Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Jak si obložit koupelnu - krok za krokem - referat do stavebni praxe

Obklady krok za krokomPotrebujete nové obklady do koupelny? Pro odborníka jednoduchá záležitost. Nechcete to zkusit sami? Následující řádky vám ukáží, jak na to.
Materiál: dlaždičky, listely, lepící tmel nebo dobrá cementová malta, spárovací tmel, silikonový tmel, vymezovací křížky, penetrační nátěr, rohové lišty, maskovací lepicí páska, rovná dřevěná latka, menší hřebíky

Nářadí: vodováha, tužka, šňůra, kladívko, gumové kladívko, kleště, pilka na dlaždice, špachtle, zubová stěrka, pružná stěrka, houba a hadřík, řezačka na dlaždice, vrtačka, vrtáky do zdi, vykružovací vrták, úhlová bruska se speciálním kotoučem na řezání dlažby , vedro, vanička
Pracovní postup: 1. Připravíme si podklad, vyplníme všechny trhliny a otvory a plochu zarovnáme. 2. Rozměrnou plochu, kterou budeme obkládat a připravíme se na založení první řady. Na jeho přesnosti záleží úspěch další práce. 3. Na vložkou plochu zubovou stěrkou naneseme v rovnoměrné vrstvě lepidlo. 1. Připravíme si podklad, vyplníme všechny trhliny a otvory a plochu zarovnáme. 2. Rozměrnou plochu, kterou budeme obkládat a připravíme se na založení první řady. Na jeho přesnosti záleží úspěch další práce. 3. Na vložkou plochu zubovou stěrkou naneseme v rovnoměrné vrstvě lepidlo. 4. Můžeme založit první řadu. Pod první řadu obkladaček vodorovně položíme vhodnou lištu jako dosedací laťku. Začít s obkládáním první řady již přímo od podlahy budeme moci spíše výjimečně, jen tehdy, pokud bude podlaha ideálně rovná. 5. Většinou bude vhodnější první řadu obkladaček vynechat a vrátit se k němu později. Dosedací laťku upevníme mírně pod úrovní budoucího druhé řady a začneme s obkládáním na této látky. Spodní řada doplníme později. Při jeho montáži každou dlaždici změříme samostatně. 6. Pravidelnost spár nám zajistí vymezovací křížky. Klademe je do spár mezi dlaždicemi. Do křížků spodní řady umísťujeme dlaždice druhého i dalších řad. 4. Můžeme založit první řadu. Pod první řadu obkladaček vodorovně položíme vhodnou lištu jako dosedací laťku. Začít s obkládáním první řady již přímo od podlahy budeme moci spíše výjimečně, jen tehdy, pokud bude podlaha ideálně rovná. 5. Většinou bude vhodnější první řadu obkladaček vynechat a vrátit se k němu později. Dosedací laťku upevníme mírně pod úrovní budoucího druhé řady a začneme s obkládáním na této látky. Spodní řada doplníme později. Při jeho montáži každou dlaždici změříme samostatně. 6. Pravidelnost spár nám zajistí vymezovací křížky. Klademe je do spár mezi dlaždicemi. Do křížků spodní řady umísťujeme dlaždice druhého i dalších řad. 7. Dlaždice usadíme na určené místo mírně zešikma a přitiskneme jejich. Každou dlaždici dobře vmáčkneme do lepidla, aby na něj přilehlá alespoň 80% plochy. Vhodné je i šetrné PRIKLEPNUTÍ gumovým kladivem. 8. Místo křížků můžeme do spár vložit plastové nebo dřevěné klínky. Dobře poslouží zvláště v případě, pokud budou mít dlaždice rozměrové odchylky a pravidelnosti obkladu bude nutné napomoci individuální korekcí. 9. Po nalepení obkladaček v ploše můžeme přejít na místa, pro které budeme dlaždice rozměrově upravovat. Správný rozměr si vyměříme hned na řezání dlaždic. Lepidlo naneseme nejlépe přímo na dlaždici. 7. Dlaždice usadíme na určené místo mírně zešikma a přitiskneme jejich. Každou dlaždici dobře vmáčkneme do lepidla, aby na něj přilehlá alespoň 80% plochy. Vhodné je i šetrné PRIKLEPNUTÍ gumovým kladivem. 8. Místo křížků můžeme do spár vložit plastové nebo dřevěné klínky. Dobře poslouží zvláště v případě, pokud budou mít dlaždice rozměrové odchylky a pravidelnosti obkladu bude nutné napomoci individuální korekcí. 9. Po nalepení obkladaček v ploše můžeme přejít na místa, pro které budeme dlaždice rozměrově upravovat. Správný rozměr si vyměříme hned na řezání dlaždic. Lepidlo naneseme nejlépe přímo na dlaždici. 10. Pokud máme vložkou plochu hotovou, můžeme pokračovat spárováním. Spárovací tmel vetřeme do spár pružnou stěrkou - nanášíme jej šikmým směrem na spáry a nanášení opakujeme raději několikrát. Přebytek setřeme houbou nebo hadrem a vhodným hladítkem začistíme spáry. 11. Nejvhodnějším nástrojem na řezání dlaždic je velká ruční řezačka. Řez provedeme tahem jezdce při mírném tlaku na jeho páku. Nakonec dlaždici tlakem přes rovnou pevnou hranu odlomíme. 12. Univerzálním nástrojem pro pravidelné i nepravidelné výřezy je ruční pilka na dlaždice. Umožní zkrácení dlaždice, výřezy libovolných tvarů i vytvoření otvorů v ploše. 10. Pokud máme vložkou plochu hotovou, můžeme pokračovat spárováním. Spárovací tmel vetřeme do spár pružnou stěrkou - nanášíme jej šikmým směrem na spáry a nanášení opakujeme raději několikrát. Přebytek setřeme houbou nebo hadrem a vhodným hladítkem začistíme spáry. 11. Nejvhodnějším nástrojem na řezání dlaždic je velká ruční řezačka. Řez provedeme tahem jezdce při mírném tlaku na jeho páku. Nakonec dlaždici tlakem přes rovnou pevnou hranu odlomíme. 12. Univerzálním nástrojem pro pravidelné i nepravidelné výřezy je ruční pilka na dlaždice. Umožní zkrácení dlaždice, výřezy libovolných tvarů i vytvoření otvorů v ploše. 13. V nouzi a při menším rozsahu prací mohou posloužit i malé řezačky a řezače. 14. Při menších úpravách av případě nepravidelných rozměrů můžeme použít kleště a obkládačky vystipal. 15. Při tvrdých materiálů a nepravidelných rozměrů použijeme úhlovou brusku. 13. V nouzi a při menším rozsahu prací mohou posloužit i malé řezačky a řezače. 14. Při menších úpravách av případě nepravidelných rozměrů můžeme použít kleště a obkládačky vystipal. 15. Při tvrdých materiálů a nepravidelných rozměrů použijeme úhlovou brusku. 16. Oříškem může být vytvoření otvorů pro vypínače a vyústění vodovodního potrubí. Proto si na dlaždice nejprve vyměříme jejich umístění. 17. Kulaté otvory na vypínače nebo vyústění vodovodního potrubí nejlépe vyřízneme vykružovací pilou. 18. V nouzi opět poslouží úhlová bruska a opatrné vyštipovanie. 16. Oříškem může být vytvoření otvorů pro vypínače a vyústění vodovodního potrubí. Proto si na dlaždice nejprve vyměříme jejich umístění. 17. Kulaté otvory na vypínače nebo vyústění vodovodního potrubí nejlépe vyřízneme vykružovací pilou. 18. V nouzi opět poslouží úhlová bruska a opatrné vyštipovanie. 19. Na obložení vany a jiných užitkových předmětů dlaždice prirežeme a lepíme jejich každou samostatně. Spáru mezi vanou a obkladem vyškárujeme pružným silikonovým tmelem. Spáru oblepíme lepicí páskou, naneseme tmel z kartuše a uhladíme jej navlhčeným prstem. Lepicí pásku strhneme. 20. Rohy a okraje obkládané plochy začistíme plastovou nebo kovovou lištou. Lištu vtlačíme do tmelu naneseného v ploše ve správné vzdálenosti od poslední přilepené dlaždice a přiložíme okrajovou dlaždici. 21. Lišty jsou i nejvhodnějším způsobem začištění rohů a hran v případě různých říms a poliček. Lištu vlepíme popsaným způsobem a dokončíme obklad. 19. Na obložení vany a jiných užitkových předmětů dlaždice prirežeme a lepíme jejich každou samostatně. Spáru mezi vanou a obkladem vyškárujeme pružným silikonovým tmelem. Spáru oblepíme lepicí páskou, naneseme tmel z kartuše a uhladíme jej navlhčeným prstem. Lepicí pásku strhneme. 20. Rohy a okraje obkládané plochy začistíme plastovou nebo kovovou lištou. Lištu vtlačíme do tmelu naneseného v ploše ve správné vzdálenosti od poslední přilepené dlaždice a přiložíme okrajovou dlaždici. 21. Lišty jsou i nejvhodnějším způsobem začištění rohů a hran v případě různých říms a poliček. Lištu vlepíme popsaným způsobem a dokončíme obklad. 22. Více práce nám dají listely a různé dekorace. V tomto případě bude nejvhodnější si postup předem "nasucho" vyzkoušet a zejména dvakrát měřit, než jednou chybně řezat. 23. Starší technologií, avšak na obkládání nerovné stěny stále vhodnou, je lepení na silnou vrstvu malty. Na každou obkladačky samostatně si místo lepidla naneseme bochník malty a přitiskneme ji na určené místo. Tentokrát více záleží na přesnosti zarovnání obkladačky. Jinak postupujeme v zásadě stejným způsobem. 22. Více práce nám dají listely a různé dekorace. V tomto případě bude nejvhodnější si postup předem "nasucho" vyzkoušet a zejména dvakrát měřit, než jednou chybně řezat. 23. Starší technologií, avšak na obkládání nerovné stěny stále vhodnou, je lepení na silnou vrstvu malty. Na každou obkladačky samostatně si místo lepidla naneseme bochník malty a přitiskneme ji na určené místo. Tentokrát více záleží na přesnosti zarovnání obkladačky. Jinak postupujeme v zásadě stejným způsobem.

