Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Specifika bankovního marketingu

V bankovnictví rozdíl nevytváří lehce napodobitelné produkty služeb, ale proměnné jako je propagace, distribuce, lidé, proces a fyzická přítomnost.
Funkcí propagace je informovat klienta, aby přišel do pobočky, která by měla být atraktivní a lákavá, aby zde zjistil informace o produktech a službách, které není vždy snadné pochopit.
Distribuční sítě jsou všechna místa, kde může dojít ke kontaktu mezi klientem a jeho bankou. Mají zásadní důležitost pro spotřebu. (pobočky, automatizované pokladny, platební terminály; přímé linky, internet atd.)
Lidé a proces odrážejí jakost služby, odlišují jednotlivé společnosti poskytující služby, a banky zejména.
Problémem u služeb je testování služby – produkt se obvykle upravuje až po zavedení – pilotní prodej… vybraní klienti… a pod.,

Znázornění strategie marketingového mixu a postavení marketingové komunikace:
Firma

Náklady Reklama Prodejní místa Zákazníci
Produkty Osobní prodej Distribuční cesty
Služby Public relations
Cena Přímý marketing
Pracovníci Podpora prodeje

Neexistuje vzorový ani univerzální marketingový mix použitelný pro všechny firmy. Marketingový mix se liší dle celé řady vnitřních a vnějších faktorů. Každý marketingový mix je skutečně unikátní a vždy jde o originální vybalancování jednotlivých nástrojů ve vzájemném vztahu. V rámci tohoto mixu se tato unikátnost a originalita snad nejvíce týká právě marketingové komunikace.

Marketingová komunikace

Marketingová komunikace je souborem nejrůznějších nástrojů, nosných a podpůrných činností, které firma používá k přesvědčivé komunikaci se zákazníkem a jeho okolím a které vedou k rozhodnutí o koupi zboží či služby. Marketingová komunikace také bývá označována jako placená či neplacená forma osobní i neosobní prezentace a podpory zboží či služeb. Do marketingové komunikace patří:
· propagace výrobku či služby, reklama,
· vnější komunikace, nástroje budování důvěry a dobrých vztahů k veřejnosti, PR,
· vnitřní komunikace (směrem k zaměstnancům),
· sponzoring,
· budování značky,
· corporate image.
Pro úspěšnou a smysluplnou marketingovou komunikaci je na samém počátku celého procesu třeba učinit několik základních rozhodnutí. V odborné literatuře se označují jako 5 M (mission, money, message, media, measurement):
· poslání – co je cílem propagace,
· peníze – kolik prostředků lze investovat, jaký je rozpočet na propagaci, na kampaň,
· sdělení – jaký je obsah informace, co se má veřejnosti sdělit,
· média – jaké komunikační prostředky se použijí, jaké jsou nejvhodnější pro danou propagaci,
· měření výsledků – čeho se touto propagací dosáhlo, zpětná vazba.
Existují různé postupy, jak zabezpečit aktivity týkající se marketingové komunikace. Zajišťovat je vlastními silami (dnes vzhledem k náročnosti a detailnosti procesu marketingové komunikace se s tím setkáváme zřídka), zajišťovat je dodavatelským způsobem (outsourcing – na klíč, na základě zadání firmy) či ve spolupráci s reklamní či jinou agenturou, která zajišťuje pouze vybranou část marketingové komunikace.

Marketingová komunikace

Marketingová komunikace je souborem nejrůznějších nástrojů, nosných a podpůrných činností, které firma používá k přesvědčivé komunikaci se zákazníkem a jeho okolím a které vedou k rozhodnutí o koupi zboží či služby. Marketingová komunikace také bývá označována jako placená či neplacená forma osobní i neosobní prezentace a podpory zboží či služeb. Do marketingové komunikace patří:
· propagace výrobku či služby, reklama,
· vnější komunikace, nástroje budování důvěry a dobrých vztahů k veřejnosti, PR,
· vnitřní komunikace (směrem k zaměstnancům),
· sponzoring,
· budování značky,
· corporate image.
Pro úspěšnou a smysluplnou marketingovou komunikaci je na samém počátku celého procesu třeba učinit několik základních rozhodnutí. V odborné literatuře se označují jako 5 M (mission, money, message, media, measurement):
· poslání – co je cílem propagace,
· peníze – kolik prostředků lze investovat, jaký je rozpočet na propagaci, na kampaň,
· sdělení – jaký je obsah informace, co se má veřejnosti sdělit,
· média – jaké komunikační prostředky se použijí, jaké jsou nejvhodnější pro danou propagaci,
· měření výsledků – čeho se touto propagací dosáhlo, zpětná vazba.
Existují různé postupy, jak zabezpečit aktivity týkající se marketingové komunikace. Zajišťovat je vlastními silami (dnes vzhledem k náročnosti a detailnosti procesu marketingové komunikace se s tím setkáváme zřídka), zajišťovat je dodavatelským způsobem (outsourcing – na klíč, na základě zadání firmy) či ve spolupráci s reklamní či jinou agenturou, která zajišťuje pouze vybranou část marketingové komunikace.

Význam jednotlivých proměnných marketingového mixu

1./ Produkt : cokoliv pro uspokojení potřeby zákazníka, produkt má svůj životní cyklus – zavedení, růst, zralost, sestup.. v čase
2./ Cena (price) : hodnota, kterou je zákazník ochoten zaplatit, né vždy znamená nízká cena úspěch prodeje, vyšší cena může lákat vyšší kvalitou, nízká cena může být podezřelá – při stanovení ceny vycházíme z poptávky, nákladů, konkurenčních cen…
3./ propagace (promotion) : jakákoliv placená forma neosobní prezentace a podpory prodeje zboží, služeb… začínáme určením cílového trhu a motivů kupujících, segmentace zákazníků – cílová skupina prvky propagačního cíle bývají : cílová skupina ; komunikační cíl nabídky ; požadovaná změna prodeje ; časový horizont
PROPAGACE : Informativní (existence nového produktu) ; přesvědčovací (v konkurenčním prostředí) ; připomínací (stadium zralosti výrobku, přiměje spotřebitele myslet na výrobek)
U propagace zvažujeme 5M: poslání, peníze, sdělení ; médiá ; měření
4./ umístění-distribuce (place) : obchodní prostředníci, jednatelé, obstaravatelé..u služeb je významné místo prodeje a způsob prodeje
Na určení marketingové distribuční cesty mají vliv : vlastnosti produktu (podléhají zkáze?) ; vlastnosti zprostředkovatelů (schopnosti ?) ; vlastnosti konkurence (existují a jak?) ; vlastnosti firmy (struktura distribuční cesty je ovlivňována čím ?) ; vlastnosti prostředí (ekonomická a legislativní omezení, volíme nejkratší a nejlevnější distribuční cesty)

v dnešní době jsou 4P obohacena o další 3P VE SLUŽBÁCH :

5./ účastníci (participants) : zaměstnanci bank poskytující služby, jsou často tvůrci kvality služby
6./ proces (process) : standardizace postupu služby, pravidla postupů, jejich dodržování
7./ fyzická přítomnost (physical evidence) : tu představují loga, symboly, sídlo, oblečení zaměstnanců .. prostě symboly přítomnosti firmy, která službu poskytuje

Marketingový mix jsou ovlivnitelné proměnné, které firma kombinuje za účelem uspokojení cílového trhu.
Nedílnou součástí marketingového mixu je ČAS.
Jediným prvkem produkujícím příjmy je cena, ostatní produkují náklady.

Pokud jsou některé prvky mixu shodné u nabízených shodných produktech konkurence, rozhodují ostatní prvky mixu.

Rozdíly mezi marketingovou strategií pro produkty a pro služby

Služba je jakákoli činnost, kterou může jedna strana nabídnout druhé, která je naprosto nehmatatelná a nevytvoří při nákupu žádné nabyté vlastnictví. Je nehmatatelná a poskytnutí služby i její spotřeba probíhají najednou.

Na rozdíl od výrobků mají služby specifické vlastnosti :
- nehmatatelnost (nelze si je předem prohlídnout, ochutnat, poslechnout…)
- nedělitelnost (výroba a spotřeba najednou)
- proměnlivost variabilita (kvalita není homogenní ale závislá od podmínek, místa a osoby poskytovatele)
- pomíjivost (nelze je skladovat, kolísá li poptávka, objevují se problémy –výplatné termíny certifikátů)
- nemožnost je patentovat (zejména bankovní služby nelze patentovat, výjimkou je složení některých akciových indexů a na ně znějící finanční instrumenty
- dualismus (produkt služby je spojením hodnotové i věcné stránky – hodnotová stránka je finanční objem v peněžních jednotkách, věcná stránka je výsledek působení personálních, technických a materiálních faktorů a můžeme ji vyjádřit počtem produktů.. ale náklady úvěrového případu jsou shodné bez ohledu na výši úvěru…

40. ÚLOHA MARKETINGOVÉHO MIXU V ŘÍZENÍ FIRMY

Vazby marketingové koncepce na celkovou strategii firmy

Poté co jsme stanovili cíle, provedly vnější a vnitřní analýzu, prozkoumali trh a zvolili cílový trh, definovali strategii pokud jde o produkty a trh, definovali marketingový plán a pochopili význam a chování klienta, nastal čas vyrábět produkty/služby a dát je na trh.
Proměnné marketingového mixu objevují způsoby úspěšného umístění produktu na trhu, s určitou propagací, a distribucí což se mění podle charakteristik produktu či služby.
Podnik má výrobky, poskytuje služby – potřebuje stanovit cenu a podpořit prodej (reklama, prodejci, veřejné mínění, přímé zásilky, telemarketing…) – potřebuje distribuční kanály pro cílové zákazníky.

4./ Zpracování strategie banky ve variantách.

Strategie je soubor akcí, které bude banka v budoucím období realizovat za účelem dosažení dlouhodobých cílů při využití konkurenčních výhod.

Tato fáze zkoumá analýzou mezer (gap analysis) do jaké míry podporují silné stránky a příležitosti cíle banky. Podobně se zkoumá i vztah k hrozbám a slabým stránkám.

Každá z variant strategie je posuzována z hlediska zdrojů (finan., lidské, materiální) a z hlediska přínosů ekonomických a dalších.

Volba typu strategie vychází z ANSOFFOVY MATICE (str.29 BS), kde :

Kombinace Současný produkt + současný trh ; nový produkt současný nebo nový trh a nový produt+nový trh ; nám dává základní strategie :
- penetrační (pronikání na trh) současný produkt i trh
- inovační (zdokonalování produktů) nový produkt, současný trh
- posilovací zaměření (upevňování pozice) současný produkt nový trh
- diverzifikační zaměření (rozšiřování trhu) nový produkt i trh

Kromě uvedených základních strategií jsou nejčastěji používané tyto standardizované strategie :
- růstu
- vedoucího postavení
- konsolidace
- ozdravění
- diverzifikace
- specializace
- kooperace
- fúze
- prodeje firmy
- likvidace

východiska mohou být zaměřeny na : trh ; hospodaření banky ; organizaci a řízení ; personalistiku ; informatiku ; apod.,

5./ Formulace strategického plánu na základě zvolené varianty.

Zpracování strategického plánu na období zpravidla 3-5 let.

K účelu určení časových dimenzí a podmínek slouží :
- střednědobý obchodní plán (cca 3 roky, způsob realizace cílů za banku jako celek a za jednotlivé komerční jednotky)
- taktický obchodní plán (konkrétní cíle pro banku i jednotky do 1 roku, součástí jsou rozpočty)


6./ Vyhodnocování plnění strategického plánu a jeho aktualizace.

Zpětná vazba kontrolního mechanismu – zabezpečení korekčních opatření. Bez nich je proces strategického plánování pouhou proklamací. Korekce cílů a strategií je velmi citlivá záležitost, přílišná měkkost nebo tvrdost nevedou obvykle k vytyčeným cílům.

Smysl strategického plánování se projeví až po propojení autonomních činností, do kterých bylo strategické plánování rozloženo. Dochází k tvorbě vnitřní přidané hodnoty – tak, že celý proces musí být časově propojen s nekonečným životním cyklem neustále se opakujících kroků.

Vnitřní analýza :

- analýza klientely (pohled na stávající i budoucí zákazníky, jejich potřeby, preference, jejich struktura)
- analýza zdrojů (finance + lidské zdroje)
- marketingový audit (market. Mix, analýza zejména produktů, zkoumání poptávky, hodnocení ziskovosti, analýza životní křivky a portfoliová analýza s maticí identifikace produktu)

obr. BS/26 Bostonská matice pro identifikace produktového portfolia






- analýza technologie (technologické vybavení firmy, inovační cyklus, alternativní řešení)
3./ SWOT analýza.

