetřovat, starat se o něj
- ony jsou, ale zlé a panovačné a stydí se za svého otce
- Evžen Rastignak je mladík, který přichází do Paříže, zamiluje se do 1 z dcer Goriota, a ta ho poučuje že bez peněz a ostrých loktů ničeho nedosáhne
- brzo zjišťuje, že se svou upřímností se nikam nedostane
- Goriot nakonec umírá a jeho ošetřovatelem se stává Rastignak

Ztracená iluze
- je to pokračování Otce Goriota
- hlavním hrdinou je venkovský básník Lucien Rubampre
- v honbě za kariérou poznává rub a líc umělecké slávy v Paříži.
- na svého přítele Davida Sichara (je protikladem Luciena, vynálezce, jenž je velice čestný) napíše falešné směnky, a tím ho dostává do vězení pro dlužníky.
- zahanbený Lucien se rozhodne zemřít, potkává záhadného Herreru ve skutečnosti zločince Vautrina, a odjíždí s ním znovu dobývat Paříž.

Lesk a bída kurtizán
- Luciene Rubampre dobývá znovu Paříž, ale ne uměním ale sobectvím.
- zůstává slabochem, který se žene za milostným uspokojením, společenským úspěchem.
- na jeho povahu doplácí milenka Ester, kterou společenské podmínky donutili k prostituci.
- Lucien pronásledovaný vidinou stáří bez vážnosti a majetku zrazuje Herreru, svůj život končí ve vězení sebevraždou.

Charles Dickens (1812-1870)

- syn neúspěšného úředníka
- jeho rodiče žili v bídě a mladý Dickens velmi trpěl,
- jeho otec byl ve vězení pro dlužníky
- ve 12 letech byl zaměstnán v továrně na výrobu leštidel
- Toto kruté dětství odráží v románech, s dětskými hrdiny
- Malá Dorytka, David Copperfield, Oliver Twist

Kronika Pickwickova klubu
- pánové z lepší společnosti se rozhodnou, že procestují kus Anglie
- podnikají cestu po zemi a setkávají se zde s věcmi, o nichž neměli ani tušení:chudobince, vězení pro dlužníky, práce dětí v továrnách atd.
- Samuel Pickwick je v jádru dobrý člověk, ale měšťák, který trpí představou o své vlastní důležitosti a stále něco předstírá, proto je navenek strojený a tím i směšný
- po cestě kterou podnikne, se však ze směšné figurky stává charakterní člověk
- opakem je sluha Sam Weller, který vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem

Nadějné vyhlídky (vrcholový román)
- hl. postava a vypravěč sirotek Pip (vychován bezcitnou sestrou)
- na svých návštěvách u zámožné p. Havišamové zatouží po pánském životě
- sen se stává skutečností, když dostává jmění záhadného původu
- myslí si, že je od p. Havišamové, a že její adoptivní dcera je mu souzena
- po letech jako gentleman se setkává v Londýně se skutečným dobrodincem – trestancem Megvišem, kterému jako dítě pomohl při útěku z vězení.
- Pip si uvědomuje klamnost svého sociálního vzestupu i hodnotu toho, co opustil, zvlášť přátelství svého švagra a pěstouna Cargeryho
- rozhodne se pro cestu práce v zámořské pobočce podniku svého přítele Herberta, kterému kdysi pomohl.

Polsko, Adam Mickiewicz

- romantismu ztotožňován přímo s národním soudem
- vyjadřovala touhu a vůli po národní svobodě /Polsko rozděleno do 3 mocností/

Adam Mickiewicz
- pocházel z drobné šlechtické rodiny, žijící v Litvě
- v mládí žil na venkově, studoval na univerzitě ve Vilně, zúčastnil se hnutí mládeže
a byl poslán do vyhnanství v Rusku, zde poznal Puškina, navázal styky s Děkabristy
- žil převážně v Paříži, zde přednášel slovanskou literaturu
- v době Krymské války odešel do Turecka organizovat polské legie,umírá na choleru
v Cařihradu

Pan Tadeáš
- oslava života v Litvě
- o nepřátelství dvou šlechtických rodů /Horešků a Sopliců/
- usmíří je až láska Tadeáše a Zošky
- toto dílo naplňuje časovou problematiku osvobozeneckých bojů na pozadí Napoleonova tažení do Ruska
- kritizuje tím egoismu a hašteřivost polské šlechty, které jsou nesmyslné s porovnáním s velkými historickými událostmi

