Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Pravomoce Rady Evropské rady a Evropské rady v rámci II. pilíře

35. Pravomoce Rady Evropské rady a Evropské rady v rámci II. pilíře
Evropská rada
Pravomoci:
- Evropská rada je vrcholn politický kolektivní orgán EU, který rozhoduje o zásadních směrech rozvoje EU. Smlouva EU svěřuje její obecnou politickou orientaci.
- je místem svobodné a neformální výměny názorů mezi vrcholnými představiteli členských států, může jednat o záležitostech spadajících do komunitární pravomoci, o otázkách politické spolupráce i jakýkoliv jiné záležitosti společného zájmu, může zároveň vydávat obecná rozhodnutí k rozvoji EU.
- Evropská rada může také fungovat jako odvolávací instance pro otázky, ohledně nichž není shoda u instancí nižších, zejména v Radě.
- Evropská rada je povina předkládat zprávu Evropskému parlamentu z každého zasedání a výroční zprávu o pokroku dosaženého v Eu.
-
Rada Evropské unie
Pravomoci:
- hlavní funkcí je zastupovat ryze státní, ale i společné zájmy jednotlivých členských států
- rozhoduje o všech otázkách integrace
- rozhoduje hlavní linie hospodářské politiky
- zajišťuje koordinaci obecných hospodářských politik členských států
- má rozhodovací pravomoc
- legislativní pravomoc, vydává sekundární legislativu
- sama může vykonávat pravomoci, které si vyhradí
- primárně zaměřen na zastupování členských států, uzavírá za ES mezinárodní smlouvy
- přijímá sekundární legislativu společně s EP

Ústavní smlouva

34. Vyberte tři oblasti, které mění Ústava pro Evropu a ty detailněji popište
Ústavní smlouva
Myšlenka sepsat ústavní smlouvu není nová. Dvakrát se o její realizaci pokusil Evropský parlament, poprvé v roce 1984, kdy Altiero Spinelli předložil svůj návrh „Smlouvy zakládající Evropskou unii“, která později posloužila jako základ pro Smlouvu o založení Evropské unie, přijatou v roce 1992 v Maastrichtu, podruhé v roce 1994, kdy poslanec Evropského parlamentu Fernand Herman předložil návrh Ústavy Evropské unie.
Pro jednání o ústavní smlouvě byla svolána speciální instituce, tzv. konvent. Jeho fungování se již jednou dobře osvědčilo při sestavování Charty základních práv občanů EU, která byla vyhlášena v roce 2000. Konvent zasedal celkem 17 měsíců (28. únor 2002 – 10. červenec 2003) a dokument, který předložil, se jmenuje Návrh Smlouvy o založení Ústavy pro Evropu.
Úlohou konventu bylo, jak definuje Laekenská deklarace, projednat a připravit návrh budoucího evropského vývoje a směřování evropské integrace. Otázek, o kterých konvent diskutoval, bylo mnoho. Od institucionálních otázek (složení Komise, hlasování kvalifikovanou většinou v Radě, atd.) přes otázky zjednodušení celého smluvního rámce Unie (vytvoření jen jediné evropské smlouvy, včlenění všech dosavadních platných smluv, redukce počtu legislativních nástrojů), až po přidělení právní subjektivity Unii a přistoupení k Evropské úmluvě o lidských právech.
Konvent svůj výsledný návrh předložil na zasedání Evropské rady v Soluni dne 19. června 2003.
Od 4. října 2003 jednala o návrhu ústavní smlouvy mezivládní konference, která ukončila svou činnost 18. června 2004 schválením posledních změn v návrhu textu Smlouvy o Ústavě pro Evropu. Ústavní smlouva bude podepsána 29. října 2004 v Říme a poté předložena ratifikačnímu procesu ve všech členských státech.
Navrhovaná ústavní smlouva má následující části:
• I. ústavní část, která představuje 59 článků, ve kterých definuje Unii, její hodnoty a cíle, rozdělení pravomocí mezi orgány Unie a členské státy, instituce, legislativní nástroje, finanční rámec (rozpočet) a členství v Unii;
• II. Charta základních práv Unie, která včleněním do právního rámce Unie nabývá právní síly;
• III. politiky a fungování Unie – tato oblast popisuje jednotlivé oblasti (politiky Unie), ve kterých se členské státy rozhodly ve větší či menší míře spolupracovat. Včleňuje do návrhu ústavy mnoho článků existujících smluv;
• IV. obecná a závěrečná ustanovení – např. postup při ratifikaci a změně ústavy.
Veškeré nové institucionální úpravy by měly vstoupit v platnost od 1. listopadu 2009, tedy poté, co bude během léta roku 2009 ustaven tehdy nově zvolený Evropský parlament a poté, co bude jmenována nová Evropská komise.

Schengenský systém

policejní a soudní spolupráce, kontrola imigrace, právo azylu
- polic. spolupráce čl. států spočívá nejen v kontrole a evidenci osob a výměně informací o jednotlivých osobách, které jsou zákl. náplní organizace EUROPOL; je zde i možnost sledování a pronásledování osob přes vnitřní hranici na území soused.čl. státu

- přijetí zásad o přeshraničním pronásledování a sledování
- policisté, kteří pronásledují or sledují určitou osobu na území vlast. státu, mohou v této činnosti pokračovat i poté, kdy tato osoba překročí hranici a dostane se na území soused.čl. státu; vzhledem k tomu, že jde o výkon st. moci na území cizího státu, jsou pro něj stanoveny velmi přísné a omezující podmínky

- při pronásledování musí jít o osobu, která byla v původním státě přistižena při spáchání tr. činu, při pronásledování na území soused.státu nelze narušovat domovní svobodu, a tedy vstupovat do neveřejných prostor; zbraně lze použít jen v sebeobraně
- pronásledování může pokračovat jen v případě, že nelze dostatečně včas zajistit souhlas orgánů druhého státu a hrozí nebezpečí útěku pachatele X tyto orgány musí být neprodleně informovány, aby mohly pronásledování převzít
- pronásledovat lze pachatele jen v určitém hraničním pásmu (do 20km od hranice); pronásledující policisté musí být identifikovatelní; zadržení pachatele lze provést jen v případě, kdy není vyloučeno druhou stranou

- sledování se týká osob podezřelých ze spáchání závažných tr. činů a platí pro něj obdobné podmínky
- pronásledování a sledování je možné jen při spáchání nebo podezření ze spáchání tr. činu : vraždy, znásilnění, žhářství, padělání peněz, krádež velkého rozsahu, loupeže, únosu, obchodu s omam.látkami, zbraní apod.
- u pronásledování + tr.čin převádění osob a útěku z místa doprav. nehody

- soudní spolupráce se pak týká předběž. zadržení osoby pro účely vydání; rozlišuje se : vydání k tr. stíhání a k výkonu trestu; platí zásada non bis in idem

- pokud jde o kontrolu imigrace rozumí se jí přechod nebo pokus o přechod st. hranice bez platných dokladů a povolení; výslovně je stanoveno, že je třeba respektovat Ženevskou úmluvu o statutu uprchlíka a Newyorský protokol
- u žadatelů o azyl je vždy stanoven čl. stát odpovědný za vyřízení žádosti

Schengenský informační systém
- počítač. databáze, na níž jsou napojeny všechny služebny policie, vč. pohraniční policie v zemích scheng. prostoru; jsou do ní ukládány všechny informace získané při kontrolách těchto osob, čímž je usnadněno monitorování jejich pohybu
- problémovou osobou je i ta, která se dopustí pouhého přestupku

Schengenský acquis
- označuje souhrn veškerého platného práva Společenství => zahrnuje obě scheng. dohody, ale i prováděcí předpisy k Scheng. úmluvě

Schengenský systém

spočívá na 3 zákl. zásadách :
1. fyz. uvolnění pohybu zboží a osob uvnitř. tzv. Schengenského prostoru, tedy po celé oblasti sml.stran; pravidla pro pohyb zboží a osob nadále existují a jejich dodržování je nadále vyžadováno, ale kontroly jsou předsunuty z hraničních přechodů jinam
2. uvolnění ad.1. nesmí být na úkor bezpečnosti EU a proto se podstatně zpřísňují kontroly jak zboží, tak osob na vnější hranici schengenského prostoru
3. k zajištění ad.1 + 2 jsou přijímána tzv. kompenzační opatření, která zahrnují harmonizaci a zjednodušení příslušných správních a jiných předpisů x čl. státy, opatření ke kontrole osob a zboží na vnějších hranicích scheng. prostoru apod.

zboží
- nezbytné kontroly zboží jsou prováděny až v místě určení uvnitř přísluš. čl. státu
- pokud jde o daň. evidenci (DPH), podává daň. prohlášení jak odesílatel zboží (aby mu byla refundována), tak příjemce zboží, který daň platí ve svém státě
- zvl. kontroly mohou být prováděny k podchycení nebezpečného zboží, a to omamných látek, zbraní, střeliva, munice, rostlin, toxic. odpadů apod.
- řádné kontroly na vnějších hranicích mají zajistit, aby o pohybu uvedeného zboží do scheng. prostoru a po něm byl dokonalý přehled

osoby
- vzhledem k tomu, že jsou zrušeny kontroly osob při přechodu vnitřních hranic, základem je kontrola osob při vstupu do scheng. prostoru přes vnější hranici, tj. z nečlenských zemí
- vnější hranice je možno přecházet jen na hraničních přechodech a v jejich provozní době
- společná vízová politika stanoví nejen soupis států, jejichž příslušníci potřebují resp. nepotřebují ke vstupu do scheng. prostoru vízum, ale i jednotné podmínky pro vydání víz, případné omezení pohybu uvnitř scheng. prostoru
- než bude zavedeno evropské vízum, udělují jednotlivé čl. státy národní víza, která ovšem platí i pro všechny další čl. státy
- za hraniční přechody se považují i mezin. letiště a přístavy
- čl. státy jejichž hranice jsou současně vnější hranicí, odpovídají za její ostrahu

- vnitřní hranice lze přecházet kdekoli, což se týká i příslušníků nečlen. států, pokud pro ně neplatí v daném státě zvláštní režim
- v případě, kdy to čl. stát uzná za nezbytné, mohou být osoby systematicky nebo namátkově kontrolovány i při přechodu vnitřních hranic, ale musí jít o mimořádné a dočasné opatření; v praxi se nejčastěji tyto kontroly provádějí ve vlacích

Popište politiku ochrany spotřebitele v EU

32. Popište politiku ochrany spotřebitele v EU
Vývoj, metody a důvody pro politiku ochrany spotřebitele
Politika ochrany spotřebitele prošla od počátku evropské integrace dynamickým vývojem. Ve smlouvě o EHS nebyla o ochraně spotřebitele zmínka a EHS nebyly v této oblasti svěřeny žádné kompetence ani rozpočtové zdroje. Jako samostatnou politiku zavedla ochranu spotřebitele až Maastrichtská smlouva na počátku 90. let. Na evropské úrovni ale došlo k regulaci ochrany spotřebitele již dříve - v rámci regulace vnitřního trhu tam, kde odlišnosti v standardech ochrany spotřebitele představovaly překážku pro vnitřní trh (pak šlo vlastně o "skrytou" politiku ochrany spotřebitele).
V současnosti má na úrovni ES hlavní odpovědnost za monitorování ochrany spotřebitele ve členských zemích generální ředitelství (GŘ) pro zdravotnictví a ochranu spotřebitele, v jehož čele stojí komisař David Byrne z Irska (generálním ředitelem je R. J. Coleman). Kromě Evropské komise jsou v oblasti ochrany evropského spotřebitele vysoce aktivní i specializované agentury ES (např. Evropská agentura pro léčiva v Londýně), poradní Výbor spotřebitelů i nevládní organizace zastupující zájmy spotřebitelů (např. Sdružení evropských spotřebitelů - Association of European Consumers).
V rámci politiky ochrany spotřebitele používá ES závazné normy, nezávazná doporučení i finanční podpůrné programy. Aktivity ES jsou převážně založeny na článcích 95 a 153 SES. Opatření přijatá podle čl. 95 jsou závazné normy (typicky nařízení a směrnice) harmonizující domácí právo členských států s cílem přispět k vytvoření vnitřního trhu. Článek 153 SES pak upravuje evropskou politiku ochrany spotřebitele, spočívající v kombinaci harmonizačních opatření podle čl. 95 a vytváření zvláštních programů rozvíjejících a monitorujících ochranu spotřebitele ve členských státech. Zároveň je třeba respektovat zájmy spotřebitelů při provádění ostatních politik ES.
Evropská politika ochrany spotřebitele zasahuje do množství oblastí, celkově je však stále pouze ostrůvkovitá - tj. existují druhy výrobků nebo služeb, které evropským právem upraveny nejsou. Hlavními oblastmi, na které se evropská politika ochrany spotřebitele soustředila, jsou následující:
• stanovení standardů pro jakost, složení a bezpečnost výrobků (technická harmonizace)
• ochrana právních (hospodářských) zájmů spotřebitele
• regulace reklamy

Schengenský systém

33. Schengenský systém – vznik, vývoj, právní úprava, obsah.
Schengenský systém

- zatímco zásady jednotného vnitřního trhu našly své vyjádření v Bílé knize /1985/ a posléze v Jednotném evrop.aktu (1986), pro specifickou otázkou fyzického uvolnění pohybu zboží a služeb byla zvolena cesta mezin.smluv, důvodem byl počáteční nezájem většiny států; proto se zástupci nejdříve 5 států (Fr, SRN, Benelux) sešli 1985 v lucemb. městečku Schengen, aby zde akutní problémy začali řešit => první Schengenská dohoda

