Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:

Znám křišťálovou studánku Tonda běží s notesem,

kde nejhlubší je les, mámo, táto, pojďte sem,

tam roste tmavé kapradí nakreslil jsem naši Lidku,

a vůkol rudý vřes. jak vám nese modrou kytku.

Tam ptáci, laně chodí pít (F. Hrubín: Umělec)

pod javorový kmen ... /Ukázka B/

(J. V. Sládek)

/Ukázka A/


Arion pod vodou zpíval a naříkal, každá krůpějka vody se třásla, jako by to slza byla. Každá krůpějka zachytila kousek jeho hlasu, a proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí a ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo v žalu. Od té doby mluví všemi jazyky na světě a povídá věci, kterým už ani nikdo nerozumí, jak jsou divné a krásné. A nejmíň jim rozumějí lidé, ale dokud nepřišel Arion a nenaučil vodu zpívat, byla stejně němá jako je němé nebe.

/Ukázka C - patrně z Devatera pohádek od Karla Čapka/


Za Cukrovou horou Žil kdysi švec,

bydlel starý král, měl divnou věc.

nebyl žádný morous, Choval ji v kožichu

rád na dudy hrál. a hřál ji potichu.

(J. Hanzlík) (Z. Kriebel)

/Ukázka D/ /Ukázka E/

a) Pro kterého autora je z hlediska slovní zásoby příznačný úryvek z uvedené pohádky?

Úryvek je příznačný pro Karla Čapka, který proslul mj. bohatostí své slovní zásoby a jazykovou vynalézavostí.



b) Vyhledejte synonyma, vysvětlete jejich podstatu a význam, posuďte jejich funkci v textu.

Synonyma jsou slova stejného nebo podobného významu, jejich využívání přispívá k živosti textu, k slohové bohatosti a vytříbenosti (soustřeďte se na ukázku C).



c) Rozeberte podtržená souvětí, zdůvodněte jejich interpunkci.

Postup při rozboru souvětí byl probrán v řadě předcházejících otázek.



d) Určete způsoby tvoření slov: nerozumějí, krůpějka.

Obě slova vznikla odvozováním:

nerozumějí je tvořeno předponou ne- (na počátku tvoření bylo slovo rozum)

krůpějka vznikla příponou -ka (jde o zdrobnělinu).

Z autorů poválečné prózy pro děti lze uvést tato jména:

Helena ŠMAHELOVÁ - autorka dívčích románů, například: Velké trápení

Stanislav RUDOLF - z množství románů pro dívky je nejznámější Metráček

Eduard PETIŠKA - Staré řecké báje a pověsti

Bohumil ŘÍHA - Honzíkova cesta, Dětská encyklopedie

Václav ČTVRTEK - jeho nejslavnější literární postavy: Rumcajs, Manka, Cipísek, Křemílek, Vochomůrka, Maková panenka



5. Vaši oblíbení autoři (prozaikové i básníci), ilustrátoři dětských knížek.

O oblíbených autorech a ilustrátorech mohu říci, že moji oblíbení autoři daného typu literatury jsou například: Foglar, May, Verne, z malířů například: Aleš, Lada, Born, Šalamoun

V mládí se mi vůbec nelíbily z „dětských“ knížek například Alenka v říši divů od Lewise Carrolla nebo Malý princ od Saint-Exupéryho).

Ze zahraničních autorů kupříkladu Tolkien – trilogie Pán prstenů, Rowlingová - Harry Potter



3. Poslání literatury pro děti v době okupace.

V těžkém období okupace se k dětem a mládeži vzhlíželo s nadějí na lepší budoucnost. I dětská literatura proto vznikala dál, autoři se snažili vštěpovat mladým čtenářům morální zásady, vyzývat je k odvaze, poučovat je o českém národě a jeho dějinách i kultuře, zprostředkovávat kulturní hodnoty. Z mnohých knih, které vznikly, jmenujme jen pár pro příklad:

Marie MAJEROVÁ vydala román pro dívky Robinsonka

Ivan OLBRACHT převyprávěl pro děti starozákonní Biblické příběhy

Karel POLÁČEK vytvořil v koncentračním táboře knížku o klukovské partě Bylo nás pět

František HRUBÍN vydal dětské verše pod názvem Říkejte si se mnou

František HALAS dětem věnoval knihu poezie s názvem Do usínání

Jaroslav FOGLAR napsal klasickou prózu Záhada hlavolamu. Foglarův populární kreslený seriál Rychlé šípy vycházel od roku 1938 na pokračování v časopise Mladý hlasatel





4. Charakteristika poválečné literatury pro děti a mládež, místo dětské literatury v současné kultuře - televizní seriály a pořady pro děti a mládež - Večerníčky.

Literatura pro děti a mládež po roce 1945 přinesla obrovské množství knih. Samozřejmě že ani tato oblast literatury se nevyhnula ideologickému zkreslování: děti měly být od malička vedeni k budování socialismu, ke komunistickým názorům, ovšem produkce tohoto typu je dnes naštěstí jen prostorem pro literární historiky.



