Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Analýza absolutních ukazatelů

K hodnocení finanční situace firem se při analýze absolutních ukazatelů využívá přímo
údaje obsažených v účetních výkazech. Vedle sledování změn absolutní hodnoty ukazatelů
v čase se obvykle zjišťují také jejich relativní změny. Konkrétní uplatnění absolutních
ukazatelů je v analýze vývojových trendů a v procentní analýze komponent
Horizontální analýza
Jinými slovy analýza trendů porovnává změny ukazatelů v časové řadě. Výchozí data
jsou obsažena v účetních výkazech firem a ve výročních zprávách, které uvádí klíčové
finanční položky za posledních 5 až 10 let. Při analýze bereme v úvahu jak změny absolutní
hodnoty tak i procentní změny jednotlivých položek výkazů.
Vertikální analýza
Při této analýze posuzujeme jednotlivé komponenty majetku kapitálu tzv. strukturu
aktiv a pasiv firmy. Ze struktury aktiv a pasiv je zřejmé jaké složení hospodářských
prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity firmy a z jakých zdrojů byly pořízeny.
Jednotlivé komponenty výkazů se vyjadřují jako procentní podíly jedné z těchto komponent.
Výhodou vertikální analýzy je, že nezávisí na meziroční inflaci a umožňuje tedy srovnatelnost
výsledků analýzy z různých let, srovnávání vývojových trendů za více let i srovnávání
různých firem.

Analýza rozdílových ukazatelů

Analýza rozdílových ukazatelů

K analýze a řízení finanční situace firmy slouží rozdílové ukazatele označované jako
fondy finančních prostředků.

Čistý pracovní kapitál
Je nejčastěji užívaným ukazatelem vypočítaným jako rozdíl mezi celkovými oběžnými
aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Ty mohou být vymezeny od splatnosti 1 rok
až po splatnost 3 měsíční, což umožňuje oddělit výstižněji v oběžných aktivech tu část
finančních prostředků, která je určena na brzkou úhradu krátkodobých dluhů (závazků),
od té části, která je relativně volná, a kterou chápeme jako určitý finanční fond.
Pro finančního manažera představuje tento fond součást oběžného majetku, financovanou
dlouhodobým kapitálem, čili je částí dlouhodobého kapitálu vázaného v oběžním majetku. Jde
tedy o relativně volný kapitál, který je využíván k zajištění hladkého průběhu hospodářské
činnosti.
Čistý pracovní kapitál ČPK = oběžná aktiva - celkové krátkodobé závazky

Rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými dluhy má významný vliv na solventnost
firmy. Přebytek krátkodobých aktiv (vhodně strukturovaných a ve zdravé míře likvidních)
nad krátkodobými dluhy opravňuje k úsudku, že firma má dobré finanční zázemí, že je
likvidní. Čistý pracovní kapitál představuje finanční polštář, který firmě umožní pokračovat
ve svých aktivitách i v případě, že by ji potkala nějaká nepříznivá událost, jež by vyžadovala
vysoký výdej peněžních prostředků. Velikost tohoto polštáře závisí na obratnosti
krátkodobých aktiv firmy, ale i na vnějších okolnostech, jako jsou např. konkurence, stabilita
trhu, daňová legislativa, celní předpisy apod.


Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky

Zdroje dat pro finanční analýzu

Při hodnocení vlastní finanční situace podniku prostřednictvím finanční analýzy
a při finančním rozhodování pocházejí data z různých zdrojů. V zásadě je lze rozdělit na tři
velké skupiny:
a) účetní data podniku čerpaná z
- účetních výkazů finančního účetnictví,
- vnitropodnikového účetnictví,
- výročních zpráv,
b) ostatní data o podniku čerpaná z
- podnikové statistiky,
- podkladů úseku práce a mezd,
- vnitropodnikových směrnic
- předpovědí a zpráv vedoucích pracovníků podniku,
c) externí data, aj. data z vnějšího ekonomického prostředí podniku,tzn:
- údaje státní statistiky
- údaje z odborného tisku
Ve finančních analýzách je datová základna tvořena především údaji z podnikových
účetních výkazů. V těchto výkazech je uloženo velké množství informací, na jejichž
úspěšném využití závisí prosperita a tedy zvyšování bohatství firmy.

Uživatelé finanční analýzy

Manažeři
Informace získané z finanční analýzy potřebují především pro krátkodobé a zejména
dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finanční situace jejich firmy jim umožňuje
rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové
struktury včetně výběru vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních
prostředků, při rozdělování disponibilního zisku. Finanční analýza odhadující slabé a silnější
stránky finančního hospodaření firmy umožňuje manažerům přijmout pro příští období
správný podnikatelský záměr, který se mimo jiné rozpracovává do finančního plánu.

Investoři
Akcionáři
Chtějí se ujistit, že jejich peníze jsou vhodně uloženy a že podnik je dobře řízen.
Zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, disponibilní zisk a o to, zda podnikatelské záměry
manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku
Držitelé úvěrových cenných papírů
Zajímají se zejména o likviditu podniku a o finanční stabilitu – o to, zda jim bude
jejich cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši.
Potenciální investoři
Zvažují možnost umístit svoje volné peněžní prostředky do daného podniku
a potřebují si ověřit, zda je takové rozhodnutí správné
Obchodní partneři
Dodavatelé
Na základě znalostí finanční situace potenciálních zákazníků se vybírají
své obchodní partnery, u nichž pak sledují zejména schopnost hradit splatné závazky
a dlouhodobou stabilitu, z níž usuzují na zajištěnost svého odbytu
Odběratelé
Obdobně jako dodavatelé si podle výsledků finanční analýzy vybírají své dodavatele.
Zejména při dlouhodobých kontraktech se potřebují ujistit, že dodavatelský podnik bude
schopen dostát svým závazkům.

Banky a jiní věřitelé
Žádají potencionálního dlužníka o co nejvíce informací o jeho finančním stavu, aby
se na jejich základě správně rozhodli, zda mu půjčí či ne. Ověřuj rovněž, zda podnik může
nabídnout odpovídající záruky za půjčky a zda bude schopen hradit splátky za stanovených
podmínek. Peněžní ústavy váží často své úvěrové podmínky na vybrané finanční ukazatele.

Konkurenti
Zajímají se o finanční informace srovnatelné s jejich vlastními hospodářskými
výsledky, zejména o ukazatele rentability, o ziskovou marži, velikost ročních tržeb,
solventnost, o výši a hodnotu zásob a o jejich obrátky.
Stát a jeho orgány
Potřebují finanční informace na příklad pro statistiku, pro kontrolu plnění daňových
povinností, pro monitorování vládní politiky.

Slabé stránky výkazu zisků a ztráty

a) Výkaz zisku a ztráty se zaměřuje na vyčíslení účetního zisku. Zisk, výsledná položka
tohoto účetního výkazu – není roven čisté hotovosti vytvořené firmou za dané účetní
období a nevyčísluje skutečný hotovostní příjem.
b) Výkaz zisků a ztráty představuje pokus změřit čistý zisk jakožto výsledek hospodaření
společnosti během určitého období. Tento výkaz je sestaven na kumulativní bázi
a ne na bázi hotovostní. Nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné
hotovostní toky (příjmy a výdaje), a proto ani výsledný čistý zisk nereflektuje
skutečnou dodatečnou hotovost získanou hospodařením firmy v daném období.
c) Výnosy a náklady se objevují v účetních výkazech i přesto, že v daném období
nemuselo dojít k žádnému pohybu hotovosti.
d) Do tržeb (výnosů běžného účetního období) není zahrnuto inkaso plateb z prodeje,
který byl realizován na úvěr v předchozím období.
e) Náklady daného období představují všechny výdaje učiněné po celou dobu procesu
vytváření výnosů daného období. Mzdy, platy, režie a další náklady nemusejí být vždy
skutečně zaplaceny ve stejném období, kdy se objeví ve výkazu zisku a ztráty.
f) Některé náklady zahrnuté v účtu zisku a ztráty vůbec nejsou hotovostním výdajem.
Například odpisy nepředstavují odpil hotovosti z firmy, přesto se při výpočtu čistého
zisku odečítají. Dalším příkladem je amortizace goodwillu, patentových práv anebo
diskont při prodeji obligací.

Metody finanční analýzy

Metody používané ve finanční analýze můžeme rozdělit na metody, které využívají
elementární matematiku a metody založené na složitějších matematických postupech
a myšlenkách.

Metody elementární technické analýzy
a) Analýza absolutních ukazatelů
b) Analýza rozdílových ukazatelů
c) Analýza cash flow
d) Analýza poměrových ukazatelů
e) Analýza soustav ukazatelů

Vyšší metody finanční analýzy
a) Matematicko-statistické metody
- bodové odhady (k určení standardní hodnoty ukazatele pro skupinu firem)
- statistické testy odlehlých dat (ověřují zda krajní hodnoty ukazatelů ještě patří
do zkoumaného souboru)
- empirické distribuční funkce (k orientačnímu odhadu pravděpodobnosti
výskytu jednotlivých hodnot ukazatelů)
- korelační koeficienty (k posouzení stupně závislosti ukazatelů a hloubky
paměti v časové řadě ukazatelů)
- regresní modelování (k charakterizaci vzájemných vztahů mezi ukazateli
a k rozčlenění podle jejich vlivu na požadovaný výsledek na významné
a zanedbatelné)
- autoregresní modelování (k charakterizaci dynamiky ekonomického systému
a k prognozování)
- analýzy rozptylu (k výběru ukazatelů majících rozhodující vliv na žádaný
výsledek)
- faktorová analýza (ke zjednodušení závislosti struktury ukazatelů)
- diskriminační analýza (ke stanovení významných příznaků finanční tísně
a posouzení stupně nebezpečí finančního kolapsu firmy)
- robustní matematicko-statistické postupy (k potlačení vlivu apriorních
předpokladů na výsledky statistických metod)

b) Nestatistické metody
- fuzzy množiny (teorie nabízí bohatší výběr stupně příslušnosti prvků
k množině, který od zcela určitého ne přechází postupně k úplnému ano)
- expertní systémy (počítačové báze znalostí o určité skupině jevů expertních
soudů o těchto jevech sloužících k automatizovanému vytváření soudů v téže
skupině jevů charakterizovaných dalšími daty)
- gnostická teorie neurčitých dat (maximalizuje množství informací čerpané
z dat a je založena na jednotlivých datech kontaminovaných neurčitostí)

