Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Náhrada škody :

1. náhrada ztraceného výdělku
- po dobu pracovní neschopnosti zaměstnanci doplatí průměrnou měsíční mzdu
- po skončení prac. neschopnosti zaměstnavatel doplácí do výše průměrného výdělku, nejdéle do 65let nebo do doby odchodu do starobního důchodu

2. náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění
- výše náhrady závisí na lékařském posudku
- bodové ohodnocení lékařem

3. náhrada nákladů spojených s léčením
- dostavá ten, komu vznikly (příbuzní)

4. náhrada věcné škody
např. poškození oděvu
Pokud zaměstnanec na následky zemře, mají pozůstalí nárok na náhradu nákladů spojených se léčením, pohřbem do výše 20.000,-, náhradu nákladů na výživu pozůstalých žijích s ním ve společné domácnosti a nárok na jednorázové odškodnění.
Zákonné pojištění zaměstnavatele za škodu způsobenou při pracovním úrazu a nemoci z povolání
- upravuje vyhláška MF
- vzniká dnem, kdy zaměstnává alespoň 1 zaměstnance
- lze sjednat s kooperativou a českou pojišťovnou
- aby úhrada škody zaměstnance nezničila
Pojišťovna je povinna nahradit škodu a náklady soudního řízení (bylo-li sjednáno).

4 . Odpovědnost za škodu na odložených věcech
- věci musí být odloženy při plnění pracovních úkolů na místě k tomu určeném
- odpovědnost do 10.000,-
- dražší věci je zaměstnance povinen uložit v trezoru
- zaměstnanec musí prokázat, že věc uložil tam, kam měl
Náhrada škody : v penězích nebo uvedením v původní stav

5 . Odpovědnost za bezdůvodné obohacení
Zaměstnavatel získal prospěch z toho, co náleželo zaměstnanci.

19. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

3. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách
předpoklad vzniku :
- dohoda o odpovědnosti : písemná, se zaměstnancem nad 18let
Náhrada škody : hradí se skutečná škoda, v případě více zaměstnanců se škoda rozdělí

4. Odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů
předpoklad vzniku :
- zaměstanec odpovídá za ztrátu oproti podpisu za věc, kterou má k dispozici on sám, písemné potvrzení
- týká se vždy ztráty nebo poškození
- předměty nad 50.000,- tzv. Dohoda o odpovědnosti
Náhrada škody : skutečná škoda (soud může snížit)


20. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci

1. Obecná odpovědnost
Zaměstnavatel odpovídá za škodu, která vznikla zaměstnanci při plnění pracovních úkolu nebo v souvislosti s nimi a odpovídá mu i za škodu, která mu byla způsobena porušením právních povinností jinými zaměstnanci.

20. Odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnanci

2. Odpovědnost při odvracení škody
Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, kterou zaměstanec utrpěl při odvracení škody.

3. Odpovědnost za pracovní úrazy a nemoci z povolání
pracovní úraz = poškození zdraví zaměstnance
předpoklady :
- vznik prac. úrazu při plnění úkolů
- vlastní pracovní úraz
- škoda
- přičinná souvislost
nemoc z povolání = stanovuje zákon, odpovídá zaměstnavatel u něhož nemoc mohla vzniknout
Pokud se zjistí, že zaměstnanec porušoval předpisy BOZP nebo si přivodil úraz v opilosti nepovažuje se za nemoc z povolání.

Zaměstnanec

právo :
- odmítnout práci, pokud by se jednalo o nebezpečnou práci
povinnosti:
- podrobit se lékařským prohlídkám u závodního lékaře (může mít svého)
- nepožívat na pracovišti v pracovní době alkoholické nápoje
- podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo návykových látek
- povinnost oznamovat zaměstnavateli závady na pracovišti

Dozor nad BOZP
- vykonávají vedoucí zaměstnanci, odborní pracovníci zaměstnavatele (absolvují školení a proškolují ostatní) a odbory - kontrolují vyšetřování prac. úrazů, právo požadovat odstranění závad

Pracovní úraz
- zaměstnavatel musí vyšetřit proč se stal, vést knihu úrazů a hlásit pracovní úraz stanoveným orgánům

Prevence, odpovědnost, náhrada škody

prevence = povinnost zaměstnavatele vytvářet takové podmínky zaměstnancům, aby mohli řádně pracovat, aby nedocházelo k žádným škodám na zdraví ani majetku

odpovědnost = každý nese odpovědnost sám za sebe
Systém odpovědnosti v rámci pracovního práva :
1. Odpovědnost za porušení pracovní kázně - zaměstnanec může být postihnut a musí to strpět
2. Odpovědnost za škodu - právo poškozeného požadovat náhradu a povinnost škůdce hradit
3. Odpovědnost za neuspokojení nároků
4. Odpovědnost za bezdůvodné obohacení
Podstata pracovně-právní odpovědnosti
- musí existovat subjekt a být procesně způsobilý
- musí existovat pp vztah
- musí existovat určité chování subjektu (při plnění prac. úkolů, v úzké souvislosti s nimi a toto chování musí být protiprávní)
Zaměstnanec odpovídá za škodu vždy podle míry svého zavinění.
x
Zaměstnavatel bez ohledu na zavinění.

19. Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

- musí se prokazovat zavinění
- zavinění prokazuje zaměstnavatel

1. Obecná odpovědnost
předpoklad vzniku :
- ke škodě došlo porušením prac. povinností při plnění pracovních úkolů
- vznikla majetková újma
- příčinná souvislost mezi porušením něčeho a vzniku škody
- zavinění
Náhrada škody - zaměstnanec hradí škodu skutečnou, ale max. 4,5 násobek průměrného měsíčního výdělku

2. Odpovědnost za nesplnění povinností k odvrácení škody
přepoklad vzniku :
- zaměstnanec neupozornil na hrozící škodu nebo proti hrozící škodě nezakročil
- vznik škody
- příčinná souvislost
- zavinění
Náhrada škody - může být požadován max. 3 násobek průměrného výdělku

Překážky na straně zaměstnavatele

- vzniklé prostojem (porucha stroje, jiná nehoda atd.) - právo na vyplacení min. 80% výdělku
- pro nepříznivé povětrnostní vlivy (při práci venku) - nárok na 60% prům. výdělka
- ostatní překážky (nejsou přesně definovány např. není poptávka po výrobcích)
min. 60% p.v.

18. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci
BOZP má zajistit ochranu životů a zdraví zaměstnanců.
Velký význam má prevence.
Zaměstnavatel by měl vytvářet takové podmínky, aby nedocházelo ani k poškozování zdraví zaměstnance ani k ohrožení života.
Právní úprava vychází z LZPS a je zakotvená v právních předpisech evropského společenství.

BOZP
- všechny předpisy k ochraně života a zdraví, o požární ochraně
- pokyny vydané zaměstnancům jejich nadřízenými

Povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele při BOZP

Zaměstnavatel
- zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců, odpovídají vedoucí zaměstnanci, kteří by měli své podřízené poučit
- povinnost mít systém BOZP = popsání opatření v rámci BOZP
o zaměstnavatel by měl znát rizika na jednotlivých pracovištích
o popsat jakým způsobem tato rizika řeší
o určené zaměstnance pro poskytování první pomoci
o zaměstnance pro organizování evakuace
o pravidelně kontrolovat opatření, která nastavil
o obnovovat opatření

Další povinnosti :
- znát, které zdravotní zařízení plní funkci závodního lékaře
- zajišťovat školení v rámci BOZP
- zajišťovat poskytování první pomoci
- existence institutu osobních ochranných pracovních prostředků (např. helmy),
mít seznam těchto prostředků (poskytovány bezplatně), po čase je obměňovat za nové

Důležité osobní překážky

1. dočasná pracovní neschopnost
2. mateřská nebo rodičovská dovolená
3. ošetřování nemocného člena rodiny
Vždy rozhoduje lékařské potvrzení.
Zaměstnanci náleží pracovní volno a tzv. hmotné zabezpečení upravené zvl. předpisem

Jiné důležité překážky v práci
- vlastní svadba
- svadba dětí a rodičů
- pohřeb
- hledání nového pracovního místa

Ostatní překážky
- třídní schůzky
- doprovod k lékaři
Zaměstnanec si je nadpracuje.

Mzdové formy :

1. časová mzda - nejčastější, závislá na odpracované době (měsíční, hodinová), nevýhodou je malá motivace, důležitost prémií
2. úkolová mzda - závisí na počtu výkonů, normy spotřeby práce = zaměstnavatel stanoví kolik mají zaměstnanci vyrobit např. za směnu po dohodě s odborovým orgánem; individuální splnění nebo pro kolektiv zaměstnanců
3. podílová mzda - zaměstnanci mimo pevně stanovenou mzdu obdrží i určitý podíl na tržbách (velmi motivační)
4. smíšená mzda - různé kombinace předešlých mezd

Doplňková mzdová ujednání
1. prémie
2. odměny
3. výkonnostní odměny
4. osobní hodnocení
5. osobní příplatek
6. podíl na zisku

Zaměstnanec musí vždy předem znát výši mzdy.
Musí s ní být předem seznámen a musí písemně souhlasit.
Vnitřní mzdový předpis stanovuje pravidla odměňování zaměstnanců
- musí být schválen odbory
- je velmi motivační

16. Mzdové formy v nepodnikatelské sféře

- vyplácí se plat
- minimální prostor pro smluvní volnost = zaměstnavatel je omezen při stanovení výše odměny - nařízením vlády je usměrňována výše platů
- vyplácí se pouze časová mzda
- mzda se vyplácí vždy v penězích

Složky platu :
a) platový tarif = 16 platových tříd podle náročnosti vykonávané práce
b) osobní příplatek - není na něj právní nárok, odměna za kvalitní práci
c) odměny - není právní nárok, jsou poskytovány za splnění mimořádného úkolu
d) příplatky - za vedení, zastupování, noční práci, svátek atd.

Průměrný výdělek - měsíční, skutečně dosažený výdělek bez odečtení srážěk
Čistý výdělek - to, co zaměstnanec dosáhne odečtením zálohy na daň a pojistného
Používá se :
- při výpočtu náhrady škody
- při překážkách v práci
- pro výpočet příplatků

17. Překážky v práci

= období na straně zaměstnance i zaměstnavatele, kdy zaměstnanec nemůže pracovat, nebo mu zaměstnavatel nemůže přidělovat práci
- zaniká právo na mzdu, ale u některých překážek ne (viz. kolektivní smlouva)

• Překážky na straně zaměstnance
Celospolečenské zájmy
1. z důvodu obecného zájmu = výkon veřejných funkcí (zastupitel)
2. občanské povinnosti = svědek
3. jiné úkony v obecném zájmu (dárcovství krve)
Náleží zde náhrada mzdy - u krátkodobých překážek poskytuje zaměstnavatel ve výši průměrného výdělku (právo na refundaci = vrácení)
- u dlouhodobých překážek - vyplácí odměnu ten, pro koho byl zaměstnanec uvolněn

Překážky související s brannou povinností
- vojenské cvičení (nárok na mzdu ve výši průměrného výdělku)

Překážky při školení a studiu při zaměstnání
- jen pokud je to pro zvýšení kvalifikace (náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku)

Dohoda o způsobu vyplácení mzdy

Splatnost mzdy až po vykonání práce, nejpozději do konce příslušného kalendářního měsíce.
Zaměstnanec by měl být o výplatním termínu poučen.
Výplatní termíny určuje zaměstnavatel po dohodě s odborovou organizací - někdy závazně stanoven (zapsán).
Výplatní termín dovolené - nárok na výplatu před nástupem na dovolenou nebo při skončení pracovního poměru.
Mzda se vyplácí v penězích (popř. naturáliích) na pracovišti nebo na účet zaměstnance.
Nelze zaměstnance nutit si účet zřídit, avšak v praxi se tomu neděje.
Nárok na výplatní pásku - převzít si ji může jen konkrétní zaměstnanec, popř. osoby uvedené v zákoně : manžel(ka), děti - žije-li sám - přechází do dědického řízení
Osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům - opatrovník převezmě mzdu.
Srážky ze mzdy
- jen na základě písemné dohody, bez dohody zákonné (DZP, záloha na mzdu)
Pořadí srážek :
1. stanovené zákonem
2. dohodnuté srážky
3. specifické srážky (exekuce nařízená soudem) - je-li jich více, čekají v pořadí
Stanovena určitá hranice srážek.

Přestávky v práci

- uvnitř pracovní doby
- po dobu přestávky nesmí být zaměstnanci přidělena práce
3 druhy přestávek :
1. přestávka na jídlo a oddech - nejpozději po 6ti hodinách práce, u mladistvých 4,5h
Nesmí být na začátku nebo konci pracovní směny.
Zaměstnavatel nesmí určovat, jak má zaměstnanec přestávku trávit.
Nezapočítává se do pracovní doby.
Nejméně 30 min.
2. bezpečnostní přestávka - započítává se do pracovní doby, upravena zvláštními předpisy
3. přestávky ke kojení - započítává se do pracovní doby


Nepřetržitý odpočinek mezi 2 směnami
- denní odpočinek by měl být min. 12h dle zákona, na 8h může být zkrácen v nepřetržitých provozech či při živelných pohromách

Dny pracovního klidu
= so, ne, svátek
- práce nařízena jen vyjímečně
Svátky upraveny zvl. právním předpisem : Nový rok, Velikonoční pondělí apod.
Pokud ve svátek pracuji, mám za práci mzdu + nárok na náhradní volno (100% příplatek).