Z autorů poválečné poezie pro děti lze uvést tato jména:

František HRUBÍN - jeho dětské knihy vyšly dohromady v souboru Špalíček veršů a pohádek

Zdeněk KRIEBEL - Ptám se, ptám se, pampeliško

Jan VODŇANSKÝ - Šlo povidlo na vandr

Zdeněk SVĚRÁK - hlavně písňové texty na hudbu Jaroslava Uhlíře, knižně v poslední době například Jaké je to asi v Čudu

Jan KARAFIÁT

tento evangelický kněz dosáhl výjimečného úspěchu svou knihou

  • Broučci - život rodiny svatojánských broučků je zde alegorií nejrůznějších jevů lidského života



Vznik samostatného Československa roku 1918 přinesl nebývalý rozvoj literatury pro děti a mládež, přičemž do dětské literatury zasahovali i význační autoři píšící „pro dospělé“.

Karel ČAPEK ve své knize Devatero pohádek narušil obecně vžité představy o pohádce, známá je i jeho knížka Dášeňka čili Život štěněte.

Josef ČAPEK vytvořil pro děti dnes už klasické Povídání o pejskovi a kočičce

Vladislav VANČURA napsal pro děti půvabné vyprávění Kubula a Kuba Kubikula o medvědáři a jeho medvědovi.

Josef LADA se věnoval dětem jako malíř a spisovatel: děj knihy O Mikešovi zasadil do rodných Hrusic, z bajek o zvířatech vyšel ve veselém vyprávění O chytré kmotře lišce.

Ondřej SEKORA se stal populárním jako malíř svými postavičkami podnikavého a bystrého mravence Ferdy a nešiky a smolaře brouka Pytlíka (Ferda Mravenec, Trampoty brouka Pytlíka).

Karel POLÁČEK v próze Edudant a Francimor osobitě vtělil pohádku do příběhu o současných dětech.

Vítězslav NEZVAL je autorem poetické prózy Anička Skřítek a Slaměný Hubert, která otevírá dětskému čtenáři svět imaginace a volné představivosti.

Jaroslav FOGLAR začal publikovat ve 30. letech - Boj o první místo, Hoši od Bobří řeky



Představitel hodnotné dobrodružné četby byl:

Eduard ŠTORCH na základě archeologických nálezů psal dobrodružné příběhy z pravěku - Lovci mamutů, Osada Havranů, Bronzový poklad

a) Popis jako slohový postup v odborném i uměleckém stylu, jeho znaky a druhy (vyjděte z ukázek)

Popis je slohový útvar , který má dát čtenáři co nejúplnější představu o popisované části skutečnosti (popisována může být osoba, zvíře, věc, činnost, přírodní jev ...). Rozlišují se různé druhy popisu (popis prostý, odborný, popis pracovního postupu ...). Popis by měl vždy být přehledný, názorný, uspořádaný, informace mají být řazeny logicky na základě důkladného a soustředěného pozorování.

Líčení je označení pro umělecký (lyrický) popis. Přednětem líčení může být například vnější podoba literární postavy (její tváře, chůze, oblečení apod.), krajina, loď, dům, pokoj, předmět denní potřeby, bitva, běh koně, bouře. Primární funkcí líčení je funkce estetická, jakoé u všech útvarů uměleckého stylu.



b) Funkce přídavných jmen v 1. ukázce textu (druh, mluvnické kategorie, větný člen)

Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem anebo jejich význam jinak omezují. S podstatnými jmény, k nimž patří, se shodují v rodě, v čísle a v pádě (modrý traktor, modrá barva, modré nebe, modré míče). Ve větě nejčastěji přídavná jména plní funkci shodného přívlastku (Červené růže krásně kvetou.) nebo jsou součástí přísudku jmenného se sponou (Dívka je krásná.). Rozlišujeme přídavná jména tvrdá, měkká a přivlastňovací. Přídavná jména tvrdá jsou buď v tzv. tvaru složeném (s dlouhou samohláskou v koncovce) a pak se skloňují podle vzoru mladý (mladá, mladé), nebo jsou v tzv. tvaru jmenném (s krátkou samohláskou v koncovce nebo bez koncovky) a pak se sklońují podle vzoru mlád (mláda, mládo). Přídavná jména měkká mají ve všech rodech koncovku í a skloňují se podle vzoru jarní. Přídavná jména přivlastňovací se skloňují podle vzorů otcův (otcova, otcovo) a matčin (matčina, matčino).

Přídavná jména se tvoří odvozováním: od podstatných jmen (mosaz-ný, stroj-ní, odpor-ový, potravinář-ský, houb-ovitý, cíp-atý ...). Velkou skupinu tvoří přídavná jména odvozená od místních jmen (rakovnický, michelský, nymburský, brandýský, zbirožský, rižský ...). Třetí stupeň přídavných jmen se tvoří předponou nej (nej-rychlejší) /druhý stupeň se samozřejmě tvoří pomocí přípony/.

25. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ

1. Literatura pro děti a mládež podle věku, žánru a forem.

Literatura pro děti a mládež tvoří na jedné straně samostatnou část literatury, na druhou stranu pak existují díla, z jejichž četby a interpretace mají stejné potěšení děti i dospělí. Pro každý věkový stupeň jsou typické jiné žánry a formy.

Nejmladší děti se začínají seznamovat s jazykem (prostřednictvím rodičů) většinou pomocí krátkých básniček, říkadel a ukolébavek (častá jsou tzv. leporela), později nastupují i hádanky, rozpočítadla, písničky. Velmi oblíbeným žánrem dětské literatury jsou samozřejmě pohádky.