- bezprostř. důvodem k fyz. uvolnění pohybu zboží byla situace na hranič. přechodech, kde se přepravované zboží hromadilo, neboť zde byly prováděny dvojí kontroly; zboží sice nebylo proclíváno, ale bylo kontrolováno => kontrola dokladů byla vnímána jako faktické zpomalení, tedy omezení pohybu
- první dohoda tyto problémy neřešila, ale přinesla omezené ale okamžité zlepšení
- u přepravovaného zboží byla zrušena kontrola přeprav. dokladů (náklad. listu) a pro osoby byly zavedeny zelené disky s nápisem nic k proclení, jejichž vystavení ve vozidle na viditelném místě bylo považováno za prohlášení, které nutně nevyžadovalo zastavení a dialog s celníkem (kontroly jen namátkové)

- důležitějším aspektem této dohody byl závazek sml. stran řešit celou problematiku komplexně; byla to skutečně jakási „sml. o smlouvě budoucí“, touto budoucí smlouvou se stala druhá Schengenská dohoda, plným názvem Úmluva o aplikaci Schengenské dohody (Schengenská úmluva)
- je to velmi rozsáhlý dokument, který mezi původními signatáři vstoupil v platnost v r. 1995, od té doby se k němu připojila většina čl. států EU mimo UK

Analyzujte problém zneužití dominantního postavení v soutěžním právu

31. Analyzujte problém zneužití dominantního postavení v soutěžním právu a uveďte některé rozsudky ESD, odůvodněte svůj názor

- není zakázáno samo výsadní postavení na trhu, ale taková činnost, kde by došlo ke zneužívání tohoto postavení
- skutkovou podstatu zneužívání dominantního postavení tvoří několik prvků:
a) dominantní postavení soutěžitele
ESD charakterizoval dominantní postavení věci UNITED BRANDS ( viz. ot. 42) jako „pozici hospodářské síly podniku, která mu umožňuje, aby na trhu zabránil účinné konkurenci tím, že se bude schopen chovat ve velkém rozsahu a nezávisle na zbylých účastnících trhu.
b) zneužívání tohoto postavení, ve formě horizontální (ve vztahu ke konkurentovi), nebo vertikální (ve vztahu k odběratelům a dodavatelům)
podstata tkví zejména ve vnucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen, nebo jiných podmínek…
ESD charakterizoval zneužívání v rozhodnutí AKZO II jako „způsoby chování podniku v dominantním postavení, které mohou ovlivnit trh, na kterém již je díky přítomnosti tohoto podniku soutěž oslabena a snaha o zabránění jejího obnovení.
Pokud dominantní podnik plánuje změnu ve své strategii, může požádat Komisi o tzv. negativní posudek, který jeho budoucí chování posoudí.
c) zneužívání dominantního postavení ovlivňuje obchod mezi členskými státy EU (postačuje i teoretická možnost, že se tak stane)
musí zde dojít k citelnému zásahu do ochodu mezi členskými státy

Zneužívání je obecně zakázáno – čl. 82 – příkladný výčet

Zneužívání je obecně zakázáno – čl. 82 – příkladný výčet
- přímé nebo nepřímé vnucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen, nebo jiných
obchodních podmínek
- omezování výroby, odbytu nebo technického rozvoje ke škodě spotřebitelů => typické je omezování výroby - je nedostatek zboží -> jeho cena stoupá vzhůru. Na trhu vzniká sice prostor, ale není zde nikdo, kdo by ho mohl po určitou dobu zaplnit.
- znevýhodňování obchodních partnerů uplatňováním nerovných podmínek při rovnocenných dodávkách - 322/81 Michelin vs. Komise [1983] ECR 3461 = Komise zkoumala věrnostní slevy -> lze je poskytovat, když je to kvantitativně zdůvodněno (na objektivním základě). Není možné poskytovat věrnostní slevy typu - „když budeš brát veškeré zboží ode mne, dám ti ho levněji“, „když budeš 3 roky brát zboží ode mne, budeš ho mít levnější“ = to je zakázáno.
- vnucování vázaných obchodů => uzavření hlavní smlouvy je vázáno na odběr zboží, které s hlavním vůbec nesouvisí.

Soutěžní právo používá pojem „relevantní trh“ (je vždy jen jeden). Jeho definici vytvořila Komise společně s judikaturou. Je to prostředí, na kterém se odehrává nabídka a poptávka po určitém druhu zboží či služeb, které je svými podmínkami odlišné od jiných prostředí.
Relevantní trh je určován 3 prvky -> věcné vymezení, území vymezení, časové vymezení:
věcné vymezení → hranice relevantního trhu je tam, kde probíhá nabídka a poptávka zboží,
které není zaměnitelné za jiný druh zboží. To se měří pomocí cenové
elasticity -> co se stane s poptávkou po 2. zboží, když 1. zdražím
území vymezení → bere se území Společenství. Někdy se rozšiřuje na celý Evropský
ekonomický prostor. Základním momentem jsou náklady na dopravu ->
pokud se v ceně projeví tak, že zboží není konkurenceschopné
časové vymezení -> je to období kolem 1 roku, pokud nevyžaduje analýza, aby bylo jiné

ve věci UNITED BRANDS Soudní dvůr zkoumal relevantní trh

Analyzujte alespoň tři rozsudky ESD /SPS/ týkající se problematiky soutěžního práva

29. Analyzujte alespoň tři rozsudky ESD /SPS/ týkající se problematiky soutěžního práva, diskutujte svůj názor.

27/76 United Brands vs. Komise [1978] ECR 267. SD zkoumal relevantní trh. Komise tvrdila, že relevantním trhem je trh s banány, dovozce namítal, že je jím trh s jižním ovocem. Komise prokázala, že pro určité skupiny obyvatel (děti, starší lidé, diabetici) jsou banány nezastupitelné, konzumují je více (tzv. teorie bezzubých). Komise prokázala, že banány nejsou sezónní záležitostí a na základě cenové elasticity nebyly ceny ovlivnitelné. Komise prokázala i nezaměnitelnost na straně nabídky. SD toto stvrdil -> Komise nepochybila, když definovala relevantní trh, jako trh s banány.

322/81 Michelin vs. Komise [1983] ECR 3461 => Komise zkoumala věrnostní slevy -> lze je poskytovat, když je to kvantitativně zdůvodněno (na objektivním základě). Není možné poskytovat věrnostní slevy typu - „když budeš brát veškeré zboží ode mne, dám ti ho levněji“, „když budeš 3 roky brát zboží ode mne, budeš ho mít levnější“ => to je zakázáno.

7/89 Polypropylene [1992] 4 CMLR 84. Podnikem se rozumí jakékoliv PO, FO, které se zabývají ekonomickými aktivitami (za účelem dosažení zisku, který nemusí být dosahován => není důležité, zda je činnost zisková). Pokud nejsou založeny pouze za výkonem veřejné správy -> podléhají této definici i státní podniky. Tyto dohody nemohou být uzavřeny mezi mateřskou a dceřinou společností => neboť se jedná o jednoho soutěžitele.

41, 44, 45/69 Chemiefarma vs. Komise [1970] ECR 661. Řada společností se rozhodla rozdělit si trh a stanovit ceny. V některých státech měla tato dohoda písemnou formu. Vedle toho však existovala i gentlemanská dohoda o podobných závazcích na území členských států => šlo to poznat ze vzájemné korespondence (Komise má velké vyšetřovací kompetence). Obsah dohody byl stranám znám, chovaly se podle ní.

V případu Polypropylene byla uzavřena ústní dohoda. Nebyly v ní upraveny sankce při nerespektování. Strany se tvářily, že to není závazné a vynutitelné. Komise prokázala, že se strany smlouvou řídí -> následoval postih. Komise na základě tohoto případu definovala pojem „dohoda“ -> je to každý případ, kdy strany dosáhnou konsensu o plánu, kterým limitují (nebo mohou limitovat) své obchodní svobody tím, že určí hranice vzájemných aktivit, nebo tím, že se zdrží aktivit na trhu (aktivní x pasivní závazek).

48/69 ICI vs. Komise (případ barviv) [1972] ECR 619

48/69 ICI vs. Komise (případ barviv) [1972] ECR 619. Strany nahradily dohodu sladěným postupem. Je třeba postihnout i takovou koordinaci mezi podniky, při které podniky vědomě nahrazují dohodu praktickou spoluprací (není zde takový stupeň koordinace, nevyústí v dohodu). Podniky jednají v rámci zřejmé, vědomé a prokazatelné spolupráce.
Jeden z rysů sladěných postupů => soutěžitelé v obdobném čase a o obdobnou částku zvyšují své ceny. 125-129/85 Woodpulp [1985] OJL 85/1. Paralelní zvyšování cen je důkazem sladěných postupů pouze v případě, kdy sladěný postup je jediným vysvětlením pro takové chování (jiným vysvětlením může být např. zdražení vstupů nebo jiné objektivní podmínky).

56/65 STM [1966] ECR 235. Soutěžitel prodával ve Francii německé zboží společnosti Maschinenbau. Měl uzavřenu exkluzívní dodavatelskou smlouvu. Smlouva neizolovala francouzské území, mohl dovážet do jiných zemí, stejně jako i Maschinenbau mohl dovážet do Francie. Smlouva se stala spornou. Soud uvedl, že dopad na soutěž se posuzuje z pozitivních i negativních hledisek. Vzhledem k tomu, že smlouva byla podmínkou vstupu nového produktu na francouzský trh a nedošlo i izolaci jednoho národního trhu od ostatních, je v pořádku.

56, 56/64 Consten and Grundig vs. Komise [1966] ECR 299. Grundig udělil výlučná distribuční práva společnosti Consten na své produkty ve Francii. Distributor se zavázal nevyvážet jinam, do jiného členského státu. Tak na tom byly všichni distributoři ve všech státech. každý měl svoji ochrannou známku. Tak se mohl bránit vůči ostatním při porušení smlouvy. Komise došla k závěru, že takové jednání je v rozporu s čl. 81 -> parcelace trhu (zesílená ochrannou známkou) je schopna ovlivnit obchod mezi členskými státy

30. Rozeberte problematiku kartelových dohod v soutěžním právu EU a zásadní terminologii dokumentujte na rozsudcích ESD
Dle čl. 81 odst.1 jsou zakázané jako neslučitelné se společným trhem všechny dohody mezi podniky, rozhodnutí o sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem či efektem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu.
Odstavec druhý konstatuje, že dohody či rozhodnutí dle čl. 81 odst. 1 jsou neplatné.
Odstavec třetí umožňuje udělit individuální výjimky.

rozsudky ESD – viz otázka č. 46 (až po rozhodnutí Grundig a Consten v Commission.

Jaký je systém ochrany lidských práv v EU podle Smlouvy o ES...

26. Jaký je systém ochrany lidských práv v EU podle Smlouvy o ES, Smlouvy o EU a judikatury ESD (srovnejte rozhodnutí ve věci ERT a Wachauf).

Až v roce 1970 dává ESD podnět k úpravě vztahu EU k lidských právům. Soud tato práva prohlásil za součást obecných zásad komunitráního práva, za inspirační základ prohlásil ústavní tradice společné pro všechny členské státy a plně odkázal na Evropskou úmluvu.
Komplexní textové zpracování lidských práv obsahuje až Charta základních práv EU, byla přijata 7.12.2000 v Nice.
Charta je založena na modelu deklarace lidských a občanských práv a v odkazu na ústavní tradice členských států EU a jejich mezinárodní závazky odkazuje na Evropskou úmluvu, judikaturu ESD a ESLP.
ESD zajišťuje ochranu těchto práv, je však vázán ústavními tradicemi členských států a nemůže vyhovět opatřením, kterou jsou neslučitelná s uznanými a ochraňovanými právy těchto států.
Tak mezinárodní smlouvy, na kterých se státy dohodly, mohou dodat návody.
ESD nemá pravomoc zkoumat soulad národních zákonů, které nepatří do působnosti práva Společenství s Evropskou úmluvou.
Rozhoduje pouze v těchto situacích:
a) zvažuje kompatibilitu vnitrostátních zákonů s ustanovením práva ES, která reflektují určitá práva a principy, zejména práva chráněná Úmluvou
b) když státy implementují právo ES mají povinnost zohlednit, aby nedošlo k porušování práv chráněných Evropskou úmluvou

Pravomoc ESD rozhodovat v oblasti vnějších vztahů

27. Pravomoc ESD rozhodovat v oblasti vnějších vztahů. Diskutujte.

Interpretační pravomoc ESD měla vliv i na stanovení míry pravomocí Společenství vystupovat ve vnějších vztazích. Od roku 1971 vydal ESD řadu rozhodnutí, které mají dnes povahu závazných vodítek.
ESD rozhoduje o žalobách a o tkz. předběžních otázkách, které jsou oprávněny pokládat zejména nejvyšší soudy. Ty pokud aplikují komunitární právo spolu s národním právem a obsah konkrétního článku komunitárního práva není zcela jasný, mají právo předložit ESD věc s formulovanými otázkami – zda ustanovení je aplikovatelné v daném případě a jaký je jeho skutečný význam. Kromě těchto pravomocí, může ESD podávat na základě žádosti či dotazu výklad ustanovení komunitárního práva.
Členské státy jsou povinny použít jakýchkoli prostředků, aby jednaly v souladu s rozhodnutími ESD. ESD oprávněn ukládat pokuty, pokud nejednají v souladu s rozhodnutím.

28. Podstata a obsah řízení před Komisí v rámci ochrany soutěžního práva
Cílem ochrany soutěžního práva je zaručit stejné podmínky pro všechny soutěžitele a ochránit fungování základních svobod před nežádoucími dohodami nebo před narušením tržního prostředí vyplývajícího nejčastější z monopolního postavení.
Obsah čl. 81 – 89 SES se týkají společných pravidel pro soutěž, daně a sbližování právních předpisů, dále je tato problematika konkretizována v nařízení č. 1/2003, které mění od 1.5.2004 dosavadní systém kontroly práva hospodářské soutěže ES s cílem zefektivnit tuto kontrolu. To se snaží docílit decentralizací některých úkolů z komunitární na národní úroveň. Národní orgány budou mít možnost aplikovat čl. 81 a 82 úplně celé (čl. 6 a 35 nařízení) a komise již nebude mít monopol na udělování individuálních výjimek dle čl. 81 odst. 3.
Veškeré dohody, rozhodnutí jsou v rozporu s čl. 81 odst. 1 a 82, jsou automaticky neplatné a žádné předchozí rozhodnutí institucí o protiprávnosti není nutné.
Komise bude nadále udělovat výjimky blokové jak tomu bylo doposud.
Určité kategorie protisoutěžních jednání podniků budou nedotčené, podnik z této skupiny může být vyjmut komisí nebo národními orgány. Důraz je kladen na spolupráci – o výměnu informací, jejich ochranu a zabezpečit nebezpečí dvojího stíhání a to na úrovni národní a komunitární.

