Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Analýza absolutních ukazatelů

K hodnocení finanční situace firem se při analýze absolutních ukazatelů využívá přímo
údaje obsažených v účetních výkazech. Vedle sledování změn absolutní hodnoty ukazatelů
v čase se obvykle zjišťují také jejich relativní změny. Konkrétní uplatnění absolutních
ukazatelů je v analýze vývojových trendů a v procentní analýze komponent
Horizontální analýza
Jinými slovy analýza trendů porovnává změny ukazatelů v časové řadě. Výchozí data
jsou obsažena v účetních výkazech firem a ve výročních zprávách, které uvádí klíčové
finanční položky za posledních 5 až 10 let. Při analýze bereme v úvahu jak změny absolutní
hodnoty tak i procentní změny jednotlivých položek výkazů.
Vertikální analýza
Při této analýze posuzujeme jednotlivé komponenty majetku kapitálu tzv. strukturu
aktiv a pasiv firmy. Ze struktury aktiv a pasiv je zřejmé jaké složení hospodářských
prostředků potřebných pro výrobní a obchodní aktivity firmy a z jakých zdrojů byly pořízeny.
Jednotlivé komponenty výkazů se vyjadřují jako procentní podíly jedné z těchto komponent.
Výhodou vertikální analýzy je, že nezávisí na meziroční inflaci a umožňuje tedy srovnatelnost
výsledků analýzy z různých let, srovnávání vývojových trendů za více let i srovnávání
různých firem.

Analýza rozdílových ukazatelů

Analýza rozdílových ukazatelů

K analýze a řízení finanční situace firmy slouží rozdílové ukazatele označované jako
fondy finančních prostředků.

Čistý pracovní kapitál
Je nejčastěji užívaným ukazatelem vypočítaným jako rozdíl mezi celkovými oběžnými
aktivy a celkovými krátkodobými dluhy. Ty mohou být vymezeny od splatnosti 1 rok
až po splatnost 3 měsíční, což umožňuje oddělit výstižněji v oběžných aktivech tu část
finančních prostředků, která je určena na brzkou úhradu krátkodobých dluhů (závazků),
od té části, která je relativně volná, a kterou chápeme jako určitý finanční fond.
Pro finančního manažera představuje tento fond součást oběžného majetku, financovanou
dlouhodobým kapitálem, čili je částí dlouhodobého kapitálu vázaného v oběžním majetku. Jde
tedy o relativně volný kapitál, který je využíván k zajištění hladkého průběhu hospodářské
činnosti.
Čistý pracovní kapitál ČPK = oběžná aktiva - celkové krátkodobé závazky

Rozdíl mezi oběžnými aktivy a krátkodobými dluhy má významný vliv na solventnost
firmy. Přebytek krátkodobých aktiv (vhodně strukturovaných a ve zdravé míře likvidních)
nad krátkodobými dluhy opravňuje k úsudku, že firma má dobré finanční zázemí, že je
likvidní. Čistý pracovní kapitál představuje finanční polštář, který firmě umožní pokračovat
ve svých aktivitách i v případě, že by ji potkala nějaká nepříznivá událost, jež by vyžadovala
vysoký výdej peněžních prostředků. Velikost tohoto polštáře závisí na obratnosti
krátkodobých aktiv firmy, ale i na vnějších okolnostech, jako jsou např. konkurence, stabilita
trhu, daňová legislativa, celní předpisy apod.


Článek podporuje:
zdravotní matrace, lamelové rošty, polštářky

Zdroje dat pro finanční analýzu

Při hodnocení vlastní finanční situace podniku prostřednictvím finanční analýzy
a při finančním rozhodování pocházejí data z různých zdrojů. V zásadě je lze rozdělit na tři
velké skupiny:
a) účetní data podniku čerpaná z
- účetních výkazů finančního účetnictví,
- vnitropodnikového účetnictví,
- výročních zpráv,
b) ostatní data o podniku čerpaná z
- podnikové statistiky,
- podkladů úseku práce a mezd,
- vnitropodnikových směrnic
- předpovědí a zpráv vedoucích pracovníků podniku,
c) externí data, aj. data z vnějšího ekonomického prostředí podniku,tzn:
- údaje státní statistiky
- údaje z odborného tisku
Ve finančních analýzách je datová základna tvořena především údaji z podnikových
účetních výkazů. V těchto výkazech je uloženo velké množství informací, na jejichž
úspěšném využití závisí prosperita a tedy zvyšování bohatství firmy.