V určitém věku se četba dětí a mládeže obvykle rozrůzňuje podle pohlaví: chlapci preferují dobrodružnou četbu (cestopisy, vědeckofantastické knížky, knihy o kovbojích, indiánech, lovcích ...), dívky se často obrací k tzv. dívčím románům.

Neodmyslitelnou součástí knih pro děti a mládež jsou ilustrace.



2. Tradice české literatury pro děti - zakladatel moderní dětské literatury J. V. Sládek.

Dětská literatura do značné míry vyrůstá z lidové slovesnosti (pohádky, pověsti, bajky, lidová poezie, lidové písně ...). Sběratelé a vydavatelé pohádek tak vlastně nevědomky připravovali i dětské knihy (za všechny upravovatele pohádek v 19. století lze uvést ERBENA a NĚMCOVOU). Vlastními zakladateli novodobé české literatury pro mládež se stali ke konci 19. století v poezii Sládek, v próze Rais.



Josef Václav SLÁDEK v poezii pro děti dospěl k mistrovství a k pochopení dětské duše především tím, jak se uměl přiblížit dětské fantazii a zobrazit přístup dítěte k okolnímu světu, rodině, životu dospělých, jejich práci a k přírodě. Sládkova poezie je nenásilná, humorná, zbavená didaktičnosti.

  • Zahrnuje tři sbírky: Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky.



Karel Václav RAIS psal pro mládež povídky, které naplňuje ušlechtilá a přitom nevtíravá výchovná tendence, jež má u mladých čtenářů pro budit sociální cítění, přiblížit mu národní minulost nebo jej seznámit s významnými osobnostmi

  • Povídky ze starých hradů, Povídky o českých umělcích



VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:

Vedle vozu kráčela žena, nesouc na hřbetě malé děvče. Postava ženy té byla vysoká, kostnatá, tvář hrubých tahů, ale příjemná, ačkoliv černé obočí a dlouhé černé obrví kol sivého oka na první pohled trochu pošmournou ji činily. Byla ustrojena v selský šat, jaký se nosí v okolí domažlickém. Měla černou, zkrabatěnou sukni s červenou lemovkou a velmi kratičkým živůtkem, modrou zástěru, vyšívanou šněrovačku, přes prsa červenou podušku ...

(B. Němcová: Karla) /Ukázka A/


Za růžového večera Manon je motýl. Manon je včela.

pod dubem sličná děva sedí, Manon je růže hozená do kostela.

se skály v břehu jezera Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.

daleko přes jezero hledí. Manon je rozum, který mi uletěl!

(K. H. Mácha: Máj) Manon je dítě. Manon je plavovláska.

/Ukázka B/ Manon je první a poslední má láska.

(V. Nezval: Manon Lescaut)

/Ukázka C/


Šťastný rok 68 pro mne skončil předčasně srpnovým karambolem, poznámky zůstaly v Praze a já jsem se ocitla na druhém konci světa, neznalá jazyka ani pořádného řemesla, a svět se mi zhroutil ... a začala jsem psát Honzlovou. Napsala jsem ten román za tři měsíce, odříznutá od Nového světa, odstřižená od domova, ale stále v něm, jako bych si na tom papíře chtěla vydupat Prahu zpátky.

(Zdena Salivarová) /Ukázka D/

Maryša

  • titulní hrdinka tragédie bratří Mrštíků - mladá dívka je rodiči donucena k sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou, ač miluje svého vrstevníka Francka - nešťastné manželství vrcholí tím, že Maryša svého nemilovaného manžela Vávru otráví /jedem v kávě/

  • Markéta Lazarová - historický román od Vladislava Vančury z období lapkovského středověku baladickým milostným příběhem lásky příslušníků dvou znepřátelených loupeživých rodů: Markéty Lazarové a Mikuláše Kozlíka. Mikuláš zahyne, Markéta čeká jeho dítě - v tomto dítěti trvá láska i v krutém středověku dál

  • Židovka Ester z novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma - tragický příběh milenecké dvojice (student Pavel a židovka Ester) v době Heydrichiády. Pavel chce zachránit Ester před transportem. Skrývá ji za dílnou svého otce. Probíhají domovní prohlídky, Ester se obává o život Pavlovy rodiny, vyběhne na ulici a je zastřelena.

  • Kateřina Horovitzová Arnošta Lustiga z prózy Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou - děj se opírá o skutečnou událost. Nacisté zatknou v Itálii bohaté židovské obchodníky a namluví jim, že je za jistou finanční částku vymění za své vlastní prominentní zajatce. V uzavřeném vlaku však vozí Židy po celém Německu a pod různými záminkami z nich mámí peníze. Nacistický velitel nakonec získá veškerý majetek obchodníků, a tak pošle je do plynové komory. Jediná Kateřina se před smrtí vzchopí k činu: ve svlékárně před údajnými sprchami se zmocní pistole, zastřelí německého vojáka a dalšího zraní. Životy všech Židů ukončují dávky z kulometů

4. Žena - spisovatelka v poválečné literatuře: a) oficiální, b) publikující mimo oficiální linii.

Z oficiální linie české poválečné literatury lze uvést například autorky historických románů (Jarmila Loukotková, Ludmila Vaňková) nebo detektivních próz (Eva Kačírková, Hana Prošková).

