Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

1.Pedagogické

„Brána jazyků otevřená“ – první jazyková učebnice latiny – přeložená do 16ti jazyků.
„Svět v obrazech (Orbis pictus) – první obrázková učebnice na světě, ve které spojuje jazykové i názorné vyučování a má 150 kapitol.
„Informatorium školy mateřské“ – rady matkám a dívkám o výchově dětí předškolního věku.
„Škola hrou“ – rady jak učit ve škole.
„Velká didaktika“ – Didactica magna – zásady vyučování a výchovy, první odborné pedagogické dílo na světě.
vznikají nové předměty – např. astronomie, fyzika, tělocvik, pracovní vyučování. Preferuje domluvy – odsuzuje tělesné tresty – připouští je u chlapců, spíše dát důtku – u špatné povahy vyloučení.
Domácí literatura
Jezuitská literatura
Bohuslav Balbín (1621 – 1688)
„Rozprava na obranu jazyka Slovanského, zvláště Českého“
každý má právo na svůj jazyk.

Emigrantská literatura

Jan Ámos Komenský (1592 – 1670)
- pochází z Nivnice, studoval na bratrských školách u nás v Přerově a na německé univerzitě Heidelberg. Pracoval jako učitel ve Fulneku a Přerově. Odešel do polského Lešna, kde mu při požáru shořel všechen majetek a materiál ke slovníku „Poklad jazyka českého“. V roce 1640 byl pozván do Anglie, později do Švédska na založení Akademie věd. Vše co psal bylo určeno českému národu, i když věděl že se do Čech nevrátí, začal psát latinsky. Poslední biskup JB (Kšaft umírající matky jednoty bratrské – kšaft = závěť, odkaz). Odkazuje ČN vzdělanost a víru že národ nezanikne. Žil a zemřel v Amsterodamu, ale je pochován v Naardenu.
Dílo:
Filozofické
„Listové do nebe“ – psáno formou dopisů, fiktivní (jako), chudí si stěžují Kristovi, Kristus je utěšuje a napomíná bohaté, aby jim pomáhali a všichni žili podle božích zákonů.
„Hlubina bezpečnosti“ – bezpečí pro Komenského je bůh a on se odevzdává do jeho vůle.
„Truchlivý“ - bezpečí pro Komenského je bůh a on se odevzdává do jeho vůle.
„Labyrint světa a ráj srdce“ – dvoudílné alegorické dílo. Motivem – poutník (Komenský) hledá zaměstnání a bloudí městem (světem), má 2 průvodce – Všudybud (poznání světa) a Mámil (nasazuje poutníkovi „růžové brýle“) – aby viděl všechno lépe, obraz světa je velice špatný – touha po bohatství snadno získaném, vidí různé špatnosti lidí – přetvářku, nemravný život, podvody a v jedné ulici i násilí i války – pesimistické vyznání první části, ve druhé části záchrana pro své srdce nachází ve více v Boha.

LITERATURA DOBY POBĚLOHORSKÉ, JAN ÁMOS KOMENSKÝ

BAROKO
období 30ti leté války. Bída, utrpení, smrt, mění myšlení lidí, ti přestávají věřit ve zdravý lidský rozum, hledají východisko především ve víře baroka. Nehledají pravdu, pravda jim byla zjevena (proroci).
1620 – Bitva na Bílé hoře – doba Pobělohorská.
Povolena katolická církev, nekatolíci jsou pronásledováni. Většina odchází do emigrace – dochází k zastavení kulturního vývoje českého národa. Úřední jazyk je Němčina, čeština se udržuje jen na vesnicích, proto dochází k rozvoji lidové slovesnosti. Utuženo nevolnictví. České knihy jsou páleny na hranicích (jezuín páter Koniáš).
Literatura se dělí na:
emigrantskou lit.
domácí lit.
Baroko v architektuře – kostely, chrámy, oblouky a kopule místo pravoúhlých tvarů, velkolepost staveb. Chrám sv. Mikuláše v Praze. Jan Santini.
Baroko v sochařství – sochy v dramatickém pohybu, křečovitost. Morový sloup na náměstí v Plzni. Matyáš Braun.
Baroko v malířství – kontrast světla a stínu, Rembrant, Karel Škréta, Jan Kupecký.

Václav Řezáč (1901 – 1956)

prozaik, ředitel nakladatelství Československý spisovatel. Od linie psychologického románu přešel k budovatelské literatuře.
Dílo:
„Větrná setba“, „Slepá ulička“ – prózy o mladé generaci vyrůstající za 1. světové války.
„Černé světlo“, „Svědek“, „Rozhraní“ – psychologické romány ze 40. Let, zabývající se především člověkem slabochem, který si je vědom všech svých nedostatků, řeší osobní problémy ještě dalším rozšiřováním zla.
„Nástup“, „Bitva“ – ideologicky zabarvené romány, oba se ve filmové podobě staly povinným představením pro školy.
Katolicky orientovaná literatura
Jaroslav Durych (1886 – 1962)
prozaik, básník, pocházel z Hradce Králové, po absolvování medicíny se stal vojenským lékařem, za 1. Světové války byl na frontě v Haliči a severní Itálii.
Dílo:
„Cikánčina smrt“, „Panenky“, „Žebrácké písně“, „Eva“ – básnické sbírky, oslavující chudobu a ženskost, která popírá smyslnosti a přináší oběti.
„Jarmark života“, „Tři dukáty“, „Tři troníčky“ – povídkové soubory, motivy pokory a chudoby.
„Sedmikráska“ – novela, milostný příběh, v němž chudoba a prostora vystupují jako předpoklad čistého citu, krásy a něhy.
„Bloudění“ – tzv. větší valdštejnská trilogie – historický román o osudovém setkání katolické Adélky a protestantského Jiříka na pozadí událostí třicetileté války, která jejich vztahu nepřeje (bloudění – cesta ke katolictví)
„Rekviem“ – tzv. menší valdštejnská trilogie, soubor tří povídek.

Jakub Deml (1878 – 1961)

básník, prozaik, dramatik a překladatel. Jako katolický kněz působil jen krátce, poté byl pro neustálé spory s církevní vrchností z církve vyloučen.
Dílo:
„Hrad smrti“, „Tanec smrti“ – prózy naplněné úzkostí a strachem ze smrti.
„Moji přátelé“ – sbírka básní v próze, krátká oslovení květin, stromů, touha po lásce, radosti a míru, objevuje pravdu, moudrost, krásu a lásku v rostlinách, charakteristický je lyrismus a imaginace, lyrický hrdina (podobný hrdinům legend) hlásá život v pokoře, obdivuje květiny, trávu, stromy.
„Rosnička“, „Domů“, „Pro budoucí poutníky a poutnice“ – knihy Demlových deníkových záznamů, na ně navazuje dvacet šest svazků cyklu Šlépěje.
„Miriam“ – báseň v próze, rozvíjí city milujícího muže, syna i bratra.
Jan Čep (1902 – 1974)
prozaik, spojoval ve svém díle ruralistické tendence prohloubené vřelým náboženským cítěním.
Dílo:
„Zeměžluč“ – kniha vznikla spojením dvou novelistických knih „Dvojí domov“ a „Vigilie“, hrdinové překonávají životní tragédie návratem k rodovým tradicím a náboženskou vírou.
„Hranice stínu“ – román, hledání ztracené identity.
Ruralismus – z lat. Ruralis – venkovský, je to literární směr, který se rozvíjí ve třicátých letech v české próze. Projevuje se zachycováním venkovské tematiky, sepětí s půdou a rodovými tradicemi, ve kterých vidí jistotu řádu a morálky oproti „zkažené“ městské civilizaci.