Uživatelé finanční analýzy

Manažeři
Informace získané z finanční analýzy potřebují především pro krátkodobé a zejména
dlouhodobé finanční řízení podniku. Znalost finanční situace jejich firmy jim umožňuje
rozhodovat se správně při získávání finančních zdrojů, při zajišťování optimální majetkové
struktury včetně výběru vhodných způsobů jejího financování, při alokaci volných peněžních
prostředků, při rozdělování disponibilního zisku. Finanční analýza odhadující slabé a silnější
stránky finančního hospodaření firmy umožňuje manažerům přijmout pro příští období
správný podnikatelský záměr, který se mimo jiné rozpracovává do finančního plánu.

Investoři
Akcionáři
Chtějí se ujistit, že jejich peníze jsou vhodně uloženy a že podnik je dobře řízen.
Zajímají se o stabilitu a likviditu podniku, disponibilní zisk a o to, zda podnikatelské záměry
manažerů zajišťují trvání a rozvoj podniku
Držitelé úvěrových cenných papírů
Zajímají se zejména o likviditu podniku a o finanční stabilitu – o to, zda jim bude
jejich cenný papír splacen včas a v dohodnuté výši.
Potenciální investoři
Zvažují možnost umístit svoje volné peněžní prostředky do daného podniku
a potřebují si ověřit, zda je takové rozhodnutí správné
Obchodní partneři
Dodavatelé
Na základě znalostí finanční situace potenciálních zákazníků se vybírají
své obchodní partnery, u nichž pak sledují zejména schopnost hradit splatné závazky
a dlouhodobou stabilitu, z níž usuzují na zajištěnost svého odbytu
Odběratelé
Obdobně jako dodavatelé si podle výsledků finanční analýzy vybírají své dodavatele.
Zejména při dlouhodobých kontraktech se potřebují ujistit, že dodavatelský podnik bude
schopen dostát svým závazkům.

Banky a jiní věřitelé
Žádají potencionálního dlužníka o co nejvíce informací o jeho finančním stavu, aby
se na jejich základě správně rozhodli, zda mu půjčí či ne. Ověřuj rovněž, zda podnik může
nabídnout odpovídající záruky za půjčky a zda bude schopen hradit splátky za stanovených
podmínek. Peněžní ústavy váží často své úvěrové podmínky na vybrané finanční ukazatele.

Konkurenti
Zajímají se o finanční informace srovnatelné s jejich vlastními hospodářskými
výsledky, zejména o ukazatele rentability, o ziskovou marži, velikost ročních tržeb,
solventnost, o výši a hodnotu zásob a o jejich obrátky.
Stát a jeho orgány
Potřebují finanční informace na příklad pro statistiku, pro kontrolu plnění daňových
povinností, pro monitorování vládní politiky.

Slabé stránky výkazu zisků a ztráty

a) Výkaz zisku a ztráty se zaměřuje na vyčíslení účetního zisku. Zisk, výsledná položka
tohoto účetního výkazu – není roven čisté hotovosti vytvořené firmou za dané účetní
období a nevyčísluje skutečný hotovostní příjem.
b) Výkaz zisků a ztráty představuje pokus změřit čistý zisk jakožto výsledek hospodaření
společnosti během určitého období. Tento výkaz je sestaven na kumulativní bázi
a ne na bázi hotovostní. Nákladové a výnosové položky se neopírají o skutečné
hotovostní toky (příjmy a výdaje), a proto ani výsledný čistý zisk nereflektuje
skutečnou dodatečnou hotovost získanou hospodařením firmy v daném období.
c) Výnosy a náklady se objevují v účetních výkazech i přesto, že v daném období
nemuselo dojít k žádnému pohybu hotovosti.
d) Do tržeb (výnosů běžného účetního období) není zahrnuto inkaso plateb z prodeje,
který byl realizován na úvěr v předchozím období.
e) Náklady daného období představují všechny výdaje učiněné po celou dobu procesu
vytváření výnosů daného období. Mzdy, platy, režie a další náklady nemusejí být vždy
skutečně zaplaceny ve stejném období, kdy se objeví ve výkazu zisku a ztráty.
f) Některé náklady zahrnuté v účtu zisku a ztráty vůbec nejsou hotovostním výdajem.
Například odpisy nepředstavují odpil hotovosti z firmy, přesto se při výpočtu čistého
zisku odečítají. Dalším příkladem je amortizace goodwillu, patentových práv anebo
diskont při prodeji obligací.

