Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

5. Vztah MP a k příbuzným mezinárodním jevům, mezinárodní a zahraniční politice, morálce, zdvořilosti

Zahraniční politika - relativně uvědomělá činnost jednotlivých států v oblasti mezinárodní
tradičně cílem maximalizace výhod
vzájemné působení zahraničně politických jednání a postojů států a výsledek takového působení v rámci mezinárodního společenství tvoří náplň mezinárodní politiky

Nástroje mez. politiky
diplomacie – trvalý mnohovrstevnatý kanál bilaterální i multilaterální politické komunikace usilující o dosažení zahraničně politických cílů pokojnými prostředky
propaganda – cílí k žádanému formování veřejného mínění v cizích zemích, hlavně nesympatizujících nebo nepřátelských
zbrojení - současné mezinárodní právo ho v zásadě nezakazuje a odzbrojovací závazky stanoví jen speciální mezinárodní smlouvy
válka – ve své útočné podobě zakázána současným obecným mezinárodním právem

K dosažení strategicky zahraničně politických cílů – volba a kombinace taktických prostředků: politika izolacionismu (snaha vyhnout se sporům s jinými státy) či aliancí (snaha překonat vlastní slabost, nebo naopak získat mocenskou převahu)
velmoci – tradičně politika imperialismu (expanze směřující k ekonomickému ovládnutí slabších států) nebo hegemonismu (aktivní kontrola základních atributů moci jiného státu při zachování formální MP subjektivity)

Vztah MP a zahraniční politiky
a) MP se často vytváří zevšeobecňováním a racionalizací mezinárodně politické praxe států, takto vzniklá norma, pak zpětně působí na mezinárodní politiku a ovlivňuje zahraničně politické postoje a chování států

b) MP – na jedné straně užitečný nástroj zahraniční politiky státu, jednak obávaná překážka takové politiky – podle toho zda stát může MP využít na podporu či ochranu své politiky, nebo zda mu naopak braní v dosažení cíle a výkonu určité politiky (zejména vitální zájem) – uchylování k účelové interpretaci (dezinterpretaci), nebo přizpůsobení popisu skutkového stavu (falzifikace) – časté v souvislosti se zahájením ozbrojeného konfliktu, kdy je podstatné, kdo použil síly jako první

c) vliv MP na skutečné chování států trvale roste – projev civilizačního pokroku
dodržování MP se stává pro stát potřebou – cena za porušení často vyšší než přínos
dodržování MP dodává státům důvěryhodnost, brání chaosu a nezvládnutelným krizím
porušení – nežádoucí pozornost mezinárodního společenství, kritika, protesty i citelné materiální ztráty
dalším důvodem dodržování MP – pocit sounáležitosti, solidarita

Vztahy k náboženství
náboženství hrálo ve vývoji MP tradičně velkou roli
některé křesťanské hodnoty pod ochranou MP – jednota lidského pokolení, ale též pluralita rovných národů
základy zásady pacta sund servanda, motiv ochrany a obrany lidských práv (i cizinců)
tento vliv však nebyl jenom pozitivní – středověké pojetí válek – neodsuzovala války proti bezvěrcům a kacířům
prvek náboženské nesnášenlivosti – destabilizace mezinárodního společenství (války mezi protestanty a katolíky) – oslabení vlivu církve
obsah MP definitivně sekularizován koncem 19. století – zisk rovnoprávného postavení pro Turecko a Japonsko – nutná sekularizace (náboženská neutralita)

Vztahy k mezinárodní morálce
mezinárodní morálka – stejně jako MP normativní systém mezinárodního společenství, liší se ale svým účelem a hlavně způsobem donucení (není regulováno)
i mezinárodní morálka vykazuje těsnou historickou provázanost s náboženstvím
její principy pronikly do MP sekularizací křesťanských hodnot
byly zneužívány při expanzi evropské civilizace do nekřesťanského světa
morálních zásad se dovolávaly mocensky saturované země proti zemím na vzestupu, které usilovaly o dosažení srovnatelného postavení všemi dostupnými prostředky
v morálním normativním systému zakódována stranickost, emotivní zabarvení – dynamizace veřejného mínění v mnohem větší míře než nestranné MP
státy se proto na něj odvolávaly ve snaze diskreditovat postoj soupeře
vliv morálních principů v MS se objektivně zvýšil, až státy přiznaly hlas veřejnému mínění (od 2. pol. 19. století)
mezinárodní normy se na pravidla morálky odvolávají jen zcela výjimečně – př. Versailleská mírová smlouva – odpovědnost císaře Viléma II. za nejvyšší zločin proti mezinárodní morálce
systémy právní i morální mohou působit souladně (většinou), nebo rozporně
soulad umocňuje efektivitu právního pravidla, opak může naopak vést až k podlomení závaznosti

Vztahy k mezinárodní zdvořilosti
pravidla zdvořilosti – regulativní cíl, ale právně nezávazná povaha
náhražka práva v úpravě poměrů v oblastech, které nejsou upraveny MP (vydávání pachatelů)
respektování pravidel zdvořilosti usnadňuje vzájemný styk států, nedodržovaní možno považovat za nevlídný akt – možnost odvetné reakce (retorze)
motivem dodržování – očekávání recipročního chování)
přechod mezi zdvořilostí a MP bývá plynulý – takto vznikla většina norem o výsadách a imunitách diplomatických zástupců
může fungovat i obráceně z právně závazné normy, jen zdvořilost ( pocta válečné lodi na volném moři)

Ideologie
soustava názorů, ideí, pojmů a představ soc. skupiny o své úloze ve společnosti
vývoj systému hodnot: - středověk - přirozené právo
18. a 19. stol. - pacta sund servanda, tj. právní jistota a stabilita
20. stol. v nedemokratických státech:
nacionální socialismus - etnická nerovnost
komunismus - třídní nepřátelství
současnost: - ideologie rozvoje - rozvojové země
ideologie LP - rovnost - zákaz diskriminace, integrační, ale i dezintegrační vliv na MS

4. Historie nauky MP

obavy důsledků prohrané války – vyhledání právní cesty k řešení sporů – rozmach arbitrážní formy řešení sporů
úspěch arbitrážního orgánu zřízeného Jayovou smlouvou z roku 1794 po válce USA o nezávislost
kořeny arbitráže sahají hluboko do minulosti – nová kvalita juristicky náročné spory
řešily spory vzešlé z diplomatické ochrany – nedostatek pozitivněpr. předpisů
autorita arbitrážního nálezu se opírala o rozhodčí smlouvu (kompromis), byla také legálním rámcem pro rozhodování podle ekvity

obsah nálezů se zdůvodněním se stával precedentem – rozšíření vlivu i do dalších oblastí MP
důležité uznání arbitráže Anglii ve věci Alabama – nevojenské řešení, vzdání se kolonialismu v severní Americe – arbitráže řešily i mocenské spory států
předěl ustavení Stálého rozhodčího soudu v Haagu v r. 1899
judikatura – zdroj zobecňování – principy MP pomocný pramen, vedle obecných zásad právních a judikátů
právní názory se uplatňováním ekvity v rozhodčích orgánech dostávají do judikatury a stávají se z nich precedenty – obohacování práva

Vznik právního řádu mezinárodního
koncem 19. století a zač. 20. dokončeno kolonizační dělení světa
konflikty o mimoevropské sféry vlivu důvodem nárůstu sporů, ale zároveň obava z důsledků špatně načasované války – nutnost kooperace – vznik pravidel obecného MP
vznik zprostředkovala mezinárodní politika (usus generalis), provázená opinio necessitatis genaralis (povědomí potřebnosti ustálenosti) – vznik MP obyčejové povahy
obyčej se stal novou normotvornou skutečností
relevantní společenskoekonomické a mocenskopolitické okolnosti vedoucí k obecnému usu naplňují důvody závaznosti obyčejového obecného MP
přestože státy obyčeje dodržovaly jen do vhodného okamžiku války, nemělo to na jeho platnost vliv, válka nebyla v té době právem zakázána a tak jejím vypuknutím bylo MP mírové pouze suspendováno a opět obnoveno po válce
formování mezinárodního řádu společnosti států – omezení vlivu arbitráže, aplikace pozitivní obecné MP
1903 – anglo-francouská rozhodčí úmluva – otázky vitálního zájmu a státní cti nespadají pod závazek řešit spor arbitráží
nakonec význam arbitrážních soudů svěřen Stálému dvoru mezinárodní spravedlnosti, v současnosti Mezinárodní soudní dvůr (orgán OSN)
ustálená pravidla MP provázela plná derogovatelnost jejich působnosti – tím klesá význam judikatury jako prostředku poznávání obecného MP

Pojmová a obsahová charakteristika tradičního MP
poč. 20. stol. – vytvořeno tradiční obecné MP – odlišné od současnosti vyplývající z podmínek vzniku – důležitou roli mocenské postavení státu
osvobozeneckému boji kolonii bránili státy i prostřednictví MP těmito státy vytvořeném

Uznání za subjekt tehdejšího MP
z norem tradičního MP plynuly práva a povinnosti pouze jeho tvůrcům – mezinárodní společenství „civilizovaných“ států – nepůsobilo vůči státům nově vzniklým, jejich státnost tedy byla pouze faktická
členem MS teprve aktem uznání ze strany již existujících subjektů
vůči státům, které jej neuznaly nadále faktická volnost v chování
uznání mělo konstitutivní účinky v rovině právní – vznik MP způsobilosti
ochrana státnosti uznáním hlavně ze strany velmocí
rozšiřování působnosti MP cestou smluvní, akt uznání pouhou ofertou, vyžadující akceptaci o uznání usilující státu (uznání de iure), oproti tomu uznání de facto (partikulární práv. poměry – obchod)
konstituující účinky aktu uznání nepůsobily na vztahy států, které jej neuznávaly, nadále jen faktická existence – territorium nullius – možnost prvotní okupace
pokud uznán velmocemi – prvotní okupace není možná, změna území pouze akty MP (smlouva)
plná derogovatelnost působnosti tradičního MP
subjekty tradiční MP si mohli vztahy mezi sebou smluvně upravit odlišně od obecného MP
subjekty tehdejšího práva měly absolutní smluvní autonomii – tradiční MP – dispozitivní v plném rozsahu – všechny normy plně derogovatelné, derogace však normy nerušila, pouze se neaplikovaly po dobu platnosti derogace
některé výjimky derogace – normy o svobodném moře, status diplomatů – věcná nemožnost
státy měly volnou ruku ve využití prostředků mimoprávních k úpravě vzájemných poměrů
průběh vlastního boje však normován byl MP válečným – výsledek poté právně fixován (diktát vítěze) – možnost anexe