Charakterizujte stručně nařízení č. 1408/71

24. Charakterizujte stručně nařízení č. 1408/71.

- vztahuje se na pracovníky, kteří podléhají právním předpisům členského státu a jsou státním příslušníkem členského státu, také příbuzní a pozůstalí
- rovnost zacházení – osoby s bydlištěm na území jednoho z členských států mají stejná práva a povinnosti podle právních předpisů kteréhokoli členského státu jako státní příslušníci uvedeného státu
- nařízení se vztahuje na všechny právní předpisy týkající se těchto odvětví sociálního zabezpečení: dávky v nemoci a mateřství, invaliditě, ve stáří, pozůstalým, při pracovních úrazech a nemocech z povolání, pohřebné, dávky v nezaměstnanosti, rodinné dávky
- dávky získané podle právních předpisů jednoho nebo více členských států nepodléhají žádnému snížení, úpravám, pozastavení, odnětí ani konfiskaci z důvodu skutečnosti, že příjemce má bydliště na území jiného členského státu, než ve kterém má sídlo instituce příslušná pro jejich vyplácení
- upravuje výjimky ze zákazu omezování volného pohybu osob

Může ES/EU přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv?

25. Může ES/EU přistoupit k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv? Diskutujte.
Evropská úmluva závazná na unijní úrovni není. ESD na žádost Rady vypracoval posudek, který měl dát odpověď nato, zda je vůbec přípustný přístup ES k Evropské úmluvě.
Přistoupení bylo zavrženo. Zásadním právním argumentem bylo, že Společenství v oblasti ochrany lidských práv žádné kompetence nemá a tudíž nemůže vydávat předpisy ani uzavírat mezinárodní smlouvy. (to nebyl příliš šťastný argument, protože lidská práva zařadil na úroveň jiných oblastní jako je zemědělství nebo kultura).
ESD zjistil, že přistoupení k Evropské úmluvě vyžaduje změnu smlouvy o ES. Kolínským samitem v roce 1999 tyto snahy definitivně byly ukončeny.
Dle Evropské úmluvy mohou být stranami výlučně evropské státy, které splňuji požadavky demokratického zřízení a respektují zásady právního státu a to ES není.
Svůj respekt k Evropské úmluvě deklarovalo ES nejen v judikatuře, ale i v některých ustanoveních primárního práva – SEU, JEA atd.
Evropský soudní dvůr není vázán Evropskou úmluvou, používá jí jako doplňkový pramen., ovšem zásadního významu.
ES vyjádřilo svůj závazek být vázán Evropskou úmluvou a obecnými právními zásadami uvedenými v Evropské úmluvě, nikoli uznáním jurisdikce Evropského soudu pro lidská práva.
Jednotlivec se může před orgánem ES dožadovat spravedlivého procesu, bude na orgánu Společenství, zda jej vezme v úvahu a zda rozhodne ve shodě s Evropskou úmluvou. Vynutitelnost takového práva neexistuje.
Právní akty ES nemohu být napadeny před orgány Evropské úmluvy, pokud nebylo porušeno práva na spravedlivý proces.
Jednotlivec může před orgány argumentovat Evropskou úmluvou, orgány by to měli vzít v úvahu a jednat v souladu s ní.
Přijetím Amsterodamské a Nicejské smlouvy se objevila možnost pozastavit výkon určitých práv, které závažně a trvale porušují obecné právní zásady v čl. 6 SEU.
Evropská úmluva je hlavním zdrojem v oblasti lidských práv a vyjadřuje zásady na níž je EU postavena.

Analyzujte postavení cizího advokáta v českém právním řádu při poskytování advokátních služeb

22. Analyzujte postavení cizího advokáta v českém právním řádu při poskytování advokátních služeb.

Směrnice EP a Rady 98/5 o usnadnění trvalého výkonu povolání advokáta v jiném členském státě než v tom, ve kterém byla získána kvalifikace
- pro státní příslušníky členských států je zde možnost vykonávat povolání, ať již jako osoba samostatně výdělečně činná nebo jako osoba v pracovním poměru a to v jiném členském státě, než ve kterém získali odbornou kvalifikaci
- advokát, který je plně kvalifikovaný v jednom členském státě, požádat o uznání diplomu v jiném členském státě, aby mohl vykonávat povolání advokáta pod profesním označením používaným v takovém státě
- někteří advokáti mohou být rychleji zařazeny do profesního stavu v hostitelském členském státě mimo jiné tím, že úspěšně složí zkoušku způsobilosti a jiní advokáti by měli mít možnost dosáhnout tohoto zařazení po určitém období výkonu v hostitelském členském státě
- advokáti by měli být povinni zapsat se u příslušného orgánu v hostitelském členském státě (po předložení příslušného průkazu ne staršího než 3 měsíce), aby tento mohl zajistit, že budou dodržovat pravidla pro výkon povolání platná v daném státě, účinek tohoto zápisu určuje stupeň a typ soudů, u nichž mohou advokáti vykonávat činnost (řídí se právem hostitelského členského státu)
- aby si advokát sjednat pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou z výkonu povolání nebo aby se stal členem profesního záručního fondu, pokud neprokáže, že je kryt pojištěním nebo zárukou v domovském členském státě rovnocenných co do podmínek a rozsahu krytí
- povoleny právní rady zejména v oblasti práva domovského členského státu, Společenství, mezinárodního práva a práva hostitelského členského státu
- možnost vykonávat činnost v jiném členském státě pod profesním označením udělovaným v domovském členském státě
- poté co advokát vykonával fakticky a pravidelně svou činnost v hostitelském členském státě v oblasti práva tohoto státu a práva Společenství po dobu 3 let, dosáhl úrovně nezbytné pro dosažení úplného zařazení do profesního stavu v tomto státě, na konci tohoto období měl advokát možnost získat profesní označení udělovaným hostitelským členským státem
- při porušení své povinnosti v hostitelském členském státě se použijí procesní předpisy, sankce a opravné prostředky hostitelského členského státu
- o kárném řízení poskytne hostitelský členský stát domovskému veškeré potřebné informace a dále spolupracuje ještě před zahájením kárného řízení

Srovnejte přístup ESD k výjimkám ze zákazu omezování volného pohybu zboží a osob

23. Srovnejte přístup ESD k výjimkám ze zákazu omezování volného pohybu zboží a osob.
čl. 30 - možnosti, kdy lze zavést kvantitativní omezení nebo opatření s rovnoceným účinkem
- veřejná mravnost, pořádek, bezpečnost, ochrana zdraví a života lidí a zvířat, ochrana rostlin, národních kulturních statků a ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví.
- opatření musí být proporcionální ve vztahu cíl k důvodu (např. ochrana zdraví při výskytu nemoci šílených krav, kdy lze omezit volný pohyb zboží; lze omezit dále vývoz uměleckých předmětů a památek - jedná se o přímou diskriminaci + další důvody ve veřejném zájmu
- použití výjimek nesmí být prostředkem svévolné diskriminace nebo skrytého omezování obchodu mezi členskými státy
- článek je použitelný ex lege, není třeba tedy nejdříve stanovisko Komise

Rozhodnutí "CASSIS DE DIJON" (týkalo se toho, že německá firma chtěla dovézt likér,který obsahoval méně alkoholu než je vyžadováno německým právem)
vyplývá z něj, že
- použití opatření nemusí být porušením čl. 28 je-li nutné k ochraně požadavků členských států spadajících do oblastni veřejného zájmu
- avšak zboží, které je obchodovatelné v jednom členském státě, je následně obchodovatelné v celé EU (ve volném oběhu)
ESD dal jasně najevo, že výčet možných důvodu , které ospravedlňují porušení čl. 28 a 29 je úplný a taxativní. ESD provedl velmi striktní výklad čl. 30, aby nedocházelo k obcházení zákazu omezování volného pohybu zboží a tak nebylo umožněno členským státům provádět ochranářskou politiku.

Veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana zdraví

Veřejný pořádek, veřejná bezpečnost a ochrana zdraví
Takovéto omezení znamená, že ovšem přesto, nebude s příslušníkem jiného státu zacházeno hůře, než s příslušníkem domácím.
Veškerá omezení musí být interpretována tak, aby účinek byl limitován do té míry, která je nutná k ochraně zájmů zamýšlených článkem 46 SES.
Toto téma se vztahuje shodně i na pracovníky, více tedy tam.

Další omezení
Právo na svobodu podnikání a volny pohyb služeb nejsou právy absolutními.
Podle čl. 43 musí být dány příslušníků jiných členských států stejné podmínky jako domácím -> pro cizí státní příslušníky může být nesnadné splnit všechny podmínky, které určitý členský stát považuje za nutné, aby mohla daná osoba vykonávat v tomto členském státě svoje povolání nebo jinou podnikatelsko činnost.
Patří sem například kvalifikační požadavky na vzdělání a praxi a pravidla profesního chování a další omezení.

ESD také rozhodl, že pokud někdo poskytuje většinu...

ESD také rozhodl, že pokud někdo poskytuje většinu, nebo všechny své služby na území
jednoho členského státu, ale má oficiálně sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členské státě, aby tím obešel požadovaná profesní pravidla, má být posuzován dle ustanovení o svobodě podnikání a ne o volném pohybu služeb.
Výjimkám ze zákazu omezování těchto oblastí

Důležité je podotknout, že úprava svobody podnikání nezakazuje tzv. obrácenou diskriminaci, tedy horší postavení příslušníků členského státu ve srovnání s cizími příslušníky, na rozdíl od volného pohybu zboží a pracovníků.
Čl. 43 a 49 jsou speciálním ustanovením k článku 12, který obsahuje obecný zákaz jakékoli i skryté diskriminace z důvodu státní příslušnosti.
Tu je možné ospravedlnit pouze z důvodu výkonu veřejné moci, veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a ochrany zdraví.
Výkon veřejné moci
Svoboda podnikání a volný pohyb služeb jsou v čl.45 omezeny tím, že se toto právo nevztahuje na činnosti spjaté s výkonem veřejné moci. Znamená to tedy, že určitá místa mohou obsadit pouze státní příslušníci daného členského státu.
Např. rozhodnutí ESD ve věci 

JEAN REYNERS: Pan Reyners se narodil Nizozemcům v Belgii, kde studoval a promoval. Ponechal si ale
nizozemskou příslušnost. Pro výkon advokacie v Belgii je požadována belgická příslušnost. Cizinci toto
mohlo být prominuto, pokud existovala mezi státy vzájemnost. Mezi Belgií a Holandskem neexistovala.
Proto mu nebylo umožněno advokacii v Belgii vykonávat.
ESD zamítl argumenty Belgie s tím ,že typické činnosti advokátního povolání, jako jsou právní porady,
zastoupení a obhajoba klienta před soudem, nemohou být považovány za činnost spjatou s výkonem
veřejné moci.

Co je obsahem směrnice č. 2004/38?

19. Co je obsahem směrnice č. 2004/38?

- týká se práva občanů EU a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států
- právo na pobyt bez povolení se ve směrnici prodlužuje na šest měsíců, právo trvalého pobytu může migrující občan získat již po čtyřech letech nepřetržitého pobytu
- rozšiřuje definici postavení rodinných příslušníků, čímž sleduje podporu mobility nejen s cílem sjednocování rodin
- upravuje výjimky

20. Diskutujte problematiku vzájemného uznávání diplomů a klasifikací

Za účelem usnadnění zahajování a provozování činností samostatně výdělečných osob vydá Rada postupem článku 251 směrnice upravující vzájemné uznávání diplomů, osvědčení a jiných dokladů o kvalifikaci.
Za stejným účelem vydá Rada postupem podle 251 směrnici ke koordinaci zákonů a jiných předpisů členských států, které se týkají zahajování a provozování činností samostatně výdělečných osob. Rada rozhoduje v rámci postupu podle článku 251 jednomyslně o směrnicích, k jejichž provedení jsou zapotřebí alespoň v jednom členském státě změny stávajících zásad obsažených v zákonech, které upravují kvalifikační požadavky a jiné podmínky přístupu fyzických osob k určitému povolání. V ostatních případech se Rada usnáší kvalifikovanou většinou
Pokud jde o povolání lékařská , farmaceutická a lékárnická, bude postupné odstraňování omezení záviset na koordinaci podmínek pro výkon těchto povolání v různých členských státech.

Na judikatuře ESD objasněte rozdíl mezi svobodou usazování a volným pohybem služeb

21. Na judikatuře ESD objasněte rozdíl mezi svobodou usazování a volným pohybem služeb a dále demonstrujte postoj ESD k výjimkám ze zákazu omezování těchto oblastí

Rozdíl mezi volným pohybem služeb a svobodou podnikání
• Rozdíl mezi volným pohybem pracovníků a dvěma zbylými
V prvém případě jde o zaměstnanecký poměr, ve druhé o samostatně výdělečnou činnost

• Služby a podnikání
Je nutné rozdíl vidět spíše v míře napojení na určitý členský stát než v druhu činnosti
o Při podnikání jde o právo osoby (F i P) zahájit a provozovat samostatně výdělečnou činnost na území jiného členského státu a to trvale
o U volného pohybu služeb jde o poskytování služeb v jednom členském státě dočasně nebo nepravidelně osobou, která má sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členském státě.

