Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Sociální politika:

: vychází ze 3 základních principů:

- princip rovnosti pohlaví

o letuška žalovala leteckou společnost, protože jí poskytovala nižší plat než stewardovi, který byl se stejnou kvalifikací a praxí na stejném místě před ním

o kolektivní smlouva – tzv. věrností prémie – ESD rozhodl, že je diskriminační, když se započítává pracovníkům na plný úvazek více pracovní doba než na částečný → diskriminace žen, ty pracují většinou na zkrácený úvazek

- princip ochrany pracovníků

o Sociální charta (1989 – Štrasburk) – nezávazná

o Směrnice upravující pracovní dobu:

§ Minimální denní a týdenní odpočinek

§ Roční dovolenou a maximální délku pracovního týdne

§ Zavádí specifické předpisy pro noční práci a práci na směny

- účast pracovníků na rozhodování

o směrnice, která je účinná až od 8. 10. 2004

o v rámci EU neexistuje konsensus o účasti na rozhodování, směrnice ho upravuje třemi způsoby:

§ informovat zaměstnance

§ možnost konzultace

§ volba zaměstnanců do orgánů evropské akciové společnosti

Výjimky:

- zaměstnanci státní správy – nelze být soudcem, auditorem… ve Španělsku

- jde o ochranu státních zájmů členských států

- ESD negativně vymezil co není výkonem státní správy:

o Oblast kultury (muzea a divadla)

o Školství

o Veřejná doprava

o Práce v oblasti rozhlasu, televize, pošt, výzkumu

o Oblast zdravotnictví

Beneficienti:

= osoby, které mohou využít volného pohybu osob → pracovník a jeho rodina

- Pracovník:

o dle ESD je pracovníkem každá osoba, která vykonává či si přeje vykonávat (tj. uchazeč) pracovní činnost za odměnu

o jde o činnost závislou dle pokynů zaměstnavatele

o za pracovní vztah se považuje i poloviční úvazek

o pracujícím je i osoba, které se připravuje na budoucí povolání (učni) i profesionální sportovci

- Rodina:

o Definována nařízením z r. 1968:

§ Manžel

§ Děti do věku 21 let

§ Starší děti, pokud je pracovník živí

§ Předci pracovníka a předci manžela pracovníka, pokud je pracovník živí

o Formální pojetí sňatku, nevztahuje se na druha a družku

o 22. 9. 2003 – nová směrnice upravující práva rodinných příslušníku, kteří mají jiné občanství než občanství EU

Sociální zabezpečení

: nařízení Rady zajišťuje:

- započítávání veškerých pracovních dob do celkového počtu let potřebných proto, aby vznikl nárok na důchod v má zamezit principu teritoriality – vzniku pozitivního či negativního konfliktu předpisů o sociálním zabezpečení

o pozitivní konflikt – na pracovníka se uplatňují 2 právní řády současně (osoba s trvalým pobytem v Dánsku pracující v Německu)

o negativní konflikt – na pracovníka se neuplatňuje žádný právní řád (občan Německa pracující v Dánsku)

o př. V Dánsku se platí sociální pojištění dle trvalého bydliště, v Německu musí platit každý zaměstnaný

o členské státy musí přijmout taková opatření, aby se na pracovníka vztahoval jeden právní řád

- každý členský stát musí umožnit svým příslušníkům vyplácení sociálních dávek v jiném státě (německý důchodce trávící důchod ve Španělsku)

Omezení:

- oblasti, kdy neplatí volný pohyb:

o důvod ochrany veřejného pořádku

o důvod veřejné bezpečnosti

o důvod ochrany bezpečnosti

- nelze však znemožnit volný pohyb proto, že osoba byla již trestně stíhána

- existuje seznam infekčních chorob, které umožňují neaplikovatelnost volného pohybu

Volný pohyb osob

Dělení:

- svobodna pohybu pracovníků (pouze FO)

- Svoboda usazování (FO i PO)

Volný pohyb pracovníků (čl. 34 - 42)

- zahrnuje nejen možnost pracovat v jiném členském státě ale i právo na stejnou odměnu a stejné pracovní podmínky jako místní občané