Následky protiprávního chování v tradičním MP
odpovědnost – vlastnost státu, spočívající ve schopnosti plnit MP normy, již byl povinovaným subjektem – ručil pouze ve vztahu k státům, které ho uznaly
na porušitele se hledělo, jako by projevil nezájem o existující právní úpravu, tedy se mohla vyvázat i druhá strana – legitimace k volnostnímu chování vůči narušiteli, následek extranormativní záležitostí
fakultativní možnost reparace za delikt a tím obnovení původního stavu – reparace závazek novační (nahrazuje původní) – poškozený se přijetím vzdal práva přímého donucení

Přímé donucení v tradičním MP
dříve jediný ex lege plynoucí důsledek protiprávního chování státu – přímé donucení
donucení patřilo do sféry volnosti chování, nebylo institutem právním
případné neadekvátní donucovací opatření působilo újmu pouze faktickou nikoliv právní (damnum sine injuria) a byla ospravedlněna jako reakce na protiprávní chování
stát měl, ale také plnou volnost klást proti donucení odpor
donucení tudíž nebylo výkonem práva, ale odvetou (retaliatio) za protiprávní chování
retorze – nejmírnější forma donucení, stát má zájem zachovat dosavadní úpravu, proto ji na dále uznává a snaží různými ekonomickými opatřeními donutit stát, aby začal opět dodržovat původní úmluvu – pokud souhlasil (i konkludentně) obnova normy novací
pokud svépomocné donucovací opatření zasáhlo do zájmu protistrany chráněného jinou normou, jednalo se o represálie – poškozený byl k tomu výjimečně legitimován, opět akt faktický, nikoliv právní, delikvent opět mohl čelit kontrarepresáliemi, tím ale ustupovala vyhlídka na obnovu původního stavu a hrozil válečný střet
nauka se snažila omezit války a stanovila podmínky a náležitosti represálii – proporcionalita

Reprezentativní díla pozdně-pozitivistické školy
L. Oppenheim – International Law and Triesties – spojení kontinentální (zobecňující) metody s kazuistikou, jeho pokračovatelé do díla zapracovaly doplňky
další autoři Němec Liszt, Američan C.C. Hyde
pozitivismus opustil empirickou metodologii, obsahové obohacování zobecňování partikularismů, civilistické tendence
MP řád byl prohlášen za neměnný – právo ztotožňováno s principy
neměnnost práva neměly narušovat ani partikularismy, měly jen upravovat oblasti obecným MP právem neupravené – tím by byly všechny obecné normy kogentní – praxe odlišná

Následné a současné doktrinální směry
Vídeňská právní škola – H. Kelsen(normativismus), F. Weyr
systém práva – pyramida – navrcholu základní norma jako výraz dokonalé spravedlnosti
rozhodné je co ukládá právní norma, vše ostatní vedlejší – popíral společenskou podmíněnost práva
své názory korigoval v dílech Principles of International Law a Law of UN – neopozitivismus
MP nihilismus – A. Lasson – mezi státy právo neplatí, rozhoduje moc
G. Jellinek – autolimitující teorie vycházející z absolutní suverenity státu – vnějším právem státním si určuje chování ve vztahu ostatním státům
podobná je i teorie uznání – MP, aby bylo platné potřebuje uznání států
z těchto teorii vycházel německý imperialismus – neuznával pravidla MP, dokonce ani smluvního
sociologický pozitivismus (solidarismus) – franc. sociolog práva Duguit – právo vyrůstá přímo ze společenských potřeb, z nichž vyplývá jeho obsah i závaznost nezávisle na vůli států
v MP – G. Scelle – odmítal tradiční MP založené na suverenitě států, právo definoval jako nutnost zrozenou z přirozené solidarity, výsledek spojení etiky a moci
přes silný idealismus neodrážející realitu tehdejších mezinárodních vztahů ovlivnil řadu autorů
USA – pragmatismus – pravdivé je to co je užitečné – východisko právního funkcionalismu
W. Friedmann – teoretické zdůvodnění ve spisech Legal Theory a The Changing Structure of International Law – zdegradoval právní formu (law in books), pozornost věnoval tomu jak právo působí a jakou má funkci v MS
odnoží je realismus – pouze popisuje chování států, odmítá potřebu teorie
relevantní je pouze to, jak je norma v praxi realizována
smyslem doktrinárního bádání předvídat účinky realizace práva (law in action) a volit adekvátní postup k dosažení vytčeného cíle
většina literární produkce – metodologický eklekticismus – základem pozitivismus, nicméně nepřehlíží společensko-politickou podmíněnost, vliv přirozené práva při výkladu kogentních ustanovení o lidských právem

3. Historie mezinárodního práva

dnešní stav MS a MP je výsledkem určitého vývoje, hlavně právního nazírání

Přirozenoprávní škola
zakladatelem Hugo Grotius
vzorem teologická škola španělská – deistická koncepce - MP z Boží vůle na věčné časy (lex divina, lex aeterna)
H. Grotius oproti tomu pojetí sekularizované – výraz lidské přirozenosti

Klasická přirozenoprávní škola (17. stol.)
H. G. – přirozené právo spojuje všechny státy, zavazuje je bez ohledu a jejich uznání
- vedle přir.práva existuje i právo jiné, vytvářeno suverény vzájemným projevem vůle – ius voluntarium, nesmí být v rozporu s přir. právem
podává ucelený systém přir. práva

Tři knihy o právu válečném a mírovém - první vědecké pojednání o MP – otec MP
další období – radikální naturalisté – Samuel Pufendorf – místo toho, aby rozum poznal objektivně existující zákony je jejich tvůrcem rozum samotný – formulace přirozených zákonů, tím také zlikvidoval klasickou syntézu práva přir. a poz. ve prospěch subj. morálně-politických postulátů – může vést až k popírání mezinárodního práva vůbec

Pozdní přirozenoprávní škola (18. stol.), tzv. Grotiani
- ožití Grotiova učení, syntéza s osvícenstvím – svoboda myšlení, touha po zbaven vlivu církve a absolutismu
- představitelé Wolff, de Vattel
Christian Wolff – favorizuje pozitivní právo jako obecně platné MP, vychází z presumpce všeobecné dohody států, vytváří hypotetické společenství všech států ovládaných jednotným právem z jejich vůle
jedná se o spekulativní pojetí MP
Emmerich de Vattel – profesionální diplomat
přijal od Wolffa myšlenku společenství národů, zorganizovaného MP za účelem dosažení blaha společným úsilím
lidé od přírody volní a nezávislí – proto takové musí být i národy a suverénní státy
uvnitř státu se lidé musí podřídit vládci, nikoliv však v MP – absolutně svobodní a nezávislí, podléhají pouze normám přirozeného práva
MP – věda o principech spravedlnosti a o jejich správném používání mezi národy, tyto principy jsou dány lidským rozumem

Mezinárodněprávní pozitivismus
poslední z velkých předst. přirozenoprávní školy 18. stol. – Georg Friedrich von Martens
syntéza přir. a pozit. pojetí MP
zahájení éry monopolu pozitivismu
kořeny pozitivismu už v 17. stol., v 18. století působení nejv. raných pozitivistů
Cornelius van Bynkershoek – význam mocenské vůle států při zrodu i realizování MP
lidský rozum však klade určité limity mocenské vůli států – subj. pojaté racionálno nadále v roli korektora pozitivního práva

Vítězství empirické metody poznání MP
J. J. Moser – vyhlásil empirii za metodu poznávání práva
skutečné právo – ustálené a obvyklé chování panovníků a států, MP má pouze empiricky zjišťovat, která pravidla v praxi skutečně platí a neříkat co má být
právo – praxe států, forma obyčejová a smluvní
zobecňování právních partikularismů dovozoval principy MP
přínosem jeho metodologický přístup poznávání práva
G. F. von Martens – přelom 18. a 19. stol.
předěl mezi klasickým MP a monopolním postavení pozitivismu
systematické uspořádání mezinárodních smluv od r. 1761
vydávali i pokračovatelé, H.Triepel, soukromá sbírka, souběžná s oficiální, vydávaná u Společnosti Národů pod názvem League of Nations Treaty Series (po WWII UN Treaty Series)
Nástin MP - zobecněné vyjádření obvykle se vyskytujícího obsahu mez. smluv, = „principy MP“, připustil existenci obyčeje jako ius imperfektum, kdy perfektní právo je až po uzavření smlouvy
zmiňuje základní práva států - nezávislost, rovnost, právo na existenci a svobodný obchod, t.j. práva prvotní a absolutní
uznával existenci přir. práva, ale byl spíše pozitivistou

2. Tradiční MP ve srovnání se soudobým univerzálním MP

Mezinárodní společenství:
neexistence mezinárodního systému, žádná trvalejší pouta
starověk – nedůvěra k cizině a izolace, vznikl zákl. instrumentů – smlouvy a diplomacie (Řecko), Řím – nerovné vztahy s ost. st.
středověk – křesťanství, univerzální pojetí křesťanské společnosti – monarchové x papež (světské a kanonické pr.), mezi st. vyloučena myšlenka rovnosti
koncem středověku – zakládání ministerstev, výměna diplomatů
novověk – národní státy – po 1648 (Vestfálský mír)

