Obecně lze konstatovat, že s vyšší úrovní řízení se zvyšuje abstrakce cílů, které jsou označovány spíše jako úkoly. Úkoly neurčují přesné termíny („KDY?“), množství („JAK MOC?“) nebo způsob („JAK?“) dosažení cílového stavu. To je úkolem jejich rozpracování na nižších úrovních řízení. Dekompozice úkolů do konkrétních cílů může být provedena dvěma základními způsoby, a to:
• konjuktivní dekompozicí typu „AND“, kdy ke splnění úkolu UK musí být dosaženo všech cílů C1, C2 ..... Cn;
• disjunktivní dekompozicí typu „OR“, kdy ke splnění úkolu UD stačí splnit alespoň jeden z cílů C1, C2 .... Cn.
Dekompozici „úkol–cíl–podcíl“ je třeba provádět s ohledem na úroveň řízení, protože při celkovém posuzování priorit je nutné posoudit případný positivní nebo konfliktní vztah cílů stejné úrovně. Vzájemně positivní jsou ty cíle, které mají positivní vliv na dosažení jednoho či druhého. U konfliktních cílů je tomu naopak. Například úkol „zvýšení automatizace“ je v konfliktu s úkolem „snížení investic“. Další důležitý moment dekompozice úkolů představuje omezení plného dosažení cílů. Tato omezení pramení z nitra dané organizace (personální struktura, finance atd.) nebo problémové oblasti, ve které daná organizace funguje (zákony, konkurence, dosažitelná technologie atd.). Smyslem dekompozice úkolů a určení hierarchie cílů je určení požadavků na informační systém vzhledem k problémové oblasti, protože ne všechny cíle v hierarchii organizace jsou relevantní ke specifikaci uživatelských požadavků.
Žádné komentáře:
Okomentovat