Josef Knap (1900 – 1973)

formuloval program ruralistů.
Dílo:
„Réva na zdi“ – selský román se silným motivem lásky.
„Muži a hory“ – román mísí život slovenských pastevců s prvky mystiky problému viny a trestu.
„Vysoké jarní nebe“ – román je psychologickou studií venkovského manželství a mužského a ženského pohledu na život.
„Čas kopřiv“ – povídkový soubor je obrazem lidí, jejich morálky, věrnosti jejich přesvědčení a lidské soudružnosti v těžkých dobách 2. světové války, poválečné éry i po roce 1948
František Křelina (1903 – 1976)
Dílo:
„Půlnoční svítání“, „Předjitřní tma“, „Plaché světlo“ – básnické sbírky, ve kterých vyjadřuje jediné východisko z moderního světa přetvářek a lži v návratu k víře a k půdě.
„Hlas kořenů“, „Jalovčí stráně“ – knihy povídek a novel, v nichž sleduje obtížné návraty lidí do rodného prostředí.
„Hubená léta“ – román popisuje těžké období hospodářské krize v Podještědí, s nímž hlavní hrdinové bojují s láskou a vírou.
„Klíče království“, „Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká“, „Amarú, syn hadí“ – díla zaměřená na historii, kde zdůrazňuje roli víry v životě člověka.

Jaroslav Havlíček (1896 – 1943)

jeho hrdinové jsou postiženi patologickými jevy společnosti. Se zájmem líčí degeneraci a marnost měšťáckého života.
Dílo:
„Petrolejové lampy“ – děj se odehrává v první polovině 20. století v Havlíčkově Jilemnici na severu Čech. Hlavní hrdinkou je Štěpa Kiliánová. Je z bohaté rodiny, nemá v životě štěstí. Trpí hlavní kvůli svému vzhledu. Je drsné a silné postavy a nemá vůbec žádné jemné dívčí rysy. Ale na druhou stranu je velmi dobrá společnice a dobře se baví. Jedinou útěchu nachází na rodném statku své matky Vejrychovsku. O statek se stará její bratranec Jan Malina, který má mladšího bratra Pavla. Pavel je lajdák, nedokončil studia a má dluhy a tak se z vypočítavosti se Štěpou ožení, ale ignoruje jí a nevšímá si jí. Ona však bojuje s nepřízní osudu dál až do jeho smrti. Štěstí nachází s Janem Malinou, který si uvědomuje její přednosti. Původní název díla je: „Vyprahlé touhy“.
„Neviditelný“ – román, psychologická studie, popisující osudy rodu Hajnů, jemuž vládne šílený strýc postižený představou, že je neviditelný, rodovému „prokletí“ nakonec neunikne ani z vypočítavosti a touhy po majetku přiženěný muž, který ztrácí svou ženu a zjišťuje, že také jeho syn je duševně postižený.
„Ta třetí“, „Helimadoe“, „Synáček“ – romány

Jarmila Glazarová (1901 – 1977)

spisovatelka, publicistka, vlastním jménem Podivínská.
Dílo:
„Roky v kruhu“ – autobiografická próza, vzpomínka na vlastní harmonické manželství.
„Vlčí jáma“ – psychologický román, obraz manželství tyranské, stárnoucí, lakomé a egoistické Kláry a mladšího muže Roberta, rozbitý příchodem citlivé dívky Jany.
„Advent“ – románová sociální balada, děj se odehrává u Rožnova pod Radhoštěm na usedlosti sedláka Podešvy. Hlavní hrdinka krásná, chudá Františka, přišla při neštěstí v lese o svého budoucího manžela, spadl na něho při kácení strom. Františka je zdrcená, čeká s ním dítě. Od lidí se jí dostává pouze posměchu kvůli nemanželskému synovi Metodkovi. Františčina krásná tvář zaujme sedláka Juru Podešvu. Františka se za něho provdá. Ze statku chce vytvořit harmonický domov, to co nikdy neměla, ale od manžela a ani od jeho milenky služky Roziny se jí nedostává pochopení. Metod na statku zdivočí, chodí za školu a krade. Františka v zoufalství zapálí seník i s manželem a jeho milenkou Rozinou.
Budovatelský román – výrobní román, navazuje na předválečný městský a venkovský román, popisuje prostředí, schematičtí hrdinové pozitivní – dělníci, funkcionáři, negativní intelektuálové, špióni. Třídní srážky, sabotáže, obraz znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí. (Např. Řezáč – „Nástup“, „Bitva“, Říha – „Země dokořán“, Svatopluk – „Bez šéfa“).

Psychologická próza

Egon Hostovský (1908 – 1973)
narodil se v Hronově, studoval v Praze filozofickou fakultu UK, později ve Vídni. V letech 1948 – 1949 pracoval na velvyslanectví v Norsku a od roku 1949 zůstal na trvalo v zahraničí. Jeho knihy podobně jako knihy Jana Čepa se u nás objevují až na konci 60. let.
Dílo:
„Případ profesora Körnera“ – román, obraz lidského osudu zmítajícího se v krizi, kterou zřejmě není možno přežít, nevěra manželky, hrozba zhoubné nemoci, která ve skutečnosti neexistuje, jsou fakta, která jedince nakonec zničí.
„Cizinec hledá byt“ – vrcholné dílo. Děj se odehrává od roku 1945 v New Yorku do února 1946. Český lékař Václav Marek odjíždí do USA, je to internista. Získal zde stipendium, aby mohl dokončil výzkumnou práci o léčbě vysokého krevního tlaku. Jediné, co musí zařídit, je najít si klidný byt pro psaní. Má klidnou a vstřícnou povahu, dostává se do konfliktů se svými domácími, nebo s nájemníky. Vystřídá několik bytů, ale nikde nemá klid. Pochopení a klid nalézá až u českého dělníka Václava Noska. Sem už však přichází jako těžce nemocný a zanedlouho umírá.
„Nezvěstný“ – román o událostech roku 1948 v Praze
„Všeobecné spiknutí“ – nejrozsáhlejší román, který vyšel v anglickém překladu v roce 1961.

Marie Pujmanová (1893 – 1958)

dívčím jménem Hennerová, pocházela z Prahy. Po prvním sňatku se jmenovala Zátková. Pujmanová psala sociálně laděné prózy, ale působila také jako publicistka. Přispívala svými články do Tribuny a Noviny.
Dílo:
„Pacientka doktora Hegla“ – povídka. Proti maloměstské morálce, za práva svobodné matky.
„Lidé na křižovatce“, „Hra s ohněm“, „Život proti smrti“ – románová trilogie. První díl „Lidé na křižovatce“. Autorka srovnává svět levicové inteligence s proletariátem. Ve středu dění stojí osudy rodin Gamzových a Urbanových. Gamzovi a Urbanovi spolu žili v jednom domě. Levicový advokát, bojovník za práva dělnické třídy Gamza měl v domě svou kancelář. Starý otec Urban v domě pracoval jako správce. Gamza měl ženu Nellu, dceru Helenu a syna Stanislava. Anna Urbanová žila v domě u svého otce s dcerou Růženou a jejím bratrem Ondřejem. Chlapci se již od mládí přátelili, ale Helena s Růženou se rády neměly. Zůstalo to tak po celý život. Helena se Stanislavem absolvovali gymnázium, Helena pak začala studovat medicínu. Růžena se vyučila kadeřnicí, později pracovala v pánské manikúře. Ondřej odešel do Úlů, kde byla největší textilní továrna v celé republice. Ondřej v ní pracoval. Helena s Růženou se staly sokyněmi i v lásce. Obě milovaly mladého Karla Vytloukala. Helena svou lásku odstonala a Růžena se pak zaměřila na staršího advokáta Häuslera. Vzala si ho za muže. Helena pro své přesvědčení odjíždí do Ruska, kam pak jede i Ondřej, protože u Kazmara dostal výpověď a nikde nemohl najít práci. Jako turistka tam odchází za dcerou i Nella Gamzová. Konec prvního dílu je otevřený. Druhý díl „Hra s ohněm“. Gamzovi prodali dům a odstěhovali se do Prahy. Helenka pracovala v nemocnici jako zdravotní sestra, Standa se živil novinářstvím. Jednou napsal kritiku o herečce Vlastě Tiché, seznámil se s ní a vznikl mezi nimi citový vztah. Nakonec však vinou Vlasty ztroskotal. Helenka se provdala za Antonína Skřivánka, kterého poznala v nemocnici. Příběh rodiny Gamzů zachycuje události od roku 1933 do okupace Československa v roce 1939. Proto se v románu odrazily i tyto politické události. Advokát Gamza odjel do Berlína, kde byli pro zapálení Sněmu obžalováni čtyři lidé. Po soudu se vrátil zpět domů. Závěr zachycuje příchod německých vojáků do Prahy. Třetí díl „Život proti smrti“ zachycuje život rodiny v době okupace. Gestapo zatýká každého, kdo jim nevyhovoval, a mnoho lidí skončilo v koncentračním táboře. Advokát Gamza byl zatčen pro účast na lipském procesu, kde hájil Dimitrova. Řízení bylo pozastaveno, ale Gamzu odvezli do koncentračního tábora Orenberg. Zde zemřel proto že hájil Dimitrova a komunistickou stranu. Gamzův zeť Antonín měl oficiálně odjet do Ameriky, ale zůstal v Praze a účastnil se pod krycím jménem ilegálních aktivit v komunistické straně. Jeho žena Helenka zemřela ve věznici na Pankráci. Usvědčili ji, že léčila ilegální pracovníky, pomáhala propašovat materiály pro politické vězně atd. Z rodiny Gamzů přežila matka Nella, syn Helenky a Antonína Míťa. Stanislav se prostřednictvím Andy Pechové zapojil do ilegálního odboje. Pujmanová v románu zachytila události naší země až do osvobození roku 1945. Zobrazila vypálení Lidic, Heydrichovu smrt, vítězství u Stalingradu ad.
„Předtucha“ – román, střetnutí zájmů dětí a rodičů, odraz atmosféry nacistické okupace.
„Sestra Alena“ – novela z lékařského prostředí.

