Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

C) PAMÁTKY ČESKÉ I SVĚTOVÉ gotika

ARCHITEKTURA

Francie
Saint Denis, katedrála v Laonu, Notre-Dame v Paříži, katedrála v Remeši, v Amiens a v Beauvais (v těchto 3 katedrálách vyvrcholilo got. úsilí o sjednocení prostoru).)
Palácovitá kaple v Sainte Chapelle v Paříži.
Vznikaly i školy: normandská, jihofrancouzská, champagneská, burgundská (šířily got. architekturu do ostatní Evropy).

Hrady – spojovaly potřeby reprezentace a pohodlného bydlení, středem byl masivní válcový donjon, pevná opevnění, klášter nebo papežský palác.

Pozdní gotika – protiklad klasické gotiky (místo lom. oblouku stlačený oblouk, žebrovou klenbu křížovou vystřídaly klenby síťové, hvězdové a vějířové, opěrný systém se proměnil v dekoraci).Všude dekorativismus.

Pozdní gotika – styl flamboyant (plaménkový) – char. motiv v okenních kružbách.


Anglie
Katedrála v Exeteru, kaple sv. Jiří ve Windsoru, Jindřicha VII. ve Westminsteru nebo chóry katedrál v Oxfordu a Norwichi.
Řády: ciscerciáti, mendikanti.


Itálie
Gotika se moc neprosadila.Dávali přednost horiz. před vert., prosvětlenému prostoru, plné zdi a vnější opěrný systém nepřijali vůbec.Dóm v Miláně, dóžecí palác v Benátkách, florentská radnice (pojata jako pevnost).


Čechy a Morava
Za posledních Přemyslovců (Václav I.) – zal. tzv. havelského města v Praze, dále prvního českého františkánského kláštera v Praze.
Ciscerciáti stavěli chrámy bez věží.
Královská města: Jihlava, Král. huť, Vyšší Brod.
Král. hrady: Křivoklát, Bezděz, Špilberk, Jindřichův Hradec, Horšovský Týn.
Staronová synagoga v Praze.
Vrchol. gotika – vláda Lucemburků (velký rozvoj) – klášter sv. Anny, minoritský klášter s kostelem sv. Jakuba a kostel P. Marie (zničen husity).
KAREL IV. - pražská univerzita
- hl. město říše římské
- mystická zbožnost a hum. vzdělanost
- byl prvním velkým sběratelem u nás
- výstavba Nového Města pražského (1348)
- největší evrop. město po Římu
- chrám sv. Víta (Matyáš z Arrasu, potom Petr Parléř)

Parléřova huť – kaple Všech svatých, Karlův kamenný most, Staroměstská mostecká věž, sv. Barbora v Kutné hoře
Hrady – Karlštejn.
Luc. gotika vyvrcholila za vlády Václava IV. (kultura jeho dvora má již protorenesanční ráz), reforma církve (J. Hus, M. z Janova, Jeroným Pražský).Za jeho vlády: ornamentální zdobnost, intimnost, kultivovanost.

Hus. hnutí – (Jiří z Poděbrad) - narušení vývoje gotiky a přechodu z vrchol. do pozdní - staveb. hutě se rozpadly.

Pozdní gotika – Vladislav Jagellonský (velkostatky, pivovary, mlýny, cihelny, sklářské hutě, rybníky).Matěj Rejsek, Benedikt Rejt (opevnění Pražského hradu, Vladislavský sál, dokončil kostel sv. Barbory v Kutné hoře).


SOCHAŘSTVÍ
Francie
Sochy – přirozený postoj a pohyb, odpoutaná od architektury (portál v Saint-Denis, Notre-Dame).
Interiérové řezbářství, drobné madony řezané do slonoviny, sochařský portrét.
Pozdní gotika – expresivní naturalismus zpodobňující lidksé tělo v posmrtném rozkladu.

Itálie
Piská škola (sochařská rodina Pisanů) – Niccolo Pisano, Giovanni Pisano (duch. a cit. obsah námětu), Andrea Pisano (jižní bronzové dveře flor. baptisteria; spolupracoval s Giottem).

Čechy a Morava
Naturalistická rostlinná ornamentika.
Madony – Madona strakonická, rouchovanská, Madony michelské (Mistr Michelské madony – odhmotnění postav, esovité prohnutí těla, rytmické kaligrafické křivky, draperie).Sedící madony.
Nejvýznamnějším střediskem českého got. sochařství – Parléřova huť (výzdoba Staroměstské mostecké věže; portrétní galerie).

Krásný sloh – umění se stává záležitostí výlučně estetickou, ztrácí svou spol. fci a přímý vztah k realitě.Nepřirozenost, postavy s malou hlavou, nezájem o prostorové vztahy, zjemnění výrazu a snížení duch. obsahu, dokonalost zpracování, nadvláda lin. rytmičnosti a kaligrafie, dek. stylizace drapérie.Mistr Krumlovské madony, M. Toruňské madony, Mistr týnského Ukřižování.


MALÍŘSTVÍ
Nizozemí
Jan van Eyck (Gentský oltář – obsahuje Zvěstování P. Marii, podobizny donátorů, kamenné sochy sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty, Klanění Božímu beránkovi, ..).
- nové realistické prostředky
- lineární, světelná a barevná perspektiva (- pozoroval skutečnost)
- šerosvit - vytvářel iluzi reality
- vynalezl olejomalbu

Hieronymus Bosch
- vizionářsko-expresivní, bohatá fantazie, symbolické obrazy lidských neřestí
- jeho dílo je „zlatý věk“ nizozem. malířství, bylo výrazem očekávání konce světa a posl. soudu (Poslední soud, obrazy Ráje a Pekla na křídlech).


Itálie
Giotto
Posl. roky života zasvětil architektuře a sochařství jako hl. architekt flor. dómu.Osobní Dantův přítel (namaloval jeho podobiznu v kapli flor. radnice).Stěžejní dílo vytvořil v Padově v kapli Scrovegniů, zvané Arena (alegorie Ctností a Neřestí).
Ve Florencii vymaloval S. Croce.V oboru desk. mal. vytvořil Krucifix, obraz Madony na trůně s anděly a mozaiku zvanou Navicella.
- realistické zobrazování
- nový kompoziční princip
- zvláštní prostor. konstrukce (3D, ale neiluzivní prostor)
- vytvořil nové typy lidí plných živ. síly (líčení jejich duš. stavů)

Čechy a Morava
Zpočátku knižní malba, v karlovském období nástěnné malířství, ve václavském období desková i knižní.

Husitské války – Praha ztratila ved. postavení v evrop. umění; izolace, znemožnění výtv. tvorby, vyvolaly emigraci umělců, zdůraznění mimovýtvarné složky obrazu, nový obsah.

M. Jan Hus – dal vyzdobit Betlémskou kapli citáty ze svých knih (+ nástěnné malby antitezí).
Prvním význ. dílem got. slohu u nás jsou liturgické knihy pro cisterciácký klášter ve Starém Brně, kt. objednala královna Eliška Rejčka (soubor tvoří devět knih).

Vláda Karla IV. – vytvoření pražské malířské školy (spojení proudu Franc. a Italského).Ved. úloha patřila nástěnné malbě (Mikuláš Wurmser – nedochovaný Rodokmen předků Karla IV. v hl. sálu cís. paláce na Karlštejně, výzdoba kaple sv. Kříže na Karlštejně)
Mistr emauzského cyklu – výjevy typolog. cyklu, jeho žák:
Mistr Theodorik
- dvorní malíř Karla IV.
- výzdoba kaple sv. Kříže na Karlštejně (alegorie Nebeského Jerzaléma – polodrahokamy, deskové obrazy světců a světic)

Desková malba Mistr vyšebrodského oltáře – madony (Maodona z Veveří, Madona strahovská, kladská, vyšehradská, zbraslavská a obraz Sv. trojice vratislavské)

Vláda Václava IV. – odklon od monumentálního a reprezentativního malířství k intimnímu projevu, od realismu k idealismu, od italského vlivu k franko-vlámské orientaci, nástěnná malba ztratila ved. postavení.
Mistr třeboňského oltáře – výzdoba kostela sv. Jiljí v Třeboni, bolestná P. Marie z Církve, Roudnická madona.Pražský dvorní malíř a vyvrcholil jím vývoj českého got. malířství král. období.
- hluboký duševní prožitek, cit a mystický stav
- šerosvit má fci prostorovou, náladotvornou, harmonizační a výrazovou
- poprvé u nás užil vrženého stínu

Krásný sloh – představuje ho Epitaf Jana z Jeřeně.Vyznačuje se typ. znaky rozvinutého slohu (přesná kresba, pevná modelace, ornamentalizace, ladné křivky.Vrchol. dílem je Madona svatovítská.

Krásné madony:
1) typ Madony vyšebrodské (dítě na pravé str. madony – Madona
Roudnická)
2) typ Madony zlatokorunské (na levé str. – Madona svatovítská)
Dále knižní ilustrace – Bible václava IV.

Pozdní gotika
Jiří z Poděbrad – hosp. rozkvět.
Vladislav Jagellonský – nástěnná malba (památky v Kutné Hoře – „pokladnice čes. království“ – chrám sv. Barbory, Smíškovská kaple).
Hrady – nástěnné obrazy (Zvíkov, Žirovnice, Jindřichův Hradec, Švihov).

9. Gotika

A) POJEM, ČASOVÉ VYMEZENÍ, ZDROJE

Období vrchol. a pozdního středověku.Vznikl před pol. 12. st. ve Francii, od 13. st. v záp., stř. a částečně jižní Evropě.
Název gotika vznikl v renesanční Itálii jako posměšný název pro středověké umění, považované za projev hlubokého úpadku a přisuzované barbarským germánským Gótům.Zrodil se v Ile-de-France.
Nejlepší podmínky pro rozvoj byly v severní části Francie (nejvýhodnější podm. politické, ideologické a umělecké).
Vznikaly žebravé řády (dominikáni, minorité).Tyto řády mimo jiné šířily scholastiku (školní učení) – centrum byla Sorbonna.
V gotické době se mezi objednatele umění (panovník, církev, feudálové) zařadili i zámožní měšťané.Města se stále více prosazovala jako kulturní celek.Gotická katedrála slouží také jako městský chrám, shromažďiště a reprezentativní stavba městských obyvatel (slavnosti, disputace a div. předst.).Se vzestupem měšťanstva rostla laicizace gotického umění.

Hlavními znaky gotiky jsou:
1) Není určeno jen církvi a feudálům, ale i měšťanstvu.Církevní vliv se zmenšoval - projevily se výsledky studia přírody.
2) Nad románským spiritualismem převažoval got. realismus (přesvědčení o hmotném světě).Symbolický přístup k umění zůstal zachován.Dále změna v myšlení a cítění - umělci toužili zobrazit svět zprvu k oslavě Stvořitele, později k vlastní radosti.
3) Umělci se postupně vymaňovali z anonymity.
4) V různých zemích různé rysy - vznik škol.

Vývoj probíhal v různých evrop. zemích odlišně.
Ve Francii:
1) raná gotika (12. st.)
2) klasická a poklasická gotika (13. a 14. st.)
3) pozdní gotika (15. st.)

V Čechách a na Moravě:
1) raná, přemyslovská gotika (13. st.)
2) vrcholná, lucemburská gotika (14. st.)
3) pozdní, jagellonská gotika (15. st.)

B) ZÁKLADNÍ PRINCIPY ARCHITEKTURY, SOCHAŘSTVÍ, MALÍŘSTVÍ gotika

ARCHITEKTURA
Hlavní druhy gotické architektury: kostel a klášter (sakrální stavitelství), hrad, tvrz, městský palác, dům (světské stavitelství).Rozvinul se gotický urbanismus a rozmnožily se typy a druhy městských staveb.Vznikaly složitější a mohutnější stavby fortifikační.Gotická katedrála franc. typu: bazilika s chórovým ochozem s věncem kaplí a vnějším opěrným systémem.