Problematika účetních dat z pohledu finanční analýzy

Přestože účetní výkazy představují základní zdroj informací poměrové analýzy, mají
samy o sobě některé slabé stránky, které jsou dány jejich konstrukcí a užívanými účetními
praktikami.
Slabé stránky rozvahy
Rozvaha charakterizuje finanční situaci podniku v určitém okamžiku, podává
informace o celkových aktivech a pasivech se základním rozdělením na vlastní kapitál a dluhy.
V praxi ovšem existují i slabé stránky:
a) Rozvaha nereflektuje přesně současnou hodnotu podniku. Účetní standardy často
používají jako základ pro ohodnocení aktiv a pasiv historickou hodnotu (přestože je
pravidelně upravovaná odpisy) nereflektuje zcela přesně současnou hodnotu aktiv
26
a pasiv. Odpisy a metody odepisování jsou jen nepřesnou a umělou aproximací
skutečného procesu stárnutí aktiva.
b) K určení realistické hodnoty některých rozvahových položek musí být použit odhad.
Příkladem jsou pohledávky upravené z hlediska návratnosti. Dále zásoby, jejichž
hodnota by měla být založena na jejich prodejnosti, a stálá aktiva, jejichž reálná
hodnota by se měla zakládat na době použitelnosti, životnosti.
c) Všeobecnou praxí pro ohodnocování stálých aktiv je postupné snižování jejich
hodnoty – jejich odepisování. „Zhodnocování“ těchto aktiv se však téměř nikdy
nebere v úvahu. Tento prvek bývá důležitý zejména v případech firem, které mají
hodně majetku ve zhodnocujících se aktivech. Skutečná životnost aktiv je však
málokdy vázána na jeho odepsanost.
d) V účetních výkazech nejsou vůbec zahrnuty mnohé položky, které mají určitou
„vnitřní“ finanční hodnotu. Důvodem jsou objektivní potíže s jejich oceňováním.
Nejzjevnější jsou lidské zdroje, zkušenosti a kvalifikace zaměstnanců anebo podpora
společnosti významnými hospodářskými subjekty.

Podobnost firem, Nehomogenita firem

Podobnost firem

O podobnosti firem se při finanční analýze příliš nehovoří. Je to zamlčený
předpoklad, abychom se nedostali do problémů. Mlčky předpokládáme při práci s ukazateli
podobnost typu přímé úměry, i když lze o ní pochybovat. Větší firma potřebuje zřejmě
pro zajištění vyšších výkonů větší zásoby.
Je-li předpoklad podobnosti firem v rozporu se skutečností, je třeba použít místo
přímé úměry vhodnější metody analýzy.

Nehomogenita firem

Ani u skupiny podniků vyhovujících podmínkám srovnatelnosti není zaručena plná
shoda všech ekonomických parametrů. Podrobnější analýza může ukázat, že srovnatelné
podmínky se dále člení na podskupiny firem, které mají navzájem blízké hodnoty parametrů.
Homogenitu mohou narušovat jednotlivé vybočující firmy, často však jde o odlišnost celých
podskupin. Zkoumání nehomogenních skupin se proto provádí shlukovou analýzou dat, která
už nevystačí s jednoduchými prostředky, jako jsou průměry a rozptyly dat.

Výběr srovnatelných firem (fianční plánování)

Pro srovnatelnost údajů finanční analýzy má prvořadý význam obsah účetních dat
firmy.
Časová srovnatelnost je umožněna obecně uznávanou zásadou účetnictví o stálosti
metod, podle níž nesmí firmy měnit v průběhu roku postupy účtování ani principy oceňování
nebo způsoby odepisování. Výjimečně lze takové změny uskutečnit až na přelomu roku,
jestliže se jimi dosáhne věrnějšího a pravdivějšího zobrazení skutečnosti.
Prostorová srovnatelnost účetnictví je mnohem obtížnější, neboť různé firmy mohou
odlišným způsobem využívat prostor, který jim ponechává právní úprava účetnictví.
Při mezinárodním srovnání je srovnatelnost firem navíc ztížena vlastní úpravou účetnictví
každé země, jiným kulturním a sociálním prostředím, odlišnou legislativou a účetními
tradicemi.
Pro hodnocení zdraví nebo nemocí firem relativně, vzhledem k určitému vhodně
vybranému okruhu firem, je třeba splnit následující kritéria:
Srovnatelnost ekonomických subjektů
oborová srovnatelnost, která se opírá o srovnatelnost vstupů, technologií, výstupů a
srovnatelnost okruhu zákazníků
geografické hledisko, které ovlivňuje cenu dopravy (surovin, energií) i cenu pracovní
síly
politické hledisko, které vytváří nesrovnatelné ekonomické prostředí v liberálním
společenském systému založeném na tržním hospodářství s podmínkami centrálně,
direktivně řízené ekonomiky
historické hledisko, které omezuje srovnatelnost rychle se rozvíjejících technologií
výroby, informačních a komunikačních procesů, bankovnictví, marketingu, reklamy
a podmínek obchodování s údaji pocházejícími z dřívějších období
ekologické hledisko, kdy srovnávat lze pouze ekonomické výsledky dosažené
za období úrovně péče o životní prostředí
legislativní hledisko ovlivňuje daňové, celní, úvěrové podmínky v zemi ekonomického
subjektu, a tím i dosažení výsledků

TEORETICKÉ VÝCHODISKO ŘEŠENÍ – NOVÉ POZNATKY Z LITERATURY (finanční plánování)

Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást soustavy
podnikového řízení. Údaje čerpá z účetnictví, které užívá pro výpočet ukazatelů, dávající
obraz o ekonomickém stavu firmy. O tato rozhodnutí se opírají rozhodnutí managementu
o dalším vývoji podniku.
2.1 Postup a metody finanční analýzy
2.1.1 Fundamentální a technická analýza
Fundamentální analýza
Tato analýza je založena na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí
mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků (nejen
provozovatelů, ale i přímých účastníků ekonomických procesů), na jejich subjektivních
odhadech a i na citu pro situace a jejich trendy. Zpracovává velké množství kvalitativních
údajů a pokud využívá kvantitativní informace, odvozuje zpravidla své závěry bez použití
algoritmizovaných postupů.
Technická analýza
Používá matematických, statistických a dalších algoritmizovaných metod
ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným (kvalitativním) ekonomickým
posouzením výsledků. Postup finanční technické analýzy je rozložen do následujících etap:
a) Výpočet ukazatelů zkoumané firmy. Tato etapa obvykle zahrnuje výběr
srovnatelných podniků, přípravu dat a ukazatelů, jejich výpočet a ověření
předpokladů o ukazatelích.
b) Srovnání hodnot s odvětvovými průměry. Výběr metody pro hodnocení ukazatelů
a výpočet relativní pozice firmy.
c) Analýza časových trendů
d) Analýza vztahů mezi ukazateli pomocí pyramidové soustavy.
e) Návrh na opatření ve finančním plánování a řízení

Porterova analýza je zaměřena na oborové okolí firmy,

jenž je ovlivněno především
jeho konkurenty, dodavateli a zákazníky. Firmy uspokojující zákazníky určitými výrobky a
službami si až na výjimky vzájemně konkurují a jsou více či méně závislé na určité skupině
dodavatelů.
Porterův model konkurenčního prostředí vychází z předpokladu, že strategická pozice
firmy působící v určitém odvětví na určitém trhu je především určována pěti základními
faktory. Těmi jsou vyjednávací sílá zákazníků, vyjednávací síla dodavatelů, hrozba vstupu
nových konkurentů, hrozba substitutů a rivalita firem působících na daném trhu.

Vyjednávací síla zákazníků vůči svému dodavateli
Vyjednávací sílá zákazníků vůči analyzované firmě je do značné míry závislá
na oblasti výroby, tzn. zda se jedná o výrobu reklamních předmětu, spotřebních výrobků nebo
technických výrobků. Další sílá spočívá ve velikosti zákazníka. Platí, že čím větší a
významnější zákazník z hlediska firmy, tím má větší vyjednávací sílu.

a) Vyjednávací síla zákazníků u výroby reklamní předmětů:
Co se týká výroby vlastních reklamních předmětů, kterou se ovšem v různých
variantách zabývá mnoho dalších lisoven, je vyjednávací síla zákazníka dána právě velkou
konkurencí v této oblasti. Pro analyzovanou firmu je však oblast výroby reklamních předmětu
pouze okrajová (zaujímá pouze 5 - 10 % výroby).

b) Vyjednávací síla zákazníků u výroby spotřebních výrobků:
U spotřebních výrobků, které nejsou technicky náročné a nevyžadují technické plasty
(tj. vstupní suroviny), je vyjednávací síla zákazníka značně vysoká. Vyplývá to také
ze skutečnosti, že pro zákazníka je jednodušší přechod ke konkurenci z důvodů nenáročnosti
výroby, tzn. technická nenáročnost, nemusí existovat nutnost různých certifikátů a zvládne ji
prakticky většina lisoven plastů.

c) Vyjednávací síla zákazníků u výroby technických výrobků:
Výroba technických výlisků je technicky náročná a to jak požadavkem na vybavení
(tj. výrobní, obslužné, měřící vybavení), tak požadavkem na kvalifikovanou pracovní sílu a
nutnost využití technických plastů. Samozřejmostí pro tuto výrobu je nutnost různých
certifikací obzvlášť pro automotive apod. Přechod k jinému dodavateli bývá právě z těchto
důvodů složitější a může být dostatečně nákladný hlavně při zahajování výroby, jelikož
vyžaduje právě určité technické vybavení, zkušenosti a odbornost. Dále může dojít
k výpadkům dodávek výrobků, než-li se rozjede výroba u nového dodavatele dostatečně
kvalitní. Z toho vyplývá, že u této výroby je vyjednávací síla zákazníků nejnižší a
pro společnost xxx nejvýhodnější.

Deset malých černoušků Agatha Christieová(1891 – 1976)

Přeložil: Jan Novák
Ilustrátor: (obálka)Adolf Born
Žánr: Detektivka
Postavy: Lawrence Wargrave
Vera Elizabeth Claythornová
Philip Lombard
Emily Carolina Brentová
John Gordon Macarthur
William Henry Bloore
Edward George Armstrong
Anthony James Marstone
Thomas Rogers
Ethel Rogersová
Prostředí: Kniha se odehrává v 30. letech 20. století na Černochově ostrově. Pan N.Z.N. je pozval na dovolenou na ostrov. Všichni se těšili, ale hned první večer po vznešení obžaloby zemřela služka – Ethel Rogersová. Každý další den zemřel jeden člověk. Vše se odehrávalo podle říkanky, která byla nad krbem každého pokoje:
Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nezbudil, zbylo jich je osm.
Osm malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedm.
Sedm malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich je šest.
Šest malých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, zbyli jenom tři.
Tři malí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
Dva malí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil – a tak nezbyl žádný.