15. Odměňování v podnikatelské sféře

úvod
Odměňování je základním znakem každého pp vztahu.
Mzda se používá v podnikatelské sféře.
Plat v nepodnikatelské sféře.
Odměna u dohod.
Mzda je vždy odměnoa za vykonanou práci, vlastní výši mzdy by měl vytvářet trh práce, zákon nepřipouští výkon práce bezúplatně.

Funkce mzdy:
a) zabezpečovací - má zabezpečit zaměstnance
b) regulační - výše regulována trhem práce
c) kompenzační - náhrada práce ve svátek, v noci
d) motivační - povzbuzuje k dosahování co nejlepších pracovních výkonů

Principy odměňování:
1. spravedlivá odměna za vykonanou práci - vyplývá z LZPS, za stejnou práci přísluší stejná mzda
Ochrana mzdy - ochrana min. výše, ochrana zaručené mzdy, ochrana splatné mzdy, ochrana mzdových nároků u zaměstnavatelů v platební neschopnosti
Minimální mzda - min. cena práce, musí být vyplacena i když jí nedosáhne, u úkolových mezd doplatí zaměstnavatel
Zaručená mzda - sazby nejnižsích úrovní zaručené mzdy, specifická nařízení odvíjející se od složitosti práce apod.
Ochrana splatnosti mzdy - nárok na zaplacení
Při platební neschopnosti zaměstnavatele - upravuje Zákon o ochraně zaměstnanců.

Smluvní princip mzdy

- mzda může být určena smluvně, jen v podnikatelské sf. musí být vždy dodržena minimální
Nepodnikatelská sféra - právo regulace výše státem, upraveno v samostatném nařízení vlády

Odměňování v podnikatelské sféře
- volnější
- úprava dohodou, základní princip omezen, výše nahoru neomezena
- mzda musí být vždy stanovena před výkonem práce, informovat o splatnosti mzdy, výplatním termínu
Dohoda o způsobu vyplácení mzdy
mzda - peněžitá i nepeněžitá (naturální - musí s ní souhlasit zaměstnanec, nesmí jí být lihoviny nebo návykové látky
Minimální výše by měla být obdržena v penězích.
Výše minimální mzdy se mění v návaznosti na inflaci.
Součástí mzdy jsou příplatky za práci přesčas, v noci apod., minimum dané zákonem, dále stanoví kolektivní smlouva
Postup při převedení na jinou práci s nižším výdělkem - pouze z důvodu prac. úrazu či těhotenství a nižší výdělek dorovná zaměstnavatel do minulé výše.

11. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

2. Dohoda o pracovní činnosti
- lze uzavřít pokud rozsah práce nepřekročí polovinu stanovené týdenní pracovní doby
- uzavírá se na pravidelně se opakující činnosti
- uveden druh práce, výše odměny, rozsah pracovní doby a doba na kterou se uzavírá
- skončení dohodou účastníků, výpovědí z jakéhokoliv důvodu i bez udání důvodu, mohou obě strany, 15ti denní výpovědní lhůta běží ode dne doručení
- okamžité zrušení jen pokud je to v dohodě uvedeno

12. Pracovní doba, práce přesčas, noční práce
Pracovní doba
- je doba, ve které je pracovník povinen konat práci
- doba, kdy musí být na pracovišti připraven k výkonu práce
Týdenní pracovní doba :
úplná - max. pracovní doba 40h. týdně, u mladistvých max. 30h.
zkrácená - kratší pracovní doba bez snížení mzdy - uvedena v kolektivní smlouvě
neúplná - kratší, dohodou, není na ni právní nárok (2 vyjímky - těhotné, pečující o dítě do 15let nebo o úplně nebo převážně bezmocnou osobu), zaměstnavatel nemusí vyhovět pokud mu v tom brání důvody - prouzkoumáno soudem, krátí se mzda

Rozvržení pracovní doby

- v pravomoci zaměstnavatele, projednává se s odbory, zaměstnavatel by měl přihlížet např. k dopravě do zaměstnání
Formy:
rovnoměrné rozvržení - délka směny v 1 den nesmí být víc než 9 hodin
nerovnoměrné - délka směny ne víc než 12 hodin
pružná pracovní doba - zaměstnavatel stanoví pro každý den časový úsek, kdy zaměstnanec nemusí být na pracovišti, poté má právo si určovat začátek a konec pracovní doby
Základní doba - min. 5h, max. 12h
Evidence pracovní doby
Konto pracovní doby

Práce přesčas
= práce konaná na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu mimo rozvrh pracovních směn
- zaměstnavatel ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů
- měla by být jen vyjímečně a ne více než 8h týdně

Noční práce

= práce konaná mezi 22h večer a 6h ráno
- zakázaná u mladistvích do 16ti let
- nad 16 let ne víc než 1 hod a jen tehdy zda je to potřebné k výchově pro jejich budoucí povolání
- nutné vyšetření závodním lékařem
- 1x ročně prohlídka
- prohlídka kdykoli dojde ke zdravotním problémům

13. Pracovní pohotovost, doby odpočinku
Pracovní pohotovost
= doba, kdy zaměstnanec nemusí být na pracovišti, ale je připraven k případnému výkonu práce
- nelze ji nařídit, musí být dohodnuta se zaměstnancem
- zaměstnanec se musí zdržovat tam, kde bude dosažitelný a musí být připraven k nástupu do práce
- za pohotovost se pobírá odměna, v případě výkonu práce mzda

Doba odpočinku
= doba, která není pracovní dobou
Druhy :
a) přestávka v práci
b) nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami
c) nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu
d) dovolená na zotavenou
e) svátky

Důvody uvedené v zákoně:

B. ze strany zaměstnance
- musí uvést důvod - jen ten, co je uveden v zákoně
- podle lékařského posudku nemůže dále konat práci a zaměstnavatel ho do 15 dnů nepřevedl na vhodnou práci
- zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po termínu splatnosti

Nároky z neplatného rozvázání pp
- rozhoduje soud
- pokud rozhodne, určuje i náhradu škody

10. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době, skončení pracovního poměru na dobu určitou, hromadné propouštění, skončení pracovního poměru cizinců
Zrušení pp ve zkušební době
- jednostranný právní úkon
- z jakéhokoliv důvodu
- ne prvních 14 kalendářních měsíců nemoci
- 3 dny před tím, než pp skončí
- pouze v rámci sjednané zkušební doby

Cizinci a osoby bez státní příslušnosti ČR

- na základě úředního rozhodnutí : odnětí povolení k pobytu
- pracovní poměr končí dnem, kdy končí pobyt cizince na území ČR
- pravomocný rozsudek o vyhoštění - pracovní poměr končí nabytím právní moci rozsudku
- uplynutím doby na kterou měl cizinec vydáno povolení k zaměstnání

Hromadné propouštění
- větší počet zaměstnanců
- povinnost projednání s příslušným odborovým orgánem nebo jednotlivými zaměstnanci nejsou-li odbory
- informovat příslušný ÚP

11. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr
- nárazová činnost
- když se nevyplatí přijímat další zaměstnance
- vyplácí se Odměna za práci - omezena jen nařízením o minimální mzdě
2 druhy :
1. Dohoda o provedení práce
- do 150 hodin v kalendářním roce
- plnění konkrétního úkolu
- odvádí se jen daň
- uveden konkrétní pracovní úkol, rozsah práce a odměna za práci a doba splnění
- odměna je splatná po skončení práce
- možnost dohodnout zálohu
- končí splněním úkolu, odstoupením zaměstnavatele, když není úkol do termínu splněn a ze strany zaměstnance pokud nebyly splněny sjednané podmínky, smrt

Další podmínky výpovědi :

- předchozí souhlas odborového orgánu při výpovědi funkcionářům odborové organizace
- projednání každé výpovědi s odborovým orgánem (není nutný souhlas) a do výpovědi toto uvede
- u výpovědi osob, které mají ZTP je nutné předem písemně oznámit příslušnému ÚP

Nároky související se skončením pp
pracovní volno k hledání zaměstnání - jen půl dne v tůdnu po celou dobu výpovědi, pouze u výpovědi na straně zaměstnavatele a nebo pro nemoc z povolání
pracovní posudek - hodnocení zaměstnance po pracovní stránce
vydání potvrzení o zaměstnání - "zápočtový list"
- druh pp, druh konané práce, dosažená kvalifikace, odpracovaná doba, provádění srážky ze mzdy, započitatelná doba zaměstnání ( u nesouhlasu právo podat k soudu)
osobní složka

Odstupné
2 druhy :
a) odstupné z organizačních důvodů ze strany zaměstnavatele
b) odstupné z důvodu nemoci z povolání na straně zaměstnance
- vždy peníze
- vyplácí se i u dohody o skončení pp, ale musí to být jen z organizačních důvodů nebo nemoci z povolání
- výše odstupného z organizačních důvodů je min. 3násobek průměrného výdělku, v případě nemoci z povolání 12ti násobek
- vyplácí se s poslední výplatou
- povinnost vrátit pokud se vrátí zpět k zaměstnavateli

9. Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, ze strany zaměstnavatele a nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru

Okamžité zrušení pracovního poměru
- účinky nastávají okamžitě
- není nutný souhlas zaměstnance
- pouze z důvodů uvedených v zákoně
- předepsaná písemná forma
- uvést důvod
- může podat zaměstnanec i zaměstnavatel
- nutné doručení druhé straně
Důvody uvedené v zákoně:
A. ze strany zaměstnavatele
1) pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na více než 1 rok
2) pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkonů na dobu nejméně 6 měsíců
3) porušení povinností vztahujících se k výkonu práce zvláště hrubým způsobem
Odvolání není možné.
Okamžitě nelze zrušit s těhotnou a na rodičovské dovolené.
Musí být projednáno s odbory, ty nemusí souhlasit až na výpověď u odborového funkcionáře.

7. Skončení pracovního poměru dohodou a výpovědí ze strany zaměstnance

C. objektivní právní skutečnosti
- uplynutí doby u pp na dobu určitou
- smrt zaměstnance
- za určitých podmínek i smrt zaměstnavatele

Dohoda o rozvázání pracovního poměru
- nejjednodušší způsob
- dvoustranný úkon
- neomezena důvody
Musí obsahovat :
- den, kdy má pp skončit a vůle pp skončit
- písemná forma
Odstoupení možné jen se souhlasem obou stran.

Výpověď
- jednostranný právní úkon
- není potřeba souhlas druhé strany
- silnější ochrana zaměstnance = nárok na odstupné
- písemná forma jinak neplatná
- musí být druhé straně doručena, jinak je neplatná
- potvrzení převzetí
- přednostně doručena osobně na pracovišti, lze i elektronicky se zaručeným el. podpisem a poštou
- důležité je datum předání - poštou, platí právní fikce doručení - doručena nejpozději 10. den od uložení na poště, v případě, že adresát nebyl zastižen

Výpovědní doby

= ode dne doručení výpovědi do okamžiku skončení pracovního poměru
2 typy:
a) řádná v.d. - Zák.Pr. stanovena nejméně 2 měsíce, max. doba není ZP stanovena (kolektiv. smlouva)
b) mimořádná - Dohoda o pracovní činnosti (15 dnů) - začíná až prvním dnem následujícího měsíce
V případě, že by do výpovědní doby zasáhly ochranné doby (nemoc, mateřská dovolená), doba by se přerušila a nastala až v okamžiku ukončení ochranné doby.