Architektura:
1) lomený oblouk - zmenšení tlaku klenby
2) žebrové klenby křížové - svedení tlaku klenby do čtyř bodů, ztenčení zdi
3) vnější opěrný systém (opěrný parabolický oblouk, vnější opěrný pilíř, fiála s kraby a kytkou, vnitřní přípora)

Charakteristické znaky:
1) dynamismus (stálé napětí, střídání arkád vytváří dojem pohybu, přípory pilířů jakoby tryskají vzhůru)
2) vertikalismus (všechny články stoupají do výšky – tíhnou k nebi)
3) odhmotnění (okna nahradila zdi, ztenčení zdí, bohatší článkování)
4) sjednocení prostoru (prodloužení chóru a zkrácení příčné lodi - vznik síňových chrámů)
5) snaha vytvořit imaginární prostor (barvami povznáší člověka do nebes)

Got. arch. využívala bohatého dekorativního systému – motivy:
1) geometrické (fiály – jehlany, baldachýn – ozdobná stříška nad sochami, vimperk – ozdobný štít nad portálem)
2) přírodní


SOCHAŘSTVÍ
Hlavní funkce náboženská – propagovat křesťanský názor katolické církve.Od románského se liší tím, že neodvrací od přírody a pozemského života – vytváří z nich hl. náplň uměl. díla.Vznik tzv. laických umělců – spojeni s měšťanstvem.

Dva zákl. druhy:
1) monumentální skulptura (zdobí průčelí chrámů, interiéry) – kamenictví spjaté s arch.
2) komorní sochařství (volné sochy hl. ze dřeva, také ze slonoviny a z kamene)
Nejdříve větší význam kamenictví, později řezbářství.

Skulptura na průčelí katedrál se podobala jakýmsi kamenným encyklopediím (podávala zrcadlo přírody, vědy, morálky a historie).Kalendářní výjevy předváděly koloběh práce rolníka (práce = cesta ke spáse).

Výzdoba se uplatnila vně stavby i nad portály, v galeriích králů, ve štítů, na věžích, na bočních lodích i na lodi příčné, na opěrných systémech, na chrličích.Uvnitř chrámu na hlavicích, konzolách, svornících, apod.

Řezbářství – náměty Krista, P.Marie, piety (P. Marie s mrtvým Kristem na klíně) a světců - realistická tendence (jejich zlidštění).


MALÍŘSTVÍ
Zprvu hl. pro církev a vyjadřovalo náb. ideje – potom snaha zlidštit náb. náměty, přiblížit je divákovi a působit na jeho fantazii a emoce.Real. tendence se projevila ve světské tematice – výzdoba katedrál a do knižní ilustrace – souvisí s laicizací got. umění.

Malba na sklo – místo malby nástěnné.
Malba desková – plně rozvinuta.Knižní malba – na konci 14. st. položila zákl. pozdně got. malířství.
Vývoj malířství probíhal k realistickému obrazu – opt. výsledek skutečnosti.
Při zrodu got. malířství – Francie a Anglie, později (od poč. 14. st) – Itálie v čele s Giottem.

SOCHAŘSTVÍ

Itálie
Lombardie a Toskána.
Volné sochy – postavy se odpoutávají od zdi architektury a stávají se vlonými.

Bonanus piský-bronzové dveře piského baptisteria.

Francie
Největší rozkvět výzdoby chrámového portálu nebo celé fasády.Nejvýznamnější centra – Burgundsko a Languedoc.Pět škol – 1.burgundská,2.languedocká, 3.auvergnská, 4.akvitánská, 5.provensálská.

1.Tympanony klášterního kostela sv. Magdalény ve Vézelay, katedrály v Saint-Lazare v Autunu.
2.Portál kostela sv. Petra v Moissacu.
3.Tympanon poutního kostela Sainte-Foy v Conques.
4.Notre-Dame-la-Grande v Poitiers.
5.Trojdílný portál klášterního kostela v Saint-Gilles-du-Gard.

Španělsko
Brána slávy v Santiagu de Compostela.

Anglie
Katedrála v Chichesteru.

Německo
Severní portál kostela sv. Jakuba v Řezně, Sasko – velké dřevěné Kalvárie, náhrobky, kovolitecká díla.
Katedrála v Hnězdně.

Slovensko
Portál v kostele v Ilije u Banské Štivanice a v Spišské kapitule.
Lovecká scéna v kostele v Bíni.

Čechy
Převládá dekorat. a figurální kamenictví.

Kostel sv. Prokopa v Záboří u Kolína, výzdoba oken paláce v Olomouci, reliéfy v kostele sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory, mostecký reliéf v rom. malostranské věži Juditina mostu, Trůnící madona korunovaná anděly z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, Řvoucí lvi z kouřimského kostela sv. Štěpána.

MALÍŘSTVÍ

Itálie
Nástěnná malba – fresky a mozaiky – Řím – kostel S. Clemente, v kostelích S. Maria in Trastavere.
V Toskáně – mozaiky flor. baptisteria a kostela S. Miniato.
Knižní malba – svitky z Monte Cassina.
Desková malba – obrazy Zukřižování a Madon.

Francie
Nástěnná malba – kostel v Saint-Savin-sur-Gartempe, katedrála v Le Puy nebo kostel v Rocamadouru.
Knižní malba – akvitánské rukopisy.
Malba na skle – v katedrálách v Chartres, Poitiers a Le Mans a v kostele Saint-Rémy v Remeši.

Německo
Nástěnná malba – řezenská škola v Porýní – výzdoba klášterního kostela v Prüfeningu.
Desková malba – v Augsburgu.

Čechy a Morava
Nástěnná malba – Znojmo, Přemyslovský rodokmen, donátoři, Stará Boleslav, Albrechtice, Rovná.
Knižní malba – Gumpoldova legenda, Apokalypsa, Kodex vyšehradský, rukopisy 12. a 13. století.

C) PAMÁTKY ČESKÉ I SVĚTOVÉ

ARCHITEKTURA

Itálie
Složitý vývoj kvůli hosp.-spol. situaci.Několik proudů.Nejvíce se rozvinula v severoitalských a toskánských městech.

Lombardie – kostel sv. Ambrože v Miláně - stal se vzorem pro dómy v Modeně, Piacenze, Parmě a Cremoně.
Románský soubor v Pise – „šikmá věž“ – válcová zvonice s šesti galeriovými ochozy a centrálním baptisteriem s kupolí (got. výzdoba).
Florentské baptisterium a kostel S. Miniato al Monte.

Francie
Neobyčejný rozmach.Sedm škol – severofrancouzská, normandská, burgundská, auvergnská, akvitánská, perigordská, provensálská.

Kostel sv. Trojice v Caen, Saint-Front v Périgeux, Saint-Trophime v Arles, kostel sv. Štěpána v Nevers, Notre-Dame v Clermont-Ferrand, kapitulní síň v Tulle, radnice v La Reole, kamenný most v avignonu.

Německo
Navázala na otónskou dvouchórovou baziliku.

Císařské dómy ve špýru, Mohuči a Wormsu, trojapsidální chór v Kolíně nad Rýnem, kamenný most v Řezně.

Španělsko
Stavěly se zde rom. kostely lombardského typu v Katalánii.

chrám Santiago de Compostela.

Anglie
Vliv mělo dobytí ostrova normanským vévodou Vil. Dobyvatelem roku 1066 (bitva u Hastingsu) – normasnký sloh + (ve 12.st.) osobitý angl. styl – přestavování starých budov.

Kostely westminsterského opatství, katedrála v Canterbury, Winchesteru, v Lincolnu, Ely, Gloucesteru a Norwichi.
Katedrála v Durhamu.

Skandinávie
Katedrála v Lundu ve Švédsku.

Slovensko
Rotunda Všech svatých v Dechticích, sv. Jiří ve Skalici.
Jednolodní tribunový kostel sv. Michala v Dražovcích.
Bazilika ve Spišské kapitule a P. Marie v Bíni.

Karnery – hřbitovní rotundy s podzemní kostnicí – sv. Michal v Banské Štiavnici.

Soustava župních hradů (Bratislava, Nitra, Trenčín).

Čechy
Pražský hrad, Vyšehrad, Staroměstské náměstí, Újezd, Obora, rotunda sv. Martina, trojlodní baziliky sv. Vavřince, Černá věž, rotunda sv. Kříže a sv. Martina, Juditin most, rotunda s věží sv. Jiří na Řípu, kostel Jakub u Kutné Hory, kostel v Kojeticích, kostel v Rovné nad Sázavou.
Hrady Přimda, Tachov, Děčín, Prácheň, Hradec nad Labem, Křivoklát, Litomyšl.

B) ZÁKLADNÍ PRINCIPY ARCHITEKTURY, SOCHAŘSTVÍ, MALÍŘSTVÍ

ARCHITEKTURA
Hlavní druhy staveb: kostel a klášter (sakrální stavitelství), hrad, městský palác, měšťanský dům a kamenný most (světské stavitelství).
kostel:
a) podélný – bazilika
b) centrální - rotunda

bazilika – půdorys latinského kříže s příčnou lodí a kněžištěm s půlkruhovou apsidou, zaklenutí hlavní lodi (ochrana proti požáru); převzala prvky pozdně římské a raně křesťanské a vytvořila nový celek protikladný raně křesťanské snaze po jednotné a celistvé formě; vznikla adicí (skládáním jednotl. prvků v co největší, nejsložitější a nejbohatší soubor, aniž by ztratily platnost)

- analogie s feudálním systémem (nadřízenost a podřízenost na majetku, kdy si mocní zachovají své postavení);
křížová klenba – dovolovala odlehčení zdiva
tlusté zdi – char. rysy hmotnosti, masivnosti, převládající horizontálnosti
stavba obecně – spíše do šířky, mohutnost stavebních článků, malá střílnovitá okna, nový systém členění stěn hl. lodi do výšky
stavební materiál – kámen (vápenec ve Fr., mramor v It., pískovec v Něm., opuka v Čechách) nebo cihly (It., Fr., Něm., Ang.)
zdivo – režné nebo kvádříkové (zdi se neomítaly)


SOCHAŘSTVÍ
Spolu s malířstvím plnilo funkci šíření náboženských idejí - vázáno hlavně na kostel a bohoslužbu.Díky vlivu církve sílil transcendentální ráz (symsl lidské existence je v posmrt. životě) a jeho antirealistický program - románský antirealismus:
a) nezájem o prostor (umělec neznal a neužíval perspektivu, osoby dostávaly měřítko podle svého pořadí v hiearchii náb. pojmů – hieratická perspektiva)
b) nezájem o plastický tvar (v sochařství převládl plošný reliéf, v malířství konturová kresba – není stínování objemu)
c) umělci nepracovali samostatně, ale s předlohou
d) záliba ve stylizaci (přejímání a obměňování hotových schémat – vznik dekorativního ornamentalismu)

V soch. a mal. jsou i náběhy k realismu – kalendářní, lovecké nebo válečné výjevy, náměty z bajek či legend – hledali inspiraci v realitě.
Organizace uměl práce – pracovní skupiny.
Hlavní druhy sochařství – kamenictví (dekorativní – ornamenty rostl., zoomorfní a geometrické; figurální – didaktická funkce), kovolitectví (bronzové dveře chrámu, náhrobní desky), řezbářství (Kristus na kříži)


MALÍŘSTVÍ
Také propagovalo náb. ideologii.
Hlavní druhy – nástěnná, desková a knižní malba.

Nástěnná malba
Měla zpřístupnit a rozšířit mezi lidi křesťanský svět. názor a stát se jakousi obrazovou knihou pro nevzdělané.Prováděly ji kočovné tlupy malířů – laiků.
Kněžiště – postava Krista, stěny lodí – výjevy ze Starého a Nového zákona nebo legend o křesť. mučednících.
Uspořádání obrazů odpovídalo opět církevní hiearchii – nahoře je Kristus.
Antirealistický program -ornamentální stylizace.

Knižní malba
Knižní iluminace (ilustrace) – převážně pro kněží a největší světské feudály.Zprvu zdobeny jen knihy pro liturgickou potřebu (objednatelem byla církev), později (od 12. st.) i knihy světského obsahu.

Malba desková
Zdobily hl. oltářní mensy (mensa = lat. stůl).