Tradiční MP (MS)
MS – nízký stupeň organizovanosti (stupeň organizovanosti postupně roste)
převažuje odstředivá síla suverenity (národní zájmy, ne spolupráce) – nejmocnější regulátor – reálná síla subjektů – MS je nedemokratický
živelné působení – fluktuace konkrétních subjektů MS i nepřetržité změny v jejich reálném postavení (ne svrchovaná rovnost)
MP v TMS – málo autonomní postavení – ve vleku mocenské reality, neplní své funkce
MP je partikularizováno – nabízí málo všeobecně závazných modelů chování, obecně závazné normy – výhradně obyčejové povahy – návaznost na existující praxi – princip efektivity (legalizace fakticky dosaženého stavu) – relativní povaha (změny v závislosti na změnách v ekon., vojen. vybavení států)
MP – funkce nástroje silných (chrání změny dosažené silou), má potvrdit nadřazenost silných států, privilegované postavení mocností
MP ale není schopné dost rychle reagovat na dynamický vývoj MS – vznik rozporů
zásada svrchované rovnosti platila jen pro státy, které byly schopny se mocensky prosadit (mezi fakticky rovnými státy)

Přechod k soudobému MP (MS)
přelom na poč.20.st. (revoluce v Rusku (1917) a další události) revoluce v jednom státě nemůže změnit hodnotový systém MS – základy pozvolna po roce 1850
vstupují i mimoevropské státy (do té doby jen USA), současně i státy nekřesťanské (Tur., Jap.)
postupně systematická spolupráce: mnohostranné mezinárodní kongresy (konference) – nejen k vypořádání důsledků válečných konfliktů, ale i v době míru, přebírají i právotvorné funkce
zakládání mezinárodních mezivládních organizací (Poštovní, telegrafní unie)
MP – utřídění, případně doplnění cestou smluvní kodifikace (válečné pr.)
válečná krutost vzedmula vlnu humanismu – na MP (politiku vlád) má poprvé vliv veřejné mínění – Ženevská úmluva o zlepšení osudu raněných z r. 1864
mírové konference v Haagu (1899,1907) – uzavřeny některé úmluvy válečného práva
mezinárodní arbitráže – jako prostředek mírového řešení sporů
princip sebeurčení národů (po 1.sv.v.) – mění politickou mapu Evropy
po 1.sv.v. – zákaz útočné války (zákaz použití síly) – vývoj vyvrcholil Briand-Kelloggovým paktem (1928)

Současný MS (MP)
zákaz použití síly – chrání i státy s menším reálným vlivem – vztahy svrchované rovnosti se uplatňují neselektivně – mezi subjekty, které jsou fakticky nerovné
asymetrie individuálních vztahů mezi státy se oslabuje – státy s menšími kapacitami – kompenzují svou početností větší reálný vliv ostatních států
právo na sebeurčení – 60. léta proces dekolonizace
podobné vztahy – států a mezivládních mezinárodních organizací – omezují vliv států x potřeba integrace, vliv i na nečlenské státy (odpor prostředí)
pronikání dalších subjektů (nejsou subjekty MP) – vstupují do MV (mezinárodních vztahů), státy si je nechtějí nebo nemohou podřídit - např. MNO, skupiny a orgány expertů, lidová hnutí, transnacionální společnosti – schopné ekonomicky ovlivnit ostatní subjekty MP, ale také mezinárodní. mafie a teroristické organizace
systém MP – lepší předpoklady pro tvorbu, zvýšení významu, autonomní pohyb
živelnou obyčejovou normotvorbu nahrazuje normotvorba uvědomělá, smluvní – přibližování se k cílům MS
dostředivé tendence – společné zájmy (nejen potřeba reciprocity jako odrazu odporu společenského prostředí) – významným činitelem – solidarita
uznání priority některých zájmů – v kogentních normách (státy se od nich nemohou za žádných okolností odchýlit)
autonomie MP není neomezená – zákaz právní diskriminace států (formální rovnost) – určitá fikce (státy s faktickými rozdíly)
princip svrchované rovnosti – normou obecného MP a současně pevnou součástí právního vědomí všech států, odraz obecné praxe států – má dispozitivní povahu v podmínkách faktických nerovností mezi státy – státy mohou potvrdit nebo pro určité vzájemné vztahy derogovat (asymetrie práv a povinností = kompenzace faktických nerovností)
=> vztah mezi působením zásady svrchované rovnosti v MS a MP = vztah mezi faktickou a formální rovností; k prohlubování faktických nerovností přispělo i MP uplatňováním demokratických principů (viz vztahy rozvojových a vyspělých zemí)
v současnosti je zřetelná tendence k oslabení vlivu principu efektivity – MP nepřiznává pr. účinky faktickým situacím, jejichž dosažení bylo spojeno s porušením MP – posilování moci MP nad chováním státům (omezení výkonu svrchovanosti)

Koexistence tradičního a současného MP (spíše evoluční než revoluční vývoj)
setrvačnost TMP zajišťují obyčeje, systém SMP se utváří partikulárními M smlouvy
nové M smlouvy – nové hodnoty – desuetudo (vyjití norem z užívání), naopak hodnotově použitelná obyčejová pravidla přejdou do nového systému posílena v kodifikačních úmluvách
institut kogentního práva – přivodil rychlý zánik některých norem obyčejového práva – obsahová neslučitelnost přivodila jejich absolutní neplatnost
revoluční sociální změny v jednotlivých státech – nenarušují kontinuitu vývoje MS, rozsáhlé ozbrojené mezistátní konflikty působí diskontinuálně (po skončení světové války – svět zjednodušen – omezený okruh států, které měly reálný vliv a byly svázané sítí aliančních závazků a smluv) – jasný žebříček hodnot – příznivé klima pro universalismus (smlouvy, MO)
stejně zákonitý je i postupný pohyb k regionalismu – poválečné mocenské poměry – komplikují se různým vývojem států, MO ztrácí podporu, žebříček hodnot už není tak přehledný
globalizace – jednotný ekon. systém, jednotný měnový systém, životní prostředí, oběh informací, terorismus => jako zdroj pohybu k univerzalismu, vede ale k obranné reakci států => regionalismus
mezinárodní ochrana lidských práv – podobné účinky: universalismus (jedinec jako univerzální lidská bytost), regionalizační tendence (jedinec jako bytost společenská)

1. Pojem MP a jeho zvláštnosti ve srovnání s vnitrostátním právem (obecně)

definice: soubor pr. norem, která zajišťují mírovou existenci a plynulý vývoj mezinárodního společenství (společenství vnitrostátní stojí mimo), zdůrazňuje sociologický a historický základ MP

mezinárodní společenství – především společenství států (od vzniku moderních států v 16.st)
rysy subjektů: geograficky determinované (pohyb členů je vyloučen) – konstanta
početně omezené (asi 200) - chování individuálního státu má mnohem větší význam, než chování jednotlivce ve VP
od 2.pol.19.st součástí MS také mezivládní mezinárodní organizace (dnes asi 300)
nevládní mezinárodní organizace a mezinárodní sdružení jednotlivců – nejsou subjekty MP, nejsou členy MS, mají postavení autonomních činitelů působících v MS

Právo mezinárodních společenství
předpoklad: intenzivní vzájemné styky, překonání politiky egocentrismu a isolacionismu
dnešní MS je konečné – zahrnuje všechny státy – jedním z pojítek je právě obecné MP (zavazuje všechny státy bez rozdílu)
jednotu ohrožují spory (konflikt Západ-Východ, a bohatý Sever – chudý Jih)
určující subjekty MP – státy – nadané svrchovaností (suverenitou) = vrcholná a výlučná moc na příslušném státním území a nezávislost v mezinárodních vztazích => souřadné vztahy mezi státy => volní povaha MP – žádná norma nemůže vzniknout bez vůle samotných států = zásada svrchované rovnosti

zásada svrchované rovnosti – model vztahů mezi státy – působí protikladné síly a vytváří jednotu
suverenita – síla, která vyvolává dynamiku vztahů svrchované rovnosti
historie pojmu: Jean Bodin (= kormidelník, který má dovést loď k cíli – obecnému blahu, a neptá se nikoho jak), Thomas Hobbes (příkazy vládce = právo, odpor proti moci vládce vede k destrukci všech hodnot), - zdůvodnění koncentrace moci v rukou vlád 17.st., jen minimální pozornost suverenitě ve vztahu k ostatním státům, uplatňování moci i navenek (kolonizace)
- ve vztazích mezi státy působila odstředivě – ale i to mělo své meze: vojenské, technické, administrativní podmínky => rovnováha sil mezi státy a z ní vyplývající objektivní nezbytnost jejich koexistence byla brzdou rozpínavosti členů mezinárodního společenství = odpor společenského prostředí – státy musí zachovávat ve vzájemných vztazích reciprocitu
podřizující suverenita a tolerující reciprocita se v mezinárodních vztazích vyrovnávají a jednota těchto vzájemně konfliktních sil tvoří dynamiku zásady svrchované rovnosti
svrchovanost se realizuje prostřednictvím vnitrostátního pr., důsledkem dostředivého působení reciprocity je vznik a existence MP

Zvláštnosti MP
chybí: nadřazenost normotvorné vůle (zákonodárce) a podřízenost subjektů, sankce (donucovací prostředky), soudce a exekutor jeho rozsudku
všechny instituty se rozvíjeli jinak než ve VP, další příčinou je také relativní mladost MP

1) souřadnost zprostředkovaná uplatňováním zásady svrchované rovnosti – státy jsou zároveň „výrobci“ i „spotřebiteli“ MP, mají úplnou normotvornou způsobilost upravit kterýkoliv mezinárodní vztah
normy k jejichž vzniku svým projevem vůle přispěly musí samy respektovat (pacta sunt servanda)
situace k niž došlo bez vůle některých států – institut uznání – deklaratorní účinky, zároveň i konstitutivní (z MP nevyplývá povinnost uznat vnější situaci)
existuje ale MP závazek neuznat protiprávní situaci (zásada legitimity)
decentralizovaný výkon donucovacích pravomocí samotnými státy – vliv velikosti a moci států, na druhou stranu je státní moc nejúčinnějším garantem dodržování MP, dále kolektivní sankce (Rada bezpečnosti OSN) – závislé na politických faktorech ! MP je především odkázáno na dobrovolné plnění norem
soudní řešení sporů projednání jen se souhlasem všech dotčených stran (a priori, a posteriori)
největší prestiž: soudní orgány mezinár.org. – Stálý dvůr mezinárodní spravedlnosti (Společnost národů - do 1946), Mezinárodní soudní dvůr v Haagu (OSN - od 1945) – přístup jen státy a některé MO. jen málo případů (2 za rok), příslušnost k MSD: na základě opčních prohlášení (jen 1/3 členů OSN), státy od mezinár. soudnictví odrazuje jeho zdlouhavost, nákladnost, nejistý výsledek

