Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

OLDŘICH MIKULÁŠEK

básník podobný Seifertovi - chtěl svůj život prožít naplno, miloval víno, ženy a život
pocházel z chudého prostředí Moravy (dělník) - existencionalista
díla mají filosofický až meditativní rozměr (přemýšlení o věcech důležitých)
pokračuje v linii poezie, kt. je melodicky i myšlenkově složitá
jeho inspirací je smrt (černá múza)  život končí smrtí, proto máme život prožít naplno
vše vnímal pozitivně - život, láska, vztahy mezi lidmi
častým motivem je tráva (jako něco nezdolného, co přežije skoro vše),
používá často přirovnání, neologismy (nová slova), hru s jazykem
Krajem táhne prašivec
- rozsáhlá básnická skladba, obsahující životní optimismus
- prašivec - symbolická postava, kt. vzbuzuje děs a hrůzu - metafora země, kt. je zničená
Svlékání hadů
- sbírka zachycující protiklad radostného vidění světa a strachu z jeho špatnosti
Šokovaná růže
- sbírka milostné poezie (báseň Triptych - reaguje na situaci ve světě)
JAN SKÁCEL (1922 - týden před listopadem 1989)
introvert, v totalitní době byl odmlčen
psal intimní a reflexivní (subjektivní) lyriku - složitá, obsahuje mnoho metafor
vychází z jednoduchosti lidové slovesnosti - klade důraz na tradiční hodnoty, etiku a mravnost
velmi patrný je vliv Moravy
v 60. letech:
Smuténka
- (smuténka - neologismus, novotvar) básnická sbírka - verše úsporné, s pomlkami, někdy nedořečené
v 80. letech:
Dávné proso
- divadelní hra tvořená poezií - vzpomínky na dětství, meditace nad životem a smrtí
Naděje s bukovými křídly
- obsahuje stovky čtyřverší
Odlévání do ztraceného vosku

MIROSLAV HOLUB (1923)

básník, nejvýznamnější představitel časopisu Květen
vystudoval medicínu, pracoval v nemocnici a jako vědecký pracovník v oblasti biologie
píše racionální poezii - vyhýbá se rýmu a rytmu, inspiruje se výzkumem, vědou a civilizací
kromě poezie píše i eseje a reportáže
Slabikář
Jdi a otevři dveře
Achilles a želva
- želva vůbec nevyběhne, jen se nám to zdá

Undergroundová poezie
underground - podzemí
autoři píší velice upřímně o sobě, nevědí si rady sami sebou
odmítají veškeré atributy klasické principy poezie (v jejich poezii jsou vulgarismy, odmítají kultivovaný jazyk)
JAROMÍR PELC
redaktor a ředitel nakladatelství Mladá fronta
popisuje pocity mladého nezařaditelného člověka, nezakotveném člověku, kt. má problémy se sebejistotou
otevřené sexuální scény, syrové čtení - píše o sexu, drogách,
EGON BONDY, vlastním jménem Zdeněk Fišer
vytvořil vlastní program požadující od umění jen prostý záznam poznané skutečnosti
vyjadřoval se otevřeně k intimním otázkám, ožehavým politickým problémům
jeho verše interpretovala režimem pronásledovaná rocková skupina Plastic People of the Universe
IVAN MARTIN JIROUS - známý pod přezdívkou Magor
spolupracoval s časopisem Výtvarná práce, jeden z prvních signatářů (podepisoval) Charty 77
vedoucím pronásledované rockové skupiny Plastic People of the Universe
inicioval samizdatový časopis Vokno, psal citlivou a provokativní poezii: Magor dětem
J. H. KRCHOVSKÝ, vlastním jménem Jiří Hásek
básník, vychází z dekadence - životní negativita
popisuje své pocity, že je zbytečný
používá černý humor, tabuizovaná slova

JAROSLAV SEIFERT

renesanční typ člověka (véno, ženy, zpěv), v roce 1984 získal Nobelovu cenu za literaturu
poválečné období:
- čistá, melodická lyrika, psaná formou tradičního rýmovaného verše, klasické poetické symboly (růže, slavík), jeho verše nejsou bojovné, obrací se ke vzpomínkám z mládí, k motivům české krajiny a domova, k některým postavám české kultury
- nic mu nebylo vydáváno až Píseň o Viktorce, kde se inspiroval dílem Boženy Němcové (unikla cenzuře)
období 60. let - doba uvolnění:
- 10 let odmlčen těžkou nemocí
- píše reflexivní lyriku, používá uvolněný nerýmovaný verš, rytmizovanou prózu, úvahy, bilancování
Koncert na ostrově
- báseň oslavující krásu žen, „Halleyova kometa“
období 70. a 80. let
- zařazen mezi disidenci a jeho práce jsou zakázány a nesmí vydávat oficielně téměř nic

Morový sloup

sbírka napsaná na vysoké úrovni
- smutná až trpká poezie, reagující na události z roku 1968
- náhled moudrého člověka žijícího v socialistické diktatuře, píše co ho trápí
- má i filosofickou rovinu (život, smrt), používá metafory (útočí proti komunismu)
Deštník z Piccadilly
Býti básníkem
- bilanční sbírka, v kt. se odmítá smířit se svou nemocí a stále ho přitahují ženy
- píše však i o smrti, hodnotí svůj celý život, kt. určovaly víno, ženy a zpěv
- blíží se básni v próze
próza:
Všecky krásy světa
- vzpomínková kniha (setkání se zajímavými lidmi), autobiografické dílo
- evokuje jeho pocit radosti, bolesti krušných životních okamžiků a pomíjivosti, o tom, jak
získává představu o poválečném světě
- vyšla v samizdatu a v r. 1982 v oficiálním vydání
MORAVA

Proměna

dlouhé, prolínání 2 pásem o obavě ze zániku naší planety
1. pásmo - člověk prožívá klidné letní odpoledne v Praze
2. pásmo - alegorický příběh dávných mýtů o Daidalovi a Ikarovi (podle Ovidia)
- o tom, že stále budeme porušovat, to co nám je zakázáno
Romance pro křídlovku
- autobiografické poema (dlouhá lyrickoepická báseň o něm)
- používá moderní, přirozený jazyk, velkou roli hraje příroda
- ve svých vzpomínkách se vrací do svých studentských let, jak se a prázdniny vracel domu,
a jak sem přijíždějí kolotoče. Zamiluje se do dívky a když se příští rok opět vrátí, a opět
přijedou kolotoče, zjistí, že dívka je už mrtvá
- nikdy se už z jeho paměti neztratí, jeho první velká láska
divadelní hry (dramata):
Oldřich a Božena
- pohled na české dějiny
hry ze současnosti
Srpnová neděle
Křišťálová noc
- o konfliktech mezi starou usedlou a rezignovanou měšťáckou generací a mladou generací, kt. touží vše prožít (Hrubím těmto lidem fandí)  kritika měšťáctví

JOSEF KAINAR

básník, dramatik, autor poezie pro děti, byl ovlivněn skupinou 42 a skupinou kolem časopisu Květen
za okupace:
Nové mýty
- básnická sbírka výrazně ovlivněná Skupinou 42, plna sarkasmu a ironie
obsahuje báseň Stříhali dohola malého chlapečka - vystižen konec puberty a vstup do dospělosti
po válce psal socialistickou poezii (vítězství pracujících):
Český sen
- sbírka, kt. obsahovala jednoduché básně, kt. každý rozuměl, byly však kvalitnější než současná jiná díla
po r. 1956 (odhalení kultu osobnosti) začíná psát ve starém stylu, podle skupiny 42 sbírky:
Člověka hořce mám rád
- se všemi chybami mám člověka rád
Lazar a píseň
poezie všedního dne - jazykově experimentální, obsahuje hovorové prvky, slang, o lásce a pokušení
Moje blues
- obsahuje nespisovné prvky, hovorové výrazy
- o celém životě - smrti, životních překážkách, o tom, jaký ten život byl

VLADIMÍR HOLAN

nejvýznamnější básník 20. století u nás, vychází z existencialismu (1. republiky)
vyjadřuje se složitě, introvert, jeho poezie je velmi filosofická
v 50. letech své dílo nezveřejňuje, pokračuje však ve složité lyrice (měl těžce nemocnou dceru), v níž je citelný nešťastný pohled na osud lidí a dobu, ve které žijí
v roce 1963 začíná opět publikovat a vydal soubor povídek:
Příběhy
- soubor básnických povídek (používá metafory)
- povídka: Terezka Planetová - starší lékař vzpomíná na setkání s dívkou (nostalgické)
- úvaha nad tím, jak je život pomíjiví, všechno krásné končí
Mozartiana
- básnická sbírka psaná volným veršem (nemusí se rýmovat)
Noc s Hamletem
- básnická sbírka
Na postupu
- subjektivní lyrika v meditativní rovině, psaná volným veršem
- básník by měl být pravdivý, měl říci co cítí
FRANTIŠEK HRUBÍN
básník, dramatik, zakladatel moderní poezie pro děti
pocházel z chudého kraje Posázaví, ovlivněn půvabnou přírodou okolí Sázavy a sociálním postavením
po válce - přivítal socialismus - nějakou dobu psal socialistickou poezii:
Hirošima
- lyrickoepická sbírka - upozorňuje na nebezpečí nové války (spor mezi východem a západem), propojuje tuto událost s životem na pražském předměstí
Můj zpěv
sbírka socialistické poezie (není budovatelská) - melodická, citová
- vyjadřuje radost člověka, že žije v socialismu

JAROSLAV SEIFERT (1901 - 1986)

v 80. letech získal Nobelovu cenu (komunisté si utrhli velkou ostudu)
disident, nesměl nic nového vydávat, vše podléhalo cenzuře
v samizdatu (Petlice) vydal:
Morový sloup
depresivní a skeptická poezie, reagující na události r. 1948
- reflektuje nesvobodu 70. let
Deštník z Piccadelly
- sbírka básní o tom, že nechce žít nesvobodný život

samizdatová nakladatelství (rozmnožovatelská střediska - vše si kopírovali):
LUDVÍK VACULÍK
- zakladatel samizdatového nakladatelství Edice Petlice
OLGA A VÁCLAV HAVLOVI
- zakladatelé Edice Expedice
exilové časopisy: Vokno, Revolver Revue
80. léta
Gorbačov - uvolnění komunismu
písničkářská linie - bojovná
rozvíjel se klubový divadelní život (pod hlavičkou Svazu armády), hraje se folková hudba v klubech
písničkáři: Jaroslav Hutka, Jaromír Nohavica, Jiří Dědeček Karel Kryl - počátky jeho tvorby po r. 1968 - píseň: Bratříčku, zavírej vrátka - odpor proti okupaci
- psal protestní písně
kluby:
Jonáš klub (spjat se Semaforem) - vystupovali zde, ti kt. oficiálně vystupovat jinde nemohli
Lipnice nad Vltavou - koncerty folkových zpěváků (Nohavica)
pomalu končí doba normalizace, lidé mají existencialistické pocity

60. Léta

nástup i mladé generace:
přichází s experimentem (zajímavé) - experimentují s jazykem
vytvářejí subjektivní poezii (osobní, o jejich vztahu ke světu), jsou skeptičtí a ironičtí
používají nespisovnou češtinu, vulgarismy
odmítají výrazy starší generace (stereotypnost)
vznikají písňové texty, kt. jsou poezií: J. Suchý (Semafor navazuje na Osvobozené divadlo V+W), Jan Vodňanský
starší generace:
- autoři se snažili vyrovnat s 50. lety (nástup komunismu) - např.: Holan, Kainar, Mikulášek
70. Léta (doba normalizace)
paradox: nic nebylo normální, ale normalizace proto, že se vše vracelo k 50. létům
snaží se odstranit vše co bylo odkloněno od normy
vytvářeli poezii, kt. přitakávala socialismu (konec pokusů, experimentů, všeho zajímavého)
poezie se rozvíjí ve třech směrech: oficiální (podléhá cenzuře), samizdatová (ineditní) a exilová
autoři ve svých dílech často vzpomínají, např.:

Vývojové etapy české poezie od osvobození do současnosti

Skupina 42
skupina literátů a výtvarníků, kt. se snažili najít ve své tvorbě smysl lidské existence, porozumět světu, v němž žijí
pojmenovávali skutečnosti přímo tak jak je (není sentimentální), neužívali metafory, zaznamenávali banální každodennosti všedního dne, periferie měst i životů (řeč ulice, žádný patos - nepřirozená nadsázka), často se stavěli do role svědka chladně zaznamenávajícího okolní svět, odmítali lyrismus dojmů a nálad
představitelé: Jiří Kolář - básník, výtvarník (koláže), překladatel Josef Kainar, Karel Teige
organizátor skupiny: Jindřich Chalupecký
1945 - vyvrcholení Českého národního povstání a osvobození Prahy Rudou armádou - oslavy Stalina a SSSR
9. 5. 1945 - obnovení samostatné Československé republiky
50. Léta (začínají po r. 1948 - vítězný únor)
rozmach komunismu, období budovatelské poezie  např.: Pavel Kohout
v 2. polovině 50. let změna (po odhalení kultu osobnosti)
časopis Květen - publikoval poezii všedního dne od skupiny básníků navazujících na skupinu 42, např.: Miroslav Holub, Karel Šiktans

JIŘÍ ORTEN,

vlastním jménem J. Ornstein
básník, prozaik, existencionalista, žid
okupace začala r. 1939, uvědomil si, že nemá žádnou budoucnost, proto psal pesimisticky
pro svůj židovský původ vyloučen z konzervatoře  publikuje pod cizími jmény (Karel Jílek, Jiří Jakub)  zahynul v 21 letech pod koly německé sanitky
Cesta k mrazu
Ohnice
posmrtně vydává sbírky:
Elegie (žalozpěv)
- cyklus poznamenaný tragikou nešťastné lásky
Deníky
- deníkové záznamy zachycující úryvky básní, veškeré nápady o zaujetí (nejvíce ceněné dílo)
existencionalismus - filozofická tendence, kt. vznikla po 1. světové válce a po 2. světové válce se ještě prohloubila  všechno bylo zničeno válkou a jemu se zdálo, že lidská společnost je schopna všeho špatného, a proto se bojí projevit své city a zatlačuje je, nekomunikuje  vyjadřuje úzkost, strach a nejistotu)  láskyplný vztah ke všem věcem mizí a nastupuje beznaděj