Jak si vytapetovat pokoj, byt, dům - referat do stavebni praxe

Pěkné tapety na upraveném podkladě mohou také z nevlídného bytu udělat útulný domov. Stačí si jen vybrat ten správný vzor a pustit se do práce. Zvládneme to vlastními silami.
Žádný bytový malíř nedokáže vytvořit takové úhledné vzory, jaké mají tapety vyráběny na tiskařských strojích - s velkou barevnou škálou as vysokou přesností. Moderní materiály navíc umožňují výrobu tapet s životností 20 až 40 let při zachování barevnosti a svěžesti, čemuž nemůže konkurovat žádná malba, kterou je třeba obnovovat jednou za dva-tři roky. Další výhodou tapet je, že je lze snadno opravit. Pokud zateče malba, treba vymalovat, ne-li celou místnost, tak přinejmenším celou stěnu. Tapetu můžeme umýt, případně vadné místo opravit tak, že jeden pás tapet strhneme a na jeho místo nalepíme nový bez přerušení vzoru. Výhodou oproti malování je větší čistota při práci, pokud je povrch stěn rovný a soudržný. Nemusíme tak pečlivě chránit nábytek a podlahu, protože nehrozí tak velké nebezpečí jejich znečištění.

Zkušenosti odborníků Tapetování na první pohled vypadá jednoduše, ale vyžaduje preciznost a důkladnost, proto musíme počítat s dostatkem času. Na vytapetovanie jedné místnosti v běžném panelákovém bytě potřebují i zkušení tapetáři asi den. Pokud by měly stěny i stěrkovat, co se při panelových domech z minulého století často stává, musíme zakrýt nábytek jako při malířských pracích, protože práce se stěrkou může znećišt prostory - zejména při broušení. V takovém případě odborníkovi tapetování jednoho pokoje zabere jeden a půl dne.

Nářadí - Z nářadí a nástrojů je potřebný zejména dostatečně dlouhý stůl, na kterém budeme na tapety nanášet lepidlo. Může to být dostatečně široká deska pokryta např.. kartonem.
- Nepostradatelný nářadím při tapetářské práce je malířský žebřík.
- Dále budeme potřebovat nádobu na lepidlo (nejlépe hranatou, aby odpovídala šířce válečku) s mřížkou pro tisk přebytečné vody z válečku, malířský plstěný váleček s dlouhou rukojetí, gumový přítlačný válec na vytlačování vzduchu a přitlačení tapety k podkladu, jakož i užší váleček na spoje, tapetářské pravítko, ořezávač, metr, nůžky, špachtli.