Metody finanční analýzy

Metody používané ve finanční analýze můžeme rozdělit na metody, které využívají
elementární matematiku a metody založené na složitějších matematických postupech
a myšlenkách.

Metody elementární technické analýzy
a) Analýza absolutních ukazatelů
b) Analýza rozdílových ukazatelů
c) Analýza cash flow
d) Analýza poměrových ukazatelů
e) Analýza soustav ukazatelů

Vyšší metody finanční analýzy
a) Matematicko-statistické metody
- bodové odhady (k určení standardní hodnoty ukazatele pro skupinu firem)
- statistické testy odlehlých dat (ověřují zda krajní hodnoty ukazatelů ještě patří
do zkoumaného souboru)
- empirické distribuční funkce (k orientačnímu odhadu pravděpodobnosti
výskytu jednotlivých hodnot ukazatelů)
- korelační koeficienty (k posouzení stupně závislosti ukazatelů a hloubky
paměti v časové řadě ukazatelů)
- regresní modelování (k charakterizaci vzájemných vztahů mezi ukazateli
a k rozčlenění podle jejich vlivu na požadovaný výsledek na významné
a zanedbatelné)
- autoregresní modelování (k charakterizaci dynamiky ekonomického systému
a k prognozování)
- analýzy rozptylu (k výběru ukazatelů majících rozhodující vliv na žádaný
výsledek)
- faktorová analýza (ke zjednodušení závislosti struktury ukazatelů)
- diskriminační analýza (ke stanovení významných příznaků finanční tísně
a posouzení stupně nebezpečí finančního kolapsu firmy)
- robustní matematicko-statistické postupy (k potlačení vlivu apriorních
předpokladů na výsledky statistických metod)

b) Nestatistické metody
- fuzzy množiny (teorie nabízí bohatší výběr stupně příslušnosti prvků
k množině, který od zcela určitého ne přechází postupně k úplnému ano)
- expertní systémy (počítačové báze znalostí o určité skupině jevů expertních
soudů o těchto jevech sloužících k automatizovanému vytváření soudů v téže
skupině jevů charakterizovaných dalšími daty)
- gnostická teorie neurčitých dat (maximalizuje množství informací čerpané
z dat a je založena na jednotlivých datech kontaminovaných neurčitostí)

Problematika účetních dat z pohledu finanční analýzy

Přestože účetní výkazy představují základní zdroj informací poměrové analýzy, mají
samy o sobě některé slabé stránky, které jsou dány jejich konstrukcí a užívanými účetními
praktikami.
Slabé stránky rozvahy
Rozvaha charakterizuje finanční situaci podniku v určitém okamžiku, podává
informace o celkových aktivech a pasivech se základním rozdělením na vlastní kapitál a dluhy.
V praxi ovšem existují i slabé stránky:
a) Rozvaha nereflektuje přesně současnou hodnotu podniku. Účetní standardy často
používají jako základ pro ohodnocení aktiv a pasiv historickou hodnotu (přestože je
pravidelně upravovaná odpisy) nereflektuje zcela přesně současnou hodnotu aktiv
26
a pasiv. Odpisy a metody odepisování jsou jen nepřesnou a umělou aproximací
skutečného procesu stárnutí aktiva.
b) K určení realistické hodnoty některých rozvahových položek musí být použit odhad.
Příkladem jsou pohledávky upravené z hlediska návratnosti. Dále zásoby, jejichž
hodnota by měla být založena na jejich prodejnosti, a stálá aktiva, jejichž reálná
hodnota by se měla zakládat na době použitelnosti, životnosti.
c) Všeobecnou praxí pro ohodnocování stálých aktiv je postupné snižování jejich
hodnoty – jejich odepisování. „Zhodnocování“ těchto aktiv se však téměř nikdy
nebere v úvahu. Tento prvek bývá důležitý zejména v případech firem, které mají
hodně majetku ve zhodnocujících se aktivech. Skutečná životnost aktiv je však
málokdy vázána na jeho odepsanost.
d) V účetních výkazech nejsou vůbec zahrnuty mnohé položky, které mají určitou
„vnitřní“ finanční hodnotu. Důvodem jsou objektivní potíže s jejich oceňováním.
Nejzjevnější jsou lidské zdroje, zkušenosti a kvalifikace zaměstnanců anebo podpora
společnosti významnými hospodářskými subjekty.