Náležitosti výpovědi :
- jednoznačná, srozumitelná
- písemná
Odvolání
- jakmile je výpověď doručena
- obě strany musí souhlasit s odvoláním do uplynutí výpovědní lhůty

Výpověď ze strany zaměstnance
- z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu
- písemná
- musí být doručena
- musí být zřejmé, že jede o výpoveď
- na pracovišti, elektronicky s elektronickým podpisem či na poště

8. Skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, nároky související se skončením pracovního poměru

Výpověď ze strany zaměstnavatele
- pouze z důvodů stanovených v zákoně
- důvod přesně uvedený, podrobně rozepsaný, nelze jej dodatečně měnit
- bez udání důvodu či nepopsání je neplatná
3 skupiny zákonných důvodů :
1. organizační důvody
- zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, nevznikne-li nový subjekt na místě původního
- přemístění zaměstnavatele nebo jeho části, pokud nechce zaměstnanec přejít tam
- nadbytečnost v souvislosti s organizačními změnami-rozhoduje zaměstnavatel
2. zdravotní důvody nebo nesplnění kvalifikace
3. porušením pracovní kázně

Zákaz výpovědi - Ochranné doby
a) pracovní neschopnost - pokud si ji nezpůsobí sám
b) dlouhodobé uvolnění pro výkon veřejné služby
c) mateřská dovolená

Přeložení do jiného místa výkonu práce

- jednostranný úkon zaměstnavatele
- po dobu přeložení pracuje zaměstnanec na jiném místě, než které je ve smlouvě uvedeno
- nemění se prac. smlouva
- písemně

Podmínky:
- nezbytná provozní potřeba na straně zaměstnavatele se souhlasem zaměstnance
- nesmí být mimo zaměstnavatele
- končí, jakmile pomine důvod pro přeložení a zaměstnanec se vrací na původní místo
Vyjímka - nemůže být přeložena těhotná žena, matka pečující o dítě do 8 let věku nebo osoba pečující o bezmocnou osobu

Pracovní cesta
- vyšle zaměstnavatel
- změna místa výkonu práce
- omezení : těhotné, matky, pečovatel
- na nezbytně nutnou dobu
- po skončení nástup na místo výkonu dle prac. smlouvy

Náhrady spojené se změnou pp

- Cestovní náhrady
- vždy peněžité plnění
- nezapočítává se do výdělku
Patří sem : jízdné (jízdenky, osobní nebo služební auto), jízdné k návštěvě člena rodiny, výdaje za ubytování, stravné, nutné vedlejší výdaje

Zahranič. pracovní cesty - peněžité plnění v cizí měně, popř. ještě kapesné

7. Skončení pracovního poměru dohodou a výpovědí ze strany zaměstnance
Ukončení pp - jen na základě skutečností uvedených v zákoně
Skončením zanikají všechna práva a povinnosti, jež se k prac. poměru váží.
A. na základě právních skutečností ze strany zaměstnance i zaměstnavatele
1. Dohoda o rozvázání pracovního poměru
2. Výpověď
3. Okamžité zrušení pracovního poměru
4. Zrušení pracovního poměru ve zkušební době

B. na základě úředního rozhodnutí = cizinci
1. Rozhodnutí o odnětí povolení k pobytu
2. Rozsudek soudu o vyhoštění z ČR
3. Uplynutím odby pro povolení k zaměstnání

Právo odstoupení od smlouvy

a) zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, přičemž mu v tom nebránila překážka v práci
b) překážka mu bránila nastoupit do práce a on to do týdne zaměstnavateli nesdělil

B. nepovinné náležitosti
Doba trvání pracovního poměru (určitá, neurčitá) - není uvedeno = na dobu neurčitou
Zkušební doba - období, které má zaměstnanci a zaměstnavateli zjistit jestli jim prac. poměr vyhovuje; max. 3 měsíce ode dne vzniku pp; písemně, lze ji dodatečně prodloužit, nezapočítává se do ní doba překážek v práci, ukončení bez výpovědi
Kratší prac. doba - věcí dohody; zaměstnavatel je ze zákona povinen vyhovět žádosti o kratší pracovní dobu, v případě, že o ni požádá - dítě do 15let, těhotná žena, osoba pečující o nemocnou osobu; zaměstnavatel nemusí toto přijmou, bránili by mu v tom provozní důvody (vyhovět nemusí)
Mzdová ujednání - odměna za práci; zákon reguluje tzv. minimální výši mzdy
Konkurenční doložka - brání zaměstnavatele před zneužitím znalostí, které zaměstnanec během pracovního poměru u něj získal
podstata - Zaměstnanec se zaváže, že určitou dobu po skončení prac. poměru nebude vykonávat činnost, kterou vykonával u určitého zaměstnavatele
- písemná forma, nejdéle 1 rok po skončení pp; zaměstnavatel musí vyplácet po celou dobu trvání doložky peněžitou náhradu nejméně ve výši průměrného měsíčního výdělku
zaniká : uplynutím doby, zaplacením smluvní pokuty zaměstnancem, odstoupením zaměstnavatele, výpovědí ze strany zaměstnance, nedostal-li peněžité vyrovnání
Vyslání na prac. cestu

Vznik pracovní smlouvy -

Vznik pracovní smlouvy - účastníci se dohodli na obsahu a podepsali ji
Volba - předchází vzniku prac. smlouvy, stanoveno zvláštními předpisy, souhlas zvoleného
Jmenování - platí smluvní volnost = souhlas s jmenováním, provádí statutární orgán

6. Obsah pracovního poměru, změna pracovního poměru
obsahem je : PRACOVNÍ ZÁVAZEK = dvojice práv a povinností zaměstnance a zaměstnavatele
Pracovní závazek má osobní charakter ze strany zaměstnance - pracuje sám a osobně.
Dispoziční pravomoc zaměstnavatele - může zaměstnanci přidělovat práci, kontrolovat její plnění

Povinnosti zaměstnanců :
základní - pracovat řádně, svědomitě, efektivně využívat prac. dobu apod.
speciální - zvláštní zákony týkající se např. úředníků
vedoucí zaměstnanci - povinnost řídit, konrolovat práci podřízených popř. jim ji organizovat

Omezení jiné výdělečné činnosti
- shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele - písemný souhlas, souhlas lze odvolat písemně s odůvodněním
- nevztahuje se na činnost pedagogickou a uměleckou

Změna pracovního poměru

- pp zůstává zachován, ale něco se v něm mění
- vyloučena na straně zaměstnance
A. na straně zaměstnavatele
B. změna v obsahu pracovního poměru (práva a povinnosti)
a) změnou pracovně-právní úpravy (změní se zákon, mění se existující pp)
b) na základě právních skutečností = dohoda o změně prac. smlouvy
- převedení na jiný druh práce, přeložení do jiného místa výkonu či prac. cesta
Dohoda je nejpoužívanější způsob, předpokládá souhlas obou stran, písemná forma.

Převedení na jiný druh práce
- jednostranný úkon ze strany zaměstnavatele mající za následek změnu v rámci pp
- okamžikem převedení je zaměstnanec povinen konat práci podle převedení
- povinné nebo dobrovolné
Podmínky:
- jen z důvodů stanovených v zákoně : je to nezbytně nutné, práce je pro převedeného vhodná (zdrav. stav, kvalifikace), důvod a dobu nutno předem projednat, opadnou-li důvody pro převedení, musí být vrácen zpět

povinné - zaměstnavatel je povinen zaměstnance převést za podmínek stanovených v zákoně, např. zdravotní důvody na základě lékařského posudku
dobrovolné - může a nemusí převést : např. výpoveď pro porušení prac. povinností, dočasná ztráta předpokladů (nesložení zkoušky) max. 30 dnů

5. Vznik pracovního poměru / pracovní smlouva, jmenování, volba/

Obecným předpokladem pro vznik pp je Zákoník práce.
Vzniká
1. na základě uzavření pracovní smlovy
2. jmenováním ve zvláštních případech

Uzavření pracovní smlouvy předchází volba = souhlasný projev vůle zaměstnance a zaměstnavatele.
Jiný způsob než výše uvedený není možný.
Projev vůle :
- ústně
- nevyjádří se
- podepsání pracovní smlouvy

Pracovní smlouva
- zakládá pracovní poměr
- umožňuje vybrat si práci dle své představy
- možnost vybrat si odpovídajícího zaměstnance
- dvoustranný právní úkon
- kompromis 2 stran
- ani jeden nemůže být nucen k podpisu smlouvy
- při uzavírání platí rovnost stran do vzniku pracovní smlouvy
Vzniku pracovní smlouvy předchází tzv. předsmluvní vztahy - vztahy ve fázi zájmu o vznik prac. poměru, sám získává zaměstnance prostřednictvím úřadu práce, vyjímkou jsou povinná výběrová řízení např. u úředníků.

Proces sjednávání

- 3 základní fáze :
1. fáze informační
= období získávání vzájemných informací za účelem uzavření či neuzavření pracovní smlouvy
Informační povinnost zaměstnavatele
- informovat budoucího zaměstnance o právech a povinnostech
- seznámit ho s pracovními podmínkami
- se mzdovými podmínkami
Povinnost zaměstnance podrobit se lékařské prohlídce
- závodním lékařem, rozsah prohlídky je závislý od práce, kterou bude zaměstnanec vykonávat
- pokud ji odmítne, smlouva se neuzavře
- nehradí ZP
Zákon o ochraně osobních údajů
- zaměstnavatel nesmí vyžadovat informace týkající se náboženství, národnosti, sex. orientace, rodinné poměry apod.
Může probíhat konkurz neboli výběrové řízení - zaměstnavatel v inzerátu upřesní veškeré podmínky přijetí.
Výběrové řízení
- na vůli zaměstnavatele - neupravuje zákon
- více uchazečů = možnost srovnání
- výsledkem je vyrozumění o přijetí či nepřijetí

- 3 základní fáze :

2. fáze hodnotící
= oba si vyhodnotí získané informace a rozhodují se o uzavření prac. smlouvy
3. fáze smluvní
= dojde k uzavření nebo neuzavření smlouvy

Náležitosti prac. smlouvy
A. povinné náležitosti (bez nich je smlouva neplatná)
1. druh práce
2. místo výkonu práce
3. den nástupu do práce
Druh práce - právo přidělení sjednané práce, v prac. smlouvě může být příděleno více druhů práce, jestliže se tak strany dohodnou
Místo výkonu práce - určité a jednoznačné (uvedeno město, ne jen kraj)
Den nástupu do práce - tímto dnem vzniká pracovní poměr (i když ten den do práce nenastoupím); může být určen kalendářním datem, nebo podmínkou např. dnem ukončení sklizně

Vznik pracovního poměru :

a) obecný - zákon, např. Zákoník práce, může však odkazovat i na jiné právní předpisy
b) zvláštní - právní skutečnost stanovená právní nomou = zákonem

Zánik pracovního poměru :
- specifický pro každý druh pp vztahu
1. výpoveď
2. dohoda
3. smrt
4 . uplynutí doby

Zajištění práv a povinností z PP vztahů :
- dle Zák.Pr. jediný způsob:
Dohoda o srážkách ze mzdy
- zaměstnanec a zaměstnavatel se dohodnou, že zaměstnanci bude srážet určitou částku z každé mzdy
(v případě fin. nároků zaměstnavatele na zaměstnance)
Omezení výše srážek - zaměstnanci musí zůstat životní minimum - upraveno v občanském soudním řádu.
Musí být písemná.

Druhy pracovního poměru

a) dle doby trvání - na dobu neurčitou, na dobu určitou
Pracovní poměr na dobu určitou
- předem omezená doba trvání
- zákon upřednostňuje pp na dobu neurčitou
- Zákaz řetězení pracovních poměrů (několik pp na dobu určitou za sebou) - lze sjednat maximálně na dobu 2 let, vyjímka důchodci a zástup za mateřskou dovolenou až 4 roky popř. zástup za dlouhodobě nepřítomného zaměstnance
- Automatický vznik pp na dobu neurčitou = po 2 letech se sepíše další smlouva nebo po zkušební době dál pracuje
- po 2 letech nelze uzavřít 6 měsíců uzavřít pp na dobu určitou a pak zas lze

b) dle místa výkonu
1) v zařízení zaměstnavatele
2) pp domáckých zaměstnanců - místem výkonu práce je bydliště zaměstnance (domov), sám si určuje pracovní dobu, není nárok na náhradu mzdy při důležitých osobních překážkách (lékař, pohřeb) a nenáleží příplatky za přesčas, práci ve svátek a v noci

c) dle zaměstnavatele
1) zaměstnavatel je PO
2) zaměstnavatel je FO

Agenturní zaměstnávání

- zvláštní typ pracovního poměru (par. 308 - 309 Zák. Pr.)
- agentura využívá své zaměstnance tak, že je poskytuje jiným zaměstnavatelům
- zaměstnavatelem je agentura
- mezi agenturou a uživatelem se uzavírá Dohoda o dočasném přidělení zaměstnance, má přesně stanovené náležitosti :
1. označení zaměstnance
2. druh práce
3. místo výkonu práce
4. den nástupu
5. doba, na kterou je přidělena uživateli (max. 12 měsíců)
- vždy písemná
- uživatel má právo ukládat úkoly, kontrolovat plnění

- zaměstnance platí agentura
Konec dočasného přidělení :
- uplynutím doby
- dohodou (agentury a zaměstnance)
- jednostranným prohlášením (bylo-li toto dohodnuto)
Platí zákaz diskriminace : zaměstnance agentury = zaměstnance uživatele (stejné podmínky)
Omezení doby
- ke stejnému uživateli může být přidělen zamětnanec nejdéle 12 měsíců
- uživatel je povinen informovat o nabídce volných pracovních míst
Výhodnější je přidělení zaměstnavateli než agentuře.

Zastoupení v PP vztazích

- odkaz na ObčZák
- za zaměstnance nebo zaměstnavatele vystupuje nějaká 3. osoba
- v případě zaměstnavatele to nesmí být zaměstnanec
- v zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému
Zastupovat nemůže :
- osoba, bez způsobilosti k právním úkonům
- jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného
Zástupcem může být FO i PO splňuje-li podmínky.
Zastoupit lze v jednání, nikoli při výkonu práce.
Zastoupení vzniká na základě smlouvy (smluvní zastoupení):
- předpokladem je plná moc
- písemná
- vymezení rozsahu plné moci
Zaniká, když plná moc skončí (smluvní jednání proběhne, uplyne doba plné moci, vypovězení, smrtí).

Pokud zástupce překročí rozsah zastoupení není tím vázán.

Zastoupení rozhodnutím soudu
Případy:
- zaměstnanec je zbaven způsobilosti nebo je mu omezenna
- pobyt zaměstnance není znám a je potřeba vést jednání k ochraně jeho zájmů
Soud ustanoví tzv. opatrovníka.
Práce opatrovníka spočívá v tom, že činí vše ku prospěchu opatrovaného

4. Pracovní poměr /pojem, druhy/, agenturní zaměstnávání

Obsahem pracovního práva - tvoří práva a jim odpovídající povinnosti, právo jednoho účastníka odpovída povinnosti druhého (povinnost něco dát, a na druhé straně něco dostat).