„Zamřížované zrcadlo“

– próza s prvky reportáže, využil vlastní zkušenost z vězení.
„Golet v údolí“ – Golet = židovská osada, svět ortodoxních židů, povídka O smutných očích Hany Karadžičové. Tři prózy z podkarpatského Ruska.
„Nikola Šuhaj loupežník“ – baladický román, děj situován do vesnice Koločava na Zakarpatské Ukrajině do doby 1. světové války a po ní. Nikola je vojenský zběh, který se svým přítelem dezertoval z vojenského pluku v Ďarmotech. Nejdříve se spolu ukrývají u staré čarodějnice, která má dvě ošklivé dcery. Nikola miluje svoji věrnou a laskavou Eržiku, ale má si vzít Vasju, Němec Jevku. Baba oba zaklela, ale přesto utekli. Nikola se vrátil do rodné Koločavy, ale protože jej pronásledovali četníci, musel se ukrývat po lesích. Živil se zbojnictvím. Nikolova skupina, do které patřil i jeho bratr Jura, brala bohatým a chudým dávala. Proto je měli lidé rádi a pomáhali jim. Četníci vypsali za Nikolovo dopadení peněžitou odměnu. Zradili jej tři kamarádi z Koločavy a zabili i jeho bratra Juru.
„Biblické příběhy“ – pro děti a mládež převyprávěný Starý zákon.
„Ze starých letopisů“, „O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách“ – převyprávění staroindické bajky.
„Země beze jména“ – reportáž, rozšířena pod názvem „Hory a staletí“
Marie Majerová (1882 – 1967)
novinářka, spisovatelka společenské prózy, pocházela z Úvalů u Prahy. Jako novinářka se vypracovala v Paříži a ve Vídni. Pak se trvale věnovala literární činnosti.
Dílo:
„Nejkrásnější svět“ – zachytila český venkov před první světovou válkou, kde se zatím nepodepsal vliv města. Majerová zcela chápe útisk a špatné podmínky, které zde vládnou. Hlavní hrdinka je Lenka Bilanská. Příběh začíná jejím narozením na venkově. Kromě sourozenců Antonína, Josefa, Marie a Anny měla velmi přísného, zlého a hrubého otce. Naštěstí ji však chránila matka, která měla Lenku ze svých dětí nejraději. Lenka mohla chodit i přes odpor otce do školy. Přátelila se se svým spolužákem Otíkem. Sestra Anna se dobře provdala za řezníka a Marii si zanedlouho odvedl pražský Procházka. Lenka odmítala Otíkovu lásku. Milovala lékaře Romana. Lenka onemocněla. Román končí v nemocnici, kde se Lenka pomalu uzdravuje.

„Přehrada“

– utopický román, vidina změny společnosti.
„Siréna“ – děj situován do Kladna a jeho hnutí. Současně s příběhy rodiny Hudců. Autorka ukazuje vývoj dělnického hnutí. Jedná se o skutečnou událost druhé poloviny 19. století. historický podklad k románu Majerová získala studiem kladenského archivu. Děj vytvářejí osudy rodiny Hudců, jejíž první generaci zastupuje Hudec vynálezce. Když slyšel o těžbě uhlí v Kladně, odešel tam i se svým tříletým synem Pepíkem. Hudec se snaží v nově vzniklém podniku vynalézt a zdokonalovat. Stává se obětí kapitalismu a až do své smrti pouze živoří. Pepík v románu ukazuje další stupeň vývoje pracujících k proletářskému uvědomění. Podobně jako kamarádi si užíval v hospodách a vedl rušný život. Zahynul při důlním neštěstí. Pepík měl manželku, říkali jí „Hudcovka“, která se těžce probojovávala životem po boku svého muže. Když byla zastřelena dcera Emča a později přišla i o druhou dceru Růženu, poznala, že musí bojovat proti nespravedlivému řádu a pro záchranu vlastní existence. Hudcovka radí stávkujícím a mění se v pokrokovou ženu. Nadějně v románu působí Hudcovčin syn Josef, přezdívaný Hudec policajt. Nejdříve pracoval v hutích, pak odjel do Ameriky, kde se zúčastnil stávky. Životní zkušenosti přispěly k tomu, že i s matkou věnoval mnoho energie dělnickému hnutí a uvědomoval i ostatní hutníky. Plody jejich práce se dostavují až při druhé stávce, kdy dosahují úspěchu. Rodinu Hudců uzavírá „cukrový Jožka“, Hudcovčin vnuk.
„Havířská balada“ – volně navazuje na „Sirénu“
„Robinsonka“ – novela o dívce, které zemřela matka a ona zůstala jen s otcem a malým bratrem Péťou, který je v kojeneckém ústavu. Musela se sama starat o domácnost a poznává že to není tak lehké a proto se přirovnává k Robinsonovi, který ztroskotal na ostrově. Robinsonce často pomáhala přítelkyně Tonička, kterou si tatínek nakonec vzal a Péťa se mohl vrátit domů.
„Bruno“ – tvorba pro děti
„Panenství“, „Náměstí republiky“, „Přehrada

„Útěk do Budína“

román z česko-slovenského prostředí.
„Obrazy z dějin národa českého“ – „Kosmas“ – děj povídky se odehrává v Praze od roku 1114 a končí v roce 1120. Tato povídka popisuje část Kosmova života – kanovník svatovítské kapituly. Po světě putovali 4 žebráci – pohan „zvířecího vzhledu“, uprchlý otrok, jeden bezruký a druhý trochu dýchavičný zbrojenec. Neustále trpěli hladem, až potkali Kosmase. Nabídl jim pohostinství za vyprávění jejich příběhů. Roku 1116 však přišlo suché léto, paní Božetěcha Kosmova žena onemocněla a Kosmas musel starce vyhnat. Neměl už čas na jejich vypravování. Snažil se být co nejvíce se svou ženou. Božetěcha nakonec zemřela. Její smrt nesl těžko. Z jeho smutku mu pomohli přátelé Bruno a Šebíř.
„Řeky“ – vrah a blázen, který je pochován se všemi poctami jako neznámý vojín – hrdina.
„Luk královny Dorotky“ – povídka
„Konec starých časů“ – román, zbohatlík koupil zámeček a chce žít stylem šlechticů, ale neumí to. Objevuje se záhadný muž, který tvrdí, že je ruský kníže. Vetře se do společnosti, všechny okouzlí a nakonec se zase vytratí.
„Kubula a Kuba Kubikula“ – pohádka pro děti
„Jezero Ukereve“ – děj se odehrává v Africe, kritika kolonialismu. Hlavní hrdina je lékař hledající lék proti malárii. Nakazí se, ale před smrtí se dozvídá že němečtí lékaři lék objevili.
„Josefína“ – veselohra o nadané zpěvačce, která se neumí chovat.
Natočil dva filmy: „Před maturitou“, „Marijka nevěrnice“.