Zajímavosti:Agatha Christieová napsala 70 románů, 21 her, 15 povídkových knížek a 2 sbírky veršů. Vrcholu dosáhla ve 30. leteh 20. století jako mistryně šarád a falešných stop. Kniha Deset malých černoušků byla zfilmovaná a hrává se i v divadlech.
Hodnocení: Velmi dobrá kniha, každému ji doporučuji.

Loc Line plastové kloubové hadice pro ofukování, odsávání a přívod chladící kapaliny

Zadání tohoto referátu je vyhledání levnějšího přímého výrobce na základě zadání klienta, který si dlouhodobě kupoval hadice Loc Line, ale zdají se mu drahé.

Systém Loc Line, kloubové hadice je vhodný snad všude, kde jsou vrtáky, soustruhy... Dokonce jsem viděl fotku, kde lidé si dají do koupelny tuto hadici a pověsí na ni zrcadlo.

Jsou to jednotlivé pohyblivé segmenty, které si můžeme vytvarovat na délku, jakou zrovna potřebujeme. Jsou absolutně odolné vůči snad všemu, co takové hadice může potkat - vibrace, jedoduchá umyvatelnost, acetal-kopolymer zaručuje chemickou odolnost vůči ropným produktům...

Na našem trhu jsem srovnával tyto hadice s výrobky našich výrobců a vyšlo mi na základě podrobné analýzy, že nejlépe - jak cenově, tak přijemností jejich obchodního, technologického oddělení dopadla blučinská firma.

Sice nemají tak velkou nabídku jednotlivých součástek, ale myslím si, že na ty standartní průmyslové stroje to bohatě stačí.

vstřikování plastů

je výrobní technika pro dělání částí od obou termoplastu a tvrditelné teplem plastické materiály v produkce . Roztavený plast je vstříknout ve vysoký tlak do zemina (britský různý pravopis: forma ), který je obrácený z produktového tvaru. Po produktu je navržený Průmyslový návrhář nebo Inženýr , zeminy jsou udělané formový - výrobce (nebo nástrojař ) z kovu, obvykle buď ocel nebo hliník , a přesný- obrobený strojem tvořit rysy z požadované části. Injekce hnětení je široce užívané pro výrobu různorodost částí, z nejmenšího komponentu k celým tělesným panelům z vozy . Injekce hnětení je nejběžnější metoda produkce, s nějakými obvykle udělanými položkami včetně uzávěrů láhví a venkovního nábytku. Injekce hnětení typicky je schopné z IT stupňovat asi 9- 14.


Standardní dva talíře obrábění - jádra a dutina jsou přílohy ve formovém základu - "rodinná zemina" z 5 různých částí Materiály: Nejběžněji užívané termoplastické materiály jsou polystyren (nízká cena, chybění síly a dlouhověkosti dalších materiálů), ABS nebo akrylonitril butadien styrén ( kopolymer nebo směs separací užívaných pro všeho od Lego rozdělí se k elektrotechnickým bydlením), nylon (chemicky odolný, ohnivzdorný, nepoddajný a flexibilní - užíval pro hřebeny), polypropylen (nepoddajný a flexibilní - užíval pro nádoby), polyetylen , a polyvinylchlorid nebo PVC (běžnější v vytlačování jak užívaný pro roury, okenní staví, nebo jak izolace na instalaci vedení kde to je poskytnuté flexibilní zahrnutím vysoké proporce plasticiser ).

Injekce hnětení může také být užívaný pro vyrábět části z hliník nebo mosaz . Bod tání těchto kovů jsou moc vyšší než ty z plastů; toto dělá pro podstatně kratší formové doby existence navzdory použití specializovaných ocelářských akcií. Nicméně, výdaje srovnávají docela příznivý lití do pískové formy , zvláště pro menší části.

Termoplasty - tahák

Polyethylen-druhý nejpoužívanější termoplast.Vyrábí se nízkotlaký,vysokotlaký,pěnový zesítěný.Use-sdělovací technika,v silnoproudé el.technice.Vhodný k izol.vodičů.Polystyren-výroba souč.pro vysokofrekvenční techniku, izol vysokofrek.vodičů a koax kabelů.Nedostatek-křehkost,low prac.teplota,hořlavost.

Polytetrafluorethylen-nejkvalitnější polymerní izol.(teflon).Chemicky odolný,nehořlavý,použitelný do 250°C.Use-izol vysokofrek vodičů a obalů,pro chem. zařízení.Nevýhoda-nesnadná zpracovatelnost.Polyamidy velmi dobré mech.vlastnosti a chem.odolnost.Use-složka elektroizollaků(pouze v suchém prostředí).Nevýhoda-velká navlhavost.

Reaktoplasty-látky,které se za působení tepla nebo chem přísad vytvrdí.

Nejdůležitější-fenolformaldehydové pryskyřice,nasycené polyestery,epoxidové pryskyřice,aminoplasty.Fenol.prys-Use-výroba laků,lepidel,vrstvených mat.lisovací mat.Nas.polys.-dobré el. Vlastnosti,výroba laků ,pojiva,výroba sklolaminátů.Epox.pr good el.vlast.,velkou mech.pevnost.Use-impregnování,odlévání,zalévání,lisovací látky,pojiva,výroba ploš spojů.

Aminoplasty-Use-výroba lisovacích látek,vrstvených mat,lep.laků,konstrukční ůčely.Nátěr hmot-dobré tchnologické vlastnosti,velkou el.pevnost.obsahují filmotvornou látku -rozpouštědla i ředidla.Rozlišujeme-barvy a laky.Barvy (obsahují pigmenty)-olejové,syntetické aceton,speciální

* Měnová jednotka euro:

- mezinárodní zkratka: EUR
- symbol, řecké písmeno
- rozdělena na 100 centů

Mince:
- v 8 denominátech (1,2,5,10,20,50 centů,1,2 eura)
- společné znaky:
* společná evropská strana
* materiál (ocel pokovená mědí, severské zlato:CuZnSN)

Bankovky:
- v 7 denominátech (5,10,20,50,100,200,500)
- na líci:okna a brány, narubu: mosty
- společné znaky:
* název měny: euro, v abecedě latinské a řecké
* vlajka EU (modrá s 12 zlatými hvězdičkami)
* počáteční písmena Evropské centrální banky (v 5 jazyk.verzích)
* podpis presidenta ECB (pod zkratkami ECB)
* číslování (složené z 1 písmene + 11 čísel rubové strany)
- ochranné prvky:
* hlubotisk (1)
* vodoznak (2)
* ochranný proužek (3)
* soutisková značka (4)
* fólie s hologramem (5)
(u bankovek:5,10,20 EUR)
(v pruhu:50,100,200,500)
* iridiscentní pruh (6)
(u bankovek:5,10,20)
(opticky proměnlivá barva)

Evropská měnová unie: 1990

Evropská měnová unie: 1990
- vytvářená od r. 1990
- stanoveny 4 podmínky fungování, tzv.konvergenční kritéria:
1. cenová stabilita: (míra inflace 3 cenově nejstabilnějších zemí nepřesáhne 1,5 %
2.3. rozpočtová stabilita: (deficit SR nepřesáhne 3 % HDP a státní dluh nepřekročí 60 % HDP
4. stabilita kapitálových trhů: (úroková sazba nepřekročí 2 % cenově nejstabilnějších zemí) Umělé měnové jednotky:
- v podobě světové rezervní měny, tj. likvidní platební prostředek
- využívané MMF


1. 1967 zvláštních práv čerpání - SDR (Special drawing rights)
- zavedena v rámci MMF v r. 1967
* k doplnění a pozdějšímu nahrazení zlata a USD
* mezinárodní platební prostředek (jsou vedle Au devizovou rezervou)
- původně definována ve zlatě, se stejným zlatým obsahem jako USD
(35 SDR = 1 trojská unce Au)
* od r. 1974 její hodnota/kurs určován dle tzv. koše měn (původně: 16, od r: 1981 z 5 hlavních národních měn, s největším podílem na mezinárodním obchodu:USD, DEM, FRF, JPY, GBP - revize 1x za 5 let)
- koncem 70.let používány i v soukromé bankovním sektoru
- dosavadní emise nedosáhly velkých rozměrů, nemají mimořádný význam i když se mezi členy MMF jako platební prostředek používají


2. Evropská měnová jednotka - ECU (European Currency Unit)
- účetní měnová jednotka sloužící k zúčtování (zúčtovací jednotka) a platbám (platební prostředek) mezi členy EU
- jednotka kompozitní (složená z 12 měn člen.států) = měnový koš:
* každé měně přidělena váha dle ekonomické síly (stanovovaná 1x za 5 let - fakticky jen 2 x 1984, 1989)
* od září 1989 byla hodnota ECU propočítávána každodenně, vyhlašována Komisí EU v Úředním věstníku EU
- od r: 1991 měla statut devizy (denominované euroobligace), byla používána i v soukromém sektoru:

3. EURO - společná Evropská měnová jednotka:

- společná měnová jednotka pro členy EMU (mimo:Dán,Řec,Švéd,V.Brit)
* v podobě: účetní bezhotovostní měny
- zavedeno k 1.1.1999, nahrazením ECU v poměru 1:1
- od 1.1. 99 národní měny 11 členů EU pevně fixovány k EURU (stanoven tzv. přepočítávací koeficient př: 1 EURO=1,95583 DEM
- bylo stanoveno přechodné. 3. leté období v němž fungují: jak národní měny tak i EURO
* v EURU: prováděny mezibankovní operace, devizové a kapitál. trhy uvádějí kursovní lístky s EURem


- jako fyzická měnová jednotka zaváděna od 1.1. 2002
* platnost 12 národních měn ukončena v únoru 2002
* od 1.1.2002 národní měny bezplatně vyměňovány za EURO
* výměnu neplatných národních měn zajistí: obchodní a centrální banky
- členské země EU, nečlenové EMU budou svoji měnu vázat na EURO s fluktuačním pásmem + 15 %
- od 1.1. 2002 budou národní měny bezplatně vyměňovány u centrálních bank, po dobu nejdéle 6 měsíců budou obíhat v členských zemích 2 měny, k 1.7. 2002 by měly být národní bankovky a mince staženy a plně vyměněny za EURO bankovky a mince

Časový harmonogram přechodu na EURO:

Země: Národní Přepočítávací. Platnost Výměna Výměna národní
Člen EMU měna: koeficient: národní národní měny CB
/zkratka: měny: měny o.b. bankovky/mince