Nejlépe byl rozdíl popsán v rozhodnutí ESD ve věci ->
GEBHARD: Gebhard byl němec, kterému Milánská advokátní komora zakázala mít kancelář a trvale
vykonávat advokacii v Itálii, protože nebyl členem Milánské advokátní komory a jeho
kvalifikace a praxe nebyly v Itálii uznány.
ESD zde naznačil, že kapitoly SES týkající se volného pohybu pracovníků, služeb a svobody
podnikání se vzájemně vylučují. Tam kde je možné podřadit činnost pod volný pohyb zboží,
kapitálu nebo osob a zároveň pod volný pohyb služeb, použije se nejdříve ustanovení se
prvních tří jmenovaných.

120/78 Cassis de Dijon [1979] ECR 649

120/78 Cassis de Dijon [1979] ECR 649. Německo stanovilo minimální obsah alkoholu pro Cassis na 25%. Německý Cassis tomu vyhovoval, francouzský ne. SD zde aplikoval „dassonvillskou definici“, ale s malým dodatkem, tzv. prvním principem Cassis => použití opatření obecného dopadu (tj. na zboží jak dovážené, tak vlastní) nemusí být porušením článku 28, je-li nutné k ochraně určitých kategorických požadavků členských států spadajících do oblasti tzv. veřejného zájmu. Ale v rozhodnutí SD se objevuje i druhý princip Cassis => bez řádného důvodu nesmí být bráněno tomu, aby zboží vyrobené a komercializované v souladu s právem v jednom smluvním státě mohlo být uvedeno na trh jiného smluvního státu. Vyloučení francouzského Cassisu z trhu nebylo nezbytné k tomu, aby bylo dosaženo požadovaných cílů.
První princip Cassis musíme odlišit od použití výjimky čl. 30 -> v případě prvního principu se nejedná vůbec o kvantitativní omezení; v případě použití čl. 30 jde o kvantitativní omezení, které však je přípustné, spadá do exempční klauzule.

Všechna ustanovení zavazují státní orgány, ale také nestátní instituce, které vystupují jménem svých států na základě zmocnění.
249/81 Komise vs. Irsko (Buy Irish) [1982] ECR 4002. Irsko se rozhodlo propagovat své výrobky kampaní na podporu nákupu domácích výrobků. Kampaň prováděla Rada pro zboží, orgán podporovaný státem (6 členů úředníků, 1 člen stojící mimo). Toto bylo napadnuto => jde o snahu zabránit dovozu. Irsko se bránilo -> prý jde o soukromou iniciativu, není to nic závazného. SD zkoumal, zda jde o jednání státu a zda jde o nařízení obecně závazné. Došel k závěru, že jde o opatření, které je způsobilé ovlivnit chování spotřebitelů, i když není závazné.

Výjimky ze zákazu - čl. 30

Výjimky ze zákazu - čl. 30
Výjimky jsou vykládány restriktivně -> zákazy nesmí sloužit jako prostředek svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy. I na výjimku se musí navléci test proporcionality -> zda to opravdu nejde udělat jinak. Výjimka se uplatňuje ex lege.
• veřejná morálka - 34/79 Henn and Darby [1979] ECR 3795 -> šlo o dovoz pornografického materiálu z Holandska do Británie. Británie zákaz podpírala argumentací, že liší právní úprava v Anglii, Skotsku a Walesu, a proto nemůže účinně kontrolovat, kde se bude prodávat. SD podpořil Británii - opatření bylo ochrannou veřejné morálky a nikoli vlastních výrobků téhož druhu. Opačně dopadl případ 121/85 Conegate [1986] ECR 1007 -> šlo o dovoz pornografického materiálu z Německa do Británie. Dovozce prokázal, že tento druh není nikde v Británii zakázán. SD to potvrdil, řekl, že není ospravedlnitelná výjimka, i když se to v Británii nevyrábělo. Neexistoval v ní však zákaz takového zboží.
• veřejný pořádek
• veřejná bezpečnost - 72/83 Campus Oil [1986] ECR 2727 -> irský předpis stanovil, že všichni dovozci benzinu musí nakoupit alespoň 35% svých surovin (ropy) z irských zdrojů a za ceny fixně stanovené státem. Irsko se brání výjimkou čl. 30 - pro státní bezpečnost je důležité udržet si vlastní produkci ropy. Jinak nejsou jejich rafinérie schopny udržet se na trhu. SD potvrdil oprávněnost výjimky ve prospěch Irska.
• ochrana zdraví a života
• ochrana pokladů národního bohatství - toto mohla použít Itálie v případě, kdy uložila vývozní dávku z uměleckých pokladů
• ochrana duševního vlastnictví

112/84 Humbolt [1985] ECR 1367

112/84 Humbolt [1985] ECR 1367. Francie zavedla daň z užívání osobního auta. Daň rostla v závislosti na síle vozidla, bez ohledu na to, zda je domácí, či zda je dovezeno. Ale za jakým účelem byl tento systém vytvořen? Při bližším posouzení se ukázalo, že systém je nastaven tak, aby do nižší sazby spadaly domácí vozy a do vyšší vozy zahraniční. SD toto označil za nepřímou diskriminaci podobných výrobků (čl. 90/1).
171/78 Komise vs. Dánsko (Aquavit) [1980] ECR 447. Pro Aquavit (alkohol typický pro Dánsko) byla stanovena nižší daň než pro dovážené alkoholické nápoje. Komise šetřila, zda výrobky mají obdobné (podobné) účinky, i když jsou z jiných materiálů. Dánsko se bránilo, že daň rozlišuje podle použitých surovin (nejsou shodné) a také podle toho, že Aquavit je v Dánsku používán při jiných příležitostech než ostatní alkohol. SD dospěl k závěru, že jde o porušení článku 90 v obou odstavcích. Některé stejné výrobky byly přímo diskriminovány a některé (byť ne stejné) výrobky jsou diskriminovány tím, že je Aquavitu poskytována nepřímá ochrana (z hlediska potřeb mohou být s tímto výrobkem zaměněny).
Kvantitativní omezení a opatření s obdobným účinkem (čl. 28 - 31)
Zákaz omezení dovozu a vývozu - čl. 28-29
Smlouva ES upravuje zákaz kvantitativních omezení v článcích 28 až 30. Zakazují se dovozní i vývozní kvóty. Pojem „opatření mající obdobný účinek“ je vykládán extenzívně, naopak výjimky (čl. 30) jsou vykládány restriktivně. V tomto případě není nutné prokazovat diskriminaci, pokud je tímto opatřením omezen volný pohyb zboží.
2/73 Geddo [1973] ECR 865. Za kvantitativní omezení (kvótu) považuje SD všechna opatření, která úplně či částečně, co do množství, omezují dovoz, vývoz nebo přepravu zboží. Takovým opatřením může být zákaz dovozu, systém kvót, požadavek dovozní či vývozní licence (i když je udělení pouhou formalitou).

S výkladem pojmu „opatření s obdobným účinkem“ pomáhá jako vodítko směrnice č. 70/50

S výkladem pojmu „opatření s obdobným účinkem“ pomáhá jako vodítko směrnice č. 70/50. Uvádí demonstrativní výčet opatření, která mají obdobný účinek jako kvantitativní omezení:
• zvláštní podmínky stanovené pro dovážené avšak nikoli stejné či obdobné tuzemské zboží (např. zdravotní kontrola zboží dováženého, ale ne tuzemského - zde je možná výjimka podle čl. 30)
• bránění paralelnímu dovozu (Dassonville)
• preference domácích výrobků (Buy Irish)
• uplatňování odlišných podmínek pro balení produktů
• povinnost označovat zboží v národním jazyce
• povinnost mít na trhu obchodního zástupce
• stanovení minimálních cen (případ 82/77 Van Tiggele [1978] ECR 25) - co když někdo dokáže zboží dodat na trh levněji
• stanovení maximálních cen (případ 65/75 Tasca [1976] ECR 291) - zboží si konkurují svojí kvalitou a za kvalitu se platí, není možné stanovit strop

8/74 Dassonville [1974] ECR 837. Společnost Dassonville dovážela z Francie do Belgie skotskou whisky. Belgický předpis vyžadoval pro takový dovoz britské osvědčení původu zboží, které francouzský dodavatel nemohl opatřit. SD definoval opatření s obdobným účinkem jako všechna obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou s to narušit, přímo nebo nepřímo, skutečně nebo potenciálně, obchod v rámci Společenství. Tím toto opatření bylo a Belgie spor prohrála. SD zde nečinil rozdíl mezi opatřeními rozlišujícími a nerozlišujícími domácí a dovážené zboží. Nebyl brán dostatečný zřetel, na skutečnost, že napadená opatření se mohou vztahovat na všechno zboží obecně a mohou být opodstatněná z hlediska veřejného zájmu v členských státech.

Role judikatury ESD v oblasti volného pohybu zboží

18. Role judikatury ESD v oblasti volného pohybu zboží.
Cla a dávky s rovnocenným účinkem (čl. 23 - 27)
Čl. 23 (ex-čl. 9) zakotvuje skutečnost, že Společenství je založeno na celní unii. Tento článek má přímý (bezprostřední) účinek (viz. případ 18/71 EUNOMIA [1971] ECR 111). Čl. 23 byl interpretován společně s čl. 25 (ex-čl. 12) -> zakazují se cla i mezi regiony (čl. 25 má také přímý účinek).
Není důležité, za jakým cílem bylo clo uloženo, ale jaký má účinek. Za cla se považují i cla fiskální povahy (mají stejný účel jako daně ). Rozhodující je, že jsou vybíraná při přechodu státní hranice.
7/68 Komise vs. Itálie [1968] ECR 423. Itálie uložila clo na vývoz uměleckých předmětů. Komise podala žalobu a Itálie se bránila tím, že umělecká díla nejsou zbožím, a že příjem ze cla jde na ochranu historického bohatství Itálie. Soudní dvůr rozhodl ve prospěch Komise. Zboží je cokoli, co může být způsobilé k peněžnímu ohodnocení a co může být předmětem obchodní transakce. Neexistují žádné výjimky pro ukládání cel, byť by šlo o veřejný zájem. Itálie mohla použít kvantitativní omezení spadající pod výjimku čl. 30.
2, 3/69 Diamantarbeiters [1969] ECR 211. V tomto rozhodnutí soud vymezil dávku s rovnocenným (obdobným) účinkem jako má clo -> jakákoli peněžní dávka, byť méně významná, uložená na základě toho, že zboží přechází státní hranice. Dávka přitom nemusí být vybírána na hranici, rozhodující je její vazba na dovoz zboží. Zde byla dávka vybírána při dovozu diamantů do Belgie a plynula do sociálního fondu pracovníků zaměstnaných v diamantovém průmyslu. SD -> tato dávka je rovněž nepřípustná.
24/68 Komise vs. Itálie [1969] ECR 193. Byl vybírán statistický poplatek při dovozu a nešlo o úhradu skutečně poskytnuté služby. Dávka s rovnocenným účinkem jako clo -> tímto účinkem je omezení obchodu mezi státy. Dávka nemusí být uložena ve prospěch rozpočtu, nemusí mít ochranný či diskriminující charakter, i když je ukládána na zboží, které domácímu nekonkuruje.

V určitých případech jsou dávky připuštěny -> pokud jsou za ně poskytnuty určité služby

V určitých případech jsou dávky připuštěny -> pokud jsou za ně poskytnuty určité služby, které jsou v poměru k dávce přiměřené. Nemohou to být jakékoliv služby, zkoumá se cíl (pokud je činnost vyžadována právem Společenství).
18/87 Komise vs. Německo [1988] ECR 5427. Německo zavedlo dávky ukládané při dovozu živých zvířat. Sloužily k provedení inspekce na hranicích. SD uznal tuto dávku za oprávněnou.
Zákaz daňové diskriminace (čl. 90 - 93)
Čl. 90 (ex-čl. 95) zakazuje diskriminaci při zdaňování. Vyšší zdanění dovážených výrobků může mít stejné účinky jako dovozní clo nebo jiná podobná dávka. Uložená daň musí být znevýhodňující, samotné uložení daně není protiprávní.
V odstavci 1 se hovoří o tom, že „členské státy nepodrobí přímo nebo nepřímo výrobky jiných členských států vyššímu zdanění než tomu, jemuž jsou…podrobeny podobné výrobky domácí.“ Pojem „podobných výrobků“ je vykládán velmi široce - jsou to takové výrobky, které uspokojují stejné potřeby spotřebitelů, a mohou být předmětem konkurence.
V odstavci 2 se zakazuje „…zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiným výrobkům.“

21/79 Komise vs. Itálie [1980] ECR 1. Druhotně zpracovaný olej je daňově zvýhodněn oproti prvotně zpracovanému oleji (ekologická argumentace). Ale toto opatření Itálie nevztáhla na olej dovážený - argumentovala tím, že není schopna posoudit o jaký olej se jedná, a tak všechny dovážené oleje bez výjimky spadají do koše s vyšší sazbou. Zde se jedná o podobné výrobky (čl. 90/1) a o případ přímé diskriminace. SD zkoumal oprávněnost argumentů Itálie. Ta prohrála, neboť zde existuje princip proporcionality -> pokud Itálie chtěla chránit ekologičnost, mohla zvolit jiný způsob (kontroly, certifikáty).
148/77 Hansen [1978] ECR 1787. Poskytovalo se daňové zvýhodnění pro malé podniky vyrábějící alkoholické nápoje. Jenže se poskytovalo pouze domácím výrobcům. Znovu jde o případ přímé diskriminace - čl. 90/1.
55/79 Komise vs. Irsko [1980] ECR 481. Zde SD posuzoval procesní normy (způsob výběru daně). Pro dovozce byla stanovena nepřímo daň vyšší, neboť domácí si mohli splatnost daně odložit v čase. Případ nepřímé diskriminace.