Mezi pomůcky, které budeme potřebovat, patří zejména přítlačné válečky a váleček na spoje. Postup při zpracování a nanášení lepidla. Lepidlo rozmícháme a necháme ho odstát, dokud nemá správnou konzistenci. Mezi pomůcky, které budeme potřebovat, patří zejména přítlačné válečky a váleček na spoje. Postup při zpracování a nanášení lepidla. Lepidlo rozmícháme a necháme ho odstát, dokud nemá správnou konzistenci.

Lepidla a hmoty Moderní lepidla se vyznačují velkou spolehlivostí a přídržností. Navíc, jelikož se vyrábějí z Methylcelulosa, i staré tapety se dají bez problémů odstranit. Mohou obsahovat i protiplísňové přísady a umělé pryskyřice. Staré lepidla na glejové bázi se již nepoužívají. Výrobce tapet obvykle předepisuje k tapetám i vhodné lepidlo, takže pokud si ho koupíme, určitě budeme s výsledkem lepení spokojeni. Lepidla, které si můžeme koupit, obvykle rozmícháme s vodou v poměru 1: 50 při papírových tapetách, resp. 1: 20 až 1: 34 u ostatních. Méně vody neuškodí zejména papírovým tapetám. Miniem sice více lepidla, ale tapety se zbytečně nepromočí. Lepivost můžeme zvýšit přidáním 100 ml disperzního lepidla na jedno balení methylcelulózovým lepidla.
- Na zpevnění podkladu v některých případech je nutný i penetrační nátěr, který se používá na podklady při malování či stěrkování.
- Při tapetování místností se v koutech a stycích stěny se stropem používají zakrývací lišty z polystyrenu, které se lepí akrylátovým lepidlem nebo tmelem. Podle potřeby si můžeme koupit i tyto materiály.

Tapety a pomůcky Při koupi tapet máme několik možností. Jednovrstvé papírové tapety jsou sice nejlevnější, ale mají poměrně nízkou životnost. Po pěti letech na nich může vyblednout barva, takže by se měly vyměnit za nové. A protože cena práce při lepení tapet nezávisí na použité tapety, rozhodně se vyplatí koupit si tapety s delší životností a nechat je na stěně delší dobu. Tak se vyhneme častému tapetování bytu.

Moderní tapety jsou dvouvrstvé. Spodní vrstvu (nosič) tvořil až donedávna výhradně papír. Vrchní vrstva se vyrábí z vinylu nebo z tenké vrstvy elastického pěnového plastu. Nosiče hrubovláknových strukturovaných tapet (něm. Rauhfaser) z papíru s přídavkem vlákniny se u nás prodávají málo. Vzácně se vyrábí z papíru i vrchní vrstva.

Na rychlé řezání je třeba tapetářské pravítko a ostrý ořezávač. Tapetu přesně odřízneme podle detailů na podkladu. Na rychlé řezání je třeba tapetářské pravítko a ostrý ořezávač. Tapetu přesně odřízneme podle detailů na podkladu.

S novým nosičem Modernějším materiálem na výrobu spodního nosné vrstvy je tenká sklovláknitá plsť (vlies). Dává tapetám rozměrovou stálost a pevnost. Vrchní vrstva je z vinylu nebo z pěny. Materiál vrchní vrstvy udává i název tapety, takže mluvíme o vinylových nebo pěnových vliesových tapetách. Díky dvouvrstvé struktuře lze snadno odstranit zestárlý tapety. První vrstvu strhneme nasucho díky tzv.. štiepiteľnosti tapety a druhou vrstvou snadno pronikne k lepidlu voda, kterou vlhčí stěnu, a rozpustí ho. I spodní vrstvu tapety odstraníme bez obtíží.

Vinylové Jsou nejkvalitnější, protože plast, ze kterého se vyrábějí, má nejtvrdší povrch, je tedy odolný proti poškrábání. Lze je mýt, dlouho si zachovají svěžest barev. Naše fotoséria zachycuje právě lepení tapet z vinylu. Jejich další výhodou je pórovitost, tedy povrch stěn po nalepení tapety neztrácí prodyšnost.

Plstěným válečkem naneseme lepidlo. Tapety přeložíme, aby lepidlo předčasně nevyschly. Takto si můžeme připravit více pásů. Plstěným válečkem naneseme lepidlo. Tapety přeložíme, aby lepidlo předčasně nevyschly. Takto si můžeme připravit více pásů.

S pěnovým plastem Pěnový povrch tapet pomáhá vytvářet i plastický reliéf vzor, který vystupuje z povrchu stěny a navíc trocha izoluje stěnu i tepelně. Největší předností těchto tapet je to, že dokáží zakrýt i mírné nerovnosti podkladu, takže je lze doporučit na nekvalitní stěny starších panelových domů.

Přetíratelné Prodávají se i jednovrstvé tapety ze sklovláknitá plsti s plastickými reliéfními vzory, které se ve většině případů přetírat malířskou barvou, díky čemuž získáme stěnu s imitací jemné štukové výzdoby. Tapeta má vysokou odolnost proti oděru, lze ji přemalovat až 8-krát.
Pracovní postup
- Při lepení tapet ze všech druhů materiálů se postup téměř neliší. Rozdíl může být v použitém lepidle av tom, zda se lepidlo nanáší pouze na podklad (při tapetách s nosičem ze sklovlákna) nebo na oba substráty. Zkušení tapetáři doporučují třetí alternativu - lepidlo na obou površích při každém druhu tapety. Nic jí nezkazíme.