Belgie frank 40,3399 BEF 28.února 2002 31.12.02 neomez/31.12.04

Finsko marka 5,94573 FIM -"- -"- -"- 29.2.12/29.2.12

Francie frank 6,55957 FRF 17.února -"- 30. 6.02 17.2.12/12.2.05

Irsko libra 0,787564 IEP 9.února -"- -"- neomez/neomez

Itálie lira 1936,27 ITL 28.-"- -"- -"- 29.2.12/29.2.12

Lucembursko frank 40,3399 LUF 28.-"- -"- 30. 6.02 neomez/31.12.04

Německo marka 1,95583 DEM 31.prosince O1 -"- neomez/neomez

Nizozemí gulden 2,20371 NLG 28.ledna 2002 31.12.02 1.1.32/1.1.07

Portugalsko escudo 200,482 PTE 28.února -"- 30. 6.02 28.2.22/31.12.02

Rakousko šilink 13,7603 ATS -"- -"- -"- neomez/neomez

Řecko drachma 340,750 GRD-"- -"- -"- 29.2.12/29.2.04

Španělsko peseta 166,386 ESP -"- -"- -"- neomez/neomez

1. SYSTÉM PEVNÝCH MĚNOVÝCH KURZŮ:

- systém pevných devizových kursů - s odchylkou + 1 %
* zahraniční měny pevně stanoveny vůči USD (oficiální paritu k USD) * USD fixován ke zlatu, pro zahraniční vlády a CB volně směnitelný (35 USD=1 trojská uce Au = zlatou paritou zajištěna reálná hodnota USD) - dostala-li se členská země do vnější nerovnováhy, mohla svůj devizový kurs upravit:
* devalvací nebo revalvací (CB povinny udržovat deviz.kurs na dohodnuté úrovni)
* nebo si od MMF půjčit (nakoupit Au nebo cizí měnu do výše zlatého podílu v rámci kvóty)
- kvóta: (úvěrové depozitum)
* výši určuje MMF dle hospodářského významu dané země
* objem povinných prostředků zaplacených členskými zeměmi do rezervního fondu (z něhož vyplácí měnové půjčky) * původně: 1/4 ve zlatě + 3/4 v domácí měně
*
* určuje rozsah hlasovacích práv
* výši úvěru

- ekonomický vývoj USA (inflační růst, deficit rozpočtový a PB) pokles
důvěry v USD a hrozba masové výměny USD za zlato (nereálná dolarová cena zlata a devizový kurs USD)
* březen 1968 reakce Anglické centrální banky (cenrum obchodu se zlatem) rozdělila trh na:
a) oficiální - (pro Centrál.banky s cenou Au fixovanou na USD)
b) soukromého - s volnou tvorbou cen Au
- v r: 1971 zrušil president Nixon oficiální směnitelnost dolaru za zlato
- MMF rozšířil oscilační pásmo na: + 2,25 %

2. SYSTÉM VOLNĚ POHYBLIVÝCH KURZŮ:

- v r: 1973 (po 2 devalvaci USD) se dohodly CB na uvolnění domácích kursů vůči dolaru
- v r. 1976 legitimitu volně pohyblivých kurzů potvrdilo zasedání MMF v Kingstonu na Jamajce (každá země oprávněna zvolit některý z kursových režimů)
= vazba na zlato zakázána


2) Kursový mechanismus Západní Evropy:
* ve 3 etapách: Evropská platební unie - 1950 - 1958
Evropský měnový systém - 1978 - 1990
Evropská měnová unie - 1990 -


* Evropská platební unie: 1950-58
- působící do vnější směnitelnosti národních měn, tj. do 1958
- vzájemné zúčtování pomocí clearingového účtu (měsíčně vyrovnávaného) * salda hrazena: USD nebo AU - Bankou pro mezinárodní platby
- do vzniku EMS měnové vztahy upraveny Evropskou měnovou dohodou
* pomoc se zaváděním směnitelnosti měn
* poskytování úvěrů na salda obchod. bilance

* Brettonwoodský systém:
- v r: 1972 kurzový mechanismus s +.2,25 (národních měn vůči UDS)
* původně 6 členů EHS: Be,Fr,It,Luc,Hol,SRN - Evropský měnový fond73
Evropský měnový systém: 1978-90
* zaveden v r. 1978 po opuštění brettonwoodkého systému (pevných kursů),po přechodu na systém volně pohyblivých kursů (MMF:76)
* stanovit parity centrálních měnových kursů
* mechanismus udržování stanovených kursů
* vytvořit společnou měnovou jednotku ECU
* mechanismus směnných kurzů s max. odchylkou + 2,25 %
* pro některé státy: + 6 % (It, Špaň, V.B)
* pro všechny měny EMS od r: 1993. + 15 %

PLATEBNÍ BILANCE

Platební bilance (Pb/PB):
 přehled všech ekonomických transakcí uskutečněných za určité období mezi národní ekonomikou a zahraničím
 přehled devizových inkas a úhrad, které byly realizovány mezi devizovými tuzemci a cizozemci za určité období
 vyjadřuje:
1) stav ek. a její vnější výkonnost
2) charakterizuje její rozvoj a zaměření
3) úspěšnost prováděné HP

 skládá se z:
1) HORIZONTÁLNÍCH Položek:
* zachycují peněžní toků za poskytnuté statky, služby či kapitál
* 7 položek (řádků):
1. zboží 3. důchody 5. dlouhodobý kapitál
2. služby 4. transfery 6. krátkodobý kapitál
7. devizové rezervy
1. zboží:
- rozděleno dle komodit- na 4 základní skupiny:
* průmyslové * spotřební * zemědělská produkce * výrobní prostředky
2. služby:
- doprava, pojištění, licence, franšízy, patenty, diplomat. zastoupení v zahraničí, cestovní ruch, spoje, fil. poplatky, námořní doprava , VT. informace
3. důchody:
- příjmy = výnosy z domácího kapitálu umístěného v zahraničí a výdaje na zahraniční investice v domácí ekonomice: tj. zisky, úroky, dividendy, renty tantiémy ap.)
4. transfery:
- jednostranné platby v podobě: remitencí (pracovních příjmů ze zahr.) hospodářská pomoc, dary, členské příspěvky mezinárodním organizacím, alimenty, penze ap.)
5. dlouhodobý kapitál:
- přímé investice = majetkové účasti > 10 %
- nepřímé -"- = nakoupené cp: obligace, akcie, podíl. listy
- ostatní = vládní a obchodní úvěry
6. krátkodobý kapitál:
- obchodní úvěry, depozita, krátkodobé cp., bank. úvěry, deviz. depozita s účastí < 1 rok
7. devizové rezervy:
- devizová aktiva CEB a MF v cizích volně směnitel. měnách (hotovost), na účtech zahr. bank a mezinárod. ogranizací: ve zlatě, státních cp. + devizové facility (úvěry MMF)
- nárust (aktiva) značen -, pokles značen +

2) VERTIKÁLNÍCH sloupců:
* zachycují salda/rozdíly mezi výdaji (úhradami) do zahraničí a příjmy (inkasy) ze zahraničí

- dle metodiky MMF se skládá Platební bilance ze 2 základních účtů:
1. Běžného účtu
2. Finančního kapitálového) účtu

Platební bilance

1. Běžný účet:
l. obchodní bilanci
2. bilanci služeb
3. bilanci výnosů
4. bilanci transferů
2. Finanční (Kapitálový) účet:
1. přímé investice
2. portfoliové investice
3. ostatní investice

Účet platební bilance:

nabídka (+) poptávka (-)
kredit debet

export zboží import zboží

export služeb import služeb

import důchodů export důchodů

import transferů export transferů

import kapitálu export kapitálu

snížení deviz. rezerv zvýšení dev.rezerv


Platební bilance:
mld. Kč 93 94 95 96 97 98 99 2000 2001 2002

Běžný účet - 1,56 -21,44 -36,15 -116,50 -101,9 -43,1 -54,2 -91,4

Finanční účet 88,18 97,02 218,29 116,63 34,3 94,3 106,6 129,6

Saldo +86,62 +75,58 +182,14 +0,13 - 67,6 +51,2 +52,4 +38,2


Pramen:BANKOVNICTVI:97,00, CNB: 00

MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ SYSTÉM

2. systémy:

a) brettonwoodský MMF
Světová banka pro obnovu a rozvoj
b) evropský:
 1. Evropská platební unie do 58 - Banka pro mezinárodní platby
2. brettonwoodský 58- 77 - 73 Evropský měnový fond
3. Evropský měnový systém 78 - 92


Brettonwoodský:

- vytvořen v rámci mezivládní organizace Mezinárodního měnového fondu
- fungoval v 2. podobě:
1) brettonwoodský systém - pevných kursů
2) systém volně pohyblivých kursů - od 1973
1) brettonwoodský systém:
- vytvořený od července 1944 v Bretton Woods USA
- 29 zakládajících států s cílem:
- stability a koordinace v mezinárodních měnových vztazích (zamezovat konkurenčnímu znehodnocování měny) - řešit nerovnováhu národních plateb.bilancí (poskytováním měnových úvěrů státům)
- usnadňovat rozvoj mezinárodního obchodu
* příčiny vzniku:
* po 2. sv. válce směnitelný jen: americký a kanadský dolar
* ostatní měny nesměnitelné s chronickým nedostatkem deviz.rezerv
* Západní Evropě trvalo 10 let než zavedla vzájemnou směnitelnost měn (Západ.Evropa v r: 1958, Japonsko v r: 1964)
* USD dominující rezervní měna + světové peníze

Intervence na devizových trzích

- cílem: ovlivňování úrovně deviz. kursu (pověřenou institucí/centrální bankou)
* ovlivňování kursu se projeví změnou v nabídce zahraniční měny (peněz) * centrální banka k tomu používá své devizové rezervy

intervence - přímé ( nákupy, prodeje zahr. měny)
- nepřímé (nákupy, prodeje zlata, změnou úrokových sazeb)


* PŘÍMÉ INTERVENCE:
a) nákupy zahraniční měny
b) prodeje zahraniční měny

a) nákupy zahr. měny: (za domácí měnu)
* zvyšuje poptávku po zahr. měně na domácím deviz. trhu
* současně vede k růstu nabídky domácí měny
* výsledkem je znehodnocení (depreciace/devalvace) domácí měny, * případně zastaví tendenci ke zhodnocení dom. měny
* zvýšení rezerv bank (ČNB = | deviz. rezervy),tj. zvýšení celkové nabídky zahr. měny

b) prodeje zahr. měny: (za domácí měnu)
* snižují poptávku po zahr. měně na domácím deviz. trhu
* současně vedou k poklesu nabídky domácí měny
* výsledkem je zhodnoceni (apreciace/revalvace) kursu domácí měny
* případně zastaví tendenci k znehodnocení kursu domácí měny
* snížení devizových rezerv bank (ČNB = | deviz.rezerv) a snížení celkové nabídky zahr. měny