Čím se liší aplikace ospravedlňujících důvodů uvedených v čl. 30 SES

15. Čím se liší aplikace ospravedlňujících důvodů uvedených v čl. 30 SES a ospravedlňujících důvodů ilustrativně uvedených v rozhodnutí Cassis de Dijon?

Z rozhodnutí Cassis de Dijon vycházejí dva důležité závěry upravující danou kategorii zboží
a) soud usnadnit volný pohyb zboží konstatováním, že produkt řádně vyroben dle úpravy, tradice jednoho členského státu může být bezpřekážek prodáván také v jiném členském státě
b) protože se jedná o nerozlišující opatření, které nediskriminuje na základě přímé diskriminace, ESD dovolil pro státy možnost ospravedlnění porušení čl. 28 SES nad rámec čl. 30 pouze v tom případě, kdy národní úprava nediskriminuje na základě původu zboží (nejde o přímou diskriminaci, ale výsledek národní úpravy může diskriminovat nepřímo – nerozlišuje mezi výrobci domácími a z jiných členských států, přesto efekt je chápán jako omezení volného pohybu zboží, rozpor s čl. 28 SES)

Překážky pohybu ve Společenství vyplývající z rozdílů mezi národními právními řády ve vztahu k marketingu daných produktů musí být akceptovány pokud tato ustanovení mohou být uznána jako nutná k uspokojení kategorických požadavků, zejména … ochrany spotřebitele. Musí být proporcionální, což se Německu v případu Cassis nepodařilo obhájit (argumentovalo, že alkoholickým nápojům s nízkým obsahem alkoholu snadno konzumenti propadnou a chtělo zabránit problémům s alkoholismem)

Přímou diskriminaci porušující čl. 28 SES musí státy nadále obhajovat čl. 30 SES a ne uvedeným principem Cassis.

čl. 30 – veřejná mravnost, veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, ochrana zdraví a života lidí a zvířat, ochrana rostlin, ochrana národních kulturních statků, které mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu nebo ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví (tyto zákazy nebo omezení nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy)

Jak změnilo interpretaci obsahu čl. 28 SES rozhodnutí Chassis de Dijon?

16. Jak změnilo interpretaci obsahu čl. 28 SES rozhodnutí Chassis de Dijon?

Z rozhodnutí Cassis de Dijon vycházejí dva důležité závěry upravující danou kategorii zboží
a) soud usnadnit volný pohyb zboží konstatováním, že produkt řádně vyroben dle úpravy, tradice jednoho členského státu může být bezpřekážek prodáván také v jiném členském státě
b) protože se jedná o nerozlišující opatření, které nediskriminuje na základě přímé diskriminace, ESD dovolil pro státy možnost ospravedlnění porušení čl. 28 SES nad rámec čl. 30 pouze v tom případě, kdy národní úprava nediskriminuje na základě původu zboží (nejde o přímou diskriminaci, ale výsledek národní úpravy může diskriminovat nepřímo – nerozlišuje mezi výrobci domácími a z jiných členských států, přesto efekt je chápán jako omezení volného pohybu zboží, rozpor s čl. 28 SES)

Překážky pohybu ve Společenství vyplývající z rozdílů mezi národními právními řády ve vztahu k marketingu daných produktů musí být akceptovány pokud tato ustanovení mohou být uznána jako nutná k uspokojení kategorických požadavků, zejména … ochrany spotřebitele. Musí být proporcionální, což se Německu v případu Cassis nepodařilo obhájit (argumentovalo, že alkoholickým nápojům s nízkým obsahem alkoholu snadno konzumenti propadnou a chtělo zabránit problémům s alkoholismem)

Přímou diskriminaci porušující čl. 28 SES musí státy nadále obhajovat čl. 30 SES a ne uvedeným principem Cassis.

čl. 30 – veřejná mravnost, veřejný pořádek, veřejná bezpečnost, ochrana zdraví a života lidí a zvířat, ochrana rostlin, ochrana národních kulturních statků, které mají uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu nebo ochrana průmyslového a obchodního vlastnictví (tyto zákazy nebo omezení nesmějí sloužit jako prostředky svévolné diskriminace nebo zastřeného omezování obchodu mezi členskými státy)

17. Jak změnilo interpretaci obsahu čl. 28 Smlouvy o ES rozhodnutí Keck?
Nebude se jednat o diskriminaci volného pohybu zboží dle čl. 28 SES v důsledku neutrální národní úpravy omezující či zakazující určitá prodejní opatření (regulace okolností prodeje daného druhu zboží – na jakém místě, délka otevírací doby atd.) pokud tato národní úprava je aplikována na všechny obchodníky na daném teritoriu státu a že fakticky i dle zákona (práva) rovnoprávně ovlivňuje marketing domácích a zahraničních výrobků.
V rozhodnutí Keck šlo o národní úpravu zákazu ztrátového znovuprodeje zboží – takováto úprava neukládá extra navíc náklady, jejich účelem nebylo regulovat trh a nezamezovala tato úprava přístup na trh.
K aplikaci čl. 28 dojde tehdy, pokud národní úprava omezuje přístup na trh regulací týkající se samotné podstaty(složení) produktu (zboží) např. omezení alkoholu, forma – velikost, váha zboží atd., úpravy původního zboží zvyšují výrobci neúměrně náklad ya znevýhodňují jej oproti výrobcům domácím při přístupu na trh.

Jaká existují ospravedlnění čl. 90 SES?

13. Jaká existují ospravedlnění čl. 90 SES?
Nepřímá diskriminace
Na první pohled vypadá vše v pořádku,ale blíže se ukáže diskriminace.
a. Judikát:
HUMBLOT: Francouzská silniční daň byla vypočítávána na základě výkonu vozidla. Slabší vozy byly zdaněny až do výše 1100 franků, silnější jednorázově 5000 franků. Žalobce žádal vrácení daně na základě porušení článku 90/1. Francouzský spotřebitel, byl tedy v podstatě nucen se při výběru vozu řídit i tím, jakou daň za něj bude muset zaplatit. Tato daň v podstatě zvýhodňovala francouzské vozy, protože spadaly do kategorie vozů s nižší daní.

U této diskriminace je možné je možné opatření liberovat z článku 90/1
b. Judikát:
KOMISE v. FRANCIE: Šlo o různé zdanění vín, kdy sladká byla méně daněná než vína likérová. Sladká vína se převážně vyráběla ve Francii, likérová byla dovážena. Francie hájila tím, že tato sladká vína jsou vyráběna v oblastech kde jsou převážným zdrojem příjmů a proto nižší daň slouží k rozvoji regionu. Argumentace byla ESD přijata

Je třeba rozlišovat mezi ustanovením čl. 90/1 a 90/2—)
c. u prvního jde o výrobky, které jsi sou podobny co se týče složení a výrobního procesu
i. Judikát:
JOHN WALKER v. MINISTERSTVO FINANCÍ DÁNSKA: žalobce napadl podobnost mezi whisky a ovocným vínem s tím, že oba nápoje plní podobnou funkci a jsou tedy zaměnitelné. ESD argumentaci nepřijal.
KOMISE v. DÁNSKO: komise žalovala podobnost mezi ovocným vínem a vínem z hroznů. ESD argumentaci Komise uznal.

d. u druhého jde o výrobky které spolu mohou být v soutěži,mohou si konkurovat a jsou schopny uspokojit zákazníka stejně
i. Judikát:
KOMISE v. VB: VB uvalila na slabá vína daleko vyšší daň než na pivo. Víno byla na trhu zastoupena především dovozem, kdežto piva byla z domácí produkce. Komise žalovala VB za porušení článku 90.
ESD rozhodl že tato vína soutěží právě s pivem o zákazníky a jedná se tedy přeneseně o zvýhodnění domácí výroby před zahraniční konkurencí, tedy porušení čl.90

Porovnejte obsah článků 25, 90, 28 a 30 SES...

14. Porovnejte obsah článků 25, 90, 28 a 30 SES – jaké jsou mezi nimi vztahy, např. lze ospravedlnit porušení čl. 25 a 90 článkem 30? apod.

čl. 25 – viz otázka č. 17

Při vnitřním zdanění musí členské státy aplikovat daně systematicky podle stejných kritérií vůči domácím i importovaným produktům.
Čl. 90 zakazuje uvalení vyššího vnitřního zdanění na produkty z jiných členských států než na podobné domácí produkty. Pokud jsou posouzeny produkty jako podobné, mělo by se daňové zatížení pro domácí a importované zboží přizpůsobit – nedělat rozdíly.
Pokud produkty podobné nejsou, zkoumá se , zda spolu alespoň soutěží. Pokud členský stát nepřímo ochraňuje domácí produkty před produkty z jiných členských států a tyto produkty spolu soutěží (i když si nejsou podobné), stát musí odstranit pouze diskriminační efekt.
Přímou diskriminaci nelze ospravedlnit. Nepřímou diskriminaci lze objektivně ospravedlnit, pokud je jen incidentní (rozhodnutí 196/85 Commission v France)

čl. 28 zakazuje kvantitativné omezení volného pohybu zboží a opatření s rovnocenným účinkem, čl. 30 povoluje důvody porušení.
Soud se snaží postihnout veškerá jednání států, které by omezovala volný pohyb zboží. Soud studuje efekt národní úpravy na společný trh ES. Možná ospravedlnění dle čl. 30 interpretuje velice restriktivně a zároveň opatření státu musí být proporcionální cíly, který sleduje.
Opatření s rovnocenným účinkem – veškerá obchodní pravidla přijatá členskými státy, která jsou schopná přímo nebo nepřímo, současně neb potenciálně narušit vnitřní komunitární trh.

Popište funkci čl. 241 SES

11. Popište funkci čl. 241 SES.

- čl. 241 – Dotýká-li se spor nařízení vydaného společně EP a Radou nebo nařízení Rady, Komise nebo ECB, může se každá strana, i když lhůta stanované v čl. 230 pátém pododstavci uplynula, domáhat z důvodů stanovených v čl. 230 druhém pododstavci před Soudním dvorem nepoužitelnosti tohoto nařízení
- čl. 230 (5) žaloby (na neplatnost) uvedené v tomto článku musí být podány ve lhůtě dvou měsíců, a to podle okolností ode dne vyhlášení příslušného aktu, ode dne jeho oznámení navrhovateli nebo ode dne, kdy se o něm navrhovatel dozvěděl
- čl. 230 (2) Za tím účelem má pravomoc rozhodovat o žalobách podaných členskými státy, EP, Radou nebo Komisí pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení této smlouvy nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejích provádění anebo pro zneužití pravomoci
- č. 241 supluje např. propásnutí dvouměsíční lhůty stěžovatelem dle čl. 230 anebo kdy stěžovatel nemá aktivní legitimaci k napadání legality nařízení. Není možné založit žalobu u ESD pouze na základě samotného čl. 241. Tento článek umožňuje stěžovateli argumentovat, že nařízení je neaplikovatelné v řízení před soudem, kterého bylo zahájeno na základě některého jiného článku Smlouvy. Čl. 241 napadá legalitu obecného předpisu nařízení, nikoliv rozhodnutí.

Jaké existují ospravedlnění porušení čl. 25 SES

12. Jaké existují ospravedlnění porušení čl. 25 SES, který zakazuje překážky volného pohybu zboží při přechodu přes hranice.

Čl. 25 SES zakazuje dovozní a vývozní cla a dávky s rovnocenným účinkem – jakákoliv dávka, která pozmění cenu exportovaného zboží z důvodu přechodu zboží přes hranice a má tak stejný efekt na volnou cirkulaci zboží jako clo. (rozhodnutí 24/68 Commission v Italy).
ESD opakovaně rozhodl, že nezáleží na motivu, cíli a určení výnosů vybírání dávek, ale - zda má dané vybírání poplatku omezující efekt na obchod mezi členskými státy.
Pokud získá importér za vybíranou dávku v rámci smluvní svobody identifikovatelný, specifický prospěch a suje je proporcionální tomuto prospěchu, ESD nic nenamítá. Opak však nelze akceptovat.
Dále je možné vybírat dávky komunitárním právem nebo kdy je dávka vyžadována mezinárodní smlouvou, kterou jsou všichni členové ES vázáni.
Nelze ospravedlnit porušení čl. 25 čl. 30 SES
Asi nejvýznamnější skupinou dávek posuzovaných v souvislosti se zákazem čl. 25 jsou různé poplatky za inspekční prohlídky či jiné služby. Podle právního názoru ESD nesmí být poplatek za službu odvozen od její hodnoty. Součástí každé služby je právo ji odmítnout. Pokud je služba poskytována a uložen za ní poplatek, bude vždy uznán ESD jako dávka s rovnocenným účinkem clu.
Prohlídky vykonávané na základě komunitárního nebo mezinárodního práva mohou být zpoplatněny pouze do výše nákladů spojených s jejich prováděním.
Podmínky poplatků za prohlídky na základě kom. nebo mez. práva:
a) nepřevyšují skutečné náklady prohlídek
b) prohlídky jsou povinné a stejné pro všechno dotčené zboží
c) napomáhají volnému pohybu zboží

Popište subsidiární roli čl. 234 při napadání legality aktů ES

10. Popište subsidiární roli čl. 234 při napadání legality aktů ES.
V řízení o předběžných otázkách ESD interpretuje SES, platnost a výklad aktu institucí Společenství a Evropské centrální banky a výklad státu orgánů, které zřídila Rada EU.
ESD interpretuje Smlouvu, národní soud tuto interpretaci aplikuje. Jednotlivec nemá možnost odvolání k ESD, národní soud rozhoduje o zaslání otázky a její znění.
čl. 234
odst. 2
Povinnost požádat ESD o výklad práva má pouze soud poslední instance, je povinen vždy přerušit řízení a předložit ESD žádost o výklad. Neučiní tak, byla-li jž právní otázka vyřešena ESD – ustálená judikatura ESD a dále je-li výklad natolik zřejmý, že nepřipouští žádné rozumné pochybnosti
odst.3
Zjistí-li soud členského státu v probíhajícím sporném řízení, že norma sekundárního práva ES je v rozporu se zakládajícími smlouvami ES nebo obecně uznávanými zásadami v právu, je povinen jednání přerušit a požádat ESD o přezkoumání platnosti normy sekundárního práva. Tato povinnost platí pro všechny soudy členského státu. Tento soud však nesmí normu práva ES prohlásit za neplatnou, pokud shledali rozpor s normou ES , která má vyšší právní sílu.