2) rozvojové právo – stále hledá svou konečnou podobu – rozšiřuje se (nové subjekty, nové oblasti v nových prostředích, vniká do sféry dříve vyhrazené VP, kodifikace) – přijímá některé rysy vyspělého VP

3) částečně nepsané právo – obyčejové právo je ale pojmově nejasnější a neurčitější, málo vyhovuje dynamice rozvoje MP => rozvoj smluvní normotvorby – k té je ale třeba aktivní vůle států – proto je stále důležitý obyčej (v příp. neochoty států k uzavření smlouvy)

4) nevyváženost hmotně a procesněprávních pravidel – převažuje hmotné (leges imperfectae) – nevadilo, dokud byly spory řešeny diplomatickou cestou, s tendencí k řešení prostřednictvím třetího, nezainteresovaného subjektu potřeba alespoň základních procesních pravidel – přednostně pro strany sporu, které nejsou ve vzájemném postavení svrchované rovnosti

Funkce MP
tradičně: přispívat ke koexistenci států – normy omezovaly svrchovanost států na recipročním základě („právo koexistence“)
postupně přešlo v „právo spolupráce“ – ochrana a uspokojování společných zájmů a cílů (mezinárodní mír, životní prostředí, lidská práva, příp. hospodářský blahobyt a ekonomický rozvoj) (nelze redukovat na reciprocitu, je také např. solidarita)
pokrok v MP – rozšiřování okruhu společných cílů, prohlubování a utvrzování ochrany společných zájmů

5) Přednáška - Marketingový informační systém

Marketingový informační systém
Předpokladem úspěšného řízení marketingové činnosti se v moderních podmínkách stále častěji stává zabezpečení pracovníků účelnými a aktuálními informacemi. Rámec pro každodenní řízení a strukturování informací shromažďování pravidelně ze zdrojů vnitřních i vnějších = systém poskytující plynulý tok marketingových informací.Informovanost usnadňuje objevování nových obchodních příležitostí, snižuje riziko podnikání, pomáhá racionalizovat rozhodování, usměrňuje řídící proces – to vše že z informací, které máme k dispozici dokážeme vybrat podstatnou.

Třídění informací
primární – jsou získávány v přímé souvislosti s cíli výzkumu a potřebami výzkumníka nebo zadavatele výzkumu. Nebyly v dané formě dříve nikde publikovány.

sekundární – takové, které již byly shromážděny pro jiný účel, ale jsou využitelné i pro výzkum vlastní. Jsou veřejně přístupné a to buď zdarma nebo za úplatu. Jejich cena bývá výrazně nižší než je tomu u primárních informací.

kvantitativní – vyjadřují hodnoty měřených veličin (množství, objem, intenzita)

kvalitativní – charakterizují zkoumané jevy pomocí pojmů a kategorií. Jde o jevy a procesy, které nejsou přímo měřitelné.

interní – jsou shromažďovány uvnitř podniku a jsou pracovníkům podniku známy. Kvalita těchto informací většinou přímo souvisí s kvalitou řízení podniku.

externí – zahrnují veškeré informace, které jsou získávány ze zdrojů mimo vlastní podnik a slouží k nejrůznějším účelům.

Informační zdroje
interní zdroje primárních dat
kompetentní pracovníci podniku, podnikový výzkum a vývoj, MIS, útvar marketingového výzkumu, techničtí prodejci, konkurenti, spotřebitelé, dodavatelé atd.

externí zdroje primárních dat
experti a konzultanti, pracovníci hospodářských orgánů, pracovníci výzkumných a vědeckých organizací.

interní zdroje sekundárních dat
jsou shromažďovány uvnitř firmy a z větší části se týkají evidování vlastní činnosti. Evidenční záznamy podniku, prodejní statistiky, objednávky, údaje o nákladech a výkonech, údaje o zákaznících, údaje o reklamacích, zprávy obchodních zástupců

externí zdroje sekundárních dat
údaje shromažďované institucemi k nejrůznějším účelům (statistické přehledy, agenturní výzkum, databáze, informační systém atd. Literatura a dokumentace, úřední statistiky, statistiky odvětví, informace marketingových agentur, vědecké a výzkumné zprávy, odborný tisk, denní tisk, výroční zprávy podniku, katalogy a prospekty, databanky

Nový, zdrojem informací se stává Internet. pro jeho rozvoj v našich podmínkách byl zlomový rok 1998, kdy došlo k neobvyklému rozvoji aktivit spojených přímo, nebo nepřímo s Internetem. Prostředek pro nové využití informací, k jejich širšímu zpřístupnění, a to pro svou vysokou pružnost a aktuálnost.
Je nutné z velkého množství informací vybrat důležité a potřebné k řešení problému. Informace musí být relevantní (vztahovat se k problému), validní (vyjadřují to, co mají vyjadřovat), spolehlivé (získávání bez chyb), dostatečně rychlé a nákladově přijatelné (aktuálnost a cena)

Pojetí a prvky MIS
MIS zahrnuje pracovníky, zařízení a informační technologie pro sběr, třídění, analyzování a distribuování potřebných, včasných a přesných informací tvůrcům marketingového rozhodnutí. Organizace toku marketingových informací směrem ke svým marketingovým manažerům. Firmy musí analyzovat informační potřebu svých manažerů a v souvislosti s tím navrhovat systémy marketingových informací tak, aby co nejvíce těmto potřebám vyhovovaly.
Smyslem marketingového informačního systému je posoudit informační potřeby manažera a poskytnout mu potřebné informace. na zpracování těchto informací se podílejí marketingové informační subsystémy. Jedná se o vnitřní informační systém, marketingový zpravodajský systém, marketingový výzkumný systém a marketingový systém na podporu rozhodování. MIS by měl především umožňovat systematické shromažďování všech marketingových informací do jednoho centra, aby byly snadno a rychle dosažitelné.
Projekt MIS je organizací toku marketingových informací směrem k marketingovým manažerům

Vnitřní informační systém
Zahrnuje informace o objednávkách, prodejích, cenách, pohledávkách, dluzích a získává informace také z vlastní účetní a statistické evidence, účetních závěrek, rozboru ekonomických činností podniku a hlášení prodejců. tyto informace mají nevýhodu, týkají se minulosti. Analýza právě probíhajících informací umožňuje identifikovat důležité příležitosti a problémy.
Cyklus OBJEDNÁVKA-DODÁVKA-FAKTURACE je srdcem vnitřního inf. systému.

Marketingový zpravodajský systém
soubor postupů a informačních zdrojů využívaných manažery pro získávání potřebných informací o očekávaném vývoji v marketingovém okolí. Poskytuje informace o každodenním i očekávaném vývoji v okolí z knih, časopisů, obchodních publikací, z rozhovorů se zákazníky, dodavateli, distributory a dalšími partnery ve vnějším prostředí, manažery a zaměstnanci jiných firem. Nejvýznamnějším zdrojem se v současnosti stal Internet, jenž poskytuje aktuální informace v obrovském množství, z nejrůznějších oblastí a ze všech částí světa.

Marketingový výzkumný systém
systematické určování, sběr, analýzu, vyhodnocování a interpretaci informací, týkajících se určitého problému, před kterým firma stojí. Výzkumné studie zaměřené na specifické problémy a příležitosti firmy. Uskutečnění formálního marketingového výzkumu:
­ specifikace problému a stanovení výzkumných cílů
­ sestavení plánu výzkumu
­ sběr informací
­ analýza informací
­ prezentace výsledků
Celková úspěšnost výzkumu závisí rovněž na tom, jak jsou jeho výsledky managementem podniku interpretovány.

Podpůrná analýza marketingových rozhodnutí
jedná se o systémy využívající počítačový SW a W k poskytování informací v procesu marketingového rozhodování. Usnadňují manažerům vytvořit lepší marketingové rozhodnutí.

marketingové řízení Marketingový informační systém Informace ze všech složek okolí

Zpracování informací
Marketingoví manažeři Marketingové okolí
Analýzy
Hodnocení informačních potřeb Vnitřní informační systém Marketingový zpravodajský systém Cílové trhy
Plánování Marketingové kanály
Realizace Veřejnost
Kontrola Síly makrookolí
Distribuce informací
Podpůrná analýza marketingových rozhodnutí Marketingový výzkumný systém


Marketingová rozhodnutí a komunikace

Aby mohli manažeři efektivně vykonávat své manažerské úkoly potřebují mít k dispozici MIS, který musí být schopen stanovit informační potřeby manažerů, shromáždit a zpracovat potřebné informace a včas je manažerům poskytnout.


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty

4) Přednáška - Marketingové prostředí

Marketingové prostředí
Organizace je obklopena prostředím, které jistým způsobem, kladným či záporným, na tento organismus působí a ovlivňuje jeho chování. Chce-li být podnik úspěšný, pak musí tyto vlivy analyzovat, poznat směr jejich působení, využívat jich a tedy přizpůsobit své chování jak současnému, tak i očekávanému vývoji prostředí, v němž existuje. Marketingové prostředí firmy tvoří mnoho faktorů, které jsou často vzájemně závislé a prolínají se.Jsou charakterizovány značným stupněm nejistoty a svou dynamičností. Podnik hledá výhody a možnosti daného prostředí a jak korespondují se silnými či slabými stránkami podniku.

Marketingové prostředí zahrnuje jak faktory, které firma do jisté míry určitý,i postupy ovlivnit může, tak faktory na které nemá téměř žádný vliv a jež legálními formami ovlivnit nelze. Podle kriteria - ovlivnitelný nebo neovlivnitelný faktor – rozeznáváme mikroprostředí a makroprostředí. Mikroprostředí jsou ty vlivy, které bezprostředně ovlivňují možnost podniku realizovat svou hlavní funkci – uspokojovat potřeby svých zákazníků. Makroprostředí tvoří širší okolí podniku, takové vlivy, které působí na mikroprostředí jako celek. Působení trvá déle a efekt přijde a projeví se až později.

