Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Stanovení podmínek vstupu do MU

fiskální kritéria
· státní rozpočet – deficit nesmí přesáhnout 3%HDP
· výše státního dluhu nesmí přesáhnout 60% HDP (nebo se bude blížit)
měnová kritéria
· míra inflace nesmí přesáhnout o více než 1,5% průměrnou míru inflace ve 3 zemích, které ji mají nejnižší
· úrokové sazby (dlouhodobé ze státních CP) nesmí mít vyšší o víc než 2% než je průměrná úroková sazba ve 3 zemích s nejnižší mírou inflace
· minimálně 2 roky před vstupem se musí země účastnit ERM II – pevný kurz měny navázaný na EURO + udržovat kurz v oscilačním pásmu ± 2,25%
legislativní kritéria
· nezávislé CB

Zhodnocení konvergenčních kritérií
- bez problému splněno legislativní kritérium
- u měnových shoda, nedocházelo k diskusím
- kritizována účast v ERM II - ± 2,25% je neoficiální (oficiální je ±15%, které ale nevede ke stabilitě)
- největší diskuse u fiskálních kritérií, země tuší problém, jestliže dojde k problémům fungování MP => FP je jediný nástroj, jak ovlivnit vývoj hospodářství = kritéria ale omezují volnost. Deficity vytvářejí tlak na růst úrokových sazeb a můžou vést k omezení investic v soukromém sektoru => omezení růstu ekonomiky
- největší diskuse u státního dluhu, odporuje si s podmínkou 3% deficitu (např. Belgie – SD 120%, aby mohla splnit 60%, musela by 10 let dosahovat při 5% růstu HDP 3%ního přebytku). = > Aby státy mohly splňovat SD, musí dosahovat alespoň nějakého přebytku a mohly pokrýt dosavadní splátky dluhů, aby dále nenarůstaly.

1995 – madridský summit EU – rozhodnuto, že se nepovede splnit termín 1997 => 1.1.1999. Do 1995 se uvažovalo, že společnou měnou bude ECU, Německou nesouhlasilo => EURO, veškeré pohledávky a závazky, které byly vyjádřeny v ECU byly 1:1 převedeny na EURO. Současně rozhodnuto, že MU bude trvat v bezhotovostní podobě 3 roky a 2002 se zavede hotovostní EURO (počítalo se s 6 měsíci, ale stihlo se za 2)

1996 – summit v Dublinu – přijat Pakt stability a růstu, kde členské země deklarovaly, že vytvoření MU berou vážně + závazek, že hlavním cílem MU bude stabilita cenové hladiny, podpora hospodářského růstu. Země se dohodly, že podmínka 3% deficitu je nejen vstupní, ale země musí dodržovat i v průběhu. Pokud neplní => sankce 0,5% HDP uložena jako neúročné depozitum, pokud nedodržováno opakovaně =>depozitum by propadlo jako pokuta.
1997 – summit v Amsterodamu – potvrzen Pakt stability a růstu + diskuse o tom, kdo se opravdu MU zúčastní.
- poprvé jasné, že přechod bude postupný („vícerychlostní“), ne všechny země splňovaly kritéria
- rozhodnuto, že v 1998 země co nejdříve předají komici údaje o plnění konvergenčních kritérií. 25.3. – komise zveřejnila návrh zemí, které mohou vstoupit do MU (= 11 zemí), GB a Dánsko využili OPTING OUT = neměli chuť vstoupit, Řecko a Švédsko nesplnili konvergenční kritéria. U Belgie, Itálie a Finska přivřeny oči. Musel schválit Evropský parlament, 2.5.1998 se sešly vlády v Bruselu => vznik MU s 11 členy.

31.5.1998 – institut transformován na ECB
2.5.1998 došlo k neformální fixaci kurzů (stávajících bilaterálních kurzů), aby v průběhu roku nedošlo ke spekulacím => odlivu kapitálu
Ke konečné fixaci došlo 31.12.1998 => zanikly devizové kurzy národních měn, zafixované bilaterální kurzy se staly fixními přepočítávacími koeficienty. Oficiálně začíná působit ECB, od 1.1.1999 vzniká Evropský systém CB (ESCB) – sdružuje ECB a všechny národní CB všech zemí EU (ne jen MU) – koordinuje společnou MP a MP zemí, které ještě nevstoupily do MU.

MU v bezhotovostní podobě 1.1.1999 – 1.1.2002 – během 2 měsíců dochází k převodu na hotovostní – od 1.3.2002 zanikly měny = jen EURO.

Důvody zavedení MU
- odstranění kursového rizika => o pohybu kapitálu a vývoji EX a IM nerozhoduje vývoj kurzů
- úspora transakčních nákladů (cca 0,5% HDP EU)
- ceny v ekonomice byly nastaveny v 1 měně => není nutné přepočítávat cenové hladiny => posiluje obchod, sbližuje ceny, posiluje konkurenci => tlak na hospodářský růst
- zjednodušení a zrychlení platebního styku
- odpadly nepřímé náklady související s kusovými změnami
- stačí podnikům držen 1 účet v 1 měně
- snižuje nutnost držet větší množství devizových rezerv (nemusejí intervenovat)
- volně pohyblivá vůči všem dalším
- růst vážnosti EU – protiváha USD

Nebezpečí související se zavedením MU
- členské země a CB přišly o devizové kurzy své měny jako nástroj MP (devalvace měny => podpora EX)
- zanikla autonomie CB v oblasti ovlivňování MP (jako pobočky ECB) ekonomika se může dostat do problémů, pokud úroková sazby (3,25%) neodpovídá vývoji hospodářství (pro zemi s vysokou inflací je příliš nízká)
- teorie optimálních měnových zón (oblastí) – OCA
· MUNDELL – ve své teorii uvádí: aby země mohly využívat společnou MU, měly by mít vzájemně synchronizovaný hospodářský cyklus a shodně reagovat na případné vnější hospodářské šoky, které mohou být vystaven. Pokud tyto nejsou splněny, používání společné MP klade velký důraz na pružné pracovní trhy
· MC KINNON – OCA je oblast, která vylučuje volatilitu devizových kurzů vůči jakékoliv zemi s níž probíhá ZO (vyráběné zboží by mělo být také realizované uvnitř stejného teritoria)

Měnová politika ECB

předchůdce ECB – měnový institut (do 1994 do května 1999)
sledoval MP v jednotlivých zemích

4 přístupy k MP
MP založená na snaze podporovat ekonomický růst a zaměstnanost v krátkém období a v dlouhém období snaha o stabilní cenovou hladinu (např. Itálie)
PM založená na snaze cílování devizového kurzu (např. Nizozemsko, Rakousko), navázat kurz na stabilní měnu (Marka) a tím přebírat stabilitu německé Bundesbank. Nevýhoda – CB přichází o autonomii MP, nevhodné pro EU, protože neexistuje měna, na kterou by se dala společná měna navázat
monetaristický přístup – cílování peněžní zásoby, mezicílem je peněžní agregát, hlavním cílem stabilní cenová hladina (např. v Německu), dříve nejběžnější, ale ztrácel se vztah mezi agregáty peněžní zásoby a stabilitou cenové hladiny
na počátku většina přechází na cílování inflace – CB explicitně vyjádří stanovený cíl pro vývoj indexu (koridorem, bodově, cílové pásmo), podmínkou je nezávislost CB, vychází z podmíněných prognóz CB, CB působí na krátkodobé úrokové sazby, od 1997 i ČNB

EMI doporučil pragmatický přístup – kombinace 3 a 4. Hlavním cílem je stanovení nejvyšší přijatelné inflace v podobě HICP, jeho nárůst by měl být méně než 2%, nepřímý cíl je, že meziroční nárůst měnového agregátu M3 by neměl přesáhnout 4,5%

Nástroje: operace na volném trhu, hlavní sazbou je 14ti denní repo sazba, sazby s delším horizontem (měsíční), lombardní a diskontní sazba v rámci služeb pro finanční partnery.
PMR – 2%, úročeny repo sazbou (úroky nejsou zdaňovány)

ECB spravuje devizové rezervy, na počátku 1999 každá CB vstupující do EU převedla do ECB rezervy ve výši 50 mil. EUR, spravuje ERM II, v rámci ESCB se snaží o koordinaci MP bank stojících stále ještě mimo

Jednou z možností bylo zachování jednotlivých měn, ale pevných kurzů mezi nimi:
zůstaly by ale transakční náklady na směnu
transparentnost cen b byla menší
nedošlo by k úspoře přímých nákladů, podniky by musely vést účty v několika měnách
důvěryhodnost v unii by byla menší (země by mohly kdykoliv vystoupit.

Protože došlo k zavedení společné měny, která má vliv na růst disciplíny, jakákoliv odchylka je patrná. Snaha udělat konkurenci USD.

Pochybnost zda by mohlo dojít k vyrovnání jednotlivých úrokových sazeb jednotlivých ekonomik, aby byly udržovány pevné kurzy.

Upřednostňována MU se společnou měnou, jen přechodné období 3 let s přepočítávacími koeficienty.

společné nadnárodní jednotky ECU

- emitována evropským fondem mezinárodní spolupráce FECOM,
- všechny členské země do fondu vkládaly 20% svých zlatých a dolarových rezerv a FECOM v této výši emitoval ECU (částečně kryté zlatem, částečně USD)
- výše obnovována každé 3 měsíce, aby odpovídala podílu zlatých a USD rezerv
- emise byla závislá na ceně zlata a vývoji kurzu USD
- ECU používány mezi CB ES jako zúčtovací jednotka, v souvislosti s poskytováním mezinárodních úvěrů, stanoveny v nich střední kurzy a pásma v rámci ERM
- v ECU sestavován rozpočet ES, ZK evropské investiční banky
- oficiální jednotky se směly používat jen jako zúčtovací jednotka, ne v soukromém sektoru
- emise je vždy bezhotovostní
- ECU je košová měna
- výhoda: stabilita úrokové sazby a kurzu. Proto se obdoba jednotek používala i v soukromém sektoru jako obchodní ECU, hodnota byla vyjádřena stejně jako u oficiálních. Rozdíl byl v tom, že emise obchodních ECU závisela na poptávce
- přijímány vklady, poskytovány úvěry, emitovány obligace
- v kosi měny zemí, které byly členy ES => dány jim váhy zastoupení, vypočítány měnové účasti
- hodnota ECU = Σ (MÚ * aktuální tržní kurzy)
- počítána každý den a vyhlašována Komisí ES

společného kursového mechanismu ERM

- každá měna má stanoven střední kurz vůči ECU a současně povolené oscilační pásmo ± 2,25% (VB a Itálie měli výjimku ± 6%)
- přes střední kurz k ECU přepočítávány bilater. kurzy měn navzájem = paritní mřížka
- ERM založen na tom, že jednotlivé měny byly pohyblivé vůči 3. měnám = kombinace systému pevných devizových kurzů a volně plovoucích kurzů vůči ostatním
- založena na povinných intervencích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly v OP a udržely kurz vůči ECU
-
· existenci úvěrového mechanismu
- zahrnoval 4 druhy úvěrových mechanismů
1) velmi krátkodobé úvěry – k intervenování na devizových trzích, splatnost 45 dní, úvěry na principu swapových obchodů
2) úvěry na principu krátkodobé podpory: na krátkodobé problémy s deficity PB, splatnost 3 měsíce
3) střednědobé finanční pomoci: na vážnější problémy s deficity PB, splat. 2-5 let
4) dlouhodobé úvěry: na vážnější problémy s deficity PB, splatnost delší než 5 let

EMS splnil cíl, díky jeho fungování došlo ke zlepšení vnější (devizové kurzy) i vnitřní (nízké míry inflace = stabilita cenové hladiny) měnové stability (průměrná míra inflace klesla z 11% v 70. letech na 3% na počátku 90. let), snížení rozdílů inflace mezi členskými zeměmi => podstatné pro fungování ERM.