- zakázána je jakákoliv diskriminace na základě státní příslušnosti

- zjednodušen: Schengenským systémem (1985 Schengen I, 1990 – Schengen II)

- vztahuje se i na rodiny pracovníků

- zaveden tzv. národní režim – pro účely zaměstnání se musí s ostatními občany EU zacházet stejným způsobem jako kdyby šlo o občana daného členského státu

Obsah práva:

- ucházet se o zaměstnání v jiném státě EU

- pohybovat se volně na území členského státu EU, kde pracovník hledá zaměstnání – musí však prokazatelně dokázat, že opravdu hledá zaměstnání a nevyvíjí nějakou nekalou činnost

- pobývat na území členského státu v době výkonu zaměstnání → podléhá pracovnímu právu dané země

- právo pobývat na území členského státu i po ukončení zaměstnání

Pokud doba zaměstnání přesáhne 3 měsíce, je třeba se zaregistrovat a zažádat o povolení k pobytu.

Rozsudky ESD:

- 1991 – Velká Británie – členské státy mohou určit lhůtu do které si mohou pracovníci hledat v dané zemi práci (dle rozsudků ESD na to postačí zhruba 3 – 6 měsíců)

- nepřímá diskriminace – vyloučen je požadavek trvalého pobytu v dané zemi či vrácení přeplatku na daních s tím, že pracovník nepobývat určitou dobu v dané zemi

Práva vyplývající z občanství:

- právo pohybovat se na území členského státu EU a pobývat na něm. Toto právo je vázáno na skutečnost, že osoby musí prokázat dostatečné finanční prostředky, aby se uživily a prokázat, že mají uzavřeno zdravotní pojištění → aby nezatěžovaly sociální systém daného státu

- politická práva:

o právo volit a být volen v místních volbách v zemi pobytu → v některých zemích bylo nutné změnit ústavní předpisy

o právo volit a být volen ve volbách do EP v zemi pobytu (specifikováno ve směrnici z r. 1993

- právo obrátit se na zastupitelský úřad jiného členského státu ve třetí zemi, pokud tam vlastní země občana EU nemá zastupitelský úřad. Je však nutné, aby se tento občan zavázal uhradit všechny vzniklé náklady

- právo obrátit se s peticí na EP – týká se i individuální petice

- právo obrátit se se stížností na práci institucí na evropského ombudsmana

- právo na přístup k dokumentům institucí ES (EP, Rada, Komise)

o veřejně přístupné dokumenty – existuje na ně právní nárok

o neveřejné dokumenty – pouze pro vnitřní potřebu institucí – existuje speciální žádost, není-li jí vyhověno do 1 měsíce = je zamítnuta

Právo obrátit se na evropského ombudsmana, petiční právo a právo žádat dokumenty evropských institucí je rozšířeno i na osoby, které nejsou občany EU, ale žijí na území EU (FO i PO).

Evropská komise každé tři roky vypracovává tzv. monitorovací zprávy, ve kterých hodnotí, jak jsou dodržována práva občanů EU. (Zjistila, že není velká informovanost o těchto právech, protože jich občané EU příliš nevyužívají).

Primární právo zmocňuje Radu, aby rozšířila práva občanů EU → jedná se o otevřený koncept. Aby byla rozšířena práva občanů není nutné měnit celou smlouvu o založení ES. Pro tato rozhodnutí je nutná jednomyslnost v Radě a konzultace EP

Občanství EU

Nejedná se o občanství v klasickém charakteru. Zakládá práva ekonomické a sociální povahy a některá práva politická.

- upraveno ve Sml. o založení ES

- Amsterdamská sml. zdůraznila doplňkový charakter občanství EU (tzn. Občanství EU nenahrazuje občanství členských států EU) → občanství EU nemá nezávislý statut, je odvozeno od občanství státu.

- EU nestanoví společná pravidla pro to, komu má být občanství přiděleno.