Karel Poláček (1892 – 1944)

pocházel z Rychnova nad Kněžnou z rodiny židovského kupce. Vystudoval gymnázium, první světovou válku prožil na ruské a srbské frontě. Pracoval v redakci Lidových novin, kde proslul jako autor celé řady vynikajících soudniček, sloupků, fejetonů a povídek. Redakci musel z rasových důvodů roku 1939 opustit. Zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi.
Dílo:
„Muži v ofsajdu“ – román se stal velmi populární. 2 Hlavní postavy, 2 fanoušci. Fanda Slavie pan Načeradec a otec a syn Habáskovi ti fandí Viktorce. Habáskovi jsou chudí, syn nemá matku. Dostanou se do sporu s panem Načeradcem a jsou odvedeni na policii, musí zaplatit pokutu. Pan Načeradec pokutu zaplatí a zaměstná syna pana Habáska. Mladý Habásko si najde dívku a vezmou se.
„Dům v předměstí“ – satira na maloměšťáctví, hlavní postavou je majitel domu. Je to člověk neurvalý, deptá své nájemníky a chce od nich co nejvíce peněz. Nastěhuje se mladý pár, který deptá, ale oni zdědí dům a místo nich se nastěhuje mladý právník, který mu vše vrací
„Hlavní přelíčení“ – román charakteristický sarkasmem a ostrou kritičností.
„Okresní město“, „Hrdinové táhnou do boje“, „Podzemní město“, „Vyprodáno“ – románová pentalogie, pátý díl je nezvěstný, hrdiny těchto románů sleduje autor v zatuchlé atmosféře venkovského městečka těsně před vypuknutím první světové války, provází je na haličskou frontu a nakonec předvádí válečné zázemí, hladovějící obyvatelstvo a válečné zběhy.
„Se žlutou hvězdou“ – deník z koncentračního tábora
„Hostinec U kamenného stolu“ – humoristická próza o venkovských lázních a letních hostech.

„Bylo nás pět“

– humoristická próza vzpomínající na radostné dětství strávené v klukovské partě v Rychnově nad Kněžnou. Vypravěčem je chlapec Petr Bajza, v němž se zároveň slučuje osoba autora, který popisuje nezbedné, ale šťastné a veselé dovádění jeho dětských kamarádů. Do party dále patřili: Petrův nejlepší kamarád Bejval Antonín, věřící Jirsák Čeněk, nebojácný Éda Kemlink a Zilvar z chudobince. Společně se chlapci chodili koupat k nedalekému rybníku Klobouku, bojují s Dražáky, Ješináky a Habrováky, škádlí rychnovské obyvatele svými lumpárnami a čelí pohlavkům a trestům svých rodičů. V příbězích vystupují i další postavy: služka Kristýna (Rampepurda), Bajzovi, mravokárce Fajst, řezník Štverák atd. Próza je oslavou bezstarostného mládí, jeho nebojácné podnikavosti, živého elánu a radostné plnosti dnů. Tato kniha byla filmově zpracována.
Eduard Bass (1888 – 1946)
vlastním jménem Eduard Schmidt. Narodil se v Praze jako syn majitele kartáčnického závodu. Absolvoval obchodní akademii a krátce pracoval v otcově firmě. Nakonec utekl ke kabaretu (zpěvák, konferenciér a textař v lit. kabaretu Červená sedma). Po válce pracoval v Lidových novinách, je autorem tzv. rozhlásků – veršovaných komentářů k týdenním událostem, napsal jich víc než 700, kázáníčka zase představují jeho nejlepší sloupky.
Dílo:
„Klapzubova jedenáctka“ – knížka pro děti, napsaná ve stylu moderní pohádky, byla velice oblíbená, později zfilmovaná.
„Cirkus Humberto“ – román, psán za okupace, ovdovělý zedník Karas odchází se svým synem Vaškem hledat práci a náhodně získá práci v cirkuse. Vašek vyroste a cirkus je jeho vášní. Chce odejít s Růženkou, ale ředitel cirkusu mu chce předat vedení za podmínky že si vezme jeho dceru. Vašek se rozchází s Růženkou a bere si Helenu, mají spolu syna, který odmítá vést cirkus. Nakonec tradici převezme vnučka Liduška, takže tradice nezahyne.
„Lidé z maringotek“ – novely, poutavé příběhy z cirkusového prostředí.

Společenská próza

Ivan Olbracht (1882 – 1952)
vlastním jménem Kamil Zeman. Syn advokáta a spisovatele píšícího pod pseudonymem Antal Stašek. Po nedokončených studiích práv a historie se věnoval žurnalistice v redakci vídeňských Dělnických listů, později přešel do Práva lidu. Stal se také jedním z prvních redaktorů Rudého práva. Roku 1929 se rozešel s KSČ. Na sklonku okupace se účastnil ilegálního odboje. Po roce 1945 zahrnut veřejnými funkcemi. Silně na něho zapůsobil pobyt na Podkarpatské Rusi, kde našel mnoho motivů pro svou práci.
Dílo:
„O zlých samotářích“ – tři povídky, „zlí samotáři“ jsou vyděděnci společnosti.
„Žalář nejtemnější“ – psychologický román o chorobné žárlivosti a sobectví slepce při sestavování hlavní postavy se inspiroval poznatky soudobé psychoanalýzy a hlubinné psychologie.
„Podivné přátelství herce Jesenia“ – román, děj se odehrává před první světovou válkou a během ní v Praze. Jiří Jesenius patří mezi nejuznávanější umělce. Hraje v Národním divadle. Miluje Klárku Brožkovou. Jesenius se snaží odradit Klárku od úmyslu stát se operní zpěvačkou. Klárka však s tímto názorem nesouhlasí, a staví se tak trochu i proti Jiřímu. Do Prahy přichází venkovský herec, ambiciózní Jan Veselý. Jesenius mu zajistil místo v divadle Urania a pomohl mu i do Národního divadla. Oba herci se však rozcházejí, neboť Jesenius se dozvídá, že Klárka Veselého milovala. Veselý navíc v Itálii zabil Gabrielu svou bývalou lásku. Jesenius je otřesen tím, co se dozvěděl. Klárka i Veselý odjíždějí z Prahy pryč. Klárka Jeseniovi posílá dopis, v němž se mu ke všemu přiznává. Sděluje také, že má s Veselým dítě. Jesenius je hluboce otřesen, přestává se věnovat umění a pomýšlí na sebevraždu. Tyto myšlenky jej opustí přesně 20. července 1915 v okamžiku, kdy mu ze stěny spadnou hodiny. Jesenius opět získává sílá k životu, hraje, slaví mnohé úspěchy a do Prahy se vrací i Klárka s dítětem. 20. července byl Jan Veselý zabit na frontě. Stalo se to ve stejnou chvíli, kdy Jesenius upustil od sebevraždy. Román má šťastný konec. Jesenius zůstává s Klárou a s dítětem a tím i současně s Janem.
Anna proletářka – obraz politické situace 20 let, příběh služky z venkova, která slouží bohaté rodině v Praze. Pod vlivem svého muže dělníka si uvědomí, že je třeba bojovat proti bohatým.