Islám

Arabové vytvořili na území Arabského poloostrova a mezi Sírií a Mezopotámií vlastní kulturní okruh. Jejich střediskem Byla Mekka se svatyní Kaabou a posvátným „černým kamenem“.
Životním stylem Arabů bylo jejich náboženství Islám. Založeno Mohamedem, prorokem Alláha. Věroukou se stal Korán. Věřící - muslimové - měli povinnost šířit náboženství mečem, v čem je podporovala víra v posmrtný život. To dalo předpoklad pro arabskou expanzi. V 8. st. vytvořili říši, která sahala od Atlantiku po Čínu a velikostí území překonávala bývalou říši římskou. V 9. st. se ale říše rozpadá na jednotlivé kalifáty a emiráty. Jedním z nich byl i Bagdád, který převzali Turci a staly se novými šiřiteli islámu.
Arabská vzdělanost navazovala na římskou a dále se obohatila o perskou, indskou a čínskou. Neměli vlastní uměleckou tradici a umění v jednotlivých dobytých územích navazuje na staré tradice.

Islámská architektura

Hlavními druhy arch, byly palác, mešita a minarety, madresa (univerzita) a mauzoleum. Typickým znakem je podkovovitý oblouk, oslí hřbet, ale i oblouk lomený, polokruhový, aj., a kopule cibulovitého tvaru. Zdi bohatě zdobeny arabeskami (mozaika a stylizovaná geometrická ornamentika).
Mešita se skládá ze dvou částí: pravoúhlé sloupové nádvoří s kašnou a krytá svatyně (několik lodí oddělených sloupy, situovaná na šířku). Uvnitř je kazatelna pro čtení koránu. U mešity se tyčí minarety, vysoké, úzké věže s ochozem, z něhož se svolává k modlitbě. Mají tvar hranolu, válce nebo spirály. S mešitou většinou sousedí byty kněží, knihovny, školy, lázně, nemocnice. Přestavbou mešity vzniká univerzita.
Od 12. st. se stavějí kupolová mauzolea. Islámské prvky se uplatňují i v románském slohu na Sicílii.

Sochařství a malířství

Podle koránu se nesměla zobrazovat lidská postava. To zbrzdilo rozvoj malířství i sochařství. O to víc se pěstovalo umění knižní iluminace (vrchol: perské miniatury). Plně se rozvíjí i dekorativní umění (geometrické i rostlinné stylizované ornamenty).

Užité umění

Výroba měděných a bronzových předmětů, hedvábí, damašky, koberce, výroba papíru (od Číňanů), fajáns s kovovým leskem, zdokonalili sklářství, intarzie, řezba.

8. Románské umění

A) POJEM, ČASOVÉ VYMEZENÍ, ZDROJE

Románský sloh vznikl v Evropě zhruba v 11. a ve 12. st.Souvisí s nerovnoměrným vývojem feudalismu - jeho čas. vymezení i charakter se v různých zemích liší (Něm. – 1. pol. 13. st., Fr. – před. pol. 12. st. již gotika, Čechy – 1. pol. 13. st.).
Pojem rom. sloh vznikl v 1. 1/3 19. st. a nahradil starší termín byzantský sloh.Vztahuje se na arch. 11. a 12. st., podobá se antickým stavbám říše římské.Románské umění mělo vystřídat ant. umění.Bylo to provinční římské umění, méně již přínos nových národů.
Zrodil se ve stejné době v různých zemích – ne na jednom místě - rom. umění se liší podle jednotl. oblastí.
Z počátku mělo sakrální charakter (církevní).Církev předepisovala obsah, náměty,formu - oslava zjevení, posmrtného života a vyjádření zákl. myšlenek křesťanské víry.Používá symbolů a tíhne k abstrakci.Necenila se tvůrčí originalita - pracvalo se podle předloh, autoři nekreativní, snaha jen napodobovat.Jména umělců až na konci rom. umění.

Germáni

Stejně jako Keltové se v Evropě vyvíjel kmen Germánů (Gótové, Vikingové, Vandalové, Burgundi, ..). Zprvu silně ovlivněni Kelti. Postupně se stali jejich soupeři. První Germáni na našem území byli Markomané. Náčelník Marbod sjednotil menší kmeny a vytvořil velkou říši, obchodující i s Římem. Později, poražen Římany, utíká do Raveny. Časté potyčky mezi Římem a markomany rozpoutaly tzv. Markomanské války. V té době pronikají římani až na Slovensko a zanechávají po sobě množství památek (světské i sakrální stavby, řemeslná výroba, sarkofágy, aj.). Jejich moc je oslabena a místo nich na naše území přichází Slované a Avaři. Po vpádu Hunů začíná tzv. stěhování národů.
Monumentální arch. Germáni netvořili, pouze dřevěné stavby. Velmi rozvinutá řemeslná výroba (ovlivněni Kelty, Římany, Huny). Kamenné stély s mělkým reliéfem. Zlatnictví na dokonalé úrovni (jehlice, spony, náramky, poháry..). Charakteristické pro Germány jsou tzv. ptačí, cikádové, orlí spony, bohatě zdobené. Rozvinuly tzv. zvěrný styl, který ovlivnil předkarolinské období.

Otonské období

Otonská renesance představuje přechodné stádium mezi karolínským a románským uměním. Byla záležitostí převážně Německou.

Architektura

Navazuje na dobu karolínskou ( baziliky i centrály). Klášterní kostel sv. Cyraika v Gernrode se stal předlohou pro kostel sv. Jiří na Pražském hradě.

Sochařství

Svého významu dosáhlo kovolitectví. Bronzový krucifix se svícny, dveře hildesheimského dómu a sloup hildesheimský (napodobující trajánův) se staly mistrovskými kousky z dílny biskupa Bernwarda.

Malířství

Abstraktní chápání obrazového prostoru, náznaková charakteristika prostředí, kolorizující funkce barvy, plošné lineární zobrazení lidské postavy. To vše dává základy vznikajícímu románskému umění.
Památky: evangeliář Kodex Egberti a evangeliář Oty III.

7. Západní umění v tavicím kotli - Evropa v 6.-11. století

Keltové

Národ Keltů se rozprostíral na širokém území od východní Francie, až po jihozápadní Čechy. Jedná se o první pojmenovanou a vyčleněnou etnickou složku na území Evropy. Do té doby pouze barbaři či pralidé.
Ve čtvrtém století začali svou velkou expanzí, kdy zasáhli téměř celou obydlenou Evropu. Dostali se i do Malé Asie, kde vytvořili tzv. galatský stát. Dobyli Itálii a celý Řím. U nás je známe jako kmen Bójů. Od toho také Bohemia - název pro Čechy.
Užívali tzv. starolaténského stylu. Bylo to umění, šířené nejprve mezi vyššími vrstvami a později rozšířené mezi lid. Jednalo se o dokonalou tenkostěnnou keramiku, bronzové zobákovité konvice, tuhové zboží aj.
Keltové celkově přispěli k technickému a kulturnímu pokroku. Vynalezli množství vynálezů a technik, z nichž se stále některé užívají dodnes(podkova, srp, nůžky...). Užívali železné zbraně a brnění. Též rozvinuté mincovnictví.
Stavěli velká hradiště, tzv. oppida. Ta byla střediskem kultury a specializované výroby. Měla charakter měst. Nejznámější u nás je Staré Hradisko u Prostějova nebo Závist u Zbraslavi.
O keltské náboženství se starali Druidové. Motivy a výjevy božstev se nám dochovaly na různých ozdobných předmětech nebo na vzácném nálezu stříbrného kotle. Podle některých pramenů bylo u Keltů rozvinuto jakési primitivní otroctví. Vzor si brali od Římanů, s nimiž měli velmi dobré obchodní vztahy.
Keltové dovršili vývoj pravěké Evropy, vytvořili první opravdová města ve střední Evropě.

Předkarolínské období

Po zániku římské říše se výtvarná kultura rozdělila na čtyři okruhy: langobardsko-italský; vizigótsko-španělský; franko-merovejský a ostrovní (Británie, Irsko). Do antické umělecké tradice se začali přimíchávat vlivy jednotlivých národů.
Germáni přinesli hlavně své umění dekorativní. Užité u uměleckého řemesla. Z antiky převzali monumentální arch. (kostel). Měly však tendence zjednodušovat stavbu. Nepoužívali volnou sochu, pouze plošný, nízký reliéf (Sigwaldův reliéf čtyř evangelistů a merovejské sarkofágy v jižní Francii).
Již od této doby dostal půdorys kostela tvar latinského kříže a ustálila se též forma klášterů (kolem rajského dvora).

Malířství

Z malířství byla nejpozoruhodnější knižní iluminace. Zde vzniká iniciála zdobená miniaturou, geometrickými a zoomorfními tvary (vliv východního zvěrného stylu).
Velký vliv mělo na malířství irská tvorba, která byla původní, tedy keltská (závitnicové tvary, plošnost postav..). Naproti tomu Británie podléhala benediktýnským klášterů a při střetu s keltskou tvorbou vznikají významné a bohatě zdobené rukopisy (Book of Kells). Vliv irské knižní malby zasáhl i do karolínského období.

Umělecké řemeslo

Zlatnictví kombinovalo prehistorické a barbarské techniky s římskými a orientálními. Oblíbené bylo vkládání barevných kamenů do zlatých přihrádek.
Památky: Childerichův meč, Tassilův kalich, vizigótské votivní koruny.

Karolínské období

Neboli karolínská renesance doby Karla Velikého. Měla dvě příčiny: 1.Na území Galie mělo velký vliv antické dědictví. 2. K. Veliký se považoval za právoplatného dědice římské říše.
Snaha o jednotný umělecký styl dala základy výtvarným oborům pro další vývoj středověkého umění.

Architektura

Rozvíjela se jak světská (císařské hrady, falce, opevněné dvorce, užitkové stavby), tak církevní. V církevní arch. se uplatňoval bazilikální i centrální typ (palácová kaple Karlovy falce v Cáchách). Bazilika navazovala na křesťanskou a byla obohacena o nové prvky (latinský kříž, ochoz kolem chóru, aj.). Klášter se stává hospodářskou jednotkou s hlavním střediskem vzdělanosti.

Sochařství

Znovu se objevuje lidská postava, ale jako projev uměleckého řemesla. Hlavně tepané zlatnické práce a řezba do slonoviny (bronzová soška Karla Velikého).

Malířství

Rozvíjela se monumentální i knižní malba. Uplatnily se náměty náboženské i světské (alegorie, historie). Oblíbená byla i mozaika (cášská kaple).
Z různých klášterů a skriptorií se dochoval poměrně velký počet iluminací (knižní malby). Malované pergameny vázané do desek. Byly to knihy náboženské, ale i reprezentativní (vyobrazení panovníka..).

Byzanc

Jedná se o středověkou říši východořímskou s hlavním městem Byzantion, později Konstantinopol. V čele stojí despotický císař. Opírá se o církev.
Ikonoklasmus: hnutí, vzniklé jako protest proti zakázání čtení obrazů císařem Lvem III.
Za Konstantina VII. dochází k byzantské renesanci. Z této doby se nám dochovali důležité zprávy o Slovanech.

Umění pokračovalo v tradici pozdního antického helénismu. Stále více se ale projevovali orientální vlivy. Byzantská kultura nebyla poznamenaná ani ovlivněná germánskými vlivy.
Největší rozkvět zaznamenává Byzanc za Justiniána I. (chrám Boží Moudrosti), chrám sv. Ireny, chrám sv. Apoštolů, aj...)
Byla též rozvinuta mozaiková tvorby.
Ze světské arch. vzniká obrovský Justiniánův palác, který byl jakýmsi vnitřním městem.

Sochařství - hlavně reliéf. Podpora stylizace a schematizace.

Malířství - ikony, mozaika, knižní ilustrace pergamenových kodexů.

Křesťané se obávali obvinění z modloslužby ...

Sochařství

Křesťané se obávali obvinění z modloslužby a proto se volné sochy natvořily. Vyjímkou byly sochy dobrého pastýře, který znázorňoval Krista.
Hlavním druhem skulptury byl sarkofág, jehož typ i výzdoba byly převzaty z římské antiky (domek se sedlovou střechou, figurky v arkádách). Od plastického reliéfu se stále více přecházelo k lineárnímu pojetí. Od antického realismu ke stylizaci.