Vysoká míra inflace se projevuje v tlaku na znehodnocení měny.
1979 – rozdíl mezi největší a nejmenší inflací 16%
do 1986 došlo ke 13 úpravám středních kurzů
1979-1986 – fáze konsolidace
1986 – 1999 – stabilní situace, nové snahy o vytvoření MU, výjimkou stability podzim 1992-1993, kdy došlo k několika měnovým krizím, postiženy slabší evropské měny (FRF, lira, peseta), = tlak na znehodnocení. Spekulanti spekulovali na znehodnocení FRF => odkláněli se k DEM => skutečné znehodnocení FRF (Francie - zvýšení úrokových sazeb, intervence, Německo – v rámci zachování stability udržovala nízkou úrokovou sazbu).

Srpen 1993 – rozšířena OP ± 15% (postrádá prvky systémů pevných devizových kurzů) = snaha odradit spekulanty, zachovat ERM, založit MU.

Díky EMS posílena integrace zbožového a finančního trhu, přibližování hospodářství zemí, přeorientování na politiku stability.

Delorsova zpráva - zpráva skupiny expertů (včetně konkrétních návrhů, jak ve třech etapách dosáhnout cíle jednotné měny ES), vedené předsedou Komise ES Jacquesem Delorsem, z dubna 1989 o nezbytných podmínkách vybudování Hospodářské a měnové unie (HMU) států ES.
- podklad pro jednání ES v Hanoveru (plný název Zpráva hospodářské a měnové unie v zemích ES)
- považována za 3. pokus o vytvoření měnové unie
- stala se závazným dokumentem, který vymezuje jak by měla vypadat, základní organizační principy
- 2 části:
1. zhodnocen vývoj v hospodářské a měnové oblasti a důvody, proč nedošlo k většímu pokroku = některé státy se neúčastnily kursového mechanismu nebo měly výjimky, nedocházelo k dostatečné koordinaci v oblasti fiskálních politik
2. jak by měl proces vypadat dále, specifikováno, že MU by měla být konstituována jako měnová oblast, kde MP bud řízena centrálně a bude používána 1 měna. Aby země mohla vstoupit do MU:
· plná a neodvolatelná směnitelnost
· liberalizován pohyb kapitálu
· zavedení pevných devizových kurzů členských měn bez kursového rozpětí

1.1.1993 – zaveden jednotný vnitřní trh => splněna první a druhá podmínka

K zavedení MU se mělo dospět ve 3 etapách
1. etapa – 1.7.1990 – konec 1993 – mělo dojít k větší koordinaci měnových i fiskálních politik a všechny členské země měly být zapojeny za jednotných pravidel do kursového mechanismu (ale v létě 1993 bylo povoleno širší OP některým zemím),
2. + 3. etapa - popsány povrchně, dořešeny na schůzce v Maastrichtu – 1991 – důvodem schůzky byly i výhrady vůči Delorsově zprávě
Toho, že v Delorsově zprávě bylo uvedeno, že souhlas států s 1. etapou znamená souhlas s dokončením projektu (stěžovala si hlavně GB => OPTING OUT = mohli zůstat mimo a mohli se rozhodnout, jestli vstoupí do MU nebo ne)
Státy přistupující po Maastrichtské dohodě se mohly stát přímo členy MU.
Otázkou bylo, zda vytvoření MU podpoří vývoj hospodářství nebo by mělo být až završením celého integračního procesu. Větší zastání měla druhá varianta.
Na schůzce byla schválena kritéria pro vstup do MU.
Projednány i další věci ohledně smlouvy ES (oblast ZO, soudnictví). Na základě těchto dodatků byl přijat nový název pro ES => EU.
Dohoda byla 7.2.1992 formálně podepsány, v platnost vstoupila 1.11.1993, kdy byla ratifikována parlamenty všech členských států.
3. etapa – 1.1.1994 – vznikla Evropský měnový institut – předchůdce ECB, mělo přispět větší koordinaci měnové politiky národních CB, hlídat a vyhodnocovat plnění konvergenčních kritérií a tím podporovat konvergenční proces, spolupracovat s členskými OB a doporučit vhodnou měnovou strategii, vybrat nejvhodnější pro budoucí společnou MP a navrhnout nástroje MP. Dále v MS variabilně stanoveno datum vstupu do závěrečné etapy – buď 1.1.1997 nebo v průběhu roku 1999, podle úrovně konvergenčního procesu a maastrichtských kritérií.

SKUPINA SVĚTOVÉ BANKY

5 institucí:
· IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj
· IDA – Mezinárodní sdružení pro rozvoj
· IFC – Mezinárodní finanční korporace
· MIGA – Agentura pro poskytování mnohostranných investičních záruk
· ISCID – Mezinárodní centrum pro řešení investičních sporů

SB = IBRD + IDA

IBRD
1946 – zahájení činnosti, Washington, členy jsou členské země IMF (189), založena s IMF v BW, členství naznamená automaticky členství v přidružených institucích, ale je podmínkou pro členství v nich.
Původním cílem (1944) bylo přispívat na poválečnou obnovu válkou zničených ekonomik členských zemí. Po přijetí Marshallova plánu, který převzal tuto roli, přesunula svou činnost do financování rozvoje hospodářství rozvojových zemí.
Od 80. let pomoc směřuje převážně do rozvojových zemí – asi 95% (v 90. létech – VE bloku)

Poskytuje úvěry na konkrétní projekty vládám členských zemí (v určité době především na infrastrukturu – elektřina, doprava... s cílem vytvořit podmínky pro příchod soukr. kap.)
Později část prostředků i na podporu zemědělství, školství, zdravotnictví, konkrétní projekty, které mohly podporovat proexportní zaměření = zaměření na strukturální adaptaci

Část úvěrů je také spojena s privatizací státního sektoru.
Úvěry jsou poskytovány za komerčních podmínek – posouzení návratnosti a efektivnosti investice, jsou poskytovány s variabilní úrokovou mírou, která je o 0,5% vyšší, než za jakou zdroje získala IBRD.

IBRD emituje obligace na mezinárodním kap. trhu x IMF ze svých zdrojů.

Celá členská kvóta se nesplácí, je odvozena od kvóty IMF, reálně splaceno 10% = záruční kapitál.

Úvěrová činnosti nesmí přesáhnout výši ZJ a rezervního fondu. Někdy dochází k navyšování členských kvót => navýšení rezervních fondů (částí), ze zbytku se přispívá do IDA.

Část zdrojů z emise, která není využita na úvěrovou činnost investuje do CP na mezinárodním KT.

Organizace je totožná s organizací IMF:
vrcholný orgán: Sbor guvernérů – zastoupeny všechny země guvernéry CB nebo ministrem financí, schází se 1x ročně

Výkonný sbor: řídí faktickou činnost – 24 členů

IBRD úvěruje projekty => na základě výběrových řízení posílá soukromé investory.


IDA
1960 založena, sídlo ve Washingtonu
hl. cílem je poskytnout velmi výhodné (téměř bezúročné) půjčky vládám nejchudších zemí
hranice je stanovena podle HDP/osobu (11 USD/os.) => pro asi 50 nejchudších
rozdělena na 2 části:
50 nejchudších – symbolický příspěvek v národní měně
vyspělejší země – splácejí příspěvek ve volně směnitelných měnách, dobrovolná výše, opakují se každé 3 roky

Zdrojem pro úvěry je část zisku IBRD + dobrovolné příspěvky.
Bezúročné půjčky, účtován jen manipulační poplatek 0,5% na úhradu admin. nákladů, splatnost 30-40 let s možností odkladu splátek až 10 let

Část úvěrů může vláda chudé země poskytnout soukromému investorovi (rozdíl mezi úroky od investora může použít na úhradu salda PB).


IFC
1956 založena, poskytuje úvěry soukromému a družstevnímu sektoru rozvoj. zemí. Základní kapitál je tvořen členskými vklady, odvozeny od kvót u banky, ZJ ve výši 3 mld. USD. Zdroje získává emisí svých obligací.
Členské země splácejí celou část členské kvóty ve volně směnitelných měnách.
Úvěry poskytují za komerčních podmínek, stanoveny podmínky, jak má projekt vypadat:
minimálně 20 mld. UDS, IFC kryje max. 25% celkových nákladů, celkový podíl korporace max. 100 mld. USD
splatnost 7-12 let
pomáhá restrukturalizace, privatizace a rozvoj KT


MIGA
1988, cílem je podporovat příliv přímých zahraničních investic do rozvojových zemí tím, že poskytuje záruky na neobchodní rizika (jako pojištění), riziko zestátnění investic, válečného konfliktu. Účtuje si pojistné prémie za poskytnutí záruky (na vytváření rezervního fondu na případné škody + administrativní činnost).
ICSID
1966 přijetím Washingtonské úmluvy (úmluva o řešení sporů z investic mezi státy a občany druhých států)
Cílem je podporovat příliv zahraničních investic, zvyšuje počet jistoty pro investory.
Činnost založena na činnosti smírčích soudců – snaží se dosáhnout dohody výhodné pro obě strany, pokud se nedohodnou v rámci smírčího řízení, rozhodne se ve prospěch oprávněného u rozhodčího řízení. Činnost placena poplatky, pokud nestačí, doplácí členské státy na základě členských kvót.

Poskytuje informační činnost, poradenství v oblasti zahraničních investic, práva...

Banka pro mezinárodní platby

1930 – založena, nejstarší instituce v Evropě
Cílem je zkvalitnit nesystematické vztahy mezi CB.
Zakládajícími členy: CB Belgie, Německa, Francie, Itálie, VB, konsorcium Japonských bank, seskupení několika amerických bank.
V průběhu dalších 2 let se přidalo 19 evropských CB => převaha evropských CB. V současnosti jsou členy všechny evropské banky včetně ECB a CB USA, Kanady, Japonska, Austrálie, JAR, Argentiny, Filipín... (celkem 55 členů).
Sídlo má v Basileji, není subjektem švýcarského práva, je osvobozena od placení daní, má veškeré výsady centrálních bank.
ZK 1.500 mil. zlatých franků, který je rozdělen na 600 tisíc akcií po 2.500 francích. Tyto akcie jsou rozděleny mezi členské země.
Splacený kapitál tvoří 20% (300mil. franků). Dalšími zdroji jsou depozita ve volně směnitelných měnách (USD, EUR), zlatě, depozita mají krátkodobou splatnost – max. 1 rok.
Odhaduje se, že spravuje 10% celkových rezerv CB.
Aktiva tvoří CP ve volně směnitelných měnách, úvěry, zlato. Aktiva jsou vysoce likvidní. Většina zisku je přerozdělena ve prospěch rezervních fondů.

Hlavní cíle:
snaha přispívat k rozvoji spolupráce mezi CB a vytvářet příznivé podmínky pro mezinárodní finanční operace. Spolupráce se týká MP, při řízení devizových rezerv, důležitou oblastí je BRaD. Je bankou pro CB, uskutečňuje pro ně operace – nakupuje a prodává zahraniční měny a CP (jak na vlastní účet tak na účet CB), poskytuje úvěry, nakupuje a prodává zlato, je největším obchodníkem se zlatem, přijímá deponované zlato..., eskontuje směnky, šeky, krátkodobé CP, otevírá běžné a termínované účty pro a u CB. Nesmí emitovat CP splatné na požádání, poskytovat úvěry vládám (v rozporu s MP), vládám otevírat účty, nabývat nemovitosti, neprovádí žádné operace pro běžné klienty. Veškeré operace musí dát na vědomí a musí být v souladu s MP CB
vystupuje jako splnomocněnec v mezinárodních finančních operacích a transakcích a při jednáních
jejím prostřednictvím mohou provádět operace i 3 osoby, které tu nemají zastoupení
centrum mezinárodního měnového a ekonomického výzkumu

Konzultační činnost: pravidelné schůzky guvernérů členských CB, řeší případné měnové problémy v oblasti MP, opatření na podporu měny.
Shromažďuje velké množství informací. Vydává přehledy o vývoji světové ekonomiky, měnových systémech. Přehled o těžbě a držbě zlata, bankovních systémech v zemích, PB.