„Pole orná a válečná“

– protiválečný román, navazoval na český básnický poetismus (nesouvislý děj, volné řazení scén z fronty, zázemí), odsuzuje násilí a vraždění.
„Rozmarné léto“ – příběh situován do Krokových Varů. V říčních lázních Antonína Důry je prázdno, protože červen byl pouze deštivý. Scházejí se tu pan Antonín, kanovník Roch a major Hugo. V jejich společnosti se objevuje také Antonínova manželka Kateřina. Jednoho dne do města přijel provazolezec Arnoštek se svou krásnou společnicí Annou. Tři dny, které komedianti ve Varech tráví vytrhnou obyvatele z pasivity. Paní Kateřina nemůže spustit oči z Arnoštka a Anna přitahuje pozornost Antonína. O půvabnou Annu se také pokouší abbé Roch, ale vyvázl s natrženým uchem. Majora Huga od Anny vyhání výpraskem sám Arnoštek. Po odjezdu komediantů se vše vrací do starých kolejí. Antonín se musí spokojit se svou uštěpačnou Kateřinou a tlacháním s Rochem a Hugem.
„Markéta Lazarová“ – děj románu se odehrává ve středověku na hradu Roháček (v románu Kozlík), Obořiště (v románu Lazar) a k Mladé Boleslavi (v románu Šerpinský hvozd). Vančura ukazuje přednosti společnosti, ve které není člověk omezován. Popisuje život loupežníků, kteří obývali turnovské a boleslavské lesy. Mezi nejobávanější patřil Kozlík. Měl devět dcer a osm synů. Svou silou z nich vynikal nejvíce Mikuláš. Kozlíkové si moc dobře nerozuměli se sousedním loupežnickým rodem Lazarů. Jednou Lazar odmítl pomoci Mikulášovi proti královskému vojsku. Mikuláš se mu pomstil a unesl jeho krásnou dceru Markétu. Ta se měla původně stát služebnicí Boha a odejít do kláštera. Markéta se ale do Mikuláše zamilovala a trpěla tím, že je jeho milenkou, přestože dala otci jiný slib. Další mileneckou dvojici tvoří zajatý německý hrabě Kristián a Kozlíkova dcera Alexandra. Nepokoje vyvrcholily bojem mezi loupežníky a hejtmanským vojskem. Několik lidí padlo, Kozlík a někteří synové byli zajati. Ostatní synové je chtěli vysvobodit, akce se ale nepovedla a všichni lupiči zemřeli na popravišti. O život přišel Kristián. Alexandře i Markétě, která navíc čekala Mikulášova syna, bylo odpuštěno. Román prostupují prvky lyrismu. Jazyk působí vznešeně a knižně. Román o nezničitelnosti lidského života, jeho krásách a síle.

J.V. PLEVA –

Malý Bobeš, Hoši s dynamitem, Budík
FELIX HÁJ – Kája Mařík
EDUARD ŠTORCH – Lovci mamutů, Bronzový poklad, U velké řeky, Osada havranů, Volání rodu
IVAN OLBRACHT – Biblické příběhy, Ze starých letopisů, O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách
VLADISLAV VANČURA – Kubula a Kuba Kubikula
JAROSLAV FOGLAR – Záhada hlavolamu, Rychlé šípy, Stínadla se bouří, Dobrodružství v temných uličkách, Chata v jezerní kotlině
J.Š. BAAR – Chodské pohádky
ONDŘEJ SEKORA – Ferda mravenec, Brouk pytlík
JOSEF LADA – O Mikešovi, Pohádky naruby
VÍTĚZVAL NEZVAL – Anička, skřítek a slaměný Hubert
JAN DRDA – Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert, Hrátky s čertem, České pohádky
VÁCLAV ČTVRTEK – Křemílek a Vochomůrka, Rumcajs
MOLOŠ MACOUREK – Mach a Šebestová
OTA HOFMAN – Pan Tau, Chobotnice z čertovky
EVA BEZDĚKOVÁ – Říkali mi Leni
BOHUMIL HRABAL – Honzíkova cesta
Obraz mladých lidí v době války:
R. ROLLAND – Petr a Lucie
E.M. REMARQUE – Na západní frontě klid
JOSEF ŠKVORECKÝ – Zbabělci, Prima sezóna
JAN DRDA – Němá barikáda
JAN OTČENÁŠEK – Romeo, Julie a tma
OTA PAVEL – Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby

MEZIVÁLEČNÁ ČESKÁ PRÓZA

světová válka v próze
první světová válka je významným mezníkem moderních evropských ději a velmi významně zasáhla do politického a kulturního vývoje. Po skončení války propuká nadšení a radost, což jasně dokládá vzedmutá vlna vitalismu. Ze slovesné tvorby poválečných let vymizela historická i vesnická tematika, ustupovala také psychologická próza.
Demokratická próza
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
narodil se v Háji u Opavy. Mládí prožil v Davli u Prahy a v Praze, kde vystudoval gymnázium a medicínu. Oženil se s kolegyní lékařkou a zařídil si praxi na Zbraslavi. Později se věnoval pouze literatuře. V květnu 1942 byl za své protifašistické postoje zatčen gestapem a krátce nato popraven. Jeho díla stojí blízko lyrismu moderní poezie, vyznačují se básnickými metaforami, „přeskoky“ času, prostoru i témat, mají pevnou, promyšlenou kompozici.
Dílo:
„Pekař Jan Marhoul“ – román o naivně zaslepeném dobrákovi, který si myslí, že svou počestností změní svět. Marhoul má velmi ušlechtilou povahu, ale stále více jej začíná ničit kapitalistická konkurence. Musí prodat svou zadluženou pekárnu a najímá si opuštěný mlýn. Opraví jej, peče chléb a rozváží ho po vesnicích. Celý den od rána až do večera je na nohou. Krutost a vypočítavost ostatních lidí jej dohání k žebrácké smrti.

KAREL JAROMÍR ERBEN

- Prostonárodní písně a říkadla, Sto prostonárodních pohádek a pověstí – Dlouhý, široký a bystrozraký, Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Bystrouška..
BOŽENA NĚMCOVÁ – Národní báchorky a pověsti – Chytrá horákyně, Slovenské pohádky a pověsti
JAN KARAFIÁT – Broučci
JOSEF VÁCLAV SLÁDEK – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky – obrazy ze života dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti a přírodě..
KAREL VÁCLAV RAIS – Dětský ráj
JOHATHAN SWIFT – Gulliverovy cesty
DANIEL DEFOE – Robinson Crusoe
CHARLES DICKENS – Malá Doritka, Oliver Twist, David Copperfield,
JULES VERNE – Děti kapitána Granta, Tajuplný ostrov, Dva roky prázdnin, Pět neděl v balóně
20. století
MARK TWAIN – Dobrodružství Toma Sawyera a Huckleberryho Fina – zážitky z dětství, využití hororového jazyka
JACK LONDON – Bílý tesák, Volání divočiny, Mořský vlk
KAREL MAY – Vinetou, Pouští a pralesem
ROBERT LUIS STEVENSON – Ostrov pokladů
J.R.KIPLING – Kniha džunglí
KAREL ČAPEK – Dášenka, čili život štěněte, Devatero pohádek, Nůše pohádek
KAREL POLÁČEK – Bylo nás pět
EDUARD BASS – Klabzubova jedenáctka
FRANTIŠEK HRUBÍN – Říkejte si se mnou, Říkejte si pohádky, Hrajte si s námi, Špalíček pohádek, Pohádky z tisíce a jedné noci

23- Literatura pro děti a mládež

Z počátku fungovala tato literatura jako pouze okrajově. Dříve ji psali někteří autoři, kteří neuspěli v literatuře pro dospělé. Dětská literatura by neměla být zatěžována problémy dospělých ani žádnou ideologií a měla by směřovat k rozvoji fantazie a čistoty.
Literatura pro děti má 3 aspekty:
není tématicky omezená
aspekt hrdiny téhož věku
mnohdy splývá s literaturou pro dospělé, protože si jej dětský čtenář přivlastní
Rozdělení:
období pro nečtenáře - obrázky
a) první stupeň školní 7-10 let
b) druhý stupeň školní 11-14 let
literatura pro dorost 15-18 let
Literatura pro děti má 4 základní funkce:
poznávací
výchovná
emocionální
estetická
Pohádky jsou psány většinou na základě ústní lidové slovesnosti. Dělení:
kouzelné - Sůl nad zlato …
novelistické - není podmínkou zásah nadpřirozených bytostí - Chytrá horákyně
moderní - Devatero pohádek
Dětská literatura se rozvíjí od 2. poloviny 17. století
JAN AMOS KOMENSKÝ - Orbis pictus – 1. obrázková učebnice latiny
VÁCLAV MATĚJ KRAMÉRIUS – adaptace Ezopových bajek
19. století