- Některé státy (např. Španělsko) neznají dvojí státní občanství

2 kritéria pro udělování státního občanství v členských státech:

- Princip narození

- Princip odvozování státního občanství od rodičů

Případ ve věci Micheletti (1992) – Argentinec s italským občanstvím. Španělsko odmítalo uznat jeho italský pas, tj. druhé občanství a přiznat mu volný pohyb na svém území. → ESD neuznal zásadu efektivity a rozhodl ve prospěch Argentince → Španělsko muselo uznat obě jeho občanství.

Oblasti, ve kterých má ČR povinnost harmonizace:

čl. 70 asociační dohody

  • celní právo
  • právo obchodních společností
  • bankovní právo
  • právo duševního vlastnictví
  • ochrana spotřebitele
  • nepřímé daně
  • technické normy
  • doprava
  • životní prostředí

Dle Bílé knihy z r. 1995 měla ČR převzít zhruba 900 předpisů + jejich novely. Přičemž EU nestačí formální převzetí předpisů, ale nutná je jejich aplikace (před soudy, orgány státní správy apod.)

V souvislosti s požadavkem slučitelnosti s komunitárním právem bylo nutno vypovědět mezinárodní smlouvy, které by po vstupu do EU nebyly slučitelné s evropským právem. Nejednalo se o nějaké velice důležité smlouvy – např. Smlouva o právní pomoci s Bulharskem.

V některých oblastech – hospodářská soutěž, zadávání veřejných zakázek – budou moci existovat dvě úpravy:

1) pro čistě vnitrostátní situace

2) pro situace, které mají komunitární prvek

Sbližování práva z pohledu ČR

Právním základem jsou ustanovení asociační dohody. V té se ČR v roce 1993 zavázala ke sbližování práva. Původní cílové datum pro sblížení byl rok 2003 (tj. za 10 let). I dnes však existují problémy v některých oblastech – např. zákon o elektronických komunikacích.

Databáze, která má zjednodušit sbližování – ISAP (Informační systém pro aproximaci práva) – funguje pod ministerstvem spravedlnosti (http//isap.vlada.cz). Má dvě části:

1) část přístupná pro veřejnost

2) část přístupná jen pro orgány státní správy (ministerstva, ČNB, Český statistický úřad…)

Ministerstvo, které je příslušné za převzetí určité směrnice se nazývá tzv. gestor. Někdy je příslušných více ministerstev → hlavní x vedlejší gestor, která spolupracují.

Systém ISAP je propojen s databází TAIEX (Evropského informačního úřadu), což umožňuje zpětnou kontrolu.

Členské státy jsou povinny předložit

Komisi technické předpisy (standardy, normy) ještě před tím, než je zavedou. Komise rozhodne, zda jsou slučitelné s právem ES nebo vyjádří své připomínky.

V současnosti je v platnosti 1200 směrnic a 2500 nařízení pro unifikaci práva.

Do harmonizace zasahuje kromě směrnic i ESD – např. případ Chassis de Dijon (francouzský rybízový likér). Tento případ zavedl tzv. nový přístup.

Starý přístup: veškeré výrobky musely splňovat technické požadavky daného státu, na jehož trhu byly prodávány.

Nový přístup: pro výrobky nabízené na trhu EU stačí, aby splňovaly technické podmínky v jednom členském státě. Pak musí být připuštěny do všech členských států EU.

Nevýhodou nutnosti uznávat technické předpisy jiných členských států je tzv. obrácená diskriminace → dochází k tomu, že výrobci musí v jednom státě splnit přísnější předpisy než v jiném státě (např. přísnější předpisy v Německu než v Řecku)


II. Materiální právo

Sbližování práva

= aproximace, harmonizace

Sbližování práva obecně

Sbližování práva je nutné, aby mohl fungovat jednotný vnitřní trh. Uplatňuje se všude tam, kde není nutná unifikace.

ES stanoví cíl, způsob dosažení cíle je již na členských státech.