VLADIMÍR HOLAN

pokračovatel Březiny, začal publikovat ve 30.letech
vlastní originální výraz - nezapadá do žádného proudu (minul ho surrealismus i proletářská poezie)
používá neologismy (nová slova) a má velmi bohatou metaforiku (obrazné vyjádření pojmu) a fantazii
vychází z expresionalismu  posedlí zvukem a tvarem slova, jímž proniká do tajemství života  za věcmi se skrývá něco o čem ještě nevíme
1. pol. 30. let - poezie metafyzického (Aristoteles) rozměru
- vše se pohybuje na rozhraní snu a skutečnosti, přeludu a procitnutí z něho, skutečné tvary věcí v jejich vysněnou podobu  zaměřeno k básníkovu nitru na rozhraní vědomí a podvědomí
Triumf smrti
- nerytmické verše, proniklé duší a přírodou,
Kameni přicházíš
konec 30. let - vyjadřuje odsudek mnichovské zrady i pocity uraženého národa
- básně jsou nyní výrazné a povzbudivé, mizí metafyzika a nastupuje jasný a jednoduchý verš
Září 1938
Katolický proud

JAN ZAHRADNÍČEK

redigoval katolický časopis Akord, nakladatelský redaktor v Brně
poezie vycházela z tragického životního pocitu  ve svých dílech používá symboly smrti, hořkosti a smutku,
díla obsahovala hlubokou náboženskou víru, motivy smrti
Pokoušení smrti
- smrt jako klíč k pochopení života i jeho radostí
Jeřáby
- motivy tmy, větru, světla, listí, stromů a oblak symbolicky vyjádřené
- vyjadřuje něhu k světu jakožto dílu božímu
Pozdravení slunci!
- vyjadřuje vnitřní vyrovnání  konec nejistoty a mučivých stavů
JAKUB DEML
katolický kněz, básník, prozaik, kritik, překladatel, esejista (esej - odborná úvaha s uměleckými prvky)
přátelil se s O. Březinou, s kt. se později rozešel, pokládán za předchůdce surrealismu

Moji přátelé
- básně v próze (psáno do řádku, ale je zde mnoho básnických prvků)
- o květinách - květiny používá jako zástupné symboly
- vyjadřuje jimi pocity, vztahy a otázky smrti, lásky
Miriam
- milostná poezie v próze, vyjadřuje vášnivou lásku k jedné ženě
- je to absurdní, tato próza nebyla pro nikoho přijatelná - byl katolický kněz
Hrad smrti
Tanec smrti
- epická díla, v kt. se objevují básnické a filozofické prvky
Zapomenuté světlo
- povídka, poválečná, zfilmovaná, spadá do období 50. let

KONSTANTIN BIEBL

Zrcadlo moci
- vleká básníkova krize trvající 10 let
Spirituální proud
FRANTIŠEK HALAS
byl zvláštní člověk, psal básně a pohádky pro děti
individualista, měl tragický životní pocit  měl pocit, že život je jen o tom, že se těšíme na smrt
nikdy nepsal žádnou konkrétní poezii (báseň Hřbitov - smutná, depresivní)
poezie složitého vyjadřování – začátek 30. let
- sbírky obsahují metafory, skryté výrazy
vyjadřují smutek, osamělost, nedůvěru, motiv smrti (jeho inspirace - noc, měsíc, podzim, hřbitov …)
Sépie
- první Halasova sbírka naplněna melancholií a hořkostí
Kohout plaší smrt
- název pochází od anglického básníka - kohout jako usvědčovatel zrady
Staré ženy
- z prchavé krásy zbyly jen zedřené ruce, smutek a opuštěnost
konec 30. let - ohrožení fašismem
- za občanské války navštívil Španělsko a zapojil se do protinacistického hnutí v době války
Dokořán
- reaguje na válku ve Španělsku
Torzo naděje
reaguje na září 1938 (Mnichov)

Surrealismus

zakladatelem:
André Breton – básník, prozaik a teoretik - stanovil pevný systém, kt. obsáhl všechny dobové otázky
- vycházel z učení Sigmunda Freunda (rakouský lékař, kt. zkoumal podvědomí)
- malíři: Salvador Dalí (Španělsko), Juan Miró (Španělsko), Max Ernst (Němec, působící ve Francii)
1924 - Manifest surrealismu (Nezval, Taige)
- vychází z bohaté fantazie, nezávislé na realitě, vznikají snové krajiny, fantazijní řetězce, automatické texty (vnitřní umělcovy asociace), někdy působí i velmi drasticky a morbidně
VÍTĚZSLAV NEZVAL
přechod k surrealismu - ztrácí hravost, konec 20. let, začátek 30. let
básně plné lásky a smutku:
Skleněný havelok
Zpáteční lístek
Sbohem a šáteček
surrealismus - období první poloviny 30. let
Absolutní hrobař (automatické texty, metafory)
Žena v množném čísle
revoluční divadelní hra:
Milenci z kiosku
současně ve stejné době napsal, ale není to surrealismus:

JAROSLAV SEIFERT

básník, prozaik, novinář, překladatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
žil na Žižkově, byl členem Devětsilu (jeden ze zakladatelů), měl rád víno, ženy, zpěv
publicista (v Rudém právu), později redaktor satirického časopisu Sršatec
Město v slzách
Samá láska
Poetismus
1924 - Manifest poetismu vytvořen Nezvalem a Teigerem, specifický český směr inspirovaný Apollinairem
- velký vliv měl Čapkův překlad knihy Francouzská poezie národní doby
poetismus je optimistický, používá emoce, fantazii, imaginace (představy), metafory, asociace (vybavení zvuku)
- používá motivy: exotika, dálky, cirkus, noční život, velkoměsto
JAROSLAV SEIFERT
Na vlnách TSF (bezdrátová telegrafie),
Slavík zpívá špatně
období subjektivní (intimní) lyriky - 30. léta (vyjádření vlastních pocitů)
- melodické verše, není metaforická, jazykově není složitá, lehce melancholická a nostalgická (vzpomíná na něco krásného, co už se nevrátí) - sbírky: „Jablkem z klína“, „Ruce Venušiny“, Jaro sbohem

VÍTĚZSLAV NEZVAL

narodil se na Moravě
zvláštní typ člověka = hédonický (renesanční) typ, (vychází z antiky, hedové - slast)
- člověk, kt. žije rád, žije naplno, je veselý, přátelský, důvěřivý
hodně cestoval, měl spousty přátel ve světě, překládal z mnoha jazyků španělština, francouzština, němčina, ruština
básnické sbírky:
Podivuhodný kouzelník
o básníkovi, o tom, jak se narodil a proč je na světě  aby ukazoval, že žít se má naplno
- používá mnoho metafor
Edison
- postava Edisona byla zosobněním kladných sil, používá refrény a kontrasty života a smrti
Papoušek na motocyklu
- symbolické vyjádření poetismu, „Abeceda“, „Akrobat“

KONSTANTIN BIEBL
křehký lyrik, autor lidské hluboké poezie, členem Devětsilu - nejbližší přítel J. Wolker
účastník 1. sv. války  jako středoškolák odveden, raněn na balkánské frontě, zajat a odsouzen k smrti  podařilo se mu uprchnout, ale prožité útrapy v něm zanechaly trvalé stopy depresivních nálad  spáchal sebevraždu
velmi rád cestoval, lákaly ho dálky (Afrika, Asie)
díla z období poetismu - motivy cestování, dálek, orientu
Zloděj z Bagdadu
Zlatými řetězy
- zvukové asociace (básně: Skála, Akord)
S lodí, jež dováží čaj a kávu
- ohlas cesty na Cejlon, Sumaru a Jávu, motivy jsou domorodé ženy a exotika
Nový Ikaros
(Ikaros byl bájný letec, zvídavý, lákala ho svoboda) - obsahuje asociace a volný verš

JOSEF HORA

novinář (nejdříve sociálně demokratickým, později komunistickým v Rudém právu), později redaktor Českého slova, publicista, básník, překladatel hlavně z ruštiny (Puškinův Oněgin)
člen Devětsilu  v počátku jeho tvorby proletářská poezie
typická bohatá metaforika (metafora - obrazné vyjádření pojmu - přímé pojmenování) - nemůže se vyjádřit přímo
sbírky:
Itálie
Struny ve větru
objevuje se zde subjektivní lyrika (vyjádření vlastních pocitů), vyjádření melancholie (lítost, trudomyslnost)
Máchovské variace (1936)
vydáno na sté výročí Máje (1836)

Domov
- opouští subjektivní lyriku, koncem 30. let reaguje na ohrožení vlasti
Jan Houslista
- metaforicky vyjádřen vztah umělce k rodné zemi
JINDŘICH HOŘEJŠÍ
narodil se v pražské proletářské rodině, roku 1905 odešel bez financí do Paříže
za války se ocitl na ruské frontě, pak pracoval jako úředník a redaktor Děvětsilu, překládal francouzské knížky
Hudba na náměstí
Života bído, ty nejsi dědičná

STANISLAV KOSTKA NEUMANN

jeden z buřičů  „rebel od přírody“  protest proti společnosti
jeden z vůdců studentské a dělnické omladiny  zatčen a 14 měsíců vězněn (politicky)
základní témata:
dekadence (protestuje proti společnosti svým chováním, sahá na otázky tabu, šokuje společnost) a satanismus (žít svobodně a nebýt omezován) - sbírka: Satanova sláva mezi námi - obhajuje život člověka
anarchismus - založil vlastní časopis Nový kult (kult - způsob uctívání) - pryč se starou společností
„Sen o zástupu zoufajících“ - zájem o sociální rozdíly
vitalismus (vita – život) vznikl jako kontrast k válce, ukazuje, že život je hezký a stojí za to
„Kniha lesů, vod a strání“ - sbírka přírodní lyriky z doby jeho života v Bílovicích u Brna (Svratka)
civilizační poezie = česká obdoba futurismu
Nové zpěvy
- z prostředí velkoměsta, práce, vynálezů, nadšen civilizací, technikou
např.: Chvála rotačky, Zpěvy drátů (nadšen z elektrického proudu)
proletářská poezie
Rudé zpěvy
- politická lyrika
Anti-Gide
kriticky reaguje na Gidovu (francouzský spisovatel) kritickou reportáž o sovětském svazu,
sám plný iluzí o sovětském svazu

JIŘÍ WOLKER

pocházel z Moravy, byl ze zajištěné rodiny, rozmazlován matkou, vyrostl v křesťanské rodině - vše přijímá s pokorou
básník, prozaik, člen Devětsilu, psal literární a kritické stati (stať - publicistický styl)
Host do domu
- pokorný pohled na svět, láska k živému i neživému, soucit s chudými a trpícími
- naivní, soucitní, vyjadřování je jednoduché - vychází z lidové poezie
- básně: Poštovní schránka, Svatý kopeček (závěrečná báseň, píše v době, kdy se dostává na studium do Prahy, kde na něj působí proletářská poezie)
Těžká hodina
- poslední sbírka, píše ji v době kdy už je velmi nemocný a velmi vnímá sociální otázky
- sociální balady (tragický konec má na svědomí společnost)
Balada o očích topičových - o pracovníkovi elektrárny, kt. při práci oslepl a chce ukázat, že to nebylo neopatrností, ale že to bylo vinou špatných pracovních podmínek
Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti, O roentgenu (ukazuje sociální rozdíly)
pohádky:
O milionáři, který ukradl slunce
- o bohatém nadutci, který si myslí, že může mít všechno (i slunce)

Přehled české poezie 1. poloviny 20. století

1.etapa - působí směry 90. let
a) Česká moderna - symbolismus, dekadence, naturalismus, impresionismus (Sova, Šalda aj.)
b) Generace buřičů - anarchismus a satanismus (Dyk, Šrámek, Toman, Bezruč, Gellner)
2.etapa - civilizační poezie = česká obdoba futurismu - např. Nové zpěvy - S. K. Neumann
3.etapa - vliv první světové války - antimilitarismus - např. Modrý a rudy - F. Šrámek, Pohádky naší vesnice - V. Dyk
4.etapa - vitalismus - např. Kniha lesů, vod a strání - S. K. Neumann, Splav - F. Šrámek
5.etapa - proletářská poezie - v roce 1920 vznik Devětsilu - např. S. K. Neumann, Wolker, Hora, Hořejší, Seifert
6.etapa - poetismus - v roce 1925 Manifest poetismu (Karel Teige)
- např. Na vlnách TSF - Seifrt, Akrobat - Nezval, Zloděj z Bagdadu - Biebl
7.etapa - surrealizmus - počátek 30. let (Nezval - Absolutní hrobař)
- spirituální (Halas, Holan)a katolický proud (Zahradníček, Deml)
8.etapa - konec 30. let - Mnichov a nebezpečí okupace
- např. Matka naděje - Nezval, Torzo naděje - Halas, Září 1948 - Holan
9.etapa - vlastní okupace 15. 3. 1939
- např. Naše paní Božena Němcová - Halas, První testament - Holan, Korouhev – Zahradníček
Proletářská poezie

Česká meziválečná poezie

Historický kontext
1917 - Velká říjnová socialistická revoluce
1918 - konec 1. sv. války, zformování samostatného Československa - první republika - Masaryk prezidentem
- ekonomické a sociální problémy  kritika  sociální propad, spor mezi dělníky a kapitalismem
1920 - boj o Lidový dům (dnes sídlo ČSSD v Hybernské ulici)
1921 - vznik komunistické strany, vytvořený z levicově orientovaných sociálních demokratů, silně ovlivněn SSSR
- mnozí umělci začínají sociálně cítit
1922 - vznik Sovětského svazu
1924 - umírá Lenin a nastupuje Stalin
1920 - vznik spolku Devětsil (sdružení umělců se sociálním programem proletářské poezie, hájí dělníky)
- členové např.: Vančura, Seifert, Hora, Hořejší, Neumann
- umělci upřednostňovali angažovanost před uměleckou kvalitou (= sloužím dělnické třídě)
program: dělnický boj za spravedlnost, dělník je středem světa, výzvy k revoluci (motivy revoluce)
- základní sbírkou: S. K. Neumann - „Rudé zpěvy“ - typická proletářská poezie
motto: „Svatá třídní nenávist“ - třídní: kapitalisté, dělníci - svatá  dělníci mají právo nenávidět kapitalisty