Povětroň

– tento příběh je úplně opačný. Do nemocnice je přivezen neznámý letec, o němž nikdo nic neví. Pouze podle vzhledu se mu lidé snaží přiřadit takový osud, který je napadá. Přestože je každé z líčení odlišné, tu a tam se aktéři románu strefí do pravdy. Záleží na tom, kdo příběh vypravuje jestli lékař, jasnovidec, básník a nebo milosrdná sestra. V každém z nich se zrcadlí kousek života a myšlenek vypravujícího.
„Obyčejný život“ – poslední část trilogie dokresluje po filozofické a psychologické stránce její problematiku. Hrdinou je člověk, který popisuje svůj život a sebe. Ale přes počáteční samozřejmost a jasnost najednou vyvstávají nejistoty a vlastní povaze a osobnosti. Stále více se do popředí dostávají pochybnosti a ukazují na neuskutečněné životní možnosti.
Páté období (rok 1935 – 1938)
soustředěna pouze na boj proti fašismu.
„Hovory s T. G. Masarykem“
„Mlčení s T. G. Masarykem“
„Válka s mloky“ – utopický román, odehrává se v neurčené době na různých místech oceánu a světa. Příběh začíná na ostrůvku Tana Masa, kde kapitán van Toch při lovu perel objeví inteligentní tvory mloky. Naučil je lovit perly, zacházet se zbraněmi a sloužit člověku. Pomáhali lidem při stavbě přehrad a jiných pracích. Pak se ale začali bouřit. Po četných srážkách s mloky lidé litovali, že si s nimi vůbec něco začali. Vůdce mloků vyhlásí lidstvu válku. Děj končí tím, že se v Praze na Vltavě objevuje první mlok. V tomto románu se opět zaměřil proti válce, dobyvatelným snahám a rozsahu lidských hodnot. Zánik civilizace viděl v hrozícím fašismu a rasismu.
„Bílá nemoc“ – drama o 3 dějstvích odehrávající se na neurčitém místě a v blíže neurčené době. Nejmenovanou zemi zasáhne těžká, nevyléčitelná nemoc, při které se na lidském těle objevují necitlivé bílé skvrnky. Pouze lékař Galén zná na tuto epidemii lék. Podává jej pouze těm lidem, kteří neohrožují mír a nedělají nic ve prospěch války. Zemi vládne krutý maršál, který si chce válkou podmanit svět. Válku neodvolá ani tehdy, když je vílou nemocí napaden jeho přední zbrojař Krüg. Galén si stanovil totiž podmínku, že lék podá Krügovi tehdy, až maršál válku zastaví. Krügův život končí sebevraždou. Teprve když sám maršál onemocní, uvědomí si cenu lidského života a na naléhání své dcery a Krügova syna válku ruší. Galén se za maršálem vypráví, ale je ušlapán i s lékem fanatickým davem. Tato Čapkova hra byla zfilmována. Autor zde projevil odpor proti zbraním zabíjení a násilí. Nepřímo řekl, že válka slouží bohatým a chudí lidé se jí chtě nechtě musí podřídit.

„Matka“

– k tomuto dílu dala podnět hrozba fašismu. Je posledním Čapkovým dramatickým dílem. Hra má tři dějství. Hrdinkou dramatu je matka, těžce zkoušená osudem. Muže ztratila v koloniální válce, syn Jiří zemřel jako lékař v tropických krajích v boji s malárií. Ondra se zabil jako letec při zkoušení nového typu letadla, Petra zastřelili fašisté v občanské válce a Kornel padl v pouličních bojích. Matka ve vzpomínkách hovoří se svými syny jako by byli živí. Ti tak i ve hře vystupují a promlouvají. Když fašisté napadnou vlast, matka nechce nejmladšímu synovi Tonimu dovolit, aby ji šel bránit. Jakmile však z rozhlasu uslyší o ukrutnostech fašistů, změní své smýšlení a posílá Toniho do boje se slovy: „Jdi.“ Drama je výzvou k boji proti fašismu, válce a lidem, kteří válku chtějí . matka je příkladem pro ostatní matky, kdy jsou i jejich děti ohroženy jako děti její země.
„Život a dílo skladatele Foltýna“
„První parta“ – toto dílo bylo vráceno do chlapeckého prostředí. Mladý horník má poprvé pracovat ve své partě. Přijmou to, ale stane se důlní pomáhají mu dostudovat za záchranu života.
Josef Čapek (1887 – 1945)
narodil se v Hronově, dětství prožil v Malých Svatoňovicích a v Úpici. Studoval ve Vrchlabí, pak v Praze uměleckoprůmyslovou školu. Na některých dílech spolupracoval s bratrem Karlem, sám také tvořil.
Dílo:
„Lélio“
„Stín kapradiny“ – zamýšlel se nad pohnutkami lidské duše a příčinami lidského chování. Válka v něm zanechala velké stopy projevující se v jeho dílech, jako je např. nepřirozená smrt člověka, násilí a pocit z končícího života. Při pytlačení je přistihl myslivec, na což doplatil vlastní smrtí. Vrahové Rudolf Aksamit a jeho spolupachatel Václav se rázem ocitají ve vyhnanství. Odcházejí z domovů a prchají před společností s jejími zákony. Pytláci si nejprve neuvědomují tíhu a důsledky svého činu, až později cítí význam smrti. Během děje, kdy oba vrahové utíkají na ně čtenář nepohlíží jako na zločince, ale probouzí se v něm soucit a slitování. Sami vrahové se stávají obětí svého činu, neboť všude vidí zraky svých pronásledovatelů. Už v prvním okamžiku, kdy zabili myslivce se odsoudili k smrti. Tak také končí příběh. Rudolf a Václav byli zastřeleni svými protivníky.

Čtvrté období (rok 1933 – 1935)

díla jsou charakteristická svou filozofickou tematikou. Slučuje je pojem tzv. noetiky – vědy o poznání. Klade si otázky, zda je možné poznat pravdu o světě, o sobě samém. Dospívání k závěru, že pravda je relativní, závisí na našich postřezích, zkušenostech a intelektu. Chce, aby se Češe postavili jednotně proti fašismu.
„Hordubal“, „Povětroň“, „Obyčejný život“ – 3 romány tvořící trilogii, můžeme je číst i odděleně. Vycházely samostatně. Hordubal v roce 1933 a zbylé dva romány v roce 1934. Romány nemají společné téma ani postavy ani související děj. Podle literárních vědců se liší i v uměleckém stylu. Autor nazval svou trilogii jako noetickou – snaží se nastínit způsob a rozsah lidského poznání pravdy. Tvrdí, že její poznání je relativní, závisí na každém člověku, jeho náhledu na svět a zkušenostech.
„Horduba“ – román vypráví příběh sedláka Juraje Hordubala, který se po letech vrací k ženě Polaně a dcerce Hafii. Očekává skvělé přijetí a teplo domova, ale dostává se mu pouze mlčení, odcizení a nevůle z jeho návratu. Hordubal posléze pochopí, že částečnou vinu nese také Štěpán Manya, který byl v jeho nepřítomnosti manželce více než pomocníkem na statku. Příběh vrcholí, když Manya Hordubala zavraždí a soud zkoumá jeho smrt. Kriminalisté se pak snaží zjistit pravdu, ale pouze tím zvětšují nesrovnalosti a rozpory. Pro pravdu se zapomíná na to, jaký byl vlastně Hordubal člověk. Vyšetřováním po jeho smrti mu je nejvíce ublíženo. Závěr příběhu je nevyřešený. Stejně tak ale čtenář neví, jestli byl Manya vrahem z lásky nebo pro peníze, jestli se zdála Polana krásná pouze Hordubalovi atd.