Jarmila LOUKOTKOVÁ - je jednou z čtenářsky nejoblíbenějších autorek historické prózy.

  • Není římského lidu a Spartakus - romány jsou věnovány období starověkého Říma

Z autorek publikujících mimo oficiální linii můžeme jmenovat:

Eva KANTŮRKOVÁ - prozaička a novinářka.

  • reportážní próza Přítelkyně z domu smutku pojednává o autorčině pobytu v ruzyňské věznici, kde strávila rok kvůli údajné souvislosti se zadrženým kamionem s českými knihami vydanými na Západě. Kantůrková zaznamenává životní příběhy spoluvězeňkyň a popisuje poměry v Ruzyni na počátku 80. let: v popředí jsou vzájemné vztahy uvnitř věznice

Lenka PROCHÁZKOVÁ - vstoupila do literatury oficiální až po roce 1989, předtím publikovala v samizdatu

  • Oční kapky - protagonistku románu opustí milenec, otec jejího nemanželského dítěte,
    a uteče do exilu. Mladou ženu posedne touha po pomstě, vymyslí naivní plán vraždy pomocí očních kapek a vydá se za nevěrným milencem ilegálně do západního Německa. Zde se octne v citové krizi, když je konfrontována se skutečností, v níž její svůdce žije.

Zdena SALIVAROVÁ - je spisovatelka a manželka Josefa Škvoreckého, s nímž odešla do emigrace.

  • Honzlová – její nejslavnější román pojednává o osudech režimem pronásledované pražské rodiny v polovině 50. let. Totalitní doba a všechny její negativní rysy jsou líčeny velmi plasticky a věrohodně. Hlavní postavou a současně vypravěčkou románu je jednadvacetiletá Jana Honzlová

2. Které události (historické i osobního rázu) ovlivnily dílo Němcové?

Božena NĚMCOVÁ - narodila se ve Vídni, ale dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice. Již v sedmnácti letech se provdala za úředníka finanční stráže Josefa Němce, o mnoho let staršího, než byla ona sama. V 50. letech se k rodinným a finančním problémům přidala spisovatelčina nemoc, smrt jejího nejstaršího syna Hynka a koncem 50. let rozchod manželů Němcových. Němcová předčasně zemřela vyčerpaná bídou a tělesným i duševním strádáním.



3. Ženské literární postavy v próze i poezii 19. a 20. století.

Do světa českých prozaiků a básníků vstupuje žena jako něžná milenka i starostlivá matka, jako pouhá touha či erotická představa, jako žena naprosto podrobená muži i jako silná osobnost, jež dokáže ovlivňovat běh života vlastního i ostatních lidí.

Z nepřehledné řady silných ženských literárních postav bude jmenováno jen pár.

  • Jarmila je milenkou Viléma v Máchově Máji - v epické poloze jde o jednoduchý příběh milenců Jarmily a Viléma: Vilém zabije Jarmilina svůdce (což byl zároveň jeho otec), ve vězení čeká na popravu, Jarmila spáchá sebevraždu, Vilém je popraven.

  • věrná Dorotka zachrání světoběžníka Švandu v Tylově hře Strakonický dudák - hlavní hrdina, chudý, ale furiantský dudák Švanda, odchází z rodné vsi do ciziny, aby si zasloužil ruku své milé Dorotky. Na cestě je mu společníkem záludný Vocilka, příživník a podvodník. Působením očarovaných dud podléhá švanda své slávě a pozlátku „velkého světa“, dočká se však také velkého rozčarování. Všechny úklady zdolá zásluhou své matky (což je víla Rosava), dobromyslného muzikantského přítele Kalafuny a zejména milující a obětavé Dorotky.

Častý je portrét ženy či dívky, jíž vnutili ženicha:

  • Liduška v realistické povídce Vítězslava Hálka Muzikantská Liduška – děj se odehrává na vesnici v polovině 19. století a vypráví o lásce krásné Lidušky a muzikanta Toníka - rodiče však donutí Lidušku ke sňatku s bohatým statkářem, dívka ale utíká od oltáře a z nešťastné lásky se pomate, vyléčí ji kořenářka, nakonec se oba zamilovaní shledají.

Karolína SVĚTLÁ

- psala prózy z pražského prostředí, ale nejtypičtější je pro ni tematika venkovská. Hlavní a umělecky nejvýznamnější část díla Světlé zahrnují ještědské romány, jejichž děj je zasazen do Podještědí. V Podještědí našla autorka protiváhu měšťanského prostředí v ryzejším prostředí venkovském.