1./ analýza silných a slabých stránek
- výsledky vnitřní analýzy banky , identifikace a posilování silných stránek
- eliminovat zbytečné výkony a činnosti
- nevýznamné faktory

Matice poukazuje na prioritu odstranění slabých stránek, první se odstraňují s vysokou závazností a vysokým vlivem na výkonnost, poslední s nízkou závazností a nízkým vlivem na výkonnost. (str.27 Bank.strategie)

2./ analýza příležitostí a hrozeb
- vychází se z výsledků vnější analýzy a vymezují se příležitosti rozvoje činností a upozorňuje na rizika
- úkolem je posoudit možnosti z hlediska rizik

Matice příležitostí a hrozeb, samostatné plány se zpracovávají pro příležitosti v vysokou pravděpodobností úspěchu a nízkou rizikovostí, nízká+nízká se nesledují ostatní se pouze sledují- jejich vývoj, u hrozeb je to obdobně vysoká ohroženost s rizikovostí se zpracovávají krizové scénáře ostatní se sledují… str.28

Pozor aby při posilování konkurenční výhody nevznikla hrozba v budoucnu ! Efektivně zvládnutý proces strategického plánování dokáže ohrožení a selhání účinně transformovat v příležitosti.

Podstata a fáze strategického plánování.

Smyslem strategického plánování je dosáhnout konkurenční výhody. Vytváří vysoce flexibilní a stabilizované vnitro-firemní prostředí, reagující na změny na trhu.

(strategické – vytyčení dlouhodobých podnikatelských směrů a cílů)
(taktické – vytyčení krátkodobých operativních úkolů a cílů, podporujících cíle globální)

Holistický přístup plánování – opírá se o systémový přístup k objektům, odhaluje všechny vnitřní a vnější vazby. (model 7 „s“ – shared values společně sdílené hodnoty ; strategy strategie soubor opatření k cílům ; structure struktura organizační uspořádání firmy ; systems systémy procesy činnosti firmy ; skills dovednosti ; staff personál ; style styl chování a komunikace

Vztah mezi strategií a její vnitřní kulturou (shared values- žádoucí myšlenky, názory a přístupy) představuje základní dimenzi strategického řízení a ovlivňuje tím i všechna zbývající „S“ banky.

Charakteristické znaky strateg.plánování :
- zaměřeno na delší období
- je zásadního fundamentálního významu
- je zaměřeno na udržování trvalého náskoku před konkurencí
- vyžaduje těsnou spolupráci vrcholového managementu
- cíle popisuje pouze globálně, v hrubých rysech
- poskytuje východisko jen k několika málo možným strategiím

FÁZE :
1./ Určení strategických záměrů a cílů
2./ Vnější a vnitřní analýza banky
3./ SWOT analýza
4./ Zpracování strategie banky ve variantách
5./ Formulace strategického plánu na základě zvolené varianty
6./ Vyhodnocování plnění strategického plánu a jeho průběžná aktualizace

1. / Určení strategických záměrů a cílů.

3 navazující činnosti určení záměrů a cílů :
1./ Výchozí tržní strategie – vymezení předmětu podnikání (licence…)
2./ Hlavní záměry banky – poslání + vize, determinovány historií, preferencí činností, tržním prostředím, vnitřními zdroji, způsobilostmi
poslání – smysl firmy a její přínos
vize – směr rozvoje cca 10-20 let
3./ Strategické cíle – v bankovnictví je získávání a uspokojování klientů, dosahování podílu na trhu a růstu bilanční sumy

další cíle (transakční-zisk,kapitál…, rozvahové- likvidita,úvěr.angažovanost…., sociálně-kulturní, inovační proces, kvalita, tržní prestiž…)

obecně platí pro cíle musí být : měřitelné, mít časový horizont, omezení počtem cílů, přílišná nerozdrobenost, pokud je jich víc tak stanovit prioritu plnění


2./ Vnější a vnitřní analýza banky.

Vnější analýza :
- analýza STEP (trendy sociální, technologické, ekonomické, politické a legislativní)
- oborová (sledování bodu konjunkturálního cyklu, v němž se obor podnikání nachází)
- trhu (jeho velikost, segmentace, trendy vývoje sazeb úroků a pod,…)
- konkurence (tržní a strategická orientace, parametry výkonu, struktura marketingového mixu – produktová, cenová, distribuční a komunikační politika, ; provozní charakteristiky ; SWOT analýza konkurence)

Volba přístupu k rozhodování závisí na

charakteru problému ; času ; řídících schopnostech manažera
Dynamické procesy, které rozhodnutí způsobí, jsou ovlivňovány faktory : prostředím a firemní kulturou ; manažerské dovednosti ; motivace

Fáze :
- identifikace a specifikace problému
- stanovení alternativních řešení
- určení podmínek (rizik, neurčitosti)
- hodnocení alternativních řešení
- výběr vhodné alternativy
- implementace rozhodnutí
- kontrola a vyhodnocení

Důležitost zpráv auditu

· všechny zprávy z auditu operací jsou obvykle zasílány vedení banky a jsou vedením také čteny
· z těchto zpráv vyplývá, zda auditoři mají nebo nemají řídící pohled na auditovanou oblast
· jsou ukázkou kvality auditu, tj. odborné kvalifikace, kultury, stylu, korektnosti
· jsou nástrojem auditu, který umožňuje doručit příslušná auditorská doporučení, lze je tedy považovat za prostředek komunikace


Náležitosti auditorské zprávy


· pečlivá a stylová úprava
· jednoduché a přehledné uspořádání
· normalizovaná struktura zprávy
· stručnost, věcnost a přesnost




Auditorská zpráva je výsledkem průzkumu, šetření analýz, které byly uskutečněny v průběhu provádění auditu. Tato zpráva v předepsané podobě písemně shrnuje názor auditorů na auditovanou oblast, a to s přihlédnutím ke stanoveným cílům a k vnitřní kontrole a nedostatkům, jež byly zjištěny. Součástí zprávy jsou rovněž doporučení vhodných nápravných opatření, vedoucích k odstranění zjištěných nedostatků.




Literatura: Organizace řízení banky BIVŠ, str. 78-105

Zpracovala: Lenka Křížková www.lenka.krizkova@ing.cz

39. STRATEGICKÉ ŘÍZENÍ FIRMY.

Základní aktivity strategického řízení firmy.

Strategické řízení je proces analyzování, formulování a kontrolování realizace dlouhodobých globálních cílů banky. S různou intenzitou je realizováno na všech organizačních stupních banky.

Základní aktivity str.řízení :
- strategické rozhodování (volba kroků které nutno podniknout k dosažení požadovaných cílů)
- strategické plánování (analýza a definice hlavních cílů banky)
- strategická kontrola (sledování a vyhodnocování postupu dosahování zvolených cílů banky)

Obsah a fáze procesu rozhodování.

Strategické rozhodování je proces analýzy a volby činností, směřujících k dosažení dlouhodobých globálních cílů bank.

Systémová rozhodnutí – standardní součást zavedených strategických plánovacích činností.
Nesystémová rozhodnutí (ad hoc) – činí banka ve zvláštních, zpravidla krizových případech.

Obsah :
Rozhodnutí, která ovlivňují prosperitu či přežití organizace zásadním způsobem, nazýváme strategická.
Strategická rozhodnutí jsou spojena se značnou mírou neurčitosti, bývají tedy doménou vyšších úrovní managementu. Na nižších úrovních následně po rozhodnutí vznikají jasně definované problémy s jednoznačnými požadavky na jejich řešení.

Spolupráce vnitřního a vnějšího auditu

Přínos ze spolupráce vnitřního a vnějšího auditu pro obě strany se týká především těchto oblastí:
úspory nákladů a času při výkonu příslušných auditorských úloh
dokonalejší pochopení auditovaných oblastí a předkládání kvalitnějších zpráv vedení banky identifikování rizikových oblastí v počátečním stadiu prací vnějšího auditu odkazováním na zjištění vnitřního auditu
odstraňování duplicit
získání dodatečné podpory pro vnitřní audit s využitím závěrů vnějšího auditu
informovanost o specifických technikách auditu rozvíjených vnitřními auditory


Modernost a netradičnost útvaru vnitřního auditu vyžaduje, aby udržoval dobré vztahy spolupráce s vnějšími auditory. Je třeba neustále dbát o to, aby vztahy mezi vnitřním a vnějším auditem byly na úrovni oboustranné spolupráce a vzájemné prospěšnosti.

Auditorská zpráva

Proces zpracování auditorské zprávy je velice složitý. Vzhledem k charakteru těchto zpráv, v nichž se odhalují nedostatky a chyby systémů, postupů a kontrol, za něž jsou odpovědní nejvyšší řídící pracovníci banky, není nikdy přehnaná ani ta největší opatrnost a snaha o to, někoho se zbytečně nedotknout.
Vnitřní auditor nesmí ve své zprávě opomenout nic, co má objektivně a konkrétně uvedeno ve svých pracovních podkladech.
Auditorské zprávy se zásadně musejí opírat o fakta, tak aby cokoli se ve zprávě tvrdí, bylo možné doložit přesvědčivými důkazy a dokumentací, přičemž je nutné oprostit se od všech osobních, subjektivních názorů.
Auditorské zprávy musejí být konstruktivní a nesmějí obrážet pouze negativní stránky auditovaných oblastí.

Zásady platící pro auditorské zprávy
· písemné a podepsané prohlášení má být předloženo poté, co je auditorský průzkum dokončen
· vnitřní auditor má závěry a doporučení prohovořit s pracovníky příslušné úrovně managementu dříve, než jsou konečná písemná hlášení předána
· hlášení mají být objektivní, stručná, jasná, konstruktivní a včasná
· mají prezentovat cíl, rozsah a výsledek auditu a tam, kde je to vhodné mají obsahovat auditorský názor
· mohou obsahovat doporučení na potenciální vylepšení a navrhnou uspokojivé provedení nápravných opatření
· mohou obsahovat názor auditovaného na závěry nebo doporučení auditu
· vedoucí útvaru vnitřního auditu má přehlédnout a schválit konečné hlášení auditu dříve, než je předáno, a má rozhodnout, komu bude předloženo

Služby vnitřního auditu:

· finanční audit
· prevence a odhalování podvodů
· vnitřní účetní kontrola
· audit operací
· audit produktivity
· audit banky
· audit managementu
· audit personálního rozvoje
· audit vnějších podnikových vztahů atd.

Pokud se útvar vnitřního auditu těší plné důvěře vedení banky, management se na něj velmi často obrací a využívá auditorské zprávy o základních rysech řízení všude tam, kde potřebuje doplnit informace nebo názory přicházející přímo od vedoucích jednotlivých útvarů.
A taková potřeba existuje vždy, neboť informace od vedoucích jsou ovlivněny osobními zájmy a subjektivními názory. To se týká např. takových oblastí, jako je personální politika, image banky, pracovní klima, vnitřní kontrola, organizační struktura apod.

Vnější audit, spolupráce vnitřního a vnějšího auditu

Vnější auditorská činnost může být definována jako veřejná služba poskytovaná kvalifikovanými odborníky v oboru účetnictví, která spočívá v provádění revize finančního stavu banky, a to podle zvláštních norem a pomocí speciálních technik.

Cílem této revize je vyjádřit objektivní názor na to, zda stav hospodaření banky odpovídá ekonomické a finanční situaci banky v daném okamžiku, a zda jsou výsledky hospodaření a změny v daném období v souladu s obecně přijatými účetními zásadami.

Vnější auditor je fyzická nebo právnická osoba zapsaná do seznamu auditorů.
Vnější auditor musí být nezávislý jak na státních orgánech, tak na vedení auditované společnosti i na ostatních zájmových skupinách.

Vnitřní audit se uskutečňuje prostřednictvím vlastních pracovníků banky, zatímco vnější audit jako základní podmínku své existence a důvěryhodnosti vyžaduje, aby odborníci, kteří jej provádějí, nebyli zaměstnanci auditované banky. To znamená, že musejí být zcela nezávislí na dané bance a jejím vedení.

Cílem vnější auditorské činnosti je vyjádřit názor na finanční stav auditované banky, a to v určitém období. Cíle vnitřního auditu jsou naproti tomu početnější a rozmanitější a neomezují se pouze na oblast ekonomickou a finanční, protože vnitřní auditorská činnost zahrnuje celou oblast aktivit dané banky.

Konečně je třeba uvést, že vnější audit se provádí v souladu s normami a postupy, jež byly mezinárodně standardizovány a nelze je podstatně měnit ani upravovat, zatímco provádění vnitřního auditu je mnohem pružnější a závisí vždy na bance, na vedení banky a na pracovnících, kteří řídí útvar vnitřního auditu.

Na závěr je třeba zdůraznit, že mezi vnějším a vnitřním auditem existuje zásadní rozdíl. Z toho vyplývá nutnost uvědomit si odlišnost provádění vnější nebo vnitřní auditorské činnosti v kterékoli bance.