- Stěrkování tvoří samostatnou kapitolu. Pouze poznamenáváme, že čím dražší materiál použijeme, tím pečlivěji upravíme povrch podkladu. Při luxusních tapetách cena stěrkování tvoří jen zlomek z celkových nákladů. Podklad musí být mimořádně hladký a rovný - například pod vinylovými tapetami s jemným vzorem, v opačném případě by byla viditelná každá nerovnost podkladu. Na rovných starších podkladech s více vrstvami maľoviek musíme barvu odstranit a povrch vyhladit. V opačném případě by tapeta, která se při schnutí zmrašťuje, odtrhla vrstvy maľovky od pevného podkladu a oddělila by se spolu s nimi od stěny. Na stabilizaci podkladu z hlediska nasákavosti nebo proti pronikání podkladové barvy na povrch tapet můžeme podklad penetrovat.
- Podle návodu výrobce rozmícháme lepidlo s vodou a necháme ho 10 až 30 minut odstát.
- Dosud vysadíme dveře z pantů, rozpojíte jistič a odmontujeme kryty vypínačů, případně zásuvek.
- Podle rozměrů místností odstřihneme tapetu na potřebné délky s mírným přesahem.
- Na čistý upravený podklad naneseme lepidlo, podobně i na rubovou stranu tapet. Tapety přeložíme, abychom zkrátili jejich délku a usnadnily si manipulaci, zabránily příliš brzkému vyschnutí lepidla a abychom nechtěně lepidlem neznečistila sousední předměty.
Lepidlo nanášíme obvykle nejprve na tapetu, těsně před lepením na podklad. Detaily důsledně natřeme lepidlem. Lepidlo nanášíme obvykle nejprve na tapetu, těsně před lepením na podklad. Detaily důsledně natřeme lepidlem.
- S poskladanom tapetou vystoupíme na žebřík (nejlepší je pracovat ve dvojici, kdy jeden pracovník nanáší lepidlo, druhý lepí a upravuje tapety na stěně) a tapetu provizorně přilepíme u stropu o zeď, pak sjedeme dolů ze žebříku a opatrně ji rozvineme. Ve výšce očí se snažíme přesně přizpůsobit polohu vzoru podle sousedního pásu (pokud právě nelepíme první pás). Tapetu ve výši hlavy dospělého člověka napevno přilepíme a pak znovu ze žebříku napneme tak, aby vzor seděl se sousedním. Přitom detaily, různé lišty na stěně a pod. přelepíme. Drobné odchylky mimo roviny očí jsou přípustné, ne vždy se jim totiž lze vyhnout. Podobně tapetu přizpůsobíme i směrem k podlaze.
Lepení vinylových tapet se sklovláknitá nosičem: pás nejprve přilepíme na zeď těsně pod stropem. Lepení vinylových tapet se sklovláknitá nosičem: pás nejprve přilepíme na zeď těsně pod stropem. Tapetu rozvineme a vyrovnáme vzor v oblasti nejčastějšího vizuálního kontaktu. Potom ze žebříku napneme tapetu do stálé polohy. Tapetu rozvineme a vyrovnáme vzor v oblasti nejčastějšího vizuálního kontaktu. Potom ze žebříku napneme tapetu do stálé polohy. Podobně postupujeme i směrem dolů, tapetu upravíme i na členitém podkladu. Vypracování detailů: špachtlí si pomáháme, abychom nestrhlo a nepokrčili nalepenou tapetu v blízkosti zásuvky. Podobně postupujeme i směrem dolů, tapetu upravíme i na členitém podkladu. Vypracování detailů: špachtlí si pomáháme, abychom nestrhlo a nepokrčili nalepenou tapetu v blízkosti zásuvky. V místnosti se šikmými stěnami: úprava dvou nerovnobežných pásů. Řez vedeme svislým přesahem sousedních pásů. Odřezky opatrně odstraníme. V místnosti se šikmými stěnami: úprava dvou nerovnobežných pásů. Řez vedeme svislým přesahem sousedních pásů. Odřezky opatrně odstraníme. Před uzavřením styku naneseme lepidlo na místo spoje. Vzor nepřerušený přinejmenším v rovině očí. Důkladně ho upravíme tvrdým válečkem na spoje. Vytištěno lepidlo z povrchu ihned otřeme. Před uzavřením styku naneseme lepidlo na místo spoje. Vzor nepřerušený přinejmenším v rovině očí. Důkladně ho upravíme tvrdým válečkem na spoje. Vytištěno lepidlo z povrchu ihned otřeme.
- Po vyrovnání vzoru vždy zpod tapety vytlačíme vzduch, a to buď válcem, nebo tapetářské kartáčem.
- Při rovných a pravoúhlých stěnách tapety nikdy neukládáme na sebe s přesahem, ale těsně k sobě na sraz. Pokud musíme vložit dva pásy tapet tak, že nejsou rovnoběžné, přilepíme je na sebe s přesahem. Potom podle pravítka uděláme svislý řez vedoucí přes přesah mezi dvěma sousedními pásy tapet. Zbytky tapety z přesahu odstraníme a získáme spoj na sraz - okraje doléhají těsně k sobě (podobně se pracuje např.. I při lepení koberců).
- Přebytečnou délku upravíme ořezáním tapet při podlaze i na stropě.
- Při práci s válcem se může stát, že zpod tapety vytlačíme přebytečné lepidlo. Hned po nalepení tapetového pásu ho odstraníme vlhkým hadříkem. Po uschnutí je lepidlo průhledné, takže stopa po vytírání nebude viditelná.
Tapetu přitiskneme a vyrovnáme na stěně gumovým válcem nebo tapetářské kartáčem. Tapetu přitiskneme a vyrovnáme na stěně gumovým válcem nebo tapetářské kartáčem. Tapetu přitiskneme a vyrovnáme na stěně gumovým válcem nebo tapetářské kartáčem. Tapetu důkladně přilepíme zejména na okrajích, rozích, koutech a pod stropem, kde hrozí její odlepení. Opatrně upravíme místa přestupů a elektroinstalačních otvorů. Nasadíme ochranné kryty Tapetu důkladně přilepíme zejména na okrajích, rozích, koutech a pod stropem, kde hrozí její odlepení. Opatrně upravíme místa přestupů a elektroinstalačních otvorů. Nasadíme ochranné kryty.
- Ořezávač a nůžkami vypracujeme detaily kolem zárubní, zásuvek, vypínačů, prostupů potrubí a pod.
- K stropem, ale i na jiná místa můžeme nalepit lišty z polystyrenu. Na závěr dobrá rada: Protože nevíme, jak dlouho se budou vyrábět tapety s naším vzorem, je vhodné koupit si více materiálu a 2 až 3 balení si nechat v rezervě na případné opravy v budoucnu.