Pracovní poměr je
základní pp vztah, charakteristický závazkový vztah.
Ze strany zaměstnance se jedná o závazek pracovat a od zaměstnavatele možnost zaměstnance využívat.
Smluvní základ :
- pp vztah může vzniknout jen na základě souhlasného projevu obou stran (až na veřejno-prospěšné práce)
- možnost volby druhého účastníka
- možnost volby obsahu smlouvy až na zákonné minimum
Do okamžiku vzniku pracovního poměru jsou si subjekti rovni. Můžou si vybrat, jestli smlouvu vůbec uzavřou.
Po uzavření má zaměstnavatel právo zaměstnance řídit zaměstnance jako svého podřízeného.
Vztah
- závazkový
- smluvní
- úplatný (pracovní poměr je výkon práce za mzdu, zaměstnance se nemůže práva na mzdu vzdát)
Zaměstnanec práci vykonává, zaměstnavatel (FO, PO) je ten, pro koho práci koná.

Obsah pracovního poměru

- právo mzdu dostat, povinnost vyplatit ji
Předmětem je osobní výkon práce.
Práce je opakující se činnost.

Změna pracovního poměru:
- něco se mění, ale pracovně-právní vztah zůstává zachován.

PP vztahy vázány na osobu zaměstnance = osobní závazek (nemůže se nechat zastoupit, darovat jej či dědit).
Změna na straně zaměstnance není možná. Může nastat jen na straně zaměstnavatele - změna v obsahu pp vztahu.
Zaměstnavatel může vytvořit nový subjekt - dochází k přechodu práv a povinností z pp vztahů.
Do původních práv a povinností nastupuje nový zaměstnavatel.
V praxi se tato změna zaměstanců většinou nijak nedotkne, avšak platí informační povinnost.

Nejčastější změna je v obsahu pp vztahu, jedná se dlouhodobou změnu právn a povinností :
1) změna právní úpravy (zákona)
2) změna dohodou stran např. změna pracovní smlouvy
3) jednostranný úkon zaměstnavatele
4) úřední rozhodnutí (např. o srážkách ze mzdy)

PO jako zaměstnavatel

- nejčastěji
- způsobilost jako u FO
- za právnickou osobu jedná statutární orgán
- zaměstnanci za ni mohou jednat tehdy, vyplývá-li to z organizačních předpisů či písemného pověření
- i když zaměstnanec překročí jednatelské oprávnění je zodpovědný zaměstnavatel, není-li jasně dáno, že to může, to ne

Odborová organizace
- vystupuje hlavně v kolektivních pp vztazích
- právní subjektivitu následující den poté, co min. vnitra obdrželo návrh na evidenci od odborové organizace

Stát jako subjekt pp vztahů
a) jako zaměstnavatel - jednají za něj organizační složky (ministerstva, správní úřady, úřad vlády, kancelář prezidenta)
b) jako subjekt zajišťující další činnosti v rámci pp vztahů např. státní odborný dozor

Další subjekti
- pozůstalí po zemřelém zaměstnanci (nárok na mzdu)

Základní zásady PP

4. Zásada úplantnosti vykonávané práce
(LZPS)
Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci.
- při jejím uplatňování se spravedlivou rozumí ta, co je v souladu se zákonem


5. Zásada svobody sdružování k ochraně hospodářských a sociálních zájmů
(LZPS)
= právo na vytvoření odborové organizace
Odborová organizace = sdružení chránící zájmy zaměstnanců v pracovně-právních vztazích,
vydává stanovy, vzniká doručením návrhu na vznik min. vnitra a splněním evidence, je-li v podniku více odborových organizací, kolektivní smlouva se musí uzavřít se všemi, když se oo nedohodnou, zaměstnavatel má právo jednat jen s tou, kde je sdruženo nejvíc zaměstnanců

6. Zásada bezpečí a hygienické práce
(Zákoník práce)
Zaměstnavatel je povinen vytvořit takové podmínky, aby neohrožovali pracovníky.

Specifická ustanovení

- promítají se do nich zásady
Práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů

Funkce PP
= způsoby působení na chování subjektů pracovního práva
1. ochranná - chrání zaměstnance, dává jim více práv, než zaměstnavateli
2. organizační - chrání zájmy zaměstnavatele: právo organizovat práci zaměstnanců, na určení podmínek, za kterých bude pracovní proces vykonáván a odměny za práci
Pracovníky motivuje pozitivně - odměňování za výsledky práce např. prémia a negativně - sankce za porušení povinností např. pokuta, výpoveď, srážka ze mzdy, odnětí prémií apod.
3. výchovná - zaměstnance vychovává aby byli svědomití, řádní, loajální apod.

3. Účastníci pracovně-právních vztahů, pracovně-právní subjektivita, zastoupení
Subjekty PP
FO - zaměstnanec, zaměstnavatel, uchazeč o zaměstnání
PO - zaměstnavatel, odborová organizace, stát (v PP nikdy není zaměstnancem)

Pracovně-právní subjektivita

nutná pro vstupování do PP vzt. :
- způsobilost mít práva a povinnosti
- způsobilost k právním a protiprávním úkonům
- způsobilost procesní (jednat před orgánem sám za sebe)
+ určitá fyzická a rozumová vyspělost - dosažením věku 15let a ukončením povinné školní docházky
Dohoda o hmotné odpovědnosti může být uzavřena jen s osobou +18let.

Práce osob do věku 15let nebo 15letých s neukončenou povinnou školní docházkou - upravuje Zákon o zaměstnanosti; jedná se pouze o činnost uměleckou, sportovní, reklamní. Je třeba povolení ÚP na žádost zákonného zástupce dítěte. ÚP zkoumá jestli výkon neohrozí povinnou školní docházku či zdraví. Poté je-li to dodržováno.

Způsobilost k právním úkonům může být omezena n. jí může být pracovník zbaven.
Důvody - duševní porucha dlouhodobého rázu, nadměrné uživání alkoholu a omamných látek. Pracovat může, i když je způsobilosti k p.ú. zbaven - zastupuje ho opatrovník, ale v 99% tito nepracují.

FO jako zaměstnavatel
- způsobilost vzniká narozením = zděděním živnosti
- způsobilost k právním a protiprávním úkonům dosažením 18let
- může být způsobilosti zbaven

2. Zásady českého pracovního práva, prameny českého pracovního práva, působnost českého pracovního práva

Základní zásady PP
= obecné myšlenky vyjadřující cíle a úkoly pracovního práva
Znaky :
 jsou to právní myšlenky
 každá zásada je uvedena v některém právním předpise
 není právní normou, jen jakýmsi pravidlem

1. Zásada práva na práci a svobodnou volbu povolání
(LZPS)
Každý má právo pracovat tzn. práci dostat.
Každý má právo práci si udržet.
Každý má právo na ekonomické zabezpečení v nemoci, stáří apod.
Každý má právo si zvolit jaké povolání chce vykonávat, za předpokladu, že má kvalifikační
předpoklady.

2. Zásada zákazu nucené práce
(LZPS)
Níkdo nemůže být k práci nucen, jestliže nechce.
vyjímka - práce ukládané osobám ve výkonu trestu odnětí svobody, v případě živelných
pohrom, vojenská služba
PP vztah může vzniknout jen za souhlasu obou stran tzv. smluvní volnost.

Základní zásady PP

3. Zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace
(LZPS a mezinárodní úmluvy)
- diskriminace na základě rasy, barvy pleti, pohlaví, náboženství, sexuální orientace atd.
Se všemi zaměstnanci musí být zacházeno rovně.
- zákoník rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou
- znaky sex. obtěžování :
1. musí být sexuální povahy
2. musí být vnímáno jako nevhodné či urážlivé
Zaměstnanec má nárok na odškodnění nepeněžité i peněžité.
- Postup :
a) pokus od domluvu - popř. i za pomoci odborové organizace
b) právo obrátit se na soud - domluva není možná
V případě soudu přechází dokazování na zaměstnavatele - musí dokázat, že k tomu
nedošlo.
- mobbing = systematické psychické pronásledování (šikana), buď ze strany kolegů nebo zaměstnavatele (poškozenému bráněno se vyjádřit, nemluví s ním, šíření pomluv, zesměšňování soukromého života, ...) - musí se jednat o dlouhotrvající mobbing, účelem může být zaměstnance vystrnadit

5. Dobré mravy

(Pravidla slušnosti a občanského soužití)
- nekodifikované právní normy
- vychází z toho, že zaměstnance i zaměstnavatel ví, jak by se měl zachovat v souladu s pravidly slušnosti

6. Mezinárodní smlouvy
- sjednávány mezi státy
- aby platila mezinárodní smlouvy pro české PP musí být do právního řádu nějakým způsobem přenesena - tak že se změní náš vnitřní předpis n. stát stanoví nadřazenost mezinárodní smlouvy, která platí prvotně
- pro české PP jsou typické dvoustranné (bilaterální) pracovní smlouvy = cizím státním příslušníkům u nás oficiálně pracujícím vznikají práva a povinnosti jako českým občanům

7. Nálezy ústavního soudu ČR
- ústavní soud může zrušit část zákona i celý zákon

Působnost českého PP
působnost = určení okruhu subjektů a právních vztahů na něž se vztahují normy č. PP

Věcná působnost

- vztahy vznikající při výkonu závislé práce
- vztahy kolektivní povahy
- vztahy související se vznikem PP vztahů
Osobní působnost
- vymezení subjektů
Prostorová působnost
- vymezení území, kde se aplikuje (č. PP platí na celém území ČR; prostřednictvím mezinárodní smlouvy i na cizím státním území)
Časová působnost
platnost = okamžikem vydání
účinnost = určením okamžiku od kdy je pravidlo chování právně závazné a může být aplikováno; existuje nepravá zpětná účinnost tzn. že pokud je vydán nový zákon, ode dne účinnosti se vztahuje i na pracovní vztahy, které již existovaly

Interpretace a aplikace norem
Při interpretaci práva používány různé výklady práva, které existují. Vychází se např. z rozsudků soudů - Nález ústavního soudu nebo Komentáře v odborných publikacích.

V případě situace neupravené v žádné právní normě se použije analogie tzn. vycházíme z něčeho, co upravuje podobnou věc.

Prameny

= formy, ve kterých je právo obsaženo

1. Normativní právní akty - Zákonné předpisy
- výsledek zákonodárné činnosti
- pravidla chování obecné povahy
- vztahují se vždy na celou skupinu případů stejného druhu
- mají různou právní sílu, dle toho, kdo je vydal: 1. Ústava a ústavní zákony vč. LZPS 2. Zákony (nejvíc) 3. Nařízení vlády 4. Vyhlášky
LZPS - např. zákaz nucené práce, diskriminace, právo na svobodnou volbu povolání
Důležité zákony : Zákoník práce, Zákon o zaměstnanosti, Zákon o kolektivním vyjednávání

2. Kolektivní smlouvy
- upravuje celou skupinu právních vztahů neurčitého počtu a stejného druhu
- ustanovení obecné povahy
- sjednávána mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem (k podpisu a ke vzniku je nutný souhlas obou smluvních stran)
- obecně upraveny v Zákoně o kolektivním vyjednávání (kolektivní smlouvy musí být v souladu se zákonem - nad rámec zákona mohou být vždy jen ku prospěchu zaměstnanců)

2. Kolektivní smlouvy

2 typy kolektivních smluv:
a) podnikové - podnik a odborová organizace
b) vyšší stupně - pokud tam spadá více podniků
3. Vnitropodnikové právní normy
tzv. Lokální (místní) prameny pracovního práva - vydávané zaměstnavateli, musí mít k tomu zmocnění v právním předpise, musí být v souladu se zákonem, mohou pouze upřesňovat a rozepisovat obecnou právní úpravu
Patří sem:
Pracovní řád
Vnitřní předpis - když neexistuje odborová organizace
Vnitřní mzdový předpis - upravuje např. odměnu zaměstnanců za mimořádné výsledky
Vnitropodnikové normy spotřeby práce - tam, kde je úkolová práce
Mimo vnitřního předpisu jsou vydávány po předchozím souhlasu odborové organizace.

4. Technické normy
- úprava technických a technologických otázek
- nejsou pramenem pracovního práva jako celek
- pokud se na ně zákon odvolává
Patří sem především normy upravující bezpečnost práce, ochranu života a zdraví při práci.

1. Pojem pracovní právo, prameny českého pracovního práva, působnost českého pracovního práva

Pracovní právo
Zákoník práce č.262/2006 Sb.

předmět = vztahy vznikající při námezní práci a vztahy s nimi související
námezní = za mzdu

znaky:
Práce je výlučně lidská činnost.
Práce je vykonávána za účelem dosažení výdělku.
Předmětem úpravy pracovního práva není práce osob, jež je vykonávají na vlastní riziko = např. pracovníci na ŽL
Předmětem regulace pracovního práva je jen námezní práce vykonávaná ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti.

systém:
Individuální PP = klasický výkon práce za odměnu (jádro PP)
Kolektivní PP = vztah odborová organizace - zaměstnavatel
Odborová organizace zastupuje všechny zaměstnance nejen členy.
Oblast vztahů vznikajících při realizaci práva na práci (rekvalifikace, zprostředkovaná práce, dozor nad dodržováním bezpečnosti práce)

vztah k jiným právním odvětvím - PP je samostatné právní odvětví se vztahem k právu občanskému

70. DECENTRALIZOVANÉ ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY, ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

Pro výkon veřejné správy na místní nebo oblastní úrovni má rozhodující význam organizace územní samosprávy. Ústřední roli tu plní Ústava, která územní samosprávu upravuje samostatně.