MĚNOVÝ KURZ A DEVIZOVÝ TRH

- nabídkou a poptávkou po měnových či devizových prostředcích
* Měna: státem určená forma národních peněz
* Deviza: hotovostní zahraniční peníze + pohledávky znějící na cizí měnu
DEVIZOVY ZAKON c. 219/95 Sb.
devizova hodnota: penezni prosredky v cizi mene; zlato ve slitcich, zahr. cp; financni derivaty = (penezi ocenitelna prava a zavazky odvozene z cp)
- Měnový kurz: "cena cizí měny vyjádřená v domácích měnových jednotkách"
* úroveň kursu stanovena 2 způsoby:
b) dle objemu nabídky a poptávky na devizovém trhu (dom.a zahr.měně)
a) dle parity kupní síly:

ad) dle parity kupní síly:
* kurs odvozen od poměru cenových hladin stejných souborů zboží
ve 2 zemí
* měnový kurs měny země B vyjadřený v peněžních jednotkách země A

PA * Q PAQ = reprezentativní soubor zboží oceněný v cenách ER = -------- čes. trhu a v čs. korunách
PB * Q PBQ = stejný soubor zboží oceněný v cenách amer. trhu
a v aner. dolarech

30.000 Kč
kurs Kč/USD = -----------
1.000 USD
* kurs CZK:
- do 1998 odvozen od měnového koše (s podílem 35% USD a 65% DM)
- stanoven od května 97 tzv. volný kurs - řízený floating bez stanovení oscilačního pásma
- referenční měnou: USD a EUR (v 1999 místo DEM)

od 1991 - února 96 pevný kurs s oscilační pásmem + 0,5 % měn. koše
únor 96 - květen 97 -"- -"- -"- + 7,5 % -"-
květen 97 - řízený floating (řízený plovoucí kurs)

Devizový kurs: 93 94 95 96* 97* 98 99 2000 2001 2002

CZK/USD 29,15 28,78 26,55 27,14 31,71 32,27 34,60 38,59 38,04

CZK/DEM 17,64 17,75 18,52 18,06 18,28 18,33 18,86 18,21

CZK/EUR - - - - - - - 35,61 34,08

ad b) dle nabídky a poptávky na devizovém trhu:
- vyhlašováním středního kursu je pověřena ČNB
- vnější měnovou stabilitu/politiku zajišťuje zásahy/intervencemi na devizových trzích (domácím i zahraničních

Formy inflace:

1. mírná (plíživá)

- nepřekračuje-li tempo růstu cen tempo výroby (jednociferná)

- roste jak nominální tak i reálný produkt

- kupní síla peněz se nemusí snižovat (roste-li příjem)

2. pádivá (cválající)

- tempo růstu výroby zaostává za tempem růstu cen

- kupní síla peněz klesá (klesá i ochota je držet)

- dvouciferná

3. hyperinflace

- tempo růstu cen nijak nesouvisí s tempem výroby

- ceny zcela nestabilní,růst v řádech 100% a vyšších násobcích ročně

- peníze přestávají plnit své funkce (barter, zahraniční měny)

PŘÍČINY A DŮSLADKY INFLACE

Příčiny inflace:
- kvantitativní teorie peněz: způsobena zvýšením peněz v ekonomice
- mají zdroj jak ze strany S, tak i D, proto rozlišujeme inflaci nabídkovou i poptávkovou

* poptávková inflace
- může být vyvolána, blíží-li se reálný produkt velikosti produktu potenciálního - velikost produkce neodpovídá růstu AD
* nadměrné investiční výdaje
* růst nominálních mezd (rychlejší než růst produktivity práce-S)
* levné úvěry
* snížení daní
* zvýšení vládních výdajů
* importovaná inflace

* nabídková (nákladová) inflace
- může nastat i když je reálný produkt nižší než potenciální
- způsobuje ji růst produkčních nákladů
* zvýšení cen meziproduktů (monomolu, oligopolu)
* růst mezd
* růst cen dovážených surovin, energií


Důsledky inflace:
- zasahuje celou ekonomiku, působí na ekonom. rovnováhu

1. přerozdělovací efekt
- klesá reálná kupní síla (fixních důchodů,mezd,stipendií,úroků ap)
- převyšuje-li inflace úrokovou míru získávají dlužníci, ztrácí věřitelé
- klesá objem úspor
- nepostihuje vlastníky hmotných statků

2. sociální efekt
- snižuje životní úroveň sociálně slabších skupin obyvatelstva

3. ovlivňuje ekonomickou rovnováhu
- pádivá inflace zvyšuje nominální poptávku, reálnou D však snižuje, může způsobit pokles reálného produktu a vyvolat - recesi
- mění strukturu spotřeby
- při pevném měnovém kursu posiluje dovozy, roste převaha S nad D
- při pohyblivém měnovém kursu vede k větším kursovním výkyvům

Podíl bank na tvorbě peněz (na SM):

- banky mohou disponovat po určitou dobu s vklady svých klientů
* část vkladů drží v podobě povinných minimálních rezerv
* část poskytují ve formě úvěrů

1. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 1O Kč Vklady 100 Kč
Půjčky 90

 vkladatelé mají na účtech stále 100 Kč
 ti, kteří si půjčili mají 9O kč oběživa
 peněžní nabídka je rovna 190 Kč
* drží-li banka jen část vkladů jako rezervy, vytváří tak peníze

2. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 9 Kč vklady 90 Kč
Půjčky 81 Kč

3. banka
AKTIVA PASIVA

Rezervy 8,10 Kč 81 Kč
Půjčky 72,90 Kč

- Původní vklad = 100 Kč
* půjčka 1.banky = 90 Kč
* půjčka 2.banky = 81 Kč
* půjčka 3.banky = 72,90 Kč

Celková peněžní nabídka = 1000 Kč
* 100 Kč rezerv vytvoří 1000 Kč peněz

Peněžní multiplikátor (1/r):
- určuje množství peněz vytvořené bankami z každé jednotky rezerv
- vyjadřuje míru rezerv = 1/r (poměr rezerv k celkovým vkladům)
* každá koruna rezerv vytváří 1/r peněz
* čím vyšší je rezervní poměr (%PMR), tím menší je peněžní multiplikátor a tím menší je nabídka peněz (SM)
PMR = 10%, 1/r= 1/10, SM= 90 Kč

* čím menší je rezervní poměr, tím větší je peněžní multiplikátor a tím větší je nabídka peněz (SM)
PMR = 2%, 1/r= 1/50, SM= 98 Kč

CENTRÁLNÍ EMISNÍ BANKA

Centrální (emisní/cedulová) banka:
Funkce:
1. emisní (dodává a kontroluje stav oběživa)
2. banka státu
3. správa devizových rezerv - vyhlašuje devizový kurs CZ
4. stabilita cen (měny) - měnová politika
5. regulace a dohled nad bankami
1) emisní fce:
- monopol na vydávání (emisi) bankovek a mincí
* doplňuje, nahrazuje opotřebované, vyměňuje poškozené, padělané pozměněné odebírá bez náhrady
2) banka státu:
- vede účty a provádí peněžní operace pro vládu, stát. orgány a organizace, místní samosprávu
- spravuje státní dluh a (nesmí úvěrovat stát financováním rozpočtových schodků) * zajišťuje emisi stát. cp. (dluhopisů + PP do 1 roku)
3) správa devizových rezerv:
- shromažďuje devizové rezervy o obchoduje s nimi
- prostřednictvím nákupů a prodejů zahraničních měn ovlivňuje devizový kurs domácí měny - měnová stabilita VNĚJŠÍ

4) stabilita cen (dříve:měny) - měnová politika: stabilita VNITŘNÍ
- závislá na vládě v měnové politice je ve V.Británii, Francii, Itálii a Japonsku
- nezávislá na vládě Německo, Švýcarsku, USA a ČR
- reguluje peněžní zásobu prostřednictvím 3 nepřímých nástrojů:
* s plošným působením pro celý bankovní sektor, se stejnými podmínkami pro všechny banky ve státě
1. úrokové sazby
2. povinné minimální rezervy
3. operace na volném trhu

1.) diskontní sazba – 1,75 % (1997/13%, 01/4,0%, 02/2%)
2 T repo sazba – 2,75 % (1997/45%, 01/5,0%, 02/5,0%) – 14. Denní/3.měsíční
 k odčerpání přebytečné likvidity bankám
- vklady od bank uložené u ČNB (na 14 dnů- krátkodobá úroková sazba)
- ČNB úročí variabilní sazbou (max. – americká aukce/objem + sazba 300/100 mil.Kč)
 lombardní sazba - 7,5 % (1997/50%, 01/6,0% 02/4,0%)
ČNB poskytuje bankám likvidní prostředky
- 1 denní úvěr od ČNB bankám
- ČNB úročí lombard. Sazbou (max. mez pro krátkodob. úrok. sazby/min. objem není stanoven)

 diskontní sazba:úroková sazba centrál. banky, za kterou čerpají obchodní banky od ČNB úvěry (ovlivňuje nabídku peněz bank, úrokové sazby)
* mění poptávku obchod. b. po úvěrech od centrální banky
* zvýšení diskontní sazby snižuje poptávku po úvěrech od centrál.b.
2.) povinné minimální rezervy – 2, 0 % (1997/9,5%, 01/2,%)
- povinně vytvářené v % poměru k objemu vkladů u obchod. b. a uložené na účtu ČNB
- zajišťují plynulost mezibank. platebního styku (clearingový účet v zúčtovacím centru ČNB)
v EU se pohybují MR ve výši 1 - 17% depozit obchodních bank
* v Belgii, Dánsku, Švédsku a V.Británii není zavedena povinnost min. rezerv
* v Itálii, Nizozemí, ČR = úročeny
* Francii, SRN, Španělsku = úročeny nejsou

3.) operace na volném trhu
- prováděné formou prodejů či nákupů převážně krátkodobých státních cp.centrální bankou od obchodních bank
* nákup stát.cp.ČNB zvyšuje úvěrovou kapacitu obchodních bank, zvyšuje nabídku peněz
* prodej cp. omezuje nabídku peněz (stažením peněz z oběhu) a snižuje úvěrové možnosti (nabídku peněz) obchodních b.