Nejvyšší orgán: Valná hromada
Schází se 1x ročně, schvaluje výroční zprávu, závěrečnou bilanci, rozděluje zisk do fondů

Řídící orgán: Správní rada
Schází se 1x měsíčně, rozhoduje prostou většinou hlasů

Krizovým obdobím v činnosti BIS bylo období 2WW, vydala zlato, které bylo deponováno ČSNB ve prospěch Říšské banky. Na konferenci v BW se uvažovalo o zrušení a rozdělení jejich činností mezi IBRD a IDA. Zachována proto, že plnila funkci regionálního zaměření.

Je to banka nadnárodní, ale svou činností a složením (většina evropských bank) je spíš regionální.

Evropská platební unie

Vznikla ze stejného důvodu jako OEEC, tedy odstranění devizových omezení a zavedení volné směnitelnosti národních měn členských států.
Mezi členskými zeměmi byl mnohostranný clearing, vyrovnávání měsíčních sald v UDS nebo ve zlatě, zemím v deficitu poskytovány úvěry. Zúčtovací operace prováděla BIS.
Činnost skončila v roce 1958 – zavedení vnitřní směnitelnosti většiny členských národních měn.
Na činnost EPU navázala 1958 Evropská měnová dohoda, cílem zavedení vnitřní směnitelnosti v ostatních zemích, kde ještě nebyla

1957 Římskými smlouvami založeno EHS – Německo, Francie, Itálie, BENELUX
1973 – VB, Irsko, Dánsko
1983 – Řecko
1986 – Španělsko, Portugalsko
1995 – Rakousko, Švédsko, Finsko
2004 – ČR, Slovensko, Slovinko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko,
Malta, Kypr

1952 – Evropské společenství uhlí a oceli
1956 – Evropské společenství pro atomovou energii – EUROATOM

1965 – slučovací smlouva => vytvořeny společné orgány pro EHS, ESUO, EUROATOM, 1967 po ratifikacích společný název EVROPSKÁ SPOLEČENSTVÍ

Po ratifikaci Maastrichtských dohod – 1993 - EU

MP nebyla v římských dohodách upravena a zůstávala v kompetenci jednotlivých zemí
Problémy v 60. letech, kdy tlak na devalvaci dolaru vyvolal krize v ostatních zemí (1968 – Francie – zavedla devizová omezení, 1969 devalvoval FRF, revalvovala DEM – protože: při oslabování USD opouštěli investoři USA => investovali do DEM => posilováním marky se ale znehodnocovaly slabší evropské měny => nezbytnost vytvoření MP => vznik myšlenky měnové unie).

1969 na konferenci v Haagu – konkrétní podnět na vytvoření MU

Plán vypracovala skupina pod vedením P. Wernera (Lucemburčan) => Wernerova zpráva. Návrh spočíval v tom, že v průběhu 10 let má být vytvořena hospodářská a měnová unie, předpokládal úplné a neodvolatelné zavedení směnitelnosti měn (bez omezení), to při stabilitě devizových kurzů. Plán předpokládal převedení odpovědnosti za MP na nějaký konkrétní společný orgán. Předpokládal jednotnou politiku v oblasti kapitálu.
Ztroskotal na odporu některých zemí (např. Francie) – považovali za přílišný zásah do suverenity. Nahrazen Rezolucí rady ES z 1971 o etapovitém uskutečňování hosp. a MU. Problém byl v tom, že podle ŘS není rezoluce pro státy závazná.

1971 – mezinárodní měnová krize, zrušení směnitelnosti USD, jednotlivé země opouštěly systém pevných kurzů založený na oscilačním pásmu ± 1%. K uklidnění krize došlo na konci 18.12.1971 – Washingtonské dohody – rozšířeno OP ± 2,25%.

Problém rozšíření pro evropské národní měny, protože byly stále vázány na USD, pokud 1 měna byla na okraji apreciačního a druhá na okraji depreciačního pásma => rozdíl až 9%

ECB se dohodly (1972) intervenovat na devizových trzích, aby se bilaterální kurzy pohybovaly ± 2,25%, ale ne k USD, ale mezi nimi navzájem = systém měnového hada (had v tunelu)

V zemích byl rozdílný hospodářský vývoj (někde více restriktivní, jinde uvolněnější politika) => země nebyly schopny udržet => vystupovali

Propukla krize BW systému, země opouštěly systém měn. hada i BWS a přecházely z pevného kurzu na systém volně pohyblivých devizových kurzů.

13.3.1979 – založen EMS
Považován za druhý okus o vytvoření hospodářské a měnové unie
Členy se postupně stávaly všechny členské země ES, cílem bylo obnovit pevné a stabilní kurzové vztahy mezi národními měnami, což měno přispět k prohloubení ekonomické integrace.
Podstata fungování je založena na existenci:

Typy poskytnutých úvěrů

a) běžné facility
· spadá sem rezervní tranše – může automaticky čerpat členská země do 25% členské kvóty, není vázáno na splnění žádných podmínek (nákup volně směnitelné měny za ekvivalent)
· úvěrová tranše – postupné čerpání 4 po sobě následujících úvěrů po 25% => až 100%, vázané na podmínky, stand-by arangements = provedení opatření, která povedou ke zlepšení PB nebo celkové devizové situace země, např. změna devizového systému.
· rozšířená facilita – k financování ještě vážnějších poruch PB, možnost čerpat až do 160%

b) speciální facility
· doplňková finanční facilita
o na profinancování výrazných nerovnováh v PB
o navazuje na čerpání běžných facilit => politika zvyšování schodku
· kompenzační financování
o pro rozvojové země, které jsou závislé na vývozu určitého zboží, dochází k výkyvům
o do výše 120%, část určena na řešení potravinového problému
· financování nárazníkových zásob
o rozvojové země závislé na exportu komodity -> na trhu spekulace
o překlenutí období, aby nebi závislí na vývozu této suroviny
o až 45%
o např. ropná facilita 1974-6 pro země závislé na dovozu ropy


c) facility pro chudé země
o původně svěřenecký fond a operace v rámci -> poskytuje úvěry nejchudším členským zemím, až 70%, nebyl úročen, jen manipulační poplatek 0,5% p. a.
o facilita podporující růst a redukující zadluženost, využívá 50-60 zemí
o dána pravidla pro využívání úvěrů, zadlužení by nemělo přesáhnout 550% členské kvóty

Lhůty splacení: běžných facilit – 3-5 let
speciálních facilit – až 10 let
facilit pro chudé země – až 10 let

politika MMF v oblasti mezinárodní likvidity

= stav celosvětových devizových rezerv k objemu celosvětového ZO
- na konci 60. let klesl podíl z 60% na 30% (od začátku 50. let), obava z narušení platebního styku a narušení ZO. MMF měl snahu řešit => doplnit devizové rezervy (dominantní postavení USD a zlato). Vztah dolaru a zlata = negativní korelace = růst kurzu USD = pokles ceny zlata => vyrovnává se)
- od 1999 v devizových rezervách EURO => plní funkci vyrovnání místo zlata
- objem zlata v DR zvyšovat nešel, ostatní se do DR dostává přes deficit platební bilance dané země => musel by být deficit PB v USA => dolar se dostává na kapitálový trh a ostatní země mohou nakupovat možné řešení => yaveden9 alternativních jednotek - 1967 - Rio de Janeiro – SDR
- první emise – 1.1.1970, doposud 6 emisí, do oběhu dáno 21,4 mld. SDR, poslední emise 1981 – přes 4 mld. SDR, 1997 projednávána nová emise, ale doposud neproběhla
- SDR = bezhotovostní nadnárodní jednotka, emise rozdělena mezi členské země podle členské kvóty
- SDR jsou jen v držení členských zemí
- v SDR může být splácena kvóta, různé poplatky, platby mezi jednotlivými členskými zeměmi. dále je může používat i 16 institucí
- Používají se k vyrovnání salda PB, země s přebytkem poskytne zemi s deficitem její měnu výměnou za SDR. V případě, že by výměna vedla k tomu, že by byl překročen limit, může zamítnout poskytnutí domácí měny
- země mezi sebou mohou obchodovat (prostřednictvím promptních nebo swapových operací) a získávat tím volně směnitelnou měnu
- operace mezi členy fondu a MMF probíhají také částečně pomocí SDR, 70% SDR drží členské státy, 30% MMF.
- SDR se používají jako mezinárodní zúčtovací jednotka = vyjadřuje rezervní pozici fondu, devizové kurzy, výsledky PB. Od konce 70. let je SDR využívaná jako zúčtovací jednotka i v soukromém sektoru – některé banky mohou přijímat depozita, poskytovat úvěry ... v SDR, konkrétní čerpání úvěru ale probíhá v konkrétní měně
- vyjádření hodnoty: původně ve zlatě – vyjádřena parita SDR = 0,888671 g (= stejná parita jakou měl v té době USD = 35 USD za trojskou unci zlata, 1:1 k USD)
- po zrušení směnitelnosti USD a devalvací (1971 a 1974) přepočítán poměr SDR k USD (SDR větší hodnota než USD)
- 1974 hodnota SDR určována košem měn (košová jednotka), závisí na vývoji devizových kurzů měn obsažených v koši
- původní koš měl 16 měn (1974), které měli největší podíl na MO. V 1978 podíl měn v koši přepočítán, ale pořád 16 měn.
- 1981v koši zastoupeno 5 měn, jejich zastoupení bylo odvozeno od zapojení do MO a jaký podíl měli na devizových rezervách (USD – 39%, DEM – 21%, JPY – 18%, GBP – 11%, FRF – 11%)
- měnová účast v koši = součin procentního podílu a průměrného devizového kurzu za poslední 3 měsíce
- devizový kurz SDR je pak sumou součinu měnové účasti a aktuálního tržního kurzu konkrétní měny, vůči níž jsme tu jednotku chtěli vyjádřit
- od 1999 – v koši 5 měn, ale u DEM a FRF se užíval kurz EUR přepočtený koeficientem národní měny vůči EUR
- od 2002 – 4 měny – EUR (0,41), USD (0,632), JPY (18,4), GBP (0,09)
o ER/USD 1,26 ....
- Kurzy SDR kotovány každých 20 minut od 11 do 18 hod po-pá (washington. času)
- kurz SDR z CZK = 1,47 * 22,58 = 33,2
- úročení jednotky SDR
o původně í=1,5% (1970) – nepůsobilo stimulativně na věřitelské země, od 1974 5%, od 1981 se počítá podobně jako hodnota SDR:
MÚ ER/USD IR Σ
EUR 0,41 * 0,854 * 3,46 = 1,21
JPY 18,4 * 0,005 * 0,33 = 0,03
GBP 0,09 * 1,26 * 4,96 = 0,56
USD 0,632 * 0,68 * 5,00 = 2,17
3,99
stanoveno vždy v pondělí, platí týden
Podíl jednotek nepřesáhl 5% celkových devizových rezerv => původní záměr nenaplněn. Významnou roli v devizových rezervách začali hrát i ostatní měny, kromě USD i EUR, GBP... OD 70. let poklesla potřeba devizových rezerv => po přechodu na volný floating

výzkumně informační a poradenská činnost
- fond disponuje obrovským množstvím údajů za ekonomiky členských zemí a zaměstnává velký počet ekonomických analytiků
- významná je i publikační činnosti => publikuje výroční zprávu, mezinárodní finanční statistiku (ročenky, měsíčníky), statistiku PB

Orgány IMF

Sbor guvernérů – nejvyšší orgán
- zastoupeny všechny členské země ministrem financí nebo guvernérem CB (v ČR zastupuje na jednáních IMF ministr financí, na zasedáních skupiny světové banky guvernér – jejich funkce jsou zastupitelné)
- schází se jednou ročně
- rozhoduje o hlavních otázkách v činnosti fondu – např. změna statutu (cílů), přijímání nových členů, jednotkách SDR, změnách členských kvót

Výkonný sbor
- 24 výkonných ředitelů + generální ředitel
- složení: 8 členů platících největší kvóty má zástupce + Čína + 15 volených členů, kteří zastupují vždy určitou oblast
- hlasování probíhá na principu a. s., každá členská země má 250 základních hlasů a za každých 100.000 jednotek členské kvóty má další hlas

Členem se může stát každá země, která zažádá a shoduje se s principy IMF.