FRANTIŠEK GELLNER

- redaktor, karikaturista
- texty pro kabarety, satirické fejetony  satira, ironie
- písňová forma
PO NÁS AŤ PŘIJDE POTOPA
RADOSTI ŽIVOTA

KAREL TOMAN
- vl. jménem Antonín Bernášek, vycházel ze symbolismu
- vášnivý temperament
TORZO ŽIVOTA
SLUNEČNÍ HODINY
MĚSÍCE
POHÁDKY KRVE

FRÁŇA ŠRÁMEK
- nejvíce k anarchismu, x válkám
MODRÝ A RUDÝ
ŽIVOTA BÍDO, PŘEC TĚ MÁM RÁD
- láska, přátelství, příroda, fandí mládí
SPLAV
STŘÍBRNÝ VÍTR
- román, problémy v mládí
MĚSÍC NAD ŘEKOU
- divadelní hra

PETR BEZRUČ

patří ke generaci buřičů, ale stojí mimo – nikdy se nezařadil do žádné skupiny – samotář
- vl. jm. Vladimír Vašek- pošťák, žil na Ostravsku- horníci – sociální bída, německý, polský kapitál  národní
problémy
SLEZSKÉ PÍSNĚ
- sbírka básní 1. sociální balady- Maryčka Magdonová, Kantor Halfar, Ty a já, Horník
2. lyrické – Jen jedenkrát (o sobě sám)












Prokletí básníci
- proklínali století ve kterém žili
CHARLES BAUDELARIE
- překladatel (měl vlasy obarvené na zeleno)
KVĚTY ZLA
- Zdechlina (hledal krásu v ošklivosti a ošklivost v kráse)
- Ó já tě zbožňuju
MALÉ BÁSNĚ V PRÓZE

PAUL VERLAINE
SATURNSKÉ PÍSNĚ (básně)

JEAN ARTUR RIMBOAD
- psal od 16 do 20 let
- tulák, živil se jak uměl
- alkohol, drogy
OPILÝ KORÁB
– autobiografická báseň

OTAKAR BŘEZINA

v Jaroměřicích na Moravě, učitel, asi teplej  nedokázal navázat vztahy  nešťastný  tragický život
TAJEMNÉ DÁLKY
SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ
VĚTRY OD PÓLŮ
STAVITELÉ CHRÁMŮ
RUCE
Dekadence

- v Anglii- mladí šlechtici, které štvaly přesná pravidla  vznikl z naprostého pocitu zoufalství  porušování konvencí – např. pohřební hostiny

- časopis „Moderní revue“ – zájem o gotiku a kult smrti
ARNOŠT PROCHÁZKA
- kritik
JIŘÍ KARÁSEK ZE SVOVIC
vll. jm. Josef Karásek GOTICKÉ DUŠE, HOVORY SE SMRTÍ


KAREL HLAVÁČEK
POZDĚ K RÁNU
- smutek, zoufalství, bezmoc, nic nemá cenu, melancholie euforie, hudebnost, podzim
MSTIVÁ KANTILÉNA
HRÁL KDOSI NA HOBOJ

Naturalismus
naturalismus – šokující popisy – barev, vnitřnosti, deliria

VILÉM MRŠTÍK

ml. student přijede z venkova do Prahy plný ideálů, není schopen najít kamarády, zklamán- umírá
KAREL MATĚJ ČAPEK - CHOD
TURBÍNA
- depresivní román, o rozpadu podnikatelské rodiny
KAPŠPAR LÉN MSTITEL
- dělník se zamiluje, musí na vojnu, když se vrátí je jeho milá kurva. Člověka, který ji k tomu dovedl zabije cihla. Kašpar je ovlivněn. Nakonec umírá a ona taky

Generace buřičů
- přelom století
- nic nového- špatná politika, samostatnost v nedohlednu, na povrchu je klid
- Toman, Gellner, Šrámek, Dyk, S. K. Neuman, Hašek
- provalovali blízko k anarchismu a satanismu
- bohémský život (hlavně v mládí)

VIKTOR DYK
- básník, politik, novinář
- v mládí radikální, ve stáří konzervativní
- nerudovsko-macharovský typ  ironický, skeptický
- city x rozumu  sebeironie
- ovlivněn anarchismem
MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ
- mstí se za smrt svého milého  postupně je udává, balada
SATIRY A SARKASMY
POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE
- politická satirická lyrika
VÁLEČNÁ TETRALOGIE
- napsal po válce  vlastenecké motivy, patetické
DEVÁTÁ VLNA
- intimní lyrika, osobní- rozporuplné pocity
KRYSAŘ
- próza původně staroněmecká legenda
ZMOUDŘENÍ PANA QUIJOTA
- divadelní hra

ANTONÍN SOVA

hlavně přírodní lyrika a intimní
KVĚTY INTIMNÍCH NÁLAD
- subjektivní lyrika
VYBOUŘENÉ SMUTKY
ÚDOLÍ NOVÉHO KRÁLOVSTVÍ
BÁSNÍKOVO JARO
- přírodní a subjektivní lyrika, barvy, symboly
JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME
ZPĚVY DOMOVA
- za 1. sv. války – zdůrazňuje národní tradice

Symbolismus

- 2. pol. 80. let 19. st. - Francie
- je založen na představách o skutečnosti
- emoce, city
- vnímání reality skrz pocity  velmi subjektivní

JAROSLAV KVAPIL

PRINCEZNA PAMPELIŠKA
LIBRETO K RUSALCE

FRANTIŠEK XAVER ŠALDA
- literární kritik
ŠALDŮV ZÁPISNÍK
- vlastní kritický časopis, celý ho dělal sám
- vyznával svobodu názoru  nabídl Fučíkovi práci v časopisu Tvorba
BOJE O ZÍTŘEK
- eseje- názory na umění, umělec má být individualista, originální, upřímný, původní
DUŠE A DÍLO
- literární portréty romantiků
O NEJMLADŠÍ POEZII ČESKÉ
LOUTKY A DĚLNÍCI BOŽÍ
- román
DÍTĚ
- divadelní hra

Časopisy konce století
- začínají vycházel obrázkové časopisy Zlatá Praha
Světozor
- modernější, romány ruských realistů na pokračování
Květy, Lumír, Švanda dudák,...

JOSEF SVATOPLUK MACHAR

Nerudovský typ  racionální typ- realista, individualita
- bankovní úředník, generální inspektor československé armády
- odmítal křesťanství, ctil antiku
- sarkastický, tvrdá kritika společnosti

Lyrika
COUFITEOR I.-III.
- společenská sarkastická lyrika, postoj člověka který nevěří v samostatnost ČSR
TRISTIUM VINDEBONA „Žalozpěvy z Vídně“
- politická poezie
ČTYŘI KNIHY SONETŮ
- pocity člověka který je sám

Epika
ZDE BY MĚLI KVÉST RŮŽE
- veršované příběhy nešťastných žen
SVĚDOMÍ VĚKŮ
- epický cyklus, křesťanství- špatné, antika- dobrá
(Galgata, Jed z Judey,V záři helenského slunce)



Impresionismus

- imprese = dojem
- ve výtvarném umění – barvy, světlo příroda

1895- Katolická moderna

Malířství
„krajina je stav duše“  impresionisté
Antonín Slavíček
Antonín Hudeček

Hudba
Josef Suk
Leoš Janáček
Antonín Dvořák

Umělecký styl
secese - Obecní dům, Čechův most, Bílkova vila, Fantova budova (Hl. n.)
- vznikl v Paříži 1890
- barvy bílá, zlatá, zelená
- dekorace- rostlinné motivy (kosatce, lilie, lekníny)
- živočišné motivy (hmyz, pávi, šperky)
- ornamenty

Antonio Gaudí - památky v Barceloně- Chrám nejsvatější trojice – nedostavěno, zvířecí motivy
Ladislav Šaloun - Jan Hus (Staromák)
Stanislav Sucharda- Palackého pomník
František Bílek - Bílkova vila


Pohádkové motivy

Literární moderna, básnické směry na přelomu století

Česká literární moderna
90. léta 19. století
Krize obrozeneckých ideálů, polická krize
Studenti se přikláněli k anarchismu
Procesy s „omladinou“- vymyšlené

1894- Nová doba- časopis- Macharův článek – vyvolal spor o Hálka- označil ho za druhořadého Neruda je
kvalitnější 
1895- Česká moderna- sdružení básníků spojených programem
1) odmítají vlastenecké ideály
2) odmítají angažovanost v umění
3) chtějí uměleckou individualitu
4) přejímají francouzské moderní umění (vzor ve Francii)
5) kritičtí k soudobé politice
- manifest (1. pokus sjednotit mladé umělce) vytvořili- Machar, Šalda
podepsali- V. Mrštík, Sova, Březina

MEČ DAMOKLŮV

vydán posmrtně; sbírka odráží básníkovy duševní stavy před chorobou, hrozivé předtuchy osudové rány (mečem), pocity úzkosti, že zákeřný osud číhá, aby zasáhl svou oběť  prosí o svou smrt
CO ŽIVOT DAL
SONET SAMOTÁŘE
ČAROVNÁ ZAHRADA
JAK TÁHLA MRAČNA
MOTÝLI VŠECH BAREV
OKNA V BOUŘI
dramata:
HIPPODAMIE
(zhudebnil Fibich) čerpá z řeckých mýtů, které obměňuje (námluvy a smrt Penelopy)

NOC NA KARLŠTEJNĚ
(zhudebnil Zdeněk Fibich)
veselohra s historickým námětem o 3 jednáních, zpracována i jako filmový muzikál
vtipné zápletky o Karlově žárlivé manželce, kt. vnikne přes zákaz do hradu - převlečená za panoše

JULIUS ZEYER (1841 – 1901)

epik, básník, dramatik a prozaik, psal ve stylu novoromantismu (silný milostný příběh; děj se odehrává ve středověku)
plachý; vyrůstal jako samotář v bohaté rodině  četl pohádky  romantická tvorba  romantický styl
hodně cestoval - záliba v cizích látkách, zájem o historii román z idealizovaného prostředí rytířské Francie, používá archaismy a historismy

TŘI LEGENDY O KRUCIFIXU
legenda, kt. vypráví o Samkovi, kt. se naučil řeči ptáků; po životě plném strastí dojde
do kláštera, kde pracuje za zahradě; mnichové jim pohrdají, ale Samko získává za přítele Krista
JAN MARIA PLOJHAR
- romantický příběh ze současnosti
DŮM U TONOUCÍ HVĚZDY
(depresivní román) - člověk není schopen zhodnotit svůj život
VYŠEHRAD
- epický příběh inspirovaný pověstmi
RADÚZ A MAHULENA
(drama, hudba Josef Suk)
romantická pohádka podle slovenského námětu; vypráví o princi Radúzovi, kt. zabil bílého jelena princezny Mahuleny ze sousedního království; za to je uvězněn, ale M. ho osvobodí; ona je pak zakleta ve strom; nakonec vše končí dobře, koná se svatba

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK

původně ruchovec pak přešel k lumírovcům, vedoucí redaktor časopisu Lumír
lyrický básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu, hluboká procítěnost veršů
poezie je velmi melodická s prostými a jasnými verši, vyjadřuje odstíny v citech a náladách, střídmý jazykový výraz
byl překladatel (hlavně z angličtiny, ale i norštiny, švédštiny, španělštiny, ruštiny, polštiny) = 23 Shakespearových her
témata: domov, dětství, vesnický život; ruchovská témata
jeho poezie se vyznačuje velkou citovostí

NA PRAHU RÁJE
SVĚTLOU STOPOU
SELSKÉ PÍSNĚ A ČESKÉ ZNĚLKY
- ruchovské téma
rolník (= sedlák) = ideál pracovitého a charakterově čistého člověka
obsahuje lyrické básně s venkovskou a sociální tématikou, hlavní postavou je rolník, což je ideál člověka, kt. je naprosto čistý, nezkažený, spravedlivý, pokládá ho i za moudrého; zdůrazňuje sepjetí s přírodou (v některých básních vstupuje on sám do děje  autostylizace - ztotožňuje se s rolníkem)

NA HROBECH INDIÁNSKÝCH
(sbírka básní)
reakce na poměry v Americe, kde útlak Indiánů mu připomíná poměry ve vlasti

JAROSLAV VRCHLICKÝ

vlastním jménem Emil Frída
nejvýznamnější z Lumírovců, chtěl vytvořit poezii, která by se rovnala evropské
básník (lyrický i epický), dramatik, překladatel - překládal (uvádí ve známost řadu autorů)
z francouzštiny - V. Hugo, tzv. prokleté básníky;z angličtiny - sonety od Shakespeara;z němčiny a polštiny
psal intimní, přírodní, reflexní lyriku, obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)
estetická kvalita poezie s výrazným motivem vlastenectví
hledal harmonii  svůj život prožívá ne přežívá
upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě
vnesl do poezie nové formy a nové náměty  zavedl sonet do české poezie (báseň s pravidelným počtem slok)
díla epická:
ZLOMKY EPOPEJE LIDSTVA
- cyklus sbírek, pokouší se postihnout vývoj lidstva (morálku, vztahy mezi lidmi aj.
- např. Duch a svět, Mythů, Selské balady aj.






díla lyrická
hlavními tématy lyrických děl jsou: láska, ženy a umění

ELIŠKA KRÁSNOHORSKÁ

psala libreta k Smetanovým operám („Hubička, Tajemství, Čertova stěna“)
překládala (Puškin, Mickiewicz, Byron)
první bojovnice za ženská práva (založila 1.ženské gymnázium = Minerva)

Lumírovci
byli představiteli tzv. Kosmopolitního (nadnárodní) směru
autoři mají zpracovávat témata i jiných autorů, poznávat historii
tvrdili, že náš národ má právo poznávat i jiné literatury, cizí autory
1877 - vznikl literární časopis Lumír, do kt. přispívali
- kontakt se světovou literaturou, hodně překládali
- orientace na západ - románské (ital., francouz., španěl.), anglosaské (angličtina, němčina)
- Schliemann objevil Tróju (v dnešním Turecku)
program:
zájem o antiku + o starověk (Starověká Čína,Egypt), o počátky křesťanství
zájem o primitivní kultury (kultury, kterých se nedotkl civilizační posun), o gotiku
cíl:
úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, nové formy poezie = poezie lyrická (intimní)
požadavek umělecké svobody (preferovali umění do literatury)
objevovali nové formy v literatuře, objevili sonet
autoři: Josef Václav Sládek, Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer

