Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Dějepis – po 1. světové válce

Politické rozdělení států na počátku 20. století
Demokratické státy: Velká Británie, Československá republika, Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Švýcarsko, Belgie, Nizozemí, Irsko
Totalitní a autoritativní státy od 20. let: Portugalsko, Itálie, Jugoslávie, Polsko, SSSR
Totalitní a autoritativní státy od 30. let: Španělsko, Německo, Bulharsko, Řecko, Rumunsko, Rakousko, Litva, Lotyšsko, Estonsko

Československo – 20. léta
Češi (6850000 obyvatel – 51%), Slováci (1900000 obyvatel – 14,5%), Němci (3100000 obyvatel – 23%), Maďaři (745000 obyvatel – 6%), Rusy, Rusíni, Ukrajinci (460000 obyvatel), Židé (180000 obyvatel), Poláci (75000 obyvatel)
Spory o hranice:
Spory s Němci žijícími v ČSR (nejvíc jich žilo v pohraničí – Sudety) – nechtěly být občany nového státu a být podřízeni československé vládě, chtěli vytvořit samostatné provincie – československá vláda je neuznala a v prosinci 1918 – pohraničí vojensky obsadila.
Spory s Polskem o vytvoření Československa – polské hranice (Slezsko), zásah dohodových mocností – území rozděleno – (rozdělen Těšín na Polský a Český).
Spory s Maďarskem, které se nechtělo vzdát Slovenska a také spory o hranici v oblasti jihovýchodního Slovenska (silná maďarská menšina).
Na východě byla připojena Podkarpatská Rus – spory s Ma’darskem a Rumunskem.
Čechoslovakismus:
Teorie o společném soužití Čechů a Slováků – jeden národ (slovenština je jakési nářečí češtiny), Čechoslovakismus byl podporován hlavně čechy, slováci však nebyli moc spokojeni.
Demokracie v ČSR:
Založena na demokratických a republikánských principech, zákon – ústava (29.2.1920), jednotný stát v čele s ústřední vládou v Praze, v čechách převládají socialisté, ale menšiny mají také své politcké strany, 1919 – pozemková reforma – rozprodání církevní a šlechtické půdy, zavedená 8 hodinová pracovní doba, 1919 – měnová reforma (československá koruna v poměru 1 : 1 k rakouské koruně), Politický pluralismus (parlamentní demokracie) působení více politických stran – nejvýznamnější :
sociální demokracie – levice (ne radikální), agrárníci – strana venkova, národní demokraté – strana středu, národní socialisté – strana středu, lidovci – křesťanská strana (katolická)
pětka – mimoparlamentní orgán – tvořen představiteli těchto 5 nejvlivnějších stran, Slovensko – zaostalejší (průmyslově, nižší vzdělanost, založena universita v Bratislavě) – nejsilnější strana – Slovenská strana ľudová (v čele Andrej Hlinka), Politická roztříštěnost – časté střídání koaličních vlád, 2. vláda (po 1. volbách) – tzv. zelenorudá koalice (sociální demokraté + agrárníci), 1920 krize v nejsilnější vládní straně (sociální demokracie) – odtrhl radikální proud, vláda podala demisi a v roce 1921 vzniká komunistiká strana (nedemokratická, od roku 1929 v čele Klement Gotwald).
Situace na Slovensku a v Podkarpatské Rusy:
Na Slovensku průmysl existuje pouze v omezené míře a zemědělství je také na velmi nízké úrovni, neexistuje téměř slovenská inteligence, ani střední vrstvy (podnikatelé, obchodníci a řemeslníci).
V Podkarpatské Rusy je situace ještě horší než na Slovensku, velmi zaostalá země – téměř bez průmyslu (a zemědělství) a bez železniční sítě a silnic.
V podkarpatské Rusy i na Slovensku bylo potřeba zbudovat dopravu, podpořit a rozvíjet průmysl, vystavět nemocnice, kulturní a sociální zařízení, a bylo také třeba připravit odborné pracovníky (z různých oborů) – posíláni češi – v Bratislavě založili a vedli Univerzitu Komenského a Slovenské národní divadlo – rychlý rozvoj vědy a kultury.
Zahraniční politika:
Ministr zahraničí – Edward Beneš – orientace na Francii, Malá dohoda (smlouvy ČSR, Jugoslávie a Rumunska proti územním nárokům Maďarska a Ruska)
Vztah státu a církve:
Problematický, katolická církev spojována s bývalou vládou Habsburků (po vyhlášení republiky byl stržen Mariánský sloup na Staroměstském náměstí), hledání nových vztahů, dohoda o způsobu společného soužití – Modus Vivendi.
Správa:
Po vyhlášení republiky snaha o zavedení nových správních oblastí (- žup – neujalo se), 1927 – Československo rozděleno na 4 země - 1. – Česká, 2. – Moravskoslezská, 3. – Slovenská, 4. – Podkarpatskoruská, země se pak dále dělily na okresy.
Ekonomika:
Postupně překonáván poválečný propad hospodářství, ale 1929 krize – nezaměstnanost – sociální problémy.