Každá země musí splatit členskou kvótu, jejíž výše závisí na ekonomickém potenciálu (HDP), zapojení do ZO (obrat), výši devizových rezerv.
25% musí splatit v USD nebo jednotkách SDR, zbytek může v národní měně.
Podle výše členské kvóty je dáno hlasovací právo, rozsah úvěrů, které může země od fondu čerpat, objem jednotek SDR (pokud dojde k emisi => rozdělena podle kvót)
Další povinnosti:
- splácet úvěry
- zvolit si a zabezpečovat racionální kursový systém národní měny
- snaha odbourávat devizová omezení a zavést volnou směnitelnost
- snaha odstraňovat poruchy PB
- prosazovat hospodářskou politiku, umožňující stabilní růst ekonomiky při stabilním měnovém vývoji
- informační – o stavu ekonomiky, HDP, cenových indexech, PB, ZO, devizových rezervách, mezinárodních investicích, devizových omezeních, jestliže nějaká uplatňuje, držbě zlata...

Pokud země odmítne spolupráci, fond přestane poskytovat úvěry, může být i vyloučen z IMF.

Výhody členství ve fondu:
- možnost čerpání výhodných úvěrů v případě problémů s deficitem PB
- možnost spolurozhodovat o vývoji mezinárodního měnového systému
- členství v IMF je podmínkou pro členství v IBRD
- možnost využívat poradenství

kursová politika fondu

1. kursová politika fondu
- po 2WW nutnost nastavit systém zabraňující výkyvům => BW měnový systém = pevné devizové kurzy = každá země měla stanovený pevný korz vůči USD, který byl směnitelný za zlato ve slitcích => měny měly zlatou paritu. Členské země měly povinnost udržovat kurz k USD v oscilačním pásmu ± 1%.
- pokud státy chtěly re-/devalvovat měnu o více než 10% =>nutnost konzultovat s IMF
- BW přispěl ke stabilitě kurzů především do 50. let -> silná pozice USD -> stabilní kursový systém
- problémy na přelomu 50. a 60. let -> slábne pozice USC, USA má vnitřní hospodářské problémy + inflace + ztrácejí odbytiště v Evropě a Asii + pokračuje vývoz kapitálu => oslabení USD

Členské země se snažily zabránit devalvaci USD => 1961 ZLATÝ POOL – fond sloužící k intervenování na Londýnském zlatém trhu s cílem zachovat hodnotu zlata

1968 – rozpuštění poolu, zastavení intervenování, zavedení dvojího trhu se zlatem:
- pro oficiální instituce – zachována původní cena (banky) – 35USD/tu
- obchodní trh

1971 – devalvace USD z 35 na 38 USD/tu + zrušení směnitelnosti za zlato

1971 – jednotlivé sáty opouští systém pevných kurzů, devalvují, přechod na systém volně pohyblivých kurzů, v prosinci rozšířeno oscilační pásmo ± 2,25 %

1973 – další devalvace na 42,22 USD/tu

od 1971 dochází postupně k rozpadu BW => přechod na volný floating

1976 – mezinárodní měnová konference na Jamice – umožnila oficiální používání volného floatingu, ve svých stanovách omezila funkci zlata, část funkcí, které zlato plnilo, nahrazeno SDR.

po 1976 – úprava stanov fondu
- po ratifikaci upuštěno od kursové stability
- možnost zvolit si jakýkoliv systém

BW nahrazen Jamajským systémem

Fond se nezabývá kursovou otázkou, řeší jen případné krize.


2. politika v oblasti rušení devizových omezení
- cílem zavádění volné směnitelnosti čl. 8 stanov = taková měna, která nemá žádné omezení při transakcích na běžném účtu PB
- ze cca 190 členských zemí má 60% volnou směnitelnost


3. úvěrová politika
- cílem poskytovat výhodné úvěry členským zemím, když se dostanou do problému s deficity PB
- má přispět k plynulejšímu mezinárodnímu platebnímu styku, čímž se má přispět ke stabilnímu vývoji devizových kurzů

Úvěrovou pomoc poskytuje ze svých vlastních zdrojů:
- vnesené členské příspěvky – množství kvót se zvyšuje, dochází k přijímání nových členů (300 mld. USD)
- emitované jednotky SDR – připisovány na účet členských států podle kvót
- všeobecná dohoda o zápůjčce (GAB) – dříve; 11 nejvyspělejších zemí se dohodlo, že v případě potřeby půjčí fondu až 17 mld. SDR; později Nová dohoda o zápůjčce (NAB) – zvýšení na 46 mld. USD
- bilaterální smlouvy MMF se členskými státy
- zlato, které drží fond z dřívějších splátek kvót ve zlatě

Poskytování:
- formou swapových operací, buď s SDR nebo národní měnou dlužnické země
- země poskytne své jednotky SDR, MMF poskytne volně směnitelnou měnu
- při splácení se jí vrací SDR
- pokud nemá => domácí => nemění se rozsah úvěrových zdrojů fondu, jen jeho struktura

Typy poskytnutých úvěrů:

MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (IMF)

MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND (IMF)
červenec 1944 – uzavřena dohoda
prosinec 1945 – vystoupila v platnost
březen 1947 – oficiálně začíná IMF fungovat

Sídlo: Washington

IMF je samostatná autonomní organizace, je na základě zvláštních dohod přičleněna k OSN.
IMF je rozhodující místo pro projednávání měnově-finančních otázek, centrum mnohostranného platebního styku, přední regulátor dluhového problému rozvojových zemí.

Cíle:
Při vzniku:
- snaha přispět k zavedení kurzového systému, zabraňujícímu prudkým výkyvům devizového kurzu, přispět k udržení stability (=podpora obchodu,...)
- pomoci členským státům k posupnému odbourávání devizových omezení a zavádění směnitelnosti měn
- poskytování devizových úvěrů s cílem vyrovnat potíže s deficity PB členských zemí
- vzájemná spolupráce a konzultace v měnových otázkách

Postupným vývojem na devizových trzích IMF upravuje svoje cíle:
- politika v oblasti mezinárodní likvidity = zavedení jednotek SDR (po rozpadu BW – 1971)
- regulace rostoucího dluhového problému rozvojových zemí
- výzkumně-informační a poradenská činnost

Členění institucí

měnový charakter – MMF
bankovní (finanční) charakter – skupina Světové banky (IBRD a IDA)
Evropská měnová unie a jí předcházející Evropský měnový systém

V rámci EMU vznikl Evropský institut, nyní ECB.

Z hlediska teritoriálního:
regionální – v rámci EU
nadregionální – MMF, BIS, IBRD

BIS sdružuje CB z celého světa, převažují ale evropské.

První formy měnové spolupráce na konci 19. století měly podobu dohod a unií mezi státy:
Latinská mincovní unie (1865) – Francie, Belgie, Švýcarsko, Itálie
- snaha o udržení měnového bimetalismu (proti zlatému standardu)
- funkci měnového kovu mělo plnit zlato i stříbro v poměru 1:15,5
- 1878 – rozpad, ražba stříbrných mincí zastavena, proto byl tlak na znehodnocení stříbra => docházelo k odlivu zlatých mincí => vyměňovány

Skandinávská mincovní unie (1872)
- usilovali o přechod na standart zlaté mince
- dochází postupně v Evropě i USA k přechodu na standard zlaté mince = měn. systém, kde:
o jsou raženy jen zlaté mince
o další typy peněz (bank, státu) jsou směnitelné za zlato
o volný dovoz a vývoz zlata
- Výhody:
o automatická regulace množství peněz v oběhu
o tlak na vyrovnanost platební bilance
- fungoval do WW1, kdy byla ukončena ražba zlatých mincí a směnitelnost (státy tiskly peníze na financování bojů => neudržela se směnitelnost => hyperinflace, hosp. převrat

Po válce snaha o zavedení zlatého standardu.
Konference 1920 – Brusel, Haag, Janov... => zavádění modifikovaných zlatých standardů:
standard zlatého slitku – bankovky znovu směnitelní za zlato pouze ve slitcích, kdy minimální hmotnost slitku = 12 kg => směnitelné jen pro banky, např. USD, GBP (1925), FRF (1928)
standard zlaté devizy – měna směnitelná za USD, GBP nebo FRF a prostřednictvím těchto směnitelné za zlato

Na počátku 30 let – krize, měny s charakterem standardu silnější,. Vlivem krize státy od zlatého standardu ustupují. I v USA – zlatý standard v původní podobě do 1933 (zlaté mince).
1934 devalvace dolaru => přechod na standard zlatého slitku.
Poslední snaha o udržení zlatého standardu v hospodářské krizi => dohoda o vytvoření zlatého bloku: Belgie, Holandsko, Francie, Švýcarsko, Itálie
Členové vyjadřovali paritu měn ve zlatě, udržovali kurzy. 1936 – rozpad.

Negativní důsledky:
vytvořil se prostor pro zásahy státu do svých peněžních oběhů
státy zavádí devizové omezení, tykající se nákupů a prodejů zahraničních měn a zlata a vyrovnávání pohledávek
pokles důvěryhodnosti v národní měny => využívání clearingových forem platebního styku. Pohledávky a závazky se vyrovnávají v nejdůležitějších měnách => vytváření měnových uskupení kolem měn: librový, dolarový...

Pro bloky charakteristické:
státy udržují pevný kurz měn jednotlivých států vůči hlavní měně, drží v těchto měnách většinu rezerv, ke kompenzaci pohledávek a závazků dochází v těchto měnách.
Problém: státy, které se soustředily na nějakou měnu se uzavíraly sami do sebe => negativní opatření mezi jednotlivými bloky
=> vytvoření trojstranných dohod: Francie + USA + Británie => o odbourání negativních jevů z minulosti, dohody o vzájemné konzultaci devalvací měn.

Ve 2. světové válce dochází k rozpadu již tak špatných vztahů a dohod. 1944 spojenci řeší otázku budoucího uspořádání vztahů.

1.-22.7.1944 – měn. konference v Bretton Woods => o budoucím uspoř. 34 států => 2 návrhy:

ZKOUMÁNÍ PRAVOSTI PENĚZ

Důležité pro rozpoznání padělků je:
znalost techniky peněz
porovnání s pravými penězi
praxe
využití odborných pracovišť

Všechny padělky jsou rozpoznatelné metodou hmatu, zraku nebo přístroji.

Základní principy bankovek jsou liniový tisk, totožnost platidel stejného vzoru a tvaru, individuálnost čísel a série, použití různé tiskové techniky.

Bankovní papír
Pevný, pružný (nároky oběhu), vrstva vláken (bavlna, len, konopí) spojených vzájemně pojidly a klížidly (glukóza, pryskyřice). Síla 0,07-0,13 mm, důležitá je gramáž = hmotnost 1 m2 v gramech. Papír je nejhmotnější část bankovky, při jeho válcování jsou tvořeny základní ochranné prvky (proužky, vodotisk, vlákna, konfety).

Padělatelé fixují papír celulózový vosky a lepidly, papír je hladký, někdy i mastný.