Architektura

V domech bohatých křesťanů vznikala tajná shromaždiště. Byl zde také umístěn bazének s vodou pro křest. Na těchto místech později vznikají první kostely (S. Mario ai Monti - dvojlodí 14x6m).
K rozvoji monumentálního stavitelství došlo ve 4. století, kdy bylo křesťanství uznáno právoplatným. Hlavním typem kostela se stala bazilika. Vznikla z římské tržnice a skládala se ze tří částí: atria, nartexu (místnost pro nepokřtěné), a vlastní basiliky. Vlastní bazilika obsahovala lichý počet lodí. Uprostřed byla nejvyšší hlavní loď se zaklenutou apsidou, okny a sedlovou střechou. Tu protínala příčná loď (transept). Apsidu odděloval triumfální oblouk, před nímž byl oltář s baldachýnem. Křesťanský kostel byl určen pro všechny věřící, kteří absolvovali křest. (Nejznámější baziliky: sv. Petra ve Vatikánu, sv. Pavla za hradbami, sv. Jana v Lateránu, S. Marie Maggiore, sv, Anežky v Římě a množství bazilik v Palestině.)
Druhým typem křesťanské stavby byly centrály. Měly půdorys oktogonu nebo řeckého kříže. Sloužily jako kostely nebo baptisteria (křtící kaple).
Důležitou úloho zde hraje severovýchodní římské město Ravena. Zde se vyvinula specifická architektura, která dovršila římskou antiku navázáním na křesťanskou a zároveň položila základy románskému slohu.

Malířství

Malířství se začíná plně rozvíjet až po křesťanském uznání. Tvorbu můžeme rozdělit na monumentální a knižní či pergamenové. Dále se rozvíjí i malby v katakombách s přibývajícím vlivem mozaiky. Na malířství čím dál více působila teologie a dogmatismus. To se odrazilo hlavně v ikonografii. Objevily se nové náměty jako sedící Kristus, svatozář, alegorické postavy, kříž či Kristův monogram. Vytvořily se tzv. prototypy podporující ideologii (plošnost, strnulost, schematičnost, mozaiky), podle nichž se malířství řídilo až do gotiky.

Památky: Mozaiky Nebeský Jeruzalém v bazilice sv. Pudenziana, biblické výjevy na stěnách baziliky S. Marie Maggiore; křest Kristův na klenbě baptisterií v Raveně, klanění tří králů, postavy mučedníků. Z dochovaných kodexů: Vídeňský Genesis, Rossandský kodex, syrský evangeliář mnicha Rabuly či Josuův svitek.

Užité umění

Rozvoj křesťanského užitého umění nastal až v 5. a 6. století, kdy vedoucí úlohu získala byzantská říše. Vynikající řezby do slonoviny zdobily množství církevních předmětů. Dokladem je Maxmiliánův trůn, pokrytý reliéfy se sv. Janem křtitelem, evangelisty a výjevy ze života Krista, P. Marie a Josefa. Podle perských vzorů se v Byzanci vyrábělo hedvábí. Rozvinuté zlatnictví sloužilo jak liturgii, tak světským potřebám.

Mezopotámie

Nechráněné území mezi řekami Eufrat a Tigrid, obývané, mezi sebou zápasícími, kmeny Akkadů a Sumerů a vystavené nájezdům kočovných kmenů. Městské státy, zde vznikaly vždy na kratší dobu v obdobích sjednocení či míru. Panovník byl pouze zástupcem boha, pocházel ze šlechtického rodu a spravoval božskou půdu. V Mezopotámii se ani nerozvinul žádný kult mrtvých.

Akkadská říše: sjednocena ve 3. tisíciletí př. n. l. králem Sargonem z množství malých samostatných městských států (Ur, Eridu, Lagaš, Uruk) vzniklých na tomto území.

Starobabylónská říše: sjednocena králem Chammurappim (1792-1750 př. n. l.). Roku 1594 př. n. l. zanikla vpádem Chetitů.

Novoasyrská říše: vzniká v 9. století př. n. l. a největšího rozmachu dosahuje za krále Aššurbanipala.

Novobabylónská říše: (625-539 př. n. l.) Největšího rozsahu dosahuje za krále Nabukadnezara, kdy je Babylón uznáván jako nejkrásnější město světa. Bylo opevněno trojitými hradbami o délce 90 km. Vnější hradba byla ozdobena glazovaným reliéfem zvířat či mužů ve zbrani. Zvířecí motivy najdeme též na 7m vysoké Ištařině bráně. Několika patrové babylonské domy s dvorem a hygienickým zařízením se dělily na část obytnou a hospodářskou. K jednomu z divů světa patří též visuté zahrady královny Semiramis. Roku 539 je však říše předána do rukou Peršanů.


Mezopotamská architektura

Stavělo se hlavně z hliněných cihel, které byly pokryty barevnou glazurou. Sloup tu není konstrukčním prvkem a má jen podružnější úlohu. Cihla se dobře hodila ke klenbě. I zde byla architektonická tvořivost rozvinuta na základě náboženství a rozvinula se zejména při budování paláců.
Chrámy a paláce jsou si podobné. Půdorys tvoří dům s místnostmi kolem pravoúhlého dvora. Charakteristickou částí jsou zikkuraty (pyramidy o 7 stupních) s mohutnou podezdívkou proti záplavám. Na vrcholku je svatině, stále udržovaná pro příchod boha. Jednotlivé stupně jsou spojeny rampami. Paláce byly většinou situované poblíž chrámového okrsku, uprostřed města nebo tvořily součást městského opevnění.
Budovaly se též kanály, vodní nádrže, vodovody a mosty (400 km dlouhý „kanál králů“ spojující Eufrat a Tigrid s babylonským akvaduktem).


Sochařství Mezopotámie

Nedostatek kamene omezil sochařství na menší hliněné , dřevěné či kostěné sochy. I zde se uplatňují stejné principy jako u egyptského reliéfu.
Ze sumerského období pocházejí reliéfy Ur-Nanše s rodinou; Sup stéla lagašského krále a tzv. standarta z Uru, zobrazující vítězný pochod sumerského vojska.
Z akkadského období se dochovala Náramsinova stéla, zobrazující krále a jeho vojsko, a Chammurapiho stéla. V dolní části má vyryt zákoník, v horní části se Chammurapi modlí k bohu Šamašovi.
Z asyrského období známe množství reliéfů s válečnou či loveckou tématikou (umírající lev a raněná lvice, býci s lidskou hlavou).
Z volných soch je nejznámější socha stojícího a sedícího krále Gudey. Rozvinula se zde též glyptika do kamene nebo v podobě pečetních válečků, zdobených obrazy zvířat a zápasů s nimi nebo náboženskými výjevy. Od prvotní schematizace se zde dospělo k rovnováze mezi realismem a ornamentální dekorativností.


Malířství Mezopotámie

Malby zobrazovaly podobné náměty jako reliéfy, ale dochovali se jen ve zlomcích.

Užité umění Mezopotámie

Vedle rozvinutého zlatnictví (ozdoby, hudební nástroje, šperky) a textilní výroby je v Mezopotámii typická zejména keramika. Již v té době vynalezli téměř všechny druha polev a glazur na výzdobu cihel na podlahách a stěnách.


Článek podporuje:
přírodní linoleum, korkové plovouci podlahy, parkety a vlysy

6. Počátky křesťanského umění – Řím a Byzanc

Křesťanskou antikou nazýváme rozvoj kultury a umění v 1. až 6.st n. l. na území římské říše pod vlivem nového křesťanského náboženství. Někdy též raně křesťanské nebo starokřesťanské uměni. Je to tedy část římské kultury, lišící se jedinou ideologií. Tato ideologie byla po dlouholetém pronásledování nakonec prosazena ve 4. st. n. l. a stala se státním náboženstvím.

Křesťanství (= příznivci Kristovi) vzniklo v 1. pol. 4. st. jako jeden z východních kultů, který se nespokojoval s tehdejší situací ve světě, konkrétně svým postavením v Římě (chudina, otroci). Prosazovali rovnost všech lidí před bohem a právo na spravedlivý život. Mezi další nové kulty této doby se řadili i tzv. gnostikové; příznivci boha Mithry či židovští essejci.
Evangelia (popisují život, působení a umučení Ježíše Krista), Skutky apoštolské (popisují životy apoštolů), epištoly (skutky apoštolů po Kristově nanebevzetí) a Zjevení Jana Křtitele (Apokalypsa) tvoří dohromady knihy Nového zákona a též základní program křesťanství.

Pomluvy a časté pronásledování byly příčinou, že vzdělaní křesťané začali psát obrany svého učení, tzv. apologie. Až za císaře Konstantina se Milánským ediktem z roku 313 prohlašuje křesťanství za právoplatné. Náboženstvím římského státu se křesťanství stává až později na Níkajském koncilu. V 5. st. byli pohané postaveni mimo zákon a pronásledováni, jako dříve křesťané. Vzniká tzv. patristická literatura (spisy církevních otců), ta se stává základem politologie a filozofie až do konce středověku.

Nejstarší umělecké památky křesťanů nacházíme v několika patrových katakombách v Římě, Palestině, Alexandrii a Sicílii. Kromě pohřbívání podle vzoru Ježíše Krista, sloužily také jako útočiště křesťanům v době pronásledování. Nacházíme v nich první projevy křesťanského nástěnného malířství. Stěny katakomb pokrývaly ornamenty a figurální obrazy, odrážející křesťanskou ideologii. Technika byla stejná jako u soudobých římských maleb. Rozkvět ve 2.-4. století.
Dochází k odklonu od ilusionismu a do popředí se dostává schematizmus a linearismus, které se staly předpokladem pro vznik křesťanské ikonografie.
Zprvu se symboly kreseb nijak nelišily od římských motivů. Postupně však dostávaly nový význam a začali se objevovat zcela nové náměty a symboly (palma, beránek,oliva kotva, pastýři nesoucí ovečku). Od 2. století se začali zobrazovat postavy Krista a P. Marie, náměty z nového zákona, apoštolové, proroci a mučedníci.

3. Starověk - umění velkých říší

Základem rozvoje těchto raných, ale civilizací, bylo závlahové zemědělství. Proto se také většina těchto civilizací usadila v povodí velkých řek. Tento způsob zemědělství však vyžadoval vysokou organizaci, kterou mohl zaručit je jediný despotický vládce. Vznikají tedy první státy, kde všechna moc je v rukou panovníka.
První takto vzniklé státy jsou založeny na patriarchálním otroctví. Váleční zajatci nejsou zabíjeni, ale využíváni jako bezprávní otroci. Do otroctví se také upadalo přes dluhy či soudním rozsudkem.


Egypt

Říše rozkládající se po obou stranách řeky Nilu je spravována jediným nejvyšším vládcem - faraónem. Ten se vydává za syna boha Hora, je nedotknutelný. Jemu patří veškerá půda Egypta, kterou pronajímá do rukou svých poddaných.

Architektura Egypta

Ideální podmínky pro vznik monumentální architektury. Dostatek žuly, čediče i pískovce. Víra Egypťanů v posmrtný život jen podnítila rozvoj monumentálního stavitelství. Tyto stavby také většinou slouží náboženství, spojeným s kultem mrtvých.

Egyptské sloupy byly buď monolitické, nebo členěné na patku dřík a hlavici. Dřík býval čtvercový, polygonální či kruhový, často zdobený do tvaru stvolu květiny a korespondoval s hlavicí, která znázorňovala lidskou hlavu, palmu, lotos či papyrus.

Chrámy se vyvinuly v rozsáhlé komplexy staveb, které byly uspořádány podle určitého systému: Alej Sfing vedla ke dvou mohutným pylonům (komolý jehlan) s kolosy, před nimiž stály obelisky. Branou mezi pylony se vcházelo do velkého nádvoří, obehnaného sloupovou chodbou (peristyl), přístupné lidu. Dále měli přístup jen kněží: Trojlodní hypostyl, představuje egyptský typ baziliky. Drobná svatině se sochou boha chrámový komplex uzavírala.