Diskutujte limity přímého účinku

8. Diskutujte limity přímého účinku.

Bezprostřední účinek je vlastnost umožňující jednotlivci dovolat se při porušení práv, jež měla vyplynout z práva EU, přímo před orgány členských států EU.
Bezprostřední použitelnost je vlastnost, která způsobuje přímé právní účinky komunitární normy bez nutnosti recepce vnitrostátním aktem.
Přednost práva EU před národními právními řády pak znamená, že právní řád EU nelze pro účely stanovení platnosti posuzovat právními pravidly a pojmy práva členského státu.

Rozhodnutí 9/70 Grand – nařízení jsou podle čl. 249 bezprostředně použitelná a mohou mít bezprostřední účinky
43/71 Politi – za podmínek čl. 249 má nařízení obecnou závaznost a je bezprostředně aplikovatelné v každém členském státě, má okamžité účinky a jako takové je způsobilé zakládat práva jednotlivců, která mají za povinnost chránit národní soudy

Směrnice může mít pouze vertikální přímý účinek – jednotlivec se může ustanovení dovolávat pouze vůči státu, kterému byla směrnice určena, ne vůči jednotlivci (horizontální přímý účinek)
x od nepřímého účinku, kterého dosahuje směrnice okamžikem nabytí účinnosti (C 106/89 Marleasing)

Jaké jsou podmínky aktivní legitimace k žalobám dle čl. 230 a 232 SES?

9. Jaké jsou podmínky aktivní legitimace k žalobám dle čl. 230 a 232 SES?

čl. 230
Aktivní legitimaci – oprávnění podat žalobu mají Rada, Komise, členské státy, EP. První tři subjekty nejsou povinni prokazovat, že podání žaloby je nezbytné, že se jich akt Společenství přímo a individuálně týká – privilegovaní žalobci. EP pouze tehdy, pokud by došel k závěru, že byl vyloučen z účasti na určitém legislativním procesu (např. proces spolurozhodování).
Ostatní skupiny osob jsou tkz. neprivilegovaní žalobci, tudíž v soudním procesu před ESD nebo Soudem I. instance dokazují, že příslušným právním aktem byly dotčeny jejich oprávněné zájmy či porušena jejich práva nebo zájmy, že se ho rozhodnutí přímo individuálně týká. Tuto skupinu tvoří především fyzické a právnické osoby.
Jak privilegovaní tak neprivilegovaní žalobci musí prokázat, že jde o akt, který může být předmětem soudní kontroly.
Semi-privilegovaní žalobci (Evropská centrální banka a Soud auditorů) musejí prokázat, že akt Společenství se týká jejich prerogativ.

čl. 232
Aktivně legitimovány jsou všechny orgány ES/EU a členské státy. Fyzické či právnické osoby mohou podat stížnost v případě, že jim některý z orgánů ES/EU „neadresovat akt jiný než doporučení nebo stavisko“.
Podle čl. 232 odst. 2 je žaloba dále přípustná pokud byl příslušný orgán napřed vyzván jednat, pokud se do dvou měsíců k dané výzvě nevyjádřil potom může být žaloba podána v další lhůtě dvou měsíců

čl. 232 odkazuje na nečinnost ve smyslu nevydání rozhodnutí nebo nedefinování stanoviska. Jinak musí užít stěžovatel čl. 230 SES. V případě pochybností, který z čl. užít, stěžovatelé často podávají najednou obě žaloby.

Právní charakter EU (EU jako tzv. nová suverenita)

3. Právní charakter EU (EU jako tzv. nová suverenita). Pohled unijní a pohled mezinárodního práva. Diskutujte

nová suverenity: vztah jednotlivých právních členských států EU a veřejnoprávního systému Unie a to i z hlediska jejího dalšího vývoje – nová podoba systému orgánu, otázky katalogu lidských práv pro občany členských států
Svou povahou je EU společenství států převážně konfederativního typu, jde především o hospodářskou, obchodní, měnovou, finanční a justiční koordinaci státních systémů a přibližování národních právních předpisů, zachovává se suverenity územní, občanská a národních orgánů.
Prolínání tradiční státní suverenity s vlivem nového systému.
Oblasti, kde se kompetence vykonávají společně:
a) normotvorná
b) výkonná (prolínají se opatření v oblasti celní, zemědělské atd.)
c) soudní

Právo EU se trvale vyvíjí na jedné straně jako smluvní systém primárního práva založeného normami mezinárodního práva veřejného a současně jako právní systém působící současně s právními řády členských států – nadřazenost. Orgány členských států je musí aplikovat. V oblastech, v nichž státy omezily svá práva, vytvořily právní systém zavazující jak samotné státy tak i jejich příslušníky. Smluvní politika členských států a snaha o rozšiřování spolupráce vedly nejen k respektu k uzavřeným mezinárodním smlouvám, ale i k respektu vyšší suverenity a vyšší autority (závaznost právního řádu EU a jeho soudů) – suverenity nadnárodní, která existuje vedle národní suverenity každého členského státu. Komunitární právo akceptují jako právo přímo působící a upřednostňované před vlastními zákony. Jakákoli změna mezinárodních smluv může znamenat změnu vlastní ústavy (vstupování do mezinárodních svazků, plnění společních cílů a např. přímá závaznost závazků).
Jednotlivé oblasti:
a) společné politiky (na komunitární orgány delegovány výlučné pravomoci – v oblasti mezinárodního obchodu, v rámci II. a III. pilíře činnosti probíhají výhradně na bázi mez. spolupráci – tkz. politiky EU, přestože komunitární orgány v těchto oblastech nedisponují žádnými svrchovanými pravomocemi)
b) koordinované politiky (na komunitární orgány delegovány příslušné pravomoci pouze z části, kompetence existují paralelně vedle sebe, tedy si konkurují)
c) oblasti, kde členské státy na orgány ES nedelegovaly žádnou konkrétní pravomoc, výkon provádí výhradně sami členské státy

Dělba moci v EU ve srovnání s klasickou dělbou moci ve státě

4. Dělba moci v EU ve srovnání s klasickou dělbou moci ve státě – komparativní pohled

EU je jedinečná, co do uspořádání, rozsah suverenity není takový jako u členských států, ovšem má mnohem více pravomocí. EU vytvořila řadu mechanismů, které jsou kompetentní zastupovat společné zájmy členských států, zároveň disponuje i specifickými institucemi, které mají za úkol realizovat konkrétní zájmy jednotlivých členských států.
Při tvorbě institucí vycházela EU z tradiční dělby moci u demokratických států – model dělící moc na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Samotné rozvrstvení institucí je však odlišné – řada institucí má současně moc výkonnou a zákonodárnou – Evropská komise. Pouze moc soudní – ESD a soud I. instance.
Základy institucí jsou uvedeny v SES a SEU + Smlouva z Nice, která modifikuje složení a způsob rozhodování v některých institucích.

Z pohledu charakteru pravomocí rozeznáváme:
a) nadnárodní – reprezentující společné zájmy (Evropská komise, EP, ESD)
b) mající charakter mezivládní – suverénní spolupráce zemí v mez. otázkách – E. rada, Rada ministrů)

Hlavní orgány: Rada EU – zastupuje jednotlivé členské státy, E. komise – stará se o ochranu zájmů Unie, EP – zatupuje občany EU – sekundárním právem jsou směrnice, nařízení a rozhodnutí + ESD, Soud I. instance, Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, ECB, EIB, Evropský ombudsman.

Vztahy v rámci soudního systému Společenství

6. Vztahy v rámci soudního systému Společenství. Diskutujte

Soudní moc vyžaduje spolupráci národních soudů a ESD a Soud I.Instance. Dle čl. 220 SES zajišťují tyto soudy dodržování práva při výkladu a provádění zákládajících smluv, zatímco národní soudy v souladu s předpisy svého členského státu vykládají a uplatňují nadřazené a bezprostředně platné práv.
Právní spory, které se týkají práva ES/EU se mohou projednávat u ESD nebo Soud I. Instance i u soudů členských států.
Rozdělení pravomoci mezi soudy členských států a soudy EU platí obecná zásada omezených zmocnění podle které ESD a Soud I. Instance vyvíjejí svou činnost pouze na základě výslovného oprávnění.
ESD je především činný ve dvou základních typech řízení:
a) řízení o předběžných otázkách (výklad ustanovení zejména zakládajících smluv – platnost aktů ES/EU
b) sporná řízení

7. Charakterizujte ústavní úpravu, která je základem vztahu ČR k ES/EU a vztahu českého a evropského právního řádu

ČR se k 1.5.2004 stala členským státem EU. Právní řád ES se stává tak závazný ČR. ČR se tak zavázala vytvořit veškeré podmínky pro jeho aplikaci a v respektu k vlastní suverenitě i závaznost právních norem ES.
Nové právní vztahy jsou tak nadřazeny právnímu řádu ČR.
Přímá účinnost normativního systému umožňuje dovolávat se použití tohoto právního řádu i možnost či povinnost orgánů veřejné moci podle něho rozhodovat.
Podmínky přijetí a úpravy smluv zavázaly přistupující státy určitými plněními – podmínky tvoří nedílnou součást multilaterální smlouvy.
ČR prohlásila ratifikované mezinárodní smlouvy ve smyslu čl. 10 Ústavy za součást právního řádu – přístupovou smlouvou převzala jako součást právního řádu i komunitární právo, především zakladatelské smlouvy ES.
Ústava upřednostňuje mezinárodní smlouvy (i smlouvy ES/EU) před zákony. Čl. 87 odst.2 (po novele) zavádí možné rozhodování Ústavního soudu o mezinárodních smlouvách dle čl. 10a a 49 Ústavy – souladnost s ústavním pořádkem. Není možné ratifikovat takovou smlouvu, pokud by nesoulad nebyl odstraněn.
Z toho vyplývá, že zakladatelské smlouvy mají přednost před zákony, ovšem ve vztahu k ústavnímu pořádku mají rovné postavení.
Ústava neupravuje vztah k derivovanému právu ES.

1957 podepsány tzv. Římské smlouvy

1957 podepsány tzv. Římské smlouvy (výsledek činnosti výbor vedeného belgickým ministrem zahraničních
věcí Paulem Henrym Spaakem)------ Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství (od roku 1993 přejmenována na Smlouvu o založení Evropského společenství)
 zřízena Komise na místo Vysokého úřadu, Rada ministrů větší pravomoci
 Shromáždění, Soudní dvůr a Hospodářský a sociální výbor společné pro všechny 3
 Dnes označována souhrnně jako Evropská společenství

1965 tzv. POLITIKA PRÁZDNÉHO KŘESLA, Francie se neúčastnila na zasedání Rady EU a tím blokovala
jednání. Důvodem byly spory ohledně míry suverenity států ve společenství ===) 1966 Lucemburský kompromis; při rozhodování v Radě stačí většina, pokud by ale rozhodnutím byl dotčen zájem členského státu je potřeba jednomyslnost

1960 Evropské sdružení volného obchodu (Švédsko, Švýcarsko, Rakousko…),protipól EHS

Rozšíření EHS:
• 1963 smlouva o přidružení Turecko,1970 Malta,1972 Kypr
• 1973 přistupuje VB,Irsko a Dánsko
• 1981 Řecko
• 1986 Portugalsko a Španělsko

1986 Jednotný evropský akt--- cílem dokončení jednotného vnitřního trhu
• nedlouho poté přijeta tzv. Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992 – ukázala, že na cestě ke společnému jednotnému trhu stojí 3 skupiny překážek (fyzické,technické,daňové)

1990 Sjednocena Spolková republika německo
1991 podepsány první asociační dohody se zeměmi bývalého sovětského bloku (ČSFR,Polsko.Maďarsko)

Smlouva o Evropské unii

1992 Smlouva o Evropské unii (Maastrichtská smlouva)---poprvé užit termín EU
v platnost vstoupila 1.11.1993
připojen Protokol o sociální politice, který podepsaly všechny státy EU a na VB (ta až v roce 1998)
3 pilíře: 1.Evropská společenství
2. společná bezpečnostní a zahraniční politika
3. spolupráce v oblasti justice a vnitřních věcí (azylová politika, soudní ochrana…)

1994 Smlouva o Evropském hospodářské prostoru—ESVO (vyjma Švýcarska) a ES;státy ESVO tím přijali
podstatnou část práva ES týkající se trhu (dnes tvoří ESVO pouze Island, Lichtenštejnsko,Švýcarsko a Norsko)
1995 přistupuje k EU Švédsko,Finsko a Rakousko
1997 Amsterdamská smlouva=revize smlouvy o ES a římských smluv (v platnost 1999)
1997 uveřejněn dokument Agenda 2000
• předpoklady pro přijetí kandidátských zemí a rozvoj EU
• 1998 zahájeny rozhovory o přijetí (včetně ČR; žádost o přistoupení podala 1996)
• od roku 1998 vydává Komise každoročně tzv. Pravidelné zprávy o pokroku jednotlivých kandidátských zemí, ve kterých hodnotí plnění tzv. kodaňských kritérií (vymezena 1996)

2000 smlouva z Nice—zazněl záměr rozšířit EU do roku 2004
 změny v přidělování křesel v komisi, zvýšení počtu křesel v parlamentu (ČR 20)
 nebyla do dnešního dne ratifikována

2001 Laekenská deklarace--- ustanoven Konvent (předsedou je Giscard D´Estaing), který mí připravit
mezivládní konferenci 2004,přizvány i kandidátské země
2004 vstup 10 východoevropských a středoevropských zemí ( Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Kypr, Malta, Litva, Lotyšsko, Estonsko )

Společné, koordinované a výlučné politiky – rozdělení

35. Společné, koordinované a výlučné politiky – rozdělení
• Evropská unie má výlučnou pravomoc v těchto oblastech (článek I-13):
o celní unie;
o stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu;
o měnová politika pro eurozónu;
o zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky;
o společná obchodní politika.
• Evropská unie sdílí pravomoci se členskými státy v mnoha dalších důležitých oblastech (článek I-14):
o vnitřní trh;
o určité aspekty sociální politiky;
o hospodářská, sociální a územní soudržnost;
o zemědělství a rybolov, vyjma zachování biologických mořských zdrojů;
o životní prostředí;
o ochrana spotřebitele;
o doprava;
o transevropské sítě;
o energetika;
o oblast svobody, bezpečnosti a práva;
o společné bezpečnostní zájmy v oblasti veřejného zdraví.
• V dalších oblastech může Evropská unie pouze podporovat, koordinovat nebo doplňovat kroky členských států (článek I-17):
o ochrana a zlepšování lidského zdraví;
o průmysl;
o kultura;
o turistický ruch;
o vzdělávání, mládež, sport a odborná příprava;
o civilní ochrana;
o správní spolupráce.