Přirovnání:
Hra – změna pravidel lze ale ne v průběhu hry samotné. Tlak ze strany diváků, renérů,… Pravidla se vyvíjejí roky. Někdo v pravidlech najde výhodu, které využije ve strategii.


Faktory makroprostředí
Faktory makroprostředí ovlivňují všechny instituce, které v daném období a v daném ekonomickém systému působí. Toto okolí vytváří prostor, v němž respektování existujících faktorů makroprostředí může podniku přinášet řadu zajímavých příležitostí pro podnikání. Jejich dodržování omezuje počet rizikových situací, s nimiž se subjekt setkává, a které musí, chce-li být úspěšný, zdárně vyřešit.
Faktory makroprostředí lze shrnout do akronymu STEP:
S – sociální
T – technické a technologické
E – ekonomické
P – politicko-právní

K nim se přiřazují ještě přírodní a ekologické a faktory.

Přírodní a ekologické faktory
Přirozené prostředí, které je vnímáno jako prostor (odklad emisí) a soustava zdrojů, které tvoří vstupy do výrobního procesu. Člověk se jich snaží využít, což je v současné době spíše k jeho neprospěchu. Jsou limitovány nedostatkem, rostoucí náročností společnosti na energie a zvyšujícím se nebezpečím planety. Samozřejmě se m patří také geografické a klimatické podmínky, které mohou výrazně ovlivnit spotřebu mnoha druhů spotřebního zboží. Příroda má své zákonitosti, které se snažím prozkoumat a následně využít. K upravení vztahu k přírodě nám slouží technika.

Sociální faktory
člení se na demografické a kulturní

Demografické prostředí
Přirozené prostředí. Hlavním úkolem demografie je studium základních otázek, které se týkají obyvatelstva jako celku. Tato poznání se snažíme využít, jaký pro nás mají smysl? Lidé tvoří trhy. Je důležité si uvědomit nejen statický pohled ale i charakter změn demografických dat – změny věkové struktury, změny v úrovni vzdělanosti, rozsah migrace… Identifikátory – porodnost/úmrtnost, přírůstek/úbytek populace, flexibilita pracovní síly, migrace, věková struktura, průměrná délka života, pohlaví, průměrný věk, zdravotní stav, hustota osídlení, etnické složení (pravidla, hodnoty, kultura, jazyk,…)Markantní změny demografických charakteristik mají zpravidla velice závažné marketingové důsledky.

Kulturní faktory
Umělé prostředí, ve kterém člověk žije, a které obsahuje základní hodnoty společnosti a ovlivňuje jeho postoje i chování. Ty jsou předávány z jedné generace na druhou. Zahrnuje jak materiální tak duchovní prvky. Pro marketing je důležité rozlišovat primární názory a hodnoty lidí (zděděné po rodičích) a sekundární,které podléhají změnám a jedinec si je utváří v důsledku styku s ostatními členy společnosti. Kulturní rozdíly mohou mít výrazný vliv na jejich spotřební chování. Jazyková kultura – schopnost komunikace - je podstatná součást kulturního prostředí

Technické a technologické faktory
Specifické umělé prostředí. V posledních desetiletích se tyto faktory staly jednou z dominantních složek marketingového prostředí. Svojí dynamikou je na lidech závislé. V přirozeném prostředí nám technika pomáhá život ulehčovat. Podnik musí mnohdy vynakládat velké finanční prostředky na výzkum a vývoj aby neztratil kontakt se svými konkurenty. Ty firmy, které efektivní výzkum nemohou realizovat se zaměřují na me-too-product (napodobování beze změny podstaty jen designu). Stále zrychlující se tempo technických a technologických změn odsunuje z trhu produkty, které by mohly ještě dlouho na trhu úspěšně a na vysoké úrovni uspokojovat potřeby zákazníků. Nutno upozornit na nutné zásahy státu (částečně faktorem politicko-právním), kde by nekontrolovatelné používání nových výrobků mohlo mít nepříznivé důsledky pro zdraví spotřebitele, nežádoucí dopady na ekologii apod. Jde o stanovení schvalovacích řízení apod.
Nové výrobky řeší mou potřebu novým způsobem,mají nové parametry (na hranici vyrobitelnosti).
Vznik nových příležitostí, nových výrobků, nových odvětví, která nebyla pokryta. Velmi rychlé dozrávání.

Ekonomické faktory
Faktory ovlivňující především kupní sílu spotřebitelů a strukturu jejich výdajů. Skutečné příjmy obyvatelstva, úroveň cen, výše úspor a výše úvěrů, které byly spotřebitelům poskytnuty. Vznikají zde příjmové skupiny, které si mohou dovolit luxusní zboží a na druhé straně vzniká příjmová skupina, která může mít potíže při uspokojování základních životních potřeb.

Politicko-legislativní faktory
Vnitrostátní i mezinárodní politické dění, které může výrazně ovlivnit situaci na trhu. Legislativa vytváří podmínky pro podnikání a vydává zákonné normy pro jeho ochranu. Samozřejmě také ochrana spotřebitele a zájmů společnosti (ochrana zdraví, životního prostředí a vlastnictví). Lobbysmus – nátlakové zájmové skupiny, které se snaží zabránit přijetí pro ně nevýhodných zákonných norem.

Faktory mikroprostředí
Faktory, které může podnik jistým způsobem využít a jež bezprostředně ovlivňují možnost podniku realizovat svou hlavní funkci – uspokojit potřeby svých zaměstnanců.

Podnik
Jeho vývoj a existence jsou závislé na souhře všech jeho orgánů a jejich správné funkci. Kromě vnějšího mluvíme také o vnitřním mikroprostředí. Marketing musí respektovat možnosti výroby, finanční, technické a další, které v daném období na daný podnik působí a do jisté míry určují mantinely, v nichž se může firma pohybovat.

Zákazníci
Je možno je považovat za jeden z nejdůležitějších faktorů marketingového mikroprostředí. Spotřebitelský trh není homogenní. Konečný spotřebitel vyžaduje jiný přístup než zákazník na trhu průmyslového zboží nebo kupec výrobků určených pro další průmyslové i neprůmyslové zpracování. Volit přístup a musí jinak reagovat na specifika trhů spotřebitelů, výrobní sféry, trh zprostředkovatelů, vládní trhy a mezinárodní trhy.

Dodavatelé
Ovlivňují možnosti podniku získat v požadované kvalitě, čase a množství potřebné zdroje, které jsou nutné pro plnění jeho základní funkce. Sledování v dlouhodobém horizontu aby mohli včas reagovat.

Distribuční články a prostředníci
Realizace aktivit z oblasti marketingu a prodeje je možná prostřednictvím specializovaných firem.

Konkurence
Podnik musí dobře znát své konkurenty a snažit se, aby požadavky a potřeby zákazníků uspokojoval lépe než oni. Je na pomezí mezi ovlivnitelnými a neovlivnitelnými faktory. Konkurenční prostředí má velký význam, protože vytváří tlak na snižování nákladů, na inovaci, zdokonalování výrobků a jejich lepší využití. Firma musí reagovat vhodnou marketingovou strategií tak, aby si zajistila konkurenční výhody.

3) Přednáška - Vývoj marketingu

Vývoj marketingu

Pragmatický marketing
50. léta. Masový marketing. Prudký rozvoj marketingových nástrojů – uvědomění si, že marketing je nástrojem strategického řízení. Přechod od procesu vzniku nabídky a její prezentace na druhou stranu trhu – k poptávce. Příliš zdůrazňuje to, aby zákazník věděl, co chce.
Pravděpodobný vývoj poptávky – inovační politika.
Chyby – připravím na trh něco, co nikdo nechce. Špatné informace z trhu.

Klasický marketing
poč. 60. let. Cílený marketing. Pracuje s tržními segmenty a cílovými skupinami zákazníků. Použití soustavy teorie nástrojů, poznatků a metod. Nejdříve je uplatněna před vstupem do spotřeby až později nalézá své aplikace např. ve strojírenství a velkoobchodě. Vznik prvních učebnic. Vypěstování konzumní stylu života – bez myšlenky na efekt v budoucnosti. Absence mezigenerační solidarity. Materiální blahobyt!! Pocit dostatku má za následek plýtvání. Nové technologie ve všech oblastech.

Spotřebitelské hnutí
Tržní a společenský marketing. Zesílení spotřebitelského hnutí. Pragmatičtí lidé (zkušenost, dozrání) si uvědomují následky a poškození. Nová generace (70.léta) řídí ekonomiku. Technika vnáší nové, již negativní, prvky do života a poškozuje přírodní prostředí – hledání šetrnějších řešení. Uvědomění si, že se na hmotném blahobytu nedá dlouho stavět – vznik etické, ekologické a sociální marketingové koncepce. Přínos nové generace na základě své životní zkušenosti.

Obtížnější nasměrovat produkci – široká masa zákazníků . Země třetího světa jsou potenciálem čekajícím na využití. Kapitál se přesouvá za levnou pracovní silou, infrastrukturou, nezaměstnaností a také z politických důvodů do Asie. Firmy uvažují nové příležitosti. Jdou za nižšími náklady.

Odliv industrializace z Evropy má za důsledek nezaměstnanost. Postupné přelévání zaměstnanců do služeb. Obohacení marketingové strategie. Rozvoj služeb
Asie, jiná hierarchie hodnot, jiná kultura. Industrializace se zde nevyvinula byla implantována. Dočasně se uplatňuje výrobní koncepce, marketing je v Evropě a zde se realizuje prodej.
Velký nepokrytý trh – bývalé kolonie – velký zájem o produkci. Evropa chce už výrobky lepší,…

Globální marketing
90. léta Výzbroj marketingu. Naučit se pracovat s poptávkou v jiných prostředích. RVHP – specifické hospodářské pomoci mezi vých. zeměmi.
Původně industriální prostředí je nezkušené v tržním prostředí, je bez infrastruktury (materiální ale i zákony, banky,…), Vůle po tržní ekonomice. Je třeba prokázat, že marketing bude i v tomto prostředí použitelný. prvky globalizace

Marketingové prostředí
Organizace je obklopena prostředím, které jistým způsobem, kladným či záporným, na tento organismus působí a ovlivňuje jeho chování. Chce-li být podnik úspěšný, pak musí tyto vlivy analyzovat, poznat směr jejich působení, využívat jich a tedy přizpůsobit své chování jak současnému, tak i očekávanému vývoji prostředí, v němž existuje. Marketingové prostředí firmy tvoří mnoho faktorů, které jsou často vzájemně závislé a prolínají se.Jsou charakterizovány značným stupněm nejistoty a svou dynamičností. Podnik hledá výhody a možnosti daného prostředí a jak korespondují se silnými či slabými stránkami podniku.