Z ještědských románů jsou nejznámější dva:

  • Vesnický román - vypráví o nešťastném manželství čeledína Antoše Jírovce
    a ovdovělé žárlivé rychtářky

  • Kříž u potoka - vyjadřuje na příbězích několika generací rodu Potockých, že čistá
    a silná láska a sebeobětování osvobozují milovaného člověka z jeho vášní.
    V popředí stojí idealizovaná postava mladé Evičky, která svou láskou a oddaností zachrání vlastní manželství a změní svého manžela v dobrého muže

Eliška Krásnohorská - kritička a překladatelka, teoretička programu ruchovců, která proslula jako autorka libret k operám Bedřicha Smetany - Hubička, Čertova stěna

Marie MAJEROVÁ - komunistická novinářka a prozaička

  • Siréna - sociální román, v němž autorka podává široký obraz vývoje dělnické třídy Kladenska od 19. století do první světové války. V popředí stojí několik generací dělnické rodiny Hudců

Marie PUJMANOVÁ

  • Lidé na křižovatce - románová trilogie, jejíž stejnojmenný první díl líčí českou společnost od konce první světové války do období hospodářské krize. Do popředí vystupují prolínající se osudy dvou rodin: velkopodnikatele Kazmara a levicového intelektuála Gamzy

Jarmila GLAZAROVÁ

  • Vlčí jáma – román, který sleduje rozklad manželství dvou povahově protichůdných lidí: starší ženy (sobecké, pyšné a chorobně žárlivé) a o 16 let mladšího muže Roberta. Stereotyp manželského života prudce naruší příchod mladičké schovanky Jany: autorka líčí tragický příběh citového vztahu této osiřelé dívky a Roberta.

a) Nářeční prvky v kritickorealistickém dramatu.

Použití nářečí nebylo typické jen pro české kritickorealistické drama, ale pro celý český realismus s vesnickou tematikou (tedy i pro prózu). Hlavním důvodem užití nářečí bylo dosažení autentičnosti děje a postav.

b) Rozeberte souvětí první a poslední ukázky.

Rozbor souvětí byl již několikrát naznačen (zjišťujeme počet vět - počítáme přísudky, hledáme hlavní a vedlejší věty, určujeme druh souvětí, druhy vedlejších vět ...).

c) Stupňování přídavných jmen (viz předposlední ukázka).

Některá přídavná jména mohou vyjadřovat trojí stupeň vlastnosti:

  • první stupeň vyjadřuje základní míru vlastnosti (rychlý)

  • druhý stupeň vyjadřuje větší míru vlastnosti než stupeň první (rychlejší)

  • třetí stupeň vyjadřuje největší míru vlastnosti (nejrychlejší).

Toto vyjadřování různé míry vlastnosti se nazývá stupňování. Několik přídavných jmen tvoří druhý stupeň nepravidelně (dobrý - lepší, špatný - horší). Podobně jako přídavná jména se stupňují i příslovce.

d) Vyhledejte v poslední ukázce slova přejatá, najděte česká synonyma.

statičnost (nehybnost, neměnnost), stereotyp (ustálená představa, ustálený navyklý způsob reagování či jednání ...), automatismus (mimovolnost, samočinnost, ustálené, navyklé a bezmyšlenkovitě prováděné jednání ...).

24. ŽENSKÉ OSOBNOSTI V ČESKÉ LITERATUŘE

1. Ženy - spisovatelky v 19. a na počátku 20. století.

Ženy-spisovatelky si často vybírají za hlavní postavy svých literárních děl právě ženy. Jejich prostřednictvím pak nahlížejí hluboko do nitra postav a mapují okolní svět velmi citlivě a detailně.
A tak můžeme sledovat, jak se v průběhu desetiletí mění vztahy mezi mužem a ženou, jak se mění postavení ženy ve společnosti. Jedná se o proces, který nese znaky obecné i jedinečné, je ovlivněn společenskými poměry, v nemalé míře pak předsudky, tradicí i společenskými přehradami. Do české literatury vstupují ženy v době národního obrození.

Božena NĚMCOVÁ

Při svých cestách sbírala lidovou slovesnost: pohádky, pověsti a legendy.

  • Národní báchorky a pověsti, Slovenské pohádky a pověsti

Vrcholem tvorby Němcové je rozsáhlá povídka:

  • Babička - příběh se odehrává v Ratibořicích na Starém bělidle v první polovině 19. století. Životní předlohou hlavní postavy se stala Magdaléna Novotná, skutečná babička Němcové (Barunky). Babička přijíždí na Staré bělidlo, kde dožívá mezi svými vnoučaty. Do vypravování jsou vloženy i jednotlivé dílčí příběhy: například zde vystupuje paní kněžna a slečna Hortensie, které babička pomohla ke sňatku s učitelem malířství. Nejznámější je však v Babičce tragický příběh o Viktorce, která se zamilovala do vojáka a po jeho smrti zešílela - žije v lese, sedá u splavu, vesničané jí dávají jídlo, za bouře umírá.

Němcová je též autorkou dalších povídek s venkovskou tematikou:

  • Divá Bára - pojednává o silné, temperamentní a statečné vesnické dívce, která je svou odlišností a nezávislostí solí v očích mnoha ostatním vesničanům

  • V zámku a v podzámčí - je hlavním tématem kontrast mezi chudobou a bohatstvím. Jednou z hlavních postav je sirotek Vojtěch, děj se dále též odvíjí na zámku pana Skočdopole a jeho marnotratné ženy: Vojtěch jednou zachrání život malému psíku Jolimu, který je miláčkem zámecké paní, za což získává na zámku službu, sobecká paní Skočdopolová se po uzdravení z těžké nemoci změní k lepšímu, umožní Vojtěchovi studovat a pomůže i mnoha ostatním lidem.