Podle Ústavy ČR se Česká republika člení na obce a kraje, dohromady vytvářejí systém územní samosprávy.

Podle Ústavy ČR jsou obce a kraje územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávního celku.

Obce i kraje jsou samostatně spravovány zastupitelstvy, která realizují samostatnou působnost obce nebo kraje. Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného rovného a přímého volebního práva na čtyřleté funkční období.

Obce jsou základním článkem pro výkon veřejné správy na místní úrovni. V rámci přenesené působnosti, totiž vykonávají státní správu v rozsahu určeném zvláštními zákony. Orgánem, jenž na úrovni obce výkon této přenesené působnosti zajišťuje, je obecní úřad případně pověřený obecní úřad.

70. DECENTRALIZOVANÉ ORGÁNY VEŘEJNÉ SPRÁVY, ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA

Ústavním zákonem o vytvoření územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona se vytvářejí na území České republiky tyto vyšší územní samosprávné celky:
1. Hlavní město Praha, vymezený územím hlavního města Prahy,
2. Středočeský kraj se sídlem v Praze,
3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích,
4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni,
5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech,
6. Ústecký kraj se sídlem v ústí nad Labem,
7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci,
8. Královehradecký kraj se sídlem v Hradci Králové,
9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích,
10. Vysočina se sídlem v Jihlavě,
11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně,
12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci,
13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě,
14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně.

V rámci svého práva na samosprávu vykonává kraj samostatnou působnost a rovněž vykonává na svém území správu ve věcech, které stanoví zákon. Působnost v těchto věcech je přenesenou působností kraje. Orgánem, jenž na úrovni kraje výkon této přenesené působnosti zajišťuje, je zejména krajský úřad.

K decentralizovaných orgánům státní správy, specializovaným jen pro výkon určitých činností veřejné správy pak patří například finanční úřady a finanční ředitelství, katastrální úřady, okresní úřady práce apod.

Kandidát na funkci soudce musí dále mít:

- úplné vysokoškolské právnické vzdělání,
- musí složit odbornou justiční zkoušku.

Pokud jde o státní zástupce, podmínky pro ustanovení do funkce státního zástupce jsou následující:
- státní občanství České republiky,
- plná způsobilost k právním úkonům,
- bezúhonnost,
- nejméně 25 let věku v den ustanovení,
- souhlas příslušné osoby se svým ustanovením do funkce státního zástupce a s přidělením k určitému státnímu zastupitelství,
- složení závěrečné zkoušky.

Státní zástupce jmenuje do funkce na návrh nejvyššího státního zástupce ministr spravedlnosti, a to na časově neomezenou dobu.

69. USPOŘÁDÁNÍ VEŘEJNÉ SPRÁVY, ÚSTŘEDNÍ ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY

Uspořádání veřejné správy – kritéria členění, subjekty a vykonavatelé veřejné správy
Subjekty veřejné správy jsou především stát a veřejnoprávní korporace.
Veřejná správa přitom může být vykonávána přímo státem nebo nepřímo, prostřednictvím subjektů, které k tomu byly zákonem zmocněny.
Veřejnoprávní korporací se obecně rozumí sdružení osob za účelem dosažení společného cíle při uskutečňování veřejných zájmů, které má právní subjektivitu, a které je ze zákon a nadáno příslušnou pravomocí a působností ve veřejné správě.
Teorie správního práva k subjektům veřejné správy řádí též veřejné fondy a veřejné nadace, dále veřejné ústavy a veřejné podniky. Subjekty veřejné správy mohou ovšem být i fyzické a právnické osoby soukromého práva.
Vykonavateli veřejné správy jsou zejména orgány subjektů veřejné správy.
Z hlediska své územní působnosti je veřejná správa v České republice vykonávána jednak orgány s celostátní působností, jednak orgány regionálními, s působností jen na části státního území.
Z věcného hlediska je výkon veřejné správy uskutečňován orgány se všeobecnou působností a orgány, jimž přísluší pouze působnost dílčí.

Ústřední orgány státní správy

Jménem státu vykonávají státní správu především ústřední orgány státní správy. Výchozím pramenem pro institucionální zakotvení těchto orgánů je v prvé řadě Ústava. Mezi ústřední orgány státní správy tak řadíme:
A) Vládu, která je vrcholným orgánem výkonné moci, má všeobecnou působnost a skládá se z předsedy vlády, místopředsedů vlády a jednotlivých ministrů.
B) Ministerstva, v jejichž čele stojí člen vlády.
C) Další ústřední orgány státní správy, v jejichž čele člen vlády nestojí.
D) Zvláštní orgány státní správy.

Ad B) V ČR v současnosti působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády:
- Ministerstvo financí, zahraničních věcí, školství, mládeže a tělovýchovy, kultury, práce a sociálních věcí, zdravotnictví, spravedlnosti, vnitra, průmyslu a obchodu, pro místní rozvoj, zemědělství, obrany, dopravy a spojů, životního prostředí.

Ad C) K oněm dalším ústředním orgánům státní správy pak patří:
- Český statistický úřad, Český úřad zeměměřičský a katastrální, Český báňský úřad, Úřad průmyslového vlastnictví, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro státní informační systém, Správa státních hmotných rezerv, Státní úřad pro jadernou bezpečnost, Komise pro cenné papíry, Národní bezpečností úřad, Energetický regulační, Úřad vlády České republiky.

Ad D) Zvláštní orgány státní správy jsou zpravidla podřízeny ministerstvům a patří mezi ně například Česká školní inspekce nebo Státní veterinární správy České republiky.

Hlavní zásady činností soudů

Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu. Dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.
V řízení před soudem mají všichni účastníci řízení rovná práva. Jednání před soudem je ústní a veřejné, výjimky stanoví zákon. Rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně.

Územní členění soudů
Soustavu obecných soudů v ČR tvoří celkem 89 okresních soudů, 8 krajských soudů, 2 vrchní soudy, Nejvyšší správní soud a Nejvyšší soud.
Obvody a sídla okresních soudů se shodují s územím a sídlem okresů.
Obvody a sídla krajských soudů se shodují s územím a sídlem krajů.
Sídlem Nejvyššího správního soudu a sídlem Nejvyššího soudu je Brno.

Obsazení soudů
V občanském soudním řízení jedná a rozhoduje v prvním stupni zásadně jediný soudce. Senát, složený ze soudce a dvou přísedících, v řízení před okresním soudem jedná a rozhoduje ve věcech pracovních.
V trestním řízení jedná a rozhoduje v prvním stupni zásadně senát, složený ze soudce a dvou přísedících.
V odvolacím řízení a v řízení o mimořádných opravných prostředcích jedná a rozhoduje vždy senát. Senát je zásadně tříčlenný a tvoří jej předseda senátu a dva soudci.
Ve správním řízení rozhoduje u krajských soudů senát složený z předsedy senátu a dvou soudců. Nejvyšší správní soud rozhoduje v senátech nebo v rozšířených senátech.

Státní zastupitelství

Státní zastupitelství sice není orgánem moci soudní, plní však významnou roli zejména v trestním řízení, kde vystupuje jako veřejný žalobce.
Vedle Ústavy je základním pramenem práva upravujícím činnost státního zastupitelství zákon sb. O státním zastupitelství.
Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství.

Postavení soudců, přísedících a státních zástupců
Soudce jmenuje prezident republiky bez časového omezení. Přísedící jsou voleni na dobu čtyř let. Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.
Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ČR a s jakoukoli ve veřejné správě.

Podmínky pro ustanovení do funkce soudce nebo přísedícího jsou tyto:
- státní občanství České republiky,
- plná způsobilost k právním úkonům,
- bezúhonnost,
- zkušenosti a morální vlastnosti, které dávají záruku, že příslušná osoba bude soudcovskou funkci řádně zastávat,
- nejméně 25 let věku v den ustanovení,
- souhlas příslušné osoby se svým ustanovením za soudce nebo přísedícího a s přidělením k určitému soudu.

Soustava soudů – druhy soudů, jejich uspořádání

Na vrcholu pomyslné pyramidy tvořící systém obecných soudů pak stojí Nejvyšší soud, který rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích proti rozhodnutím soudů. V trestním řízení je takovým mimořádným opravným prostředkem stížnost pro porušení zákona. V občanském soudním řízení i v trestním řízení je dalším mimořádným opravným prostředkem, o němž rozhoduje rovněž Nejvyšší soud, dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soud.
Jak vrchní soudy tak Nejvyšší soud rozhodují i v dalších zákonem určených případech. Nejvyšší soud navíc jako vrcholný soudní orgán zajišťuje jednotu rozhodování soudů ta, že sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů a zaujímá stanoviska k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu.

Správní soudnictví
Obecné soudy projednávají a rozhodují také spory na úseku správního soudnictví. Právní úprava je obsažena v zákoně sb. Soudního řádu správního, který samostatně upravuje pravomoc a příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví a postup soudů, účastníků řízení a dalších osob ve správní soudnictví.
Soudy ve správním soudnictví rozhodují
- o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy správním orgánem,

Soudy ve správním soudnictví rozhodují

- o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a před nezákonným zásahem správního orgánu,
- o kompetenčních žalobách,
- ve věcech volebních a ve věcech politických stran a politických hnutí.
Opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví je kasační stížnost, v řízení ukončeném pravomocným rozsudkem přichází v úvahu obnova řízení na návrh účastníka řízení.
Ke správnímu řízení jsou v zásadě věcně příslušné krajské soudy a Nejvyšší správní soud.
Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomocí soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech, o kompetenčních žalobách a v některých dalších přesně určených případech, a stejně jako Nejvyšší soud sleduje a vyhodnocuje pravomocná rozhodnutí soudů ve správním soudnictví a přijímá stanoviska k rozhodování činnosti soudů ve věcech určitého druhu.

Hlavní zásady činností soudů
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Jsou povolány k tomu, aby zákonným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.
Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení, v ostatních případech rozhodují jako samosoudci.

Prameny právní úpravy

Organizační uspořádání soudní soustavy je zakotveno v Ústavě České republiky. K důležitým normám v této oblasti dále patří zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích), o Ústavním soudu, a zákon soudní řád správní.
Základním pramenem práva, od nějž se odvíjí organizace veřejné správy v České republice, je opět Ústava České republiky, dále řada zákonných a podzákonných norem.

Vzájemný vztah soudnictví a veřejné správy, základní rozdíly
Z principu dělby státní moci vyplývá, že jiný státní orgán než orgán moci soudní nesmí soudnictví vykonávat a do pravomoci soudů zasahovat. Na druhé straně platí, že soud sám také nesmí svou činností nahrazovat činnost příslušející orgánům jiných státních mocí. Vzájemný vztah soudnictví a veřejné správy je vymezován i tím, že veřejná správa podléhá soudní kontrole.
Soudnictví se od veřejné správy liší ústavně zakotvenou nezávislostí soudů a soudců, neboť veřejná správa je prováděna osobami, které nezávislé nejsou.
Obě činnosti se liší i svým účelem. Zatímco veřejná správa je činností nepřetržitou, směřující k naplnění nějakého budoucího cíle, soudnictví a výroky jeho orgánů jsou zásadně spojovány se stavem současným.

68. SOUSTAVA SOUDŮ A STÁTNÍCH ZASTUPITELSTVÍ, JEJICH DRUHY, USPOŘÁDÁNÍ A HLAVNÍ ZÁSADY ČINNOSTI

Soustava soudů – druhy soudů, jejich uspořádání
Podle Ústavy tvoří systém soudů ČR Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud a dále vrchní, krajské a okresní soudy. Mimo systém obecných soudů stojí Ústavní soud, jako soudní orgán ochrany ústavnosti.
Základním článkem soudní soustavy jsou okresní soudy, tyty soudy rozhodují jako soudy prvního stupně ve věch případech, v nichž zákony o řízení před soudy (ve znění pozdějších předpisů – občanský soudní řád a zákon ve znění pozdějších předpisů – trestní řád) neurčují pro první stupeň příslušnost soudu jiného.
Krajské soudy působí zásadně jako soudy odvolací ve věcech, které v první stupni rozhodovaly soudy okresní.
Podle trestního řádu konají v prvním stupni krajské soudy řízení v řízení o trestných činech.
V občanském soudním řízení krajské soudy projednávají v prvním stupni věci vyjmenované v občanském soudním řádu.
Vrchní soudy působí zásadně jako soudy odvolací ve věcech, o nichž v prvním stupni rozhodovaly krajské soudy.

Jednotlivé druhy exekucí

4. prodej nemovitosti
Tento způsob exekuce spočívá buď ve zřízení soudcovského zástavního práva nebo ve zpeněžení nemovitosti povinného dražebním prodejem.

5. uspokojení práv na nepeněžitá plnění
Jde o vyklizení s poskytnutím bytové náhrady či bez ní, dále o odebrání věci.
Dalším druhem exekuce sloužícím k uspokojení práv na nepeněžitá plnění je rozdělení společné věci a to jednak prodejem věci a rozdělením výtěžku, jednak reálným rozdělením věci. Konečně posledním druhem exekuce sloužící k uspokojení práv na nepeněžité plnění je provedení prací a výkonů. Pokud jde o zastupitelné plnění, povolí soud oprávněnému, aby si dal práci, o kterou jde, provést někým jiným nebo si ji provedl sám na náklad povinného, pokud pak jde o plnění nezastupitelné, uloží soud za každé porušení povinnosti povinnému pokutu, kterou lze stupňovat až do úhrnné částky 100,000 Kč.