Aktivity vnitřního auditu

Vnitřní audit zpracovává analýzy, hodnocení, stanoviska, informace, doporučení a případně návrhy opatření pro vedoucí pracovníky odpovědné za zkoumanou činnost a pro vedení banky.
Pro jednotlivé druhy a okruhy své činnosti zpracovává útvar VA plány a manuály, které průběžně aktualizuje v návaznosti na rozvoj činností, pro něž jsou určeny.

Mezi základní úkoly vnitřního auditu patří:

· zabezpečit plnění politiky, norem a pokynů vedení banky
· neustále zlepšovat řízení banky
· průběžně informovat vedení banky o zjištění jakýchkoli nepravidelností a současně navrhovat příslušná opatření k jejich odstranění
· přesvědčovat se, jak jsou různými orgány a středisky banky plněna doporučení a navržená opatření, jež byla na návrh auditorů schválena odpovědnými orgány
· podporovat provádění nezbytných změn a nabádat dotyčné pracovníky k přizpůsobování se novým systémům

38. Vnitřní a vnější audit

(poslání vnitřního auditu, utváření a organizační zařazení útvaru vnitřního auditu, aktivity vnitřního auditu, obsah vnější auditorské činnosti, spolupráce vnitřního a vnějšího auditu, auditorské zprávy)

Poslání vnitřního auditu


Vnitřní audit je nezávislá vyhodnocovací funkce, zřízená za účelem zkoumání a vyhodnocování činností banky.

Podle současných názorů je moderní vnitřní audit poradním orgánem vedení banky, který hledá způsob, jak dosáhnout vyšší efektivnosti prostřednictvím neustálého zdokonalování uplatňování strategie, užívaných metod, systémů a postupů banky.
Účelem činnosti vnitřního auditu je pomáhat pracovníkům banky v efektivním plnění jejich funkcí.

Útvar vnitřního auditu musí být vytvářen tak, aby splňoval následující požadavky:

· je součástí managementu banky nebo je mu velmi blízký a má jeho podporu
· zaměstnává kvalifikovaný a diskrétní personál, který se těší plné důvěře
· jeho činnost není omezena pouze na oblast finanční, případně ekonomickou
· má svůj vlastní status, případně normy auditorské činnosti potvrzující jeho nezávislost, podstatné znaky, úkoly a povinnosti
· hledá možnosti zvyšování efektivnosti banky
· nepodléhá jiným kontrolám než kontrole vlastního vedení banky, jež tuto kontrolu vykonává prostřednictvím výboru pro audit, pokud je tento orgán ustaven, případně pomocí plnění plánu auditorské činnost, kvalitou a přesností zpráv a realizací doporučení.

Utváření a organizační zařazení útvaru vnitřního auditu

Základním předpokladem úspěšného vnitřního auditu je jeho nezávislost.


Úspěch a plné začlenění útvaru vnitřního auditu do struktury banky závisí do značné míry na podmínkách, v nichž je útvar zakládán.

Postavením v organizační struktuře banky je třeba zajistit auditorské činnosti, aby mohla plnit své funkce a úkoly.
Nezbytnou podmínkou je především zabezpečit nezávislost vedoucího útvaru vnitřního auditu, a dále zajistit pro provádění auditorské činnosti i ostatní podmínky.

Základní požadavky a náležitosti vnitřního auditu.

· vhodná a přiměřená propagace, informování vedoucích pracovníků a všech zaměstnanců
· jasné vymezení cílů, úkolů a kompetencí
· vysoký odborný a pracovní statut
· rozsah povinností
· dostatečné prostředky

Jde především o to, pověřit vnitřní auditorskou činností konkrétní osobu. Vedoucí vnitřního auditu musí být v hierarchii podniku podřízen přímo nejvyšší řídící úrovni banky, tzn. předsedovi představenstva, resp. generálnímu řediteli. Tzn. přiznání zvláštního statutu mimořádné důležitosti pro vedoucího útvaru vnitřního auditu, jenž mu umožní jednat s vedoucími pracovníky banky jako rovný s rovným.
Lze konstatovat, že prestiž auditorské činnosti se nezíská pouze určitým zařazením do organizační struktury banky, nýbrž také přesností úsudků auditorů a příjímáním auditorských doporučení.

Dimenze manažerského účetnictví

n organizační dimenze - podává informace o definovaných organizačních útvarech uvnitř banky
základní hospodářská střediska:
n střediska hlavní činnosti - střediska zabývající se obchodními aktivitami
n střediska servisní činnosti - poskytují vnitřní služby jiným střediskům
n střediska správní činnosti (tzv. režijní střediska) - plnící správní funkce v rámci banky

n produktová dimenze - kvantifikace toho, jak se jednotlivé produkty podílejí na hospodářském výsledku banky jako celku
hlavní skupiny realizovaných produktů
n externí produkty
n interní produkty

n klientské hledisko - snaží se změřit celkový přínos klienta pro banku

Výroční zpráva

· Představuje důležitý prostředek komunikace banky s okolím a je považována za součást styků banky s veřejností. Při jejím zpracování se dbá o dobrou pověst banky a dobré jméno.
· Její struktura není legislativně určena, ale má obvykle tyto části:
§ Úvodní slovo předsedy představenstva
§ Zpráva předsednictva
§ Zpráva dozorčí rady
§ Výkazy účetní závěrky
§ Poznámky k účetní závěrce ( přílohy)
§ Zpráva o provedení auditu, výrok auditora
§ Jiné údaje a informace

Zdroj: Bankovní účetnictví

37) Základní principy budování manažerského účetnictví v bankách

Manažerské účetnictví je specifická oblast účetnictví spojená s vytvářením a využíváním ekonomických informací uvnitř banky pro účely plánování, rozhodování a hodnocení. Jde o systém vnitřních účetních pravidel, umožňujících sledování finančních toků uvnitř banky.

Úloha manažerského účetnictví:
n zajišťovat informace které nejsou ve finančním účetnictví
n zajišťovat podklady pro rozhodovací procesy v bance
n zajišťovat podklady pro motivační systém uvnitř banky
n zajišťovat podklady pro další systémy uvnitř banky

Význam roste s velikostí banky.

Dva principy organizace manažerského účetnictví:
n jednookruhové - rozšíření analytických účetních knih v rámci finančního účetnictví. - přináší s sebou jistá omezení (rozdílní uživatelé, různé pohledy obou účetnictví, odlišná délka účetního období, riziko znepřehlednění celého systému vedení FÚ
n dvouokruhové - samostatný účetní okruh pro manažerské účetnictví (účty 8. účtové třídy)
základní pravidla dvouokruhového účetnictví:
n součet prvotních nákladů za 8. se rovná souhrnu nákladů 6.
n součet prvotních výnosů za 8. se rovná výnosům v 7.
n součet vnitrobankovních výnosů a nákladů v 8. = 0

Vztah manažerského účetnictví a finančního účetnictví:
Finanční účetnictví vytváří celkový rámec pro manažerské účetnictví.
Finanční účetnictví
n určeno primárně pro externí uživatele
n zákonná povinnost předurčuje výrazný stupeň standardizace
n nezachycuje významné finanční toky a přerozdělovací procesy uvnitř banky

Manažerské účetnictví
n slouží internímu příjemci banky
n poskytuje širší pohled na hospodaření jednotlivých hospodářských středisek
n zachycuje věrněji finanční toky uvnitř banky
n není povinné

Bez existujícího systému manažerského účetnictví nelze sestavit přesné rozpočty.

PŘÍJMY VÝDAJE

Poč.stav

Výnosy náklady

Změny Změny
Rozv.položek rozv.položek
1 a 2 3 a 4

konečný stav pen. Prostředků

CELKEM CELKEM
Potřebujeme k sestavení :
- počáteční a konečnou rozvahu účetního období
- výsledovku za běžné období

K převodu HV na peněžní tok jsou nutné úpravy, které jsou příčinami toho, že se HV odlišuje od peněžního toku. :
- nepeněžní výnosy odečteme
- nepeněžní náklady přičteme
- zvýšení aktiv/snížení pasiv odečteme
- snížení aktiv/zvýšení pasiv přičteme

odlišnost zisku a pen.toku : pohledávky a závazky zachycené v toku brání okamžité přeměně pen.prostředků ; přeměna pen.prostředků do jiných majetkových podob ; existence nepen.operací (účet.převody, odpisy, rezervy, opravní položky)

Z hlediska času nazíráme na peněžní tok z hlediska :
- statického (momentální, okamžitá zásoba likvidních prostředků)dynamického (sledování pohybu likvidních prostředků v určitém období)

Výkaz zisků a ztrát

Nákladové a výnosové účty jsou speciální podskupinou rozvahových účtů obchodních bank, pomocí kterých se poměřuje hospodářský výsledek. Dohodnuté uspořádání nákladových a výnosových položek představuje výkaz zisků a ztrát(výsledovka).

· Obchodní banky sestavují výkaz podle jednotlivých bankovních činností
· Náklady (účtová třída 6)
§ Úroky z primárních vkladů klientů nebo obdobných zdrojů, což mohou být úvěry a výpůjčky od ostatních bank
§ Věcné náklady na provoz obchodní banky(náklady na zaměstnance, nájemné, nakupované výkony, spotřeba energií, doprava, poštovné, opravy)
§ Daně, které jsou také vykazovány jako náklad banky
§ Odpisy hmotného a nehmotného majetku, tvorba všeobecných provozních rezerv a opravných položek ke klasifikovaným úvěrům na pokles cen cenných papírů a majetkových účastí

· Výnosy ( účtová třída 7)
§ Výnosové úroky z poskytnutých úvěrů klientům
§ Poplatky a jiné odměny placené obchodní bance( za provádění tuzemského nebo platebního styku, ze směnárenské služby, poplatky za pronájem bezpečnostních schránek a pod)
§ Ostatní výnosy ( za pronájem bankovních prostor, jiné vedlejší činnosti, mimořádné výnosy)

Výkaz o peněžních tocích

Rozvaha : aktiva a pasiva
Výsledovka : náklady a výnosy

Cash-flow : příjmy a výdaje

Výkaz o peněžních tocích se začal používat cca 70-80 léta v USA a stal se postupně plnohodnotnou součástí zveřejňovaných účetních závěrek.

Dvě metody sestavení výkazu :

Přímá metoda :

Vyčlení se operace s peněžními prostředky ze souboru hospodářských operací a sledují se. Toto sledování lze provést i dodatečně analýzou účtů peněžních prostředků (pokladna a běžný účet).

Tato řešení jsou zbytečně náročná proto se volí metody nepřímé.

Nepřímé metody :

Dva způsoby
- odvození z rozvahových a výsledovkových operací které mají vztah k peněžním prostředkům
- úprava hospodářského výsledku o další položky

• Položky na straně pasiv:

Akciový kapitál banky
Rezervní a ostatní fondy
Přijaté úvěry(od centrální banky, jiných obch.bank)
Vklady od klientů – jsou nejpodstatnější položkou pasiv
Vydávání dluhopisů
Položka přechodných a ostatních pasiv(výdaje nebo výnosy příštích období)

36. Funkce a obsah účetních výkazů

(rozvaha, výkaz zisků a ztrát, výkaz o peněžních tocích, výroční zpráva)
Rozvaha (bilance)

· Představuje statický pohled na účetnictví dané účetní jednotky ke stanovenému dni
· Na straně aktiv tříděna v sestupném pořadí likvidity (od nejvyšší k nejnižší)
· Na straně pasiv se také položky vykazují v sestupném pořadí likvidity
· Kapitál a rezervy se vykazují odděleně
· Položky na straně aktiv :
§ Pokladní hotovost v domácí a cizí měně
§ Pohledávky za ostatními bankami
§ Cenné papíry v držení (dlouhodobé nebo krátkodobé investice za účelem jejich zhodnocení formou úroku nebo dividendy, představují pohotovou zásobu prostředků a přinášejí jejich zhodnocení formou úroku)
§ Majetkové účasti (představují dlouhodobou držbu cenných papírů)
§ Úvěry klientům – objemově nejrozsáhlejší položkou aktiv
o Dělí se:
§ Časově:
· Krátkodobé
· Střednědobé
· Dlouhodobé (delší než 4 roky)
§ Podle subjektu:
· Podnikatelům
· Obcím
· Jiným bankám
· Státu
§ Podle předmětu úvěru:
· Na zásoby
· Na pohledávky
· Na úvěry spotřební
· Na úvěry hypoteční

§ Investice do investičního a drobného majetku
§ Přechodné a ostatní aktivní účty
§ Ztráta(je součástí aktiv v případě hospodářské ztráty obchodní)

Význam podvojnosti:

n zachycuje ekonomický pohyb; dva použité účty představují krajní body tohoto pohybu
n ucelený systém, soustava účtů vnitřně spojených podvojností
n přímou součástí účetnictví jsou zabudované kontrolní prostředky na bázi podvojnosti

Určení správné dvojice účtů pro zachycení konkrétního případu se označuje jako určení souvztažnosti.