SVATOPLUK ČECH

básník a prozaik, považován za národního básníka (odpovídal své době)
zajímali ho politické, národní, a sociální otázky, zpracovává pouze česká témata
byl redaktorem Květů, nejvýraznější představitel Národního směru, novinář v časopisu Osvěta - přispívá články
ve své tvorbě zdůrazňuje cítění k národu - vlastenectví
vlastenecká poezie (řeší národní otázky, je historická):

HUSITA NA BALTU
spanilé jízdy Husitů, husitské období líčí růžovými barvami

POLITICKÁ POEZIE
alegorické básně (jinotajné) - panslavistická myšlenka (spojení všech Slovanů):

EVROPA
dramatická epická báseň, Evropa je jméno lodi, na níž odplouvají do vyhnanství političtí vězňové
spor mezi anarchisty a revolucionáři končí zkázou lodi

SLÁVIE
Slavie je také jméno lodi, na níž plují zástupci jednotlivých slovanských národů. Vznikají rozpory, především nevyřešený poměr mezi Poláky a Rusy, nakonec se sjednotí, aby čelili vzpouře lodníku, představujících pohromu a vše dobře dopadne
sociální poezie (díla ze současnosti):

VE STÍNU LÍPY

líčí idylický život na venkově

LEŠETÍNSKÝ KOVÁŘ
líčí změny na českém venkově a sílící odpor proti tlaku něm. Kapitálu

VÁCLAV ŽIVSA

lyrická alegorických díla:
JITŘNÍ PÍSNĚ
NOVÉ PÍSNĚ
PÍSEŇ OTROKA

satira:
HANUMAN
namířeno proti napodobování cizích vzorů
„opičák“ žijící dlouho ve společnosti se vrací zpět do pralesa (uteče na ostrov, kde je hodně zvířat), kde napodobuje zvyky lidí je směšný, protože je chytrý stane se panovníkem (jako u lidí)
BROUČKYJÁDY
ucelená sbírka, kt. má dva díly:
Pravý výlet pana Broučka do měsíce,
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do 15. století
kritika českého maloměšťáctví, bezpáteřnosti, prospěchářství a falešného vlastenectví
používá zde spisovnou čeština a staročeštinu (mluva postav z 15.stol.)
Pan Brouček
měšťan z Prahy, v dílech je satira namířena proti němu, dělá , že všechno ví a zná
cizí názory vydává za své, kritizuje věci, kt. Nerozumí
chová se jako snob (přehlíží lidi ve svém okolí, všechno módní přijímá naprosto nekriticky)
velice rád pil, až se opil, pak někde usnul a zdálo se mu např. že je měsíci nebo v XV. století, dostává se i do období husitské války (přidává se ke straně, kt. vítězí  Kam vítr, tam plášť)
setkává se i s Žižkou - Pan Brouček se chová velmi zbaběle a Žižka prý prohlásí:
„Toho bohdá nebude, abychom takové měli potomky.“

NEWTONŮV MOZEK

stroji rychlejším než světelný paprsek

Ruchovci (70. a 80. léta 19. století)
1867 - rakousko-uherské vyrovnání (státy si vytvořili určitou autonomii)
- postoj Čechů: všichni ostatní za to můžou  Palacký: „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“
 chtěl pozdvihnout sebevědomí Čechů  Národní divadlo
1868 - položen základní kámen k Národnímu divadlu (národ sobě)  projev síly národa
- vznikl almanach Ruch na počest poležení základního kamene k Národnímu divadlu
- časopis Osvěta
- zastupovali tzv. národní směr - píší většinou vlastenecká díla a tvrdí, že spisovatel má psát pouze o svém národě,
své historii, jenom tématiku své vlasti


program:
ideje národního obrození (tzv. škola národní), dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká , úvahová, národní)
vraceli se do historie, do dob, kdy Čechům bylo dobře (Husiti, Národní obrození), propagovali vlastenectví
umění šlo do pozadí  hlavní byla politická situace
důraz na domácí tradice, slovanství, historismus, zájem o venkov – vlastenectví
cíl:
- dostat literatury vlastenecké touhy
autoři: Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská

Jakub Arbes

narodil se na Smíchově (chudá, tovární čtvrť  sociální témata), prozaik, novinář, žurnalista, redaktor Národních listů
nový prozaický žánr - romaneto - menší román (začátek – motiv záhady, konec – vědecké vysvětlení) – děj je zpomalován filozofickými a vědeckými pasážemi
sociální romány:
KANDIDÁTI EXISTENCE
sociální román, pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)

ŠTRAJCHPUDLÍCI
o textilních dělnících z pražských barvíren

MODERNÍ UPÍŘI
ilustruje myšlenku, že jedinec se může obohatit jen vykořisťováním jiných

ANDĚL MÍRU
- poslední román, tématika venkovského prostředí
romaneta:
SVATÝ XAVERIUS
děj se odehrává okolo obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše, vypravěč se setkává s člověkem, kt. vypadá jako člověk na obraze

KAROLÍNA SVĚTLÁ

rozená Johanna Rottová
kladla důraz na psychologii a na dramatickou výstavbu díla
silně na ni zapůsobilo přátelství s Boženou Němcovou (její učitelka), seznámila se s Nerudou
příběhy ženských hrdinek - vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)
bývá považována za tvůrkyni českého románu (rozsáhlejší dílo, více postav, delší časové rozpětí, střídají se časové roviny, proti povídce zdlouhavý děj)  romány byly už na vyšší úrovni, srovnatelná již s evropskou literaturou
vrchol tvorby: tzv.
JEŠTĚDSKÉ ROMÁNY
(5 románů)
Vesnický román
vypravuje o nešťastném manželství Antoše Jírovce, kt. přišel jako čeledín na statek, oženil se s ovdovělou rychtářkou, pokouší se řešit citové, náboženské a morální problémy; zabývá se vztahy mezi lidmi (v rodině)
Kantůrčice
výchovný vliv lásky venkovské dívky Enefy k Otíkovi, kt. za studií v Praze podlehl svodům velkého města a teprve očistným vlivem lásky se mravně očistil
Frantina
příběh o rychtářce Frantině, kt. potlačila svou lásku a zabila svého ženicha Apolína, když zjistila, že je vůdcem loupežníků; povinnost vůči společnosti
Nemodlenec
náboženské lidové proudy v Severních Čechách v josefínské době; vysoce oceňovala mravní sílu prostého lidu; v tomto románu píše: „Kdož chce lid poznat, pochopit a ocenit, nesmí se toho zaleknout, že má ruce hrubé, plné mozolů, že je vedrem opálen … Musí přisednout k jeho krbu a hledati v něm to jádro, z něhož vyrůstá jeho život rodinný, kořen to života národního.“
Kříž u potoka
objevují se zde stejné problémy jako v prvním románu, příběh Evičky Potocké, kt. se provdá do prokleté rodiny Potockých, E. svou obětavostí, láskou a přesvědčením zbaví rodinu prokletí, kd. se zřekne lásky k bratrovi muže

NA STATKU A V CHALOUPCE

bohatí lidé nejsou šťastní i když mají peníze, naopak chudí se mají moc dobře
charakterově jsou lepší lidé na vesnici, statku než ve městě
Jíra odchází z chaloupky (jeho otec byl při pytlačení zastřelen) na statek, kde se stane řezbářem a seznámí se s Lenkou (dcera sedláka). Lence zemře matka a její otec se znovu ožení. Jíra ze statku uteče zpět do chaloupky, kt. si opraví. Macecha nemá Lenku ráda, proto Lenka uteče za Jírou do chaloupky, aby se spolu zasnoubily. Lenka to jde oznámit domů na statek, kde najde opuštěného a těžce nemocného otce. Lenčinou péčí se otec uzdraví a chce jí a zeti dát statek, ale Jíra dá přednost chaloupce. Zde bydlí Jíra s Lenkou a otcem, když to macecha uvidí tak je zchvácena závistí a skočí do Vltavy, kde se utopí.
DIVADELNÍ HRY
KRÁL VUKAŠÍN
- hra, kt. bylo otevřeno Prozatímní divadlo
ZÁVIŠ Z FALKENŠTEJNA
- významná osoba českých dějin

ADOLF HEYDUK

zastánce československé vzájemnosti, psal lyrickou poezii (přírodní, vlastenecké i osobní)
cestoval po Kavkazu, Itálii a samozřejmě i Slovensku, k tomu jsou směřovány některé jeho sbírky

CIMBÁL A HOUSLE
citové vyjádření lásky ke Slovensku, spojený s odporem proti národním utiskovatelům

RUDOLF MAYER
ve svých verších zobrazuje rozpornost světa a ztrátu iluze, zejm. v časopisecky otištěné

ZNĚLKY NOČNÍ
postupně směřovala jeho poezie k objektivní vyrovnanosti

V POLEDNE
první naivní sociální balada, úvahy topiče o pomstě zaměstnavateli

VÁCLAV ŠOLC
zajímali ho sociální motivy:

PRVOSENKY
sociální tematika i oslava venkova

VÍTĚZSLAV HÁLEK

nevýznamnější Májovec, nejpopulárnější básník - milostná poezie a přírodní lyrika, realista, prozaik, dramatik
organizátor kulturního života (Umělecká beseda), redaktor - Národních listů; řídil - Květy, Lumír (literární časopis)
hledal harmonii, psal idylicky  soulad člověk a s člověkem; přírody s člověkem; přírody s přírodou
jeho dílo bylo ve své době nadhodnoceno
POEZIE
jednodušší než psal Neruda, nezabývá se sociálními problémy, díla jsou optimistická a veselá

VEČERNÍ PÍSNĚ
- optimistická sbírka milostných a radostných lyrik

V PŘÍRODĚ
sbírka přírodních lyrik

POHÁDKA Z NAŠÍ VESNICE
- sbírka epických balad, zachycuje rázovité typy z české vesnice - zobrazuje humorné
(Husar, Šotek) i smutné až tragické chvíle života venkovských lidí (Dražba, V lomech)
PRÓZA
povídky, kt. se odehrávají na venkově

NA VEJMÍNKU
dotýká se bolestné otázky výminkářů a tragických důsledků, k nimž vede zřizování výminku, probouzející v dětech bezcitnost vůči starým rodičům

MUZIKANTSKÁ LIDUŠKA
- smutný příběh Lidušky, kt. je zamilována do muzikanta Toníka, ale má si vzít bohatého
Krejzu Liduška se z nešťastného sňatku pomátne na rozumu

POVÍDKY MALOSTRANSKÉ

(soubor 13 tragikomických povídek, původně byly vydávány v časopisech)
zachycuje životě na Malé Straně (z dob Nerudova dětství a mládí)
podává velice přesné charakteristiky postav, prostředí a události (40. – 50. léta)
autobiografické prvky, převaha vypravování v ich-formě
začínají rozsáhlou povídkou:
Týden v lichém domě - líčí týden v malostranském domě, jeho obyvatele a jejich minulost
Přivedla žebráka na mizinu - o žebrákovi Vojtíškovi, kt. byl znám po celé Malé Straně; za to, že odmítl žebračku „babu miliónovou“, ze závisti rozšířila pomluvu, že je bohatý; lidé si ho proto přestali všímat, nic mu nedávali; hladem umřel
Jak si pan Vorel nakouřil pěnovku - pan Vorel se přistěhoval na MS a zřídil krámek - tam, kde nikde nebyl (porušil staré koleje); nikdo však od něho nechtěl kupovat (je cizí, mouka je
prý cítit kouřem); spáchal sebevraždu, našli jen pěkně nakouřenou pěnovku
O měkkém srdci paní Rusky - chodila na všechny pohřby plakat a pomlouvat, až jí to policie zakázala

PÍSNĚ KOSMICKÉ

(optimistické – naděje a důvěra v pokrok lidstva)
velice ovlivněn rozvojem věd, obdivuje rozvoj civilizace, oslavuje lidského ducha, v některých básních přirovnává národy k vesmírným tělesům, např. Jak lvové bijem o mříže

BALADY A ROMANCE
balada - ponurý děj, tragický konec X romance - veselá, rozjásaná, plná slunce, opak balady (zaměňuje je)
motivy: biblické, národní (Balada česká), tragické lidské osudy, typické balady (Romance helgolandská)

PROSTÉ MOTIVY
přirovnává proměny přírody k proměnám lidského života
sbírka rozdělena do čtyř částí - pojmenovaných podle ročních období, Jarní, Letní, Podzimní, Zimní

ZPĚVY PÁTEČNÍ
utřídil a vydal J. Vrchlický, obsahuje vlastenecké básně, dokazuje víru v budoucnost našeho národa
téma: národ, motivy: láska, bolest, lev, kalich
próza:
„Arabesky“ (mají větší hodnotu než Povídky Malostranské)
soubor krátkých povídek z konce 50. a začátku 60. let, zachycuje postavy se smutnými až tragickými osudy
obsahují prvek tajemna s lehce hororovým nádechem, kritika společnosti i sebeironie

TRHANI
povídka, nejrozsáhlejší prozaická práce (pokus o román)
příběh ze života dělníků na stavbě železnice, o trhanovi Komárkovi, kt. šťastně najde ženu, ale ztratí dítě

Májovci (60. léta 19. století)

almanach - sborník, ročenka, kalendář obsahující literární příspěvky různých autorů, často poprvé publikujících
r. 1858 „Máj“ - básnický almanach, vydán Májovci; vystupují proti němu Staročeši, protože to nebylo vlastenecké - mladí autoři, kteří jako první generace pochopili Máchu (navázali na něj)
- líbí se jim, jak Mácha chápe rozdíly mezi ideály a skutečností (byl na svou dobu moderní)
- ocenili jak Mácha dokáže vyjádřit to co cítí (pocit nemožnosti realizovat vznešené ideály)
- nebyli příliš vlastenečtí, naopak se spíše odkláněli, do popředí se dostává měšťáctví
- autoři: Neruda, Hálek, Světlá, Arbes, Hejduk, Podlipská, Mayer, Frič, Šolc
- přispěla i starší generace a podpořila mladé autory: Erben, Němcová, Sabina
program:
ocenili jako první realismus, odklon od idealizace, odklon od propagace národních ideálů (odvrat od min. k přít., od „českého“ pohledu k rozhledu světovému)
chtěli navázat kontakty s evropskou literaturou
zajímali je všelidské problémy (snaha dostat do literatury běžného člověka se všemi jeho problémy)
zajímala je sociální realita města a venkova
lidovost - srozumitelnost širším vrstvám
boj proti sociálnímu i národnostnímu útisku
svoboda umělecké tvorby (volba témat i zpracování)
cíl:
- dostat literaturu na evropskou úroveň
literární žánry - romány (próza), reflexivní lyrika (poezie), fejeton, soudnička (publicistika)
vznik sociální balady (špatný konec; působí společenské vrstvy)