Marketingové prostředí zahrnuje jak faktory, které firma do jisté míry určitý,i postupy ovlivnit může, tak faktory na které nemá téměř žádný vliv a jež legálními formami ovlivnit nelze. Podle kriteria - ovlivnitelný nebo neovlivnitelný faktor – rozeznáváme mikroprostředí a makroprostředí. Mikroprostředí jsou ty vlivy, které bezprostředně ovlivňují možnost podniku realizovat svou hlavní funkci – uspokojovat potřeby svých zákazníků. Makroprostředí tvoří širší okolí podniku, takové vlivy, které působí na mikroprostředí jako celek. Působení trvá déle a efekt přijde a projeví se až později.

2) Přednáška - Podnikatelské koncepce

Podnikatelské koncepce
obecně vyjadřují určitou filosofii podnikatelského myšlení. Přístup k tomu, jak co nejefektivněji dosahovat stanovených cílů na trhu. Lze na nich dokumentovat posun, který v moderním marketingovém způsobu řízení probíhal.

Výrobní koncepce
- vychází z předpokladu, že spotřebitelé budou preferovat především výrobky, které budou snadno dostupné a levné. Výrobce se proto musí koncentrovat především na zvýšení objemu produkce, dosažení nižších nákladů než konkurence a zajištění širokého pokrytí trhu. Tato koncepce je zaměřena na potřeby výrobce nikoliv zákazníka

- Výrobní koncepce je typicky široce akceptována v ekonomikách, kde poptávka převyšuje nabídku a spotřebitelé se při nedostatku výrobků zajímají především o jejich získání.

- Historie - souvisí s prosazením tržní ekonomiky – přerod feudální společnosti na buržoazní. Migrace – lidé se živili námezní prací – vznik peněz – narůstající poptávka spotřebního zboží – zdánlivě nevyčerpatelná poptávka. Počátky industrializace – průmysl byl několikrát produktivnější. Zkušenostní efekt – optimalizace – klesají náklady, zvýšení produktivity. Navyrábět co nejvíce zboží a za nejlepší cenu ho prodat. Zkušenosti z vojenství, společensko-vědní idea o řízení státu, církev. Staví na lidech, kteří mají předpoklady pro technické znalosti, organizování a byrokracii, vedení lidí a vyhodnocování. Není potřeba intenzivně komunikovat s prostředím.

- 1 světová válka – opakuje se zde historie (středověk) – rozdělení světa – zboží strategického významu – nedostupné zboží. Hledání a objevování nových technologií a možností. Válka plodí destrukci – obnova. Optimismus, požadavek na co nejrychlejší obnovu. Následující desetiletí – motorifikace, elektrifikace apod. celospolečenské uplatnění – komerční využití Velice rychle se vyrovnává vztah mezi nabídkou a poptávkou

Prodejní koncepce
- je založena na předpokladu, že spotřebitel je typicky pasivní a je třeba ho ke koupi přemluvit pomocí často agresivních metod prodeje a propagace. Prodejní koncepce se koncentruje na potřeby prodávajícího. Většina podniků praktikuje prodejní koncepci za situace, kdy mají nadbytek kapacit. Jejich cílem je spíše prodat to, co vyrobily, než vyrábět to, co by mohly prodat. Neumí správně motivovat a komunikovat se spotřebitelem. Výstavba infrastruktury – 20. a 30. léta – obchodní zástupci. Pojí distribuci s komunikací. Nové technické prostředky jsou využívány pro komerční sdělení.

Výrobková koncepce
- vychází z předpokladu, že zákazník preferuje při nákupu nejvyšší kvalitu a je ochoten za ni zaplatit vysokou cenu. Výrobkově orientované podniky se zaměřují na výrobu kvalitních výrobků a na jejich stálé zdokonalování. Výrobková koncepce může vést k marketingové krátkozrakost protože se podnik příliš soustřeďuje na výrobek a méně již na potřeby spotřebitelů, takže často projektuje výrobky s nevyužitelnými charakteristikami.

- Doba vzniku průmyslového designu – není zde zpětná vazba na to co si zákazník přeje – firmy začínají s klientským servise, vedení databází.

Marketingová koncepce
- je Přijetím marketingové založena na principu trvalé orientace na zákazníka a jeho potřeby, kterému podnik přizpůsobuje zaměření procesů vývoje, výroby a prodeje zboží. V rozvinutých ekonomikách se objevila v 50. a 60. letech 20. století. koncepce podnik zdůrazňuje snahu i řešení problémů spotřebitele.
Znamená respektování:
o orientace na zákazníka
o budování vztahů se zákazníky na základě nepřetržitého kontaktu s nimi
o orientace na cílové trhy (část trhu, kterou se podnik rozhodl získat)
o koordinace všech marketingových funkcí a činností s ostatními činnostmi podniku
o nepřetržitost marketingu jako procesu
o dosažení cílů podniku

Sociální marketnigová koncepce
- je založena na požadavku dosažení souladu mezi potřebami a zájmy zákazníků a dlouhodobými sociálními a etickými zájmy společnosti.

Praktická konkretizace marketingové koncepce firmy je spojena s tvorbou a využíváním nástrojů marketingu – s tzv. marketingovým mixem –4P marketingu (Product, Price, Place, Promotion)


Článek podporuje:
lisovna, vstřikování plastů , plastové reklamní předměty

1) Přednáška - Marketing

Marketing je umění nacházet příležitosti, rozvíjet je a výnosně jich využívat – Philip Kotler

Marketing je relativně mladá a rychle se rozvíjející vědní disciplína. Objevil se kolem roku 1910 v důsledku hospodářské krize v USA.

Marketing chápeme jako systém myšlení i systém konkrétních akcí, v němž je strategická i operativní složka velmi úzce svázána.

Marketing je integrovaný komplex činností, zaměřených na trh – jde o koordinovanou součinnost mnoha aktivit.

Marketing usiluje o to, aby podnik vyráběl a prodával zboží, které zákazník bude požadovat, a to tím, že bere v úvahu jeho potřeby a požadavky a tomu přizpůsobuje vývoj zboží, jeho design, cenu, balení, formy prodeje, propagaci aj.

Podstatou marketingu je snaha nalézt rovnováhu mezi zájmy zákazníka a podnikatelského subjektu.

Marketing je proces řízení jehož výsledkem je poznání, předvídání, stimulování a v konečné fázi uspokojení potřeb zákazníka tak, aby byly současně dosaženy i cíle organizace.

Úspěšné podnikání vyžaduje nejen schopnost přizpůsobit se složitým a velmi proměnným podmínkám fungování trhu, ale současně i aktivně působit na dynamické vztahy mezi nabídkou a poptávkou.

Pojetí (dimenze) marketingu
- marketing jako podnikatelská filosofie a z toho plynoucí marketingová koncepce. Je založena na marketingové (oboustranné) komunikaci – otevřenost vůči informacím z prostředí (mikro, makro)

- je aplikací poznatků z managementu (motivování, organizování, …) – co můžu v dané době pro daný podnik použít . vycházím z marketingové koncepce.

- specifické nástroje a techniky marketingu – výpočty, postupy, ukazatele apod.


techniky

disciplína řízení

filosofie


Marketing je pragmatická praktická disciplína, která čerpá z:
- ekonomie – makro, mikro
- statistiky
- matematiky
- psychologie
- historie
- sociologie
- politologie
- demografie
- technologie vedoucí ke vzniku produktu
- znalost produktu
- zbožíznalství

Městská próza

Městská próza

Ignát Hermann (1854 – 1935)
Narodil se v Praze. Studoval žurnalistiku, redaktor Národních listů, humoristický časopis Švanda Dudák.

Prózy a črty ze života Prahy:
Nedělní povídky (2004) – humoristický výbor
U snědeného krámu (1890 – román, kupec Martin Žemla spáchá kvůli nešťastnému sňatku sebevraždu, zfilmováno
Otec Kondelík a ženich Vejvara (1896) – zfilmováno
Tchán Kondelík a zeť Vejvara (1902) – otec Kondelík se stal určitým typem omezeného člověka, zfilmováno


V 90. letech NATURALISMUS

Karel Matěj Čapek Chod (1860 – 1927)
Narodil se v Domažlicích. Studium práv nedokončil. Byl žurnalista, redaktor Národních listů, prozaik, kritik.

Dílo:
Povídky (1892)
Nejzápadnější Slovan (1893) – romaneto, má 3 části: romantismus, realismus a naturalismus
Kašpar Lén mstitel – naturalistický román


Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914)
Narodil se ve Staré Pace. Studium chemie nedokončil. Vystřídal různé profese: úředník, rolník, učitel. Velmi důsledně uplatňoval naturalismus.

Dílo:
Co život opomíjí (1895) – obsahuje povídku Kuře melancholik (r. 1999 zfilmováno)
Kyvadlo vděčnosti – soubor povídek
Peklo (1905) – román


Josef Merhaut (1863 – 1907)
Narodil se ve středních Čechách (Zbiroh). Od roku 1885 bydlel v Brně. Pracoval jako redaktor deníku Moravská orlice, divadelní kritik.

Dílo:
Černá pole (1897) – povídky o brněnských občanech
Vranov (1906) – román, poutní místo, otázka vztahu muže a ženy


Václav Hladík (1868 – 1913)
Žurnalista, redigoval časopis Lumír. Byl ovlivněn francouzskou literaturou.