Správné určení souvztažnosti závisí na:
n posouzení hospodářské operace z hlediska jejího ekonomického dopadu
n zvoleném a používaném účtovém rozvrhu, sestaveném podle předepsané účtové osnovy

Účetní knihy

Deník (deníky)
n zachycuje účetní zápisy chronologicky za sebou, časově uspořádané v posloupnosti podle jejich vzniku

Význam deníku
n časové uspořádává účetní operace
n zabraňuje dodatečným úpravám, vpisování případů či údajů
n zajišťuje průkaznost a spolehlivost účetních údajů vazbou na doklady
n spojuje doklady s hlavní knihou (doklad à deník à hlavní kniha à knihy analytické evidence)
n napomáhá odhalení chyb k nímž došlo v hlavní knize

Hlavní kniha

Obsahuje syntetické účty na nich věcně uspořádané účetní zápisy. Získávají se z ní nejdůležitější informace o stavu a pohybu jednotlivých složek aktiv, pasiv, nákladů a výnosů

Syntetické účty musí
n odpovídat účtovému rozvrhu
n obsahovat minimálně tyto údaje:
n zůstatky ke dni, k němuž se hlavní kniha otevírá
n souhrnné obraty strany MD a D nejvýše za kalendářní měsíc
n zůstatky ke dni, ke kterému se sestavuje účetní závěrka

Knihy analytické evidence
n forma je v kompetenci účetních jednotek

Forma účetních knih:
n ruční
n vázané knihy
n volné listy
n počítačové
n v paměti počítače
n písemné výstupy ve formě sestav z počítače


Účetní závěrka

n předepsaný soubor účetních výkazů a to zvlášť pro podvojné a zvlášť pro jednoduché účetnictví.

Účetní závěrku tvoří:
n rozvaha
n výkaz zisků a ztrát
n příloha (způsoby oceňování, postupy odepisování atd.)

Účty aktivní a pasivní

Účet - v účetnictví se používá tzv. T-Forma účtu
Každý účet má
n své číslo a název
n obě strany všech účtů mají pevné označení

Aktivní účty
n používají se k zachycení druhů majetku -aktiv

Způsob zůčtování - přírůstky se zachycují na MD a úbytky na straně S
Konečný zůstatek = PZ + obrat MD - obrat D

Pasivní účty
Pasivní účty se používají pro sledování stavu a pohybu pasiv (jmění, závazků a fondů)
Konečný zůstatek = PZ + obrat D - obrat MD

Účty opravné

Úkolem opravného účtu je opravit zaúčtované částky na hlavním účtu, aby bylo dosaženo větší vypovídající schopnosti.

Typickým příkladem jsou účty oprávek k majetku. Účetnictví tek u těchto předmětů poskytuje přímo údaje o pořizovacích cenách, míře opotřebení i zůstatkové ceně.




Účty nákladové

n slouží k zachycení postupného nárůstu výše nákladů během účetního období. Zakládají se pro různé druhy nákladů podle stupně požadované podrobnosti zjišťovaných informací.
n účtují se na ně přírůstky nákladů na stranu MD a položky snižující náklady na stranu D narůstajícím způsobem až do konce roku, do provedení roční účetní závěrky

Účty výnosové

n slouží k zachycení výnosů. Přírůstky výnosů se účtují na stradu Dal, položky snižující výnosy na stranu MD.


Obraty nákladových a výnosových účtů se na konci roku při roční účetní uzávěrce převádějí na účet hospodářského výsledku. Tímto převodem jsou nákladové a výnosové účty vynulovány, do dalšího účetního období vstupují bez počátečních zůstatků.

Účty syntetické a analytické

Syntetické účty jsou účty na kterých se zachycují souhrnné stavy a pohyby jednotlivých druhů majetku, zdrojů, nákladů a výnosů.

Ke zpodrobnění údajů syntetického účtu se používá libovolné množství účtů analytických.


Podvojnost a souvztažnost účetních zápisů

Každá účetní operace se zachycuje na dva účty stejnou částkou.
n jednou na straně Dal
n jednou na straně Má dáti

Obě změny k nimž došlo, jsou stejně velké, stejná částka se promítne dvakrát, na dva různé účty. Tato zásada se nazývá podvojnost, podvojný účetní zápis.

Příklad :

účtování vkladu na účet klienta
na běžný účet MD/D : 111/221

výběr z účtu klienta
z běžného účtu MD/D : 221/111

221 : běžné účty klientů
111 : pokladna


Vnitřní kontrolní systém účetnictví.

Nejběžnějším kontrolním prvkem účetnictví, založeném na podvojnosti, je tabulková předvaha.

Obsahuje:
Počáteční zůstatky účtů
Obraty účtů
Konečné zůstatky účtů

Po sečtení, se strany MD = D (u počátečních a konečných zůstatcích)
Obraty účtů na MD aj D musí být ppo sečtení nulové.

Předvahou se ověřuje správnost účetnictví. Ověřuje se, jestli se účtovalo stejnou částkou na strany MD/D.


Vnitřní kontrolní prostředí :
- za jeho vytvoření je odpovědný vnitřní audit
- podává vedení informace, jak jsou realizována rozhodnutí vedení
- vedení na jejich základě navrhuje opatření k odstranění nedostatků
- vedení úzce spolupracuje i s externím auditorem

35) Vedení účetnictví

Účetní knihy

Účetní jednotky účtují v soustavě podvojného účetnictví, a to:
n v deníku (denících) - uspořádání zápisů chronologicky
n v hlavní knize - uspořádají z hlediska věcného (systematicky)
n v knihách analytické evidence - podrobné rozvádění účetních zápisů hlavní knihy

Účetní doklady

jsou originální písemnosti, které musí mít tyto náležitosti
n označení, že jde o účetní doklad
n popis obsahu účetního případu a označení jeho účastníků
n peněžní částku nebo údaj o množství a ceně
n datum vyhotovení
n datum uskutečnění účetního případu
n podpis osoby odpovědně za účetní případ a osoby odpovědně za jeho zaúčtování

Účetní zápisy

Účetní zápisy provádějí účetní jednotky:
n srozumitelně
n přehledně
n způsobem zaručujcí jejích trvanlivost

Uspořádání účetních zápisů:
n umožnit ověřit zaúčtování všech účetních případů v účetním období
n zabránit neoprávněným změnám a úpravám těchto zápisů

34. FUNKCE A PODSTATA ÚČETNICTVÍ

Funkce účetnictví.

Účetnictví je proces zápisu, klasifikace, sumarizování, vykazování a výkladu(interpretace) finančních údajů dané organizace.

FUNKCE:
- registrační : vedení zápisů o podnikových jevech
- důkazní : důkazní prostředek při vedení sporů, při ochraně uznání práv vyplývajících ze vztahů mezi věřitelem a dlužníkem
- daňová : je základem pro vyměření daňových povinností
- řídicí : manažeři prezentují výsledek práce vlastníkům, jak spravují a ochraňují jim svěřený majetek a jak úspěšně s ním podnikají,
- vnitropodniková : informace pro vnitropodnikové rozhodovací procesy

Základní funkce je funkce INFORMAČNÍ !


Charakteristika soustavy jednoduchého účetnictví a soustavy podvojného účetnictví.

Jednoduché účetnictví :
- používá deník, v němžý jsou účetní zápisy uspořádány( a číslovány), celé účetnictví má podobu jakéhosi cash-flow – příjmů a výdajů, v dalších sloupcích je možné sledovat nákladové a výnosové položky a další specifické položky (peníze na cestě, rozčlenění nákladů a výnosů a pod.) neúčtuje se podvojně

Podvojné účetnictví :

- v deníku, kde účetní zápisy jsou chronologicky uspořádané z hlediska časového
- v hlavní knize, v níž účetní zápisy se uspořádají z hlediska věcného (systematicky) zde se zapisuje podvojně
- v knihách analytické evidence, v nichž podrobně rozvádějí účetní zápisy hlavní knihy – taky podvojní zápis

Druhy účtů v podvojném účetnictví :

Aktivní a pasivní
Opravné
Nákladové a výnosové

Účet hospodářského výsledku
Podrozvahové
Syntetické
Analytické

Podvojně účtovat znamená vždy na dva účty ne jednom z nich na levé MD a na druhém na pravé D straně. Vždy jednou kladně a jednou záporně, jednou na straně aktiv a jednou pasiv – tedy raz na pasivním a raz na aktivním účtu. Kontrola správnosti účtování A = P.

Účtovní třídy jsou dány předpisem účtovné osnovy závazné pro všechny. Dále je možné libovolně si zakládat syntetické účty ke sledování jednotlivých položek podrobněji.

Aktivní účty na straně MD přírůstky. (majetek, aktiva)
Pasivní účty na straně MD úbytky. (jmění, závazky, fondy)

Podrozvahové účty slouží k zachycování stavů , ke kterým nemá účetní jednotka vlastnické právo, o evidenci práv o nichž se neúčtuje (hypotéky) , nebo účtováním kterých by docházelo k duplicitě protože jsou vneseny i do rozvahových účtů a v podrozvaze se účtují pro vynětí a přehled kůli určitému jejich specifiku (v bance třeba některé devizové obchody konverze a pod., které se vyrovnávají)

ROZVAHA Aktiva / Pasiva

Platební bilance se zahraničím

(nebo také platební bilance mezinárodních finančních transakcí), běžně platební bilance, je systematický statistický význam všech finančních transakcí, které byly uskutečněny mezi devizovými tuzemci a cizozemci za určité období, zpravidla za jeden rok. Je to souhrn plateb přijatých danou zemí ze zahraniční a provedených danou zemí do zahraničí za určité období. Vyjadřuje peněžní toky v časovém intervalu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ad d) Politika zahraničních úvěrů - navazuje na politiku platební bilance a může být její součástí. Jádrem je zvažování a rozhodování o úvěrech ve vztahu k zahraničí, případně ve vztahu k mezinárodně měnových institucím. (úvěry přijímané i poskytované)

ad e) Politika mezinárodní měnové spolupráce - obsahuje rozhodování o případném či existujícím zapojení do určitých mezinárodních regionálních či vyšších seskupení a společenství, o hodnocení kladů a záporů takových rozhodnutí, o jejich důsledcích pro současnou situaci země i její další vývoj. (omezení, formy vnější pomoci)

Hlavní prostředky a nástroje devizové politiky:

· změny (řízení) úrokových měr centrální banky s ohledem na cíle devizové politiky,
· ovlivňování úrokových měr centrální bankou na peněžním trhu, zejména na trhu mezibankovním,
· nákupy a prodeje domácí měny a měn zahraničních,
· různé formy přímých (netržních) opatření v devizové oblasti.

Relativní samostatnost devizové politiky spočívá v tom, že si může do určité míry vytvářet vlastními prostředky předpoklady pro dosažení svých cílů. Je to dáno např.
· změnami kurzu domácí měny - ty se promítají do domácí cenové hladiny;
· pohybem kapitálu v peněžní formě - vyrovnává se značná část platební bilancí vyspělých zemí;


Zdroj:
Kolektiv autorů: Bankovnictví v České republice, BIVŠ, Praha 2000, s. 306;
Internet: www.cnb.cz;

Přesuny devizových rezerv

z jedné měny do druhé se provádějí devizovou arbitráží a dalšími devizovými transakcemi. Tyto transakce se zakládají na rozhodování o výhodnosti koupě či prodeje podle úrovně kurzu na daných místech v témže čase, na očekávání různého vývoje kurzu dané měny, s níž je obchodováno, na očekávání či stavu různých úrokových měr u různých měn atd.

Čerpání devizových rezerv nastává v případě deficitů platební bilance zejména u zemí, jejichž měna není pokládání za rezervní. (Země s rezervní měnou, např. USA, mohou mít trvalé deficity v platební bilanci, aniž to má dopad na potřebu nápravných opatření jejich situace v devizových rezervách.) Jiným důvodem čerpání devizových rezerv jsou intervence zamýšlené na podporu kurzu domácí měny.

ad c) Politika platební bilance - je zaměřena především na to, zda v určité reálné hospodářské situaci bude udržována platební bilance aktivní (přebytková), nebo pasivní (schodková, deficitní), jaká bude její struktura a obsah.

Přitom musí centrální banka přihlížet k objemu a kvalitě dlužnických a věřitelských vztahů své země s jednotlivými zahraničními partnery, k úrovni devizového kurzu vlastní měny a vlivu platební bilance na jeho další vývoj, k podmínkám mezinárodně ekonomickým, zejména měnovým, i k podmínkám politickým, k zapojení dané země do mezinárodní spolupráce v těchto oblastech a jejich žádoucímu rozvoji atd.

Politika platební bilance se zahraničím je úzce propojena s ostatními složkami devizové politiky centrální banky, jakož musí i zohlednit celkový vývoj světové ekonomiky a jeho tendence.