JAN NERUDA

narodil se v Praze na Malé Straně, studoval práva a filozofii - novinář, básník, spisovatel;
tvůrce sociální balady, psal rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová), vynikající fejetonista
novátor české prózy - umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus
zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy
život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled
jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině

novinářská činnost:
redaktor Obrazů života, Rodinné kroniky, od 60. let v Hlase, pak již natrvalo v Národních listech
psal fejetony - v novinách psaný pod čarou) - pozorovatel života a lidí; zajímavá aktuální témata, živý jazyk, zvláštní druh humoru, který zajímá lidi
KAM S NÍM?
- pojednává o úklidu odpadu v Praze, 1. máj 1890 - o oslavě prvního máje.
kritik literatury a divadla
poezie:
byl skeptický (všechno kolem vidí špatně), ironický, provokativní, nenajdeme žádnou harmonii, žádné iluze
používá málo básnických obrazů, snaha o přesné vyjadřování
napsal 6 básnických knih:

HŘIBITOVNÍ KVÍTÍ
sociální tématika, velmi zkritizováno - zklamán a znechucen - na 10 let se odmlčel a nevydal žádnou sbírku
tato pesimistická a skeptická sbírka byla přijímána, ale i odsuzována

KNIHY VERŠŮ
obsahuje básně lyrické, epické a sociální balady
1.Dědova mísa (rodinné vztahy), Před fortnou milosrdných, Otci, Matičce, Anně (silný vztah k matce)

Literární tvorba generace májovců, ruchovců a lumírovcůHistorický kontext (v 60. letech 19. století)

Historický kontext (v 60. letech 19. století)
po porážce revoluce z r. 1848 v Evropě, jsme součástí Rakouska-Uherska
období Bachova absolutismu
 policejní opatření, perzekuce, významné osobnosti umlčeny - žaláře, vyhnanství (Havlíček, Sabina, Frič)
z významných českých děl vychází pouze Kytice a Babička (specializace na vědeckou práci)
nová politická situace:
od vydání Říjnového diplomu 1860 - obnovena konstituční monarchie
po pádu Bachova absolutismu (1860) došlo k oživení českého národního života (především politického)
rozštěpením národní strany vznikly dvě polické strany
Staročeši - konzervativní názory, staré zásady, spjati se šlechtou, opírali se o Palackého, v čele: Rieger
Mladočeši - radikální (pokrokoví), spjati s měšťanstvem, chtějí svobodný život, v čele: Sladkovský, bratři Grégrové
rozvoj dělnického hnutí - lidé se začínají domáhat svého práva  tábory lidu
rozvoj vědy, osvěty a české žurnalistiky (noviny „Národní listy“ vydávány Mladočechy)
vznik časopisů, nových nakladatelství
dobový hrdina: seriózní měšťan ( uvědomuje si, že je Čech), příslušník střední společenské vrstvy
1862 - bylo založeno Prozatímní divadlo (otevřeno Hálkovou hrou „Král Vukašín“)
- fungovala zde opera, kt. vedl Bedřich Smetana
rozkvět české kultury:
Hlahol (pěvecký spolek), Svatobor (spisovatelský spolek)
Umělecká beseda (centrum kulturního života), Sokol - ve zdravém těle, zdravý duch (založili Tyrš, Figner)
1867 - rakousko-uherské vyrovnání
1868 - položen základní kámen k Národnímu divadlu (národ sobě)  projev síly národa

DANIELA FISCHEROVÁ

dramatička, prozaička, dokonale pracuje s jazykem, hry na etická témata
Hodina mezi psem a vlkem
(hrálo se v 70. letech v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého)
- soustřeďuje se na postavu básníka Villona (žil v době středověku)
- převedena na současné téma - příslušníci církve mají moc a vše dusí a proti je člověk, kt. jedná a mluví jak chce
- cenzurou zakázáno, protože to nebyla historická hra, ale hra o komunismu
Báj
- obměnil známou pověst o krysaři z Hammeln - jde o konflikt mezi Krysařem a měšťanstvem (mocí a jedincem)
Princezna T. (o etice)
- vychází z pohádky o kruté princezně Turandot, kt. je nešťastná, nechce se vdát, ale otec chce a nutí ji  dává nápadníkům tři otázky, kt. když neuhádnou tak přijdou o hlavu. Nakonec se do jednoho zamiluje a ten všechny otázky uhodně, ona je šťastná, ale nakonec zjistí, že to byl jen podvod, že odpovědi věděl (byl domluvený s otcem)  je opět nešťastná

OLDŘICH DANĚK

autor starší generace
témata: konflikt jedince a moci, postavy se vyjadřují k dnešku, hry jsou jak ze současnosti, tak z minulosti
- příběhy postav vypráví nebo na jevišti předvádí především proto, aby zkoumal, hodnotil, komentoval jejich chování a konání v dějinách i v přítomnosti, zaměřuje se na člověka obyčejného, přiměřeně talentovaného a schopného
historické hry (postavy z české historie):
Dva na koni a jeden na oslu
- komedie, psaná s humorem, odehrává se ve středověku
- o třech outsiderech (vymyšlené postavy), kt. putují Evropou (to je skutečné) a snaží se vším proklouznout, co se na ně valí
Vévodkyně valdštejnských vojsk (Valdštejn - vojevůdce z 30. války)
- téma jako u „Bloudění“ od Durycha
- odehrává se asi v době 30. války, ukazuje atmosféru (obyčejní lidé X historická událost)
- lidé sice nemají nic společného s válkou, ale atmosféra je ovlivňuje
Vy jste Jan
- nudná hra o Janu Husovi, kt. zde nevystupuje, ale jen lidé o něm vypráví (kt. ho znali), odkrývá se jeho osobnost
Jak snadné je vládnout
- vystupuje zde Karlu IV. ve všech fázích svého života
Režiséři

PETR LÉBL

pracoval v divadel Na zábradlí, spáchal sebevraždu během jedné hry (oběsil se v provazišti)
dělal zajímavé inscenace, hlavně z ruské tvorby (Čechov)
JAN ANTONÍN PITÍNSKÝ, vlastním jménem Zdeněk Petrželka
Sestra úzkost
citová montáž Demlových a Čepových textů o outsiderech, dostal za ni cenu Thálie (hra - báseň, příběh, pohyb)
Bloudění
- pokus o adaptaci Bloudění od Durycha (pro ND)
- expresivní hra (dávají najevo hodně své city), obraz potácení 3 chudáků v prostředí 30leté války
- reakce byly rozporuplné, hra je zajímavá - spojuje různé druhy umění
PETR KRACÍK
působil v divadle Pod palmovkou

FRANTIŠEK PAVLÍČEK

autor televizních a rozhlasových her, bytové divadlo, v době totality napsal:
Zpráva o pohřbívání v Čechách aneb Dávno, dávno již tomu
- hra ze statečnosti B. Němcové, monodrama psána pro herečku Vlastu Chramostovou (hraje jen ona)
- obrazy ze života B. Němcové, jako o ženě, o její statečnosti, dovolila si žít po svém
PAVEL KOHOUT
- dramatik, prozaik, publicista, básník, autor literatury pro děti, scénárista, překladatel a filmový režisér, autor písní, výborný vypravěč, spolupracoval s řadou pražských divadel (Divadlo na Vinohradech, Realistické divadlo apod.)
Ubohý vrah
temná hra, adaptace podle ruské předlohy od dekadentního autora Andrejeva
divadlo na divadle, odehrává se v psychologické léčebně, ukáže jim svůj život - portrét chlapce, kt. byl, kt. je vychováván jako charakterová zrůda otcem, bez matky (zruinuje svého přítele)
Marie zápasí s anděly
životopis Vlasty Chrmostové, působivá hra, líčí životní osudy s politickým aspektem, zaměřuje se na 70. léta

MILAN KUNDERA

Majitelé klíčů
hl. hrdina Jiří, nedostudovaný architekt, kdysi člen komunistické buňky, kt. se po vyšetřování na gestapu rozhodl přežít válku v ústranní a přiženil se do maloměšťácké rodiny na malém moravském městě, je náhle stržen do víru dramatických událostí příchodem své bývalé lásky a spolubojovnice Věry. Věra pracuje v ilegalitě a požádá ho o útulek. Když domovník, kolaborant Němců, Věru odhalí, Jiří ho zabije, tzn. trest smrti pro celou rodinu. Když se Jiří marně pokouší vylákat s sebou svou ženu Alenu má dvojí volbu: zemřít s ostatními členy rodiny, nebo se zachránit sám a vrátit se do ilegálního boje. Jiří se rozhodne pro boj.



Jakub a jeho pán
variace na motivy Diderotova románu Jakub fatalista (prošla cenzurou bez újmy)
tématem byly milostné historky sluhy Jakuba, jeho pána a paní de la Pommeroye, variace na téma láska, zrada, pomsta
sluha ukazuje pánovi jiný pohled na svět, občas černá komedie
filozofické téma přijatelné - postavy samy reflektují své činy, své možnosti či omezení, svou svobodu, předurčenost

KAREL STEIGERWALD

píše jednoznačné a ostré sloupky do MF (Názory)
napsal trilogii z dob revolučního roku 1848 a doby Bachova absolutismu (nemohlo se v Praze hrát)
Dobové tance (1. díl) a Foxtrot (2. díl)
- odehrává se v 1. polovině 19. století, v době demokratizační revoluce 1848, po válce tendence k samostatnosti
- celá trilogie je založena na jednom tématu: česká průměrná národní povaha, o bezcharakteru českého „měšťáka“, kt. se bojí pomyslet na vlastní názor
Tatarská pouť
(3. díl) - odehrává se v současnosti (vliv SSSR na čs. stát)
Neapolská choroba
drzé a odvážné
- hlavní postava je diktátor nejmenované země, nedotknutelný (jako císař, nebo Saddám v Íráku), zbožštělá postava (lidé ho mají za Boha), žijí v bídě, když onemocní průjmem, tak to není obyčejný průjem, protože on není obyčejný člověk, proto je obyčejný průjem nazván vznešeně jako neapolská choroba

Audience

odehrává se v trutnovském pivovaru, kde typický buran Sládek hlídá Ferdinanda Vaňka (je rád, že tam je)
- Sládek je typický lidový typ, oblíben k kolektivu, stará se jen o sebe, závidí intelektuálovi Vaňkovi, požádá ho, až si píše udání sám, že je na to chytrý dost
Vernisáž
- Vaněk je pozván na návštěvu, kde potkává své známé a zjistí, že z lidí, kt. on znal se stali lidé, kt. hromadí majetek, hádají se, dostává se na povrch, že jsou spolu jen kvůli majetku, Ferdinand odejde a oni si toho ani nevšimnou (zjistí, že je vlastně ani nezná)
Largo Desolato
- autobiografický příběh disidenta L. Kopřivy, kt. je veřejně hlídán. On se necítí jako hrdina, je spíše vylekaný, ale lidé si to nemyslí - myslí, že je hrdina - chodí k němu pro pomoc - on jim však nedokáže pomoci (příběh o něm vzniká úplně mimo něj). On se bojí stejně jako ostatní.

IVAN VYSKOČIL

spolupracoval s Havlem, herec, autor rozhlasových her, dramatik, prozaik „werichovského“ typu
založil tradici „bytového“ divadla (hraje se v bytě pro určitý okruh lidí), autor absurdních povídek
psal do časopisů: Květy, Host do domu, Divadelní noviny, Divadlo, Kultura, LN
„Haprdáns“ aneb HAmlet, PRinc DÁNský ve zkratce“
klasická hra doplněná scénami, kt. Shakespeare údajne vynechal (zkrátil Hamleta)
vtipné, chytré, místo loutek užívá kuchyňské náčiní (absurdita)
autor scénáře původně divadelní hry:
Kdyby tisíc klarinetů
- Suchý a Šlitr, na určitém místě se mění hudební nástroje na zbraně (zbraně jsou nepoužitelné)
absurdní povídkový soubor: Kosti
JOSEF TOPOL
dramatik, básník, esejista, překladatel, dramaturg a režisér v Divadle za branou (komorní divadlo, zabývající se otázkami lidské existence), autor lyrizovaného dramatu (obsahuje básnické (umělecké) prvky, složitý jazyk
Kočka na kolejích
- hra s tématem stvoření a zániku člověka, důležité je to, co se odehrává uvnitř postav, velmi emotivní
- rozvíjí problém lidské existence - o dvou mladých lidech, citově založených, končí tragicky (nevědí jak dál)
Sbohem Sokrate
- sochař prožívá krizi středního věku - nevede se mu v práci, ani ve vztahu, neví jak z toho ven, život jde nějak jinak než on chce (on to řeší)
Konec masopustu (masopust: slaví se v únoru, masky, průvody)
- o vztahu posledního soukromého rolníka ve vesnici na konci 50. let k půdě
- únor je mrtvý měsíc, nic se neděje  vychází z tradice masek, lidé se přetvařují (nasazují si masky)