Speciální otázky

Speciální otázky
1. Otázka členství v EU – přijetí, vystoupení, podmínky.
Členství = vzájemný vztah dvou právních subjektů, např. státu a mezinárodní organizace.
Členství členského státu k Evropskému společenství se odlišuje od jiných obdobných právních poměrů:
 Rozdíl spočívá především v nadstátní povaze Společenství
 Specifikem je i přístup k EU a vstup do Společenství, stejně jako ve vystoupení a otázkách zrušení členství
– každý evropský stát může požádat o členství v Unii, o přijetí nerozhodují orgány
Unie, ale orgány Společenství a členské státy => přístup k Unii je možný pouze přístupem k jejímu základu – k evropským společenstvím => přistoupivší stát se stává smluvní stranou Smlouvy o EU a jako subjekt MPV se zavazuje být činný v rámci druhého a třetího pilíře EU
– obsahem členství jsou vzájemná práva a povinnosti:
– povinnost věrnosti (loajality) členských států => jsou povinny podporovat Společenství při plnění jeho úkolů a zdržet se jednání, která by mohla ohrozit uskutečňování cílů Smlouvy
– právo státu na národní identitu  povinnost Společenství to respektovat => i povinnost loajality Společenství
– požadavkem je dodržování demokratického zřízení a respektování lidských práv členskými státy X pokud ne = institut pozastavení členských práv členských států (Amsterdamská smlouva)
– stal-li se stát členem – přebírá veškerá práva a povinnosti, které mají ostatní čle-nové – princip rovnosti práv a povinností; nový stát přebírá acquis communautaire
– přístup státu lze uskutečnit jen ke všem třem evropským společenstvím, která jsou základnou EU

– otázka trvalosti členství:
– možnost zrušení Společenství a EU => přenesená suverénní práva států se integrovala do autonomní pravomoci Společenství – nevratným způsobem
= integrační proces není fakticky ani právně zvratný = zrušení Smlouvy ES nebo Smlouvy o EU není možné
– možnost vystoupení– předpokládá se, že to možné není (z důvodu nevratnosti integračního procesu) X vystoupení části státu nepřináší problémy
– vyloučení ze Společenství – důvody by musely být velmi závažné a znamenat ohrožení Společenství; velmi pochybné X jiná sankce je pozastavení členství

Kritéria přijetí jsou Kodaňská kritéria

Kritéria přijetí jsou Kodaňská kritéria – jako dodržování politických a národnostních, hospodářských, ústavněprávních kritérií.
2. Jednotlivé fáze rozšiřování EU – příčiny a následky.
1944 Smlouva o celní unii Benelux (platnost 1948)
1948 Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci---1960 se přejmenovává na Organizaci pro
hospodářskou spolupráci a rozvoj
1948 vzniká GATT,všeobecná dohoda o clech a obchodu
1949 vzniká NATO X 1955 Varšavská smlouva
1949 vzniká Rada Evropy
• sdružuje více jak 40 států
• podílí se na dodržování lidských práv v Evropě
• nejdůležitější dokument Úmluva o ochraně lidských práv a svobod 1950,platná 1953
• Orgán je Evropský soudní dvůr pro lidská práva, sídlo ve Štrasburku

1950 Schumanova deklarace (francouzský ministr zahraničí)=návrh na společnou kontrolu těžby uhlí a výroby
oceli ze strany Francie,Německo (Konrád Adenauer) přijímá
• Schuman byl zastáncem tzv. FEDERALISTICKÉHO přístupu =dosažení politické jednoty mezi státy a vytvoření formy vlády stojící nad těmito státy, na kterou bude přenesena suverenita států
• Naproti stálo tzv. FUNKCIONALISTICKÝ přístup = stejný princip, ale požaduje pomalejší postup, tedy tzv. SEKTOROVÁ INTEGRACE (probíhá postupně v jednotlivých oblastech)

1951 Vzniká z této koncepce Evropské společenství uhlí a oceli= Montánní unie (někdy Pařížská smlouva)
• podepsaly státy Beneluxu, Francie, Itálie a Německo
• v platnost 1952; podepsána na 50 let
• výkonný orgán je Vysoký úřad ( první předseda Jean Monett)
• dozorčí orgán je Rada Ministrů

Zákaz kartelových dohod

33. Zákaz kartelových dohod – čl. 81 SES – obecně diskutujte
Zákaz kartelových dohod
Mezi formy zakázaných opatření patří:
1. výslovné dohody mezi podniky
je zkoumán obsah takovéto dohody a následné přijetí tohoto obsahu; podstatná je zde vůle k uzavření dohody

2. rozhodnutí sdružení podniků
typickým rozhodnutím sdružení podniků je rozhodnutí zájmových svazů, např. svazů podnikatelů v průmyslu, rozhodnutí komor živnostníků …

3. jednání ve vzájemné shodě
různá forma spolupráce, závisející hlavně na výměně málo známých informací mezi zainteresovanými subjekty. Vyústí např. ve stanovení stejných cen pro styk s dalšími soutěžiteli…

Všechny formy kartelových dohod splňují 3 základní charakteristiky:
34. způsobují nebo směřují k omezení nebo narušení soutěže v rámci vnitřního trhu Společenství
Podstatným faktorem je zde zkoumání míry omezení soutěže. Někdy jsou důsledky zanedbatelné (např. pokud se dohodnou malé subjekty). Při posuzování se užívá zásada „de minimis“ tzn. že omezení musí být citelné
35. ovlivní obchod mezi členskými státy EU
36. nebyly Komisí povoleny
čl. 81 odst.3 umožňuje z tohoto zákazu výjimky a to pokud smlouva
 přispívá k zlepšení výroby nebo odbytu výrobku
 slouží k prospěchu spotřebitelů
 neukládá podnikům omezení nad rámec cílů
 takovéto smlouvy budou komisí povoleny.
Některé kartelové dohody zanedbatelných objemů obchodu nepodléhají
zákazu. Komise stanovila 5% podílu smluvních stran na trhu u
horizontálních dohod (s konkurentem) a 10% u vertikálních (s
odběratelem či dodavatelem)

Procesní úprava soutěžního práva

34. Procesní úprava soutěžního práva – nařízení 1/2003 – obecně diskutujte
Hlavními cíli soutěžního právaje podle nařízení 1/2003:
- docílení efektivity
- zjednodušit celou správu kontroly dodržování pravidel hospodářské soutěže

Cílem soutěžního práva je zaručit stejné základní podmínky pro všechny soutěžitele a ochránit fungování základních svobod před nežádoucími dohodami mezi některými soutěžiteli nebo před narušeními tržního prostředí vyplývajícího ze zneužití monopolního postavení některého soutěžitele.
Podle judikatury ESD – Dle čl.81 odst.1 Smlouvy o ES – jsou zakázané jako neslučitelné se společným trhem všechny dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže na společném trhu.

Základní lidská práva a EU

Základní lidská práva a EU
V rámci EU se přednostně vyvíjely ekonomické a mezinárodněprávní aspekty, dále instituce a práva a až později přišla řada na úpravu problematiky statusu fyzických a právnických osob.
Až v roce 1970 dává ESD podnět k doktríně vztahu EU k základním lidským právům. Soud tato práva prohlásil za součást obecných zásad komunitárního práva a plně odkázal na Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv.
Komplexní zpracování lidských práv obsahuje až Charta základních práv EU přijatá v prosinci 2000 v Nice
 přímo odkazuje na Evropskou úmluvu, Evropskou sociální chartu a také na judikaturu ESD a Evropského soudu pro lidská práva
 je vymezena 6 kapitolami (viz dále) a také některými nadstandardními právy
Lidská existence
Specifikují se obecné zákazy související s požadavky na lékařství a biologii jako je zákaz klonování lidí.
Oblast svobod
Jedná se otázky nakládání s osobními daty, ochrana duševního vlastnictví …
Rovnost
EU zaručuje mnohost kultur, náboženství, jazyků…
Solidarita
Obvyklá sociální a podnikatelská a odborová práva
Občanská práva
Právo volební, petiční, diplomatická a konzulární ochrana…
Oblast justičních práv
Zaručuje se pomoc těm, kteří na takovouto pomoc nemají právo

Zneužití dominantního postavení

32. Zneužití dominantního postavení – čl. 82 SES – obecně diskutujte

Zákaz zneužívání dominantního postavení
Není zakázáno samo výsadní postavení na trhu, ale taková činnost, kde by došlo ke zneužívání tohoto postavení. Skutkovou podstatu zneužívání dominantního postavení tvoří několik prvků:
a) dominantní postavení soutěžitele
ESD charakterizoval dominantní postavení věci UNITED BRANDS jako „pozici hospodářské síly podniku, která mu umožňuje, aby na trhu zabránil účinné konkurenci tím, že se bude schopen chovat velkém rozsahu a nezávisle na zbylých účastnících trhu.

b) zneužívání tohoto postavení, ve formě horizontální (ve vztahu ke konkurentovi), nebo vertikální ( ve vztahu k odběratelům a dodavatelům)
podstata tkví zejména ve vnucování nepřiměřených nákupních nebo prodejních cen, nebo jiných podmínek…
ESD charakterizoval zneužívání v rozhodnutí AKZO II jako „způsoby chování podniku v dominantním postavení, které mohou ovlivnit trh, na kterém již je díky přítomnosti tohoto podniku soutěž oslabena a snaha o zabránění jejího obnovení.
Pokud dominantní podnik plánuje změnu ve své strategii, může požádat Komisi o tzv. negativní posudek, který jeho budoucí chování posoudí.

c) zneužívání dominantního postavení ovlivňuje obchod mezi členskými státy EU (postačuje i teoretická možnost, že se tak stane)
musí zde dojít k citelnému zásahu do ochodu mezi členskými státy

Sociální zabezpečení v EU

30. Sociální zabezpečení v EU – obecně diskutujte
Sociální zabezpečení
Postupný rozvoj vzájemných dohod; 1990 rozšířeno právo i na studenty, důchodce a osoby nezaměstnané pokud mají dostatečné prostředky na živobytí.
Cílem v této oblasti není sjednocení vnitrostátních úprav, ale pouze překonání teritoriální omezení
Každý členský stát stanový vlastní kritéria pro to, kdo a za jakých podmínek se pojistí. Vlády se ale dohodli, že budou dodržovány společné zásady ve vztahu k příslušníkům jiných členských států.

Vlády by měli respektovat také to, že osoba, která žije jinde, než kde pracuje, je pojištěna přispívá ve státě ve kterém pracuje. Zvláštní kategorií jsou státní zaměstnanci, námořníci a vojáci atd., kteří spadají do výjimek.

Předpisy o sociálním zabezpečení se ve Společenství vztahují na:
• Osoby samostatně výdělečně činné, jsou-li příslušníky některého z členských států Společenství
• Důchodce kteří jsou příslušníky těchto členských států
• Rodinné příslušníky a pozůstalé osoby bez ohledu na státní příslušnost
• Státní zaměstnance
• Osoby bez příslušnosti a uprchlíky

Nevztahují se na:
• Studenty a osoby pracovně nečinné, které jsou rodinní příslušníci zaměstnané osoby
• Státní zaměstnance, pokud jsou pojištěny zvláštním pojištěním
• Osoby, které nejsou příslušníky členské země Společenství nebo EHP

Základním pilířem úpravy sociálního zabezpečení je především nařízení 1408/71. To je postaveno na několika základních principech:
• Aplikuje se právní řád jediného státu ==> té země, kde je daná osoba zaměstnaná, podniká nebo pracuje, bez ohledu na místo jejího trvalého pobytu (cílem je předejít kolizi zákonů)
• Rovného zacházení
• Výplaty dávek do ciziny

V oblasti zdravotní péče, se toto nařízení aplikuje tak, že péče poskytnutá na jiném území EU než domovského státu, je zpětně hrazena jeho původní pojišťovnou. Pojištěncem je osoba zaměstnaná nebo podnikající, která je příslušníkem členského státu, nebo je bez státní příslušnosti, nebo uprchlíkem bydlícím na území členského státu, včetně rodinných příslušníků a pozůstalých.