4.) regulace a dohled
- ČNB reguluje činnost bank pomocí nepřímých nástrojů
* - opatření ČNB, se stanovením limitů některých bankovních operací
a povinností zajistit případná rizika kapitálem:
* kapitálová přiměřenost, pravidla likvidity,
* úvěrové angažovanosti
* opatření obezřetného podnikání
* vydává, mění ruší a odebírá povolení působit jako banka
• dohled: - získávání zpráv a podkladů o hospodaření
- zavádí nucenou správu
- pokutu do výše ... mil. Kč

PODSTATA A FORMY INFLACE

Inflace:
- definována jako růst cenové hladiny v ekonomice
- agregátní ekonomický jev související s:
* hodnotou peněz (míra znehodnocení peněz v přesně stanoveném období)
* množstvím peněz v ekonomice (působí na změnu hladiny cen)
deflace:
- časové období v němž většina cen klesá

Měření inflace:
- pomocí indexu spotřebitelských cen (CPI) (Consumer Price Index)
- vyjadřuje přírustek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen (k průměru předchozích 12 měsíců)
- spotřebitelské ceny (životní náklady)
* spotřební koš složený ze souboru vybraných druhů zboží (775 + 12 oddílů),které se významně podílejí na výdajích obyvatelstva
* položky souboru jsou agregovány formou váženého aritmetického průměru cenových indexů, dle významu/podílu výdajů domácností

ROK
1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002

10,0 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9

Systém bank v ČR

1. v likvidaci:
1. AB Banka (5.3.96)
2. První slezská banka ( 24.7. 96)
3. Banka Bohemia (18.7. 94)
4. Kreditní banka Plzeň (1.10.96)

2. bez licence:
1. Bankovní dům Skala ( 31.3. 97)
2. Ekoagrobanka ( 31.5. 97)
3. Evrobanka ( 30.6. 97)

3. konkurzní řízení:
1. Kreditní a průmyslová bank (2.10.95)
2. Česká banka (28.6.96)
3. Realitbanka (18.4.97)

 vychází z principu universálního bankovnictví
 banky provádí klasické bankovní (úvěrové) operace (obchody)
 i investiční obchody (obchody s cennými papíry)

 v r. 1989 působily v ČR - 4 peněžní instituce:
* Státní banka československá, Československá obchodní banka,
* Živnostenská banka a Česká státní spořitelna

 od r.1990-92 získalo licenci 45 nových bank
* od r.91 vzrostl kapitál z 50 na 300 mil.Kč (94/ na 500 mil. Kč)
* k 30.9. 97 mělo bankovní licenci 51 bank (mimo ČNB)
* podpora (stabilizace) bank.sektoru - 200 mld .Kč (1999)

- soustava je dvoustupňová:
1) Centrální (emisní) banka - Česká národní banka (ČNB)
2) komerční banky tuzemské a pobočky zahr. bank

- universální zaměření:
1) komerční banky (obchodní banky)
2) specializované (hypoteční, stavební spořitelny)
- banky se zvláštním režimem:
* v nucené správě
* konkursním řízení
* nucená správa:
- zavádí ČNB pokud nedostatky v činnosti ohrožují stabilitu bank. (je šance na ozdravění banky)
- může být spojeno s omezením či zákazem činností (přijímání vkladů či poskytování úvěrů)
- trvá max. 24 měsíců a zapisuje se v OR
- nevedou-li nápravné činnosti nuceného správce k ozdravění banky, může následovat:
* odnětí povolení působit jako banka * prohlášení konkursu či vyrovnání * odnětí
povolení * likvidace banky

* odnětí povolení působit jako banka:
- použije ČNB jako rychlé opatření v případě, že kapitál banky klesne
pod stanovenou hranici (pod 1/3 aktiv)
- nezahájí činnost do 1 roku, nepřijímá po 6. měsíců vklady, - povolení bylo získáno sdělením nepravdivých údajů

* společné znaky bank:

- všechny b. včetně poboček zahr.b., stejná organizační formu a.s.
- min. kapitál ve výši 500 mil. Kč
- mít povolení od ČNB působit jako banka a to i zahr. pobočky
- úplné seznamy + poboček zahr. bank vede ČNB (pobočkách k nahlédnutí)
- všechny zapsány v Obchodním rejstříku
- všechny podléhají státnímu dozoru ze strany ČNB

- u všech bank má klient pojištěné vklady za těchto předpokladů:
jak FO + PO:
1) vedený v české + zahraniční měně
2) FO: jméno/ příjmení PO: OF/název
3) adresa sídlo
4) dat. narození/rod. číslo IČO



výše náhrady:
* vklad + úroky - závazky do nejvýše. 90 % max.25.000 EUR
= náhrada v českých korunách
 jednoho vkladatele u jedné banky
pojištění vkladů se nově vztahuje na: vklad.knížky, vklad. certifikáty,vklad.listy
 náhradu poskytuje Fond pojištění vkladů (po oznámení ČNB o neschopnosti banky
dostát svým závazkům)
* Fond: zveřejní den vyplácení náhrad a vyplatí do 3 měsíců od oznámení ČNB (vyjímečně může být lhůta prodloužena 2x)

- banky jsou se vzájemně informovat o bonitě a důvěryhodnosti svých klientů
- klient - právo seznámit se s informacemi, které o něm vede příslušná banka- formou
pořízení výpisu (o uvedených skutečnostech za úhradu)

EKONOMICKÉ POJETÍ PENĚZ (funkce a druhy peněz)

Peněžní trh: trh s peněžními prostředky,jedna z částí finančního trhu

Peníze:
- universální zboží, používané k vyjádření cen ostatního zboží, ke zprostředkování koupí a prodejů a provádění různých plateb
- všeobecně přijímaný prostředek směny (tzv. všeobecný ekvivalent“) a platební prostředek

Funkce peněz:
1) měřítko hodnoty
2) všeobecný prostředek směny
3) prostředek k uchování hodnoty (v omezené míře) v podobě úspor či investic

FORMY peněz:
1. komoditní peníze nejdříve, podoba určité komodity-zboží (poději drahého kovu)
2. papírové peníze novější, papírové peníze
3. bankovní (depozitní) peníze, bezhotovostní peníze (quasi peníze)

DRUHY peněz:
1. oběživo (bankovky, mince)  užší pojetí peněz
2. depozita(bankovní, bezhotovostní)

3. PENĚŽNÍ AGRAGÁTY

Peníze v : a) užším pojetí (oběživo a depozita )
b) širším pojetí (tzv. peněžní agregáty)

 užší pojetí - Transakční M1 Peněžní zásoba:
širší pojetí - Quasi peníze M2

* Peněžní zásoba : definována peněžním agregátem M2
- vyjadřované v podobě kumulovaných druhů peněz: M1, M2, případně M3,

* Transakční peníze:
- peníze určené k nákupům a prodejům
- představují primární zdroje
M1: oběživo + vklady na viděnou (též: depozita na požádání, netermínované vklady)
M1 - oběživo (tj. peníze v hotovosti) + netermínované vklady (tj. vklady na běžných
účtech bez výpovědní doby)

* Quasi peníze:
- termínované korunové vklady uložené na účtech s pevnou výpovědní lhůtou u bank
- vklady v cizí měně uložené u bank
M2: oběživo + vklady na viděnou+ termín. vklady + vklady v cizí měně


Peněžní zásoba v zahraničí:

- Druhy peněz s vyššími indexy M: tj. M2, M3, M4, - používaný:

 v USA: M3 + L
M3 = úsporné účty + depozita vlastněná některými institucemi
L = LIKVIDNÍ AKTIVA" tj. krátkodobé cenné papíry min.financí

 V. Británie až agregát L


 SRN má definovaný agregát M3 obdobný s naším M2
M2: = oběživo + vklady na viděnou
+ termín. depozita do 4 roků
+ vklady do 3 měsíců

 Francie M3 = oběživo + vklady na viděnou
+ termín. depozita, úsporné vklady,
+ bankovní dluhopisy+ depozita v cizí měně


Kvantitativní teorie peněz:
- popisuje vztah mezi množstvím peněz (M) v ekonomice a nominální hodnotou výstupu (P * Y)
M = MNOŽSTVÍ PENĚZ
V = RYCHLOST OBRATU PENĚZ
Rovnice směny: M * V = P * Y P = ÚROVEŇ CEN
Y = REÁLNÝ PRODUKT (VE STÁLÝCH CENÁCH)

Množství peněz: M = P * Y/V

- množství peněz je přímo úměrné velikosti nominálního produktu (P*Y)
- nepřímo úměrné rychlosti obratu peněz V
- hodnota peněz je určena množstvím dostupných peněz v ekonomice
- zvýšení množství peněz se odrazí na jedné ze tří dalších veličin:
1) vzroste cenová hladina
2) vzroste množství výstupu
3) poklesne rychlost oběhu (obratu) peněz

1. HISTORICKÉ FORMY PENĚZ

1. HISTORICKÉ FORMY PENĚZ
- vznik peněz spjat s peněžní soustavou (peněž. mechanismem) v jejímž rámci byly peníze používány (formě a funkcích)
1. zlatý standard (standard zlaté mince): do 20. let 20. stol.
2. standard zlatého slitku: od 20.let 20. stol - 1936
3. standard zlaté devizy: -"- "- - 1936
4. standard zlaté rezervy: od 1936 - 70. let 20. stol.
5. zlatý dolarový standard: 1934 - 1971
6. nařízený standard: od 1978 členové MMF nevyjadřují zlaté obsahy svých měn

1) zlatý standard - standard zlaté mince:
[peníze = řec. nomisma, lat. pecunia od "pecus" dobytek]
- peníze: všeobecně uznávaný prostředek směny a platební prostředek
- zbožové (komoditní) peníze nejstarší formou
* starověk používal jako platební prostředek dobytek
* do 1. tisíciletí př.n.l. používány peníze v podobě drahých kovů:
stříbrné pruty, dráty, kotouče s označením váhy a původu (znak a název města)

EGYPT – Zlaté a stříbrné kroužky (6. stol. př.nl.převzat Řecký měnový systém s ražbou mincí)
RECKO: Tabulky, Kotouče, Pruty, ŘIM: Kusy odvážené mědi, )
- mince razili Lýdové již v 8.- 7. stol. (směs zlata a stříbra)
* od 6. stol. př.n.l. raženy mince z ryzího kovu: zlata a stříbra
* přechod k legování (smíchání ryzího kovu s kovem tvrdším)