Mezi nejvýznamnější stavby tedy patří skalní chrámy (Abú Simbel, chrámy v Luxoru a Karnaku) a pyramidy, sloužící jako hrobky faraónů. Pyramidy se nejvíce stavěli v období Staré říše. V období Střední říše jejich místo nahrazovaly skalní chrámy a v Nové říši je skalní chrámy zcela vytlačily. Nejstarším typem kamenné hrobky však byla mastaba. Kamenná lavice tvaru komolého jehlanu s podzemní pohřební komorou. Nejstarší patřila faraónu Menimu, zakladateli první dynastie. Mastaby byly zdobeny sochami reliéfy a malbami.

Nastavením sedmi postupně se zmenšujících mastab na sebe, vznikla první stupňovitá pyramida (Džoserova pyramida), jejímž architektem byl první vládcův ministr Imhotep. Redukcí na čtvercový půdorys a vyplnění stupňů zkosenými kvádry vznikly pravidelné jehlanovité pyramidy (orientované, nivelizované). Nejvíce se stavěli v Gize (Cheopsova, Chufevova..) a pro svou mohutnost je již v antice považovali za jeden z divů světa.

Skalní hroby byly později stavěny hlavně na levém břehu Nilu v Údolí králů a Údolí královen. Tvořila je řada sálů a komor. V průčelí těchto chrámů nacházíme první příklady protodórského sloupu.
Světské budovy byly stavěny z cihel či hlíny a proto se nám nezachovaly.

Egyptské sochařství

Sochařství sloužilo egyptskému náboženství s bylo s ním úzce spojeno.

Při zobrazování lidské postavy se užívalo několika postupů:
Koncepční realismus: umělec nevychází z optického vjemu modelu, ale z představy, jakou si o něm vytvořil.

Formální zobrazení: realistické zachycení ve zkratce. Hlava, ruce a nohy jsou zachyceny z profilu, trup, ramena a oko zepředu.

Hieratická perspektiva: velikost postav na reliéfu či obrazu je dána jejich postavením ve společnosti ( největší je vždy panovník, nejmenší otrok).

Pásová perspektiva: nedokonalá znalost perspektivy - vše co je normálně za sebou, je na malbě či reliéfu řazeno nad sebe.

Monumentální sochařství: přímo souvisí s architekturou. Volné velké trojrozměrné kamenné sochy vládců a bohů, drobné interiérové sochařství. Reliéf zapuštěný i basreliéf. Použití techniky skulptury a plastiky dalo podklad sochařství pro antické Řecko a později pro celou Evropu.

Kult mrtvých (dvojník mrtvého - Ka) podnítil portrétní realismus a věrné zachycení postavy. Podoby panovníků byly tesány z nejtvrdšího kamene pro uchování jejich podoby v posmrtném životě.

Památky: Narmerova paleta - líčí v reliéfu královi válečné činy; Džozerova socha ze Staré říše; dřevěné a kamenné sochy hodnostářů ze Staré říše; Sedící písař v Louvru; Starosta v Káhirském muzeu; bronzová socha Pjopeje I. (kovolitectví, kovotepectví). Po Achnatonově revoluci - podobizna královny Nefertiti od sochaře Thutmóse.

Egyptské malířství

Malba úzce souvisela s reliéfem a byla stavěna na stejných principech. Stala se předpokladem pro hieroglyfické písmo. V chrámech zachycovala výjevy ze života bohů a faraónů, v hrobkách zachycovala pozemský život panovníka. Malby zachycovaly téměř celou sféru tehdejšího života a odhalují i to, co se v archeologických nálezech nedochovalo. Obrazy měly též symbolickou a magickou funkci.

Hlavním principem malířství byla obrysová kresba, kde barva pouze kolorovala tvar. Jen za Střední říše a po Achnatonově revoluci dochází ke koloristickému pojetí obrazů. Figurální scény byly komponovány do horizontálních pásů, přičemž spodní linie tvořila postavám základnu.
Malba se nanášela temperovou technikou (barvy pojené bílkem či arabskou gumou) na omítku z nilského bahna. V období Nové říše došlo i k použití enkaustiky ( barva + vosk). Používalo se jasných, málo lomených barev z nichž každá měla svůj symbolický význam.


Užité umění Egypta

Řemeslná výroba byla úzce spjata s náboženstvím a díky despotickému řádu dosáhla vzácné preciznosti. Egyptští truhláři vynalezli všechny základní druhy nábytku zhotovené z obyčejného i vzácného dřeva. Užívali intarzii a email. Hrnčíři pracovali na hrnčířských kruzích, své výrobky nejrozmanitějších tvarů zdobily a barvili. Skláři stáčeli z úzkých tyčinek taveného skla nejrůznější vázy zdobené pak rytím nebo malováním. Egyptští zlatníci vytvářely takové šperky jako řetízky a korálky, rozvinula se též technika zlacení kovů, dřeva či kamene, technika inkrustace, intarzie, tauzie, emailu a filigránu. Vynalezli tkalcovský stav.

Mezolit a Neolit

Mezolit

Člověk opouští jeskyni a začíná si stavět vlastní obydlí. I nástěnné malby mezolitu se od starších jeskynních maleb liší. Dochází k zjednodušení až schematizaci kresby. Námětem se stávají všední výjevy lovců a sběračů, řazené jako kronika. Nejznámější malby nacházíme ve východním Španělsku, Alpách a Skandinávii. Významná je i nástěnná kresba v jeskyni Domica na Slovensku.


Neolit

Lidé přichází na nový způsob obživy - zemědělství a chov dobytka. Též se dále rozvíjí totemismus a fetišismus a nově vzniká manismus (kult předků). Ujímá se i pohřební rituál s milodary.

Neolitickou architekturu členíme podle funkce na světskou (dřevo a hlína) a kultovní (chrámy, hroby z kamene). Stavby světské se dochovali dodnes a říkáme jim megalitické monumentální stavby (megality= dolmeny, menhiry, kromlechy). Nejznámější megalitickou stavbou je Stonehenge, chrám zasvěcený kultu Slunce. Tato stavba dokládá i znalost architrávu neboli překladu.

I pro neolitické sochařství jsou charakteristické sošky venuší vyrobených ovšem z pálené hlíny. Vedle venuší se vyskytují i kultovní zvířecí sošky či kultovní nádobky v podobě zvěře.

Rozvoj keramiky je též pro toto období charakteristický. První byla keramika lineární nebo pásková, na nichž se výzdoba volut, krokví či meandrů seskupuje v pásy. Tento starší stupeň páskové keramiky nazýváme keramikou volutovou. Mladším stupněm je keramika vypíchaná. Vzoruje se vypichováním dolíků kostí. Z Podunají pak na Moravu proniká keramika malovaná, zdobená geometrickými vzory štětcem.
Významná je též šňůrová keramika, která v pozdější době ovládla značnou část Evropy. Je charakteristická otisky pletené šňůry na hrdle vypálené nádoby.

Novým výrobní odvětvím je také tkaní a tesařství (kamennými sekerami).

Eneolit

Bronzová revoluce proměnila malé soběstačné vesnice v lidnatá města, která se stala základem pro vznik států. Použití bronzu (slitina mědi a cínu) přineslo i rozvoj dalších řemesel (hornictví, hutnictví, kovolitectví, kovářství, zlatnictví, klenotnictví). Dochází k druhé společenské dělbě práce. Odděluje se řemeslná výroba od zemědělství a pastevectví. Vzkvétá obchod. Společnost se štěpí do tříd. Objev písma.

- pozlacování
- technika filigránu- splétání tenkých vláken zlata do různých ornamentálních tvarů
- granulace - drobná zlatá zrníčka přilepovaná k podkladu v ornamentální sestavě

Přelomem doby bronzové a doby železné postupuje člověk do další epochy vývoje lidstva, totiž do starověku.

2. Pravěk

Počátky prvních výtvarných projevů jsou spojovány již s dobou staršího paleolitu (600 000 až 250 000 př. n. l.), konkrétně s výrobou primitivních kamenných nástrojů jako byly pěstní klíny. Byly sice nedokonalé, avšak začínají se na nich již objevovat první estetické znaky, jako např. osová souměrnost.
Později, ve středním paleolitu se začínají objevovat dokonalejší pěstní klíny mandlového tvaru a spolu s kostěnou industrií dávají základ pro první příklady výtvarné kultury (malířství, sochařství ---> rytí prstem do jílu, pomalovávání těla hlinkami, zdobení předmětů). Ta se však plně projeví až v mladém a pozdním paleolitu, kdy na scénu přichází rod homo sapiens.

Samotný vznik umění v širokém slova smyslu bychom mohli datovat k vzniku člověka (homo sapiens), kdy od pouhé estetizace člověk přechází k výtvarným projevům jako obraz zvířete či člověka. Umění tedy vzniká tehdy, kdy člověk začíná tvořit ryze proto, aby něco vyjádřil či zobrazil, nikoli tedy z utilitárních důvodů. Umění se stává prostředkem komunikace. ( otisky rukou v bahně, makarónské kresby = vytlačování prstem do jílu dlouhých linií, tvořící hustou spleť čar

Paleolit

Z doby mladšího paleolitu se nám dochovali hlavně jeskynní malby, sošky, drobné zdobené předměty a šperky. Podle výtvarného slohu rozlišujeme dva okruhy, západoevropský, směřující k realistickému zobrazení, a východoevropský, tíhnoucí k geometrické abstrakci. Oba tyto vedoucí principy provází vývoj malířství a sochařství dodnes.

Nejvýznamnější jeskynní malby období paleolitu se vyskytují v tzv. frankokantemberské oblasti. Odtud také první objevená jeskyně Altamira ve Španělsku. Dnes známe přes 50 jeskyní po obou stranách Pyrenejí, v jižní Francii a severním Španělsku, a jejich počet stále roste. Námětem se stala lovná zvěř (poníci a jeleni v Lascaux) či lidské postavy. Malby vznikaly rytím křemenovými rydly a nátěry přírodními barvami. Z chaotického uspořádání zvířecích výjevů postupně vzniká scénický obraz.
- jeskyně Altamira (180 obrazů býků) a Pindal (obraz mamuta) ve Španělsku
- jeskyně Lascaux ( 6m vysoké obrazy zvěře) ve Francii

Kromě maleb jsou časté i nálezy kultovních sošek ženských postav (venuší), zasvěcených kultu plodnosti (sošky nemají vyznačený obličej, jsou však zveličeny ženské rysy) a sošek zvířat, sloužících jako amulety v lovecké magii. Jako materiál byl nejčastěji používán kámen slonová kost či hlína.
Venuše se hojně vyskytují na území od západní Evropy až po dálný východ. Sošky mužských postav, či jen hlaviček, jsou vzácnější.

Množství nástrojů a zbraní bylo zdobeno rytinou či řezbou. Vrcholným projevem jsou tzv. náčelnické hole s rytinami zvířat a vrhače oštěpů, též s vyřezávanými zvířecími motivy.

V mladším paleolitu se též setkáváme s prvními šperky, náhrdelníky, náramky, čelenkami a přívěsky z kamene, kostí, mušlí, jantaru či zubů zdobenými abstraktním ornamentem. To také dokládá existenci obchodu.



Památky na území ČR
- Morava - prolínání západoevropského realismu a východoevropské abstrakce
- Předmostí u Přerova - 5 venuší, figurka mamuta, rytina ženy
- Dolní Věstonice - Věstonická venuše, kostní píšťalka, ženská hlavička
-jeskyně Pekárna - geometrické rytiny na oblázcích, náčelnická hůl
-Čechy - Koněpruské jeskyně - dýky s rytinami divokých koní

C) PERIODIZACE

1) Umění předrománské (pol. 9. st. – konec 10. st.)

2) Umění románské (zač. 11. st. – 1230) – tj. Václav I.

3) Umění gotické (1230 – 1526)
- raná g. (1230 – 1348) – přemyslovské
- vrcholná g. (1348 – 1419) – lucemburské (v době Václava II. = krásný sloh)
- období HRH (1419 – 1434) –
- pozdní g. (1434 – 1526) – jagellonské

4) Umění renesanční (1526 – 1620) – Rudolf II. (1576 – 1611) = manýrismus

5) Umění barokní
- raný b. (1620 – 1680)
- vrchol. b. (1680 – 1740)
- pozdní b. (1740 – 1781)
- v závěru – rokoko (2. pol. 18. st.)