67. ORGANIZACE SOUDNICTVÍ A ORGANIZACE VEŘEJNÉ SPRÁVY V ČR – POJEM, PRAMENY PRÁVNÍ ÚPRAVY. VZÁJEMNÝ VZTAH SOUDNICTVÍ A VEŘEJNÉ SPRÁVY, ZÁKLADNÍ ROZDÍLY

Organizace soudnictví a organizace veřejné správy v ČR – úvod
Základním demokratickým principem právního řádu je princip dělby státní moci. Moc zákonodárná formuluje politiku a ustanovuje ji v podobě zákona, moc výkonná uskutečňuje a moc soudní aplikuje právo podle procedurálních pravidel a řeší spory.
V našem právním řádu je dělení státní moci zakotveno v Ústavě České republiky, která stanoví, že lid je zdrojem veškeré státní moci a vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.

Organizace soudnictví a organizace veřejné správy v ČR – základní pojmy

Soudnictví je obecně pojímáno jako výkon pravomoci soudů. Pravomocí soudů se pak rozumí oprávnění a povinnost řešit otázky, které zákon těmto státním orgánům svěřuje do jejich působnosti.
Organizací soudnictví se rozumí uspořádání soudní soustavy, její struktura a stupně, jakož i vymezení základních vztahů soudů jako článků této soustavy
Pojem veřejná správa je odvozen od pojmu správy, jako záměrné činností sledující dosažení určitého cíle. Podle toho, zda jde o činnost sledující cíle soukromé nebo veřejné, se správa obecně člení na soukromou a veřejnou.
Materiálně je tedy veřejná správa považována za souhrn státních činností, které nejsou zákonodárstvím, soudnictvím nebo vládou.
Formálně se veřejná správa označuje za činnost státu nebo jiného subjektu veřejné moci mimo zákonodárství, soudnictví nebo vládu.
Původním nositelem veřejné správy je stát. Teprve z vůle jeho orgánů a formou státem předepsanou může dojít k delegaci této správy na subjekty jiné.
Organizací veřejné správy se rozumí celá organizační soustava a struktura, respektive systém soustavy subjektů veřejné správy.

66. ZVLÁŠTNÍ TYPY ŘÍZENÍ

Některé ze zvláštních druhů řízení mají charakter řízení, jež lze zahájit pouze na návrh, ostatní druhy řízení lze naopak zahájit i bez návrhu.
K prvně jmenované skupině druhů řízení se řadí řízení:
-1. osvojení, 2. úschovách, 3. umoření listin, 4. povolení uzavřít manželství, 5. ve věcech sdružování v politických stranách a politických hnutích, 6. zrušení politické strany či politického hnutí, o pozastavení a znovuobnovení její činnosti, 7. ve věcech chyb a nedostatků v seznamech voličů, 8. zaregistrování kandidátní listiny, o ponechání kandidáta na kandidátní listině, 9. stížnost proti vydání osvědčení o zvolení členem zastupitelstva v obci, 10. přezkoumání rozhodnutí volebních orgánů při volbách do parlamentu ČR, 11. stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem nebo senátorem.
Naproti tomu i bez návrhu lze zahájit řízení:
- 1. o dědictví, 2. ve věcech péče o nezletilé, 3. o způsobilosti k právním úkonům, 4. o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, 5. opatrovnické, 6. o prohlášení za mrtvého, 7. ve věcech obchodního rejstříku, 8. o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob.

Kromě oněch zvláštních typů řízení upravených speciálními ustanoveními paragrafů existuje tzv. správní soudnictví upravené OSŘ.
Prvky řízení sporného i nesporného a dále nejen řízení nalézacího, ale i vykonávacího (exekučního) má pak řízení konkursní a vyrovnací.

Exekuční řízení

Jeho účelem je dosažení věřitelé nuceným provedením příkazu soudu nebo jiného orgánu, vyjádřeného v rozhodnutí, ve schváleném smíru či dohodě, popř. v platebním výměru, to vše za předpokladu, že dlužník se příkazu ve lhůtě k tomu určené dobrovolně nepodrobil. Svou povahou je výkon rozhodnutí veřejnoprávním zásahem do jinak chráněné integrity dlužníka.
Způsoby výkonu rozhodnutí se dělí do dvou skupin. V prvé jde o výkon rozhodnutí pro peněžitá plnění, v druhé pak pro plnění nepeněžitá.
Převažuje-li při exekuci zájem sledující uspokojení práva nebo pohledávky oprávněného, neznamená to ještě, že by se povinnému nedostávalo ochrany, pokud by ji potřeboval. Zde lze poukázat např. na vyloučení některých věcí z postihu při exekuci prodejem movitostí nebo na ustanovení o tzv. nepostižitelných částkách při exekuci srážkami za mzdy.
Exekučním titulem nebo-li podkladem výkonu rozhodnutí jsou rozsudky, usnesení, schválené smíry i dohody účastníků, popř. platební rozkazy vydané v občanském soudním řízení.
Dále jsou titulem exekucí rozhodnutí rozhodčích komisí, jakož i smíry jimi schválené a dále rozhodnutí bývalých státních notářství. Soudní exekuce slouží dále také k vynucení plnění uložených rozhodnutími nebo jim na roveň postavenými úkony vydanými ve správní řízení.
Pokud jde o obsah, musí z exekučního titulu vyplývat povinnost uložená povinnému ve prospěch oprávněného spočívající v plnění. Z uvedeného vyplývá, že možnost výkonu rozhodnutí nepřichází v úvahu u rozhodnutí ve věcech osobního stavu nebo ve věcech určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, když z žádného z těchto rozhodnutí nevyplývá pro účastníky řízení povinnost k plnění, jež by na něm mohla být vynucována výkonem rozhodnutí.
Pokud jde o formální stránku, vyžaduje se, aby rozhodnutí, jež je titulem exekuce, bylo zpravidla konečné, tedy v právní moci, a vždy alespoň vykonatelné.

Jednotlivé druhy exekucí

1. srážky ze mzdy a jiných příjmů
Tímto způsobem je postihováno právo na mzdu, popř. jiné dávky tak jak budou postupně nabíhat, hodí se tento způsob exekuce zejména pro uspokojování v budoucnu vznikajících pohledávek, např. výživné. Předmětem postihu exekucí je čistá mzda případně náhrada mzdy při překážkách v práci nebo odměna za vedlejší činnost atd.

2. přikázání pohledávky
a to ať již z účtu u peněžního ústavu nebo přikázáním jiných peněžitých pohledávek spočívá v odpisu částky odpovídající vymáhané pohledávce z účtu povinného a ve výplatě této částky oprávněnému.
Doručením usnesení peněžnímu ústavu se dosáhne obstavení účtu povinného v rozsahu uplatňované pohledávky. V usnesení o nařízení exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek zakáže soud povinnému nakládat s pohledávkou.

3. prodej movitých věcí
K tomu, aby v průběhu řízení nebyl účel exekuce počínáním ze strany povinného zmařen, slouží zabavení věcí, jež spočívá v zákazu nakládat s věcmi, pojatými do soupisu, k němuž dojde při prohlídce bytu povinného soudním vykonavatelem. Aby se vyloučila možnost, že by povinný mohl věci podléhající soupisu ze svého bytu či jiných jeho prostor odstranit, stanoví zákon speciální způsob doručení usnesení o nařízení exekuce, a to osobně soudním vykonavatelem, který současně vysloví požadavek zpřístupnění bytu za účelem provedení soupisu.

Odvolání

K odvolání je legitimován pouze účastník řízení a pouze ve velmi úzkých mezích státní zástupce, totiž tehdy, je-li legitimován k podání návrhu.
Podmínkami možnosti podání odvolání jsou:
- existence dosud nepravomocného napadnutelného rozhodnutí. To jsou všechny rozsudky první instance, s podstatným zúžením u rozsudků pro zmeškání a pro uznání. Vyloučeny jsou platební rozkazy, s výjimkou výroku o nákladech řízení.
- Včasnost odvolání, totiž v zásadě dodržení 15 denní lhůty od jeho doručení.
- Existence účastníka, který se práva odvolání ani nevzdal, ani je nevzal zpět, jenž napadá výrok rozhodnutí.
Odvolání musí mít v OSŘ předepsané náležitosti.
Odvolání má dva základní účinky totiž suspenzivní (odkladný) a devolutivní (přenášející věc do vyšší instance).Rozsah obojího je dán až na výjimky mezemi odvolání. Pokud zákon stanoví závazně určitý způsob vypořádání mezi účastníky, nastává obojí účinek v plném rozsahu, i když odvolání celý enunciát rozhodnutí nenapadá. Podobně je tomu u řízení, jež lze zahájit i z úřední povinnosti.
Odvolání se podává vždy u soudu první instance, který také odstraňuje jeho nedostatky a připravuje věc k předložení odvolacímu soudu. Další řízení provádí pak odvolací soud.
I v odvolacím řízení mají účastníci poměrně rozsáhlé možnosti dispozice jak návrhem nebo odvoláním, což vede ke zrušení prvostupňového rozhodnutí a zastavení řízení a k jeho zastavení bez ingerence soudu do této dispozice.
Pokud odvolací soud jedná v meritu, děje se tak podle obdobných pravidel jako v prvoinstančním řízení, až na některé výjimky.

Odvolání

Odvolací soud má několik možností, jak celou věc v meritu vyřídí:
- svým rozsudkem napadený rozsudek potvrdí,
- nebo rozhodnutí soudu prvé instance změní,
- nebo rozhodnutí soudu prvé instance zruší.
Změní-li se tím však výrok, započne od doručení usnesení běžet nová odvolací lhůta.
Obnova
Meze použitelnosti tohoto mimořádného opravného prostředku v platném právu jsou poměrně úzké.
Řízení se navíc rozpadá do dvou fází: prvou je řízení o povolení obnovy a teprve vyzní-li jeho výsledek kladně, může dojít k další fázi, t.j. řízení obnovenému.
Řízení o obnově
Návrh na obnovu může v podstatě směřovat jen proti rozhodnutí ve věci samé.
Vyloučena je u rozsudků v tzv. věcech manželských, jsou-li kladné.
Důvody obnovy jsou vypočteny taxativně a jsou tři:
- skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny navrhovatel obnovy nemohl použít v původním řízení,
- možnost provedení takových důkazů, které nemohly být provedeny v původním řízení,
- skutečnost, že v jeho neprospěch bylo rozhodnuto v důsledku trestního činu sudce.
Možnost podání návrhu na obnovu je vázána lhůtami, které jsou nenavratitelné.
Buď soud návrh na obnovu zamítne a věc tím končí. Nebo ji povolí, čímž se původní rozhodnutí suspenduje a následuje druhá fáze řízení totiž řízení obnovené.

Obnovené řízení
Jde o nové meritorní projednání věci, v němž se přihlíží jak k důkazům, v něm provedeným, tak k novým důkazům v rámci obnoveného řízení.

Dovolání

Ke stížnosti pro porušení zákona je na něj právní nárok, avšak jen ve vymezeném okruhu případů.
Ať již jde o rozsudky nebo usnesení, je dovolání v zásadě přípustné tehdy, jestliže řízení je stiženo těžkými procesními vadami, které teorie nazývá důvody zmatečnosti.
U rozsudků přípustnost dovolání zahrnuje situace, kdy se obě nižší instance vlastně neshodly v posouzení věci a kdy odvolací soud tedy změnil rozsudek nižšího soudu. Dále jsou to případy, kdy tato neshoda se neprojevila jen proto, že nižší soud byl vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v jeho předchozím rozhodnutím jímž provedl kasaci.
Ať již jde o rozsudky nebo usnesení, je dovolání nad tento rámec přípustné tehdy, jestliže odvolací soud vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o věc zásadního významu.
Dovolací důvody jsou vypočteny v OSŘ. Jsou to důvody zmatečnosti a jiné závažné procesní vady.
Lhůta k podání dovolání je vymezena jedním měsícem od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu. Je neprominutelné.
Dovolání se vždy podává u soudu prvé instance.
OSŘ předepisuje nutné náležitosti dovolání.
Rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu je obdobný, jako je tomu u odvolacího soudu.
Dovolací soud buď dovolání zamítne nebo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zruší a věc vrátí nižší instanci.
Rozhoduje-li se dovoláním o napadeném rozsudku, rozhoduje v meritu vždy rozsudečnou formou, jinak formou usnesení.
Právní názor dovolacího soudu nižší soudy zavazuje.