Vodotisk
vzniká ve fázi výroby papíru:
pozitivní průběžný ornamentální
negativní lokalizovaný figurální
kombinovaný

Vodotisku je docíleno tenčí nebo silnější vrstvou papíru při výrobě, válcování, opotřebováním bankovek se vodotisk poškozuje.

Padělatelé napodobují promašťováním papíru, slisováním, kresbou bílou barvou.

Ochranná vlákna
Rozšířená a účinná, barevná, lisují se do papíru, někdy okem neviditelná, rostlinná, živočišná, umělá.
Padělatelé vlákna tisknou, kreslí, lepí...

Konfety
Tělíska oblého tvaru z papíru nebo umělé hmoty rozeseté po celé ploše papíru, zalisované. Obdobné padělání jako u vláken.

Ochranný proužek
kov nebo plast, případný popis textem, vlisovaný do papíru, jeví se jako linka. Padělá se tiskem nebo lepením mezi dva papíry, ověřit pravost je možno lehkým vypreparováním.

Sklopné efekty
Změna barvy při různém úhlu

Tiskové techniky
tisk z výšky (knihtisk)
tisk z plochy (ofset)
tisk z hloubky (hlubotisk)

U většiny bankovek jsou použity všechny 3 druhy tisku.

Barvy jsou řídké (knihtisk a ofset), husté pasty (hlubotisk), neviditelné (pouze pod UV lampou – luminiscence) a s magnetickými vlastnostmi (USD železo, detektor)

Na bankovkách zásadně liniový tisk, obrazce složeny z individuálně vedených linií, nikde není souvislý povrch barvy.

Autotypie
využívají padělatelé, přenášení obrazců pomocí bodů (noviny), nikdy se nepoužívá u tisku bankovek

Giloš
husté geometrické linie vytvářející obrazce (růžice), ochranné a dekorativní prvky, pozitivní nebo negativní

Iris
linie postupně přecházejí z jedné barvy do druhé

Kolorující hlubotisk
v hlavním obrazci více hlubotiskových barev, důležité porovnat s pravou bankovkou, padělatelé barvy vypouštějí

Soutisk obrazců
tisk části obrazce na obou stranách bankovky, přený obraz viditelný pouze proti světlu


Číslování bankovek
nikdy se neopakuje číslo bankovky ani série
tisk čísla je samostatná operace (evidence, možné kódování)
charakteristické tvary čísel pro bankovku

u znovu vytisknutých bankovek se k původnímu číslu přidává *

LEGALIZACE VÝNOSŮ Z TRESTNÉ ČINNOSTI

Výnos z trestné činnosti – jakákoliv výhoda z jednání, které vykazuje znaky trestného činu
Obchod – jednání směřující k pohybu peněz nebo přesun majetku (nebo je vyvolává) kromě plnění povinností stanovených zákonem nebo rozhodnutím státního orgánu
Podezřelý obchod – prováděný za okolností vyvolávajících podezření ze snahy o legalizaci výnosů z TČ, zastření nezákonného původu peněz, zákon č. 61/96

Proces legalizace
Jednání sledující zastření původu peněz
- přeměna nebo převod majetku vědomě pocházejícího z trestné činnosti
- sdružení osob za účelem páchání trestných činů

Uložení hotovosti (placement)
fyzický vstup velkých objemů hotovosti do finančního systému s cílem přeměnit jejich pohyb na bezhotovostní (vklady, pojištění...)

Vrstvení
Vytvoření značného množství nepřehledných finančních transakcí za účelem oddělení nezákonných peněz od jejich zdroje

Integrace
Nezákonné peníze začleněny ve FS a budí dojem původu z běžné obchodní činnosti

Prevence legalizace výnosů z trestné činnosti

zákon č. 61/1996 – opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti (znám jako zákon „proti praní špinavých peněz“), stanovuje povinnosti k zajištění prevence a postupu při podezření ze zneužití banky v této oblasti

1. Identifikace účastníků obchodu (poznej svého klienta)
- podle zákona se rozumí:
FO – ověření jména, příjmení, rodné číslo, trvalý pobyt, IČ, pas
PO – obchodní název, sídlo, IČ, identifikace jednající oprávněné osoby

2. Rozpoznání podezřelého obchodu
Banka vychází ze zkušenosti s klientem, rozsahu a četnosti operací, způsobu operací vzhledem k postavení a podnikatelské činnosti klienta:
- nejasnosti identifikace klienta
- nepravdivé, protichůdné informace
- snaha o minimální kontakty klienta s bankou při jednání
- časté zakládání a rušení účtů
- náhlá aktivita pasivních účtů
- obraty neodpovídající rozsahu činnosti
- snaha o rychlé provedení obchodů
- nejasné zdroje splátek úvěrů
- úhrady koupě CP hotově nebo převod z rizikových zemí
- převody do nebo ze zemí off-shore

3. Rizikové instituce a činnosti
směnárny, realitní kanceláře, makléři, kasina, herny, starožitnosti, obchody s auty, hotovostní operace, podezřelé osoby z terorismu


4. Oznámení podezřelého obchodu
Přejímá Finanční analytický útvar MF
- operace vykazující znaky podezřelých obchodů a budou bankou provedeny se oznamují do 5 kalendářních dnů po provedení
- podezřelé obchody banky pozastavují nebo nerealizují (banka má 24 hodin, FAÚ MF na 72 hod, případně obchod pozastaví)

Případné škody klientovi banka a MF uhradí.

BUDOUCNOST CB A BANKOVNÍHO DOHLEDU

Kritika existence a činnosti CB se projevuje v oblastech:
· emisní monopol je spojen s vynucenou kupní silou peněz stanovenou CB a její MP
· CB je „státní institucí“, vždy částečně samostatnosti nic neřeší
· CB je příliš opatrná při řešení krizí bank, přežívají i neefektivní banky, nutí zdravé banky pomáhat jiným bankám, tedy narušování trhu
· CB nezabránily měnovým a bankovním krizím
· peníze nemají vnitřní hodnotu, systém je náchylný k inflaci

Obhajoba CB
· emisi bezhotovostních peněz provádějí oba stupně bankovnictví, ve větší míře OB, jejich větší vliv na kupní sílu peněz, MP CB má nepřímý vliv
· existence jedné měny v oblasti je výhodnější než více měn různých bank
· CB provádějí převážně nezávislou MP, jsou limitovány ve vztahu ke státu (úvěry, odkupy CP)
· CB zabránily mnoha bankovním krizím nebo je zmírnily
· MP CB mírní ve většině zemí inflaci

Emise hotovostních peněz neovlivňuje množství peněz v oběhu (jde o nahrazení bezhotovostních peněz hotovostními)

Budoucnost BD:
· BD bude ovlivňován globalizací bank a finančních trhů, patrně bude prioritně zaměřen na ochranu bankovního systému (především systémového rizika) přednostně před ochranou jedné banky
· můžeme očekávat rozšiřování „globálních pravidel“ činnosti bank a zvýšení úlohy auditorských firem
· koordinace a spolupráce BD v zemích EU, světovém měřítku vlivem BIS a Basilejského výboru bankovního dohledu
· v oblasti věřitele poslední instance může dojít k posunu větší angažovanosti státu
· postupné předávání částí pravomocí CB v oblasti dohledu jiným institucím
· dohled nad bankami se může stávat součástí dohledu nad všemi finančními institucemi
· investoři budou vyžadovat stále přesnější informace o bankách, změny IS, finanční informační otevřenost (financial disclosure)

BRaD v ČR

BRaD po 1990
nahrazen jednostupňový bankovní systém dvoustupňovým, do bankovního sektoru mohou vstupovat podnikatelské subjekty (získání bankovní licence).

Nový pohled na bankovní dohled – 1992, pravidla posouzení žádosti působit jako banka, podmínky pro bankovní činnost (zákony 12/1992, 21/1992)

Vznik CB – ČNB – 1.1.1993, znamená vytvoření specializovaného útvaru BRaD (zákon 6/93)

Bankovní sektor je charakteristický nárůstem bankovních subjektů, závažných problému, nízká kvalitqa dohledu, nekvalitní aktiva, nedostatečná příprava bank na privatizaci podniků, nezodpovědnost managementu bank, podvody financovaných podnikatelských subjektů, asymetrie informací bank.

1994-1997 rozvojové období pro fungování BRaD, trvá nekvalitní zejména úvěrový proces OB a podezření z nekalých praktik managementu bank.

Zásadní proces změny kvality bankovního dohledu můžeme označit léta 1998-2003 v souvislosti s harmonizací pravidel se zeměmi EU a privatizací velkých OB:
- ovlivnění činnosti bank novými vlastníky
- posouzení bankovního sektoru ze strany EU prostřednictvím MMF (2001), FSAP, rozhodující riziko úvěrové, pokrok v dohledu bank, příznivý dopad privatizace
- novela zákona o ČNB 1.1.2001 a zákona o bankách 1.5.2002, soulad s EU, licenční řízení, konsolidovaný základ dohledu

Vývoj počtu bank v ČR

Celkem
České
Zahraniční
1990
9
9
0
1995
55
32
23
2000
40
14
26
2005
36
9
27

ČNB dohlíží na OB, pobočky zahraničních bank, společnosti, jejich součástí je banka.

Využívá možnosti stanovení opatření k nápravě nedostatků, ukončení činnosti bank, stanovení pokut do 1 mil. CZK.





Výbor pro finanční trh
2006 zásadní změny v dohledu, vytvoření jedné instituce pro dohled nad finančními institucemi pod hlavičkou ČNB.

Jednací řád:
· Výbor je poradní orgán bankovní rady ČNB.
· Výbor má 7 členů, předseda, místopředseda, člen volený rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny, člen z bankovní rady ČNB, 2 členové z MF jmenovaní ministrem financí, finanční arbitr ČR.
· Mlčenlivosti člena výboru může zbavit pouze guvernér ČNB z důvodu veřejného zájmu.
· Výbor projednává strategii, koncepci dohledu nad finančním trhem, trendy, systémové otázky trhu a dohledu.
· výbor předkládá stanoviska a doporučení bankovní radě ČNB, předseda je oprávněn se zúčastnit jednání bankovní rady.
· Zprávu o výkonu dohledu předkládá guvernér ČNB předsedovy výboru do konce května.
· Guvernér ČNB a ministr financí mají oprávnění účasti na jednání Výboru.
· Tajemníkem výboru je zaměstnanec ČNB určený bankovní radou – organizace a zápisy jednání Výboru.
· Jednání Výboru řídí předseda, usnášet se je způsobilý při přítomnosti nadpoloviční většiny členů.

DEVIZOVÝ DOHLED ČNB

Účelem devizové regulace je ochrana platební bilance státu a devizového hospodářství.

Pravomoci v devizovém hospodářství:
· stanovení režimu kurzu české měny k cizím měnám po dohodě s vládou (nyní v ČR floating bez limitu – od 1997)
· vyhlašuje kurz české měny k cizím měnám
· stanovuje cenu zlata v bankovních operacích (nyní asi 200 Kč/gram)
· spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích
· obchoduje se zlatem a devizovými hodnotami s bankami
· vydává CP znějící na cizí měnu
· vydává devizové licence bankám, směnárnám, kasinům...


Devizové orgány: MF a ČNB
Devizová místa (obchodují): banky s devizovou licencí
osoby s licencí pro devizové obchody
osoby s koncesí pro směnárny
osoby s jednotnou licencí v rámci EU

Nabývání devizových prostředků za CZK a obráceně je pro tuzemce a cizozemce neomezeno.