6) Umění 19. st.
- 1. pol. 19. st. (klasicismus, romantismus, empír)
- 2. pol. 19. st. (historismus, realismus)

7) Secese (přelom 19. a 20. st.)

8) Umění 20. st.
- 1. ¼ 20. st. (konstruktivismus)
- 2. ¼ 20. st. (funkcionalismus)

B) VÝTVARNÉ UMĚNÍ A JEHO OBLASTI, HRANIČNÍ OBORY

ARCHITEKTURA
Vedoucí obor výtv. umění.Vytváří prostředí pro rozvoj ostatních oborů výtvarného umění.Hlavní fcí architektury je fce užitná, prakticky účelová - mimoestetická (továrny se staví proto, aby aby se v nich vyrábělo, domy bydlelo, nemocnice léčilo, atd.).
Zabývá se mimo výstavby objektů i výstavby měst a sídlišť, stejně jako výstavbou a zařizováním interiérů.Hodnotíme „uměleckost“.

Druhy architektury rozlišujeme podle:
a) funkce
b) materiálu

Typy architektury:
a) stavby podélné (jednolodí, bazilika, peripteros apod.)
b) stavby centrální (půdorys, kruh, čtverec, pyramida, rotunda apod.)

Při estet. vnímání si kromě fce všímáme konstrukce (tech. prostředky, zajišťující vyrovnávání tlaků a stability stavby) a tektoniky (výraz konstruktivní funkčnosti, soulad mezi nesenými a nesoucími články), poměru mezi stavební hmotou a arch. prostorem (interiér x exteriér) a arch. principů, jejichž souhrn vytváří arch. řád.
Dále je důležité světlo a barva.


SOCHAŘSTVÍ
Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:
a) fuknce (monumentální, architektonická nebo stavební skulptura, volné soch., intimní, interiérové, komorní, atd.)
b) vztahu k prostoru (volná socha, reliéf)
c) námětu (náb. a světské, alegorie, akt, portrét, květinový, rostlinný, zvěrný nebo abstraktní, atd.)
d) tvůrčího postupu (skulptura – tech. ubírající, plastika – tech. přidávající)
e) techniky a materiálu

Při estet. chápání soch. děl pozorujeme především, zda je socha určena pro jeden nebo více pohledů, dále vyjádření pohybu, způsob modelace objemů, perspektivní zkratky, osvětlení, zprac. povrchu, atd.


MALÍŘSTVÍ
Na jednotlivé druhy se rozděluje podle:
a) funkce (monumentální malba v architektuře, závěsné obrazy, na skle, knižní malba)
b) námětu čili žánru (magická, náboženská, mytologická, zátiší, dekorativní, atd.)
c) techniky (fresko, secco, mozaika, tempera, olej, kvaš, pastel, atd.)

Při estet. vnímání si musíme všímat, které malířské prostředky (linie, valér, kolorit) mají vyjádřit umělecký záměr.Jestli je použit kontrast nebo podobnost, barevné disharmonie (zesílení exprese).Prostorové vztahy, tinta (čistý barevný tón), světlost, sytost.Obrazové světlo:přírodní (sluneční, měsíční), umělé (oheň, pochodeň), nadpřirozené (svatozář) a umělecké (autorova představivost).


GRAFIKA
Dělí se na druhy podle tiskových technik:
a) tisk z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt)
b) tisk z hloubky (rytina, lept, suchá jehla, akvatinta, mezzotinta)
c) tisk z plochy (litografie, sítotisk)

Při estet. prohlížení se postupuje analogicky – jak určité zjednodušení či omezení grafiky umělec dokázal využít k zvýšení estet. působené.V grafice se uplatňují vlast. kresby, linie, její síla, duktus dynamika a rytmus.


UŽITÉ UMĚNÍ
Lze ho rozčlenit z hlediska:
a) vývojového (uměl. řemesla, manufakt. výroba a uměl. průmysl)
b) funkce (truhlářství, čalouniství, zlatnictví, sklářství, atd.)
c) materiálu (org. látky, neorg. látky, umělé látky)

Dělí se podle:
a) druhu grafických znaků (typografie)
b) funkce (propagační grafika, knižní, graf. úprava tiskovin, časopisů, knih, atd.)

U estet. hodnocení je hlavní funkce posuzovaného díla a jak jsou užity prostředky, které jsou v daném okruhu k dispozici.

1. Kultura a umění

1. Kultura a umění

A) POJMY KULTURA A UMĚNÍ


KULTURA
Vše, čím člověk v průběhu času obohatil stav daný přírodou (lat. cultura = vzdělvání, vzdělání).Patří sem umění a vědy, technika, nár. hosp., politika, náboženství a mravnost.
a) kultura hmotná (výroba hmotných hodnot)
b) kultura duchovní (tvorba duchovních hodnot)

VÝTVARNÁ KULTURA
Výroba nebo tvorba hmotných předmětů, jejichž estetické hodnoty lze bezprostředně vnímat smysly, především zrakem.Zrak je hlavní smyslový orgán v celé oblasti výtv. kultury a vedle něj se dále uplatňije smysl hmatový (sochařství, hrnčířství, sklářství).
Výtvarná kultura je nekonečně široký pojem (nábytek, každodenní věci, nádobí, jídelní příbory, atd.).

VÝTVARNÉ UMĚNÍ
Zahrnuje čtyři hl. obory: architektura, sochařství, malířství a užité umění.
Pojem výtv. umění je podskupinou výtv. kultury.

Společným znakem pro oba pojmy je estetická hodnota (něco se nám líbí – strom nebo člověk – a prohlásíme, že je krásný - přisuzujem estet. hodnotu – krása není neměnnou vlastností objektu, ale výsledkem jeho estet. vnímání - musí se brát v úvahu i estet. vnímavý a vzdělaný posuzovatel).

Děl člověka je mnoho, ale málo uměleckých děl – hmotný předmět, kt. se záměrně soustřeďuje na fci estetickou.V uměleckém díle estet. fce dominuje.

Obory výtv. umění nejsou strnulé a neproměnné, ale vyvíjejí se, zanikají a rodí se nové.

Výtv. uměním se zabývají nejrůznější vědy:estetika – věda o obecných zákonitostech estetických vztahů člověka ke skutečnosti (fce krásy – nový pohled na svět a život, obnovovat kladné živ. hodnoty, změnit člověka na plně harmonickou a rozvinutou osobnost) a dále dějiny umění – věda o zákonitostech a konkrétním vývoji výtvarného umění, která líčí hist. průběh na pozadí doby.

Nejobecnějším pojmem v dějinách umění je sloh (styl) – souhrn charakteristických vlastností obsahových a formálních, které jsou spol. pro uměl. díla v urč. období, pro spol. národ nebo teritorium, místní okruh, školu, dílny nebo jednotl. umělce – osobní sloh.
Umělecký směr je obdobou uměl. slohu, ale v menším měřítku a kratším časovém úseku.

Space management:

• podílí se na tvorbě nákupní atmosféry a imagi provozní jednotky

• představuje souhrn řídících tzn. plánovacích, rozhodovacích a kontrolních aktivit zaměřených především na řešení prodejního prostoru maloobchodní jednotky

tato funkce se může vymezit pomocí několika základních fází:
1. vymezení funkč2. ních zón prodejní místnosti
3. uspořádání těchto zón v prodejní místnosti
4. rozmístění jednotlivých sortimentních skupin
5. kapacitní zajištění prodejní plochou
6. koneč7. né rozmístění obchodního zařízení prodejní místnosti

• úkolem space-managementu je vytvořit optimální podmínky pro pohyb zboží v prodejních prostorech a optimální nákupní atmosféru pro zákazníka

• struktura funkčních zón v prodejní místnosti je závislá na formě prodeje sortimentu zboží a dispozici celé prodejny

uspořádání funkčních zón je závislé na charakteru zvoleného layoutu; v případě samoobsluhy může jít o tyto zóny:
1. zóna pro vstup zákazníků
2. zóna mimo prostor uzavřený pokladní zónou
3. zóna pokladní
4. zóna před pokladními boxy
5. zóna pro vystavení zboží
6. zóna obslužných úseků

• na hodnocení prodejních zón má vliv i chování zákazníků; z tohoto hlediska můžeme jednotlivé zóny rozdělit na:
: silně frekventované: leží při hlavním směru pohybu zákazníka většinou vpravo
: slabě frekventované: plochy vlevo od proudu zákazníků; vstupní zóna, středová
komunikace a vyšší a nižší podlaží

zásady při umístění zboží v rámci prodejní místnosti:

• sortimentní skupiny mají na sebe vzájemně navazovat v souladu s nákupními a spotřebními zvyklostmi

• prostorové uspořádání zařízení, ale i zboží má vést zákazníka levotočivým směrem

• prodejní jednotku musí pomoci překonat zákazníkům nesoustředěnost po vstupu do prodejní místnosti

• nabízení zboží se soustřeďuje do komplexů většinou podle potřeby nebo podle spotřeby určitých zákazníků

• sortimentní návaznost po obou stranách

• sortimentní návaznost nesmí odporovat hygienickým a bezpečnostním předpisům

• atraktivní sortimentní skupiny se rozmisťují po celém prostoru prodejní místnosti

• zboží připravené k prodeji samoobsluhou se rozmisťuje před sortimentně navazující
obsluhovaný úsek

• skupiny zboží, které vyžadují individuální obsluhu se mají umístit kolmo k řadám středového výstavního zařízení

• uplatňování samoobslužného prodeje v obchodních domech je spojeno s označením etážová samoobsluha = jde o způsob provozu obchodního domu, při kterém má prodejní plocha v jednotlivých podlažích formu uzavřené samoobsluhy

hlavní výhody etážové samoobsluhy:
1. zpřístupnění převážné č2. ásti zásob zákazníků
3. komplexnost nákupu a jednorázové odbavení v nákupní zóně
4. umístění max. zásob v prodejním prostoru
5. min. potřeba kontaktu mezi prodavač6. em a zákazníkem
7. úspora pracovníků a úspora pokladen

Přepravní prostředky:

Palety:
• je to nosná plošina s nástavbou nebo bez nástavby, která slouží na uložení zboží, skladování
• umožňuje manipulaci většinou pomocí vysokozdvižných a nízkozdvižných vozíků
a) podle rozměrů se dělí na:
: základní „Evropská paleta“: 800 x 1200 x 170 mm
: americká „Průmyslová paleta: 1000 x 1200 x 170 mm = používá se především
v lodní dopravě a při využívání kontejnerů
: odvozené palety: půlpaleta, dvojpaleta; odvozená ze základní palety
: palety atypických rozměrů: většinou pro oběh zboží mezi dvěma partnery

b) podle provedení a možnosti manipulace
: dvojcestné: nabírají se ze 2 protilehlých stran nízkozdvižnými vozíky
: čtyřcestné: mohou se nabírat ze všech stran

c) podle provedení:
: prostá: plošina, na kterou se ukládá zboží
: ohradová paleta: kovová paleta, která má ohradovou část a jedna stěna nebo její část
bývá sklopná
: skříňová paleta: kromě ohrady má i víko; dá se zaplombovat
: speciální palety: zásuvkové, na sudy…

• palety se vyrábí ze dřeva, kovu nebo plastu
• palety mohou být vratné nebo nevratné (převážně pro export)
• kromě ohradových nástav je zajišťována fixace nákladu, přepáskování kovovou, textilní nebo plastovou páskou nebo se využívá smrštitelného obalu

Přepravky:
• jsou to manipulační obaly jako mezistupeň mezi spotřebitelským balením a mezi paletovou jednotkou
• rozměry navazují na standartní evropské palety; většinou odpovídají 1/8 nebo Ľ palety
• přepravky mohou být nahrazeny kartony, nejčastěji pro lahvové zboží nebo menší druhy zboží
• materiál: plasty, kov, dřevo
• nejdůležitější požadavky na přepravky: snadná čistitelnost
: likvidovatelnost
: využití prostoru při přepravě prázdných přepravek
• podle tvaru se dělí na rovné, skosené, vkládací, skládací