Při tapetování můžeme překrýt zárubně, aby při zavřených dveřích nebyly viditelné. Ozdobnými lištami můžeme vytvořit i zajímavé historizující prvky na stropě či stěnách místnosti. Nepěkné ukončení překryjeme profilem z polystyrenu. Ozdobnými lištami můžeme vytvořit i zajímavé historizující prvky na stropě či stěnách místnosti. Nepěkné ukončení překryjeme profilem z polystyrenu.


Článek podporuje:
podlahy z exotických dřevin, terasové desky, pokládka podlah
české ložnice, dětské postele, rustikální nábytek

Jak vybrat a postavit sprchový kout - referat do stavebni praxe

Osazení sprchového koutu v novostavbě nebo při rekonstrukci koupelny můžeme zvládnout i bez řemeslníků. V malé koupelně je sprcha vítaným řešením při úspoře plochy, ale i tam, kde je místa dostatek, je často žádaným vybavením. Při sprchování ušetříme oproti koupeli ve vaně více než dvě třetiny vody - a každá kapka něco stojí, rovněž ohřev vody. Sprchování je navíc hygieničtější. Na rekonstrukci koupelny potřebujeme souhlas majitele domu, a pokud se mění její dispozice a překládáme instalační rozvody vody a elektřiny, včetně povolení příslušného stavebního úřadu.

Materiál
pórobeton, lepidlo na pórobeton, malta, lepidlo na dlaždičky, spárovací tmel, silikonový sanitární tmel, lepidlo na odpadní potrubí, montážní páska

Nářadí
vodováha, lihové fixka, svinovací metr, příklepová vrtačka, vrták do zdiva, vrták na kov, akumulátorový šroubovák, pilka pro kov, šroubovák, nůž, nastavitelný klíč nebo kleště, zednická lžíce, špachtle, zubová stěrka, gumová stěrka, houbička či hadr