Základním prostředkem sbližování práva je směrnice:

- dříve bylo pro přijetí směrnice nutné jednomyslné rozhodování v Radě → bylo to komplikované a vedlo to k tomu, že bylo vydáváno malé množství směrnic

- průlom způsobil JEA (1986)

umožnil přijímání směrnic v Radě kvalifikovanou většinou

omezil harmonizaci na základní otázky

→ zavedl zásadu vzájemného uznávání některých vnitrostátních norem (ISO – Mezinárodní standardizační organizace)

= značné zjednodušení

(doposud se jednalo o institucionální právo)

Odvolání:

- je přípustné ze 3 důvodů:

  • nepříslušnost soudu
  • procesní vady řízení – které zhoršují postavení osoby, která se odvolává, jinak není důvodem
  • pokud v rámci řízení došlo k porušení práva ES

- nemá odkladný účinek.

Zvláštnosti komunikace se Soudem prvního stupně:

  • složitý jazykový režim
  • náročné požadavky na náležitosti podání – přísnější než u vnitrostátních soudů. (Soud např. potřebuje 5 stejnopisů + kopie pro žalovanou stranu popř. strany + 1 kopie pro žalobce)

Fáze řízení:

1) PÍSEMNÁ

Řízení se zahajuje žalobou, soudu se předloží skutečnosti a důkazy. Protistrana má možnost vyjádřit se k žalobě (tzv. replika)

Soudce-zpravodaj vypracuje zprávu, která objektivně zhodnotí daný spor (po stránce skutkové i právní). Strany dostanou zprávu alespoň tři týdny před ústním jednáním (mohou popřípadě ještě nechat opravit některá tvrzení, pokud byla špatně zaznamenána)

2) ÚSTNÍ

- zahajuje a řídí předseda senátu

- členové senátu kladou dotazy zástupcům stran. Snaží se zjistit informace, které nebylo možno získat v písemné fázi řízení.

- Advokáti přednesou tvrzení stran – každý může mluvit max. 15 minut (potřebuje-li více, musí před zahájením řízení písemně žádat o prodloužení doby)

Rozsudek:

Soud buď žalobu zamítne, nebo vydá rozsudek. Porada je tajná, rozsudek se vyhlašuje veřejně. Rozsudek musí být vždy odůvodněn, podepsáni jsou všichni členové senátu.

V rozsudku je také uvedeno, kdo hradí náklady řízení (pokud se o nich žalobce v žalobě zmiňoval) – většinou je nese neúspěšná strana sporu. Pokud nebyly v žalobě uvedeny, lze požádat soud dodatečně, aby o nich rozhodl – pak většinou každá strana nese vlastní náklady řízení.

Řízení před soudem prvního stupně

V tomto řízení jsou oprávněni podat žalobu neprivilegovaní žalobci, tj. FO a PO.

Stany jsou povinni nechat se zastoupit advokátem popř. VŠ profesorem (platí pouze pro ty země, kde to připouští právní řád dané členské země). Advokát se musí prokázat výpisem z advokátní komory či kanceláře.

Jazykový režim:

· jazykem řízení je ten jazyk, který určí navrhovatel (po vstupu ČR do EU např. i čeština).

· pracovním jazykem je francouzština

· svědecká výpověď se tlumočí do jazyka řízení

Délka řízení: zhruba 2 roky

Pro toto řízení existuje tzv. povinnost volby bydliště v Lucemburku – tzn. advokát je povinen uvést adresu, kam bude soud zasílat písemnosti. Pokud žádnou neuvede, bude se doručovat na hlavní poštu v Lucemburku. Uplynutím lhůty pro doručení jsou takovéto písemnosti považovány za doručené.

Prosazení rozsudku ESD/exekuce:

To jak členský stát vyhoví popř. nevyhoví rozsudku ESD monitoruje Evropská komise. Pokud členský stát nesplní rozsudek dobrovolně, navrhne Komise ESD, aby se znovu věcí zabývat a navrhne výši pokuty. ESD pokutu buď schválí nebo ne, většinou ji sníží. Tyto pokuty jsou značně vysoké (zhruba 20 000 € denně). Kromě pokut existují i například politické sankce či jiné politické prostředky prosazení rozsudku.