- ve 13. stol. příliv zlata a zlatých mincí z Byzance do Itálie
* do oběhu se dostávají zlaté mince:
Florencie: floriny Benátky: zechiny Anglie: nobely
Německo: goldguldeny Uhry: dukáty Francie: ecu

- papírové peníze:
- existovaly v Číně již 13. století (pro nedostatek drahých kovů)
- vznik byl spjat se vznikem prvních bank (vytvářených od 13. století v Itálii:
* bankovky:
- vyvinuly se z dlužních úpisů banky a byly kdykoliv směnitelné za zlato (rovnocennými zástupci zlata)
a) banka vydávala bankovku (spec. dlužní úpis) na základě vkladu zlata do banky
b) nebo banka odkupovala obchodní směnky za bankovky
* státovky:
- vydávané státem na krytí státních dluhů, zlatem nekryté a za zlato nesměnitelné
* v 18. stol. Francie (ke krytí stát. dluhu způsobeného fran. revolucí a následujícími válkami- k vyjádření cen
* v Anglii (ke krytí stát. dluhu způsobeného válkami o španělské dědictví, napoleonskými a severoam.- k placení daní)

- měna: označení národní formy peněz (používané pro peněž. soustavy 19. stol. - vznik národního a svět. trhu a osamostatnění národ. peněz)
* používaná měna: zlatá, stříbrná i smíšená
* převládá měna podvojná - bimetalická
* mince: hlavní (kurantní) s neomezenou platební schopností, možností jejich ražby
pomocné, jejich obsah neodpovídá jejich zákonné hodnotě, musely být přijímány jen do určité výše

- v 19. stol přešly téměř všechny Evrop. země na zlatou měnovou soustavu
(monometalickou)
* zlato, jediný všeobecně uznávaný měnový kov
* stříbro, pokles jeho ceny a tím i vytlačení z peněžního oběhu
- zvláštností zlaté měny:
a) zlato se mohlo volně pohybovat přes hranice bez cla, neexistovala žádná omezení, volná ražba mincí
b) zlata měna jednotlivých států byla vyjadřována vůči sobě pouze vahou či ryzostí mincí
* (v 18.stol. zlatou měnu používala jen Anglie, od 19.stol. Německo (1873); Rakousko (1892); Rusko (1895) a USA (1900)
* státy se stříbrnou měnou zůstaly:
Čína,Indie, Mexiko a Jihoamerické státy + kolonie Evrop. států

- Mezinárodní účtování se neprovádělo už převodem mincí či bankovek, ale úvěrními papíry (směnkami , šeky) znějícími na cizí valutu

- v 19. stol. byly uzavírány l. mezinárodní mnohostranné dohody (Latinská, Německá) s cílem:
* stanovit pevné vzájemné poměry (parity) svých měn - dle obsahu
drahého kovu

- v 70.létech 19. stol. - do 1.sv.války přešla většina zemí na standard zlaté mince:
1) volné ražbě zlatých mincí
2) k jejich směnitelnosti za ostatní druhy peněz (bankovky a zlato)
3) k volnému dovozu a vývozu zlata


2) standard zlatého slitku:
- po 1. světové válce, jako důsledek odlivu zlata z Evropských zemí
* zaveden v některých zemích: ( Anglie a Francie)
* umožňoval směnitelnost bankovek za zlato v podobě slitků (váha slitku á 12 kg Au)


3) standard zlaté devizy:
- většina zemí přešla na druhou formu, standard zlaté devizy:
- umožňoval směnitelnost národních měn za devizy, které byly směnitelné za zlato


4) zlatý dolarový standard:
- Hospodářská krize v 1929-33 ukončila snahy po obnovení zlatého standardu
* do roku 1936 přestaly postupně všechny země vázat svou měnu na AU
* specifický vývoj v USA, kde byl v r. 1934 zaveden modifikovaný systém standardu zlatého slitku
* umožňoval směnitelnost USD za zlato, pouze pro zahraniční měnové instituce (centrální banky),za 35 USD = 1 trojská unce zlata (31,1g)


5) standard zaté rezervy:
- rušení povinného krytí bankovek drahým kovem
- majitelé neměly právo vyměňovat bankovky za drahý kov
a) emise bankovek kryta zlatem jen do výše stanoveného %
b) nebo bankovky do určité výše nemusely být kryty zlatem vůbec, nad určitý objem musely bát kryty buď 100 % či částečně

6) nařízený standard:
- emitované peníze nejsou přímo vázány na monetární kov (zlato)
- peníze nemají žádnou vnitřní hodnotu, jen kupní sílu, která s často mění
- mají nucený oběh a musí být všeobecně přijímány jako platební prostředek

PSYCHOLOGIE PROŽÍVÁNÍ A JEDNÁNÍ CO BY BYLO, KDYBY LIDÉ NEPROŽÍVALI?

Emoce. Emoce. Emoce. To se to řekne, abych napsal pět stran o emocích, když vůbec nevím, jak mám začít. No, su teď pěkně naštvaný, ale přece tady nebudu ventilovat něco negativního, když bych mohl nakazit ty, co budou tuhle práci po mně číst. Teď musím napsat důležitou věc: má nálada byla ještě před pár minutami velice dobrá, a tím, že mě napadlo začít jinak, než jsem začal, začal jsem přesně tak, jak jsem začal. Původně s nadhledem, ale rozčílil jsem se při tom. S tím je konec. TEĎ. A už mám dobrou náladu, v radiu hrají krásnou písničku, která se navíc líbí dobrodinci Kubovi. Má nálada je dobrá, a navíc neustále se zlepšující. Tohoto skvělého rozpoložení musím využít k napsání této nesmírně zajímavé a snad taky zábavné práce. Mimoto jsem si už stačil uvědomit, že se nemusím tlačit ve frontě na počítač, protože onen dobrodinec mě vzal k sobě na koleje, kde můžu psát úplně, ale úplně v klidu. Teď jsem mu dal přečíst, co jsem právě napsal - a on mě utvrdil v tom, že budu-li pokračovat tímto stylem, nebude problém potřebných pět stránek zaplnit. Ptám se, jestli to ale má cenu, takhle bezprostředně psát - Kuba neví. Ale já ano. Ještě nikdy jsem takhle psát nezkoušel, a všechno se přeci musí zkusit. Teď drobná pauza, nic mě nenapadá. Ale to se určitě spraví, budu-li chvíli přemýšlet, něco mě přece napadnout musí. Jo, mám hlad, a tak sním veliký rohlík, který jsem koupil dopoledne spolu s ledňáčke... ...co to kecám, to přece není důležité... Rohlík byl dobrý. Nevím, proč, ale musím konstatovat zvýšený počet kláves, do nichž se netrefím a musím to pak po sobě opravovat. No nic, to se stává, může to být způsobeno třeba tím, že se teď více soustředím na obsah svého vědomí než na klávesy. Tato práce ale nemá být o vědomí, nýbrž o prožívání. A to není totéž. Součástí našeho vědomí jsou samozřejmě i suchá fakta, která na naše prožívání nemají velký vliv - s přimhouřením oka ho lze zanedbat - a pro větší přehlednost bych to dokonce udělal. Drtivou většinu informací, jež přijímáme ze svého okolí (pozn.: pán, zpívající v radiu má rád, když svítí Slunce - a to já taky) taky nějakým způsobem prožíváme. Tady Kuba by vědomí a prožívání skoro ztotožnil - teď mu říkám, že to sem o něm píšu - on to tedy upřesňuje v tom smyslu, že je třeba dávat si na základní pojmy pozor.

Naši vyučující na nich přece budou bazírovat - a to je správně.

Konec extempore, zbytek práce píšu druhý den (včera jsem toho nebyl schopen). Úvod, jenž jsem takto vytvořil, nesmažu, ale ponechám jako náznak bohatosti lidského života, která sahá do neuvěřitelných detailů a která je umožněna právě naším prožíváním.
Nejprve se tedy podívejme na důležité pojmy. Nejprve prožívání – podíváme-li se do knihy pana Nakonečného Encyklopedie obecné psychologie, zjistíme, že výše uvedené pojetí prožívání není až tak od věci. Podle ní je vztah vědomí a prožívání obtížně vyjádřitelný, přitom je v ní podle mého názoru vyjádřen velice dobře: „Podněty zpracovávané jako senzorická data jsou v mozku integrovány a transformovány v subjektivní zážitek.“ Tento subjektivní zážitek je dále označen jako prožívání. Dalším důležitým pojmem jsou emoce. Ty jsou charakterizovány jako zvláštní modalita prožívání, prožitky sui generis, jež ani nelze definovat. Dále je uvedeno několik významů, v nichž pojem emoce bývá používán. Pro vytvoření aspoň přibližné (i když nevyčerpávající) definice použijme tvrzení, že emoce je mentální stav, který vyjadřuje vztah k nějakému objektu. Je charakterizován cítěním a provázen fyziologickými projevy.
Jaký je tedy vztah emocí k prožívání? Pokud jsou emoce jen jednou z jeho modalit, jaké jsou pak ty ostatní modality? Asi to budou na prvním místě všechny kognitivní procesy, a mezi nimi bych podtrhl význam myšlení. Dále je nutno se zmínit o vůli, bez níž by asi činnost jedince druhu Homo sapiens pozbyla jednoho ze svých klíčových znaků, a to kontinuity, a o motivaci, jež s vůlí bezprostředně souvisí. Pokud se ovšem budeme bavit o prožívání v užším smyslu slova, pak je možno ho s emocemi téměř ztotožnit, neboť právě ony jsou přítomny spolu s každou další modalitou prožívání, a prožívání mohou rozhodujícím způsobem určovat. Navíc již sám český výraz prožívání má jasný emocionální náboj – když něco prožíváme, tak to vlastně pociťujeme (prociťujeme, cítíme).

Spolupracovníci jsou rovněž významným faktorem ovlivňujícím pracovní spokojenost.

Spolupracovníci jsou pro pracovníka obvykle zdrojem mnoha podnětů. Organizace práce bývá velmi často spíše zdrojem pracovní nespokojenosti, přičemž tomu tak bývá zejména proto, že ji pracovníci nahlížejí jako vnější a změnám pocházejícím z jejich iniciativy nepřístupnou.

Fyzické podmínky práce bývají zdrojem nespokojenosti především tam, kde výrobní proces či užívaná technologie vyžadují takové fyzikální parametry prostředí, které jsou vzhledem k pracovníkům nepříznivé až škodlivé.

Úroveň sociální péče bývala v minulosti alternativně dobře či špatně hodnocena pracovníky v různých podnicích. Obecně byla obvykle pociťována spíše spokojenost s úrovní sociální péče. Současné společenské změny však v řadě případů vedli ke snížení rozsahu i kvality pracovníkům poskytované sociální péče zejména v soukromých podnicích. To může vést ke zvýšení celkové míry jejich pracovní nespokojenosti.