1. Sprchovou kabinu čtvercového nebo čtvrtkruhové půdorysu vybalíme, zkontrolujeme, zda je zboží kompletní, a pozorně si přečteme návod na smontování. V místě instalace musíme mít vyústění odpadu i přívodních potrubí studené a teplé vody. 2. Sprchovou vaničku umístíme do zvoleného rohu a pomocí přestavitelných nožiček a vodováhy ji vyrovnáme do vodorovné polohy. Pokud je určena na podmurovanie, vytvoříme zděné lůžko, ve kterém ji opět pomocí vodováhy vyrovnáme az čelní strany obezdít. 3. Pokud je naše vanička vybavena pružným odpadním potrubím (harmonikou), připojíme k ní ještě před instalací kompletní sestavu na odpad. Nesmíme zapomenout na všechna těsnění.
1. Sprchovou kabinu čtvercového nebo čtvrtkruhové půdorysu vybalíme, zkontrolujeme, zda je zboží kompletní, a pozorně si přečteme návod na smontování. V místě instalace musíme mít vyústění odpadu i přívodních potrubí studené a teplé vody. 2. Sprchovou vaničku umístíme do zvoleného rohu a pomocí přestavitelných nožiček a vodováhy ji vyrovnáme do vodorovné polohy. Pokud je určena na podmurovanie, vytvoříme zděné lůžko, ve kterém ji opět pomocí vodováhy vyrovnáme az čelní strany obezdít. 3. Pokud je naše vanička vybavena pružným odpadním potrubím (harmonikou), připojíme k ní ještě před instalací kompletní sestavu na odpad. Nesmíme zapomenout na všechna těsnění.
4. Pružnou odpadovou trubku připojíme k výustce odpadu v podlaze. 5. V případě, že se odpadní sestava skládá z běžných pevných trubek a kolen, vyměříme nejprve na podlaze místo vyústění odpadového režimu. 6. Odměříme správnou délku trubek a odpad si nasucho (bez použití lepidla) sestavíme a nasadíme na vaničku. Při montáži odtokového systému je nutné zajistit spád 1 cm na každých 100 cm jeho délky. Potom celé odpadní potrubí slepit.
4. Pružnou odpadovou trubku připojíme k výustce odpadu v podlaze. 5. V případě, že se odpadní sestava skládá z běžných pevných trubek a kolen, vyměříme nejprve na podlaze místo vyústění odpadního systému. 6. Odměříme správnou délku trubek a odpad si nasucho (bez použití lepidla) sestavíme a nasadíme na vaničku. Při montáži odtokového systému je nutné zajistit spád 1 cm na každých 100 cm jeho délky. Potom celé odpadní potrubí slepit.
7. Lepidlo necháme zatvrdnout. Po zatvrdnutí lepidla vaničku ještě sejmeme a zkontrolujeme těsnost všech spojů. Pak vaničku na odpadní potrubí nasadíme definitivně. V případě pevného odpadního potrubí ji nasadíme pomocí tvarového kroužku na odpadový sifon. Oba díly zevnitř sešroubovat (šroubem nebo napájecím kusem a speciálním klíčem). 8. Pokud jsme sprchovou vaničku osazovaly do zděného soklu, obvyklým způsobem ho obložíme dlaždicemi; počítáme s tím, že obkládání oblouků a zaoblení vaničky je náročnější. 9. Dokončíme i dlaždicový obklad nad vaničkou sprchového koutu. Spáru na styku obkladu a vaničky vyplníme sanitárním silikonovým tmelem. Výrobci často dodávají sprchový kout i se speciální těsnicí soupravou složenou z ochranné lišty a tmelu.
7. Lepidlo necháme zatvrdnout. Po zatvrdnutí lepidla vaničku ještě sejmeme a zkontrolujeme těsnost všech spojů. Pak vaničku na odpadní potrubí nasadíme definitivně. V případě pevného odpadního potrubí ji nasadíme pomocí tvarového kroužku na odpadový sifon. Oba díly zevnitř sešroubovat (šroubem nebo napájecím kusem a speciálním klíčem). 8. Pokud jsme sprchovou vaničku osazovaly do zděného soklu, obvyklým způsobem ho obložíme dlaždicemi; počítáme s tím, že obkládání oblouků a zaoblení vaničky je náročnější. 9. Dokončíme i dlaždicový obklad nad vaničkou sprchového koutu. Spáru na styku obkladu a vaničky vyplníme sanitárním silikonovým tmelem. Výrobci často dodávají sprchový kout i se speciální těsnicí soupravou složenou z ochranné lišty a tmelu.
10. Vybalíme všechny díly sprchového koutu. Rozložíme si je na čistou plochu, nejlépe na rozprestretá měkkou tkaninu, abychom poškrábání lakované rámy a skla stěn. 11. Montáž jednotlivých výrobků se může v detailech lišit. Proto musíme postupovat podle návodu. 12. Podle návodu smontujeme nejprve stěny kabiny. Dáváme pozor, abychom (zejména při montáži skel do rámů) jednotlivé díly poškrábání.
10. Vybalíme všechny díly sprchového koutu. Rozložíme si je na čistou plochu, nejlépe na rozprestretá měkkou tkaninu, abychom poškrábání lakované rámy a skla stěn. 11. Montáž jednotlivých výrobků se může v detailech lišit. Proto musíme postupovat podle návodu. 12. Podle návodu smontujeme nejprve stěny kabiny. Dáváme pozor, abychom (zejména při montáži skel do rámů) jednotlivé díly poškrábání.
13. Osadíme spojovací díly, ochranné kryty, rohy, madla a vodící prvky umožňující pohyb dveří. 14. Vsadíme všechny těsnící díly. Musíme pracovat pečlivě, protože jakékoliv netěsnosti by se nám během provozu vymstilo. 15. Sestavíme dveře, namontujeme na ně vodicí kladky nebo závěsy a osadíme je na určené místo.
13. Osadíme spojovací díly, ochranné kryty, Rohy, madla a vodící prvky umožňující pohyb dveří. 14. Vsadíme všechny těsnící díly. Musíme pracovat pečlivě, protože jakékoliv netěsnosti by se nám během provozu vymstilo. 15. Sestavíme dveře, namontujeme na ně vodicí kladky nebo závěsy a osadíme je na určené místo.
16. Všechny díly vyrovnáme tak, aby dveře dobře doléhaly, hladce se pohybovali a byly zarovnány i se stěnami kabiny. 17. Rozměrem umístění stěn kabiny. Měříme od horní hrany sprchové vany. Pomocí dlouhé vodováhy označíme místa pro montáž svislých lišt - profilů ve tvaru U. Vyvrtáme otvory a osadíme jejich příchytkami (hmoždinkami). 18. U-profily připevníme pomocí hmoždinek na obložené stěny ve svislém směru. Opět použijeme vodováhu. Při vrtání do obkladů dáváme pozor na případné skryté rozvody.
16. Všechny díly vyrovnáme tak, aby dveře dobře doléhaly, hladce se pohybovali a byly zarovnány i se stěnami kabiny. 17. Rozměrem umístění stěn kabiny. Měříme od horní hrany sprchové vany. Pomocí dlouhé vodováhy označíme místa pro montáž svislých lišt - profilů ve tvaru U. Vyvrtáme otvory a osadíme jejich příchytkami (hmoždinkami). 18. U-profily připevníme pomocí hmoždinek na obložené stěny ve svislém směru. Opět použijeme vodováhu. Při vrtání do obkladů dáváme pozor na případné skryté rozvody.
19. Smontovanou kabinu zasuneme do připravených U-profilů na stěnách. Vyrovnáme ji tak, aby dobře dosadala na vaničku sprchového koutu a aby hrany byly přesně ve svislé i vodorovné poloze. 20. Přesně osazen sprchový kout upevníme na stěnách šrouby do svislých U-profilů. Dále zůstává zajistit sprchový kout proti vodě. 21. Sanitárním silikonovým tmelem zatmelíme spáry na styku dlaždicového obkladu a U-profilů sprchového koutu, případně styk stěny sprchového koutu a U-profilů.
19. Smontovanou kabinu zasuneme do připravených U-profilů na stěnách. Vyrovnáme ji tak, aby dobře dosadala na vaničku sprchového koutu a aby hrany byly přesně ve svislé i vodorovné poloze. 20. Přesně osazen sprchový kout upevníme na stěnách šrouby do svislých U-profilů. Dále zůstává zajistit sprchový kout proti vodě. 21. Sanitárním silikonovým tmelem zatmelíme spáry na styku dlaždicového obkladu a U-profilů sprchového koutu, případně styk stěny sprchového koutu a U-profilů.
22. Stejným způsobem zatmelíme po celé délce spoj vaničky a stěny sprchového koutu. Na tuto práci seřízneme trysku kartuše jen tak, aby otvor odpovídal velikosti tmelení spár. 23. Silikon po aplikaci vtlačíme do spáry a uhladíme prstem namočeným do saponátu (aby se silikon nelepil na prst). Pokud chceme mít jistotu, že přebytkem silikonu znečištěn okolí, oblepíme před nanášením silikonu boky tmeleného místa maskovací malířskou páskou. Tu ještě před zatuhnutí silikonu odstraníme. 24. Pokud jsme nenamontovali sprchovou vodovodní baterii již dříve, uděláme to teď obvyklým postupem. Také namontujeme sprchovou tyč. Práce je hotová.
22. Stejným způsobem zatmelíme po celé délce spoj vaničky a stěny sprchového koutu. Na tuto práci seřízneme trysku kartuše jen tak, aby otvor odpovídal velikosti tmelení spár. 23. Silikon po aplikaci vtlačíme do spáry a uhladíme prstem namočeným do saponátu (aby se silikon nelepil na prst). Pokud chceme mít jistotu, že přebytkem silikonu znečištěn okolí, oblepíme před nanášením silikonu boky tmeleného místa maskovací malířskou páskou. Tu ještě před zatuhnutí silikonu odstraníme. 24. Pokud jsme nenamontovali sprchovou vodovodní baterii již dříve, uděláme to teď obvyklým postupem. Také namontujeme sprchovou tyč. Práce je hotová.

Jenská škola

- Koncepci jenské školy lze považovat za syntézu různých vývojových linií mezinárodního reformně-pedagogického hnutí. Jejím zakladatelem je německý pedagog Peter Petersen, který byl průkopníkem snah o „novou výchovu“. Vedl od roku 1923 pokusnou školu při univerzitě v Jeně, kterou postupně přebudoval na školu pracovní. Petersenova reformní škola se stala známou v zahraničí jako tzv. jenský plán (Jenaplan):

 učební skupiny žáků, přesahující ročník. Žáci nejsou sdružováni mechanicky podle jednotlivých ročníků, ale podle věkových skupin (např. jedna skupina sdružuje děti ve věku 6-9 let apod.)

 rytmický týdenní pracovní plán skupiny: vyvážené střídání pedagogických situací (rozhovor, hra, práce, slavnost).