Třetí období (rok 1928 – 1933)

v této době píše Čapek spíše menší práce.
„Povídky z jedné kapsy“, „Povídky z druhé kapsy“ – detektivní příběhy ve kterých přešel na lidovou rovinu. Představil zde typicky české figurky lidí takové, jaké opravdu jsou. Neřešitelná záhada je logicky vyřešena, zaměření na detail.
„Italské listy“ - cestopis
„Anglické listy“ - cestopis
„Výlet do Španěl“ – cestopisná próza. Autor zde popisuje svou cestu do Španělska. Dozvídáme se mnoho věcí o tom, co všechno člověk na cestách zažívá a jakými způsoby se sem lze dostat. Nejdříve musí přetrpět velkou nudu a pak už jen žasne, když vidí neznámou zemi. Když Karel Čapek dorazil do Španělska, nejdříve si myslel že je v Africe. Vrací se ke známým umělcům jako byli např. Miguel de Cervantes, Goya, Velásquez, Tizián, El Greco… Popisuje národní povahu Španělů, vypráví o krásných známých místech Madridu a Sevilly. V textu se objevují španělská slova, proto v knížce nechybí vysvětlivky. Z této knihy je vidět že si Čapek Španělsko velice zamiloval a chvílemi by si člověk mohl myslet že se považuje za Španěla.
„Obrázky z Holandska“ - cestopis
„Cesta na sever“ – cestopis
„Marsyas“ – zabýval se zde pololidovou tvorbou
„Zahradníkův rok“ – humorná próza, kterou napsal se svým bratrem Josefem. Autoři představují postavu zahradníka, který se neustále za něčím honí a pachtí se na svém kousku půdy ve snaze o nějakou zdravou odměnu. Autoři hledali u zahradníka to, co lidi spojuje tj. společné záliby, koníčky, lásku k tomu co člověk dělá a ke všemu živému. Věci promlouvají, jako by byly součástí živého světa. Knížka je rozdělena na kapitoly od Zahradníkova ledna až do prosince a jiné části – Jak se zakládají zahrádky, Jak vzniká zahradník atd. V textu se objevují odborné názvy.
„Devatero pohádek“ – pro děti
„Dášenka čili Život štěněte“ – pro děti

„Věc Makropulos“

– nejvyšší soud řeší spor mezi rodem Gregorových a Prusových o statek Loukov. Do řízení zasahuje známá zpěvačka Emilia Marty. Upozorňuje na závěť barona Josefa Prusa z roku 1816, která je uložena v rodinném archivu. Zde baron odkazuje statek Loukov svému nemanželskému synovi Ferdinandu Gregorovi, potomku slavné vídeňské zpěvačky Ellian Mac Gregorové. Emilii velmi záleží na jakýchsi listinách této zpěvačky, které mají být přiloženy k závěti. Prus zjistil, že pravé jméno matky Ferdinanda Gregora bylo Elina Makropulos. Sděluje zpěvačce, že vedle závěti opravdu našel uzavřenou obálku, kterou jí vydá jen při osobní návštěvě. Emilia dosáhla svého, vlastní tajemnou obálku, vzbuzuje nesmírnou zvědavost svých známých. V hotelovém pokoji porovnávají její rukopis s podpisem Ellian Mac Gregorové a Eliny Makropulos. Jsou stejné. Chtějí se dozvědět pravdu, improvizují soudní proces, ve kterém se opilá Emilia dozvídá že se narodila na Krétě roku 1585 jako Elina Makropulos. Otec Hieronymus, osobní lékař Rudolfa II. opatřil svému vládci elixír života. Nedůvěřivý císař jej však nechal vyzkoušet na ní. Již po 300 let je mladá. Od té doby žije pod různými jmény. Zázračný recept „věc Makropulos“ svěřila naposled svému milenci baronu Josefu Prusovi. Nyní si pro něj přichází k jeho potomku Jaroslavovi, protože stárne a bojí se smrti. Všichni okamžitě zatouží po zázračném elixíru. Jen Emilia váhá. Léty otupěla, neumí již doufat, milovat, vnímat krásu kolem sebe. Všechno jednou omrzí. Dochází k závěru, že nejšťastnější jsou lidé smrtelní, kteří mají své zájmy, ideály a víru. Tímto poznáním ztrácejí i ostatní zájem o zázračný recept. Netouží již po nesmrtelnosti a ničí jej v ohni.
„Lásky hra osudná“ – divadelní hra podle vzoru italské komedie Dell´arte.

„Továrna na Absolutno“

– vědeckotechnický utopický román. Někdy se také považuje za fejeton či fejetonový seriál. Děj se odehrává přibližně v letech 1943 – 1853, ale je inspirován událostmi po první světové válce. Hlavní postavou románu je inženýr Marek. Vynalezne karburátor, jenž vyrábí energii a uvolňuje Absolutno. Pan G.H. Bondy začne vyrábět karburátory ve velkém množství. Ty postupně zaplatí celý svět. Absolutno se pak samo zmocnilo výroby. Nový vynález na světě působí války, hospodářskou katastrofu a nepokoje mezi národy. Nakonec je boj proti Absolutnu úspěšný. Autor se zabývá vírou člověka v Boha a jeho různé podoby. Kritizuje církev, náboženský fanatismus a nebezpečí subjektivní víry, která nepřipouští žádnou jinou.
„Krakatit“ – název díla je podle indonéské sopky Krakatoa. Děj se odehrává v Praze, Týnici, Balttinu a v Itálii na hranici pravdy a snu. Hlavní postavou je inženýr Prokop – vynálezce silné třaskaviny krakatit. Při práci na vynálezu je zraněn a v halucinacích bloumá Prahou. Zde potkává dávného přítele Tomše, který na Prokopovi vyláká chemický vzorec krakatitu. Když odejde, objeví se neznámá krásná dívka, která Prokopovi pro Tomše předává peníze a dopis. Prokop odjíždí na venkov k otci Tomše, který je lékařem. Zde se seznámil s jeho dcerou Anči. Na inzerát ředitele vojenské továrny v Balttinu Prokop odjíždí do Prahy. Ředitel mu sdělí, že u něho Tomeš pracoval. A Prokop tedy znovu odjíždí do Balttinu, aby jej našel. Je však uvězněn a nucen k prodeji vynálezu. Zde pozná princeznu Wille, která mu pomáhá utéct. Uprchne do Itálie, kde pozná skupinu anarchistů. Ti Tomšovi ukradnou trochu krakatitu z Prokopovy laboratoře a nyní chtějí zničit svět. Prokop spolu s neznámou dívkou a diplomatem Diamonem utíkají na jeho sídlo, odkud na dálku nechají krakatit vybuchnout. Příběh je propleten pohádkovými motivy. Takový je i konec románu, kdy Prokop potkává záhadného dědečka. Ten mu v kukátku ukáže různá místa na světě a tvrdí, že by měl člověk nést zodpovědnost za své činy.

„Ze života hmyzu“

– na této hře spolupracoval také jeho bratr Josef. Hra vznikla roku 1921. Špatné lidské vlastnosti ukazuje na jednání hmyzu. Tulák ležící na louce pozoruje hmyz. Motýl znamená přelétavost, mravenci boj a válku, chrobák chamtivost. V předehře hovoří tulák sám se sebou, je opilý, velmi rozzlobený na lidi. Začne si je představovat jako různé druhy hmyzu. V prvním jednání motýli. Na mýtině flirtují motýli Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Iris touží po projevech lásky básníka Felixe. Když se jich nedočká, láká k sobě Viktora. Clythia snoubenka Otakara promlouvá s Iris a snaží se upoutat pozornost Felixe a dokonce i tuláka. Motýli si nezodpovědně zahrávají, jedná se o jakousi věčnou lež věčných milenců. Druhé dějství. Párek chrobáků valí kuličku mrvy. Zatímco hledají úkryt, sebere jim kuličku cizí chrobák. Blíží se párek cvrčků, jsou šťastní, čekají rodinu. dravý lumek je zabíjí a odnáší své žravé larvičce. Ta je zanedlouho lapena a sežrána parazitem. Tulák je velmi smutný. Vidí samou vraždu, jeden hmyz požírá druhý, těší se z cizího neštěstí. Třetí dějství – mravenci. Tulák uvažuje o sobectví a neukázněnosti hmyzu. Vyjadřuje myšlenku, že se má jedinec obětovat vyššímu celku, národu, státu. Odchází proto k mravencům, kde jedinec není ničím, celek vším, mravenci pracují v šíleném tempu, umírají. Nikomu to nevadí, jde o zájem celku. Vypukne válka černých se žlutými, černí jsou poraženi. Žlutí jásají, chválí Boha a všechny pobíjejí. Tulák nesnese jejich pokrytectví a krvežízniví vůdce žlutých zašlápne. Epilog – život a smrt. Ve světelném jasu tančí jepice. Opěvují věčnost života a v tu chvíli padají mrtví k zemi. Praská i kukla, která neustále jásala, že se zrodí něco velikého, něco co změní svět. Avšak narodila se z ní zase jen jepice, zakroužila a zahynula. Smrt přichází i k tulákovi. Jeho poslední zápas sledují dva slimáci. Těší se toho, že oni jsou živi.
„Adam Stvořitel“ – ironický obraz člověka, který si myslí, že když zničí starý svět, vytvoří nový a lepší. To se mu ale nepodaří a Čapek tak dokazuje že tento svět je dost dobrý a nepotřebuje měnit.