Povinné minimální rezervy

Každá banka (včetně stavebních spořitelen) a pobočka zahraniční banky, která má v ČR bankovní licenci, je povinna držet na svém účtu v Zúčtovacím centru ČNB (tzv. clearingový účet) určitý předem stanovený objem likvidity, tzv. povinné minimální rezervy (PMR). Předepsaný objem PMR je stanoven na 2 % ze základny pro výpočet PMR. S platností od 12.7.2001 je touto základnou objem primárních závazků dané banky (tj. především vkladů od nebankovních subjektů), jejichž splatnost nepřevyšuje 2 roky. Příslušná banka je povinna udržovat na svém clearingovém účtu takový denní zůstatek, který v průměru za 1 měsíc (což je délka cyklu udržování PMR) je roven minimálně stanovené PMR pro daný cyklus. Prostředky na tomto účtu až do výše předepsaného objemu PMR jsou počínaje 12.7.2001 bankám úročeny dvoutýdenní repo sazbou ČNB (dříve úročeny nebyly).

Funkce PMR jako měnověpolitického nástroje je v současné době nízká. Prostředky deponované bankami v ČNB za účelem plnění PMR však mají jinou významnou úlohu: slouží jako "polštář" zajišťující plynulost mezibankovního platebního styku v Zúčtovacím centru ČNB. V roce 1999 dokončila ČNB proces postupného snižování sazby PMR na úroveň 2%, která je shodná s výší sazby PMR stanovenou Evropskou centrální bankou pro banky v Hospodářské a měnové unii (EMU).

Aby byla zachována plynulost mezibankovního platebního styku i po snížení sazby PMR na současnou úroveň, byla zavedena kolateralizovaná (tj. poskytovaná bankám výměnou za cenné papíry) vnitrodenní úvěrová facilita. V jejím rámci ČNB, jakožto operátor platebního systému a systému vypořádání obchodů s krátkodobými dluhopisy, poskytuje bankám krátkodobé úvěry v průběhu dne tak, aby byly schopny plynule provádět platby i v případě, že v daný okamžik nemají na svých účtech u ČNB dostatek prostředků. Vnitrodenní úvěr je poskytován za sazbu 0% a v případě nesplacení automaticky přejde v marginální zápůjční facilitu.

Devizová politika centrální banky

Jako hlavní cíl sleduje vnější stabilitu měny. Devizová politika je úzce spojena s vnitřní měnovou politikovou. Změny vnější rovnováhy nebo měnového kurzu ovlivňují vnitřní měnovou situaci.

Podle předmětu, jímž se devizová politika zabývá, lze ji členit na politiku:
a) devizového (měnového, směnného) kurzu,
b) devizových rezerv,
c) platební bilance,
d) zahraničních úvěrů,
e) mezinárodní měnové spolupráce a další úseky.

ad a) Politika devizových kurzů je závislá na postavení měny v mezinárodním finančním světě, zda je směnitelná či ne, jaký je stupeň její směnitelnosti, zda jde o měnu "měkkou" či "tvrdou" (rezervní) atd. Je třeba určit kurzový režim či systém, tj. pohyblivost kurzu. V současné době jsou devizové kurzy zemí s vyspělou tržní ekonomikou ovlivňovány ve svém pohybu a úrovni nákupy a prodeji domácí a zahraniční měny z hlediska centrálních bank. Tyto tržní transakce mají formu různých druhů devizových intervencí, např. konverzí spotových a termínových transakcí, swapů apod.
ad b)

ad b) Politika devizových rezerv - spočívá v rozhodování o jejich přiměřené výši a vhodné struktuře. Příliš vysoké devizové rezervy mohou vyjadřovat přesun značné části domácího produktu do zahraničí při tlaku na zvýšení peněžní zásoby a mohou být zdrojem inflačního tlaku ve vnitřní ekonomice. Naopak příliš nízké devizové rezervy mohou snižovat dovozní možnosti a tím vyvolávat jiné problémy v ekonomice, za určitých okolností rovněž inflační tlaky plynoucí z nedostatečné nabídky zboží a služeb.

Rozhodování o dosažení vhodné výše a struktury devizových rezerv spočívá v rozdělení devizových rezerv mimo jiné podle stupně disponibility: zlato, rezervní měny, tj. měny všeobecně uznávané jako mezinárodní rezervy (USD), nadnárodní úvěrové facility (SDR) a ostatní mezinárodní nebo nadnárodní platební prostředky.

Prostředkem uchování reálné hodnoty devizových rezerv je jejich diverzifikace čili uchování devizových rezerv ve více měnách současně, kdy se počítá s tím, že pokles kurzu jedné měny bude vyvážen vzestupem kurzu měny druhé, takže se tyto kurzové pohyby navzájem neutralizují. Diverzifikace devizových rezerv vyžaduje, aby jejich struktura byla měněna podle předpokládaných pohybů měnových kurzů.

Operace na volném trhu

Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny ve formě repo operací (na základě dohod o zajištění peněžité pohledávky převodem dlužných cenných papírů). Z hlediska cíle a pravidelnosti lze operace na volném trhu rozdělit následovně:
· Hlavní měnový nástroj má podobu repo operací prováděných formou tendrů. Při repo operacích ČNB přijímá od bank přebytečnou likviditu a bankám předává jako kolaterál dohodnuté cenné papíry. Obě strany se zároveň zavazují, že po uplynutí doby splatnosti proběhne reverzní transakce, v níž ČNB jako dlužník vrátí věřitelské bance zapůjčenou jistinu zvýšenou o dohodnutý úrok a věřitelská banka vrátí ČNB poskytnutý kolaterál. Základní doba trvání těchto operací je stanovena na 14 dní, avšak v závislosti na predikci vývoje likvidity bankovního sektoru jsou čas od času prováděny i repo operace s dobou splatnosti kratší než 14 dní. Vzhledem k systémovému přebytku likvidity v bankovním sektoru slouží v současné době repo tendry pouze k odčerpávání likvidity. ČNB provádí repo tendry s tzv. variabilní sazbou. To znamená, že vyhlášená repo sazba slouží jako maximální limitní sazba, za kterou mohou být banky v repo tendru uspokojovány. Nabídky bank jsou vypořádány podle americké aukční procedury, tj. ČNB přijme přednostně nabídky požadující nejnižší úrokovou sazbu, a to až do výše predikovaného přebytku likvidity na daný den. V případě, že objem objednaný bankami přesáhne predikovaný přebytek likvidity, ČNB nabídky za nejvyšší sazby buď zcela odmítne nebo proporcionálně zkrátí. Repo tendr je obvykle vyhlašován každý pracovní den, kolem 9:30 hod. Banky mají možnost ve stanovené době předávat své objednávky, t.j. objem a požadovanou úrokovou sazbu. Minimální akceptovatelný objem je 300 mil. Kč a dále celé násobky 100 mil. Kč.
· Doplňkový měnový nástroj má podobu tříměsíčního repo tendru, v němž ČNB přijímá likviditu na období tří měsíců. Tříměsíční repo tendr opět probíhá podle americké aukční procedury (viz dvoutýdenní repo tendr). ČNB nemá v úmyslu tímto nástrojem vysílat na trh signály, a proto tříměsíční repo sazba používaná pro tento tendr není sazbou ČNB, nýbrž jde o sazbu peněžního trhu aktuální v době vypsání tendru. V současnosti se tento nástroj nevyužívá, poslední tříměsíční tendr byl vypsán v lednu 2001.
· Nástroje jemného ladění (devizové operace, operace s cennými papíry) používá ČNB ad hoc zejména v případech nečekaných krátkodobých výkyvů v likviditě trhu, kdy je ohrožena stabilita vývoje úrokových sazeb. Použití těchto nástrojů je v praxi spíše výjimečné.

Automatické facility

Automatické facility slouží k poskytování nebo ukládání likvidity přes noc (overnight, O/N). Protože se z hlediska bank jedná o permanentní možnost uložení resp. zapůjčení peněz, vytvářejí úrokové sazby uplatňované u těchto dvou facilit koridor, v němž se pohybují krátkodobé sazby na peněžním trhu (a také dvoutýdenní repo sazba).
· Depozitní facilita poskytuje bankám možnost uložit přes noc u ČNB bez zajištění svou přebytečnou likviditu, pokud o to požádá nejpozději 15 minut před uzávěrkou účetního dne v Zúčtovacím centru ČNB. Minimální objem je 10 mil. Kč a dále celé násobky 50 mil. Kč. Depozita jsou úročená diskontní sazbou. Diskontní sazba proto zpravidla představuje dolní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu.
· Marginální zápůjční facilita poskytuje bankám možnost vypůjčit si přes noc od ČNB formou repo operace likviditu, pokud o to požádá nejpozději 25 minut před uzávěrkou účetního dne v zúčtovacím centru ČNB. Minimální objem není stanoven. Finanční prostředky v rámci této facility jsou úročeny lombardní sazbou. Vzhledem k trvalému přebytku likvidity je tato facilita bankami využívána minimálně. Lombardní sazba představuje horní mez pro pohyb krátkodobých úrokových sazeb na peněžním trhu.

Režimy měnové politiky

Měnová politika centrální banky je ve většině zemí prováděna v rámci některého měnověpolitického režimu. Měnověpolitický režim dává měnověpolitickému rozhodování určitou strukturu, která usnadňuje samotné rozhodování, ale především interpretaci tohoto rozhodování veřejnosti. Základní režimy měnové politiky (režim s implicitní nominální kotvou, cílování měnové zásoby, cílování devizového kurzu, cílování inflace) jsou popsány a diskutovány například v materiálu ČNB Cílování inflace v České republice (1999).

Cenová stabilita

ČNB, podobně jako většina centrálních bank, se soustřeďuje především na stabilitu spotřebitelských cen. V praxi se stabilitou cen rozumí zpravidla nikoli doslova neměnnost cen, nýbrž jejich mírný růst. Růst cen odpovídající cenové stabilitě by měl zahrnovat statistické vychýlení směrem nahoru, k němuž dochází při měření růstu těchto cen, a měl by také dát dostatečný prostor pro drobné změny cenových relací, k nimž v každé ekonomice s efektivním cenovým systémem neustále dochází. ČNB odhaduje, že stabilitě spotřebitelských cen v české ekonomice dlouhodobě odpovídá čistá inflace na úrovni kolem 2%. Z této představy vychází cílové pásmo v celkové inflaci pro období leden 2002 - prosinec 2005 vyhlášené v dubnu 2001.

Měnová politika centrální banky je zaměřena:
a) buď na zvýšení množství peněz v oběhu, ať ji za jakýmkoli žádoucím či očekávaným účelem, pak je nazývána politikou expanzivní. Protože je doprovázena i změnami cen peněz (tj. úrok. sazeb je nazývána politikou levných peněz);
b) nebo na snížení množství peněz v oběhu, pak jde o politiku restriktivní (politika drahých peněz).

Jiný přívlastek odvozený od zamýšleného účelu měnové politiky je politika "deflační", "dezinflační" či "protiinflační" pro politiku restriktivní; méně se již dnes vyskytuje termín "protideflační" pro politiku expanzivní.

33. Měnová politika centrální banky

(cíle měnové politiky, náplň politiky expanzivní a restriktivní, operace na volném trhu, diskontní a úroková politika centrální banky, působení povinných minimálních rezerv, devizová politika centrální banky)
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cíl měnové politiky

Úloha měnové politiky ČNB je právně kodifikována v ustanoveních článku 98 Ústavy ČR a § 2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, které jí ukládají zabezpečovat především cenovou stabilitu a - pokud tím není dotčen tento hlavní cíl ČNB - podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udržitelnému hospodářskému růstu.

Nezbytným předpokladem realizace měnové politiky vedoucí k cenové stabilitě je na druhé straně nezávislost centrální banky. ČNB usiluje o plnění uvedené úlohy v rámci měnověpolitického režimu nazývaného cílování inflace. Při plnění svého cíle využívá ČNB několik měnověpolitických nástrojů.

Bilance centrální banky

A k t i v a
P a s i v a


- zlato
- emise oběživa
- vklady u zahraničních bank včetně cenných papírů
- závazky vůči zahraničním bankám včetně cenných papírů v CM
- vklady v mezinárodních institucích
- závazky vůči mezinárodním institucím
- pohledávky vůči zahraničí
- závazky vůči tuzemským bankám
- pohledávky vůči tuzemským bankám
- vklady klientů
- úvěry poskytnuté klientům
- závazky ke státnímu rozpočtu
- pohledávky za státním rozpočtem
- emitované cenné papíry v domácí měně
- cenné papíry a účasti v domácí měně
- vlastní kapitál ČNB
- pokladna
- ostatní vlastní prostředky ČNB
- ostatní aktiva
- ostatní pasiva

Hlavní organizační složky a řídící orgány ČNB

ČNB tvoří:
n ústředí se sídlem v Praze
n pobočky
n účelové organizační jednotky

Nejvyšším řídicím orgánem je bankovní rada.ČNB. Bankovní rada určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování a rozhoduje o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB

Bankovní rada zejména:
n stanoví zásady činnosti a obchodů ČNB
n schvaluje rozpočet ČNB
n stanoví organizační uspořádání a působnost organizačních jednotek ČNB
n stanoví dluhy banky, jejich výši a použití
n stanoví rozsah úvěrů státnímu rozpočtu
n uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců ČNB

Bankovní rada je sedmičlenná a jejími členy jsou - guvernér, dva více-guvernéři a čtyři vedoucí pracovníci ČNB.

