Většina analytiků je schopna popsat podstatu specifikace požadavků, kterou vytvořili, ale neumí už popsat způsob, jakým k této specifikaci dospěli. Porovnáním přístupů zkušených analytiků a analytiků-nováčků k činnosti analýzy byly vysledovány následující skutečnosti:
• Analytici používají informace z prostředí implementace informačního systému za účelem klasifikace jednotlivých problémů a jejich uvedení do souvislostí s předcházejícími zkušenostmi. Zkušení analytici na počátku své činnosti sestavují soubor navzájem souvisejících otázek, teprve poté zvažují alternativy. Většina těchto otázek závisí na předcházejících znalostech analyzovaného prostředí a dovednosti vytvořit analogie na jejich základě.
• Expertní analytici mají sklon začínat řešení problému vytvořením mentálního modelu na abstraktní úrovni. Na základě později získaných informací je tento model postupně transformován v konkrétní model informačního systému.
• Analytici vyvíjejí hypotézy v průběhu sběru informací. Zkušení analytici využívají hypotetické příklady, aby získali více faktů o uživatelů. Tyto hypotetické příklady jsou rovněž využívány k objasnění dříve nabytých informaci z oblasti řešení problematiky.
• Vývojáři většinou shrnují informace za účelem ověření platnosti jejich zjištění. V průběhu schůzky mezi uživatelem a analytikem bylo v praxi vypozorováno, že analytik provede dvakrát až třikrát sumarizaci získaných informací, které vededou k novému souboru otázek.
Žádné komentáře:
Okomentovat