6. Vývoj divadla a dramatu po 2. světové válce - (50. léta - Nezval, Hrubín, Daněk, Kundera a další, hry Václava Havla, Josefa Topola, Pavla Kohouta,

Po druhé světové válce se české drama ubíralo různými směry. Těsně po osvobození se objevují hry, které většinou vznikly za války a nemohly být uvedeny dříve:

Jan DRDA: Hrátky s čertem - tato pohádková hra vyjadřuje nezlomnou víru v sílu českého člověka - vítězství ústředního hrdiny - vojenského vysloužilce Martina Kabáta - nad pekelnými mocnostmi evokovalo atmosféru protektorátního ovzduší.

Padesátá léta jsou ve znamení tuhé cenzury a uměleckého propadu: vznikají především ideologicky zaměřené hry budovatelské a socialisticko-realistické.

Pavel KOHOUT - přes svůj talent též ve svých hrách propagoval budovatelské nadšení a svazácký optimismus (například Dobrá píseň)

Vítězslav NEZVAL - Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, je to jakési politicko-utopické drama, v němž autor aktualizoval mýtus o zániku bájné Atlantidy, aby varoval lidstvo atomového věku a období tzv. studené války před dvojím nebezpečím: zneužitím zákonů přírody a před tyranií.

Divadelní literatura v 60. letech, kdy všeobecně nastávalo určité ideologické uvolnění

Milan KUNDERA - hra Majitelé klíčů, dějově zasazenou do doby 2. světové války. Nejhranější Kunderovou hrou je Jakub a jeho pán

V 60. letech 20. století se v českém divadle setkáváme se zvláštním jevem: klasická kamenná divadla již příliš nedokáží oslovit diváky, pro které se stávají mnohem přitažlivější malá divadla. Velkou popularitu získává již od konce 50. let hudební komedie, muzikál a tzv. text-appeal (/textepíl/ = takový způsob divadla, které vzniká přímo před divákem: s divákem herci komunikují , smazává se tradiční hranice mezi jevištěm a hledištěm.

Roku 1958 vzniklo Divadlo Na zábradlí, které jednak produkovalo zmíněný text-appelový typ divadla /jeho propagátorem je herec a divadelník Ivan VYSKOČIL, jednak se zaměřovalo na tzv. absurdní drama - mimo jiné zde byly uvedeny první hry Václava HAVLA Zahradní slavnost a Vyrozumění.

Roku 1959 bylo založeno divadlo Semafor. Nakonec v tomto divadle dominovala forma jediná - hudební komedie plná humoru, hudby, tance a zpěvu: Semafor se stal scénou písničkářské a herecké dvojice Jiří SUCHÝ a Jiří ŠLITR. V Semaforu pak ovšem působili i jiní herci, komici, zpěváci a autoři (například: Jiří GROSSMANN a Miloslav ŠIMEK, Jitka MOLAVCOVÁ, Petr NÁROŽNÝ, Josef DVOŘÁK, Luděk SOBOTA, Jiří KRAMPOL, Eva PILAROVÁ, Waldemar MATUŠKA, Karel GOTT).

Roku 1967 bylo založeno Divadlo Járy Cimrmana, jedno z divácky nejoblíbenějších divadel, jehož vůdčími osobnostmi byli od počátku hlavně herci a autoři Zdeněk SVĚRÁK a Ladislav SMOLJAK. Celá produkce tohoto divadla je postavena na geniální mystifikaci: herci vystupují jako vědci, kteří zkoumají život a dílo smyšleného českého génia Járy Cimrmana, jehož hry uvádějí. Tento mystifikační princip již funguje bezmála 40 let a prosadil se například v těchto známých hrách: Vyšetřování ztráty třídní knihy, Hospoda Na mýtince, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Posel z Liptákova, Dobytí severního pólu.

VŠESTRANNÝ JAZYKOVÝ ROZBOR:

Vždyť víte již odedávna, že mám svědomitě, umělecky a mravně řízené divadlo za lepší školu národní nežli hromadu pěkně psaných kněh a sáhodlouhého řečnění. Divadlo je život a jde zase do života ...

(Josef Kajetán Tyl) /Ukázka A/


Vávrová: Tak si di! (prudce vstane - chladně) Tvrdohlavče tvrdohlavá! Teho hříchu se s tebó nedopustím - to si nemysli ...

(bratři Mrštíkové: Maryša) /Ukázka B/


Mlíko: Teď to tam burácí! Jeto ale štěstí, že jsme si toho všimli. Vždyť je to zdraví nebezpečné.

Krev: Která firma to vyrábí, takový neřád?

Mlíko: (čte hodně zblízka nápis na granátu) Krupp-Essen. Aha, essen, k jídlu to je.

(V + W: Rub a líc, 1936) /Ukázka C/


Morák: A za tou hradbičkou se doopravdy žije, velkolepě, pěkně stranou, v suchu ... Jsem tak sám, naprosto sám, a jsem to opravdu já - největší, to je jedno co ... politik, hrdina ... básník ... organizátor ... jsem tak sám, proto jsem nej ... nej ... nejhodnější, nejchytřejší, nejstatečnější ..., podle chuti.

(F. Hrubín: Srpnová neděle) /Ukázka D/


V těchto postupech zároveň Havel ztvárňuje statičnost, nehybnost života uvízlého v stereotypech a automatismech, které ho zbavují tvořivé smysluplnosti.

František LANGER

    • veselohry Velbloud uchem jehly, Obrácení Ferdyše Pištory, psychologická dramata Periferie (s hlavním motivem zločinu a trestu) a hra s legionářskou tematikou s názvem Jízdní hlídka.

