Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Jenská škola

- Koncepci jenské školy lze považovat za syntézu různých vývojových linií mezinárodního reformně-pedagogického hnutí. Jejím zakladatelem je německý pedagog Peter Petersen, který byl průkopníkem snah o „novou výchovu“. Vedl od roku 1923 pokusnou školu při univerzitě v Jeně, kterou postupně přebudoval na školu pracovní. Petersenova reformní škola se stala známou v zahraničí jako tzv. jenský plán (Jenaplan):

 učební skupiny žáků, přesahující ročník. Žáci nejsou sdružováni mechanicky podle jednotlivých ročníků, ale podle věkových skupin (např. jedna skupina sdružuje děti ve věku 6-9 let apod.)

 rytmický týdenní pracovní plán skupiny: vyvážené střídání pedagogických situací (rozhovor, hra, práce, slavnost).

 „školní obytný pokoj“, tj. místnost, na jejímž vytváření se podílejí děti.

 neuplatňuje se známkování a vysvědčení v tradiční formě.

- V jenském plánu jde o vytvoření bohatého, podnětového a volného edukačního prostředí pro děti. Dnešní jenské školy jsou otevřeny pro pozitivní snahy i jiných reformních linií. Tyto alternativní školy pracují nejvíce v Nizozemsku, zatímco v Německu je jich jen malý počet.



Výchozí literatura: Alternativní školy a inovace ve vzdělávání, Praha: Portál, 2004 – Jan Průcha

Montessoriovská škola

- Tento typ alternativní školy je nazván podle Marie Montessoriové, italské lékařsky, pedagožky, průkopnice mírového hnutí a organizátorky bije za práva dětí a žen.

- Původně se věnovala mentálně postiženým dětem. V roce 1907 založila v Římě „Dům dětí“ (Casa dei bambini), kde vytvořila originální edukační prostředí v duchu výrazného pedocentrismu a důvěry ve spontánní seberozvíjení dítěte. Vycházela ze zkušeností s duševně postiženými dětmi a zejména z vlastních pozorování dětí v různých situacích.

- Stručně lze tuto školu charakterizovat takto:

 základním smyslem montessoriovské koncepce je vytvářet takové edukační prostředí, které umožňuje normální, přirozený vývoj dětí. Vnitřní potřeba „něčemu se učit“ se vyvíjí v tzv. senzitivních fázích. Jde o určitá období, v nichž je dítě zvlášť citlivé pro vnímání a chápání určitých jevů vnější reality. Jsou to např. senzitivní fáze pro rozvoj pohybových činností, řeči, morálního cítění atd. Úkolem výchovy je připravovat podněty a prostředky specifické pro tyto fáze. Teprve když okolní edukační prostředí odpovídá vnitřním potřebám dítěte, když je umožněno, aby jeho „absorbující duch“ přijímal nabídku od dospělého, může se uskutečňovat „normální“ výchova.

 individualizaci vzdělávání umožňuje předem připravené prostředí. Zásadní roli hrají speciální pomůcky, které jsou klíčem k poznání světa. Pro malé děti to jsou pomůcky ke cvičení činností „praktického života“ a speciální pomůcky pro rozvoj smyslů, rozvoj řeči, rozvoj matematických schopností aj.

 v procesu učení, kdy vychovatel ustupuje do pozadí, je rozhodující vnitřní tvořivost dítěte. Montessoriová hovořila o tzv. fenoménu polarizace pozornosti, který objevila, když pozorovala děti při práci – hře. Jedná se o mimořádně silné a dlouhé soustředění na určitou činnost, jehož je schopné i malé dítě. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a mění. Vzdělávací princip montessoriovské pedagogiky lze shrnout do požadavků dítěte vůči vychovateli: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“

 charakteristické pro didaktickou koncepci Montessoriové je slučování dětí různého věku a odmítání striktního rozdělování podle ročníků. V těchto věkově smíšených skupinách má vznikat na základě harmonického soužití, spolupráce a vzájemné pomoci jednotlivců vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními subjekty a ve které se může bez překážek uplatňovat.

 zvláštní postavení v této škole zaujímá tzv. kosmická výchova. Jejím smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka a přírodního prostředí a přispívat k vytváření zodpovědnosti každého jedince za důsledky vymožeností uměle vytvořené kultury a civilizace. K tomu se využívá projektové vyučování.

 projektové vyučování je didaktická koncepce, podle níž se žáci aktivně učí těm, když pracují na nějakém zvoleném projektu, tj. tématu, problematice. Například v počátečních ročnících školy mohou pracovat na téma „co roste v lese?“ nebo „Naše rodina“ apod.

