Adolescence Od 15 do 20 let

Adolescence Od 15 do 20 let

Zpomalení až zastavení růstu. Zlepšení výkonnosti. Postupná stabilizace, psychické osamostatňování, zlepšení vztahů s okolím.

Myšlení a rozvoj inteligence
Harmonizace, flexibilita v myšlení, nové způsoby řešení. Divergentní myšlení. Věcnost a snaha o objektivitu. Sociální zájmy, světonázorové diskuse. Preference rychlých a zásadních řešení (krajní, absolutní). Snaha rychle dosahovat cílů. Často ukvapenost.

Sebepojetí
Vliv vzhledu, atraktivity a vlastního úspěchu. Zdravé sebehodnocení: znalost své hodnoty, slabých a silných stránek, zvládají neúspěchy, zvládají úspěch – pokora

Emoce
Silné zážitky, snadno se nadchne, potřeba úspěchu a jeho prezentace.

Sociální situace
Nová sociální pozice. Plnoletost, zodpovědnost, vyžadování respektu k plnoletosti. Často ještě závislost na rodině. Zaměření na budoucnost, první trvalejší vztahy, ideál partnera.

Identifikace se skupinou. Faktory ovlivňující výběr přátel (zájmy, tradice, status, věk, rasa, pohlaví, vzhled, intelekt, zájmy, hodnoty…, apod.). Vliv part (kladné i záporné), stereotypy v chování, filozofie.
Zábava v adolescenci (potřeba hry, soutěže, poznání, vybití energie…sport, cestování, hudba a tanec, literatura, média, film a divadlo).
Mění se vztah k víře. Nové hodnoty. Důležitá je svoboda.

Příprava na povolání. Učení a profese jsou často pojímány jako nutné zlo.


Článek podporuje:
hokejky, brusle, hokejové chrániče

Modifikace chování (Fontana):

vycházejí z toho, že:
- učitel je modelem, musí si všímat vlastního chování
- chování je možné popsat, je třeba přesně popsat to, co se má změnit
- chování je naučené
- zákon účinku – chování má nějaký účel, něčeho chtějí dosáhnout
- chování je možné změnit (změna posilujících reakcí, které chování vyvolávalo)
- důležitost kontextu (nesprávná interpretace prostředí dítětem)
Postupy: Zaujmout třídu, nerušit svými projevy, být spravedlivý, zábavný, nevyhrožovat, dochvilnost, nepodléhat hněvu, nebýt příliš důvěrný, poskytovat příležitosti pro odpovědnost, usměrňovat pozornost, nepokořovat , být ve střehu, pozitivní komunikace, jistota, pořádek ve věcech – dobrá organizace výuky, dávat najevo, že má děti rád.
Skupinové nevhodné chování
Zjistit si vlivné jedince a zaměřit se na ně, rozdělit skupinu, jednat s jednotlivci, vyhledávat situace mimo výuku ke komunikaci, udržet si prestiž před zbytkem třídy (zvládat konflikt se skupinou).
Přiměřenost chování učitele: důslednost, ale respekt k situaci – rozhodovat se v kontextu souvislostí. Respekt k potřebám žákům. I učitel má své potřeby: je třeba žákům jasně říci, co od nich potřebujeme.
Důležitost neverbálních signálů (udržovat oční kontakt, procházení mezi žáky – vzdálenost, fyzický kontakt). Nechovat se rušivě.
Aktivizace žáků, spolupráce. Monolog je nudný.
Vyhnout se nálepkování (hovořit o činnosti, chybě ne o člověku). Chválíme také chování, práci. Popisný x posuzující jazyk. Nepřemýšlet o žácích, ale o situacích, okolnostech.
Nepoužívat prázdná slova/sdělení (Děti si odvyknou poslouchat. např. „Nerozlij to“. Říkejme a dělejme jen to, co je užitečné.
Mluvme pouze k člověku, kterého se věc týká.
Přijímání pocitů a vyjadřování pocitů. ( Chápu, že…). Zmírnění zklamání (je to těžké…)
Asertivní chování – otevřenost, přímost, vyjadřování emocí, spontánnost, přiměřenost.
Nesmí být: mocenské, agresivní, pasivní a submisivní, hostilní.

Mladší školní věk – prepuberta 7 – 11 let

Myšlení
Fáze konkrétních logických operací (Piaget). Akceptují proměnlivost jako základní vlastnost reality. Myšlenkové operace (klasifikace a třídění, řazení věcí podle pravidla, analýza a syntéza…) Dokáže posuzovat skutečnost z více hledisek. Zvládá číselné operace. Chápe čas. Je schopno úvah. Období realismu – dítě akceptuje skutečnost jako danost.

Učení
Pokusem a omylem, logickým odvozením, nápodobou.

Sebepojetí
Rozvoj sebehodnocení. Potřeby seberealizace přibývá postupně.

Sociální vývoj
Převzetí role školáka. Konfrontace a srovnávání se spolužáky, hodnocení výkonu. Potřeba uznání. Vázanost na učitelku v raném školním věku, pak přibývá kritičnost.

Vztah s vrstevníky, ve středním a starším školním věku uspokojují mnohé potřeby. Specifický způsob komunikace ve skupině. Konformismus. Vlastní skupinové normy chování. Ve starším věku přibývá solidarity. Identifikace se skupinou stejného pohlaví až do puberty. Poukazování na odlišnosti.