Balada pro banditu“

zfilmování Olbrachtova Nikoly šuhaje loupežníka (první muzikály)
- experiment o absurdní drama od Edmontna Leara - „Příběhy dlouhého nosu“
hráli zde: Polívka, Pecha („Labyrint světa a ráj srdce“ od Komenského), Donutil
Divadlo Járy Cimrmana (Svěrák, Smoljak)
založeno na tom, že nesmysl povýší na vědecký princip, založeno na mystifikaci
hry začínají „vědeckým“ úvodem, J. Cimrman byl vědec (blbost), hrají si z jazykem
Divadlo Ypsilon (začalo v Liberci)
sází na úpravu klasického textu, kolektivní projev (jako brněnský provázek)
mnoho parafrází na známá díla - Romeo a Julie, Prodaná Nevěsta
humor, hudba, zpěv - převzato z Osvobozeného divadla
Loutková divadla
tradice od doby pobělohorské a baroka (18. století) - světoznámé hry: Faust a Mefisto, Don Šajn (Don Juan)
Spejbl a Hurvínek - humor, baví se s otcem normálně, trochu přidrzle, oprskle (to lidi baví), zvídavý
- různá prostředí, i historické doby - seznamování dětí s historií, lidovými tradicemi (nenásilně)
Drak - divadlo pro dospělé z Hradce Králové, sází na symbiózu loutek a herců (satira a nadsázka)
- Prodaná nevěsta - obsahuje úryvky z árií i humor (skvělé)
Naivní divadlo - divadlo z Liberce, jako Drak - nedrží se jen klasických zdramatizovaných her, ale dramatizují vše
- Emil Burian nastartoval tento typ divadla - dramatizace textů

Činoherní studio z Ústí nad Labem

(komorní divadlo)
Ivan Raymond - po revoluci v ND, byl zde dramaturgem
v tomto divadle začínali nadějní mladí herci: Bartoška, Zedníček, Heřmánek
hráli Diderota - Jakub Fatalista, ale nikdo na to nepřišel, že hrají M. Kunderu (satira)
inscenovali Gogola - Ženitba - satirická hra, nechce se jim měnit stereotyp, aktuální téma, scéna se odehrává u nevěsty horizontálně a u ženicha vertikálně - komické, odehrává se na jedné scéně
- přímý kontakt s divákem




70. Léta (podobná situace jako v 50. letech)
nástup normalizace - vstup osvobozeneckých vojsk, hry musí být z historie Sovětského svazu
VÁCLAV HAVEL (1936)
dramatik, esejista, publicista, začínal jako divadelní technik v Divadle ABC, Divadle Na Zábradlí
představitel absurdního (nesmyslného) dramatu - tématem je: lidská identita a odkrývání souvislostí mezi degenerací jazyka, poruchami komunikace a krizí mezilidských vztahů
Zahradní slavnost (1963)
- zobrazuje fráze, strnulost a neživost systému, jenž se snaží řídit celou společnost (50. léta - komunismus) a kt. je nebezpečný v tom, že se snaží, a mnohdy s úspěchem rozbít lidskou identitu
- Hugo Pludek, výborný šachista, touží udělat kariéru, ocitne se na zahradní slavnosti, kde sleduje chování zahajovačů (dávají slavnost dohromady) a skupinu likvidátorů - celá hra je o ničem - bojí se něco si říci
- pomocí jazyka vyjadřuje komunismus (ptydepe) - slouží k nedorozumění, nemá žádnou informační hodnotu, používá nesmyslná rčení
Vyrozumnění
- odehrává se v Ptydepovém učilišti, zachycuje rozklad osobnosti, zneužívání jazyka a člověka

JAN DRDA

Hrátky s čertem
- premiéra ve Stavovském divadle na konci r. 1945
alegorie na fašismus (peklo jako symbol fašismu) - píše v době heydrichiády  chce povzbudit národ v době nacistického teroru, v době, kdy všechny zachvátil strach
- hl.hrdinou je vojenský vysloužilec Martin Kabát (typický český hrdina - nebojácný), kt. léčí hříšníky tím, že musí pracovat vlastníma rukama - roztočit kolo Čertova mlýna a mlít obilí
- dokázal použít lidový jazyk - zatímco Martin a vesnické děvče Káča mluví lidovým jazykem (plný rčení, přirovnání), tak jazykem poustevníků mluví princezna Dišperanda, např. Školastykus odhalí v postavě myslivce zakukleného čerta právě podle jazyka
VAŠEK KÁŇA
hra z první pětiletky(původně pracovní četa):
Parta brusiče Karhana
- o boji za vyšší pracovní výkony, vyšší produktivitu práce, boj mladých (naděje nové
společnosti) se starými i boj žen za rovnoprávné postavení ve výrobním procesu
60. LÉTA
odhalení Stalinova kultu osobnosti  divadlo je důležité, protože je zde přímý kontakt
uvolnění situace až do začátku okupace
vznikají divadla nového typu:
Divadlo Na zábradlí (na Anenském náměstí) - vzniklo roku 1958
- založil ho Ivan Vyskočil (dramatik, dramaturg, herec, werichovský typ, preferující absurdní humor) a Jiří Suchý
- divadlo pracuje s humorem, zabývá se individuálním člověkem s touhami a bolestmi a ne společností (ne stádem)
- v tomto divadle působil i V. Havel (jako kulisák), Grossman

Divadlo Za branou

(lyrizované divadlo, dnes už neexistuje)
- založil režisér Otomar Krejča, hvězdou jeho her Jan Tříska
hráli se: komorní hry (málo lidí), řeší jemné niance - vztahové, milostné, existenciální
Divadlo Semafor (7 malých forem), značka kvality 60. let (59 - 86 - Šlitrova smrt)
- toto divadlo nastartovalo éru malých scén
- Suchý a Šlitr navazovali na Osvobozené divadlo, na originalitu Voskovce a Wericha (obnovili tuto dvojici)
- obnova divadel, kt. existovali za první republiky (byla už zapomenutá)
obsahuje: zpěv, forbíny (dialogy), slovní humor, nereagují na politiku, poetičtější a hravější než Osvobozené div.
zůstaly evergreeny (věčně zelené) - pořád se dají poslouchat:
„Člověk z půdy“, „Jonáš a tingl-tangl“, „Zuzana je sama doma“, „Ztráta krve“
- po smrti Jiřího Šlitra vytvořil Jiří Suchý:
Kytici
- vytvořil parafrázi na Kytici (5 balad), přepsal je a každé baladě dal jinou inscenační podobu
- komický rozměr, pracuje s nadsázkou
Divadlo Na provázku (Husa na provázku)
- v době totalitní dělají moderní politickou pantomimu, používali metafory
- název přejaly z Mahenovy divadelní hry „Husa na provázku“ - chtěli mu vzdát čest, prezident Husák byl proti
- experimentátoři (pódium uprostřed hlediště)

FRÁŇA ŠRÁMEK (1877 - 1952)

lyrická oslava mládí a lásky v kontrastu s měšťáckým životem a koketerií
- lyrická atmosféra horkého letního večera - impresionismus
- hl. postavy: Jeník a Stázka - mladá dospívající dvojice
- jejich harmonický, milostný a hluboce prožívaný vztah narušuje svět dospělých, připravující je o ideje intrikami, kt. však jejich lásku zároveň upevňují

Měsíc nad řekou
- řeka = symbol svobody, pomíjivosti nebo prchavosti mládí
- odehrává se v Písku u řeky Otavy - střet světu dospělých se světem mladých
- Willy, mladý, divoký, posmívá se starším, že už nemohou prožít to, co on - konflikt starého a nového světa, zamyšlení nad ztracenými iluzemi mládí
- na abiturientském sjezdu se dospělí vracejí ke svému mládí a srovnávají se se světem svých dětí, kt. ještě mají možnost a schopnost prožít plný milostný vztah
VIKTOR DYK (1877 – 1931)
narodil se v Pšovce u Mělníka, zemřel v 35-ti letech - utopil se v Jaderském moři
novinář a politik (už v době studií práv)
za 1. světové války vězněn  začíná jako anarchista
tragédie:
Zmoudření dona Quijota
- lékárník a farář se marně pokoušejí vyléčit dona Quijota z jeho pošetilosti  je poražen a
musí na rok zanechat svých kousků  přivedou mu nevzhlednou a primitivní Dulcineu
 Quijot pochopí jak se sám oklamával  toto bolestné poznání dlouho nevydrží a brzy
umírá, protože nemůže žít bez svého snu

1909 - kabaretní divadlo Červená sedma, Lucerna, Bílá labuť
- založeno 7 lidmi, vedl je Jiří Černý
- politicko-společenská parodie na válku (nelibost) v Rakousku-Uhersku
- členové: Eduard Bass, Vlasta Burian, Karel Hašler
- velmi ovlivňují dobu svou kvalitou

Vývoj českého dramatu ve 20. století

50. Léta (budovatelská)
vznik divadelních her jako propaganda nového režimu
divadla byla jedny z nástrojů propagandy - vidíme zrakem
hry: budovatelské (pila, ponk, bruska), z historie dělnického hnutí, z počátku komunismu (Lenin)
VOJTĚCH CACH
zabýval se historickým dramatem po stránce dokumentární (věnuje se době od konce 40. do poloviny 50. let)
hry o sociálních zápasech horníků:
Duchcovský viadukt
- Duchcov, nedaleko Teplic, prý tu žil Tasanova
Mostecká stávka
- zobrazuje dění ve světě 20. a 30. let  hospodářská krize, propad sociálních vrstev, bouření a stávka dělníků (dělníci se domáhají větších práv a četníci je střílejí - historická skutečnost

ALOIS JIRÁSEK (1851 - 1930)

historické hry:
Jan Hus
Jan Žižka
dramata:
Vojnarka
hra ze současnosti odehrávající se na venkově - o vztazích mezi lidmi
Lucerna
- nejznámější pohádková hra

LADISLAV STROUPEŽNICKÝ (1850 - 1892)
pocházel z okolí Písku (Jižní Čechy jsou chudé - proto jeho postavy jsou statkáři)
dramatik a nějakou dobu působil jako dramaturg v Národním divadle
historická komedie:
Naši furianti
drama z venkovského prostředí, kde jsou velmi dobře vystiženy charaktery postav a lidské vlastnosti
dva statkáři (tvrdohlavý)- vysloužilý voják a krejčí, jejich děti se mají vzít, ale kvůli sporu o místo ponocného se velmi rozhádají, zruší i svatbu, jsou jako dva malí kluci = zlikvidují vše jen proto, že se trumfují, ale nakonec vše dobře dopadne (o to, kdo zaplatí útratu v hospodě)
zesměšňuje lidské vlastnosti - tvrdohlavost, pýcha i vtipnost = furiantství (trumfování se - muži)
- odehrává se na vesnici v Jižních Čechách (bohatí)

GABRIELA PREISSOVÁ (1862 - 1946)

psala dramata z venkovského prostředí v nářečí, zabývala se tragédiemi žen - nechtějí žít tak, jak diktují muži
tragédie (podle nich vznikly opery):
Gazdina roba
- (gazda = hospodář; roba = dívka)
- příběh venkovské švadleny Evy, kt. odchází od manžela (nešťastně vdaná) k milenci a jde s ním za prací, končí sebevraždou
„Její pastorkyňa“
- pěstounka - stará mlynářka kostelnička se dopustí zločinu - zabije dítě své nevlastní dcery, protože je dcera svobodná a nemohla by v této době žít na vesnici - lidé by jí odsoudili; aby zachránila její štěstí (pastorkyňa); odehrává se na Jižní Moravě
- zhudebněno Leošem Janáčkem
ALOIS (1861 - 1925) a VILÉM (1863 - 1912) MRŠTÍKOVÉ
oba tvořili i samostatně, ale některá díla napsali společně
Maryša
- vrcholné dílo českého realismu, 5 dějství, odehrává se na vesnici
- Otec chce mladou dívku Maryšu provdat, ona je zamilovaná do Francka, kt. je ovšem chudý, a tak sňatek nepřipadá v úvahu. Maryšin otec jí chce provdat za mlynáře (má společenské postavení - vlastní mlýn, ale jinak je zadlužený), kt. má tři děti a je vdovec. Jediný kdo Maryše rozumí je babička, kt. ale přiznává, že ji nemůže pomoci a Francek je odveden na vojnu, takže nakonec je Maryša donucena si mlynáře Vávru vzít. Manželství je nešťastné (Vávra ji bije a nemá ji rád). Jejímu otci dochází, že ji neměl do svatby nutit. Po nějakém čase se Francek vrátí a nabízí ji, aby s ním utekla - nemůže je vdaná. Nakonec Maryša Vávru otráví. Je za to vězněna v Brně, poté odchází s Franckem do Vídně
- prudký dějový spád, výrazné charaktery postav, odehrává se na Moravě - psána nářečím - autentické
- dobře vytvořena kritika společnosti - rodiče 100% rozhodují o osudech svých dětí manželství uzavřené pro peníze a majetek nemůže být šťastné
hl. postavy: Maryša (selka, citlivá), sedlák Lízal a jeho žena Lízalka (Maryšini rodiče, krutost a bezcitnost, přísnost, lakota, otec lidštější než matka), mlynář Vávra (vdovec se třemi dětmi, krutý, sobecký), Francek (syn baráčnice Horačky, věrný, statečný, hrdý)
Impresionistické divadlo
- intenzivní vnitřní drama

JAROSLAV KVAPIL (1868 – 1950)

režisér, dramatik, dramaturg, vedoucí činohry Národního divadla a později režisér Vinohradského divadla
inscenoval Shakespeara, Ibsena, aj.
lyrické drama (výborná výprava, kulisy, hra se světli):
Princezna Pampeliška
pohádka o pocitech a přírodě - Honza se zamiluje v létě do princezny Pampelišky, na podzim ale pampeliška „odkvétá“ a tak i jejich líska se ztrácí
Rusalka
lyrická pohádka složená jako libreto k Dvořákově opeře
- krásná příroda - víla zamilovaná do prince  baladický konec – z víly je bludička  smrt
realistické drama:
Oblaka

JAROSLAV VRCHLICKÝ(1853 – 1912)

Hippodamie
- trilogie čerpá z řeckých mýtů, které obměňuje
- díly: „Námluvy Pelopony“, „Smír Tantalův“, Smrt Hippodamie“
- hraje se jako melodram (složenina), hudbu k tomu složil Fibich
- král Fantalos se rozhodne, že se vyrovná bohům a k večeři jim dá svého syna Pelopa.
Pelop se zamiluje do Hippodamie a bojuje o ní s jejím otcem.
Noc na Karlštejně
veselohra s historickým námětem o 3 jednáních, zpracována i jako filmový muzikál
- Karlštejn, vláda Karla IV. (2. pol. 14. století), hudba Zdeňka Fibich
vtipné zápletky o Karlově žárlivé manželce, kt. vnikne přes králův zákaz do hradu - převlečená za panoše
- hl. postavy: Alena (statečná, odvážná, vtipná), Alžběta (manželka K. IV.), císař Karel IV.
(zobrazen nejen jako panovník, ale i ze své lidské stránky jako moudrý, vlídný)
JULIUS ZEYER
Radúz a Mahulena
- scénická pohádka ze slovenského lidového prostředí
- hudbu k této pohádce složil Suk
Realistické drama 19. století
Divadelní hry se vyznačují:
snaží se zobrazit dobu, taková jaká byla
scéna je velmi bohatá na detaily
nářečí charakterizuje postavy
převládají hry historické, postupně se objevují i hry ze současnosti
hráli se: komedie, francouzské konverzační hry (nemá závažné téma), historické hry (Česko)
nejdůležitější je Národní divadlo a Stavovské divadlo
mezi dramatiky patří Ladislav Stroupežnický, Gabriela Preissová, bratři Mrštíkové