Avantgardní divadla - propagovala moderní divadelní směry (slovo avantgardní lze přeložil z jako průkopnický, novátorský).

Osvobozené divadlo vzniklo roku 1926 a stalo se původně dramatickou sekcí levicového uměleckého sdružení Devětsil. Důležitým mezníkem se stal rok 1927, kdy do divadla přicházejí herci a autoři Jan WERICH a Jiří VOSKOVEC a spolu s nimi i skladatel Jaroslav JEŽEK. Osvobozené divadlo se tak stává nejvýznačnější divadelní scénou meziválečného období. Již první hry V+W měly obrovský úspěch: jedinečný humor byl založen hlavně na slovních hříčkách, parodii, laskavé ironii, oblíbenost her zajišťovala i důležitá role hudby a tance.

    • Vest Pocket revue - šlo o studentské představení, které bylo směsí písniček a scének, v nichž se mísily situační i slovní humor, politické „narážky“ a další kabaretní prvky

    • Rub a líc, Osel a stín - zde jde o varování před nástupem diktátorského režimu - tedy fašismu

    • Kat a blázen - karikatura politických machinací

Roku 1938 muselo Osvobozené divadlo kvůli úřednímu zákazu svou činnost ukončit. Roku 1939 emigrovali V+W i Ježek do USA.

Divadlo D 34 (tzv. Déčko) založil na konci roku 1933 herec, spisovatel a režisér Emil František BURIAN. Název divadla se měnil v závislosti na příslušném letopočtu. Déčko bylo uzavřeno roku 1941 a Burian byl transportován do koncentračního tábora. Toto divadlo se zaměřovalo hlavně na originální adaptace klasických her například Moliérův Lakomec či Shakespearův Kupec benátský a na dramatizace slavných textů - například Haškův Švejk, Dykův Krysař, Máchův Máj, Puškinův Evžen Oněgin.

Po válce bylo divadlo znovu otevřeno a po Burianově smrti přejmenováno na Divadlo E. F. Buriana /dnes je na jeho místě (naproti pražskému obchodnímu domu Bílá labuť) multifunkční divadlo Archa/.

5. Vývoj divadla a dramatu mezi dvěma válkami a za okupace (oficiální linie, avantgarda)

V meziválečném období se divadelní tvorba u nás člení na dvě linie: oficiální a avantgardní.

Oficiální linie zahrnuje klasickou divadelní produkci, která je spojena hlavně s dvěma velkými divadly: Národním divadlem a Městským divadlem na Královských Vinohradech.

Mezi nejslavnější dramatiky meziválečného období patřili:

Karel ČAPEK

  • Matka - jedná se o reakci na španělskou občanskou válku mezi fašisty a demokraty. Matka vede v dramatu dialogy a spory s mrtvými muži své rodiny (manžel padl v boji, protože nechtěl poskvrnit čest nesplněním špatného rozkazu, syn Ondra zemřel při zápase se zhoubnou nemocí, syn Jiří zahynul jako letec při pokusu o překonání výškového rekordu, dvojčata Petr a Kornel padli v občanské válce), naživu zůstává jen nejmladší syn Toni. Matka ztělesňuje prostou touhu žít, zachovat život jako nejzákladnější hodnotu. Toniho nechce pustit do boje proti agresorům, ale ve chvíli, kdy se dozvídá o zvěrstvech, jichž se dopouštějí i na dětech, mu sama vkládá do rukou zbraň.

  • R.U.R. - divadelní hra. Ředitel závodu na výrobu robotů Domin je přesvědčen o schopnosti robotů nahradit plně člověka, který by se pak mohl věnovat zcela svému duševnímu zdokonalování. Roboti se ale vzbouří a vyhubí lidstvo: na světě zůstává jen stavitel Alquist, kterého roboti nezabijí proto, že jako jediný pracoval, stejně jako oni. Alquist má za úkol obnovit zničený recept na výrobu robotů. Aby Alquist poznal tajemství robotů, rozhodne se je operovat. Mezi roboty Primem a Helenou se však objevuje zárodek lidského citu - tento projev lásky je symbolem nového života na Zemi. Roboti se tak znovu stávají lidmi a civilizace se ocitá opět na úplném začátku /Čapek společně s bratem byli tvůrci mezinárodního slova robot/.

  • Ze života hmyzu - divadelní hra je společným dílem bratří Čapků. Na obrazech ze života hmyzu zachycují autoři až naturalisticky záporné morální vlastnosti, které jsou typické pro lidský svět: nenávist, závist, sobectví, pohrdání lidmi, zahálku, poživačnost, bezohlednost, chamtivost, lakotu a další. Dramatem provází diváky Tulák - mluvčí autorů i „lidstva“.

3. Historie Prozatímního a Národního divadla.

Od poloviny 19. století sílí snaha po vybudování stálého českého divadla. Roku 1862 je otevřeno Prozatímní divadlo. Toto první stálé české divadlo bylo postaveno na vltavském nábřeží na jižní části staveniště Národního divadla, s nímž roku 1881 splynulo v jediný celek.