Platné devizové předpisy:
devizový zákon 219/1995 – práva a povinnosti ČNB
vyhláška ČNB č. 434/2002 – udělení devizový licence, podmínky dohledu obchodů, nakládání s padělky deviz
vyhláška ČNB č. 183/2002 – úhrady devizových míst vůči cizozemcům
vyhláška ČNB č. 34/2003 – rozsah a způsob oznamovací povinnosti podle devizového zákona (investice, úhrady nad 1 mil. CZK)

PROCES SLUČOVÁNÍ BANKOVNÍCH A NEBANKOVNÍCH ÚVĚROVÝCH REGISTRŮ V ČR

Úvěrové riziko
Před poskytnutím úvěru banka zjišťuje:
· podnikatelský záměr
· finanční analýza
· zajištění úvěru – nemovitý majetek, movitý majetek, ručení 3 osobou, směnečné ručení
· bonita klienta – současná x historie

Současné trendy bankovnictví ovlivňují procesy:
· globalizace
· fúze a akvizice bank
· internacionalizace
· prorůstání bankovních a nebankovních institucí
· nutnost omezování rizik, zejména rizika úvěrového

Slučování bankovních (BRKI) a nebankovních (NRKI) úvěrových registrů.

ČNB – Centrální registr úvěrů (CRÚ) – eviduje PO a FO podnikatele
- účastníci jsou OB v ČR a ČNB
- součinnost s Bankovní asociací

Czech Banking Credit Bureau (CBCB) Praha
- vede závazky klientů z leasingu a půjček postupně i spotřebních půjček a info o bonitě
- využívají OB a finanční instituce
- splňuje požadavky Úřadu pro ochranu osobních údajů


ČNB – CRÚ CBCB


OB leasing spotřební půjčky


Ukládání do bankovních registrů je v souladu se zákonem o bankách 21/92 sb. U nebankovních registrů nutný souhlas klienta (možno začlenit do smlouvy).

Pozitiva nejenom ze strany FI, pro bezproblémové klienty rychlé, levnější uzavření obchodu a větší nabídka produktů. Využívání registrů je světový trend zemí s vyspělým trhem, nutný pro harmonizaci a oblast dohledu.

OBCHODNÍ BANKY, BANKOVNÍ SYSTÉM, RAD V USA, JAPONSKU, KANADĚ, ŠVÝCARSKU

Spojené státy americké

První CB First bank of US (1791-1811), kapitál 10 mil. USD, 20% akcií vlastí stát, zbytek soukromý kapitál.
Další CB Second bank of US (1816-1836), stejná skladba kapitálu.

Zákon o systému centrálního bankovnictví (1913), vzniká FED, trvá do současnosti.

FED:
- výbor guvernérů ve Washingtonu – 7 členů, jmenuje prezident, schvaluje Kongres
- Regionální Federální rezervní banky (12) – NY, Atlanta, Boston, Chicago, Cleveland, Dallas, Kansas City, Mineapolis, Philadelpia, Richmond, San Francisco, St. Louis
- 25 poboček Fed. rezervních bank a členské banky FED

Výbor guvernéru ve Washingtonu určuje měnovou politiku, diskontní sazby, PMR, pravidla RaD, pravidla ochrany klientů.

Federální rezervní banky jsou CB v příslušných měnových oblastech.
Jsou a. s. ve vlastnictví členských bank FED, mají právo stanovit rozdílné diskontní sazby, v praxi jsou však jednotní.
Přijímají vklady od bank, poskytují jim úvěry, emitují bankovky, provádějí část mezinárodního clearingu, spravují státní dluh.

V čele výbor ředitelů: 9 členů, 3 z bankovní sféry, 6 zástupců veřejnosti (3 jmenují členské banky, 3 Výbor guvernérů). V čele jejich poboček stojí Výbor ředitelů (5-7 členů).

Členské banky FED jsou všeobecné národní banky, mohou být i státní banky. Mohou čerpat diskontní úvěry, povinné pojištění vkladů u Federální korporace pojištění vkladů (1934).

Druhý stupeň bankovního systému:
Dualita – existence národních a státních bank
Unitární bankovnictví – existují OB s malým počtem poboček vlivem dlouhodobého právního omezení otevírání poboček ve státech mimo vydanou licenci (do 1997), nyní omezenou pouze vlivem tendencí snižování nákladů a elektronického bankovnictví.
Oddělení bankovnictví – specializace bank, důsledek krize 1929-33, od 1934 odděleno

RaD OB
Nejvýznamnější je činnost FED a Federální korporace pojištění vkladů (dohled na místě). FED dohlíží na bankovní holdingové společnosti, obě instituce společně na státní banky, členy FED a zahraniční banky. Státní banky nečleny FED dohlíží Federální korporace poj. vkladů samostatně.

State banking Authorities působí v každém americkém státě, podílí se na dohledu státních bank. Nationa Credit Union Administration dohlíží speciálně na úvěrová družstva.

FED nese odpovědnost za integritu mezibankovního zúčtování, provádí FED a další 3 soukromé systémy.
Úvěrovou pomoc bankám provádí Federální korporace pojištění vkladů.

JAPONSKO

CB Nippon Ginko, a. s. (1882), pod vlivem ministerstva financí od založení banky císařem (55% stát, 45% FO). CB reaguje na nutné požadavky vlády, v čele guvernér a Bank. rada (9).

Samostatná MP, hlavní cíle: cenová stabilita, ekonomický růst, zaměstnanost, rovnováha PB. Postupně ustoupeno od přímých nástrojů, limitů úvěrů a úroků, PMR do 1,2%.

RaD je převážně v kompetenci MF, dohlíží rovněž na CB.

Druhý stupeň bankovnictví:
oddělení obchodních a investičních bank, vliv USA po porážce Japonska ve 2WW.
OB – městské, regionální, zahraniční, specializované úvěrové a spořitelní.

Největší banky: Bank of Tokio (24 MLD. USD – VK), Sumitomo bank (16 mld. USD), Fuji Bank (16 MLD.). Investují do CP prostřednictvím jiných společností (odděl. bankovnictví).

90. léta – bankovní krize, úpadky Hyogo Bank, Hokkaido Takushoku Bank,... i investičních společností, vlivem špatných úvěrů do asijských zemí a propadu CP.

Od 1998 snahy o bankovní reformy, postupná deregulace bankovního sektoru, snížení bariér mezi obchodním a investičním bankovnictvím.

KANADA a ŠVÝCARSKO

Kanada

CB Bank of Canada (1935), od 1938 znárodněna (guvernér + Výbor ředitelů – 15 členů). Konzultují kroky s MF, silná podřízenost vládě, MP prováděna cílováním inflace (od 90. let).

BRaD provádí úřad MF – Office of the Superintendent of Fin. Institutions (1987) pro banky, pojišťovny a další finanční instituce.

Druhý stupeň bankovnictví – univerzální banky bez bariér mezi 0 a 1 bankov.

BS je stabilní bez krizí, největší banky Royal Bank of Canada (7mld. USD), Bank of Montreal (5 mld.).


Švýcarsko

CB Schweizerische Nationalbank (1907) v Bernu, akcionáři jsou kantonální banky, průmyslové korporace a soukromé osoby (37%). Prezident a Bankovní rada, 40 členů, výkonný orgán Výbor guvernérů (3 členové).

CB nezávislá na vládě a parlamentu, cílem MP je nízká míra inflace a nezaměstnanosti. MP využívá měnové báze, hlavní nástroje jsou diskontní nástroje a devizové operace (nákup a prodej za domácí měnu).

BRaD vykonává Federální bankovní komise nezávislá na vládě, úloha CB je minimální. Systém „autoregulace“ bank vykonává kartel švýcarských bank (1837), chrání zájmy bank, členy jsou velké univerzální banky na které dohlíží.
Union Bank of Sw. (16 mld. UDS), Credit Suisse (12 mld.)...
Kantonální, regionální, spořitelní banky, 150 zahraničních bank, největší hustota bank na světě.

HARMONIZACE BANKOVNÍCH PRAVIDEL V ZEMÍCH EU

EU vznikla zavedením jednotného trhu 1.1.1993. Harmonizování bankovních pravidel započala postupně přijetím příslušných direktiv před jejím vznikem.

1. bankovní koordinační direktiva - 1977
vymezení požadavků a podmínek pro poskytování licencí bank a zapracování do zákonů příslušné země.

Direktiva o konsolidovaném dohledu – 1983
Základ k dohledu na konsolidované bázi, koordinace informací o dohledu u zahraničně působících bank.
První úprava základní otázky, kdo má dohled vykonávat, tj. princip domovské a hostitelské země. Postupné prosazení kombinace obou přístupů (i později EU), tedy dodržování pravidel obou zemí.

Direktiva o bankovních účtech – 1986
Standardizace bankovního účetnictví, výkaznictví, úprava vah rizikovosti aktivních obchodů, sladění limitů pojištění depozit.

Direktiva a liberalizace kapitálu – 1988
Souvisí se zákonem o jedné Evropě (1985) k odstranění bariér pro přechod na jednotný trh. Direktiva se netýká jen bankovnictví, odstraňuje všechna devizová omezení pro volný pohyb.

Druhá bankovní koordinační direktiva – 1989
Platí od 1.1.1993, princip společného pasu, banka s licencí domovské země může provádět bankovní operace v rámci EU. BRaD provádí domovská země při dodržování pravidel země působení.

Novela první a druhé direktivy – 1995
Upravuje podmínky vydávání licencí a obezřetného dohledu bank, kapitálového trhu, pojišťoven, potvrzuje zásadu společného pasu.
Mezi důležité dokumenty patří Depozit Guarantee Schemes Regulation – 1994 – doporučuje systém pojištění vkladů.

JEDNOTNÁ BANKOVNÍ LICENCE V EU

- vstupem ČR do EU platí ustanovení o jednotné licenci
- platí pro zahraniční banky působící v ČR i pro banky s licencí vydanou v ČR na území státu EU (povinnost informace v domovské i hostitelské zemi orgánu dohledu)
- bankovní subjekty podléhají regulaci a dohledu země se sídlem mateřské banky (ČNB jako hostitelský orgán dohledu dohlíží na likviditu a povinnosti bank podle zákona o bankách 21/92, 126/2002
- vklady klientů u poboček zahraničních bank jsou pojištěny v systému domovského státu s možností pojištění Fondem pojištění vkladů v ČR (o systému pojištění má banky povinnost informovat klienty)
- jednotné licence mohou využít banky i další finanční instituce, pokud jsou svázány s bankou )leasing, investiční služby), hlavní podmínkou je 90% vlastnictví bankou a ručení bankou za závazky se souhlasem domovského orgánu dohledu
- banky a oprávněné finanční instituce mohou podnikat na území jiného státu EU formou založení pobočky nebo „přes hranici“ bez pobočky (nesoustavná činnost)
- spolupráce mezi ČNB a regulátory v zemích EU umožňuje výměnu informací pro provádění dohledu a provádění vzájemného dohledu podle dohod regulátorů
- povinnost domovského orgánu dohledu informovat orgán hostitelského dohledu o řízeních proti bankovním institucím (odebrání licence, konkurz...)

Povinnosti zahraničních bank působících v ČR
- vytvořit systém vyřizování stížností
- podávat informace o klientech institucím (soudům...)
- stanovit režim opravných účtování
- dodržovat pravidla likvidity
- respektovat pravidla MP
- vykazovací povinnost pro ČNB
- dodržovaní dalších norem


Zahraniční banky působící v ČR mohou:
- připojistit vklady
- využívat mezibankovní informace
- využívat platební systém v ČR (CC ČNB)

ČNB provádí dohled nad zahraničními bankami v režimu jednotné licence v oblasti likvidity a platební schopnosti, konsolidovaného dohledu, účetnictví, vnitřní kontroly, praní špinavých peněz.

Spolupracuje s orgány dohledu států EU při porušování zákona o bankách , požaduje sjednání nápravy, příp. ukončení činnosti v ČR, ČNB není oprávněna měnit rozsah licence (nevydala ji).