Ukládací bedny:
• jsou to přepravní prostředky na úrovni základních manipulačních jednotek, určené pro skladování materiálu a pro mezioperační manipulaci ve výrobě a ve velkoobchodních skladech
• nejsou určeny pro oběh; většinou neopouští skladový areál
• pro snadnou identifikaci jsou opatřeny zámečky pro zasunutí štítku s údaji
• materiál: plasty a hliníkový nebo ocelový plech
• druhy: rovné, skosené, vkládací a zásuvkové

Pojízdné přepravky (roltejnery):
• používají se převážně pro rozvoz zboží z VO do MO
• základna většinou odpovídá půlpaletě
• používají se pro distribucí kusových zásilek
• jsou mřížkové, drátěné nebo plnostěnné konstrukce, opatřené víkem a fixované popruhem s možností plombování

Přepravníky:
• jsou to přepravní prostředky určené pro kapalný, kašovitý nebo sypký materiál
• používají se pro mezioperační manipulace, pro mezioběhovou přepravu uvnitř výrobních areálů
• jedná se o polyetylenové nebo kovové nádoby o objemu 500 - 600 litru, opatřené horním ,dolním nebo bočním otvorem a vložené do kovového rámu

Kontejnery:
• přepravní prostředek většinou ve stavu skříně s dveřmi s objemem větším než 1m3 přizpůsobený mechanizované manipulaci a skladování
• Kontejnerizace: je to manipulační systém založený na používání kontejnerů jako prostředků pro vytváření velkých manipulačních jednotek, se kterými lze manipulovat pomocí příslušného manipulačního zařízení
• Výhody: zkrácení ložných operací a tím zvýšení využití dopravních prostředků
: snížení živé práce
: snížení ztrát přepravovaného zboží
: při využití kombinované dopravy nižší náklady i úspora obalu
: kratší dobu mohou sloužit jako sklad
• druhy kontejnerů: malé kontejnery = přepravní skříně
: velké kontejnery = univerzální, izotermické, nádržkové, letecké
• vývoj kontejnerů: 1926 = první zkoušky na britské železnici = nedošlo k rozšíření
: 1955 = v USA první zkoušky použití kontejnerů na lodích
: 1966 = rychlé rozšíření kontejnerového systému z důvodů zahájení
mezikontinentální kontejnerové přeprava
: 1967 = dohoda o normalizaci kontejnerů (rozměry)

Výměnné nástavby:
• přepravní prostředky pro manipulaci nákladu
• jde o zcela nebo z části uzavřený prostor určený k přemísťování materiálu
• používají se v silniční dopravě nebo v kombinované silniční a železniční
• druhy: univerzální, specializované
• rozměry jsou přizpůsobeny dopravním prostředkům a vnitřní prostory paletám
• výhody: oddělení nakládky a vykládky od vlastního plnění a vyprazdňování nástavby
: dočasně může sloužit jako mobilní zásobník nebo sklad
: k jednomu vozidlu lze využít různé druhy nástav
: vozidlo má větší časové využití

Lichtery:
• člunové kontejnery určené k vnitrozemské a námořní přepravě a k souvisejícím ložným operacím
• jsou tvořeny uzavřeným prostorem
• k přemíšťování volně vloženého nebo paletizovaného materiálu v kontejnerech
• výhodou je úspora času z hlediska nakládky a množství přepravovaného materiálu

25. DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ PROVOZNÍ JEDNOTKY, SPACE MANAGEMENT

Dispoziční řešení prodejní místnosti:

a) GRID LAYOUT:
• charakteristický pro uzavření samoobsluhy, kde je výstavní zařízení uspořádáno rovnoběžně s bočními stranami prodejní jednotky
• uspořádání vede zákazníka určitým směrem, což může podnikatel využit pro prezentaci zboží
• výhodou je maximální využití plochy

b) FREE - FLOW LAYOUT:
• model volného pohybu zákazníka, který se orientuje podle vlastní vůle, může přehlédnout celou nabídku prodejní místnosti a není veden uspořádáním zařízení prodejních místností
• využití prodejní plochy je nižší
• používá se u nepotravin (především oděvy)

c) STANDARTNÍ LAYOUT:
• označení pro klasický pultový prodej, který neumožňuje zákazníkovi přístup k zásobě zboží ani volbu pohybu ve vztahu k nabídce zboží

d) BUTIQUE LAYOUT:
• má uspořádání jednotlivých sortimentních skupin do samostatných, více či méně uzavřených úseků, které mohou mít kromě sortimentního zaměření i odlišnou cílovou skupinu, barevné řešení, formu prodeje…

24. DOPRAVA A PŘEPRAVA

• je to souhrn činností, jimiž se uskutečňuje pohyb dopravních prostředků po dopravních cestách

• dopravní prostředky jsou všechna technická zařízení, prostřednictvím kterých se mohou přímo nebo nepřímo materiály a výrobky přemísťovat

doprava plní 2 základní funkce:
1. primární funkce: je to vlastní přeprava a převážení zboží a s tím spojené funkce ložných operací (nakládka, vykládka)
2. sekundární funkce: je to zajišťování výstavby a údržby dopravních cest a zajištění bezpeč3. nosti provozu

• veřejná doprava je provozována profesionálními organizacemi pro zákazníky

• závodová doprava je doprava zboží, kterou zajišťuje podnik své potřeby; vyjímečně slouží pro potřeby jiných zákazníků

• vnitropodniková doprava je doprava, která se uskutečňuje uvnitř určitého objektu

• na dopravu působí vnější podmínky jako je infrastruktura, dopravní prostředky s konkrétními tarify, právní předpisy a vedlejší dopravní náklady

• dopravní prostředky se posuzují podle nákladů (náklady na přepravení zboží, manipulační náklady…) a výkonů (dopravní čas, frekvence, pružnost, spolehlivost…)

• pro využívání logistické metody „just in time“ je důležitá pružnost a rychlost dopravních prostředků

Druhy dopravy:

Silniční doprava:
výhody:

: proměnlivý jízdní řád
: menší prostoje
: při krátkých a středních vzdálenostech vzniká úspora času i
nákladu

nevýhody:
: omezený objem přepravy
: vyloučení nebezpečných nákladů
: závislost na počasí a rušení dopravního provozu (objížďka)


Železniční doprava:
výhody:
: přeprava velkotonážních nákladních zásilek
: možnost přepravy nebezpečných nákladů
: existence jízdních řádů
: nižší náklady

nevýhody:
: dodatečné náklady při pronájmu speciálních vagónů
: omezení tratěmi
: jízdní řád = omezuje přepravní rychlost
: počasí

kombinovaná přeprava: znamená buď závislost jednoho přepravního prostředku na druhém nebo kombinovanou přepravu pomocí kontejnerů


Potrubní doprava:
výhody:
: vysoká spolehlivost
: zboží je chráněno před působením vody a krádežemi
: nevznikají nároky na krajinné území
: minimální nebezpečí znečištění vody vzduchu
: nízká hlučnost

nevýhody:
: vysoké investice
: nízká přizpůsobivost


Vodní doprava:
• říční doprava se používá většinou pro přepravu hromadného substrátu, který není náročný na rychlost, ale jsou pro něj důležité dopravní náklady

• námořní doprava je většinou používána pro mezikontinentální přepravu a důležité jsou požadavky na obalovou techniku

výhody:
: vysoká nosnost
: velký prostor
: nízké náklady
: nabídka speciálních lodí

nevýhody:
: omezený směr
: náklady na přístavy
: počasí


Letecká doprava:
výhody:
: vysoká rychlost a velká kapacita
: jednodušší balení

nevýhody:
: vysoké náklady
: počasí
: letový řád

Přeprava:

• je to část dopravy, kterou se přímo uskutečňuje přemístění osob nebo věcí dopravními prostředky

• přepravce je osoba nebo organizace, pro kterou se přemístění uskutečňuje

• dopravce je provozovatel dopravy

• přepravní systém vytváří přepravní řetězce, což znamená soubor dopravních prostředků a systémů včetně míst nákladky, vykládky, případně i překládky zboží s cílem dosáhnout optimálního výkonu při minimálních nákladech

• přepravní prostředky jsou technické prostředky umožňující provedení přepravy dopravním prostředkem ve vhodných jednotkách


Požadavky na přepravní prostředky:
• ochrana zboží

• vhodné rozměry

• stohovatelnost přepravních prostředků

• dobrá manipulovatelnost

• stabilnost přepravního prostředku

• vhodnost obalu pro automatizovanou manipulace

• schopnost lehce čistit a udržovat přepravní prostředky

• schopnost úspory prostoru při přepravě prázdných přepravních prostředků

• schopnost snadno likvidovat přepravní prostředek

Vnější stimuly nákupní atmosféry:

• vnější stimuly rozhodují o tom, zda zákazník vůbec do prodejny vstoupí

1. Architektura prodejní jednotky:
• působí na zákazníka již z velké vzdálenosti
• může zdůrazňovat sortiment nebo původ sortimentu, velikost plochy,
• může poukazovat na kvalitu nebo na cenovou úroveň prodávaného sortimentu
• styl architektury by měl mít vztah k okolní zástavbě

2. Vstupní prostory:
• jsou představovány průčelím a vchody do prodejní jednotky
• hlavním úkolem vstupních prostor je umožnit zákazníkovi co nejpříjemnější vstup do prodejny, usměrnit jej, podpořit jeho orientaci a urychlit jeho vstup do prodejny
průčelí může být:
a) otevřené: většinou u větších prodejních jednotek se širokým vstupním prostorem,
který bývá i na úkor výkladních skříní
b) uzavřené: využívá se u malých prodejních jednotek, kde se využívají hodně výkladní
skříně, někdy i na úkor prodejní plochy

3. Výkladní skříně:
• patří mezi nejúčinnější vnější stimuly, které působí celých 24 hodin
• mají 2 hlavní cíle: identifikace prodejní jednotky a sortimentu
: přilákání zákazníka do prodejny
• výkladní skříní maloobchodník informuje o nabídce, módním a sezónním zboží, o cenách a o celospolečenských problémech a událostech
• řešení výkladních skříní zahrnuje: řešení architektury (počet, velikost, tvar…)
: řešení výkladních skříní (námět, barevnost…)
• pro výkladní skříně je důležité, jaký sortiment se má vybrat a jak se má ve výkladní skříni rozmístit
základní zásady pro vystavování zboží:
1. příbuzné zboží by mělo být vystaveno společně
2. zboží velkých rozměrů a vysoké umístit u stran výkladní skříně
3. výkladní skříň by neměla být moc hluboká
4. pohyb ve výkladní skříni upoutává pozornost
5. není vhodné vystavovat příliš malé zboží, kdyžtak využít osvětlení

4. Nápisy:
• na prodejně mohou mít několik podob:
: identifikující (název firmy, logo…)
: informace o sortimentu, o formě prodeje, otevírací doba
: jméno odpovědného vedoucího, adresa…
• důležitá je viditelnost nápisu

5. Parkovací plochy:
• působí na přednákupní atmosféru, především přístupností, dostatečnou kapacitou, bezplatným přístupem, krátkou vzdáleností od prodejny, dostupností s nákupními vozíky

Vnitřní stimuly nákupní atmosféry:

1. Vnitřní design:
• jde o ty vnitřní stimuly, které souvisí s technickým řešením interiéru prodejní jednotky

a) použitý materiál = který se používá na stropy, podlahy a obvodové zdi a měl by být
v souladu s prodávaným sortimentem a imagí prodejny; na výběr materiálu působí
také hygienické a bezpečnostní předpisy, užitné vlastnosti materiálu a jeho cena

b) osvětlení prodejní místnosti = jedná se o celkové osvětlení, osvětlení regálů, pultů,
jednotlivých druhů zboží a nápisů; barva osvětlení souvisí s celkovým barevným
řešením interiéru

c) barevné řešení interiéru = hlavním cílem je upoutat zákazníka, ovlivnit ho,
popřípadě urychlit jeho rozhodnutí; klidná nákupní atmosféra předpokládá chladné
barvy, které se používají pro plánovaný nákup a luxusní zboží; teplé barvy podporují
aktivitu zákazníka a doporučují se do výloh, vchodů a míst s nabídkou impulsivního
zboží

d) hudební kulisa: může být využita obvyklým chováním zákazníka, kdy pomalejší
tempo hudby může ovlivnit dobu strávenou v prodejně a rozsah prohlédnuté nabídky

i) vůně: důležitý je sortiment a intenzita

j) hluk: v prodejní jednotce bývá zdrojem hluku velká koncentrace lidí, manipulace se zbožím a hluk obchodního zařízení; největší intenzita bývá při prodeji potravin

k) mikroklimatické podmínky: teplo, vlhkost, prašnost…; vysoká teplota může způsobovat u zákazníků únavu a nižší soustředěnost; nízká teplota působí na zkrácení doby nákupu