Optimální situaci v tomto směru představuje mírná spokojenost, v některých případech zdravá nespokojenost. Že je stále co zlepšovat i v oblasti využití psychologie v podnikové praxi, ukazují např. zkušenosti z podniků, které v posledních letech - většinou pod tlakem trhu - začali při vzdělávání a tréninku svých řídících pracovníků, obchodníků a pod. spolupracovat s kvalitními psychologii práce. Ocenění této spolupráce ze strany podniků je pozitivní, soc. i ekonomicky přínosné bývá především tam, kde se jedná o trvalé a cílevědomé uplatňování psychologie v práci řídících pracovníků a specialistů i po skončení přímého působení psychologů v podniku.

Obsah a charakter práce ovlivňují úroveň pracovní spokojenosti lidí ve značné míře.

Pozitivní podoba bývá obvyklá v profesích,které dávají pracovníkovi větší prostor pro seberealizaci, tvůrčíuplatnění a pro sebeprosazení. Jde především o tvůrčí a řídícíprofese.

Mzdové ohodnocení pracovníka patří mezi významné zdroje pracovní spokojenosti, zejména pak v její spíše nepříjemné podobě. Často zde přitom nehraje roli sama výše mzdy, ale mzdové relace mezi spolupracovníky. Vztahy mezi vykonávanou prací a odměnou za práci nemají v našich podmínkách podobu přímé úměrnosti. Bude však velmi obtížné tuto skutečnost změnit neboť současná ekonomická situace k tomu sama osobě nestačí a vedoucí pracovníci se dosud nenaučili vyšší nároky na pracovníky v tomto směru ani formulovat, ani prosazovat ve výkonu práce.

Pracovní perspektivy bývaly obvykle v rámci výzkumu pracovní spokojenosti pociťovány většinou pracovníků jako omezené. Současná doba a změny, které ve společnosti probíhají vytvořili pro uplatnění jednotlivců větší prostor, současně však lidem ubyly některé základní jistoty, takže zvýšila i mírná rizika. Za těchto okolností se dá předpokládat, že mnozí lidé nebudou považovat neohraničené pracovní perspektivy za výhodné a pozitivně ovlivňující pracovní spokojenost. Vedoucí pracovník ovlivňuje spokojenost řízených pracovníků obvykle ve značné míře. Stylem své řídící práce a svou autoritou se výrazně podílí na převažujícím sociálním klimatu na daném pracovišti. Nepříznivě ho obvykle ovlivňuje různými formami autokratického jednání, nerozhodností, hrubostí, nedůsledností a pod. Pozitivně se na úrovni pracovní spokojenosti jednotlivců i pracovních kolektivů podepisuje svou náročností, rozhodností, spravedlností, a pod.

Svou pracovní činnost lidé vykonávají v určitém, zcela konkrétním pracovním zařízení.

K vyjádření této skutečnosti se užívá různých pojmů, které ji z různého úhlu pohledu blíže specifikují. Uvádějí se obvykle:povolání, zaměstnání, pracovní funkce a profese. Povolání nebo zaměstnání se obvykle chápe jako určitý hospodářský nebo společenský znak občana, který se zjišťuje a eviduje u obyvatelstva různých zemí. Povoláním se rozumí počáteční nebo základní pracovní odbornost člověka, zaměstnáním jeho současné nebo poslední zařazení. Pracovní funkce vymezuje konkrétní zařazení pracovníka v organizační struktuře pracovišť podniku. Obvykle se rozlišují pracovní funkce obecnější povahy(technolog nebo projektant) a ty, které jsou specifické pro daný tip podniku(sládek nebo revírník). Profese pak představuje určitý speciální úsek pracovní činnosti, druh pracovní činnosti, který vyžaduje specifickou přípravu a zahrnuje konkrétní soubor nezbytných vědomostí, dovedností a specializovaných činností.

K výkonu profese přistupuje pracovník vždy nějak připraven, vybaven. Přiměřenost tohoto vybavení ve vztahu k požadavkům pracovní činnosti, kterou vykonává nebo má vykonávat, vyjadřuje nejlépe jeho pracovní způsobilost. Porovnáme-li specifickou způsobilost určitého člověka vzhledem k vymezenému souboru činností, můžeme obvykle zjistit míru souladu mezi požadavky profese a požadavky pracovníka. Soulad mezi člověkem a prací je základní podmínkou jeho reální úspěšnosti v daném pracovním zařazení. Určuje ho jak celková pracovní způsobilost jednotlivce, tak i jeho další složky.

Pracovní způsobilost tvoří:

1.fyzická způsobilost,resp.zdravotní stav pracovníka.

2.psychická způsobilost pracovníka

3.odborná způsobilost daného jedince

4.morální a občanská bezúhonnost člověka.

Fyzickou způsobilost pracovníka posuzuje obvykle lékař na základě porovnání fyzické zdatnosti a celkového zdravotní stavu jedince s fyzickými nároky práce a jejími požadavky na zdravotní stav. Psychická způsobilost člověka může být rovněž posouvána či hodnocena z klinického hlediska, a to jako míra jeho duševního zdraví. I nedostatečné duševní zdraví limituje člověku jeho pracovní uplatnění. Psychická způsobilost z hlediska psychologie práce bývá chápána poněkud jinak, a to jako způsobilost člověka pro výkon určitého pracovních činností či profesí. Posuzování psychické způsobilosti lidí v podmínkách hospodářské praxe je záležitosti psychologů práce, kteří přitom užívají psychodiagnostických metod, které jsou konstruovány tak, aby umožňovali postihnout značnou složitost psychického vybavení jedince, které zahrnuje schopnosti a v jejím rámci i dovednosti, dále pak motivační a charakterové vlastnosti osobnosti, hodnoty a postoje pracovníka, jeho temperamentové vlastnosti, odolnost vůči neuropsychické zátěži a pod.

Pro objektivní vztah člověka a práce má rozhodující význam míra souladu mezi nároky vykonané práce a individuálními předpoklady pracovníků, které jsou v různě komplexní podobě vyjádřeny v jejich pracovní způsobilosti, kvalifikaci či kompetenci. Při zkoumání úrovně pracovní spokojenosti pracovníků bývá obvykle pozornost věnována následujícím skutečnostem, jež se na její kvalitě v různé míře podílejí zpravidla v závislosti na profesi a pracovním zařazení, jakož i na individuálních charakteristikách každého pracovníka.

Nejčastěji bývají uváděny:
obsah a charakter práce
mzdové ohodnocení
pracovní perspektivy
vedoucí pracovník
spolupracovníci
organizace práce
fyzické podmínky práce
úroveň sociální péče.

Psychologie řízení technologických podniků

Dynamický rozvoj průmyslu na přelomu 19. a 20. století vedl v pracovním procesu ke vzniku mnoha dosud neznámým problémům, které zahrnovaly množství nových vzájemně propojených aspektů - včetně aspektů psychologických. Ukazovalo se jako nezbytné obohatit laickou zkušenost podnikatelů přístupem založeným na ovládání teoretických základů věd o člověku, mimo jiné i psychologie. Koncem 19. století se také objevují první studie lidské práce. K průkopníkům v tomto směru patří inženýr F.W.Taylor zakladatel tzv."vědeckého řízení", který formuloval čtyři základní doporučení ke zvýšení výkonnosti průmyslových podniků:

1.zavedení technicky,resp.technologicky zdůvodněných pracovních operací včetně jejich normativního zabezpečování (vytvoření a uplatnění norem spotřeby času).

2.vybírat pro každou práci optimálně kvalifikované pracovníky, které je nezbytné pro jejich pracovní činnost připravit odpovídajícím výcvikem a školením.

3.věnovat maximální pozornost organizačnímu zabezpečení práce.

4.dbát na optimální dělbu práce i odpovědnosti mezi vedením a výkonnými pracovníky.

To podstatné a nové v Taylorových názorech je zvýrazněná role a význam člověka v oblasti práce.

"Taylorismus" byl sice v průběhu let podrobován značné kritice vedené z různých pozic, nesporný je však přínos jím formulovaných zásad pro racionální organizaci práce i uplatnění psychologie v hospodářské praxi. Práce je svou povahou složitá, komplexní lidská činnost,jejíž výsledky závisí na podmínkách, za kterých probíhá.Tyto podmínky jsou jednak vnitřní(subjektivní,osobnostní), jednak vnější(objektivní,ekonomické,technické,sociálně-psychologické). Psychologie práce se rozvíjí na základě konkrétních potřeb a požadavků hospodářské praxe. Představuje tedy speciální psychologickou disciplínu, která zkoumá zákonitosti psychické regulace pracovní činnosti a možnosti využití těchto zákonitostí ve společenské praxi. Mezi různými činnostmi člověka má právě práce nejvážnější místo. Pracovní činnost je zpravidla činností cílevědomou, činností, která člověku umožňuje přetvářet prostředí ve kterém žije, mění podmínky vlastní existence a vytváří nové společenské hodnoty. Pracovní činnost je současně významným faktorem vývoje osobnosti člověka. Rozsáhlý soubor problém, které řeší psychologie práce, představuje rozbor pracovní činnosti a identifikaci psychologických charakteristik jednotlivých profesí jako východisko stanovení nároků a požadavků, kterým musí pracovník odpovídat, má-li podávat efektivní pracovní výkon. Tento okruh problémů je možné vymezit vztahem člověk-práce. Mezi člověkem-pracovníkem a předmětem jeho práce figuruje ještě nástroj, který se tak stává podstatnou součástí pracovní situace. Jeho technická úroveň významným způsobem ovlivňuje nejen produktivitu práce a její výsledky, ale i míru zapojení jednotlivých fyzických a psychických funkcí člověka v pracovním procesu a tím i druh a stupeň nároku na pracovníka.Z této charakteristiky vyplívá, že další okruh problémů, jimiž se zabývá psychologie práce představuje vztah člověk-nástroj, resp.stroj či technologické zařízení. Většina pracovních činností je zpravidla možná pouze za předpokladu dokonalé organizace práce, rozmanitých forem koordinace jednotlivých, na sebe navazujících pracovních příležitostí a kooperace zúčastněných lidí-pracovníků. Pouze za tohoto předpokladu je myslitelná maximalizace efektivnosti lidského úsilí. Z této charakteristiky lidské práce přirozeně vyplývá další okruh problémů psychologie práce, které je možno vyčlenit vztahem člověk-člověk, resp.lidé.