Dílo:
Z pražského ovzduší (1894) – soubor povídek
Evžen Voldán (1905)


Růžena Svobodová (1868 – 1920)
- symbolismus a impresionismuss
- žena Františka Xavera Svobody, avšak důvěrná přítelkyně Františka Xavera Šaldy

Dílo:
Na písčité půdě (1905)
Přetížený klas (1905)
Marné lásky (1906)
Černí myslivci (1908) – 9 romaantických příběhů

- výbor próz 90. let: Vteřiny duše (1989)

Arnošt Procházka (1869 – 1925)

Arnošt Procházka (1869 – 1925)

Představitel dekadence. Rodák z Prahy. Studoval gymnázium, avšak studium práv nedokončil. Věnoval se úřednické činnosti. Oddával se životu umění. Byl majitelem
a hlavním redaktorem Moderní revue – zaniká jeho smrtí.
Byl i literárním kritikem. Své kritiky otiskoval i ve Vesně, Nivě i Literárních listech. Věnoval se i překládání, především francouzské literatury. Překlady otiskoval v Moderní revue.
Psal také poezii:
Prastibolo duše (1895) – sbírka, nové vydání až v roce 2000, ilustrované Karlem Hlaváčkem, projevují se pocity únavy,zmaru, smrt, opojení smrti, umělecká tématika, sexuální a erotická tématika

V knihách dával dohromady své kritiky i recenze:
Cesta krásy (1906) – soubor kritik
České kritiky (1912)
Francouzští autoři a jiné studie (1912)


Emanuel z Lešehradu (1877 – 1955)

Vlastním jménem Josef Marie Lešehradský z Lešehradu. Celý život žil v Praze, kde se narodil i zemřel. Pracoval jako úředník (např. na pražském magistrátu), archivář. Měl bohatý archiv a knihovnu (Lešehradeum), kterou potom předal veřejnosti. Psal poezii, prózu, drama, dokonce i překládal (většinou do francouzštiny).

Napsal řadu básnických sbírek:
Květy samoty (1899)
Sny bolesti (1908)
Hudba srdce (1912)

Zabýval se okultismem – patřili mezi ně Svobodní zednáři: společenská elita, měli své rituály. Patřili mezi ně např. Beneš, Masaryk…
Vydal spis Tajné společnosti v Čechách(1922).


Jan Opolský (1875 – 1942)

Většinou žil v Praze. Pracoval jako úředník. Tvorbou měl blízko k Hlaváčkovi. Psal do Moderní revue, do Lumíru.
Psal poezii:
Jedy a léky (190)
Hrst ironie a satiry (1911)

Byl také prozaikem (psal drobné prózy a povídky):
Kresby uhlem (1907)


Karel Červinka (1872 – 1949)

Je spjat s Brnem, kde pracoval jako soudce. Byl básníkem i prozaikem. Psal z prostředí soudů a úřadů. Také jej inspirovala krajina (příroda).

Dílo:
Krajiny a nálady (1894) – poezie
Vysušený močál (1915) – próza


Otakar Theek (1880 – 1917)

Patří k buřičům. Začíná psát ve znamení veršů inspirovaných Březinou, pak dekadence…

Dílo:
Výpravy k já (1900)
Úzkosti a naděje (1911) – sbírka


Příslušníci katolické moderny

Karel Dostál Lutinov
Sigismund Ludvík Bouška
Xaver Dvořák

1900 – 1918 (2. období)

1900 – 1918 (2. období)

- české země byly součástí Rakouska – Uherska
- do r. 1916 František Josef I., poté vystřídán Fr. Ferdinandem d´Estem
- charakteristický velký rozvoj průmyslu (Škoda Plzeň)
- r. 1914 už 14 českých bank
- stadium kapitalismus, také rozvoj různých konfliktů, demonstrace: 1. světová válka
- 1905: první ruská revoluce (ohlas i u nás)
- všeobecné volební právo (uzákoněno 1907)

Činní jsou i někteří Ruchovci a Lumírovci (S. Čech, J. Vrchlický, J.V. Sládek, A. Sova, S. Machar, O. Březina). Existuje i jakási politizace umění.


Nová generace

Anarchisté, buřiči
S.K. Neumann, Fráňa Šrámek, K. Toman, V. Dyk, Fr. Kellner, J. Mahen, P. Bezruč
Anarchismus – 19., 20. století
- ideály: absolutní svoboda, odmítá kapitalismus i militarismus, proti náboženství
1) anarchismus individualistický: využívá atentáty na (na ministra, císaře)
2) kolektivistický: stávky, demonstrace

- převážně v Rusku, v severních Čechách
- členy často dělníci, studenti, spisovatelé
- v Čechách existuje Česká anarchistická federace
- časopis Nový kult – S.K. Neumann
- rozvoj anarchismu v 1. desetiletí 20. století do roku 1910
- Jaroslav Hašek, Marie Majerová
- centrem byla Olšanská vila (bydlel v ní S. K. Neumann)
- anarchisté žili bohémským životem (tzv. „volná láska“), buřičství, recese

Nová (druhá) vlna moderny

- spisovatelé i výtvarníci
- 1911: skupina výtvarných umělců
- časopis Umělecký měsíčník: prolínání výtvarného umění s literaturou
- časopis Volné směry
- redaktoři: J. Čapek, V. Špála, E. Fila, B. Kubišta
- 1905: výstava děl E. Muncka – rozvoj kubismu, expresionismu

1913: Almanach na rok 1914 – zakladatel František Borový, malíři i spisovatelé (O. Theek, bratři Čapkové, S.K. Neumann, Fr. Langer, A. Novák, J. Čapek, V. Špála, B. Kubišta)
J. Čapek – text Tři prózy: projev kubismu v literatuře (jinak především ve výtvarném umění)

Nástup civilismu:

S. K. Neumann – Ať žije život (1920) – směry starší, předválečné
Nové zpěvy (1918) – projev českého civilismu

Časté překlady z francouzštiny, kontakty s francouzskými spisovateli.

1914: začátek 1. světové války
- vojáky na frontě byli: S. K. Neumann, Fráňa Šrámek, František Gellner, J. Hašek
- nastalo ochromení kulturního života
- idea samostatného státu: 1916 – 1917 (zahraniční odboj – Masaryk, domácí odboj proti
Rakousku – K. Kramář, V. Soukup, A. Rašín, V. Dyk)
- původně uvažovali o vzniku království – o vznik samostatné republiky se zasloužily české
české legie

17. 5. 1917 – vyšel v deníku Večer: Manifest českých spisovatelů = článek adresovaný českým poslancům ve Vídni („český svaz“)
- hlavním iniciátorem byl Jaroslav Kvapil
- Manifest podepsalo 222 spisovatelů: O. Březina, A. Sova, S. Machar, F. X. Šalda,
I. Olbracht, A. Jirásek, K. M. Čapek – Chod, K. Toman, V. Dyk, J. a K. Čapkové,
A. Novák, A. Stašek, J. Mahen, M. Majerová….
- hlavním požadavkem byl samostatný stát
- další požadavky: volnost shromažďovací, odstavit cenzuru ve věcech mimovojenských,
amnestie pro vězněné politiky, úplné občanské svobody…
- Manifest však zkonfiskován = považován za protistátní vystoupení
- vedlo to však k posílení postavení spisovatelů ve společnosti

1917, 1918 - v Praze manifestace za samostatný stát, mluvčím A. Jirásek
Ohlasy na manifest: 16. 5. 1937 – K. Čapek v Lidových novinách: první svobodný projev
po letech, obnova svobody, spisovatelé přísahali na evropskou demokracii.
V témže čísle Lidových novin: F. Peroutka: Před dvaceti lety a dnes – manifest = duchovní teror.
1938: manifest Věrni zůstaneme – přímo se v něm přihlásili i manifestu z roku 1917

NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY

NOVÉ UMĚLECKÉ SMĚRY

Kubismus
- především ve výtvarném umění, v architektuře
- v literatuře jen okrajově
- „kubismus byl nejpodivuhodnější revoluce století“(Jean Cassou)
- 1907 ve Francii: zakladatelé - Pablo Picasso (Avignonské slečny)
- Georges Brakue
- Cubbes = krychle – kubismus
- spontánnost
- inspirace v gotice, v černošských plastikách (tzv. „negerská tvorba“)
- experimenty s pohledy (zepředu, ze strany)

3 fáze kubismu:
1. počátky – 1907 – 1908
2 begin_of_the_skype_highlighting              1907 – 1908 2      end_of_the_skype_highlighting. analytický kubismus – 1909 – 1912
3. syntetický kubismus – 1912 – 1924

- španělský kubismus
- český kubismus: skupina výtvarných umělců – A. Procházka
- v architektuře navrhovali i nábytek – stůl, židle, vnitřní vybavení


Kubofuturismus
- kubistický pohled na svět
- futuristický zájem o techniku
- hlavně v Rusku 1910 – 1930
- představitelé V. Majakovskij, V. Chlebnikov (lit.)
- malíři: K. Malevič
- fantazie, motivy snu, volný verš, experimentální jazyk
- tvorba plakátů, divadlo


Futurismus
- z latinského futurus = budoucí
- především v Itálii, zčásti v Rusku
- v literatuře, ve výtvarném umění, v divadle, ve filmu (1909 – 1925)
- revolta proti společnosti, zavrhovali dosavadní formy umění, odmítání tradice
- přimykají k technice, síle a expanzi
- filozof. základ: F. Nietzche, H. Bergson


Filippo Tomasso Marinetti (1876 – 1944)
- vydal manifest futurismu – francouzsky 1909, italsky 1912
- sbírka Osvobozená slova (1919), český překlad 1922
- pořádal přednášky o futurismu (prosinec 1921 – přednáška v Praze, psal o ní E. Bass
v Lidových novinách, nepříznivé hodnocení M. přednášky)

Malíři:
Umberto Boccioni
Gino Severini
Carlo Carra

- vliv na Bohumila Kubištu
- pozdní aplikace futurismu u Jiřího Koláře


Civilismus
- z latin. civilis = občanský
- inspirován technickou civilizací, technickým pokrokem
- i sociální otázky
- předchůdci: W. Whitman – Stébla trávy
J. Verne
S. K. Neumann – Nové zpěvy, 1918
J. Hora – Strom v květu, 1920
- i v poetismu