Posudky ESD

Kromě řízení zahájeného na návrh (přímá x nepřímá žaloba) se ESD zabývá také vydáváním posudků. ESD mohou o vydání posudku požádat tzv. privilegovaní žalobci (členský stát, Rada EU, Komise) popř. poloprivilegovaný žalobce (EP).

ESD zkoumá:

  • slučitelnost mezinárodní smlouvy s právem ES – zda není daná mezinárodní smlouva, k níž ES hodlá přistoupit v rozporu s právem
  • zda je ES dána kompetence k uzavření určité mezinárodní smlouvy

ESD většinou vydává 4-5 posudků ročně, v r. 2000 nevydal žádný posudek.


Řízení má dvě fáze:

1) ADMINISTRATIVNÍ

- probíhá před Evropskou Komisí

a) neformální: Komise šetří možnost porušení práva ES, žádá členský stát, aby jí do určité lhůty (není všeobecně stanovena) předložil vysvětlení. Tato část řízení by neměla překročit 1 rok. Komise rozešle za rok zhruba 1000 formálních dopisů.

b) formální: Komise doručí porušujícímu státu odůvodněné stanovisko. V něm Komise definuje, v čem shledává porušení evropského práva, tj. definuje údajné porušení práva. Toto stanovisko je pro Komisi závazné před ESD, nelze jej později měnit. Tato fáze trvá podstatně kratší dobu – spíše týdny či měsíce, někdy pár dní. V roce 1998 bylo zaznamenáno 675 takových případů

2) SOUDNÍ (JUDICIÁLNÍ)

- probíhá před ESD na návrh Komise (v roce 1998 – 123 případů)

- ESD zkoumá, jak si Komise počínala v rámci administrativního řízení (zda rozumně stanovila lhůtu k odstranění apod.) a zkoumá podstatu údajného porušení práva ES

- důkazní břemeno má Komise (tj. musí přesvědčit ESD)

- Existují dvě možnosti:

o ESD shledá, že nedošlo k porušení práva → žalobu zamítne

o ESD se domnívá, že došlo k porušení práva → vydá rozsudek, ve kterém vysloví zjištění porušení smlouvy. Tento rozsudek má deklaratorní charakter, tzn. že naznačí jakým způsobem by se měl vadný stav odstranit. ESD nemůže zrušit vnitrostátní právní akt. Členský stát má však povinnost právní akt, který je v rozporu s právem ES neaplikovat (nepoužívat)

Řízení o porušení smlouvy

- upraveno ve sml. o založení ES (čl. 226-228)

- toto řízení probíhá vždy jen před ESD, jelikož žalobci jsou vždy privilegovaní

Předmět řízení:

- porušení komunitárního práva ES členským státem. Nejedná se pouze o jednání v rozporu s primárním právem, ale také v rozporu se sekundárním právem.

- Je jak konání tak i opomenutí (pokud existuje povinnost konat)

- Zvláštní kategorií je situace, kdy členský stát neprovedl nebo nesprávně provedl nějakou směrnici ES → tyto případy převládají

Cíl:

- dosáhnout dodržování povinností vyplývajících z primárního a sekundárního práva ES pro členské státy

→ Komise ani ESD nezkoumají, zda je dáno zavinění = jedná se o objektivní odpovědnost

Možnost obrany státu je v tomto řízení minimální. V zásadě existují pouze dva důvody obrany:

1) stát popírá existenci protiprávního jednání

2) stát tvrdí, že údajné protiprávní jednání je v souladu se smlouvou

Nelze argumentovat principem reciprocity – tj. např. neprovedli jsme směrnici, protože ji jiný členský stát také neprovedl.

Na svou obranu také nelze uvádět, že daný členský stát provádí směrnici přímo. Směrnice přímo aplikovat nelze, musí být provedeny.

Řízení o porušení smlouvy může zahájit buď Komise (ve většině případů) nebo členský stát (výjimečně) → 2 možní žalobci – proti členskému státu, který porušil smlouvu → žalovaný.