Rozhodnutí

Soudní rozhodnutí je autoritativní a závazný výrok soudu při výkonu soudnictví. K tomu, aby soud mohl rozhodnout – vynést rozsudek ve věci samé – je určeno soudní řízení, během něhož si soud opatřuje podklady pro své rozhodnutí. Prvým rozhodnutím je rozsudek a druhým usnesení. Jeden ze základních rozdílů je ten, že rozsudek je vykonatelný až po právní moci, kdy tedy uběhla jak lhůtě k podání odvolání, počítaná ode dne doručení rozsudku, tak lhůta k plnění, počítaná od právní moci, zatímco usnesení je zásadně vykonatelné bez ohledu na právní moc, tedy ve lhůtě ke splnění počítané již od jeho doručení.
Speciálními typy rozsudků jsou rozsudky pro uznání a rozsudky pro zmeškání.
OSŘ umožňuje soudu ve dvou případech sporného řízení vydat rozhodnutí ve věci samé v tzv. zkráceném řízení, aniž nařídí jednání. Jde jednak o zkrácené řízení rozkazní a ve věcech směnečných a šekových.
Předseda může vydat senátu platební rozkaz, je-li v návrhu na zahájení řízení uplatněno právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených navrhovatelem. Platební rozkaz, proti němuž nebyl podán odpor, má účinky pravomocného rozsudku. Podá-li jeden z odpůrců včas odpor, platební rozkaz se tím v plném rozsahu ruší a předseda senátu nařídí jednání.
Předloží-li navrhovatel v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, vydá na jeho návrh předseda senátu směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž odpůrci uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo, aby v téže lhůtě podal námitky. Podá-li odpůrce námitku včas, nařídí předseda senátu k jejich projednání jednání, k námitkám později vzneseným však již přihlížet nelze.
V rozsudku soud vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, nebo zda zrušuje a v jakém rozsahu.

65. OPRAVNÉ ŘÍZENÍ

Obecné principy
V civilním soudní řízení může dojít k pochybení ať již po stránce skutkové, nebo stránce právní nebo v obou, proto je třeba umožnit přezkum rozhodnutí soudu prvé instance.
Tomu účelu slouží opravné prostředky, jež dělíme na řádné a mimořádné podle toho, zda se jedná o přezkum nepravomocného nebo pravomocného rozhodnutí.
Rozhodnutí, které nenabylo právní moci je potenciálně přezkoumatelné vždy, pokud zákon přezkoumatelnost nevylučuje. Právní moc rozhodnutí znamená, že toto pravidlo zakládá konečnou právní úpravu mezi stranami, nebo dokonce působí proti komukoliv a zakládá tak překážku věci rozsouzené, která staví bariéru dalšímu zkoumání věci v zájmu právní jistoty. Řádným opravným prostředkem je u nás pouze odvolání.
Pravomocná rozhodnutí lze zkoumat jen výjimečně, právě k nenarušení zásady právní jistoty a jen za tím účelem, aby byla zajištěna ještě vyšší míra správnosti rozhodování a tím dodržování právního řádu. Tomuto účelu u nás jako mimořádné opravné prostředky slouží dva procesní instituty a to institut obnovy řízení a institut dovolání. Při něm se uplatňuje tzv. kasační princip.
Odvolacím soudem je u nás buď krajský soud nebo vrchní soud.
O obnově řízení rozhoduje vždy ten soud, který rozhodoval původně v první instanci.
Dovolacím soudem je výlučně nejvyšší soud.

Účastníci řízení

Pouze účastník řízení je vybaven procesními práva a povinnostmi (právo uplatnit návrh, disponovat jím, činit další podání, vyjadřovat se v řízení, být předvoláván, dostávat doručeny písemnosti v procesu vydané, včetně odeslání).
Ve sporném řízení jsou účastníky navrhovatel (žalobce) a odpůrce (žalovaný), po případě tzv. vedlejší intervanient.
V nesporém řízení jsou účastníky buď ti, jež zákon za účastníky označuje, nebo ti, o jejichž právech a povinnostech má být jednáno.

Procesní úkony
Procesní úkony mají vliv na vznik, rozvíjení, změnu, resp. Zánik právních vztahů.
Procesní úkony činí především soud v podobě svých opatření nebo rozhodnutí. Procesní úkony se podchycují do soudních protokolů.
Součinnost účastníků i jiných osob si soud zajišťuje doručování svých opatření do vlastních rukou. Svou autoritu soud může prosazovat disciplinárními opatřeními (předvedení, pořádková pokuta).
Procesní úkony, příslušející účastníkům mají pokud jde o některé druhy písemností předepsanou formu i obsah (žaloba, odvolání), kterou je třeba dodržet. Jinak však panuje zásada jejich bezformálnosti.
V některých případech podléhají procesním lhůtám, jejichž nedodržení může vyvolat i závažné nepříznivé důsledky.
Pro počítání procesních lhůt stanoví OSŘ pravidla, která jsou odchylná od počítání běhu hmotněprávních lhůt.

64. ŘÍZENÍ V PRVNÍM STUPNI

Nalézací řízení v prvním stupni je vnitřně diferencováno na řízení sporné a nesporné. Základní a charakteristické je řízení sporné, kde soudy projednávají a rozhodují spory. V tomto řízení ovládaném dispoziční zásadou mají jeho účastníci vždy postavení vzájemných protivníků. I když může být účastníků více, vždy stojí buď na jedné nebo na druhé straně sporu a vítězství jedné strany znamená zpravidla prohru strany druhé.
Naopak v řízení nesporném, kde soudy projednávají a rozhodují jiné právní věci je cílem úprava poměrů účastníků zpravidla konstitutivním rozhodnutím do budoucna a nejde tedy o vítězství jednoho účastníka nad druhým. Účastníky tohoto nesporného řízení jsou tedy osoby, jejichž zájmy mohou být v řízení dotčeny, nebo ti, o jejichž právech či povinnostech má být v řízení jednáno nebo rozhodnuto, OSŘ zpravidla sám určuje, kdo je v konkrétním nesporném řízení účastníkem.
Základní procesní podmínkou k tomu, aby soud mohl jednat a rozhodovat ve věci samé, je ve sporném řízení žaloba nebo-li návrh. Ten, kdo podává žalobu, v niž uplatňuje právo na poskytnutí ochrany svému subjektivnímu právu, je žalobcem. Žalovaným je ten, kdo podle žalobcova tvrzení jeho právo ohrožuje nebo porušuje, čímž vyvolává nutnost této ochrany a koho proto žalobce za žalovaného označuje.
Druhým způsobem zahájení sporného řízení před soudem prvního stupně je postoupení věci soudu od jiného orgánu, předcházelo-li soudnímu řízení bezvýsledné řízení u tohoto orgánu.
K procesněprávním účinkům zahájení řízení patří zejména vznik povinnosti soudu provést řízení, k hmotněprávním účinkům pak zejména tzv. zachování lhůt, totiž jednak stanovení promlčecí doby a jednak, že nedojde k zániku práva, pokud to je u soudu žalobou uplatněno v zákonem stanovené prekluzívní lhůtě.

Dispoziční úkony účastníků

Dispoziční úkony účastníků jsou takové úkony, jimiž účastníci nakládají řízením nebo jeho předmětem.
Žaloba je dispoziční procesní úkon žalobce, jímž ten u soudu uplatňuje ochranu svého tvrzeného, ohroženého či porušeného subjektivního práva proti konkrétnímu žalovanému, na základě žaloby dochází k zahájení občanského soudního řízení, jehož účelem je, aby soud přezkoumal žalobcův uplatněný nárok po stránce skutkové i právní a rozhodl, zda tento nárok je či není důvodný.
Hmotněprávní nároky ve sporném řízení, jsou uvedeny v OSŘ. Patří sem návrhy na rozhodnutí:
- o osobním stavu,
- o splnění povinnosti vyplývající ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva.
Z dispoziční zásady sporného řízení vyplývá i široká škála dispozičních úkonů, jichž účastníci mohou, ale také nemusí použít. (Jde např. o změnu návrhu na zahájení řízení, uzavření soudního smíru, shodný návrh účastníků na přerušení řízení, o uplatnění práva odpůrce vůči navrhovateli vzájemným návrhem či námitku započtení, o možnost podání odvolání, vzdání se odvolání nebo jeho zpětvzetí, o podání návrhu na obnovu řízení nebo na výkon rozhodnutí.)
K projednání věci samé je předepsáno řízení s jednáním. Jednání připraví předseda tak, aby bylo možno rozhodnout o věci zpravidla při jediném jednání. Dále předseda senátu dbá o odstranění nedostatků a neúplností v návrzích účastníků, zajišťuje, aby bylo možno při jednání provést potřebné důkazy případně nechá důkaz provést prostřednictvím dožádaného soudu.
Účastníci mají povinnost uvést všechna potřeba tvrzení významná pro to, aby soud mohl vydat rozhodnutí v jejich prospěch. Je třeba je, ale doplnit ještě o důkazy. Postavení účastníka sporného řízení lze vyjádřit tak, že procesním důsledkem nesplnění povinností, tedy povinnosti tvrzení a povinnosti navrhnout k tvrzením důkazy, je pro účastníka nepříznivý výsledek v podobě rozhodnutí v jeho neprospěch.
Důkazními prostředky jsou např. výslech svědků, znalecký posudek, čtení listin, výslech účastníků a ohledání věci movité či nemovitosti.

Civilní proces

V rámci civilního procesu je třeba rozlišit:
- nalézací řízení, v němž soud zjišťuje, co je právem nebo právo vytváří, zde je na místě rozlišovat řízení sporné, v němž účastníci stojí proti sobě v kontradiktorním postavení, od řízení nesporného, kde taková kontrapozice není pojmovým znakem,
- řízení vykonávací neboli exekuční, v němž jde o realizaci tzv. podkladového rozhodnutí, ať již vytvořeného soudem nebo jiným orgánem,
- řízení konkursního a vyrovnací pro řešení úpadku,
- řízení zajišťovací, v němž jde o zatímní úpravu k předběžnému zajištění práva nebo jeho výkonu.
Do civilního procesu se promítají civilněprocesní zásady a to někdy v různé míře, podle toho o jaký druh civilního soudního řízení jde. Jsou to:
- zásada rovnosti účastníků řízení,
- zásada veřejnosti, ústnosti a přímost řízení,
- zásada jednotnosti řízení a jeho arbitrálního pořádku,
- zásada dispoziční, která však v některých případech v úzkých mezích ponechala volné pole zásadě oficiality,
- zásada projednací a contrario zásady inkviziční,
- zásada volného hodnocení důkazů v prioritě k zásadě legální teorie důkazní,
- zásada efektivnosti řízení, s odstraněním nadbytečného formalismu

63. ÚČASTNÍCI ŘÍZENÍ A JEJICH PROCESNÍ ÚKONY

Subjekty civilního řízení
Subjekty, které svou činností ovlivňují civilní soudní proces a jsou vybaveny v jeho rámci procesními právy a povinnostmi, spadají pouze do dvou kategorií. Jsou to soud a tzv. účastníci řízení.

Soud
Jak jediný soudce (samosoudce), tak členové senátu, jsou soudcové z povolání.
O vyloučení soudců rozhoduje v zásadě vždy nadřízený soud.
Občanský soudní řád (OSŘ) vymezuje také soudní pravomoc, která je někdy dělená mezi soudy a jiné orgány, protože soudnímu řízení musí předcházet řízení jiného druhu. Procesní předpisy upravují také problémy negativních nebo pozitivních kompetenčních konfliktů.
OSŘ řeší i otázky soudní příslušnosti. Při tom rozlišujeme věcnou příslušnost soudů, místní příslušnost, ta je jednak obecná a jednak zvláštní. Posléze jde o příslušnost funkční, odvozující se od věcné příslušnosti zejména ve vztahu k působnosti v opravném řízení.
Jednu daná příslušnost v zásadě trvá. Z důvodu nutnosti nebo vhodnosti však věc může být delegována jinému soudu. Spory o příslušnost řeší zásadně nadřízený soud.

Účastníci řízení
Způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní subjektivitu a navíc ten, komu tuto způsobilost zákon přiznává, což je však výjimečné.
Procesně nezpůsobilý účastník musí být zastoupen zákonným zástupcem.
Tzv. procesní legitimace, ať už aktivní nebo pasivní, zpravidla splývá s hmotněprávní legitimací účastníka a jen takový subjekt se tedy zpravidla může domáhat procesně svého práva s úspěchem.

Metoda přímá

Základními znaky norem přímých tvořících základ metody přímé jsou přímá aplikovatelnost aplikovatelné přímo, bez nutnosti použít norem kolizních a přímá regulace práv a povinností stran.
Pramenem úpravy norem přímých jsou:
a) Mezinárodní smlouvy – jako normy mezinárodního původu jsou obvyklým pramenem přímých norem. Pravidelně se jedná o mnohostranné úmluvy jejich cílem je buď to unifikace stávajících vnitrostátních úprav a nebo mezinárodní kodifikace, tj. vytvoření zcela nové úpravy určitého institutu neexistující ve vnitrostátních úpravách.
Součástí právního řádu určitého státu se stávají tyto normy na základě postupu předepsaného právním řádem.
ČR je vázána následujícími mnohostrannými úmluvami, v jejichž případě lze normy v nim obsažené určit jako normy přímé:
- Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží,
- Úmluva OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží včetně Protokolu doplňujícího Úmluvu OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží,
- Úmluva o mezinárodní železniční přepravě,
- Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě změněná Protokolem, kterým se mění Úmluva o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké dopravě,
- Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě,
- Úmluva OSN o námořní přepravě zboží.

Pramenem úpravy norem přímých jsou:

b) Normy vnitrostátní povahy – jsou poměrně vzácným případem pramene úpravy.

Vztah mezi metodu přímo a metodou kolizní. Pokud je přímá norma obsažena v mezinárodní smlouvě a kolizní norma v normě vnitrostátní povahy na základě Ústavy má mezinárodní smlouva přednost v aplikaci před normou vnitrostátní povahy.
Pokud jsou obě normy obsaženy ve stejném typu pramene, má přednost úprava obsažena v normě přímé. Metoda přímá je ve vztahu k metodě kolizní speciální.