Podobnost firem, Nehomogenita firem

Podobnost firem

O podobnosti firem se při finanční analýze příliš nehovoří. Je to zamlčený
předpoklad, abychom se nedostali do problémů. Mlčky předpokládáme při práci s ukazateli
podobnost typu přímé úměry, i když lze o ní pochybovat. Větší firma potřebuje zřejmě
pro zajištění vyšších výkonů větší zásoby.
Je-li předpoklad podobnosti firem v rozporu se skutečností, je třeba použít místo
přímé úměry vhodnější metody analýzy.

Nehomogenita firem

Ani u skupiny podniků vyhovujících podmínkám srovnatelnosti není zaručena plná
shoda všech ekonomických parametrů. Podrobnější analýza může ukázat, že srovnatelné
podmínky se dále člení na podskupiny firem, které mají navzájem blízké hodnoty parametrů.
Homogenitu mohou narušovat jednotlivé vybočující firmy, často však jde o odlišnost celých
podskupin. Zkoumání nehomogenních skupin se proto provádí shlukovou analýzou dat, která
už nevystačí s jednoduchými prostředky, jako jsou průměry a rozptyly dat.

Výběr srovnatelných firem (fianční plánování)

Pro srovnatelnost údajů finanční analýzy má prvořadý význam obsah účetních dat
firmy.
Časová srovnatelnost je umožněna obecně uznávanou zásadou účetnictví o stálosti
metod, podle níž nesmí firmy měnit v průběhu roku postupy účtování ani principy oceňování
nebo způsoby odepisování. Výjimečně lze takové změny uskutečnit až na přelomu roku,
jestliže se jimi dosáhne věrnějšího a pravdivějšího zobrazení skutečnosti.
Prostorová srovnatelnost účetnictví je mnohem obtížnější, neboť různé firmy mohou
odlišným způsobem využívat prostor, který jim ponechává právní úprava účetnictví.
Při mezinárodním srovnání je srovnatelnost firem navíc ztížena vlastní úpravou účetnictví
každé země, jiným kulturním a sociálním prostředím, odlišnou legislativou a účetními
tradicemi.
Pro hodnocení zdraví nebo nemocí firem relativně, vzhledem k určitému vhodně
vybranému okruhu firem, je třeba splnit následující kritéria:
Srovnatelnost ekonomických subjektů
oborová srovnatelnost, která se opírá o srovnatelnost vstupů, technologií, výstupů a
srovnatelnost okruhu zákazníků
geografické hledisko, které ovlivňuje cenu dopravy (surovin, energií) i cenu pracovní
síly
politické hledisko, které vytváří nesrovnatelné ekonomické prostředí v liberálním
společenském systému založeném na tržním hospodářství s podmínkami centrálně,
direktivně řízené ekonomiky
historické hledisko, které omezuje srovnatelnost rychle se rozvíjejících technologií
výroby, informačních a komunikačních procesů, bankovnictví, marketingu, reklamy
a podmínek obchodování s údaji pocházejícími z dřívějších období
ekologické hledisko, kdy srovnávat lze pouze ekonomické výsledky dosažené
za období úrovně péče o životní prostředí
legislativní hledisko ovlivňuje daňové, celní, úvěrové podmínky v zemi ekonomického
subjektu, a tím i dosažení výsledků

TEORETICKÉ VÝCHODISKO ŘEŠENÍ – NOVÉ POZNATKY Z LITERATURY (finanční plánování)