RaD MEZINÁRODNĚ PŮSOBÍCÍCH BANK A BANKOVNÍCH HOLDINGOVÝCH SPOLEČNOSTÍ

Internacionalizace a globalizace finančních a bankovních aktivit, srůstání bank s nebankovními institucemi (známé mezinárodní banky IBRD, EBRD, BIS, EIB), holdingy s jednou nebo více bankami.

Motivy: mimo vlastní činnosti i snaha obcházení pravidel RaD v jiných zemích, daňové výhody, omezení kapitálových požadavků a PMR, neprůhlednost transakcí.
Banky bez licence mezinárodní elektronická finanční centra jsou problém pro dohled (možnost špinavých peněz)

Basilejský výbor bankovního dohledu zaslal členským zemím MMF základní principy dohledu mezinárodně působících institucí (1992) – nad mezinárodní bankovní skupinou vykonává dohled domovská země na konsolidovaném základě, vztahuje se na veškeré operace na světě...

BRaD je spojena v mezinárodním měřítku s riziky:
- zpoždění kroků k nápravě vlivem nekoordinovanosti a neinformovanosti institucí dohledu
- střet zájmů mezi zeměmi domovskou a hostitelskou vlivem prestiže banky nebo disciplínou banky
- tzv. dvojí pohod, vlivem výpočetní techniky možnost velmi rychlého přesunu aktiv mezi složkami holdingu a splnění tak kapitálové přiměřenosti
- tlak na plné využití holdingu, podmiňování výhodných služeb klientům poskytnutím jiných služeb.

Konkurence v nedbalosti: instituce dohledu omezují dohled na svém území a nevytvářejí tlak na přechod finančních aktivit do jiných zemí (/je zde registrovaná)
- výskyt v méně vyspělých zemích, možnost praní špinavých penz..., tzv. off-shore centra

Konkurence v přísnosti: čím tvrdší RaD v zemi na bankovní systém, tím větší zájem investorů o banku a její služby.

Věřitel poslední instance

Pomoc od věřitele poslední instance (v ČR – ČNB) představuje mechanismus získávání chybějících prostředků pro banky.
Nedostatek likvidity řeší banka úvěrem od CB až po vyčerpání jiných možností od ostatních bank, státu, prodej aktiv...
Důvodem pomoci je možnost narušen BS vlivem efektu domina – systémové riziko („to large to fail“)

Při pomoci CB je sledováno:
- nebezpečí systémového rizika
- náklady na záchranu
- likvidita a solventnost
- důvody problémů

V zásadě CB pomůže bance dočasně nelikvidní, ale ne nesolventní. Banka musí mít schopnost úhrady úvěru od CB (úvěry diskontní, lombardní, na PMR, nouzový úvěr).

Pomoc CB je obvykle použita na úhradu závazků jiným bankám nebo výplatu vkladů, obojí ohrožuje měnovou politiku – emise peněz (multiplikace).

Kromě úvěrů může CB pomocí záruk za vklady, poskytnutím prostředků bance ji přebírající, nabídnout banku k prodeji.

ECB A BANKOVNÍ DOHLED

ECB – nezávislá nadnárodní měnová instituce – 1.1.1999 (začalo se používat EURO v bezhotovostním platebním styku, v hotovosti o 2 roky později), sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem, v čele Bankovní rada složená z guvernérů členských zemí. Hlavním cílem měnové politiky je cenová stabilita (opatření proti inflaci), využívá hlavně nástroje operace na volném trhu a diskontní nástroje.

ECB + národní CB zemí EU = Evropský systém centrálních bank (ESCB). Tento systém funguje jako běžná CB, označuje se jako EUROFED (podle Federálního rez. systému USA).


Bankovní dohled ECB
BRaD vykonávají v současnosti v rámci ESCB národní CB nebo pověřené instituce členských zemí EU na principu domácí země (na rozdíl od USA). ECB se bude angažovat v oblasti multinacionálních bankovních holdingů.

Jistým problémem zůstává postavení věřitele poslední instance. ECB by měla převzít tuto funkci jako emitent peněz do oběhu (měnová unie), úvěrová pomoc obchodním bankám znamená emisi peněz do oběhu.


Měnová politika ECB

ECB řídí jednotnou měnovou politiky eurosystému, tj. politiku ECB a národních CB. Hlavním cílem je cenová stabilita – meziroční nárůst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HIPC, pod 2% mimo krátkodobé výkyvy), je složen z 62% cen zboží a 38% cen služeb.

ECB uplatňuje systém dvou pilířů při provádění MP:
I. pilíř: vazba mezi cenovou úrovní a množství peněž v ekonomice s využitím měnových agregátů M3 – orientačně stanovená hodnota ročního růstu kolem 4,5%, tvořen strukturou přírůstku reálného HDP + přírůstku inflace změnou rychlosti oběhu.
II. pilíř: analýza dalších ekonomických a finančních jevů ovlivňujících vývoj cen:
- účinky S a D
- nákladové tlaky na ceny zboží, služeb a pracovního trhu
- vývoj finančních trhů (ceny aktiv)

Základní povinnosti bank

Přiměřenost kapitálu, bankovnímu kapitálu je věnována mimořádná pozornost jako zdroji finančních aktiv, krytí ztrát, ohraničení obchodů banky, síla banky (f-ce vlastního kapitálu banky).

Udržování VK je základní, ovlivňuje cenu produktů banky, jeho struktura je v EU standardní – TIER 1,2,3

TIER 1 – splacení akcie, ážiový fond, zákonné rezervní fondy, nerozdělený zisk
TIER 2 – rezervy na krytí ztrát, rezervy z přehodnocení fixních aktiv, termínovaný podřízený dluh (= na posledním místě při uspokojování např. při konkurzu)
TIER 3 – krátkodobý podřízený dluh

Přiměřenost likvidity banky obecně znamená schopnost dostát svým závazkům.
V podstatě stanovení struktury A/P a vazeb mezi nimi v bilanci banky, rozložení rizika z bankovní činnosti. Splatnost položek, vývoj položek, chování vkladatelů, stupně likvidity aktiv, zajištění rezervami.

Stupně rozvoje finančních trhů ovlivňuje možnosti změny struktury aktiv (na sekundárních trzích). Poměr rychle likvidních aktiv a celkových aktiv je doporučen min. 10% (rezervy v A, vklady u bank, krátkodobé CP). Klasifikace úvěrů je důležitým ukazatelem likvidity, provádí se bez ohledu na zajištění.

Paradox: snaha o vyšší rentabilitu banky může vést k dlouhodobým a rizikovým aktivům a ohrožovat likviditu.

Úvěrová angažovanost banky

Úvěrová angažovanost banky – pravidla mají za cíl diverzifikaci pohledávek a mimobilančních položek, tedy omezení rizik.
Zejména limity vůči jednomu dlužníkovi nebo skupině ekonomicky propojených subjektů v poměru k VK banky (max. 10-25%).

Regulace pohledávek banky vůči osobám blízkým bance – vlastníci, vedení, zaměstnanci a limity úvěrů pobočkám a dceřinným společnostem.

Poskytování informací bankám souvisí s problematikou asymetrie informací, pro orgány dohledu má jejich část důvěrný charakter s ohledem na konkurenci, chování klientů... Upraven je rozsah informací, výroční zpráva, bilance, výsledovka, akcionáři banky a také povinnosti jejich zveřejnění.
Hodnocení banky neprovádějí CB ale ratingové agentury.

Stanovit pravidla ochrany před nelegálními praktikami a možnost jejich využití.
Obchody s důvěrnými informacemi – exkluzivní a nedostupné informace z bankovního sektoru (management primárně, příjemci sekundárně). Zneužití mezi úvěrovou sférou, správou majetkových účastí, privátní účty...

Podvody vedení banky a akcionářů, souvisí s požadavkem bankovní regulace na kvalifikační a morální způsobilost vedení bank. Oblasti schvalování produktů, pravidla pro podíly vlastníků bank, pravidla úvěrové angažovanosti, účetní podvody, krádeže peněz, tunelování.

Praní špinavých peněz (Money Laundening), povinnost banky stanovit opatření proti legalizace výnosů z trestní činnosti a zajištění prevence.
Banka je povinna identifikovat účastníka obchodu na 500.000 Kč.

Průběh legalizace (praní):
- umístění hotovosti (placement) – přeměna hotovosti na bezhotovostní pohyb
- vrstvení (lavering) – vytvoření nepřehledných finančních transakcí, oddělit nezákonné peníze od zdroje
- integrace (integration) – začlenění nezákonných peněz do finančního systému, budí dojem z běžné obchodní činnosti („ždímání“)

Rizikové instituce a činnosti – směnárny, realitní kanceláře, makléři, kasina, herny, starožitnosti, obchody s auty, hotovostní operace.

Povinné pojištění vkladů

Jedna ze základních součástí systému BRaD ve vyspělých tržních ekonomikách.

Pojištění vkladů zajišťuje důvěryhodnost a bezpečnost BS, makroekonomickou rovnováhu a stabilitu. Informační asymetrie neumožňuje celkové kvalifikované posouzení banky.

Kryje část úhrady akcionářů nad jejich akciový podíl v případě úpadku banky. Pojištění se uskutečňuje prostřednictvím státní pojišťovny nebo státního pojistného fondu – v ČR Fond pojištění vkladů.

V EU stanovena jednotná výše (od 1995) 90% částky neanonymních vkladů max. 15.000 EUR, v ČR stále 25.000 EUR.

Odvození plateb pojistného se provádí na základní nominální hodnotu A nebo P nebo vkladů (celkem, podle výše, lhůty splatnosti, měny, druh banky), nepřesahuje obvykle 1%.

Podle rizikovosti operací (moderní teorie( rozdělen mezi výnos. A celkem a A bez rizika (např. pokladniční poukázky), rozdíl se porovná s platbou pojistného, výsledek =<> 0 udává tendence banky zvyšování (snižování) rizikových aktiv vzhledem k pojistnému z vkladů.
(Z/A – Z/A bez rizika) – P pojistné

Fond pojištění vkladů:
zřízení upraveno zákonem o bankách č. 21/92 §41.

Zdroje fondu:
- příspěvky banky
- výnosy z investování
- zdroje finančního trhu
- výpomoci z bankrotů a likvidací

Čerpání fondu:
- náhrady na pohledávky z vkladů a úvěrů
- splátky dluhů

Pojištěny jsou:
neanonymní (identifikované) vklady a úroky (CK i cizí měna, kredity na účtech, vkladové listy, certifikáty, ne směnky).

Pojištěny nejsou:
- vklady bank a finančních institucí
- vklady zdravotních pojišťoven
- vklady státních fondů

Příspěvky fondu:
- 0,1% průměrného stavu pojištěných vkladů a úroků za předchozí rok
- 0,05% z vkladů a úroků u stavebních spořitelem

Náhrady:
ve výši 90% vkladů a úroků, max. 25.000 EUR

Asymetrie informací

Nestejný přístup různých subjektů k informacím všeho druhu, v bankovnictví je asymetrie velká, může mít větší negativní dopady, to je jeden z důvodů provádění BRaD.

Informace o bance:
vedení banky a vlastníci – nejlepší přístup k informacím
CB a instituce dohledu
jiné banky
kapitálový trh, ministerstvo financí
klienti – nejhorší přístup k informacím

Systém dohledu napomáhá získávat ověření informací mimo povinné z účetních výkazů, ročních zpráv... I tyto informace nejsou zcela veřejné, u menších problémů bank je snaha zamezit run na banku.





3. Pokles zprostředkování bank
projevuje se v poklesu podílu bank na zprostředkování finančních transakcí v ekonomikách a přelévání jeho části do nebankovních subjektů, pojišťovny, penzijní fondy, podílové a investiční fondy.

Pro CB nežádoucí tendence, omezuje možnosti vlivu měnové politiky (emise peněz nebank. subj.). Z pohledu klientů pozitivně ovlivňuje kvalitu a efektivnost bank.