62. CIVILNÍ PROCES A JEHO ZÁSADY
Soudy a soudci
Výkon soudnictví
Soudy jsou orgány státu, povolanými k tomu, aby se před nimi každý mohl domáhat svého práva v postupu, jenž je státem stanoven v souladu s postuláty mezinárodního práva.
Právní stát je povinen zajistit, aby soudnictví vykonávaly nezávislé soudy, což znamená garantování toho, aby jejich rozhodování bylo nestranné s vyloučením zásahů do jejich pravomoci.
Základy soudní organizace jsou u nás upraveny Ústavou ČR.
Soudnictví je u nás organizováno ve čtyřech stupních. Soudní soustavu tvoří totiž okresní soudy, krajské soudy, vrchní soudy a nejvyšší soud. Stranou stojí ústavní soud a nejvyšší správní soud.
Okresní soudy jsou vždy soudy prvé instance, krajské a vrchní soudy působí jednak jako soudy I. instance, jednak jako soudy II. instance.
Obsazení soudů při výkonu jejich činnosti je buď samosoudcovské nebo senátní. Tato obojí varianta je dána u okresních a krajských soudů, kdežto vrchní soudy a nejvyšší soud působí pouze jako soudy sborové v senátech.

Výkon soudnictví

Nesoudcovskou administrativní činnosti vykonává ministerstvo spravedlnosti a předsedové soudů.
V soudnictví působí i státní zastupitelství, jehož působnost na úseku občanskoprávního soudnictví je však značně omezena ať co do možnosti podávat návrhy nebo vystupovat jinak v rámci řízení. Dále sem spadá činnost notářů, zvláště jako soudních komisařů v rámci dědického řízení i mimo ně. Třeba e zmínit i o činnosti advokátů, zejména při zastupování účastníků občanskoprávního řízení. Obě tato povolání jsou organizována autonomně.
Pomocníky soudů jsou i soudní znalci a tlumočníci.
Soudy jsou vybaveny i vlastním pomocným nesoudcovským personálem (justiční čekatelé, vyšší a nižší soudní úředníci).

Civilní proces
Soudní proces lze obecně chápat jako souhrn předpisů, jimiž se spravuje postup, v němž nezúčastněný třetí subjekt - totiž soud – vyvíjí činnost k vydání rozhodnutí, jehož vykonavatelnost je zaručena státem.
Jedním z druhů tohoto procesu je civilní (občansko právní) proces, jako soubor právních vztahů vznikajících při působnosti soudu a dalších procesních subjektů v soukromoprávních věcech.
Procesní vztahy vznikají zahájením soudního řízení, ale přetrvávají jeho rámec svými účinky. Dalším pojmovým prvkem civilního procesu jsou procesní subjekty, jimiž jsou soud a účastníci řízení, a procesní úkony, jež těmto subjektům příslušejí.
Procesní právo a hmotné právo je navzájem propojeno řadou svazků.

Právo zahraničního obchodu

Odbourávání překážek obchodu lze nadít dnes spíše až na úrovni vytváření jednotného trhu.
Obecně dopadá na oblast dovozu a vývozu zboží zákon o některých opatřeních při dovozu a vývozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů a nařízením vlády, kterým se stanoví výrobky, jež mohou být dováženy do ČR nebo vyváženy z ČR jen na základě licence.
Zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem upravuje otázku, kdo a za jakých podmínek může na území ČR obchodovat s vojenským materiálem.
Jak s růstem mezinárodních závazků státu, tak i se zájmem státu samotného o ochranu životního prostředí souvisí růst zákonů reagujících v oblasti dovozu a vývozu na ochran životního prostředí. Jako příklad si lze vzít zákon o ochraně ozonové vrstvy Země. Ministerstvo životního prostředí stanovuje celkové roční přípustné limity látek. Na problematiku odpadů v jejich vtahu k mezinárodnímu obchodu reaguje zákon o odpadech. Reaguje mimo jiné i na problematiku dovozu, vývozu a tranzitu odpadů.
Na problematiku vývozu předmětů kulturní hodnoty pamatuje zákon o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty.
Vedle komoditně zaměřené regulace existuje i politicko teritoriální a mezinárodně bezpečnostní regulace. Dnes představuje základ úpravy v této oblasti zákon o provádění mezinárodních sankcí k udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.
Velmi důležitou oblast představuje tzv. technická legislativa, která stanoví technické podmínky uvedené výrobku na trh.
V souladu se stavem v rámci zemí EU byl vydán i zákon o všeobecné bezpečnosti výrobků.
Spadají zde i další zákony, jako jsou zákony z oblasti daňového a celního práva.

61. PRÁVO REGULUJÍCÍ OBCHODNÍ TRANSAKCE S MEZINÁORDNÍM PRVKEM

Právním základem transakcí v oblasti mezinárodního obchodního styku jsou smlouvy obsahující tzv. mezinárodní prvek. Mezinárodním prvkem se rozumí například rozdílná státní příslušnost stran, rozdílné bydliště stran, sídlo společnosti či místo jejich podnikání v různých státech atd.
Existence mezinárodního prvku ve smlouvě znamená, že její regulace podléhá mezinárodnímu právu soukromému.
Mezinárodní právo soukromé disponuje dvěmi metodami úpravy – metodou přímou a metodou kolizní.
Pramenem úprav v případě obou metod jsou jednak právní normy mající původ v mezinárodních smlouvách, a jednak právní normy mající původ v normách vnitrostátní povahy.

Metoda kolizní
Základním a charakteristickým znakem je, že kolizní normy neobsahují právní regulaci práv a povinností stran, nýbrž odkazují na určitý právní řád, kterým se tento vztah bude řídit. Smyslem metody kolizní je „umístit“ právní vztah do dosahu teritoriální regulace určitého právního řádu.

Příklad
Obchodník z Belgie a z ČR uzavřou smlouvu o dodávce uhlí. Obchodník z ČR jako prodávající má zboží dodat kupujícímu z Belgie do Itálie. Je otázkou, jakým právním řádem se řídí tato smlouva.

Pramenem úpravy kolizních norem jsou:

a) Mezinárodní smlouvy – V současné době není ČR vázána žádnou mezinárodní úpravou regulující výlučně závazkové vztahy. Aspekty této problematiky jsou obsaženy pouze v Úmluvě o mezinárodní obchodní arbitráží a některých dvoustranných smluv o právní pomoci. Na základě Ústavy mají mezinárodní smlouvy přednost před normami vnitrostátního původu.
b) Normy vnitrostátní původu – Základem úpravy je zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním. Aspekty problematiky jsou obsaženy v zákonu o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů.

Volba práva – v období po druhé světové válce se prakticky ve všech moderních právních řádech setkáváme s možností stran ovlivnit právní režim smluv svou vůli.
V případě, že dojde ke sporu a ten bude řešen před rozhodčím nebo obecným soudem, na základě Zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním bude tento respektovat zvolené právo a spor vyřeší dle práva, které si strany zvolily.
Náhradní řešení – v případě, že si strany nezvolí právo či volba práva je neplatná,uplatní se pro určení právního řádu před soudci či rozhodci na území ČR ustanovení Zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním. Ten obsahuje výčet tzv. hraničních určovatelů, které nás dovedou v konkrétním případu k určitému právnímu řádu.

Tato právní regulace se týká pouze závazkověprávních účinků smluv. Nedotýká se věcněprávních účinků či otázek způsobilosti stran k uzavření smlouvy. Pro tyto aspekty přesahující rámec závazkových vztahů je určován právní řád na základě jiných kritérií.

Právo zahraničního obchodu

Obecně termínem „právo zahraničního obchodu“ se označují vztahy vznikající v rovině veřejného práva, zpravidla v dosahu práva správního, finančního, hospodářského, atd. Jde o vztah stát jako zákonodárce a podnikatel jako subjekt realizující své ekonomicko-podnikatelské vztahy na území určitého státu.

Modely řízení zahraničního obchodu – před rokem 1990. Stát vždy zasahoval, a také vždy zasahovat bude, do oblasti vnějších hospodářských styků. Rozdílná je míra, formy a nástroje regulace této oblasti.
Před rokem 1990 existoval v oblasti vnějších ekonomických vztahů model monopolu státu odpovídající centrálnímu řízení ekonomiky.
V případě monopolu státu je subjektem vnějších ekonomických vztahů stát. Může jít o orgány státu nebo sice státem stoprocentně vlastněné, nicméně samostatnou, od státu oddělenou právní subjektivitou nadané zvláštní organizace. Tyto subjekty jsou řízeny státem prostřednictvím plánu.
Základy monopolu zahraničního obchodu byly vedle ústavy a ústavních zákonů dány v tehdejší ČSR zákonem o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství.

Právo zahraničního obchodu

Tento zákon platil až do nabytí účinnosti zákona o hospodářských stycích se zahraničím. Tímto zákonem bylo komplexně upraveno postavení podniků zahraničního obchodu. Ty byly definovány jako samostatné české právnické osoby zřízené pro výkon zahraničně obchodní činností.
Model řízení po roce 1990 – byla v souvislosti s liberalizací řada ustanovení zákona postupně zrušena. S tím došlo k zániku monopolu státu v oblasti vnějších ekonomických vztahů.
Od roku 1992 jsou k činnostem v oblasti vnějších hospodářských styků oprávněni všichni podnikatelé, pokud zákon nestanoví jinak. Regulace této oblasti – pokud existuje – se váže spíše na nepřímé způsoby ovlivňování či komoditní regulaci.
Obecně. Vývoz, dovoz či tranzit zboží, služeb, kapitálu atd. je ovlivněn přímo či zprostředkovaně existencí různých obchodně politických či ekonomických opatření.
Důvody pro přijímání různých opatření či omezení jsou různé. Mohou být dány jak ze strany mezinárodního společenství, tak i ze státu samotného. Z hlediska obsahového může jít o:
- realizaci obchodně politických zájmů, nebo/a
- bezpečnostních zájmů, nebo/a
- ochranu kulturních hodnot, nebo/a
- hygienických zájmů či šířeji zájmů v oblasti ochrany zdraví, bezpečnosti, životního prostředí atd., a/nebo
- hospodářských a jiných zájmů státu.

Prameny

Soustředíme-li se pouze na prameny práva z pohledu formálního, jsou za hlavní prameny mezinárodního práva veřejného považovány:
- mezinárodní obyčej,
- mezinárodní smlouva.
Za pomocný pramen jsou označovány:
- obecné zásady právní.
V oblasti mezinárodního ekonomického práva lze za rozhodující stylotvorný pramen považovat mezinárodní smlouvu.

Mezinárodní smlouva
Je v oblasti mezinárodního práva považována za základní pramen regulace. Pro nás postačí dělení dle počtu stran na smlouvy dvoustranné a smlouvy mnohostranné.

Mnohostranné mezinárodní smlouvy
Smlouvy v této oblasti spadají do nejrůznějších oblastí a jejich základní cíl a předmět se liší.
Může jít o smlouvy:
- regulující určité obchodní aspekty – smlouvy, které se snaží o odstranění překážek obchodu a liberalizaci obchodování. Příkladem je Všeobecná dohoda o clech a obchodu (GATT). Do této skupiny lze zařadit rovněž tzv. „komoditní obchody.“ Smyslem regulací obchodu s těmito produkty, na nichž jsou velmi často exportně zainteresované rozvojové země, je udržet určitou cenovou hladinu a zabezpečit exportní stabilitu.
- Smlouvy, kterými státy zakládají mezinárodní organizace – mají působit v oblasti mezinárodního obchodu a regulovat určité otázky. Pravidelně však si státy udržují svou svrchovanou pravomoc. Smlouvy zakládající např. Světovou obchodní organizaci (WTO) či Mezinárodní měnový fond (MMF).

Může jít o smlouvy:

- Státy mohou založit mezinárodní smlouvou určitý celek – zónu volného obchodu, celní unii, společenství. Existují případy, kdy jsou na orgány těchto celků přeneseny pravomoci k rozhodování (Smlouva ES).
- Další typ smluv spadá svým obsahem a dopadem do oblasti mezinárodního práva soukromého. Smlouvy, které obsahují unifikaci právních institutů či dílčích otázek, problematiku uznání a výkonu cizích rozhodnutí soudu či rozhodčích nálezů. Patří sem i smlouvy, jejichž smyslem je odstranění teritoriálního omezení ochrany určitých práv.

Dvoustranné mezinárodní smlouvy
Jsou smlouvy, které mezi sebou uzavírají jen dvě smluvní strany. Obvykle jde o smlouvy v oblastech:
- obchodu,
- smlouvy v oblasti daňové – snažící se o odstranění problému zdanění jedné činnosti či hodnoty ve dvou státech,
- celní,
- právní pomoci,
- dalších jako je doprava, vzájemné uznávání certifikací,platební styk, společná výstavba děl, apod.

Platná mezinárodní smlouva zavazuje přímo jen subjekt mezinárodního práva veřejného, tj. stát a mezinárodní organizace. Subjekty vnitrostátního práva zavazuje teprve poté, co je transformována do vnitrostátního práva. ČR uzavřela desítky mezinárodních smluv v oblasti mezinárodní ekonomické spolupráce. Silný vliv na formování vnějších ekonomických vztahů ČR mají dnes mezinárodní smlouvy uzavírané s Evropskými společenstvími.