 „školní obytný pokoj“, tj. místnost, na jejímž vytváření se podílejí děti.

 neuplatňuje se známkování a vysvědčení v tradiční formě.

- V jenském plánu jde o vytvoření bohatého, podnětového a volného edukačního prostředí pro děti. Dnešní jenské školy jsou otevřeny pro pozitivní snahy i jiných reformních linií. Tyto alternativní školy pracují nejvíce v Nizozemsku, zatímco v Německu je jich jen malý počet.



Výchozí literatura: Alternativní školy a inovace ve vzdělávání, Praha: Portál, 2004 – Jan Průcha

Montessoriovská škola

- Tento typ alternativní školy je nazván podle Marie Montessoriové, italské lékařsky, pedagožky, průkopnice mírového hnutí a organizátorky bije za práva dětí a žen.

- Původně se věnovala mentálně postiženým dětem. V roce 1907 založila v Římě „Dům dětí“ (Casa dei bambini), kde vytvořila originální edukační prostředí v duchu výrazného pedocentrismu a důvěry ve spontánní seberozvíjení dítěte. Vycházela ze zkušeností s duševně postiženými dětmi a zejména z vlastních pozorování dětí v různých situacích.

- Stručně lze tuto školu charakterizovat takto:

 základním smyslem montessoriovské koncepce je vytvářet takové edukační prostředí, které umožňuje normální, přirozený vývoj dětí. Vnitřní potřeba „něčemu se učit“ se vyvíjí v tzv. senzitivních fázích. Jde o určitá období, v nichž je dítě zvlášť citlivé pro vnímání a chápání určitých jevů vnější reality. Jsou to např. senzitivní fáze pro rozvoj pohybových činností, řeči, morálního cítění atd. Úkolem výchovy je připravovat podněty a prostředky specifické pro tyto fáze. Teprve když okolní edukační prostředí odpovídá vnitřním potřebám dítěte, když je umožněno, aby jeho „absorbující duch“ přijímal nabídku od dospělého, může se uskutečňovat „normální“ výchova.

 individualizaci vzdělávání umožňuje předem připravené prostředí. Zásadní roli hrají speciální pomůcky, které jsou klíčem k poznání světa. Pro malé děti to jsou pomůcky ke cvičení činností „praktického života“ a speciální pomůcky pro rozvoj smyslů, rozvoj řeči, rozvoj matematických schopností aj.

 v procesu učení, kdy vychovatel ustupuje do pozadí, je rozhodující vnitřní tvořivost dítěte. Montessoriová hovořila o tzv. fenoménu polarizace pozornosti, který objevila, když pozorovala děti při práci – hře. Jedná se o mimořádně silné a dlouhé soustředění na určitou činnost, jehož je schopné i malé dítě. Při tomto zaujetí se dítě vnitřně rozvíjí a mění. Vzdělávací princip montessoriovské pedagogiky lze shrnout do požadavků dítěte vůči vychovateli: „Pomoz mi, abych to mohl udělat sám.“

 charakteristické pro didaktickou koncepci Montessoriové je slučování dětí různého věku a odmítání striktního rozdělování podle ročníků. V těchto věkově smíšených skupinách má vznikat na základě harmonického soužití, spolupráce a vzájemné pomoci jednotlivců vědomí sociální jednoty, v níž je jedinec respektován ostatními subjekty a ve které se může bez překážek uplatňovat.

 zvláštní postavení v této škole zaujímá tzv. kosmická výchova. Jejím smyslem je poskytovat dětem povědomí o vzájemných vazbách člověka a přírodního prostředí a přispívat k vytváření zodpovědnosti každého jedince za důsledky vymožeností uměle vytvořené kultury a civilizace. K tomu se využívá projektové vyučování.

 projektové vyučování je didaktická koncepce, podle níž se žáci aktivně učí těm, když pracují na nějakém zvoleném projektu, tj. tématu, problematice. Například v počátečních ročnících školy mohou pracovat na téma „co roste v lese?“ nebo „Naše rodina“ apod.

- Montessoriovská pedagogika dosáhla mezinárodního rozšíření. Nejvíce se tyto školy rozšířily v Německu a Nizozemsku,a to jak v soukromém, tak i ve veřejném školství. Většinou jde o mateřské a základní školy.
- Také v ČR existují některé mateřské školy, které využívají prvky montessoriovské pedagogiky. Nejdále zatím pokročilo „Centrum volného času pro děti a mládež Marie Montessori“, které je zřízeno při Vyšší pedagogické škole v Praze 6.

Daltonská škola

- Nazývaná podle experimentální školy v Daltonu, ve státě Massachusetts v USA vznikla z iniciativy americké učitelky Helen Parkhurstové. Spolupracovala s M. Montessori, od níž získala závažné podněty pro svou experimentální školu, jež byla založena roku 1919:
- ústřední principy daltonské školy:

- svoboda žáka a jeho vlastní odpovědnost. Tento princip se projevuje konkrétně v tom, že každý žák má vytvořen svůj vlastní program práce na jeden měsíc (zvlášť pro každý předmět), v němž jsou vymezeny výsledky, jichž má v učení dosáhnout. Žák přitom postupuje svým tempem a zodpovídá za úspěch svého učení.

- zdůraznění spolupráce a vytváření sociálního a demokratického vědomí u dětí.

- osobní zkušenost na základě samostatné činnosti žáka.

- vyvážené střídání mezi výukou v rámci celé třídy a skupinovou a individuální prací na úkolech, jejichž pořadí vypracování si žák určuje sám.

- Daltonské školy jsou někdy charakterizovány jako „školy s uvolněnou třídní strukturou“, což vystihuje důležitý rys této alternativní školy. Zároveň je však koncepce daltonského plánu kritizována kvůli určitým potížím, které vznikají při jeho praktické realizaci. Obtíže např. způsobuje nedostatečné opakování látky, které je pro zapamatování nutné, dále nesystematické získávání poznatků a hlavně přílišné spoléhání na žákovu aktivitu, neboť žáci se slabou vůlí, neteční apod. pracují méně a pomaleji, než jsou schopni.