Expresionismus
- z latinského expressio - výraz
- první čtvrtina 20. století
- v literatuře, v divadle i výtvarném umění
- reagovali odmítavě na impresionismus a naturalismus
- obracení do nitra člověka, vnitřní svět
- zachycovali negativní pocity člověka (strach, úzkost, smrt)
- dualismus ducha a hmoty
- velký subjektivismus, velké kontrasty
- drastické, odpudivé umění, různé deformace, vulgarismy
- polarita dobra a zla, osamocení lidé, šílenci
- podnikají nesmyslné, bezcílné cesty
- pesimismus, nihilismus, sny, vize, extáze
- typické absence logiky, častá racionalita
- pracují s podvědomím
- filozof. základ: F. Nietzche
A. Schoppenhauer
S. Kierkegaard
- hlavně v Německu (časopis Die Kation, Der Sturm, Der blaue Ritter – mnichovská skupina),
Rakousku, Švýcarsku
- Hermann Hesse: román Stepní vlk
- Alfred Döblin: román Berlin Alexanderplatz

Soumrak lidstva (1920) – antologie prací německého expresionismu
- vliv na: Ladislav Klíma, Richard Weiner
- Jakub Deml: Hrad smrti
- bratři Čapkové: Boží muka

Literární skupina – poválečná skupina ve 20. letech v Brně kolem časopisu Host (Lev Blatný, Čestmír Jeřábek, J. Chaloupka)


Dadaismus
- ve Švýcarsku (Zurich – kabaret, Voltaire = rodiště dadaismu)
- „dada“ – zkomolenina – hračka
- od roku 1918 do poloviny 20.let
- poté Francie, Německo
- odmítnutí války ve společnosti i v umění
- velmi negativní směr
- provokovali, absolutní svoboda v tvorbě, černý humor, spontánnost, absurdnost života,
typické hříčky
- není nutné nadání
- „Návod jak vytvořit dadaistickou báseň“
- hlavní tvůrci: Tristan Tzara
Hugo Ball
Hans Arp
- Německo – Berlín, Francie - Paříž
- vliv na českou literaturu – poetismus: V. Nezval – Moderní básnické směry
- ve Francii se dadaisté stali surrealisty


Článek podporuje:
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

Poezie 1900 – 1918

Poezie 1900 – 1918
- je tvořena několika generacemi: generace 90.let, ruchovci a lumírovci, anarchisté a buřiči
- politizace literatury, satira, antimilitarismus, sociální problematika
- přiklání se k dobové realitě, zčásti navazuje na poezii 90. let, inspirace lidovou slovesností,
písňovost, poezie kabaretů, proměna slovníku – obyčejná slova „z ulice“

Díla:
Strom života – Jaroslav Vrchlický (vliv Whitmana)
Ruce – Otokar Březina
Dobrodružství odvahy (1906), Zápasy a osudy (1910), Kniha baladická (1915) – Sova
Slezské písně (1909) – Petr Bezruč
Svědomím věků – Machar
Všemu navzdory – Theer
Hovory se smrtí – J. K. ze Lvovic


Stanislav Kostka Neumann (1875 – 1947)
- narodil se v Praze, otec advokát a poslanec
- žili v Praze – Olšanech (vila), hned po smrti otce žil s tetami
- nedokončil gymnázium, celý život se věnoval literatuře a žurnalistice, vězněn za činnost
s Omladinou
- od konce 19. století – anarchismus čas. – Nový kult (1897 – 1905)
- syn – herec Stanislav Neumann, manželka Kamilla – odchod v roce 1905, druhá žena
Božena – odchod do Brna (Řečkovic), potom do Bílovic nad Svitavou
- velmi ho okouzlila příroda kolem Bílovic, kde se setkával s bratry Čapkovými -
korespondence 1902 (Neumann – Čapci – Dyk)
- 1915: odchod na frontu (jižní fronta v Maďarsku a Albánii – zdravotní služba), vzpomínky
(Válčení civilistovo)
- po skončení války založeno KSČ – čas. Červen, Kmen, Prolet kult….
- za druhé světové války pobýval na Českomoravské vysočině, třetí žena Lída Špačková
- poezie na počátku 90. let: Nemesis, Honorum custos (1895, psána ve vězení v Plzni –
Bory)
Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi (1897, silně ovlivněna dekadencí, kult
satana, smrt)
Sen o zástupu zoufajících (1903, verše sociální, anarchismus
ovlivněn civilismem a vitalismem
Kniha lesů, vod a strání (1914, sbírka přírodní lyriky, dominuje příroda různých ročních
období, pravidelný verš – podoba s Nerudovou poezií)
Nové zpěvy (1918, obdiv technice, moderní civilizace – Zpěvy drátů, Zpěvy z hlomozu, Zpěvy světel – 3 části, psána volným veršem)
30 zpěvů z rozvratu (1918, 1. část ve znamení civilismu, ve 2. promítání zážitků z války)


Fráňa Šrámek (1877 – 1952)
- narozen v Sobotce (Český ráj)
- absolvoval gymnázium, zčásti práva
- od roku 1903 žil v Praze, redaktor čas. Práce, spolupráce s Neumannem, také na frontě
- po válce žil v Praze
- sblížení s K. Čapkem a jeho generací, tzv. pátečníci
- v meziválečných letech jen literatura

Dílo:
Života bído, přec tě mám rád! (1905, bojovné verše proti bezpráví, militarismu, vojně)
Modrý a rudý (1906, také anarchistická sbírka)
Splav (1916, poezie přírodní, milostná, motivy snu a skutečnosti, stesku, melancholie, 1922
rozšířena)
Nové básně (1928)
Ještě zní (1933, obě obsahují básně smutné, hořké, plné životní rezignace)
Rány, růže (1945, reakce na válku, osvobození, motivy domova)


Viktor Dyk (1877 – 1931)
- narozen v Pšovce u Mělníka
- vystudoval gymnázium i práva, věnoval se žurnalistice, řídil Lumír, redaktor Nár. listů
- literatura, politická činnost, zapojení do domácího odboje, vězněn ve Vídni
- zastánce nacionalismu, zemřel u jadranského ostrova na srdeční infarkt

Dílo:
A porta inferi (1897)
Síla života (1898)
Satiry a sarkasmy (1905)
Pohádky z naší vesnice (1910)

- politická poezie, narážky na dobu, měšťáky
- tetralogie: Lehké a těžké kroky (1915)
Anebo (1918)
Okno (1921)
Poslední rok (1922)
-politické a vlastenecké verše, boj za národní samostatnost
- báseň Země mluví (Okno): 1917 otištěna v Lumíru, Úsměv (Okno) – věnována A. Jiráskovi
- pochmurné depresivní sbírky Domy (1926), Devátá vlna (1930)
- Milá sedmi loupežníků: epická skladba, 906
- Giuseppe Moro (1911), symbolistický příběh námořníka


Karel Toman (1877 – 1946)
- vlastním jménem Antonín Bernášek, narozen v Kokovicích u Slaného (střední Čechy)
- práva nedostudoval, mnoho let byl žurnalistou a básníkem: Moderní revue, Nový kult
- redaktor Národních listů
- typický anarchista, bohém (chodil pěšky, např. do Paříže)
- po válce pracoval jako knihovník v Knihovně národního shromáždění
- především básník
- na počátku dekadentní básně

Sbírky:
Pohádky krve (1898)
Torzo života (1902)
Melancholická pouť (1906)

- především milostná poezie, vzpomínkové verše

Sluneční hodiny (1913) – polarita domov x cesty po západní Evropě
Měcíce (1918) – 12 básní, tzv. měsíční básně, milostné, přírodní verše
Verše rodinné a jiné (1920)
Hlas ticha (1923)
Stoletý kalendář (1926) – osobní i společenské verše, vznik 1. republiky


František Gellner (1881 – 1914)
- narozen v Mladé Boleslavi
- studoval gymnázium a techniku – obě nedokončil
- v Mnichově a Paříži studoval malířství (1905 – 1911 ve Francii žil, rok s Marií Majerovou)
- spolupracoval a byl redaktorem Lidových novin v Brně, karikaturista, kreslíř
- 1. svět. válku povolán na východní frontu: září 1914 prohlášen za nezvěstného

Dílo:
Po nás ať přijde potopa! (1901)
Radosti života (1903)
- bohém. tématika: pijáctví, neúspěšná studia, lásky, cynismus, nihilismus

Nové verše (1919) – vydal Neumann, motivy z ciziny, vzpomínky
na bohémská léta, život v Brně

- psal i prózu, soubor povídek:

Cesta do hor a jiné povídky (1912)
Don Juan – veršovaný román (1912)

- divadelní hry, rozepsal i román, fejetony v Lidových novinách


Jiří Mahen (1882 – 1939)
- narozen v Čáslavi, vlastním jménem Antonín Vančura (příbuzný s Vl. Vančurou)
- studoval FF v Praze (čj – nj)
- okruh kolem Neumanna – Nový kult (poprvé Jiří Mahen – podle Mahen – E. Zola (hrdina
jeho knihy) – původně tiskařská chyba
- SŠ Hodonín, Přerov, potom Brno
- v Brně se stal redaktorem Lidových novin, Svoboda, věnoval se divadlu, dramatik, divadelní
kritik, učil na konzervatoři, knihovník, poté ředitel Městské knihovny v Brně
- prozaik, dramatik, kulturní organizátor, zájem o výtvarné umění, přátelil se s Nezvalem,
Halasem, Plevou
- rád rybařil, psal i odborné práce o rybách (ichtyolog)
- manželka Karla, napsala vzpomínky: Život s Jiřím Mahenem (1978)
- ukončil život sebevraždou ( Mahenův památník na Mahenově ulici – oběsil se, deprese,
nemoc srdce, nástup fašismu, nacismu, společenské dění, Mahenova knihovna, Společnost
J. Mahena – časopis Milíř, předsedou Ludvík Kundera)

Sbírky:
Plamínky (1907)
Balady (1908, villonské balady)
Rozloučení s jihem (Jadran), 1934
Požár Tater (1934)