Hry ze současného života:

(obvykle se odehrávají ve městě)
Paličova dcera
- otec je veliký opilec, zemřela mu žena má dvě dcery, majitel jejich domu požaduje, aby zaplatili, nebo si ho musí vzít jeho dcera; tak obě sestry spolu utečou, večer se otec opije a zapálí dům , ale všichni obviňují ji; nakonec se otec přizná a jde do vězení - sociální kritika
Fidlovačka aneb Źádný hněv a žádná rvačka
fraška s písněmi, veselohra, r. 1834
poprvé zazněla píseň Kde domov můj, slova Tyl, hudba František Škroup
Historické hry:
nehrají se - zlý zastaralý (šroubovaný) jazyk,
Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud
první sociální české drama, hra byla cenzurou zakázána
5. jednání:
Nenávist havířů k útisku a nesmiřitelnost s vykořisťovateli; intriky městského písaře Rekordata a láska Anežky, dcery havíře Opata, a Hynka, syna mincmistra Beneše; nespokojenost havířů, snaha Opata vyjednávat, ale uvězněn; havíři shromážděni na vrchu Špimberku, nové vyjednávání, rukojmí a krvavý soud;Benešova smrt, loučení Hynka s Anežkou
hl. postavy: a) svět havířů: Opat, Vít, Šimon, Holý,
b) panský svět: Beneš, Rekordat, Oněk, Anežka, Hynek, Král Vladislav II.
„Jan Hus
- 5. jednání, Praha, doba konce 14. stol., scény - před Betlémskou kaplí, v král. síni aj.
Zachycen Husův život v dramatické zkratce až k jeho upálení; jeho úsilí dobrat se pravdy, kritika spol. a církve, neohrožený boj s nepřáteli, úsilí o svobodu (aktualizace); Hus ve vězení v Kostnici, jeho setkání s Janem Žižkou (proti historické pravdě)
- hl. postavy: Husovi (ne)přátelé, Jan Hus, Husova matka, žáci
- autorovi nešlo o obraz Husova života, ale o výraz spontánní revoluční rozhodnosti, výzva k aktivitě (program revolučního roku 1848), požadavky a cíle národa
oslavné hry: Jan Žižka z Trocnova ,Bitva u Sudoměřic, Krvavé křtiny aneb Drahomíra a její synové

Dramatické báchorky:

báchorka = zdramatizovaná pohádka, používá hovorový, hovorový jazyk, vystupují pohádkové postavy
Jiříkovo vidění
Lesní panna
– odehrávají se na Českém venkově
Vrcholem tvorby jsou:
Tvrdohlavá žena
- odpor proti novým projevům feudálního útisku




„Strakonický dudák aneb Hody divých žen“ (r. 1847)
Láska Švandy a Dorotky, ale překážky (Š. chudoba, neznámí rodiče), Š. cesta do světa za penězi s očarovanými dudami (poznal matku - vílu), setkání s Vocilkou, pod jeho vlivem i pro peníze zapomíná na domov a D. kt. ho s Kalafunou ve světě našla; Š. uvězněn v pohádkovém světě krále Lenora a princezny Zuliky, okraden a zrazen V.; pomoc matky Rosovy, ale za to, že se prozradila, je královnou vil Lesanou vyhoštěna mezi divé ženy na tak dlouho, dokud některá dívka věrností nevysvobodí Š. ze všech nebezpečí; Š. návrat domů, D. hněv pro jeho zradu, Š. o svatojánské noci hledá divotvorné koření lásky, oblouzen lesními pannami, zachráněn D., kouzla mizejí, i Rosova zbavena trestu, Š. se polepší
hl. postavy: a) české prostředí a lidové typy: Kalafuna, Dorotka, Kordula, Švanda
b) cizí svět: Pantaleon Vocilka, voják Šavlička,
c c) svět vil: Rosava, Lesana
- oslava domova a českého lidu, nebezpečí odrodilství, peníze porušují vztahy mezi lidmi
1862 - boj o česká divadla, vzniká Prozatimní divadlo
- 1. hra - od Hálka, hudba - Smetana

Národní divadlo

oslava domova a českého lidu, nebezpečí odrodilství, peníze porušují vztahy mezi lidmi
1862 - boj o česká divadla, vzniká Prozatimní divadlo
- 1. hra - od Hálka, hudba - Smetana
(květen 1868 - František Palacký pokládá základní kámen)
dokončeno na jaře 1881, 12. 8. 1881 vyhořelo - vybírání nových příspěvků
podruhé otevřeno koncem roku 1882 Smetanovou Libuší
má velký význam pro české výtvarné umění
návrháři - Josef Zítek a Josef Schulz
sochy - Josef Václav Myslbek
nástěnné malby a lunety - Mikolaš Aleš
obrazy - Julius Mařák (předsíň královského lože, maloval některá místa odkud byly přivezeny základní kameny)Václav Brožík, Josef Tulka (fresky - vnější obrazy do vlhké omítky), Josef Wagner (vnější sochy)
opony - 1. železná, 2. Hynaisova - malována Vojtěchem Hynaisem, 3. látková

Lumírovci
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK (1845 - 1912)
jako první překládal z angličtiny - Shakespeara - 33 svazků dramat (překlady byly na vysoké úrovni)
překládal ze severských jazyků (španělštiny) i ze slovanských jazyků (polštiny, ruštiny)

Období Národního obrození (1770 – 1848) - konec 18. stolet

íl: čelit germanizaci a zachránit a obnovit český jazyk
vlastenci si dobře uvědomovali, že mluvené slovo působí silněji a přesvědčivěji než slovo čtené
proto se snažili zajistit pravidelná česká představení v divadle
úkolem divadla bylo zajistit pravidelná česká představení, vychovat české herce, vytvořit české hry a vliv na národní uvědomování lidu
1738 - divadlo v Kotcích (Prokop Šedivý)
1771 se hrála 1. česká hra: Kníže Honzyk - hráli ji Němci, mluvili česky
1783 - Stavovské (Nosticovo) divadlo - hrají se německé hry, občas i české, ale jen málo a s německými herci
- hrálo se jen v neděli odpoledne a krátce
1786 - 1789 - vlastenecké divadlo Bouda (zakladatel Václav Thám bratr Karel Ignác = obrana jazyka českého)
- dřevěná bouda, kde se česky hrály vlastenecké historické hry (i Shakespearovy hry)
- vystupovali zde i Klicpera, Prokop Šedivý …
- stálo na Koňském trhu (Václavské náměstí)

VÁCLAV THÁM (1765 – 1816)

autor vlasteneckých her, čerpá z českých dějin
Vlasta a Šárka
Břetislav a Jitka
VÁCLAV KLIMENT KLICPERA
označován za zakladatele českého dramatu (dramatický předchůdce J. K. Tyla)
založil nový směr v dramatu  veselohry a frašky
Rohovín Čtvrtrohý
Veselohra na mostě
Divotvorný klobouk
Každý něco pro vlast
JOSEF KAJETÁN TYL (1808 – 1856)
nejvýznamnější dramatik své doby
ovlivnil ho V. K. Klicpera, člen kočovné společnosti, byl dramaturgem ve Stavovském divadle
nejvýznamnější složkou jeho tvorby jsou dramatické hry
chtěl se vymanit vídeňskému vlivu
divadlo chtěl podřídit české tradici - lidové náměty - zaměřuje se na problémy celé společnosti a snaží se být objektivní
jeho hlavní hrdina je prostý člověk, jehož příběh skončí vždy idylicky (dobře)

Středověké drama

divadelní hry se zpočátku hrají v kostelech (téma víra a církev), ale postupně byly vytlačeny na náměstí, obsahují světské prvky, často objevuje satira, ironie, sarkasmus
Mastičkář
- divadelní hra - úryvek z pašijové hry, z druhé poloviny 14. století
- vznikla tak, že se do náboženské hry (rámec - masti na balzamování Kristova těla) vložila samotná fraška o prodavači zázračných mastí  zesměšňování středověkých podvodných lékařů, obsahuje vulgarismy
od 10. století vznikaly především:
miracula - zázračné hry (zázrak - léčil malomocné až oživil Lazara)
mysterie - hry pašijové (Velikonoce) - o Kristově utrpení, adventní (Vánoční) - o narození Ježíše
- jedná se o období 14. a 15. století (v této době u nás vládne Karel IV)
Doba husitská
divadlu nepřeje - jen vážná témata - válka, církev
Doba pobělohorská = Baroko
úpadek češtiny - všude jen němčina, po bitvě na Bílé hoře 1620 (třetina Čech už rekatolizována před Bílou horou)
rekatolizace - pověřeni jezuité - zpočátku prudká a násilná (pálení knih), později změna - nenásilnou formou (znovu se začali slavit svátky světců bylo  až 90 dnů volna)  jezuité zvítězili díky své trpělivosti, mším, procesím, poutím, dokonalému školství aj.
autory skvělých her byli Jezuité - jezuitské drama

pololidová tvorba

tojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností, nevychází tedy přímo z lidových vrstev
- hlavní pozornost je kladena na postavu sedláka
- vznikaly jarmareční (kramářské písně), kt.měli funkci zábavnou i informativní, prodávali se v tištěné podobě na letácích, vypravují zajímavé události (milostné i drastické náměty), doprovázeny obrázky
- vznik lidového drama (mluvili lidovým jazykem - jinak mluvit by jim přišlo divné):
Komedie o hvězdě
ilustrace náboženských textů obsahuje nářečí a lid. humor
- dobrodružné hry: Václav Kocmánek - Komedie o Turecké vojně
interludia (mezihra) - komediální krátké frašky (hraná anekdota) z lidové prostředí plné satiry, parodie a vulgarismů
- vystupovali zde: sedák a jeho žena nebo učitel a žáci, např.:Polapená nevěra
- nenáročné a pestré, nejčastěji selské náměty

poválečná kritika

1946 - vítězství komunistů, prezidentem zvolen Gottwald po demisi Beneše - zrušena soukromá nakladatelství
po r. 1948 - úpadek kritického myšlení o literatuře - domácí poměry byly určeny kulturní politikou strany, kt. ovlivňovali: Zdeněk Nejedlý - muzikolog (historie a vývoj hudby), literární historik, politik (přilnul ke KSČ)
zrušil církevní školy a soukromé školy  jednotné školství pro snadnější kontrolu
Ladislav Štoll - literární kritik, primitiv, dílo: „Třicet let bojů za českou socialistickou poezii“
Jindřich Vodák - divadelní kritik demokratické linie
Vítězslav Nezval - představitel surrealismu
konec 50.let a léta 60. - rozvoj literární teorie a kritiky (oživení novými filozofickými proudy ze západu)
JOSEF ŠKVORECKÝ
literární kritik, redaktor Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (Odeon), redaktor Světové literatury
v r. 1968 emigroval se svou ženou Zdenou Saliverovou do kanadského Toronta, kde založili nakladatelství Sixty-eight Publishers, v němž vycházeli knihy doma nepohodlných českých autorů
Jan Patočka - mluvčí charty 77, filozof (řešil základní otázky lidské existence od Antiky po současnost), vliv na V. Havla
Václav Havel (1936)
mluvčí Charty 77, napsal spoustu pojednání o lidském životě
nejvýznamnější politické eseje: Moc bezmocných, Politika a svědomí



Kritika po roce 1989
obnoveny Literární noviny a vznikla řada nezávislých kulturních časopisů (mnohé z ekonomických důvodů zanikly)
Tvar, Listy, Revolver Revue, Vokno, List pro literaturu, Progral, Aord, Souvislosti, Analogon, ROK
naši současní kritikové:
Jan Lukeš - Prozaická skutečnost“- práce o literatuře z 80. let kdy došlo k uvolnění Miroslav Petříček - publikoval kritické příspěvky věnované současné poezii do časopisu Host do domu
Petr A. Bílek (Stavitelé křídel), Jan Šulc, Michael Spirit, Vladimír Novotný, Petr Nový, Jan Kameníček, Pavel Janáček

Vývoj českého divadla od středověku do 1. světové války

Charakteristika dramatu:
drama (z řeckého dráma - jednání, skutek)
příběh, který je převeden do dialogu dvou a více postav nebo monologu jedné postavy (přímá řeč)
hra se skládá z dějství (jednání)
drama se člení do pětifázového schématu: 1. expozice, 2. kolize, 3. krize, 4. peripetie, 5. katastrofa
na začátku stojí prolog (předmluva) a uzavírá jej epilog (konečné shrnutí)
Starověk - antika
a)tragédie - drama s vážným obsahem, hrdina se dostává do konfliktu, kde obvykle v zápase umírá
b)komedie - veselá divadelní hra, ukazuje život z té směšnější stránky
c)fraška - lidové české drama
a)melodram - doprovod hudebního nástroje
b)opera - zpívá se
c)činohra - psána prózou
d)veršované drama - psané ve verších

PAVEL TIGRID

eský novinář a politik, ministr kultury, založil rádio Svobodná Evropa, šéfredaktor Lidové demokracie a Obzorů
v první emigrační vlně žil v Paříží  vydával časopis Svědectví (velmi tlustý časopis formátu A4, obsahoval velmi zajímavé texty od autorů ze západu, kt. nemohli publikovat)  nový informační kanál