Komise zahajuje většinu řízení na základě podnětů

Předmět řízení:

primární a sekundární právo, v rámci mezinárodních smluv má zvláštní postavení tzv. terciální právo (Bruselská úmluva, Kodaňská úmluva) – v těchto úmluvách si smluvní strany stanovily příslušnost ESD k interpretaci sporů vyplývajících z těchto smluv.

Kdy se nemusí národní soudce na ESD obrátit?

  • když ESD již rozhodl v analogické otázce
  • pokud národní soudce nemá žádnou pochybnost o výkladu komunitárního práva, o významu normy

Podmínka pro obracení se k ESD = existence skutečného sporu. U ESD se nelze dotazovat na fiktivní problémy, které by mohly nastat. (i přesto je zavalen prací)

Národní soudce musí popsat skutkový stav ve věci samé. To proto, aby ESD mohl posoudit, zda se dané komunitární normy na případ aplikují. Národní soudce také uvede, proč si myslí, že je nezbytné obrátit se na ESD.

ESD se nevyjadřuje ke slučitelnosti národního práva s právem komunitárním. Vyjádří se vždy tak, aby jeho rozhodnutí mělo širší dopad. Soud se snaží otázku zobecnit, aby nebyla omezena pouze na platnost či neplatnost nějakého národního předpisu.

Při tomto druhu řízení nejde o spor mezi dvěma stranami jako takovými, ale pouze o výklad práva. Jazykem řízení je ta řeč, ve které probíhá spor na národní úrovni (kterýkoliv z oficiálních jazyků).

Účinky rozsudku o předběžné otázce:

  • rozsudky ESD jsou plněny dobrovolně, není třeba sankcí
  • rozsudek se stává automaticky pravomocný, není proti němu přípustné odvolání
  • zavazuje soudce, který se na ESD obrátil. Odmítne-li se podřídit rozhodnutí ESD, může Komise zahájit řízení o porušení smlouvy proti danému členskému státu
  • rozsudek je také závazný pro všechny soudy, které se budou danou právní věcí zabývat.
  • ESD není sám vázán svými rozhodnutími ® později může rozhodnout v analogické věci jinak.

Řízení o předběžné otázce je nejčastějším druhem řízení, tvoří zhruba 1/3 až 1/2 všech řízení.

NESPORNÉ (NEPŘÍMÁ ŽALOBA)

Řízení je zahájeno vnitrostátním soudem, ten se obrátí na ESD s žádostí o interpretaci konkrétní komunitární normy. Jedná se o tzv. řízení o předběžné otázce (prejudiciální řízení).

Řízení o předběžné otázce je upraveno v čl. 234 Sml. o ES. Zde je přesně vymezeno, ke kterým komunitárním normám se ESD může vyjádřit. Předmětem řízení mohou být:

- zřizovací smlouvy (zejména Sml. o ES)

- sekundární právo (nařízení, směrnice, rozhodnutí)

- statuty orgánů zřízené aktem Rady – sám statut to však musí umožňovat

Dále také (není uvedeno v čl. 234)

- mezinárodní smlouvy – např. smlouva o GATT, smlouva s Tureckem

Cíl řízení o předběžné otázce: výklad komunitárního práva a jeho jednotná interpretace, dotváření komunitárního práva.

Vztah vnitrostátních soudů a ESD je vztahem spolupráce.

Rozlišujeme dva druhy tohoto řízení:

  • fakultativní předložení předběžné otázky ESD – v případech, kdy rozhoduje národní soudce v 1. instanci (prvoinstanční řízení, tj. proti jeho rozhodnutí existuje řádný opravný prostředek – odvolání). V tomto případě nemá soudce povinnost, ale pouze možnost obrátit se na ESD.

· obligatorní předložení předběžné otázky ESD – v případech, kdy rozhoduje národní soudce v poslední instanci (proti jeho rozhodnutí již není přípustné se odvolat). Pokud tento soudce má pochybnost o výkladu komunitárního práva, je povinen obrátit se na ESD.

ESD pouze interpretuje normu, ale nerozhoduje o konkrétním sporu. Konkrétně pak rozhoduje národní soud. Rozhodnutí ESD je národními soudy dobrovolně aplikováno. Pokud by tomu tak nebylo, hrozila by danému členskému státu žaloba Komise za porušení smlouvy.