Národní divadlo se začalo budovat roku 1868, kdy byl slavnostně položen jeho základní kámen. Roku 1881 byla stavba dokončena, ovšem divadlo brzy po otevření vyhořelo: bylo znovu dobudováno a definitivně otevřeno roku 1883. Na výzdobě Národního divadla se podílela skupina výtvarných umělců, kterou nazýváme jako tzv. generaci Národního divadla (např. výtvarní umělci: Aleš, Hynais, Myslbek).

Národní divadlo je ke konci 19. století úzce spjato s rozvojem českého realistického dramatu i s rozvojem české opery (hlavně: Bedřich SMETANA /například: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Hubička/ a Antonín DVOŘÁK /například: Čert a Káča, Rusalka/).



4. Drama v období kritického realismu. Rozbor hry Maryša od bratří Mrštíků.

Viz maturitní otázka číslo 14: Venkov v dílech českých realistů 19. století (bod 3 - Mrštíkové - Maryša, Jirásek - Vojnarka, Otec (ale i historické hry: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč), Stroupežnický - Naši furianti, Preissová - Gazdina roba, Její pastorkyňa). Zřejmě nejslavnější realistickou hrou tohoto období je tragédie z Moravského Slovácka Maryša (1894), jejímiž autory jsou bratři Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) MRŠTÍKOVÉ. Jde o příběh nešťastné a vynucené lásky, který nás zavádí (jak už řečeno) na Slovácko. Zrovna zde rukují na vojnu chlapci, mezi nimiž je i Francek - vyvolený vesnické dívky Maryši. Francek však nemá ani střechu nad hlavou, a tak mu dívku její otec - sedlák Lízal - nechce dát. Raději Maryšu přinutí ke sňatku s ovdovělým mlynářem Vávrou. nedbá Maryšiny lásky k Franckovi, jejích proseb, ani Vávrovy špatné pověsti. Od předešlé ženy, kterou prý bil, má Vávra tři děti. I to je jeden z důvodů, proč se dívka sňatku brání. Nikdo se jí ale nezastane a nakonec se za Vávru provdává. Když se Francek vrátí z vojny, nachází místo krásné Maryši pohublou, zbídačelou ženu. I Lízal vidí, že se sňatkem své dcery zmýlil. Francek se Vávrovi mstí tím, že mu chodí za Maryšou. Vávra vzteky řádí, a dokonce po Franckovi vystřelí. Maryša v obrovském duševním vypětí nasype manželovi do kávy jed, a tak jej otráví. Mrštíkové do dialogů zapojili pro větší reálnost hanácké a slovácké nářečí (použití nářečí bylo typické pro mnoho realistických her s vesnickou tematikou - viz bod a). V textu této hry najdeme i písně, které přibližují popis lidí a jejich jednání.

2. Úloha divadla v národním obrození - význam působení Josefa Kajetána Tyla.

Josef Kajetán TYL - dovršitel divadelního vývoje za národního obrození, dramatik, herec, organizátor divadelního života, nejslavnější divadelník 19. století, ale také prozaik a novinář (působil mimo jiné v časopise Květy). Tyl se narodil v Kutné Hoře. Roku 1848 se stal poslancem říšského sněmu, po porážce revoluce 1848 se nepříliš úspěšně živil jako člen kočovných divadelních společností: zemřel zcela vyčerpán v Plzni.

Tylovu dramatickou tvorbu lze tematicky rozdělit do tří skupin:

1. hry ze současnosti (například: Fidlovačka, Paličova dcera)

  • Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka - v této hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj?, ke které napsal hudbu František Škroup a jejíž první sloka se po roce 1918 stala českou hymnou. Lásce mlynářského chasníka Jeníka a dívky Lidunky brání nepřátelství Jeníkova otce, ševce Kroutila, a Lidunčiny tety, měšťanky Mastílkové. Švec Kroutil je uvědomělý Čech, zatímco Mastílková touží po společnosti pražských vyšších vrstev, které se českému národu odrodily. Na fidlovačce, ševcovské slavnosti, se spor urovná, když Mastílková pozná svůj omyl.

2. hry historické (například: Kutnohorští havíři, Jan Hus)

  • Kutnohorští havíři - děj se odehrává za vlády Ludvíka Jagellonského. Vychází ze skutečných událostí - sporu havířů, těžících stříbro, a královského mincmistra Beneše z Weitmile. Havíři protestují proti nespravedlnosti mincovních úředníků. Pod příslibem vyjednávání vzpouru ukončí. Hlavní vzbouřence však zrádný mincmistr nechává popravit. Částečnou nápravu zjedná král, když cynické kutnohorské panstvo potrestá. Hlavní viník Beneš z Weitmile však umírá přirozenou smrtí. Předtím se mu ale zjeví postava jednoho z popravených jako připomínka spáchaných nepravostí.

3. dramatické báchorky (například: Strakonický dudák, Jiříkovo vidění)

  • Strakonický dudák - hlavní hrdina, chudý, ale furiantský dudák Švanda, odchází z rodné vsi do ciziny, aby si zasloužil ruku své milé Dorotky. Na cestě je mu společníkem záludný Vocilka, příživník a podvodník. Působením očarovaných dud podléhá švanda své slávě a pozlátku „velkého světa“, dočká se však také velkého rozčarování. Všechny úklady zdolá zásluhou své matky (což je víla Rosava), dobromyslného muzikantského přítele Kalafuny a zejména milující a obětavé Dorotky.