- Daltonské školy se rozšířily z USA nejprve do Anglie a odtud do Nizozemska, kde jsou nejpočetnější. V ČR působí Asociace českých daltonských škol v Brně, kde také pracuje jedna ZŠ podle daltonské alternativní koncepce

Freinetovská škola

- Tento typ alternativní školy pochází od francouzského učitele Célestina Freineta, jednoho z významných teoretiků tzv. pracovní školy. Hlavní idea jeho pedagogických snah, rozvíjených ve 20. letech 20. století, zní „Par la vie – pour la vie – par le travail“ (Z života – pro život – prací). Vypracoval koncepci o nutnosti vybavit školní třídu různými pracovními koutky, ve kterých se mohou děti individuálně nebo ve skupinách věnovat činnostem z oblasti přírodních věd a techniky, domácím pracím, umělecké tvorbě i jazykové komunikaci.
- Nejdůležitější prvky školní práce podle Freineta jsou:

- třída jako mnohostranně rozčleněný pracovní prostor pro získávání zkušeností (pracovní ateliéry).

- individuální týdenní pracovní plán žáka, projednaný na začátku týdne s učitelem.

- „pracovní knihovna“, obsahující informativní sešity, která podněcuje k dalším pracovním činnostem i k „bádání“, nyní včetně audiovizuálních materiálů.

- kartotéka, rozčleňující základní učivo pomocí karet s testy a informacemi o úkolech a řešeních.

- akustické učební programy, zvláště pro jazykovou výuku.

- školní tiskárna s mnohostranným použitím, která slouží k rozvíjení manuálních i intelektových schopností žáků (tvorba školního časopisu aj.)

- nástěnka pro zveřejňování kritik, pochval, přání a pracovních výsledků žáků.

- Tyto školy jsou nejvíce rozšířeny ve Francii, Belgii a Nizozemsku. V ČR nepracuje alternativní škola s komplexní freinetovskou koncepcí.

Alternativní školy (např. daltonský plán, waldorfská škola, montessoriovská škola)

Alternativní škola“
- je významově různorodý pojem. Alternativní škola je jakákoliv škola – bez ohledu na zřizovatele, tj. škola nestátní i státní – která se určitou pedagogickou a didaktickou specifičností odlišuje od standardních, běžných škol svého druhu.
- ve světě se vyvinulo velké množství typů alternativních škol. Některé jsou jen soukromé, resp. Neveřejné, jiné se uplatňují jak v sektoru státního (veřejného) školství, tak ve školství soukromém.

Typologie alternativních škol podle Průchy, 2004:
1. klasické reformní školy
2. církevní (konfesní) školy
3. moderní alternativní školy


Klasické reformní školy

Waldorfská škola

- patrně nejznámější typ reformní školy u nás. K seznámení přispěly četné informace, které byly v naší pedagogické literatuře publikovány po roce 1989.
- zakladatelem školy waldorfského typu byl rakouský filozof a pedagog Rudolf Steiner, který vytvořil filozoficko-pedagogickou soustavu o výchově člověka. Tato jeho koncepce je nazývána antroposofie. Praktického využití došla tato teorie v podobě alternativní školy, která byla otevřena v obci Waldorf u Stuttgartu v roce 1919. Školy tohoto typu se postupně rozšiřovaly nejprve v Německu a posléze i v jiných zemích západní Evropy, v USA, Kanadě, Austrálii.
- Z hlediska pedagogické a didaktické koncepce lze waldorfskou školu stručně charakterizovat následovně:

Waldorfská škola je alternativní nestátní škola se soukromým zřizovatelem. Rodiče platí školné. V ČR mají waldorfské školy postavení státem uznávaných experimentálních škol.

plně organizovaná waldorfská škola je dvanáctiletou školou integrovaného typu. Základní stupeň tvoří 1.-8. ročník, vyšší stupeň 9.-12. ročník. Volnou součástí waldorfského systému jsou i mateřské školy.

- výchova a vzdělávání ve waldorfské škole je plně podřízena tomu, aby podněcovala a rozvíjela aktivitu dítěte, jeho zájmy a potřeby. K tomu je přizpůsobena i didaktická organizace výuky:


- Obsah vzdělávání je rozdělen časově do určitých bloků (tzv. epoch), v nichž se žáci zabývají soustavně po určitou dobu týmiž předměty. Důraz je kladen (kromě teoretických předmětů) na esteticko-výchovné a pracovní předměty i na cizí jazyky.
- Žáci nejsou hodnoceni známkami, ale jejich výkony se oceňují charakteristikami, zahrnujícími u doporučení pro další rozvoj žáka.

- Učitelé waldorfských škol jsou „svobodní“ v tom smyslu, že nejsou vázáni osnovami tradičního typu a plánují výuku ve spolupráci s žáky, částečně i s rodiči. Namísto soutěživosti se mezi žáky mají uplatňovat principy harmonické spolupráce a sociálního partnerství. Značný vliv ve waldorfské škole se přisuzuje náboženské výchově v duchu křesťanské morálky.
- Waldorfské školy jsou i netradičně zřízeny. Za vedení školy neodpovídá ředitel, ale celý učitelský sbor v těsné spolupráci se sdružením rodičů, učitelů a přátel waldorfského hnutí v daném místě. Waldorfské školy jsou soukromými školami v tom smyslu, že rodiče žáků platí určité školné, ovšem část rozpočtu těchto škol je hrazena ze státních či jiných zdrojů.

- waldorfská škola je zřejmě nejrozšířenější typ alternativní školy. Existuje téměř ve všech západoevropských zemích, nejvíce je jich v Německu. V ČR bylo v roce 2004 7 základních waldorfských škol (Praha, Semily, Písek, Příbram, Ostrava) a několik škol mateřských.
- Waldorfské školy u nás propaguje Antroposofická společnost a České sdružení pro waldorfskou pedagogiku, které spolupracují s mezinárodní organizací Evropské fórum pro svobodu ve vzdělávání.
- Od roku 1996 pracují základní školy tohoto typu u nás jakožto experimentálně ověřující, na základě programu Waldorfská škola schváleného MŠMT ČR. Dostávají tak tytéž finanční příspěvky jako státní školy.