Všech sedm členů jmenuje prezident na dobu 7 let.

3. Funkce banky státu

n vede účty vládním orgánům a útvarům, státním podnikům, veřejným korporacím a místním orgánům stání moci, institucím spravujícím vládní či státní půjčky atd.
n podílí se na úvěrování státu emisemi státních cenních papírů
n udílí vládě rady v této oblasti
n disponuje měnovými rezervami
n vyhlašuje kurz domácí měny k cizím měnám
n působí na usměrňování platební bilance se zahraničím
n provádí samostatnou devizovou kontrolu
n v rámci měnové politiky předkládá vládě vlastní návrhy zákonných úprav
n reprezentuje stát v mezinárodních institucích měnových a finančních
n uděluje povolení zahraničním bankám působit jako banka v zemi dané centrální banky

2. Funkce banky bank

Funkce banky bank v současné době zahrnuje řadu činností centrální banky, především:
n vedení účtů obchodních bank, na nichž tyto banky udržují své peněžní rezervy, povinné i dobrovolné
n centrální banka je věřitelem poslední instance. Obchodní banky mohou od centrální banky žádat výpůjčku zdrojů k financování svých aktivních operací, pokud jim jiné zdroje nedostačují, anebo k posílení likvidity v případě jejího ohrožení. Úvěry poskytnuté centrální bankou jsou tzv. refinanční, mají formu reeskontního a lombardního, příp. i jiného typu úvěru. Cenou těchto úvěrů může centrální banka regulovat přísun peněz nejen do banky čerpající úvěr, ale i do ekonomiky jako celku
n centrální banka provádí bankovní dohled a rozhoduje o udělení bankovní licence. V rámci bankovního dohledu provádí kontrolu dodržování právních předpisů vztahujících se na činnost bank. Při zjištění nedostatků v činnosti kterékoli z bank ukládá opatření k nápravě, různé pokuty či nakce, až po odebráni oprávnění (licence) působit jako banka
n ovlivňuje činnost obchodník bank celou soustavou nástrojů měnové politiky, přímých a nepřímých, určováním podmínek a pravidel jejich činnosti a obchodů

Funkce centrální banky jako banky bank je tedy úzce propojena s regulací celého bankovního systému dané země.

32. Postavení a funkce centrálního bankovnictví

Postavení banky ve dvoustupňovém bankovním systému
Centrální banky plní tři hlavní funkce, jimiž jsou:
n funkce emisní, řízení peněžního oběhu ve státě
n funkce banky bank
n funkce banky státu

1. Emisní funkce
V užším smyslu mají centrální banky výhradní právo emitovat oběživo, bankovky a mince. V širším smyslu lze pod emisní fcí rozumět zabezpečení kvality (stability) měny prostřednictvím řízení peněžního oběhu pomocí nástrojů měnové regulace. Nástroji měnové regulace je ovlivňováno množství peněz v oběhu, čili peněžní zásoba, úrokové míry, devizový kurs, což se nepřímo promítá do komplexnějších vlivů na ekonomický růst, zaměstnanost, cenovou hladinu, vnitřní a zahraniční obchod, příliv a odliv kapitálu do země a ze země, na platební bilance se zahraničím, na stav peněžního a kapitálového trhu v dané zemi a její přístup na zahraniční finanční trhy. V tomto pojetí je emisní funkce centrální banky v širším smyslu v podstatě náplní její měnové politiky.

Realizace a účinnost měnové politiky je podmíněna stupněm samostatnosti, resp. Stupněm nezávislosti centrální banky na vládních orgánech.

Cena faktoringu:

Cenu ovnivňuje počet a průměrná hodnota faktur a příslušná rizika
Komitent hradí bance - rizikovou provizi (0,5 - 4,0%) a poplatek za výlohy
Faktor si účtuje další platby (diskont, celní výlohy, pojištění aj.)

Faktoring plní především významnou finančí úlohu tím, že vytváří nové možnosti přístupu dodavatelek k finančním zdrojům.


Forfaiting

Forfaiting - představuje odkup zejména střednědobých a někdy dlouhodobých pohledávek bez zpětného postihu dodavatele. Forfaitovány mohou být téměř všechny druhy pohledávek. Se střednědobým a dlouhodobým úvěrem jsou spjata vyšší rizika, takže se žádá zajištění pohledávky bankou, státem nebo jiným subjektem.

Úloha banky:
sama odkupuje, pomáhá zakládat finanční společnosti

Hlavní část forfaitových obchodů se týká zahraničních střednědobých a dlouhodobých pohledávek

Cena forfaitingu:
Vlastní odměna spočívá ve forfaitingové sazbě
n odměna za riziko
n odměna za zprostředkování nákupu
n vlastní diskont
forfaitingová sazba bere v úvahu (menu, zemi, zajištění , stav na trhu atd.)

Forfaitingová sazba se pohybuje vždy několik procent nad úrovní úrokové sazby na trhu úvěrů se shodnou lhůtou splatnosti. Je-li sazba fixní - bere riziko forfaiter; je-li s procentní přirážkou, nese riziko dodavatel

Význam forfatingu:

n okamžitá úhrada pohledávek pro majitele (prodávajícího)
n převzetí všech druhů rizik forfaitérem
n vývozce je zbaven množství práce spojené s prověřováním bonity odběratelů
n pro banku znamená forfaiting možnost využití volného kapitálu

Odkoupenou pohledávku může forfaitér prodat na sekundárním trhu.

Rozdíly mezi faktoringem a forfatingem:
Forfaiting se v některých směrech liší od faktoringu např:
n střednědobou a dlouhodobou splatností odkupovaných pohledávek
n vyším podílem declere na forfaitové sazbě
n forfaitér si v některých případech ponechává právo postihu
n forfaitér neposkytuje při odkupu pohledávky dodatečné služby a neúčtuje si proto některé výhohy
U faktoringu jsou odkupovány pohledávky revolvingově
U forfaitingu jsou předmětem spíše jednotlivé pohledávky

Příčiny zájmu bank:

n banky pochopily přednosti
n možnosti umístit bankovní kapitál
n rozvoj poradenských služeb
n banky poskytují svým leasingovým společnostem know how
n banky využívají svou pobočkovou síť
n s leasingem mohou být spjaty další bankovní obchody

Faktoring

Faktoring - převzetí a odkup krátkodobých pohledávek bankou z iniciativy majitelů pohledávek (věřitelů) bez jejich zpětného postihu.

Průběh:
1) Prodávající a faktor uzavřou faktoringovou smlouvu
2) Prodávající pošle kupujícímu zboží
3) současně prodávající předává kopie faktur faktrorovi
4) Faktor připisuje výnos prodávajícímu
5) Inkaso pohledávek (Faktor inkasuje od kupujícího)

Odkup pohledávek podle revolvingové smlouvy
Faktor odkupuje zpravidla všechny pohledávky na základě dlouhodobé revolvingové smlouvy. Faktoringová společnost vymezuje klientovi úvěrový rámec, do jehož výše přebírá postupvané pohledávky.

Druhy faktoringu:
Úplný faktoring - kromě převzetí pohledávek provádí další služby s ním spojené (účetnictví, výkaznictví, pojištění atd.
Vývozní faktoring - odkup pohledávek vúči zahraničním odběratelům (překlenou neznalost podmínek na zahr. trzích, eliminuje rizika plynoucí z pohybu devizových kurzů)
může probíhat přes dva faktory - FS dodavatele a FS odběratele
Důvěrný faktoring . omezuje se na financování vybraných pohledávek

Úloha banky:
sama ho provozuje

31) Finančně úvěrové obchody

Leasing
Leasing - pronájem investičního zařízení, jiných předmětů uživateli za sjednané nájemné na určitou nebo neurčitou dobu.

1) operační leasing

Jde o přímí vztah mezi výrobcem (obchodníkem) a nájemcem.

Základní charakteristiky:
n leasingové předměty bývají omezeny na určité objekty
n převážně krátkodobý (může být i střednědobý)
n pronajímatel udržuje pronajatý předmět
n po skončení nájemní smlouvy pronajímatel pronajatý předmět přebírá (může být však nájemcem odkoupen a přejít do jeho vlastnictví)
n může být:
vypověditelný
na dobu určitou
n zůstává ve vlastnictví pronajímatele, a to i po úplné amortizaci předmětu

Pronajímatel zůstává z hospodářského i právního hlediska vlastníkem předmětu, musí ho vykazovat ve své rozvaze a provádět odpisy. Pro nájemce představuje nájemné (leasingové platby) náklady

Banky:
n pomáhají pronajímatelům úvěrem financovat leasingové smlouvy
n vedou jim příslušné účty
n inkasují nájemné
n vykonávají jiné služby, které jsou zdrojem bankovních výnosů

2) finanční leasing

Finanční leasingové společnosti lze rozčlenit do dvou skupin:
n založeny bankami jako dceřiné podniky
n založeny z iniciativy výrobců

Z hlediska výrobce je úkolem leasingové společnosti podporovat odbyt zboží financováním leasingových obchodů.

Leasing prostřednictvím leasingové společnosti probíhá nepřímo:
1) dodání leasingového objektu (výrobce ð uživatel)
2) prodej leasingového objektu (výrobce ð leasingová společnost)
3) uzavření leasingové smlouvy (leasingová společnost a uživatel)
4) placení nájemného (uživatel ð leasingová společnost)

Obsahová náplň leasingových smluv:
finanční leasing lze sjednávat na předměty movité a nemovité
podle použití - investiční zařízení a spotřební předměty
podle nájemce - průmyslový, komunální a osobní

Finanční leasingové operace se rozšířili na obchody střednědobého a dlouhodobého charakteru

Předpokladem vzniku leasingové smlouvy:
n způsobilost předmětu
n hospodářská způsobilost nájemce

Význam leasingu
n možnost zvýšení výroby a odbytu

Devizové operace typu „financial futures“ a „optionsů

Společným znakem finančních derivátů je, že se jedná o kontrakt na koupi či prodej určitého aktiva, které se mají uskutečnit v budoucím časovém termínu za podmínek stanovených v současnosti a vtělených v kontraktu. Jedná se o nárok toho, kdo kontrakt zakoupil, na plnění závazku druhého účastníka, který kontrakt prodal. Předmětem obchodů s finančními deriváty, podkladovými aktivy, jsou cenné papíry, devizy, zlato, úrokové míry, akciové indexy i samy derivátové kontrakty.

Finanční termínové kontrakty má dva základní cíle:
n hedging - zajistit se natrhu před ztrátou
n trading - účel dosažení zisku, spekulace

Účastníci trhu finančních termínových kontraktů typu FF
n přímé - členové burzy
n nepřímé - kdo nejsou členy

Devizové termínové operace typu financial futures

n při termínovém kontraktu typu financila futures má kupující povinnost k budoucímu datu převzít a prodávající povinnost k budoucímu dat dodat standardní množství specifického finančního instrumentu za cenu dohodnutou mezi stranami kontraktu na půdě organizované burzy.

Standardizace se vztahuje na
n určité množství podkladového aktiva
n určitý termín splatnosti kontraktu

Devizové termínové kontrakty typu FF jsou smluvní ujednání, že standardizované množství určité devizy bude předáno za předem stanovený kurs v určitý budoucí standardizovaný den splatnosti.

Devizové termínové operace typu „options“

Finanční derivát opce je kontrakt mezi účastníky, který dává právo kupujícímu kontraktu prodat nebo koupit určité množství finančního aktiva za předem dohodnutou cenu k určitému budoucímu datu nebo před tímto datem. Prodávající kontraktu je zavázán koupit nebo prodat toto finanční aktivum za dohodnutých podmínek podle vůle a vůle a rozhodnutí kupujícího kontraktu.

Ke stanovenému datu kontrakt zaniká. Za své právo ten, kdo opci kupuje, platí tomu, kdo ji prodává prémii. Opční operace se provádějí s různými finančními aktivy. Zakoupením devizové opce dává kupujícímu právo, ale nikoliv povinnost, koupit nebo prodat cizí měnu při dohodnutém devizovém kursu až do doby splatnosti opce.