Finanční analýza je oblast, která představuje významnou součást soustavy
podnikového řízení. Údaje čerpá z účetnictví, které užívá pro výpočet ukazatelů, dávající
obraz o ekonomickém stavu firmy. O tato rozhodnutí se opírají rozhodnutí managementu
o dalším vývoji podniku.
2.1 Postup a metody finanční analýzy
2.1.1 Fundamentální a technická analýza
Fundamentální analýza
Tato analýza je založena na rozsáhlých znalostech vzájemných souvislostí
mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků (nejen
provozovatelů, ale i přímých účastníků ekonomických procesů), na jejich subjektivních
odhadech a i na citu pro situace a jejich trendy. Zpracovává velké množství kvalitativních
údajů a pokud využívá kvantitativní informace, odvozuje zpravidla své závěry bez použití
algoritmizovaných postupů.
Technická analýza
Používá matematických, statistických a dalších algoritmizovaných metod
ke kvantitativnímu zpracování ekonomických dat s následným (kvalitativním) ekonomickým
posouzením výsledků. Postup finanční technické analýzy je rozložen do následujících etap:
a) Výpočet ukazatelů zkoumané firmy. Tato etapa obvykle zahrnuje výběr
srovnatelných podniků, přípravu dat a ukazatelů, jejich výpočet a ověření
předpokladů o ukazatelích.
b) Srovnání hodnot s odvětvovými průměry. Výběr metody pro hodnocení ukazatelů
a výpočet relativní pozice firmy.
c) Analýza časových trendů
d) Analýza vztahů mezi ukazateli pomocí pyramidové soustavy.
e) Návrh na opatření ve finančním plánování a řízení

Porterova analýza je zaměřena na oborové okolí firmy,

jenž je ovlivněno především
jeho konkurenty, dodavateli a zákazníky. Firmy uspokojující zákazníky určitými výrobky a
službami si až na výjimky vzájemně konkurují a jsou více či méně závislé na určité skupině
dodavatelů.
Porterův model konkurenčního prostředí vychází z předpokladu, že strategická pozice
firmy působící v určitém odvětví na určitém trhu je především určována pěti základními
faktory. Těmi jsou vyjednávací sílá zákazníků, vyjednávací síla dodavatelů, hrozba vstupu
nových konkurentů, hrozba substitutů a rivalita firem působících na daném trhu.

Vyjednávací síla zákazníků vůči svému dodavateli
Vyjednávací sílá zákazníků vůči analyzované firmě je do značné míry závislá
na oblasti výroby, tzn. zda se jedná o výrobu reklamních předmětu, spotřebních výrobků nebo
technických výrobků. Další sílá spočívá ve velikosti zákazníka. Platí, že čím větší a
významnější zákazník z hlediska firmy, tím má větší vyjednávací sílu.

a) Vyjednávací síla zákazníků u výroby reklamní předmětů:
Co se týká výroby vlastních reklamních předmětů, kterou se ovšem v různých
variantách zabývá mnoho dalších lisoven, je vyjednávací síla zákazníka dána právě velkou
konkurencí v této oblasti. Pro analyzovanou firmu je však oblast výroby reklamních předmětu
pouze okrajová (zaujímá pouze 5 - 10 % výroby).

b) Vyjednávací síla zákazníků u výroby spotřebních výrobků:
U spotřebních výrobků, které nejsou technicky náročné a nevyžadují technické plasty
(tj. vstupní suroviny), je vyjednávací síla zákazníka značně vysoká. Vyplývá to také
ze skutečnosti, že pro zákazníka je jednodušší přechod ke konkurenci z důvodů nenáročnosti
výroby, tzn. technická nenáročnost, nemusí existovat nutnost různých certifikátů a zvládne ji
prakticky většina lisoven plastů.

c) Vyjednávací síla zákazníků u výroby technických výrobků:
Výroba technických výlisků je technicky náročná a to jak požadavkem na vybavení
(tj. výrobní, obslužné, měřící vybavení), tak požadavkem na kvalifikovanou pracovní sílu a
nutnost využití technických plastů. Samozřejmostí pro tuto výrobu je nutnost různých
certifikací obzvlášť pro automotive apod. Přechod k jinému dodavateli bývá právě z těchto
důvodů složitější a může být dostatečně nákladný hlavně při zahajování výroby, jelikož
vyžaduje právě určité technické vybavení, zkušenosti a odbornost. Dále může dojít
k výpadkům dodávek výrobků, než-li se rozjede výroba u nového dodavatele dostatečně
kvalitní. Z toho vyplývá, že u této výroby je vyjednávací síla zákazníků nejnižší a
pro společnost xxx nejvýhodnější.