- Montessoriovská pedagogika dosáhla mezinárodního rozšíření. Nejvíce se tyto školy rozšířily v Německu a Nizozemsku,a to jak v soukromém, tak i ve veřejném školství. Většinou jde o mateřské a základní školy.
- Také v ČR existují některé mateřské školy, které využívají prvky montessoriovské pedagogiky. Nejdále zatím pokročilo „Centrum volného času pro děti a mládež Marie Montessori“, které je zřízeno při Vyšší pedagogické škole v Praze 6.

Daltonská škola

- Nazývaná podle experimentální školy v Daltonu, ve státě Massachusetts v USA vznikla z iniciativy americké učitelky Helen Parkhurstové. Spolupracovala s M. Montessori, od níž získala závažné podněty pro svou experimentální školu, jež byla založena roku 1919:
- ústřední principy daltonské školy:

- svoboda žáka a jeho vlastní odpovědnost. Tento princip se projevuje konkrétně v tom, že každý žák má vytvořen svůj vlastní program práce na jeden měsíc (zvlášť pro každý předmět), v němž jsou vymezeny výsledky, jichž má v učení dosáhnout. Žák přitom postupuje svým tempem a zodpovídá za úspěch svého učení.

- zdůraznění spolupráce a vytváření sociálního a demokratického vědomí u dětí.

- osobní zkušenost na základě samostatné činnosti žáka.

- vyvážené střídání mezi výukou v rámci celé třídy a skupinovou a individuální prací na úkolech, jejichž pořadí vypracování si žák určuje sám.

- Daltonské školy jsou někdy charakterizovány jako „školy s uvolněnou třídní strukturou“, což vystihuje důležitý rys této alternativní školy. Zároveň je však koncepce daltonského plánu kritizována kvůli určitým potížím, které vznikají při jeho praktické realizaci. Obtíže např. způsobuje nedostatečné opakování látky, které je pro zapamatování nutné, dále nesystematické získávání poznatků a hlavně přílišné spoléhání na žákovu aktivitu, neboť žáci se slabou vůlí, neteční apod. pracují méně a pomaleji, než jsou schopni.

- Daltonské školy se rozšířily z USA nejprve do Anglie a odtud do Nizozemska, kde jsou nejpočetnější. V ČR působí Asociace českých daltonských škol v Brně, kde také pracuje jedna ZŠ podle daltonské alternativní koncepce

Freinetovská škola

- Tento typ alternativní školy pochází od francouzského učitele Célestina Freineta, jednoho z významných teoretiků tzv. pracovní školy. Hlavní idea jeho pedagogických snah, rozvíjených ve 20. letech 20. století, zní „Par la vie – pour la vie – par le travail“ (Z života – pro život – prací). Vypracoval koncepci o nutnosti vybavit školní třídu různými pracovními koutky, ve kterých se mohou děti individuálně nebo ve skupinách věnovat činnostem z oblasti přírodních věd a techniky, domácím pracím, umělecké tvorbě i jazykové komunikaci.
- Nejdůležitější prvky školní práce podle Freineta jsou:

- třída jako mnohostranně rozčleněný pracovní prostor pro získávání zkušeností (pracovní ateliéry).

- individuální týdenní pracovní plán žáka, projednaný na začátku týdne s učitelem.

- „pracovní knihovna“, obsahující informativní sešity, která podněcuje k dalším pracovním činnostem i k „bádání“, nyní včetně audiovizuálních materiálů.

- kartotéka, rozčleňující základní učivo pomocí karet s testy a informacemi o úkolech a řešeních.

- akustické učební programy, zvláště pro jazykovou výuku.

- školní tiskárna s mnohostranným použitím, která slouží k rozvíjení manuálních i intelektových schopností žáků (tvorba školního časopisu aj.)

- nástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních výsledků žáků.

- Tyto školy jsou nejvíce rozšířeny ve Francii, Belgii a Nizozemsku. V ČR nepracuje alternativní škola s komplexní freinetovskou koncepcí.