Finanční kupní opce - kupující či držitel má právo koupit od prodávajícího dohodnuté finanční aktivum
Finanční prodejní opce - kupující má právo dohodnuté množství finančího aktiva prodat prodávajícímu prodejní obce

Evropský typ - plnění může nastat pouze v den ukončení práva
Americký typ - plnění může nastat kdykoliv před dnem ukončení

Výše opční prémie je ovlivněna:
n vnitřní hodnotou kontraktu (rozdíl tržní ceny a dohodnuté realizační ceny)
n časovou hodnotou kontraktu (v průběhu trvání se snižuje, v době splatnosti je na nule)

Riziko nese prodávající. Kupující jen malé. Opční operace prováděné na zvláštních opčních burzách jsou standardizovány.

Devizový kurz

určitý kvantitativní poměr, v němž je jedné jednotce domácí měny přiřazován určitý počet zahraničních jednotek, či naopak. Je to cena měny vyjádřená v jednotkách jiné měny.

Měny používány jak ve vnitřním, tak ve vnějším platebním oběhu se nazývají volně směnitelné měny. Pro oficiální vyhlášení či stanovení úrovně kurzu je používán název revalvace či devalvace.


Operace na devizovém trhu

n provádějí se v souvislosti s úhradami za dovoz a inkasy za vývoz, s upisováním splácením půjček, resp. S poskytováním úhradou zahraničních bankovních úvěrů atd.

V současné době k devizovým operacím patří:
n operace promptní (tzv. spot operace)
n operace termínované (forward) - např. swapy, operace financial futures a options

Pro devizový trh se charakteristická nestabilita kurzů deviz. Výrazně se zvyšuje riziko ztrát, ale i možnost dosahování zisků.

Promptní (spot) operace

n devizová operace, při které se dodávka devizy provádí do dvou dnů po uzavření obchodu
n tvoří 60 až 70% veškerých devizových operací
n k promtním operacím patří také konverze a devizová arbitráz

Konverze - nákupy či prodeje devizových aktiv převážně na mezinár. peněžních trzích, které slouží k prosté proměně devizových aktiv v jedné měně do aktiv v jiné měně.




Devizová arbitráž - snaží se využít rozdílů ve výši devizových kurzů určitých měn ve stejném časovém okamžiku na teritoriálně různých peněžních trzích s cílem
n vyrovnávací - co nejlevněji nakoupit, nebo prodat , tzv. vyrovnávání denních devizových pozic
n rozdílová - nakoupit v místě, kde je nejlevněji a prodat se ziskem, kde je nejdráže

Arbitrážní trasakce se mohou realizovat:
n mezi dvěma teritoriálně různými trhy - přímá
n mezi třemi a více - nepřímá

Rozdíl mezi devizovou arbitráží a devizovou spekulací.
n arbitráž - operuje se stávajícími známými kurzy, spekulace - operuje s kursy budoucími neznámými

Devizové termínové operace typu forward

n dohoda o kontraktu se provádí v přítomné době, avšak plnění nastává v budoucnu v předem dohodnutém termínu, který není žádným způsobem standardizován
n není standardizováno množství obchodovaných deviz
n kontrakt není sekundárně prodejný (není možné od kontraktu odstoupit)

Jsou klasickým nástrojem pro zajišťování devizových pohledávek a závazků proti kursovým rizikům.

Swapy

n skládá se ze dvou současných aktů v opačném směru - tj. koupě a prodeje téže částky v téže devize, přičemž jedna operace je promtní, druhá termínová
Dvě zúčastněné strany si vyměňují určité množství dvou různých měn a za jistou dohodnutou dobu dojde k jejich zpětné výměně. Cena swapu je dána rozdílem v cenách směňovaných jmenovitých částek obou měn.

Swapovou operaci provádí banka, je-li pro ni úrokově výhodná, např. výhodnější než devizová konverze

V současné době jsou swapové operace používány nejen pro operace devizové ale též úrokové. Při úrokových swapech jde o výměnu toků úrokových plateb různého druhu.

Subjekty ve swapových obchodech
n partner ve swapovém obchodu
n zprostředkovatel bez převzetí rizika
n zprostředkovatel s převzetím rizika
n subjekt uzavirající swapový obchod

Banky na sebe zpravidla berou úlohu zprostředkovatele, prostředkujícího obchodníka a subjektu uzavírajícího swapový obchod.

Smyslem swapových operací je také se dostat na určitý trh. Swapové operace se mohou týkat závazků či pohledávek, časteji však závazků.

30. Devizové obchody

Význam mezinárodního peněžního oběhu

Hospodářství ČR je úzce propojeno se zahraničními ekonomikami. Mezinárodní hospodářské vztahy jsou doprovánezy platbami v zahraničním obchodě za
n zboží a služby
n poskytováním a splácením zahraničního úvěru
n platbami spojenými s úložkami vkladů domácích subjektů v zahraničí
n s investicemi v zahraničí
n inkasy a úhradami zisků či jiných důchodů tímto kapitálem produkovaných atd.

Prostřednictvím mezinárodního peněžního oběhu dochází k různým formám mezinárodní spolupráce a styků zejména mikroekonomické oblasti spojeným s pohybem peněžních plateb.

Valuty

cizoměnové peněžní prostředky ve formě bankovek, státovek a oběžných mincí

Devizy

peněžní prostředky v cizí měně, které jsou na účtech u tuzemských nebo zahraničních peněžních ústavů nebo s nimiž lze nakládat na základě zahraničních platebních instrumentů, anebo dokumenty, s nimiž je spojeno právo na peněžní plnění v cizí měně

Průběh dokumentárního akreditivu :

- žádost o otevření žadatel-aplikant (importní akreditiv – žádá dovozce ; exportní akreditiv – žádá vývozce)
- smlouva o otevření akreditivu s bankou
- prověření v bance, otevření vůči bance beneficienta(příjemce)
- avízo beneficientovi že byl otevřen akreditiv od aplikanta(zde importní jinak naopak)
- proběhne obchod, zboží za dokumenty
- vývozce dokumenty odevzdá své bance
- kontrola dokumentů a zaslání bance dovozce
- zatížení účtu dovozce a zúčtování mezi bankami, připsání na účet vývozce

DA podle ujednání o rozsahu záruk a okamžiku převzetí rizika :
- odvolatelné (kupující si ponechává právo akreditiv zrušit až do okamžiku prokázané splatnosti částky beneficientovi – odporuje povaze garance akreditivu, téměř se nepoužívá)
- neodvolatelné (běžné vydávání, je to záruka vývozci že mu bude zaplaceno pokud splní podmínky akreditivu)

Neodvolatelné :
- Potvrzené (avizující banka přijímá pevný závazek za předpokladu splnění akred.podmínek „Potvrzujeme, že akreditiv je neodvolatelně platný až do…“, tím jsou povinny platit obě banky vývozci… poskytuje vývozci nejvyšší bezpečnost)
- Nepotvrzené tzv.avizovaný (korespondenční banka nevstupuje do závazků platit oprávněnému, tj. v případě předložení dokumentů nemá povinnost platit, pouze vývozci avizuje že byl akreditiv otevřen, a připíše něco „Vezměte na vědomí, že nepřijímáme žádné naše vlastní závazky v této záležitosti…“, vývozce sám nese riziko politické, dopravní….

Dokumentární inkaso: úloha a schéma průběhu DI.

Je operace banky prováděná na příkaz jejího klienta obstarat vydání dokladů opravňujících nakládat s dodaným zbožím třetí osobě proti zaplacení určité peněžní částky.

Jednoduše : vývozce předá své bance dokumenty opravňující nakládat s tovarem, se žádostí vydat je dovozci přes jeho banku proti zaplacení, resp. Akceptaci směnky přiložené, nebo vystavení směnky vlastní

Právním základem jsou Jednotná pravidla pro inkasa vydaná Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, u nás Obchodní zákoník.

Není to závazek k provedení platby ze stranky banky zúčastněné na transakci. Banky mají pouze funkci důvěrníka, jde tedy jen o záruku, že inkasní příkaz bude proveden správně.

Protože banky nejsou v případě dokumentárního inkasa povinny platit, poplatky a náklady jsou odpovídající měrou nižší než u dokumentárních akreditivů.

- Vývozce(beneficient) obdrží dokumenty o převzetí zboží dovozcem(zde trasát).. předtím kupní smlouva…
- Vývozce požádá svou banku o obstarání inkasa a odevzdá dokumenty opravňující dovozce k nakládání se zbožím
- To samé udělá banka bance dovozce
- Banka dovozce mu odevzdá dokumenty opravňující nakládat se zbožím proti placení, akceptu směnky apod.
- Zúčtování platby banka bance, a pak připsání na účet vývozce u jeho banky

Bankovní šek – průběh, platby bankovním a soukromým šekem.

Provádějí se jestli si to příkazce přeje, nebo v zemi příjemce jsou tyto platby běžné (USA), nebo má platba proběhnout v třetí měně, není známo bankovní spojení beneficienta (příjemce) …

Klient chce zaplatit šekem :

Bankovní šek :
- platební příkaz bance, aby zaplatila šekem
- banka šek vystaví a zašle na adresu příjemce
- příjemce si nechá šek proplatit u své banky, která mu připíše částku na účet a zatíží Loro naší banky
- předtím naše banka zatížila účet příkazce a teď z vlastního devizového účtu připíše částku na Nostro banky příjemce

Soukromý šek :
- sám ho vystaví a zašle na adresu příjemce
- ten si jej nechá proplatit žádostí o inkaso u své banky
- banka příjemce zašle inkasní příkaz na banku vystavovatele, která zatíží jeho účet vůči Nostru banky příjemce
- banka příjemce z Lora banky výstavce šeku převede devizy na ciziměnový účet banky a z něj na účet příjemce

Dokumentární akreditiv : otevření a průběh, formy DA podle ujednání o rozsahu záruk a okamžiku převzetí rizika.

Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky že poskytne-vykoná, určitou platbu, jestliže budou do určité doby splněny akreditivní podmínky. (v obchodním styku)

Banky prověřují splnění podmínek pouze z předložených dokladů. Nekontrolují zboží, ani smlouvu. Neručí ani za konání třetích osob a koresop.bank zapojených do akreditivu, omyly telekomunikačních zařízení, přerušení obchodní činnosti pro nepokoje povstání války a pod.,

29. NÁSTROJE ZAHRANIČNÍHO PLATEBNÍHO STYKU.

Hladké platby – průběh a výhody.
Podmínky pro provádění hladkých platů jsou dány devizovým zákonem – ve znění Zákona 228/92.

Hladký plat v tuzemsku :
Plátce => banka plátce => zúčtovací centrum banky => banka příjemce => příjemce

Platební příkaz :
Je to převod částky, která má být zaplacena na účet příjemce, z jedné banky na korespondenční banku, popř. třetí banku.

Zahraniční hladký plat :
Plátce => banka plátce => banka příjemce => příjemce

Korespondentské vztahy :

Forma komunikace mezi bankami : pošta, telex, SWIFT – nejrozšířenější
Náš účet v jiné bance : LORO
Účet cizí banky u nás : NOSTRO

V naší bance se účtuje po zatížení klienta plátce, ve prospěch Nostro cizí banky.
V cizí bance se účtuje zatížením nášho LORO u ní a připsáním ve prospěch příjemce.

Náležitosti platebního příkazu :
- název příkazce, jeho účet, částka, měna devizy v kódu ISO – mezinárodní standard (CZK, DEM, USD, GBP, ITL, FRF, CHF…) bývá měna příkazce banky, na účet Nostro se připíše propočet kursem deviza-prodej
- příjemce (přesný bázev, adresa) číslo jeho účtu, jeho banka-údaje, nebo přes kterou banku
- účel úhrady – platební titul
- podpis klienta, datum, termín, nebo podle podmínek banky v jakém termínu

Došlé hladké platy nemusí být určeny klientovi banky ale i :
- klientele jiných bank
- klientele příležitostné

Výhody :

Široké použití :
- obchodní i neobchodní povaha (zboží, služby, doprava, leasing, ukončování dokumentárních operací…. …dary, penze, alimenty, dotace, stipendia, cestovní a turistické výlohy, výnosy z CP a nem., autorské honoráře, soudní a arbitrážní výlohy….)
Rychlá realizace
Nízké náklady ve srovnání s ostatními nástroji platebního styku (minimální + procentní sazba)
Využitelnost při provádění všech druhů plateb obchodního i neobchodního charakteru
Jednoduchost při vystavení platebního příkazu

Nevýhody :
Při reklamaci vysoké výlohy pro reklamující banku – nevyplatí se nízké částky reklamovat
Plátce má pouze potvrzení že peníze se odepsali z jeho účtu, nemá jistotu jestli je příjemce dostal a kdy

Bezpečnost :
- dva podpisy prac. Banky
- korespondenční banky mají podpisové vzory pracovníků oprávněných pro styk
- klíče pro dálnopisné a telegrafické, především SWIFT zprávy

Druhy bankomatů

Konstrukčně se bankomaty dělí na tři části:
n trezor - ve kterém jsou uloženy kazety s bankovkami, kazeta na vrácené bankovky a bezpečností a komunikační modul
n operátorská část sloužící k řízení bankomatu (PC, operátorská klávesnice a tiskárna)
n provozní část (podávací a transportní systém, počítač bankovek, tiskárna stvrzenek klientům, obrazovka s klávesnici a snímač platební karty

Druhy bankomatů:

Hledisko umístění:
n venkovní
n vnitřní

Hledisko provozu
n off-line
n on-line

Druh služeb
n jednoúčelové (pouze k výplatě hotovosti)
n víceúčelové (např. podávat informace o stavu účtu, službách banky, přijímat vklady apod.