Hry pohybové, námětové, konstruktivní a kresba. Začíná četba. Vliv médií. Ideály. Vztah ke zvířatům.

Emoční vývoj
Větší vyrovnanost ve středním školním věku.

Pubescence (puberta) 11-15 let

Vliv sekundární akcelerace (urychlování vývoje)
Typ akcelerovaný, průměrný, retardovaný. Fáze končí pohlavní zralostí.

Výrazné změny tělesné. Růst a vývoj svalů. Hormonální produkce, sekundární pohlavní znaky. Vliv na psychiku.
Změny způsobují emoční vypětí, rozkolísanost. Přecitlivělost, podrážděnost, vzdor a vztahovačnost. Ztráta jistot, potřeba nové stabilizace. Sklon k dennímu snění, riziko depresí.

Myšlení
Důraz na uvažování, stádium formálních logických operací. Hypotetické uvažování, uvažování o neexistujícím. Systematičnost. Úvahy o budoucnosti. Polemizuje. Nevyzrálost postojů. Mechanismus kyvadla (zralé chování a infantilní chování). Zhoršená pozornost.

Korekce sebepojetí
Pohled do sebe – období introverze. Hledání sebe sama, pochybnosti, nespokojenost. Vliv vrstevníků na sebehodnocení. Důležitost zevnějšku. Po neúspěchu mnohdy klesají aspirace.

Rozvoj vlastní identity – Jaký jsem, jaké mám možnosti, jaké mám hranice, jak se jevím svému okolí.

Sociální vývoj
Odmítání podřízené role. Tendence osamostatnit se. Kritičnost, obranné reakce. Frustrace a nedorozumění s dospělými. K dospělým netolerantní. Konflikty. Nechuť ke kompromisům, odmítání zbabělosti, submisivity, formalit, apod. Specifický komunikační styl. Odpoutání od rodiny, od hodnot rodiny. Normy vrstevníků jsou důležitější. Mají povinnosti, ale ne mnoho práv. Erotické city.

Profesní orientace
Vyhraňují se zájmy, četba, hudba. Ideály. Výchova k volbě (sebepoznání – informace – rozhodování).

Posuzování školní způsobilosti

Školní zralost i připravenost dítěte pro vsup do školy se posuzuje orientačně v mateřských školách a při zápisu do první třídy základní školy (screening).

Lékaři posuzují zejména tělesnou zralost při šestiletých preventivních prohlídkách (výška, kostní věk – nemá přímý vztah, nemocnost).

V některých případech posuzuje školní zralost psycholog, příp. speciální pedagog (sledují zralost NS, úroveň myšlení, pozornost, pracovní vyspělost, citovou zralost a sociální připravenost, odolnost vůči zátěži atd.)

Některé znaky nedostatečné způsobilosti (unavitelnost, nedodržují distanci, bázlivost, nesamostatnost, problémy ve zrakové či sluchové diferenciaci, nerovnoměrný vývoj intelektu, nízká úroveň kresby, problémy s lateralitou, odbíhání od úkolu, apod.)

Některým dětem je doporučeno odložit školní docházku o jeden rok (max. 2x), rozhoduje ředitel školy. Některé školy zřizují tzv. ,,vyrovnávací první třídy‘‘ nebo nulté ročníky (zejména pro děti nepřipravené pro vstup do školy, které nenavštěvovaly MŠ).

Školní věk

Raný školní věk od 6 - 7 let do 8 - 9 let – mladší školní věk - prepuberta
Střední školní věk do 11- 12 let – mladší školní věk – prepuberta

Starší školní věk – puberta do 15 let

10. Proměny psychiky dítěte školního věku a adolescence

adolescence (rozumové schopnosti, charakter, emoční a sociální vývoj). Vývoj sebepojetí u dětí a dospívajících.
Osobnostní a sociální výchova ve škole. Rozvoj emocionální inteligence u dětí.

Proměny psychiky dítěte školního věku

Vstup do školy je důležitý mezník. Role školáka není výběrová. Vliv názorů a postojů rodičů (na učení, školní výkony….).

Způsobilost pro školní práci
Školní zralost – kompetence pro zvládnutí nároků základní školy spíše závislé na zrání (např. zralost kognitivních funkcí, pozornost, emoční a sociální zralost). Souvisí především se zráním nervové soustavy. Vyžaduje se dostatečná emoční stabilita (řízení emocí), schopnost koncentrovat pozornost na úkoly, zvládnout zátěž (bez rychlé unavitelnosti), adaptovat se na režim školy. Lateralizace ruky. Motorická obratnost a jemná motorika. Zrakové a sluchové vnímání – diferenciace.

Školní připravenost – kompetence pro zvládnutí nároků základní školy, na nichž se podílí spíše učení (např. sebeobsluha, pracovní návyky, poslušnost…). Hodnota a smysl vzdělávání, chování, způsob komunikace, sociální připravenost – rozlišování rolí, normy chování.

Školní způsobilostí rozumíme dosažení takového stupně v tělesném a duševním vývoji, který umožňuje, aby dítě bylo schopno bez újmy na tělesném a duševním zdraví vyhovovat nárokům, které na ně klade školní vyučování, a dosahovat vzhledem ke svému nadání a své píli přiměřených školních výsledků.