Alternativní školy (např. daltonský plán, waldorfská škola, montessoriovská škola)

Alternativní škola“
- je významově různorodý pojem. Alternativní škola je jakákoliv škola – bez ohledu na zřizovatele, tj. škola nestátní i státní – která se určitou pedagogickou a didaktickou specifičností odlišuje od standardních, běžných škol svého druhu.
- ve světě se vyvinulo velké množství typů alternativních škol. Některé jsou jen soukromé, resp. Neveřejné, jiné se uplatňují jak v sektoru státního (veřejného) školství, tak ve školství soukromém.

Typologie alternativních škol podle Průchy, 2004:
1. klasické reformní školy
2. církevní (konfesní) školy
3. moderní alternativní školy


Klasické reformní školy

Waldorfská škola

- patrně nejznámější typ reformní školy u nás. K seznámení přispěly četné informace, které byly v naší pedagogické literatuře publikovány po roce 1989.
- zakladatelem školy waldorfského typu byl rakouský filozof a pedagog Rudolf Steiner, který vytvořil filozoficko-pedagogickou soustavu o výchově člověka. Tato jeho koncepce je nazývána antroposofie. Praktického využití došla tato teorie v podobě alternativní školy, která byla otevřena v obci Waldorf u Stuttgartu v roce 1919. Školy tohoto typu se postupně rozšiřovaly nejprve v Německu a posléze i v jiných zemích západní Evropy, v USA, Kanadě, Austrálii.
- Z hlediska pedagogické a didaktické koncepce lze waldorfskou školu stručně charakterizovat následovně:

Waldorfská škola je alternativní nestátní škola se soukromým zřizovatelem. Rodiče platí školné. V ČR mají waldorfské školy postavení státem uznávaných experimentálních škol.

plně organizovaná waldorfská škola je dvanáctiletou školou integrovaného typu. Základní stupeň tvoří 1.-8. ročník, vyšší stupeň 9.-12. ročník. Volnou součástí waldorfského systému jsou i mateřské školy.

- výchova a vzdělávání ve waldorfské škole je plně podřízena tomu, aby podněcovala a rozvíjela aktivitu dítěte, jeho zájmy a potřeby. K tomu je přizpůsobena i didaktická organizace výuky:


- Obsah vzdělávání je rozdělen časově do určitých bloků (tzv. epoch), v nichž se žáci zabývají soustavně po určitou dobu týmiž předměty. Důraz je kladen (kromě teoretických předmětů) na esteticko-výchovné a pracovní předměty i na cizí jazyky.
- Žáci nejsou hodnoceni známkami, ale jejich výkony se oceňují charakteristikami, zahrnujícími u doporučení pro další rozvoj žáka.

- Učitelé waldorfských škol jsou „svobodní“ v tom smyslu, že nejsou vázáni osnovami tradičního typu a plánují výuku ve spolupráci s žáky, částečně i s rodiči. Namísto soutěživosti se mezi žáky mají uplatňovat principy harmonické spolupráce a sociálního partnerství. Značný vliv ve waldorfské škole se přisuzuje náboženské výchově v duchu křesťanské morálky.
- Waldorfské školy jsou i netradičně zřízeny. Za vedení školy neodpovídá ředitel, ale celý učitelský sbor v těsné spolupráci se sdružením rodičů, učitelů a přátel waldorfského hnutí v daném místě. Waldorfské školy jsou soukromými školami v tom smyslu, že rodiče žáků platí určité školné, ovšem část rozpočtu těchto škol je hrazena ze státních či jiných zdrojů.

- waldorfská škola je zřejmě nejrozšířenější typ alternativní školy. Existuje téměř ve všech západoevropských zemích, nejvíce je jich v Německu. V ČR bylo v roce 2004 7 základních waldorfských škol (Praha, Semily, Písek, Příbram, Ostrava) a několik škol mateřských.
- Waldorfské školy u nás propaguje Antroposofická společnost a České sdružení pro waldorfskou pedagogiku, které spolupracují s mezinárodní organizací Evropské fórum pro svobodu ve vzdělávání.
- Od roku 1996 pracují základní školy tohoto typu u nás jakožto experimentálně ověřující, na základě programu Waldorfská škola schváleného MŠMT ČR. Dostávají tak tytéž finanční příspěvky jako státní školy.