Výhody platebních karet

Výhody, které platební karty přinášení držitelům karet i obchodníkům, úzce souvisejí s odstraněním nevýhod, které s sebou nese užívání hotovosti.



Výhody platebních karet



pro držitele


pro obchodníka


pro vydavatele karty
- jednoduché použití
- jednoduché použití
- snížení hotovostního obratu
- vyšší bezpečnost (odpadá potřeba hotovosti)
- vyšší bezpečnost (méně hotovosti)
- získání nových klientů
-vysoká disponibilnost prostředků na účtu
- více klientů (udržení současných a získání nových)
- marketingová segmentace klientů
-celostátní nebo mezinárodní použití
- větší obrat
- udržení se v konkurenčním boji
-zúčtování probíhá až po obdržení zboží nebo služby
- zaručená platba
- odstranění nákladných provozů
- odpadají směn. poplatky a kursové ztráty při cestách do zahraničí
vyšší prestiž
-. nabídka komplexních služeb pro organizace a podnikatele
- osobní prestiž
udržení se v konkurenčním boji
- poplatek za kartu
- doplňkové služby (pojištění apod.)

- poplatky za transakce s kartou
- nouzové služby při ztrátě nebo krádeži

- úrok ze spotřebního úvěru (úvěrové karty)
- přehledný soupis transakcí




Literatuta: Platební styk

Způsoby zúčtování transakcí:

n charge card - je karta, jejíž držitel platí své závazky až na základě výpisu, který obdrží každý měsíc
n credit card -úvěrová karta - pokud má klient možnost odkladu úhrady svých závazků i po lhůtě pro řádné splácení, jde o úvěrovou kartu
n debit card - debetní karta - dochází k zúčtování transakcí klientů nejbližší účetní den, kdy o nich banka obdrží zprávu

Teritoium použití:

První platební karty měli lokální nebo regionální rozsah použití. Po druhé světové válce s nástupem univerzálních platebních karet došlo k rozšíření na národní nebo mezinárodní použití.






Uživatel

n osobní - jsou určeny k soukromému užívání držitelem. Všechny bankovní karty znějí na jméno a jsou nepřenosní
n služební (firemní)

Rozsah služeb

Podle marketingové segmentace trhu rozlišujeme
n základní
n specializované
n prestižní
n výběrové

Důležité jsou i doplňkové služby ke kartám, jako např. úrazové a cestovní pojištění apod.


Postupy autorizačního zúčtovacího systému

1) autorizace (ověření) transakce
n negativní autorizace - ověřuje, zda je karta platná a transakce je povolena do výše finančního limitu klienta
n pozitvní autorizace - je navíc doplněna o kontrolu krytí limitu zůstatkem na účtu klienta.

2) přenost transakce do centra
Banka jednou nebo několikrát denně provede přenos dat o transakcích do systému zvaného Card Managemet, jehož výstupem je soubor dat určených pro tuzemský a mezinárodní clearing a následné vyrovnání vzájemných pohledávek a závazků v systému MasterCars.

3) zúčtování (clearing)

4) přenos transakce k vydavateli karty

Funkce - způsob použití karty:

n šeková záruční karta - neslouží k placení, ale je pouze dokladem zaručující předložený šek
Při předložení šeku k placení nebo výběru hotovosti musí být splněny následující podmínky
· šek i karta jsou vydány stejným peněžním ústavem
· na šeku je předtištěno stejné číslo účtu, jako je uvedeno na kartě
· podpis klienta na šeku je shodný s podpisovým vzorem na kartě
· karta se šekem je předložena v době své platnosti
· šek musí být vystaven do tzv. zaručené částky

n platební karty a bakomatová karta
· platební karta v širším slova smyslu lze definovat jako univerzální bezhotovostní nástroj
· bankomatová karta - pouze k výběru hotovosti z bankomatů

n elektronická a univerzální platební karta
· elektronická platební karta - souží pouze k provádění elektronických transakcí
· univerzální platební karta - určena k provádění elektronických i neelektronických platebních transakcí

27) Platební karty

n bankomatové
n Cirrus
n Eurocheque (systém Europay/MasterCard)
n Plus (systém VISA)
n elektronické platební karty
n edc/Maestro (systém Europay/MasterCard)
n Interlink, Electron (systém VISA)

Podle vydavatele rozdělujeme karty na:
n bankovní (90% z celkového počtu)
n uzavřené systémy (dříve spořitelna)
n otevřené systémy - přechází na ně větší počet bank
n platební karty vydávané obchodními organizacemi
n věrnostní kartypetrokarty (universální pro obchodní sítě více společnosti

Změny údajů ve smlouvě a podpisových vzorech

- změny je majitel účtu povinen neprodleně oznámit bance písemně
- veškeré změny se provádějí formou číslovaných dodatků
- změny v podpisových vzorech se provádějí výměnou za nové, nebo přidáním nového a zneplatnění starého
- změny majitel účtu prokazuje předložením příslušných dokumentů

Úmrtí majitele účtu:
Smrtí statutárního zástupce firmy, firma nezaniká
Fyzická osoba – zaniká její schopnost k právním úkonům a současně všechna jeho zmocnění
V rámci dědického řízení je soudem ustanoven správce dědictví, který je oprávněn disponovat prostředky na účtu.

3) Zrušení běžného účtu


Z podnětu klienta – dohodou, nebo výpovědí
Z podnětu banky – výpovědí (neobvyklé), okamžitým odstoupením od smlouvy (závažné porušení obchodních podmínek – zejména tzv. nepovolený debet)
Uplynutím doby, na kterou byl běžný účet zřízen
Splněním účelu, pro který byl běžný účet zřízen
Z důvodu likvidace
Z důvodu konkurzu

4) Hlediska vedení účtů

Účetní hledisko:
- účty rezidentů
- účty nerezidentů
Daňové hledisko:
- daňový rezident – neomezená daňová povinnost
- daňový nerezident – omezezná daňová povinnost
Hledisko identifikace
- banka musí vždy identifikovat klienta

Hledisko pojištění vkladů

1) fyzické osoby – cizozemci – podnikatelé

- smlouva o běžném účtu
- výpis ze zahraničního živnostenského rejstříku
- průkaz totožnosti budoucího majitele účtu
- výpis zahraniční osoby z obchodního rejstříku ČR
- podpisovým vzorem

1) fyzické osoby – cizozemci – občané

- smlouva o běžném účtu
- podpisový vzor
- fotokopie průkazu totožnosti

1) rozpočtové organizace

- smlouva o běžném účtu
- zřizovací listina
- podpisový vzor

Podpisový vzor k účtu

Formulář podpisového vzoru by měl obsahovat:
- určení majitele účtu ve všech jeho podrobnostech
- číslo účtu
- přesnou identifikaci toho o čí podpis jde
- datum a podpis majitele účtu
- u podnikatelů možnost využití otisku razítka či kombinace podpisů


2) Smlouva o zřízení a vedení běžného účtu


- je základní částí klientské dokumentace, kterou by měla vytvářet každá banka jednotlivému klientovi

Smlouva musí být písemná a musí obsahovat:
- označení smluvních stran
- odvolávka na příslušný zákon
- den zřízení
- měna
- přesná identifikace majitele účtu
- podmínky, ze kterých je účet veden (zpravidla tzv. obchodní podmínky)
- cena služby
- datum platnosti a účinnosti
- podpisy obou smluvních stran

Dokumenty a doklady u jednotlivých forem subjektivity osob:

1) právnické osoby - tuzermci

- smlouva o běžném účtu
- doklad osvědčující jejich právní subjektivitu (výpis z obchodního rejstříku, zakladatelskou listinu apod.)
- průkaz totožnosti členů statutárního orgánu
- podpisový vzor

1) fyzické osoby – podnikatelé – tuzemci
- smlouvu o zřízení a vedení účtu
- doklad osvědčující podnikatelské oprávnění
- podpisový vzor

1) fyzické osoby – občané – tuzemci
- smlouvu o zřízení a vedení účtu
- podpisový vzor

1) právnické osoby – cizozemci
- smlouvu o zřízení a vedení účtu
- doklad osvědčující jeho právní subjektivitu
- průkaz totožnosti statutárního orgánu
- výpis zahraniční osoby z obchodního rejstříku ČR
- podpisový vzor

U některých dokladů musí být prováděna tzv. superlegalizace – ověření některého úřadu v dané zemi

Funkce a význam směnky:

· funkce platebního prostředku (náhradní peněžní prostředek)
· úvěrová funkce
· garanční funkce (ochota tento směnku přijmout)
· refinanční a peněžně investiční funkce
· měnová a politická funkce (v rámci peněžní politiky, zejména eskontní, centrální banky)

Placení prostřednictvím směnky:
1) Věřitel dodá zboží dlužníkovi
2) Dlužník vystaví směnku na věřitele
3) Věřitel doručí směnku k eskontu své bance
4) Banka věřitele připíše směnečný obnos věřiteli
5) Banka věřitele předloží směnku k reeskontu do ČNB
6) ČNB připíše směnečnou částku po reeskontu
7) ČNB předloží směnku k úhradě bance dlužníka (při splatnosti)
8) Banka dlužníka uhradí směneční obnos ČNB
9) Banka dlužníka předloží směnku dlužníkovi k proplacení (zatížení účtu dlužníka)

26. Běžný účet jakožto základna platebního styku

1) Zřízení běžného účtu

Banka zřizuje běžný účet - fyzickým a právnickým osobám, tuzemcům i cizozemcům, v domácí a cizí měně, za účelem zajištění tuzemského a zahraničního platebního styku, zúčtování všech operací z příkazu majitele účtu.

Základní součásti klientské dokumentace:

- smlouva o zřízení a vedení účtu,
- doklad osvědčující právní subjektivitu majitele účtu nebo jeho totožnost
- podpisový vzor majitele účtu a osob zmocněných

Směnka

Směnka
· převoditelný, dluhový dokument, z kterého vyplývá bezpodmínečný dlužnický závazek sepsaný v přesně stanovené formě a který poskytuje majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněžní částky na směnce uvedené.

Směnka cizí - výstavce přikazuje směnečného dlužníkovi zaplatit jemu samotnému, popř. třetí osobě
Směnka vlastní - je příslib samotného výstavce zaplatit v den splatnosti peněžní částku na směnce uvedenou
Směnka obchodní - vznikla na základě konkrétního obchodu
Směnka finanční - vznikla jako peněžní půjčka

Zákonné náležitosti směnky:
· označení „Směnka“
· Bezpodmínečný příkaz zaplatit určitou částku
· Uvedení jména toho, kdo má platit - směnečník, trasát
· Uvedení termínu splatnosti
· Uvedení místa zaplacení
· Uvedení jména směnečného věřitele
· Datum a místo vystavení
· Vlastnoruční podpis výstavce

Přijetí neboli akcept cizí směnky se vyjadřuje slovem „přijato“ a podpisem směnečníka
Pokud klient předkládá směnku k inkasu prostřednictvím banky, je nutné, aby příkaz předal bance přibližně měsíc před splatností směnky.

Není-li směnka zaplacena, může být uplatněn protest. - tj. listina sepsaná úřední osobou, konstatující nezaplacení směnky. K zachování práv vůči hlavním dlužníkům není třeba protestu - možnost soudně vymáhat kdykoliv během tří let

Aby mohl být učiněn protest, musí majitel předložit směnku směnečníkovi (třetí osobě).

Lhůty k proplacení:

· v jednom státě - musí být předložen do 8 dnů
· v jiném státě na jednom kontinentě - do 29 dnů
· dva různé kontigenty - 70 dnů
během této lhůty nelze šek odvolat.

Před proplacením šeku je banka povinna provést cenzuru šeků.
V ČR byl vytvořen institut zaručeného šeku. (zaručený šek doplněný záruční identifikační kartou)

Schéma platby šekem:
dlužník (předání šeku) Þ věřitel (postoupení šeku) Þ banka věřitele (hotovost věřiteli, nebo bezhotovostní převod) Þ (postoupení šeku ke zúčtování) banka dlužníka Þ banka dlužníka (zaslání šekového obnosu bance věřitele a zatížení účtu dlužníka)

Indosant šeku - majitel šeku převádějící šek na jiného majitele
Remitent šeku - osoba uvedená na řadu šeku, tj. ten, komu má být ze šeku placeno