Ochrana lidských práv v EU – vývoj a současný stav

31. Ochrana lidských práv v EU – vývoj a současný stav
Ochrana lidských práv
Opírá se o dva pilíře:
komunitární pilíř
mezinárodně- právní

Ad 1.): Komunitární
Úprava primárním právem
Jedná se o normy, které se vztahují k lidským právům v kontextu Smlouvy o založení ES a Smlouvy o EU včetně modifikací

Úprava sekundárním právem
Především nařízení a směrnice z oblasti volného pohybu osob, včetně uznávání diplomů, svobody poskytování služeb…

Judikatura ESD
Rozsáhlá; např. DEFRENNE II (zákaz diskriminace z důvodu pohlaví), HAUER (ochrana práva na vlastnictví)…

Akty Sui Generis
Významně ovlivnily vývoj lidských práv; především Charta základních práv (2000) a Charta základních sociálních práv pracovníků (1989)

Ad 2.): Mezinárodně- právní
Evropská úmluva o ochraně základních lidských práv a svobod
Evropská sociální charta včetně doplňků

Druhý pilíř EU

28. Druhý pilíř EU – obecně diskutujte
Druhý pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika
Druhý pilíř zahrnuje všechny oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. Od 70. let členské země ES v oblasti zahraniční politiky spolupracovaly prostřednictvím mechanismu tzv. Evropská politická spolupráce, od vstupu v platnost Maastrichtské smlouvy (1993) Evropská unie vytváří Společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (SZBP). Právním základem SZBP je Hlava V Smlouvy o EU. Podle článku 11 je cílem SZBP zabezpečovat společné hodnoty, základní zájmy, nezávislost a integritu Unie, posilovat její bezpečnost, zachovat mír a posilovat mezinárodní bezpečnost, podporovat mezinárodní spolupráci a rozvíjet a upevňovat demokracii a právní stát, jakož i respektování lidských práv a základních svobod.
Druhý pilíř EU má mezivládní charakter, rozhodovací i výkonné pravomoci zůstávají v rukou členských zemí. O většině záležitostí se rozhoduje jednomyslně. Hlavním orgánem v rámci SZBP je Rada, která sdružuje ministry zahraničí členských zemí. Strategická rozhodnutí přijímají hlavy členských zemí na zasedáních Evropské rady, tzv. summitech EU.
Amsterdamská smlouva ve snaze posílit koordinaci a prezentaci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU vytvořila funkci Vysokého představitele pro SZBP, který pomáhá Radě s koordinací SZBP a může Unii zastupovat navenek. Od roku 1999 tento post zastává bývalý generální tajemník NATO Javier Solana.
Podle článku 17 Smlouvy o EU Evropská unie postupně vytváří společnou obrannou politiku. Šedesátitisícové Síly rychlé reakce EU, které by měly být plně funkční do konce roku 2003, budou plnit tzv. Petersberské úkoly, definované jako humanitární a záchranné mise, mise k udržení míru a mise bojových jednotek k řešení krize, včetně nastolování míru. Cílem EU je, aby se její Evropská bezpečnostní a obranná politika co nejlépe doplňovala s NATO.

Třetí pilíř EU

29. Třetí pilíř EU – obecně diskutujte
Třetí pilíř – Policejní a justiční spolupráce v trestních věcech
Třetí pilíř, jehož právní základ tvoří Hlava VI Smlouvy o EU, pomáhá při vytváření Evropské unie jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva. Jeho jádrem je policejní a soudní spolupráce v trestních věcech a spolupráce při předcházení a potírání rasismu a xenofobie. Negativní jevy, na které EU v rámci třetího pilíře zaměřuje svoji pozornost, zahrnují organizovanou i neorganizovanou kriminalitu, obchod s lidmi, trestné činy proti dětem, obchod s drogami, obchod se zbraněmi, korupci a další. I třetí pilíř má mezivládní charakter a také v jeho rámci je nejdůležitějším orgánem Rada ministrů. Prostředky, kterými zde Unie dosahuje svých cílů, tvoří spolupráce policejních, celních a justičních orgánů členských zemí, spolupráce prostřednictvím agentur Europol a Eurojust a postupná harmonizace trestního práva.
Význam třetího pilíře EU vzrostl po teroristických útocích na New York a Washington z 11. září 2001. Členské státy Unie nyní přikládají mnohem větší důležitost ochraně své vnitřní bezpečnosti společnými silami.

Volný pohyb služeb

27. Volný pohyb služeb – obecně diskutujte

Právní úprava
• Primární prameny
Čl. 49-55 SES; důležitý je také čl. 12 SES (obecný zákaz diskriminace)

• Sekundární prameny
Čl. 55 stanovuje, že na volný pohyb služeb mají být shodně užita ustanovení čl. 45-48 SES, týkající se svobody podnikání.
Např. co se týká právnické profese, byla v rámci volného pohybu služeb přijata směrnice 77/249 k usnadnění výkonu práva na svobodu služeb advokáta.

• Prameny ve vztahu ke třetím zemím
Podobné svobodě podnikání; zahrnuje asociační dohody a smlouvu o EHP. Navíc zde byla přijata Všeobecná dohoda o obchodu a službách (GATS)

Pojem a obsah volného poskytování služeb
Pojem služeb je definován v čl. 50 SES jako úkony poskytované zpravidla za úplatu, pokud nejsou upraveny ustanoveními o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Dle judikatury ESD sem lze zařadit např. vzdělávání, zdravotní péči, turismus.
Pro právnické osoby platí totéž, co u práva na svobodu podnikání, na základě čl. 55 se použije ustanovení článku 45-48.
Charakteristika služeb je podobná podnikání. Jde o takovou činnost, která je prováděna samostatně, zpravidla za úplatu. To znamená, že poskytovatel sleduje výdělečný účel, ovšem postačuje, pokud jen většina služeb bude úplatná. Služby zdarma sem nespadají.

Čl. 49 SES zakazuje všechna omezení volného poskytování služeb uvnitř ES pro příslušníky členských států, kteří podnikají v některém jiném státě ES než příjemce služby ==> objevuje se tzv. evropský prvek; relevantní je aby podstatné prvky daného vztahu nebyly všechny umístněny do jednoho členského státu.

Svoboda se týká jak poskytovatelů tak příjemců a také služeb samotných

Svoboda se týká jak poskytovatelů tak příjemců a také služeb samotných. Můžeme tak rozdělit svobodu služeb do tří kategorií:
a) Aktivní svoboda volného pohybu služeb
Poskytovatel se nachází na území příjemce a tam zároveň svoji službu poskytuje
b) Pasivní svoboda volného pohybu služeb
V rozhodnutí ESD LUISI A CARBONE, bylo stanoveno, že příjemce může při přijímání služby pobývat pro tento důvod na území jiného členského státu. Např. turisti
c) Hranice překračuje služba samotná
Poskytovatel a příjemce jsou každý ve svém domovském státě a služba je poskytována např. přes fax, telefon, internet…

Rozdíl mezi volným pohybem služeb a svobodou podnikání
• Rozdíl mezi volným pohybem pracovníků a dvěma zbylými
V prvém případě jde o zaměstnanecký poměr, ve druhé o samostatně výdělečnou činnost

• Služby a podnikání
Je nutné rozdíl vidět spíše v míře napojení na určitý členský stát než v druhu činnosti
o Při podnikání jde o právo osoby (F i P) zahájit a provozovat samostatně výdělečnou činnost na území jiného členského státu a to trvale
o U volného pohybu služeb jde o poskytování služeb v jednom členském státě dočasně nebo nepravidelně osobou, která má sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členském státě.

Nejlépe byl rozdíl popsán v rozhodnutí ESD ve věci:

Nejlépe byl rozdíl popsán v rozhodnutí ESD ve věci:
GEBHARD: Gebhard byl němec, kterému Milánská advokátní komora zakázala mít kancelář a trvale
vykonávat advokacii v Itálii, protože nebyl členem Milánské advokátní komory a jeho
kvalifikace a praxe nebyly v Itálii uznány.
ESD zde naznačil, že kapitoly SES týkající se volného pohybu pracovníků, služeb a svobody
podnikání se vzájemně vylučují. Tam kde je možné podřadit činnost pod volný pohyb zboží,
kapitálu nebo osob a zároveň pod volný pohyb služeb, použije se nejdříve ustanovení se
prvních tří jmenovaných.

ESD také rozhodl, že pokud někdo poskytuje většinu, nebo všechny své služby na území
jednoho členského státu, ale má oficiálně sídlo své podnikatelské činnosti v jiném členské státě, aby tím obešel požadovaná profesní pravidla, má být posuzován dle ustanovení o svobodě podnikání a ne o volném pohybu služeb.

Nová strategie volného trhu služeb
V roce 1999 na zasedání Rady v Lisabonu bylo stanoveno, že integrovaná politika v oblasti služeb je nutná, jestliže má rozšířená Evropa plně benefitovat ze všech svých možností.
Nová strategie by měla nově definovat služby: spadaly by sem všechny obchodní činnosti, které služby přestavují. Patřit by sem tedy mělo např. zrušení všech bariér pro založení společností poskytující služby.

Rozsudek ve věci VAN DUYN:

Rozsudek ve věci VAN DUYN:
Nizozemka paní Van Duyn se chtěla přestěhovat do VB, za účelem výkonu zaměstnání, jako
Sekretářka scientologické církve. Ministerstvo vnitra VB ji vstup nepovolilo z důvodu ochrany veřejného pořádku. ESD odpověděl v předběžné otázce tak, že členský stát může z důvodu veřejného pořádku, pokud to považuje za nezbytné, odmítnout státnímu příslušníku jiného členského státu využít zásady volného pohybu pracovníků v případě, že takový státní příslušník hodlá přijmout určitou nabídku zaměstnání a to i v případě, že své státní příslušníky stát takto neomezuje.

Důvody ochrany veřejného zdraví lze uplatnit jen při vstupu na území členského státu. Nemoci, které
vzniknou po vydání prvního povolení k pobytu nemohou být důvodem pro odmítnutí prodloužení platnosti povolení k pobytu nebo vyhoštění. Výjimkou jsou závažné nemoci podléhající karanténě, jako např. tuberkulóza, syfilis... a také toxikomanie a těžké duševní poruchy.

K aplikaci omezení je potřeba dodržet určité procesní zásady. Rozhodnutí o vydání/ nevydání musí být vydáno do 6 měsíců od podání žádosti. Dotyčná osoby může zůstat na území až do vydání rozhodnutí. Pokud je rozhodnuto o vyhoštění, musí byt oznámena lhůta, 15 dnů pokud osoba dosud neobdržela povolení k pobytu, jinak měsíc.

Kvalifikační předpoklady

• Kvalifikační předpoklady
Právní úprava vzájemného uznávání kvalifikace je založena na principu nediskriminace na základě státní příslušnosti dle čl.12
Sekundárně je toto upraveno směrnicí 1999/42, kterou se stanoví mechanismus pro uznávání kvalifikací k výkonu profesních činností.

Zprvu bylo dosaženo shody na společném rámcovém obsahu a rozsahu u některých povolání ==> výsledkem tzv. oborové/sektorové směrnice (lékař, zubař, veterinář …); celý systém se ukázal jako složitý a od roku 1985 postupně opouštěn
Nový systém byl postaven na horizontální koncepci = vzájemné uznávání kvalifikace a je opřen o 3 obecné směrnice:
 89/48 o obecné úpravě pro uznání VŠ diplomů po nejméně 3letém studiu
 92/51 doplňuje předchozí směrnici
 1999/42 stanovuje mechanismus pro uznání kvalifikace

o Regulované povolání = taková profese, pro jejíž výkon jsou právními předpisy členského státu
EU, předepsány určité podmínky, bez jejichž splnění nemůže osoba toto povolání vykonávat. Členské státy stanovují požadavky na určité povolání ve svých zákonech a tím samy určují, co je regulované povolání.
o Akademické uznávání = uznávání diplomů, kvalifikací jedné VŠ jinou VŠ. Akademické
vzdělávání a jeho právní úprava spadá do kompetence států, zatímco uznávání pro účely přístupu k povolání a jeho výkonu se vztahují ke čl.47
o Uznání kvalifikace = znamená potvrzení práva držitele kvalifikace vykonávat povolání a tím
mít odpovídající profesní postavení, stejně jako osoba, která tuto kvalifikaci získala v přijímacím státě.

Je důležité, že obecné směrnice nedávají žadatelům právo vykonávat vybrané regulované povolání
kdekoli v EU, ale dávají jim právo, aby jejich kvalifikace byla posouzena orgánem k tomu určeným a
tím se jim otevřel přistup na tamní trh práce.
Pokud by existovaly podstatnější rozdíly v kvalifikacích členských států, stanovuje tento obecný systém možnost předepsat adaptační období nebo zkoušku způsobilosti.

Volný pohyb osob

26. Volný pohyb osob – obecně diskutujte
Volný pohyb osob
Nejedná se pouze o možnost prostého přemisťování osob v rámci společenství, ale hlavně možnost změny místa pobytu za účelem výkonu zaměstnání či podnikání ==> usadit se, pracovat i podnikat kdekoli v EU
• Práva osob
o Primární oprávnění:
 U pracovníků právo uzavírat pracovní poměr, vykonávat práci za odměnu
 U osob samostatně výď.činných jde o právo podnikat
 U volného pohybu služeb jde o možnost poskytovat a na druhé straně přijímat
o Sekundární oprávnění:
 Umožňují výkon primárních ==>
 Volný vstup do jiného členského státu a právo pobytu kdekoli v EU
o Komplementární oprávnění:
 Právo na vzdělání, bydlení, sociální zabezpečení, kolektivní vyjednávání.

Originární beneficianti= osoby na které se vztahují všechny oprávnění; pracovníci, živnostníci, podnikatelé
Odvození beneficianti= rodinní příslušníci; nositelé sekundárních a komplementárních oprávnění

• Zákaz diskriminace
Čl.12 vymezuje zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti
Zakázána je jak:
Přímá diskriminace= vázána na státní příslušnost, tak
Skrytá diskriminace= její případy určují jiné skutečnosti než st.příslušnost, ale zatěžují
prakticky stejně (požadavek ovládání řeči, VŠ diplomu toho státu…)

BOSMAN- nepřípustné je i nepřiměřené ztížení přestupu hráče z klubu do klubu stanovením vysoké
sumy odstupného pro klub, do kterého má být přestup uskutečněn.