Konrad Wallenrod
- hl. hrdina Litevec, stává se velmistrem Řádu německých rytířů
- nezapomíná na svůj původ a příkoří, jenž se tento řád dopouštěl na Polacích
- mstí se tomu řádu, způsobuje mu škody, nakonec je prozrazen a tragicky umírá

Romantismus v české literatuře - Karel Hynek Mácha

- složitější situace 30. let
- hlavní úkol literatury byl výchova k vlastenectví (Tyl)
- tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu


Karel Hynek Mácha
- nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu
- nar. 1810 v Praze v rodině mlynářského stárky, který zkrachoval
- vystudoval gymnázium, pak filozofii a později se snažil o práva
- cit pro umění zdědil po matce, která ho k tomu vedla
- na gymnáziu začíná psát německé básně
- přihlásil se k národně uvědomělé inteligenci a patřil k předním ogranizátorům společenských a uměleckých akcí v Praze
- hodně četl, osobně poznal Jungmana
- měl rád divadlo, navštěvoval Stavovské, záliba ho přivedla do Kajetánského divadla
jako ochotníka, seznámil s Eleonorou Šomkovou (nechápala jeho umělecké ambice)
- rád cestoval hlavně pěšky
- s přítelem podniká pěší cestu přes rakouské Alpy do Itálie
- po dokončení práv, kdy se mu narodil syn, nastupuje na místo advokátního koncipienta do Litoměřic
- chystá se ke svatbě, onemocní infekční chorobou,které podléhá
- v den svatby byl pohřben

Vyvrcholení jeho básnické tvorby je lyricko-epická báseň Máj /1836/
- hl.hrdina je vyhnán z domu svým otcem a stává se z něho vůdce loupežníků
- mstí se otci za svedení své milenky Jarmily, jako otcovrah je nakonec popraven
- chvíle ve vězení je příležitostí, aby si vězeň Vilém a básník kladli otázku lidské existence, která končí smrtí, bez naděje na posmrtný život
- poznává že země je kolébku i hrobem člověka, po smrti přichází jen „věčné nic“
- skládá se ze 4 zpěvů a 2 intermezz
- 1. zpěv: je popsána krásná májová příroda, Jarmila čeká na břehu jezera na svého milence, ale přichází posel, který jí oznamuje, že Vilém je otcovrah a je uvězněn a bude popraven. Jarmila spáchá sebevraždu – skočí do jezera
- 2. zpěv: Vilém vzpomíná, přemýšlí, jestli mu stálo za to zabít otce, svádí na něj všechnu svou vinu
- 1.intermezzo: sbor duchů na popravišti se připravuje na Vilémovu popravu, čekají
na návrat nešťastníka do země
- 3. zpěv: Vilém je vyveden na pahorek břehu jezera, vyznává lásku k přírodě, rodné zemi, vzpomíná na dětství – nekrásnější období jeho života, líčení krásy ranní májové přírody – za zrodu dne umírá člověk
- 2. intermezzo: příroda truchlí nad smrtí svého vůdce
- 4. zpěv: po 7 letech přichází básník na popraviště, vzpomíná na své smutné mládí, zamýšlí se nad tragikou lidského osudu, ztotožňuje s mrtvým hrdinou

Znaky romantismu v Máji
- lyricko-epická forma
- výjimečné postavy ve výjimečných situacích
- situační kontrast – život a smrt
- subjektivismus – osudy básníka splývají s osudy hrdiny, vyjádření citu a nenávisti
- vlastenectví – obraz české májové přírody
- užívá obrazného jazyka - metafory

Mácha prozaik

Obrazy z mého života
- měly tvořit rozsáhlý cyklus, dokončeny byli jen dvě
- 1. Večery pod Bezdězem – zachycuje Máchovi cestovní dojmy
- 2. Márinka – hudební skladba, děj jako přímý básníkův zážitek
- hrdinkou je krásná, talentovaná dívka, žije v pražské části chudoby Na Františku
- básník se s dívkou seznamuje, když je těžce nemocná, po návratu z Krkonoš je svědkem jejího pohřbu