Druhy řízení:

Typy jednotlivých žalob byly zpřehledněny ve Smlouvě z Nice. Příslušnost ESD či Soudu 1. stupně záleží na tom, o jaké žalobce jde. Rozlišujeme žalobce:

· privilegované – členské státy, instituce či orgány ES

· neprivilegované – FO, PO – mohou podat žalobu pouze v případě, pokud se jich žalovaný právní akt osobně dotýká. Jsou oprávněni podávat žaloby pouze u Soudu 1. stupně.

· „střední skupina“ – Evropský parlament, Evropská ústřední banka – nesmí podávat žaloby v obecném zájmu, ale pouze pokud se týká jejich kompetencí (např. když byly obejity).

Další změny zavedené Smlouvou z Nice = „dekonstitucionalizace“ –dříve úprava ve zřizovací smlouvě, do budoucna jen ve Statutu ESD a Soudu 1. stupně, např. možnost převést část rozhodování o předběžné otázce na ESD)

2 skupiny řízení:

Sporné (přímá žaloba) – řešeny jak u ESD, tak u Soudu 1. stupně

1. řízení o porušení Smlouvy

Žalobci: Komise/ členský stát x jinému čl. státu

Důvod: za to, že členský stát nesplnil povinnost, která vyplývá ze smlouvy

2. řízení o neplatnost právního aktu

Žalobci: orgány ES, členské státy ® pak řízení před ESD

FO/PO ® příslušný Soud 1. stupně

3. řízení o nečinnosti orgánů ES

Žalobci: členské státy, orgány ES ® ESD

FO/PO ® Soud 1. stupně

4. žaloba na náhradu škody

5. žaloby z pracovního a služebního poměru

Žalobci: zaměstnanci EU, např. za neposkytnutí sociálních dávek apod.

6. žaloby z rozhodčích smluv - smluvní strany si mohou dohodnout ve své smlouvě příslušnost ESD k vyřešení sporů vzniklých ze smlouvy

využíváno zcela minimálně

7. žaloby z bankovního sektoru

Evropský systém soudnictví

!! Sídlo Evropského soudního dvora (ESD) je Lucemburk. (x Soud Rady Evropy sídlí ve Štrasburku).

Struktura: ESD + Soud 1. stupně

ESD: 15 soudců + 8 generálních advokátů (po rozšíření: 1 soudce za každý členský stát)

Soudci ESD mohou být osoby, které splňují podmínky pro nejvyšší soudní funkce národních soudů.

ESD rozhoduje v senátech (3 nebo 5 soudců) či v plénu. Doposud zasedal ESD v plénu, pokud byl jednou ze stran orgán EU nebo některý členský stát. Po Nice bylo rozhodování v plénu omezeno na následující 3 oblasti:

- při odvolávání ombudsmana

- při odvolávání člena Komise

- při odvolávání člena Účetního dvora

Aby bylo rozhodování ESD flexibilnější, byl zřízen tzv. velký senát (11 členů) – bude rozhodovat všude tam, kde v minulosti rozhodovalo plénum.

Generální advokáti:

- připravují nezávislá ohodnocení skutkového stavu

- provádí komparativní studii otázek řízení u ESD a zpracovávají dopad na právní systém členských zemí

- jejich závěry jsou nestranné a nezávislé, soudci nejsou povinni se jich držet (většinou tomu tak však je)

- pochází z francouzského práva, zavedeni v 50 letech – do r. 1989 neexistovala možnost odvolání proti rozhodnutí ESD, proto advokáti tvořili jakousi „první instanci“

Smlouva z Nice umožňuje vznik specializovaných senátů. Proto jejich rozhodnutí by se bylo možno odvolat k soudu 1. stupně.

Soud prvního stupně (=Soud 1. instance): 15 soudců (po rozšíření: každý členský stát – jeden soudce)

Tento soud (existuje od roku 1989) – nikdy nerozhoduje v plénu ani ve velkém senátu, jen v senátu o 3 nebo 5 soudcích.