Ludvík Vaculík, Rudolf Křesťan - fejetony
Jiří Ruml - psal do Lidových novin (ilegální noviny), vydával ještě před revolucí
PEN Klub 1920
- poetici, dramatici, publicisti, esejisti, prozaisti, novelisti
- moderní organizace sdružující lidi, kt. se živili psaním v zájmu míru, demokracie, porozumění smluv
- r. 1925 - v Čechách odnož PEN Klubu (založen ve 20. stol. v Anglii Johnem Galsworthym)
- první předseda Karel Čapek  za okupace činnost pozastavena
- r. 1848 - existuje komunistický PEN Klub, r. 1968 zakázán a r. 1994 obnoven v původním rozsahu

KAREL ČAPEK (1890 – 1938)

divadelní a výtvarný kritik, novinář ( tvůrce tzv. sloupku), redaktor Národních listů a Lidových novin
proslul svými fejetony a sloupky (kratší fejeton), v niž řešil stejné všelidské problémy jako v celém svém díle
KAREL POLÁČEK (1892 – 1944)
redaktor Lidových novin – psal sloupky, fejetony, povídky a soudničky (humorné zpracování soudních příběhů)
EDUARD BASS (1888 – 1946)
soudničky
spolupracoval se satirickými časopisy a vydával veršované letáky, působil v Lidových novinách - Rozhlásky
poutavý vypravěč, kt. měl cit pro jazyk - psal fejetony, reportáže, sloupky
EGON ERWIN KISCH ( 1885 – 1948)
tvůrce umělecké reportáže (obsahuje umělecké prvky - líčení, charakteristika postav)
své reportáže uveřejňuje v pražských německy psaných novinách
dobře znal pražské prostředí, psal atraktivní témata - vraždy, zločiny  vycházel z nižších společenských vrstev Tržiště senzací“- vzpomínky na život na Františku, na své dětství
Pražský pitaval - soubor soudních případů, kt. otřásly Prahou (na rozhraní beletrie a publicistiky)

FERDINAND PEROUTKA

největší novinář "čapkovské generace", redakční publicista první republiky, esejista
Přítomnost
r. 1948 emigroval a stal se vedoucím členem vysílání rádia Svobodná Evropa
článek: „Budování státu“ - popisuje prvních 5 let budování samostatného Československého státu
Poválečná literatura a současné noviny
velký vliv „vítězný únor“ 1948  Gotwald prezident Československé republiky, jediná strana - komunistická
zastaveny nekomunistické literární časopisy
k liberalizaci došlo až v 60. letech; přispěli k ní i některé literární časopisy, např. Tvař ( V. Havel)
Literární noviny
- redaktor Ludvík Vaculík - Dva tisíce slov - text otištěný roku 1968 v Literární listech, kt. vzbudil velkou pozornost doma i v zahraničí  ostrý projev o poválečném vývoji Československa  zákaz publikovat 20 let
Světová literatura
- dvouměsíčník, redaktor Josef Škvorecký (jediný časopis, který vycházel vždy)

Literární kritika

kritika - hodnocení literárního díla
recenze - kritika uměleckého díla, esej
esej - podrobnější, rozsáhlejší pojednání podložené fakty
investigativní žurnalistika - pátrací - autor, po něčem pátrá
medializace našeho života - jsme obklopeni médii, kt. na nás působí, a jsou pro nás jediným informačním centrem
Počátek NO 18., 19. století
Tyl kritizoval Máchu za jeho subjektivnost, protože Tyl byl vlastenec
Havlíček kritizoval Tyla, protože Havlíček byl realista a Tyl romantik
Gelasius Dobner - 1. představitel literární kritiky, kněz, odhalil nepravdu Kroniky české od Václava Hájka z Libočan
Josef Dobrovský - velmi kritický, nevěřil v úspěch NO
Josef Jungman - vlastenecká a výchovně zaměřená kritika
1894 - Spor o Hálka - v oblibě byl Hálek (líbivá díla) a Neruda ne  Machar chce otočit:
„Hálek je důležitý, ale ne tak jako Neruda“
F. X. ŠALDA (1867 – 1937)
český největší literární kritik 19. století; jeden ze zakladatelů moderní české kritiky, zakladatel České moderny
publikoval v různých časopisech a byl členem redakce Ottova slovníku naučného, do něhož napsal mnoho francouzských hesel o literatuře
založil svůj časopis - Šaldův zápisník
vlastní kritické a beletristické příspěvky
náročné požadavky na uměleckou hodnotu díla, např. esej o Shakespearovi
jeho kritika se dala číst jako umělecké dílo, byla na velmi dobré úrovni
soubor esejí: BOJE O ZÍTŘEK
eseje shrnující Šaldovy názory na kritiku, mistr kritického eseje
zdůrazňuje osobitost literárního díla a opravdovost autorova prožitku  odmítá napodobující a líbivá díla
požadavky na kritiku:
kritika - samostatný tvůrčí žánr, musí být založena na pochybnosti a zároveň na hledání i kladných stránek díla

Současní literární kritici a publicisté

Vývoj českého novinářství, literární kritika

ovinářství
mluvené formě - televizní pořady - seriózní (Na vlastní oči, Na stopě), bulvární (Prásk, Kotel) psaná forma - noviny, časopisy
noviny
- seznamují širokou veřejnost s aktuálními otázkami společenského, politického, kulturního i sportovního dění
dělí se na - deníky, týdeníky … (mohou být různé přílohy)
- bulvární (Blesk - zveličuje, přehání, působí na pudy) a seriózní (MF)
časopisy
periodická publikace speciálního zaměření
dělíme podle:
zaměření - odborné, zájmové (o sportu, chování včel)
podle věku - pro mládež (Bravo), děti (Mateřídouška)
nejvíce jsou vydávány časopisy pro ženy v domácnosti
prvotní zpravodajství se rozšířilo písemnou formou v dopisech, vyvinulo se na přelomu 15. a 16. stol.

období NO začínají pravidelně vycházet noviny i časopisy

VÁCLAV MATĚJ KRAMERIUS

zakladatel novodobé české žurnalistiky v době NO
Krameriovy c k (císařské královské) vlastenecké noviny
(plnily především funkci výchovy lidu)
v 1. fází NO bylo nejdůležitějším úkolem uzákonit spisovný jazyk, kt. pomalu upadal  noviny nejdůležitější zprostředkoval spisovné češtiny
založil 1. české nakladatelství a knihkupectví Česká expedice = JOSEF KAJETÁN TYL(1808 - 1856)
novinář - články aktuální, živé, bezprostřední
chtěl své čtenáře vychovávat, vést je k hrdosti, vlastenectví
redaktor - časopisu Květy - publikovali zde mladí autoři
- naučného časopisu Vlastimil
KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ(1821 - 1856)
hlavní představitel realismu u nás, novinář, kritický k soudobé politice
chtěl, aby jeho čtenáři byli politicky uvědomělí
Pražské noviny s literární přílohou Česká včela
Národní noviny (austroslavistická tiskovina liberální strany) - politické noviny se satirickou přílohou Šotek - zde uveřejňoval své epigramy (krátká satirická báseň, kt. zesměšňuje nějaký
aktuální jev) proti Rakouské politice - církvi, policii, vládě, školství a kultuře  Kutná Hora
vydával politický týdeník: Slovan - pouze rok, pak mu bylo vydávání zakázáno  vyhnán do Brixenu, zemřel na TBC

JAN NERUDA ( 1834 – 1891)

nejvýznamnější novinář 2. pol. 19.stol. (generace májovců), bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog
fejetony - humorné zamyšlení na aktuální téma s uměleckými prvky, používá živý jazyk
- např.: Kam s ním- psal kritické studie o divadle a literatuře
redaktor: Obrazů života, Rodinné kroniky, od 60. let v Hlase a pak již trvale v Národních listech
Literární a jiné časopisy koncem 19. a začátkem 20. století (Ruchovci a Lumírovci)
v r. 1868 vychází tzv. almanach (sbírka od více autorů) Ruch - vydávají autoři, kt. přispívají do časopisu Osvěta v čele Václav Vlček na počest položení základního kamene ND (zastupovali národní směr - většinou vlastenecká díla a tvrdí, že spisovatel má psát pouze o svém národě,historii, jenom tématiku své vlasti)

SVATOPLUK ČECH
- redaktor časopisu Květy, přispíval články do časopisu Osvěta
od r. 1867 vychází literární časopis Lumír (podle něho lumírovci), redaktor Sládek (Lumírovci zastupovali kosmopolitní směr - autoři mají zpracovávat témata jiných národů, jinou historii, překládat)
časopisy konce století
Světozor - nejvýznamnější časopis, ilustrovaný
Zlatá Praha - modernější, ilustrovaný, psali ho mladší autoři
Lumír - literární časopis
Květy - rodinný časopis, kam přispívají spíš starší autoři
Období 1. republiky 28. 10. 1918 – 29.9.1938
v redakci Lidových novin působila i s nimi spolupracovala řada spisovatelů, např.: Čapek, Poláček, Bass, Kisch

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)

„Selské balady“
- sbírka s vlasteneckou a sociální tématikou (sociální balady), např. Lorecký ze Lkouše
Petr Bezruč (1867 – 1958)
žil v Opavě - velmi chudý kraj, kde jsou národnostní problémy (horníci X bohatí němci a Poláci)
sociální balady:
„Maryčka Magdónova“
- příběh o dívce, kt. kradla v lese dřevo a když je chycena skočí do Ostravice
- příběh o bídě s tragickým koncem
„Kantor Halfar“
- učitel, kt. byl vyhozen a oběsil se, protože ho nutili učit polsky, ale on učil česky
- příběh zobrazující národní útlak
20. léta 20. století
Jiří Wolker (1900 – 1924)
sociální balady s prvky lidové poezie:
„Selské písně“
- sbírka, ve které se objevuje nový typ sociální balady
„Těžká hodina“
- sbírka proletářské poezie, je to hodina, v níž se z chlapce stává muž
- obsahuje: „Balada o očích topičových“, „Balada o snu“, „Balada o nenarozeném dítěti“

Ivan Olbracht (1882 – 1952)

zájem o Podkarpatskou Rus - chudý kraj, žádná civilizace jen ortodoxní Židé, vybíral si tuto tématiku
Nikola Šuhaj loupežník
- prozaická balada (s básnickými prvky) o skutečném loupežníkovi, kt. přerostl v lid. legendu



Marie Majerová (1882 - 1967)
sociální romány:
Siréna
- o typické harmonické rodině, používá zde dobové dokumenty (dopisy, novinové články)
Havířská balada
prozaická balada - pokračování Sirény,
- odehrává se na přelomu 20. a 30. let, v době celosvětové hospodářské krize
3 kapitoly: první - vnitřní monolog (ich-forma) Rudly Hudce, kt. když se cítí ohrožen, prolétne mu hlavou celý jeho život
druhá - Hudcovy osudy za první světové války
třetí - Hudcova žena vypráví o osudech rodiny
- dojemné, upřímné, používá hovorový jazyk

lidová slovesnost v současné době jsou anekdoty, vtipy (přenáší se ústním projevem)
folklór
- lidová slovesnost i lidové umění a lidová kultura vůbec
folklór v literatuře
- využívá prvků a motivů lidové slovesnosti, např.: Ohlasy F. L. Čelakovského
folklórní soubory
- Valášek, …

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

sbíral lidovou slovesnost (písně, pohádky, pověsti a říkadla), nejen českou
rekonstrukce původní podoby lidové slovesnosti, obraz lidových mýtů, charakteru národa
vlastenec, romantik
výsledkem sběratelské činnosti:
Prostonárodní české písně a říkadla
Pohádky
- Zlatovláska, pták Ohnivák, liška Ryška, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, široký a bystrozraký
- vyšly po jeho smrti, nechce v nich vychovávat jako Němcová, pouze poukazuje na soc. problémy
Kytice
vyšla r. 1853, v této sbírce nepřejímá náměty od ostatních, pracoval na ní skoro 20 let
obsahuje 13 lyricko-epických básní, kde jsou základem lidové mýty a báje
vytvořeny na křesťanském principu - hlavní postavy porušili desatero = rouhání a byli za to potrestáni pohanskými nadpřirozenými bytostmi, za malou vinu velký trest, člověk je proti osudu bezmocný
hl. hrdinou je často žena, děj je neurčitý, nemůžeme určit dobu, ve kt. se odehrává
- text je dobře zapamatovatelný, vrací se do minulosti, používá jednoduché verše, živý nezastaralý lidový jazyk, má dramatický děj a tragický konec

Božena Němcová (1820 – 1862)

„Národní báchorky a pověsti“
princ Bajaja, O dvanácti Měsíčkách, Sedmero krkavců
klade důraz na mravní hodnoty a snaží se vychovávat
„Slovanské báje a pověsti“


Jan Neruda (1834 – 1891)
sociální balady:
„Knihy veršů“
- Dědova mísa - generační problém, o klukovi, kt. si neuvědomuje, že bude starší
„Balady a romance“
- lyricko-epické básně dějového nebo úvahového významu
- přiklání se k motivům života (lidské vztahy)
Romance o Karlu IV.
- král rozmlouvá s Buškem z Velhartic o naší zemi
Romance Helgolandská
- příběh muže, kt. ve snaze získat věno pro svou dceru způsobí smrt (navede loď na skálu) nastávajícího zetě (námořník)
vlastenecká poezie:
„Zpěvy páteční“
- vztah k národu, tématem je ukřižování Krista

Lidová poezie:

a)lyrická
lidové písně - náměty ze života - milostné, přírodní motivy a láska, pracovní, vojenské, ukolébavka, obřadní, pohřební
pranostika - týká se přírodních útvarů, často veršovaná, dobře se pamatuje, např.: „Svatá Anna, chladna z rána“
přísloví - obsahuje ponaučení, je to souhrn životních zkušeností, např.: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“
rčení (pořekadlo) - metaforické vyjádření, souhrn životních zkušeností, bez mravního ponaučení „Čumí jako tele na nový vrata“
b)epická
balada - lyricko-epická báseň s pochmurným dějem a často i tragickým koncem
autorem 1. české balady je F. L. Čelakovský (Toman a lesní panna)
lidová - nejčastěji zobrazuje rodinné vztahy („Osiřelo dítě“)
umělá
klasická - vystupují zde divoženky, lesní panny (v době NO pokus o sblížení lid. sloves. s psanou lit.)
sociální - ukazuje poměry ve společnosti, utrpení hlavního hrdiny, chudý X bohatý, kapitalista X dělník
prozaická - obsahuje básnické prvky (např.: Majerová - Havířská balada, Olbracht - Nikola Šuhaj loupežník)