Cikáni
- hl. hrdinové jsou pojímáni jako lidé vyřazeni ze společnosti, nemaj domov ani vlast, ale touží po spravedlnosti
- jsou mstiteli zločinu,které spáchal hrabě Valdemar z Borku, je svůdcem matky i milenky mladého cikána a je zároveň jeho otcem
- starý cikán Giacomo hraběte zabije
- mladý cikán odchází jako poutník do světa


- Křivoklad – měl být součástí povídkového cyklu Kat / Vyšehrad, Karlštejn, Valdek/
- zpracovává epizodu ze života Václava IV., jako zajatce českých odbojných pánů,
jeho osvobození a návrat do Prahy
- 2 postava kat (levoboček z přemyslovského rodu)
- vztah mezi nimi je odhalován jako tragédie obou hrdinů
- král je nespokojen s vysokým postavením,kat po něm touží
- obě postavy jsou rozervanci, kteří prožívají rozpor mezi skutečností a ideálem
- nebyl dokončen

Pouť krkonošská
- historie osamělého poutníka,který v klášteře na vrcholu Sněžky sleduje zesnulé mnichy, kteří ožívají vždy jeden den v roce a mají možnost se vyslovit, zda-li trvají na této své pochybné životní existenci, nebo ne.

Michail Jurjevič Lermontov /1814 – 1841/

- ostře kritizoval společnost
- byl dvakrát vypovězen na Kavkaz, po prvé za báseň Smrt básníka
- umírá v souboji

Démon
- romantická básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu
- Démon zavržen bohem pro svou vzpouru
- odsouzen k věčné samotě, ale zatouží po štěstí – lásce k pozemské dívce Tamaře, která jeho lásku odmítá
- princezna v den své svatby ztrácí snoubence, je zabit lupiči
- odchází do kláštera, ani zde nepotlačila touhu po lásce
- Démon způsobí,aby Tamara sama po něm toužila, svou láskou jí však zabíjí
- když chce Démon, Tamaru políbit uvidí anděla a svého snoubence, kteří zachraňují její duši pro nebe a ráj
- Démon prohrává svůj zápas s Bohem

Hrdina naší doby
- mladý aristokrat Pečorin, vyděděnec z vlastní vůle hledá smysl života
- jeho postava se cítí povznesena nad okolní svět, ale je zároveň zbavena všech závazků ke společnosti
- hledá smysl své existence marně, štěstí nemá ani v lásce, nabažen láskou Čerkesy Bely, odmítá lásku komtesy Mery
- postava, zbytečného člověka“

Alfred de Musset

- pocházel ze šlechtické rodiny (otec státní úředník, žil jen pro literaturu)
- krátce studoval práva a medicínu, pak se věnoval literární tvorbě
- v r. 1833-35 prožívá lásku k francouzské spisovatelce George Sandové
- psal prózu, poezii a dramata

Román: Zpověď dítěte svého věku
- román se silnými autobiografickými rysy
- hl.hrd. Oktavius, vyrostl v atmosféře beznaděje. Mezi generací, která ničemu nevěří
- milenka ho podvádí s přítelem,cítí se nešťastný,zapomíná v rozmařilém způsobu živ
- odjíždí na vesnici za umírajícím otcem, přemýšlí sám nad sebou pomáhá mu otcův deník
- na pochůzce se potká s Brigitou Piersonovou (mladá vdova, všemi oblíbená,smysl života vidí v pomoci druhým)
- Oktavius stává se jejím milencem, ale pořád nevěří v lásku
- svým chováním Brigitě ubližuje,vesničané je odsuzují, odjíždí do Paříže
- chtějí se vydat na dlouhou cestu,kde budou moci v klidu žít
- Oktavius svými výčitkami a podezíráním dožene Brigitu, aby hledala uspokojení u jiného muže, i když ho miluje
- dochází k poznání vlastní povahy, opouští Brigitu, útěchu, naději hledá u Boha

Rusko, Alexandr Sergejevič Puškin /1799-1837/

- pocházel ze staré šlechtické rodiny
- sympatizoval s povstáním Děkabristů (organizovali proti Carská povstání)
- poté pracoval na ministerstvu zahraničí
- pro své polit. verše byl poslán do vyhnanství, později vypovězen z venkovského sídla Michajlovském
- do své smrti zůstává pod dohledem policie, zemřel v souboji s přistěhovalcem
- D`Antisem
- Jeho verše mají romantický charakter