Banky je možno zvýhodnit pojištěním vkladů, zákazem primárních vkladů mimo banky, lze očekávat obcházení těchto pravidel.

Proces poklesu zprostředkování bank je v současnosti nevyhnutelný, logicky vyplývá požadavek stejné úrovně regulace bankovních i nebankovních subjektů.

Regulace a dohled a měnová politika

MP (snaha ovlivňovat množství peněz v oběhu) je uplatňována u institucí emitujících peníze, CB a OB.

Emise peněz probíhá i mimo bankovní sféru – nebankovní subjekty – tedy mimo dosah CB, omezuje možnost MP, bez regulace a dohledu by výkon MP asi nebyl možný.

Možnosti řešení:
přibližování BRaD bankovních a nebankovních subjektů
zákaz přijímání primárních vkladů mimo banky
systém svobodného bankovnictví (= omezení nebo zrušení MP)
měnové rady, tj. návrat regulace emise domácí měny na příliv cizí měny

Existence měnové politiky je tedy silný důvod pro BRaD, popř. dalších finančních institucí.

Argumenty proti BRaD:
nejsou jasná pravidla do budoucna, může vést k nejistotě a opatrnosti v BS při podnikání, konzervativnímu přístupu bank a pomalému vývoji produktů
orientace bank na hůře sledovatelné obchody CB např. mimobilanční
vysoké náklady na dohled bank, zatížení daň. poplatníků nebo bank
systém dohledu vede ke snaze obcházet pravidla (není argument)
nedodržování pravidel orgány dohledu, záchrana velkých bank, vkladů (důležité, nutno minimalizovat)
některá pravidla vedou banky k nadměrným rizikům např. pojištění vkladů (zatím pozitivní zkušenosti)
RaD nezabraňují bankovním skandálům (důvod zdokonalovat, než rušení)

BRaD je ve vyspělých státech současnou realitou.

SOUČÁSTI SYSTÉMU BRAD

A) Vstup do bankovnictví
Činnost bank je upravena zákonem, ve vyspělých zemích jsou podmínky v zásadě harmonizovány. Licenci působit jako banka vydává CB nebo pověřená instituce. Ani po splnění podmínek nemusí licenci udělit s ohledem na potřeby BS.

Předložení žádosti PO nebo FO (bezúhonné), návrh stanov, zakladatelé, činnosti a program banky, předpoklady hospodářského výsledku, organizační struktura, způsobilost vedoucích pracovníků, organizace vnitřního kontrolního systému, technické, technologické a bezpečnostní zajištění banky.

Právní forma vlastnictví banky, a. s., pokud jsou zakladatelé pouze FO jsou limitovány minimálním počtem zakladatelů nebo maximálním podílem osob, „čistě“ soukromé banky nejsou povolovány.

Minimální výše ZK – prokazování upsání a splacení do 1 roku od přidělení licence, původ kapitálu (ne půjčka), ČR 500 mil. CZK, EU 5 mil. EUR.

Program banky ovlivňuje rozsah licence, vliv na likviditu, rentabilitu, pobočkovou síť, počet zaměstnanců...

Licence vydaná v zemích EU opravňuje působnost banky i v ostatních zemích EU (princip společného pasu)

Způsoby dohledu a organizace v ČR, Velké Británii a Německu

ČR
V ČR provádí dohled nad BS ČNB, útvary bankvoního dohledu jsou součástí její organizační struktury. Upraveno Ústavou ČR (1/93), zákonem o ČNB č. 6/93, zákonem o bankách č. 21/92 (založení banky v ČR 500 mil. CZK, v EU 5 mil. EUR)

ČNB vydává licence k působení jako banka a stanovuje povinnosti bank, kapitálovou přiměřenost, přiměřenost likvidity...

V roce 2006 došlo k zásadním změnám v dohledu, dohled ČNB nad OB, družstevními záložnami, kapitálovým trhem i pojišťovnami. Jediná instituce dohledu spadá pod ČNB je Výbor pro finanční trh – 1.4.2006.


Velká Británie
Bank of England (1694) – guvernér +16 ředitelů – bankovní rada.
Bankovní dohled vykovává v součinnosti s CB FSA (Financial Services Authority – 1998) – vydává licence, soukromá společnost nezávislá na vládě:
udržuje důvěryhodnost finančního systému
dbá na porozumění veřejnosti finančního systému
ochrana klientů, odpovědnost managementu bank, omezení možností kriminality
právo odmítnout (odejmout) licenci, pokuty za porušení
tvoří a mění pravidla dohledu
schvaluje jednotlivce s významným vlivem (úlohou) v regulačních aktivitách

CB vykonává dohled nad BS jako celkem, měnová stabilita, výsadní právo emise pro Anglii a skotsko od 1844. Bankovní ombudsman je v Anglii od 1986, řeší stížnosti na BS.


Německo
Deutsche Bundesbank (Frankfurt – 1957) – prezident + rada 6 členů. Dále 9 zemských CB (140 poboček), pozůstatek poválečného amerického vlivu, fungují v souladu s CB. Emise bankovek, banka bank, banka státu, měnové rezervy...
BRaD vykovává jednotný regulátor finančního trhu (od 2002) pro banky, pojišťovny, kapitálový trh, úvěrové instituce. FFSA – Federal Financial Supervisory Authority.

Funkci věřitele poslední instance LIKO Bank – podle dohod s CB. Bankovní ombudsman od 1992, řeší konflikty mezi klienty a bankami.

Specifičnost bankovních institucí

regulace není nutná z hlediska cíle podnikání nebo vlastníků ale zejména z hlediska předmětu činnosti.

Odlišnosti od nebankovních institucí:
emise bezhotovostních peněz, množství peněz v oběhu je důležitou makroekonomickou veličinou
zajištění platebního styku v ekonomice, rozhodující podíl bank, životně důležité pro ekonomiku, pravidla a ochrana platebního styku
rozhodující podíl na zdrojích bank tvoří cizí zdroje (vklady), důvěra v BS, neúčast volných peněz v bankách zpomaluje hospodářský růst, nutná pravidla pro banky
specifická struktura A a P, dlouhodobější aktiva a krátkodobá pasiva, rozdíl od jiných subjektů, nutná proporce – likvidita
úpadek banky má horší důsledky než u jiných subjektů, široký rozsah vlivu banky v ekonomice, nutnost pojištění vkladů, CB a stát nemůže ponechat padnout velkou banku – důvěra v BS „to large to fail“
bankovnictví je oligopolní odvětví s vysokou ziskovostí, do bankovnictví nelze připustit subjekty s pouhou snahou o zisk a odchod z bankovnictví
vysoká ziskovost a tvrdá konkurence mohou vést k nadměrným rizikům, omezení regulací a dohledem – klasifikace úvěrů, rizikové váhy, kapitálová přiměřenost...

Pozdější důvody vzniku CB

centralizace emise peněz
udržování měnové stability
regulace BS (2 stupně)
nutnost mezibankovního zúčtování (soustředění rezerv pro tento účel)

Definiční znaky CB:
monopol emise hotovostních peněz
měnová politika
regulace BS

Základní zásady činnosti CB:
nekonkurovat OB
neúročit vklady bank (komerční úroky) – CB platí, ale v takové výši, aby OB nevydělávaly na úrocích = neukládaly finanční prostředky u CB za účelem zbohatnutí
nezávislá instituce
banka pro ostatní banky
působit jako zúčtovací centrum
sledovat a regulovat BS
rozhodovat o úvěrové výpomoci bankám
sledovat cíle stabilní měny
podporovat dobrou funkci BS
podporovat funkci finančních trhů

CERTIS – zúčtovací centrum ČNB, mezinárodní clearingové centrum

Vývoj CB v ČR

1919-1926 – bankovní úřad při ministerstvu financí
- formování měnové politiky a úvěry OB
- zúčtovací centrum mezi bankami
- vedení účtu státu
- opatření proti padělání

1926 – Státní banka Československá – v poválečném období centrálně řízená ekonomika => jednostupňový BS, SBČS plnila funkci CB i OB

Vznik CB – 1993 – ČNB – návrat k dvoustupňovému BS

Basilejský výbor bankovního dohledu (BCBS = Basle Committee of Banking Supervision) – 1974 – prezentuje procesy bankovnictví probíhající v mezinárodním měřítku, deregulace, harmonizace, koordinace bankovního dohledu s cílem:
stability mezinárodního BS
odstranění konkurenčních nerovností regulace
sjednocování podmínek pro udělování bankovních licencí
sjednocování krytí bankovní rizik
harmonizace pravidel dohledu a regulace

Australská konference pod patronací BCBS – 1998 – stanovila principy efektivního bankovního dohledu:
1) efektivní dohled musí mít vymezeny odpovědnosti a cíle, nezávislý dohled, výměna informací
2) jasně definované činnosti institucí působících jako banka
3) stanovená kritéria bankám v rámci určených standardů
4) kontrola převodů podíl. majetků bank
5) kritéria pro nákup majetkových podílů bank, propojení nesmí vést ke zvýšení rizik a omezení možností dohledu
6) stanovení minimální kapitálové vybavenosti bank
7) nezávislé hodnocení úvěrových a investičních postupů
8) banky musí tvořit opravné položky a rezervy a hodnotit kvalitu portfolia
...

3 typy dohledu nad KB:
· bankovní regulace a dohled
· vnější audit – 1x ročně
· vnitřní audit

FUNKCE CB, PODSTATA, ZPŮSOBY A CÍLE REGULACE A DOHLEDU

Funkce CB
Makroekonomické Mikroekonomické
Emise hotovostních peněz Regulace a dohled nad BS
Měnová politika Banka bank
Devizová činnost Banka státu
Reprezentace státu v měnové oblasti

Podstata
Regulace BS a podmínek vstupu subjektů do systému, dohled nad plněním pravidel a rámce činností bankovních institucí.
Koncipování a prosazování podmínek a pravidel, jejich dodržování, kontrola a vyvozování sankcí při neplnění. CB vykonávají samostatně nebo v kombinaci s dalšími institucemi a ve spolupráci s externím auditem. Důležité je zaměření na prevenci.


Způsoby dohledu:
dohled na dálku (off-site examinations) – podle účetních výkazů a předložení informací orgánům dohledu – levné, ale může docházek ke zkreslení informací, jejich špatnému vyhodnocení, nebo úmyslnému poskytnutí špatných informací, možnost pozdního řešení
dohled na místě (on-site examinations) – ověření skutečnosti v bance, v delších časových intervalech nutný, úvěry, informace, organizace, rezervy, postupy. Vyšší náklady, podmíněno kvalifikovanými pracovníky.
CAMEL (Capital, Assets, Management, Earnings, Liquidity) – nejznámější komplexní metoda hodnocení bank

VZNIK A VÝVOJ BANKOVNÍ REGULACE A DOHLEDU

Výbor pro finanční trh
Bankovnictví je nejvíce regulované odvětví, banky mají zásadní vliv na makroekonomiku. Bankovní licence funguje na principu mezinárodního pasu (členy EU jsme od 1.5.2004).
Existence BRaD souvisí se vznikem CB a institucí určených pro dohled nad bankovním systémem.

Vznik OB v 10.-12. století v Itálii. CB - od 17. st. se vyvíjí jejich práva a funkce, většina z nich ale vzniká až ve 20. st.

CB vznikají:
přeměnou soukromé KB – Švédsko
přidělením emisního práva KB – Itálie
založením jako nové instituce – Anglie

Vznikem CB začíná nová éra bankovnictví = dvoustupňový bankovní systém.

Důvody zakládání CB:
finanční zájmy vlád a panovníků
soustředit pohyby státní pokladny do vlastní instituce
V centrálně řízených ekonomikách bylo jednostupňové bankovnictví, v ČR – Státní banka Československá, vznik ČNB 1993 => dvoustupňové bankovn