2 Prezentace zboží:
• hlavním cílem prezentace zboží je co nejúčinnější představení zboží zákazníkovi, jeho vystavení pro poutání pozornosti k výrobku a podnícení zájmů o jeho nákup
• prezentace je tichá komunikace mezi MO a zákazníkem
• cíle prezentace se označují pomocí 5E:
10. EXCILING: podněcování zákazníkova zájmu
11. EXPERIMETAL: působit neokoukaným novým designem
12. EVOKATIVE: vyvolávat představy a tím i zájem o zboží
13. ENKANCING: zdůrazňování vlastního zboží
14. EASY TO SHOP: usnadňování nákupního rozhodování

• mezi nejčastější prezentační techniky patří:
1. vertikální prezentace: zboží stejného duhu je prezentováno ve výkladní skříni pod sebou; šíře nabídky je zdůrazněna v horizontálním směru; vyvolává optický dojem široké uspořádání; přehledné nabídky nejvíce ve větších prodejních jednotkách

2. horizontální prezentace: je vhodná pro menší prodejní jednotky, kde se nemůže vystavit větší množství jednoho druhu

3. otevřená prezentace: předpokládá aktivní zapojení zákazníka s možností prohlédnou, vyzkoušet a porovnat s jiným druhem zboží

4. tématická prezentace: různé druhy zboží pod jedním tématem

5. prezentace životního stylu: je urč6. ena pro č7. ást zákazníků se shodnou charakteristikou životního stylu

8. prezentace příbuzného zboží: zákazník je při nákupu urč9. itého zboží veden myšlenkou k sortimentu kompletního typu

10. prezentace v blocích: je vhodná pro nové a unikátní zboží nebo zboží za speciální cenu; je nároč11. ná na prodejní plochu

• činitelé, kteří podmiňují prezentaci zboží: zboží, jeho vlastnosti, popř. charakter obalu
: velikost plochy pro prezentaci
: umístění výrobků ve výstavním zařízení
: prezentační prostředky
• pro prezentační prostředky je důležité: jejich užití => pomoc při rozhodování
: jejich provedení
: jejich umístění


3. Dispoziční řešení prodejní místnosti:

a) GRID LAYOUT:
• charakteristický pro uzavření samoobsluhy, kde je výstavní zařízení uspořádáno rovnoběžně s bočními stranami prodejní jednotky
• uspořádání vede zákazníka určitým směrem, což může podnikatel využit pro prezentaci zboží
• výhodou je maximální využití plochy

b) FREE - FLOW LAYOUT:
• model volného pohybu zákazníka, který se orientuje podle vlastní vůle, může přehlédnout celou nabídku prodejní místnosti a není veden uspořádáním zařízení prodejních místností
• využití prodejní plochy je nižší
• používá se u nepotravin (především oděvy)

c) STANDARTNÍ LAYOUT:
• označení pro klasický pultový prodej, který neumožňuje zákazníkovi přístup k zásobě zboží ani volbu pohybu ve vztahu k nabídce zboží

d) BUTIQUE LAYOUT:
• má uspořádání jednotlivých sortimentních skupin do samostatných, více či méně uzavřených úseků, které mohou mít kromě sortimentního zaměření i odlišnou cílovou skupinu, barevné řešení, formu prodeje…


4. Obchodní zařízení:
• je to soubor zařízení a prostředků, které jsou určeny pro vystavení zboží případně pro realizaci nákupu
• obchodní zařízení se podílí na tvorbě nákupních podmínek kvalitativní stránkou (vzhledem, funkčností) a stránkou kvantitativní (množství, výkon)

5. Forma prodeje, služby a personál

Technologické skupiny:

• jsou to sortimentní skupiny nebo podskupiny, které mají stejné vlastnosti

• vyžaduje shodnou manipulaci, uskladnění a stejný nebo obdobný způsob na klimatické, provozní, hygienické a bezpečnostní podmínky

vlastnosti, které jsou důležité pro technologické skupiny:
1. aromatické
2. pohlcování pachu
3. speciální klimatické podmínky
4. dodržování bezpečnostních předpisů
5. drahé zboží (zlato)
6. citlivost na manipulaci

23. STIMULY NÁKUPNÍ ATMOSFÉRY

Nákupní atmosféra:
• je to soubor vlivů na smysly, které jsou částečně vědomě a z části podvědomě vnímány jako individuální prožitek

• nákupní atmosféru může vyjadřovat vztah stimulů, emocí a reakce

• nositeli stimulů jsou hmotné prvky obchodního provozu, ale i jejich projevy, tzn. vlastnosti a znaky

• emocionální postoje jsou spojeny mezi stimuly a reakcí, tzn. mezi nositeli atmosféry a chováním zákazníka

• emoce většinou zůstávají obchodníkovi utajeny

kategorie emocionálních postojů zákazníka v maloobchodě:
1. na základě působících stimulů
2. na základě osobních vlastností
3. na základě vlastního schématu rozhodovacího procesu

• zákazník na základě emocionálních postojů reaguje kladně nebo záporně

• nedílnou součástí systému tvorby nákupní atmosféry je komunikace obchodníka se zákazníky

• mezi základní formy komunikace v MO patří podpora prodeje a public realations (styk s veřejností)

podpora prodeje je souhrn aktivit podporujících zákazníkovu ochotu nebo zájem koupit určitý výrobek; má 4 cíle:
1. ZASTAV SE A VEJDI!
2. VEJDI A NAKUP!
3. NAKUP VÍCE!
4. ZOPAKUJ NÁKUP!

• public relations je záměrná a plánovitá snaha podporující rozšiřování vzájemných kladných vztahů mezi maloobchodníkem a veřejností

Šířka a hloubka sortimentu:

• v souvislosti se šířkou a hloubkou sortimentu se setkáváme s pojmem specializace, která představuje omezování šířky výběru ve prospěch hloubky sortimentu

• opačný trend despecializace, nebo-li univerzalizace se používá také pro maloobchodní síť a jejími představiteli jsou velké prodejní jednotky se širokým prodejním sortimentem

šířka sortimentu: je to počet druhů zboží, které uspokojují odlišnou potřebu

hloubka sortimentu: jsou to druhy zboží, které uspokojují stejnou potřebu, ale liší se užitnými vlastnostmi případně cenou (např. pračka, myčka…)

Technologie obchodního provozu:

• technologie obchodního provozu vyjadřuje způsob jakým je pomocí technických prostředků personálně i organizačně zajištěn proces pohybu zboží ve sféře obchodu

• předmětem obchodního provozu je zboží, které může mít podobu obchodního sortimentu, zásoby a technologické skupiny

• pohyb zboží je zajišťován obchodními operacemi vykonávanými pracovníky s využitím mechanizačních prostředků a zařízení

• technologie obchodního provozu je tvořena základními prvky (zboží, obchodní operace, mechanizační prostředky)

• určující pro charakter technologie má předmět obchodní činnosti tzn. zboží

• další prvky technologie jsou: pracovníci, plochy a dispoziční řešení

prvky technologie můžeme dělit na:
1. dynamické: prvky, které se mění (zboží, obchodní operace, mechanizační prostředky nezabudované, pracovníci)
2. statické: prvky, které se nemění ( plochy, dispoziční řešení, mechanizační prostředky zabudované)
• technologické členění sortimentu je členění, které podmiňuje nebo vytváří možnost racionálního způsobu manipulace se zbožím na maloobchodním nebo velkoobchodním stupni
• v MO představuje technologické členění rozdělení zboží na jednotlivé soubory vhodné pro určitý způsob prodeje
• ve VO má technologické členění větší význam, protože je třeba rozhodnout, jaký se použije přepravní prostředek a jaký druh skladování
• nejrozšířenějším skladovacím systémem je skladování na paletách: řadové, blokové nebo ruční

- náročnost sortimentu se může zkoumat z různých hledisek:
1. složitost sortimentu
2. frekvence dodávek = posuzování, jak často budeme dodávku dostávat; závisí na počtu dodavatelů
3. doba prodejnosti = souvisí s trvanlivosti zboží
4. fyzické vlastnosti zboží = hledisko skladování, balení
5. potřeba pomoci při nákupu = např. u technického zboží
6. péče o prodejní zařízení
7. stížené pracovní podmínky = např. těžké zboží, špinavé zboží
8. zvláštní odpovědnost = např. drogerie (hořlaviny), lékárna

DEFINICE OBCHODNÍ LOGISTIKY:

• je to vědní a pragmatická disciplína zabývající se plánováním, řízením a realizací toku zboží a informací tak, aby správná komodita byla ve správný čas na správném místě s co nejnižšími náklady
Cíle obchodní logistiky:
1. uspokojovat požadavky odběratele na požadované úrovni, požadované kvalitě
2. minimalizovat náklady

• funkce logistických systémů se v praxi označují jako dílčí logistiky; jedná se o jednotlivé činnosti, které jsou předmětem logistiky a ovlivňují výsledný logistický efekt

mezi dílčí logistiky patří:
1. logistika dispoziční: patří sem plánování cest zboží, uzavíraní smluv, určování základních podmínek, realizace nákupu či prodeje a volba dopravních cest

2. logistika dopravní: volba vhodných dopravních prostředků, uplatnění progresivních dopravních systémů

3. logistika manipulační: zahrnuje manipulační procesy, využití mechanizačních a automatizačních systémů

4. logistika skladová: zahrnuje řešení vnitroskladové technologie

5. logistika distribuční: procesy přeměny, výrobního sortimentu na sortiment odběratelský včetně kompletace zboží

6. logistika balící: volba velikosti manipulaních jednotek, způsob balení, kvalita obalu

7. informační logistika: je to řízení a kontrola toku informací

8. logistika prodejní: zabývá se řešením provozu v maloobchodních jednotkách

Podmínky fungování a rozvoje obchodní logistiky:

1. existence tržního hospodářství s plně hodnotnými konkurenčními vztahy
2. dynamika a koncentrace obchodní činnosti (velké toky zboží v rámci společnosti, ale také procházející jednotlivými složkami obchodní sítě)
3. rychlý kvalitativní a kvantitativní rozvoj informačních procesů a prostředků
4. rozvoj techniky a technologie, skladování a manipulace se zbožím
5. rozvoj dopravy
6. standartizace obchodních a dopravních dokladů
7. rozvoj nových systémů, hospodaření se zbožím

Druhy cest zboží:
• logistické cesty jsou distribuční kanály, které představují charakteristiku pohybu zboží s uvedením jednotlivých článků

• cílem logistických cest je zajistit dobře fungující zásobovací systém s co nejnižšími náklady

vlivy, které působí na cesty:
1. rozmístění výroby
2. specializace a hromadnost výroby
3. velikost odběru
4. požadavek čerstvosti
5. poskytování obchodní marže
6. služby poskytované s dodávkou
7. vhodnost způsobu placení
8. ve velkých retailingových organizacích je rozhodování o
nákupu přenecháváno centru

výrobce VO I. zásilkový obchod VO II. MO zákazník
1. x-----------------------------------------------------------------------x
2. x------------x---------------------------------------------x-----------x
3. x-----------------------------x-----------------------------------------x
4. x------------x----------------------------------------------------------x
5. x-----------------------------------------------------------x-----------x
6. x------------x-----------------------------------x---------x-----------x

ad 1.: jedná se o nejjednodušší a nejlevnější cestu; používá se převážně u malovýrobců
ad 2.: nejčastěji se používá pro spotřební zboží
ad 3.: používá se pro nepotravinářské zboží
ad 4.: používá se při prodeji v samoobslužném obchodu (cash & carry) a v prodejních
skladech
ad 5.: používá se převážně u potravin, kde je požadavek čerstvosti nebo úzký
specializovaný sortiment
ad 6.: používá se pro menší prodejny nebo při dovozu zboží ze zahraničí