Kavkazský zajatec
- je mladý Rus, nachází se v zajetí Čerkesů, kde se do něj zamiluje mladá dívka
- on její lásku odmítá, protože nezapomněl na svoji první lásku
- je propuštěn na svobodu a dívka spáchá sebevraždu ve vlnách dravé řeky

Cikáni
- hl.hrdina Aleko, pochází ze vznešené společnosti, ale utíká k cikánům, aby mezi nimi našel svobodný život
- zamiluje se do cikánské dívky, ona si najde jiného muž, Aleko je oba zavraždí
- nedokáže poskytnout stejnou svobodu ženě, kterou miluje

Kapitánova dcerka
- hl.hrdina Petr Griňov, syn důstojníka v penzi
- v 17 letech odchází se sluhou Saveljičem do služby, kde se má stát důstojníkem
- dostává se do pevnosti kde velí kpt. Mironov
- Petr se zamiluje do jeho dcery Marji Ivanovny
- Pevnost je dopita Pugačevovými povstalci, Petr zůstává na živu,kdysi daroval kožich Pugačevovi, umožňuje mu volný odchod i se snoubenkou
- Petr je obviněn ze zrady a má být odsouzen, Marja vyprosí u Kateřiny II. Petrovu milost, nakonec se oba vezmou

Boris Godunov –nejvýznamnější drama

Piková dáma
- hl. hrdina Heřman, touží po lásce dívky z vyšších společenských kruhů, je pro něj nedosažitelná (jmenuje se Elisa je zasnoubena s Jeleckým)
- v parku jí vidí v doprovodu její babičky,zvané Piková dáma (vášnivá hráčka)
- když v Paříži vše prohrála, prozradí jí jakýsi šlechtic 3 karty,které jí přinesou štěstí
- tajemství prozrazuje svému muži,zjeví se jí ďábel,který jí hrozí, že pokud tyto 3 karty prozradí někomu hnanému láskou tak zemře
- Elisa se do Heřmana na 1 pohled zamiluje, v komnatě o něm přemýšlí a najednou se jí objeví a vyznává jí lásku
- Láska po Elise mizí touhou po penězích, na plese mu dává klíče, které vedou komnatou staré hraběnky k ní
- rozhodne se vyzvědět tajemství hraběnky, vyhrožuje jí a hraběnka umírá
- Elisa, Heřmana vyhání, nakonec zve Heřmana na schůzku na břehu Něvy
- hraběnka ho pronásleduje v myšlenkách a říká 3 slova: 3, 7 a touš
- přiřítí se na schůzku, ale Elisa chápe, že smrt babičky zavinil Heřman v jeho lásku nevěří
- v zoufalství skáče do Něvy kde utone, Heřman spěchá do herny, sází na 3 pak 7 vyhrává, vše sází na touš prohrává, má pikovou dámu a v její tváři vidí pošklebek staré hraběnky
- šílenstvím se probodne a prosí Jeleckého o odpuštění

Evžen Oněgin
- román ve verších
- ruský šlechtic nadaný,společensky znuděný, neschopný naplnění svých životních představ
- odjíždí na ves,kde zdědil majetek po strýci
- poznává Lenského (snílek a romantik), který se stává jeho přítelem
- Lenský zamilován do Olgy Larinové, dcera statkářky
- poznává také Taťánu (sestra Olgy),která se do něj zamiluje, píše mu milostné dopisy
- Evžen její city neopětuje, jen si s ní dělá legraci
- na oslavě svátku Taťány se Evžen věnuje Olze, vzbuzuje žárlivost u Lénského, Lenský ho vyzve na soubor. Lénský umírá a Oněgin odjíždí do ciziny
- Olga se zanedlouho provdá, a Taťána odjíždí s matkou do Moskvy, kde si bere knížete Germina
- Oněgin se vrací do země, setkává se s Taťánou, která se stala cílevědomou ženou
- Evžen zaplane láskou, Taťána přiznává, že ho miluje, ale svého muže neopustí
- Evžen ztrácí poslední naději že najde smysl života