Dějepis – po 1. světové válce - Československo ve 30. letech

Československo ve 30. letech

Na počátku 30. let – hospodářská krize – nezaměstnanost – sociální problémy, 1932 – stávka horníků v Mostě (velký ohlas), 1933 – po nástupu Hitlera k moci – přiostření vztahů mezi Čechy a Němci v československém pohraničí (Sudety) – vytváří se zde politické hnutí Sudetoněmecká vlastenecká fronta (v čele Konrád Heinlein), pravice sílí i v rámci politiky – objevují se i extrémní proudy – Národní liga (nezískali však převahu), 1935 – parlamentní volby – Sudetoněmecké hnutí se přetvořilo ve stranu SDP (Sudetoněmecká strana) – vyhrála volby (15%), ale nemohla vytvořit většinovou vládu, ani koalici – vytváří se vláda široké koalice (premiér – Hodža), prezidentské volby – T.G.M. abdikoval (stáří, nemoc) – navrhl jako svého nástupce Edwarda Beneše – proti tomu pravice (zejména agrárníci – protikandidát Němec), Slovenská ľudová strana podpořila Beneše (1937 T.M.G. zemřel)

Ve 2. polovině 30. let se Československo dostává do politické izolace (důsledek politiky appasementu)

Dějepis – po 1. světové válce - vznik SSSR

Vznik SSSR
Po říjnovém převratu bolševici převzali v Petrohradě moc, vytvořili vládu a ukončili válku s Německem (Brest-Litevský mír – 1918), proti této vládě ovšem vznikla opozice (statkáři, šlechta, demokraté, církev a někteří vojáci) a začíná občanská válka mezi bolševiky (rudými) a jejich odpůrci (bílými), Po skončení 1. světové války vysílají VB + Francie do Ruska intervenční vojska (proti bolševikům) – obava z šíření komunismu v Evropě, ale intervence nebyla úspěšná, 1922 bolševici zvítězily a 30.12.1922 vzniká SSSR – patřilo do něho Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, později připojena další území na východě, - nedemokratický systém, komunistická diktatura, v čele státu hlavní představitel komunistické strany (titul – generální tajemník ústředního výboru komunistické strany SSSR) – Lenin a po jeho smrti 1924 Stalin, ČEKA – politická policie, ekonomie – NEP (nová ekonomická politika) – plán elektrifikace, plánování na 5 let dopředu, po nástupu Stalina se prohlubuje komunistická diktatura – osobní diktatura (kult osobnosti) – zatýkání třídních nepřátel – vězněni v pracovních táborech (Gulag), mocenské spory ve straně – Stalinovy obavy ze ztráty moci – čistky ve straně – zatýkání některých komunistů – atmosféra strachu, kolektivizace v zemědělství – násilné vytváření zemědělských družstev (kolchozů), majitelé půdy byli nuceni ke společnému hospodaření – (neúroda, hladomory) – Industrializace – budování průmyslu, pokračuje plánovité hospodaření, stupňují se zásahy státu do ekonomiky – údernická hnutí (překonávaní plánů), mládeřnické stavby, ve 2. polovině 20. let bylo dosaženo předválečné výroby, 1936 – nová ústava – zdánlivě demokratičtější, ve skutečnosti prohloubení diktatury, zahraniční politika – 1922 vzájemné uznání mezi SSSR a Německem, 1934 vstup do SN, 1935 smlouvy o vzájemné pomoci s Francií a s Československem (obavy z Německa), 1939 pakt Molotov–Ribentrop – smlouva o neútočení mezi SSSR a Německem

Dějepis – po 1. světové válce - Itálie, Německo

Itálie
Monarchie (vládne Viktor Emanuel ze Savojské dynastie) – zklamání z výsledků 1. světové války
(Itálie nezískala slibovaná území) – slabá vláda, ekonomické problémy – nespokojenost obyvatel –fašistické hnutí (vůdce Mussolini) – touha po řádu, pevné vládě, reformách – zakládány bojné svazy (hnědé košile) – z faš. hnutí se v roce 1921 stává fašistická strana – 1922 vyhlášena fašistická revoluce – pochod na Řím – fašisté bez boje přejali vládu, formálně zůstává monarchie, ale Mussolini (premiér) a fašistická vláda získávají postupně stále více pravomocí – diktatura, 1924 fašisté zvítězili ve volbách- upevnění moci, pronásledování opozice, od roku 1928 vládne velká fašistická rada, 1929 italská fašistická vláda uznává suverenitu papežského státu – Vatikán – tzv. Lateránské dohody, ve 30. letech roste spolupráce s Německem, 1935 Itálie napadla Habeš (Etiopie) – připojena k Itálii, 1939 Itálie obsadila Albánii.
Německo
V závěru 1. světové války revoluce – abdikace císaře (konec monarchie) – vyhlášena republika,
1919 – poválečné problémy (ekonomická a politická nestabilita) – roste politický vliv levice – Komunistů a pravice – strana NSDAP – (Národně socialistická německá dělnická strana), od 20. let v čele Adolf Hitler, 1923 – Mnichovský pivní puč – snaha nacistů o převzetí moci – neúspěch (Hitler uvězněn – sepsal program nacismu – „Můj boj“ – nadsazenost árijské rasy Němců, nejhorší rasy – Židé a Rómové), Ke konci 20. let nárůst popularity Nacistů – po vypuknutí hospodářské krize slibují řešení – 1932 NSDAP vyhrála volby, 1933 – německý prezident Hindenburg (NSDAP) jmenoval Hitlera německým kancléřem – nástup Nacistů k moci, 1934 po smrti Hindenburga se dostává do čela státu jako führer (vůdce) – končí demokracie, období tzv. 3. říše, Nacisté likvidují opozici (Komunisté obviněni ze zavinění požáru Říšského sněmu – v Lipském procesu se ale komunisté obhájily – Dimitrov), Antisemitismus – 1935 vydány protižidovské Norimberské zákony – zakládány koncentrační tábory, koncem 30. let se stupňuje agrese – plány na rozšíření prostoru pro árijskou rasu – (zábory území na východ od Německa) – VB + Francie uskutečňují politiku nevměšování – appaasementu – (ústupky německé agresi – snaha zachovat mír) 1939 pakt Molotov–Ribentrop – smlouva o neútočení mezi SSSR a Německem, spolupráce s Itálií a s Japonskem (osa Berlín – Řím – Tokyo).