Interní pracovní jazyk = francouzština

Jazyk řízení – kterýkoliv z oficiálních jazyků

Bezprostřední účinek vertikální a horizontální

Bezprostřední účinek vertikální a horizontální

- vertikální (jednotlivec se dovolává ustanovení komunitárního práva proti členskému státu)

- horizontální (jednotlivec se dovolává ustanovení komunitárního práva proti jiné fyzické/právnické osobě)

Pramen práva

Bezprostřední účinek vertikální

Bezprostřední účinek horizontální

Smlouva ES*

ano

ano

Nařízení

ano

ano

Směrnice

ano - jednosměrný

ne

* jen u některých ustanovení: např. čl. 82 SES týkající se zneužití dominantního postavení, čl. 141 SES, který zakazuje všechny formy diskriminace založené na pohlaví v oblasti odměny za práci


Primární právo

- ne všechna ustanovení mají bezprostřední účinek. Ten mají pouze ta ustanovení, u kterých to doložil Evropský soudní dvůr.

Příklad:

- čl. 141 Smlouvy o ES – zákaz všech forem diskriminace při odměňování za práci ® 1975 rozsudek o letušce (její kolega byl za stejnou práci odměňován lépe

Sekundární právo

NAŘÍZENÍ:

- vertikální bezprostřední účinek = umožňuje jednotlivci dovolávat se práva vůči členskému státu (® může žalovat členský stát)

- horizontální bezprostřední účinek = mezi FO x FO, FO x PO, PO x PO. Jednotlivci se domáhají po jiných dodržování práva.

SMĚRNICE:

- pouze ve vztahu jednotlivec x členský stát



Aby mohl být bezprostřední účinek uznán, musí být dané ustanovení natolik jasné, aby je bylo možné přímo aplikovat.

Vztah komunitárního a národního práva

2 principy:

· zásada přednosti komunitárního práva před národním právem členských států

- V případě rozporu mezi komunitárním právem a národním právem členského státu (anebo v případě jejich neslučitelnosti) má přednost komunitární právo před právem členského státu.

- Komunitární právo má přednost i před ústavním právem členského státu

- Důsledek neslučitelnosti: národní právo se pro daný vztah nepoužije

- Nevyplývá z primárího práva, ale z judikatury ESD (rozsudek ve věci Costa c/Enel ze dne 15.06.1964, ve věci C 6/64, SbSD 1964, str. 1141)

· zásada bezprostředního účinku norem komunitárního práva ® možnost přímo použít pramen komunitárního práva, i když není převedeno do národního práva.

Fyzické a právnické osoby se mohou před národními soudy dovolávat přímého účinku ustanovení primárního a sekundárního práva, které jsou jednoznačné, dostatečně určité a bezpodmínečné.

® Nevyplývá z primárího práva, ale z judikatury ESD (rozsudek ve věci Van Gend & Loos ze dne 15.06.1964, ve věci C 26/62, SbSD 1963, str. 3)

uplatnění: při porušení evropského práva členských států. Členský stát např. ve lhůtě nepřevede směrnici nebo ji převede špatně.

Rozpočtový proces

Rozpočet EU na jednotlivý kalendářní rok musí být v souladu s Finanční perspektivou (schvalována na 6 let dopředu).

· každá instituce musí do 1. 7. předložit návrh svých výdajů

· Komise je zapracuje do 1. 9. do jednoho celku a předá ho Radě EU

· Rada o návrhu musí rozhodnout nejpozději do 5. 10., rozhoduje kvalifikovanou většinou a pak návrh předá EP

· EP má lhůtu 45 dnů pro posouzení návrhu. Jeho pravomoci se liší dle typu výdajů:

- Povinné výdaje = výdaje vyplývající z povinností stanovených ve zřizovacích smlouvách (Společná zemědělská politika)

- Nepovinné výdaje = založené na uvážení. Např. strukturální politika. ® zde má EP poslední slovo

EP může zamítnout rozpočet jako celek 2/3 hlasů za přítomnosti absolutní většiny poslanců. Již se tak stalo např. v roce 1980.