Druhé období

v této fázi Čapkovy tvorby vznikla dramata a románové utopie spojené společnými rysy:
zobrazuje technicky vyspělou civilizaci
člověk přijde s převratnými vynálezy, které však mají neblahý vliv pro společnost
vynález bývá často zneužit
morálka lidí zůstává za technikou, ta přináší zkázu
Čapek varuje před katastrofami
Hlavní hrdinové symbolizují obecné principy
„R.U.R“ – Rossum´s Universal Robots, tato hra vznikla v roce 1920. Název vytvořil Karel Čapek společně s bratrem Josefem. Tato hra chce varovat před katastrofami, které mohou přinést nové vynálezy a rozvoj techniky. Ukazuje, jak pokrok lidstvo ovládá a jak morálka lidí zaostává za technikou. Záchranou pro svět je pak pouze čistá, ušlechtilá láska. Hra má tři dějství a předehru. Na ostrov, na kterém stojí Rossumova továrna na roboty, přijíždí mladá Helena Gloryová. Pro její krásu si ji zamilují všichni muži na ostrově. Helena na ostrově zůstává a uzavírá sňatek s Harrym Dominem – centrálním ředitelem. Po dvaceti letech, kdy je už lidská práce zbytečná, neboť všude člověka zastanou roboti, dochází k nečekaným vzpourám robotů, kteří nemají duši. Začínají vznikat výbory a organizace robotů, které tvrdí, že musí lidem vládnout, protože jsou dokonalejší. Na světě se už přestávají rodit děti. Helena ze strachu spálí postup na výrobu robotů. Ostrov je jimi obsazen a všechny, kromě Alguista, roboti zabijí. Dlouhá léta se snaží Alquist přijít na jejich výrobu, až pozná, že se mezi roboty Primem a Helenou zrodila láska – výhradně lidský cit a tak lidstvo nevyhyne.

První období

na vzniku prvních děl se podílel i jeho bratr Josef. Vznikly tak první povídkové knihy „Zářivé hlubiny“ a „Krakonošova zahrada“. Další práce tvořil Karel Čapek sám. Povídky mají expresionistický charakter. Uvažoval o smyslu lidské existence. Civilizaci příliš nevěří.
„Boží muka“
„Trapné povídky“
„Slépěj“ – v této povídce autor přemýšlí odkud se vzala a kdo ji zanechal
„Loupežník“ – je první Čapkovou hrou uvedenou na jeviště. Její premiéra se konala v roce 1920. Podílel se na ní i Josef Čapek. Děj příběhu se odehrává na statku na samotě, kde žije mladá slečna Mimi s maminkou, otce profesorem a služebnou Fankou. Jednoho dne rodiče odjíždějí pryč a Mimi zůstává s Fankou doma sama. V tu dobu na scénu přichází Loupežník a nikdo neví, jak se jmenuje a odkud vlastně přišel. Svou odvážnou povahou si získává své okolí. Zamiluje se do Mimi a chce si ji ze statku odvést. Ta jej má sice také ráda, ale v odchodu je jim zabráněno. Mimina starší sestra Lola kdysi utekla za svou lásku, vrací se životem poučená, strhaná a zničená. Loupežníkovi vyhrožuje, že ho zastřelí, protože nechce aby Mimi udělala stejnou chybu. Loupežník předstírá, že je postřelen, ve skutečnosti mu ale nic není. Hra Loupežník oslavuje mládí, lásku a radost ze života. Děj doprovází tón lehkomyslnosti, hojnosti a bezstarostnosti. Nakonec však i autor poznává, že mládí je pomíjivé.

KAREL ČAPEK A JEHO TVORBA

zakladatel moderní utopické a vědecko-fantastické prózy 20. století. Narodil se 9. Ledna 1890 v Malých Svatoňovicích u Trutnova. Téhož roku se rodina přestěhovala do Úpice. Měl dva sourozence – bratra Josefa a sestru Helenu. Otec byl venkovským lékařem.
zahájil svá studia na gymnáziu v Hradci Králové. Z hradeckého gymnázia musel odejít, protože byl členem tajného studentského spolku. Ve studiích pokračoval na gymnáziu v Brně, pak v Praze, kde úspěšně složil maturitní zkoušku. V době studií na pražské filozofické fakultě vydal svou známou seminární práci „Pragmatismus čili Filozofie praktického života“. Filozofie motivovala také „Kritiku slov“. Po ukončení studia získal Čapek doktorát filozofie – disertační práci psal na téma „Objektivní metoda v estetice se zřením k výtvarnému umění“.
Po ukončení vysoké školy pracoval krátce jako vychovatel syna hraběte Lažanského v Chýši u Žlutic na Karlovarsku. Roku 1917 nastoupil do redakce Národních listů, kde zůstal do roku 1920. Od roku 1921 až do své smrti redigoval Lidové noviny. Vydával zde své mnohé literární, publicistické i dramatické příspěvky. Vytvořil novinový sloupek. Touto literární formou pak napsal knížky „O nejbližších věcech“, „Měl jsem psa a kočku“, „O lidech“, „Kalendář“, „Obrázky z domovva“, „Sloupkový ambit“. V letech 1921 – 1923 působil jako dramaturg Vinohradského divadla.
Osobně se znal a stýkal se s prvním českým prezidentem Tomášem Garykem Masarykem. Tak vznikly tři svazky „Hovory s T. G. Masaryke“. Roku 1935 se Čapek oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou. Zemřel 25. prosince 1938 ve své vinohradské vile. Karel Čapek bojoval celou dobu proti válce a fašismu. Zemřel kvůli psychickému nátlaku.
Jeho dílo můžeme rozdělit do 5ti období.

První parta

mladý horník má poprvé pracovat ve své partě. Přijmou to, ale stane se důlní pomáhají mu dostudovat za záchranu života.
Bílá nemoc – Svět je zaplaven neznámou epidemií bílé nemoci, hynou statisíce lidí. Největší lékařské kapacity se marně snaží postup nemoci zastavit. Neznají její příčinu, a proto jsou bezmocné. Lék však nachází neznámý dr.Galén a úspěšně jej vyzkouší na chudých nemocných na klinice. Metodu léčení nechce nikomu prozradit, klade si podmínky, že lék dá jen tomu státu, který bude udržovat mír a nepovede války. Jeho požadavky jsou odmítnuty, protože v zemi vládne vojenská fašistická diktatura, jejíž nejvyšší představitel ,maršál, chce bez vypovězení války přepadnou sousední stát. Sám maršál onemocní bílou nemocí, jeho rodina volá doktora Galéna. Ten ale žádá za svůj lékařská zákrok na Maršálovi, aby se vzdal války a násilí. Maršál svoluje až tehdy, když je jeho zdravotní stav velmi vážný. Lékař okamžitě pospíchá za nemocným. Před diktátorovým palácem se dostává do rozvášněného zfanatizovaného davu, který zpracovaný fašistickou propagandou hystericky volá po válce. Když Galén pozvedne svůj hlas proti a žádá mír, je davem usmrcen.
Matka –Matka prožívá život plný smutku, bolesti a trápení. Její muž, důstojník, padl v Africe, postupně ztrácí i svých pět synů. Jako první zahyne nejstarší Ondřej, lékař, který se nakazil v tropech, pak se zřítí druhý syn Jiří, aviatik, pokrokový Petr je jako rukojmí zastřelen v občanské válce, záhy umírá i fašista Kornel. Všichni tito mrtví žijí dál v matčiných vzpomínkách. Ve starém pokoji, plném památek na ně, denně rozmlouvá se svými syny a jejich otcem, dokonce i s dávno zesnulým dědem.Zemi, oslabenou občanskou válkou, napadne nepřítel. Matka vší mocí chce svého posledního syna zachránit pro sebe. Když však uslyší z rozhlasu zprávu, že při nepřátelském útoku byly zabity i děti, neváhá a sama vloží Tonimu do ruky pušku, posílá jej, aby šel bránit napadenou vlast. ,,Matka“ je neobyčejně silné dramatické dílo, plné bojovného vlastenectví. Ačkoli se děj odehrává ve zdánlivě iracionálním prostředí a v anonymní době, je Čapkovo drama naprosto jednoznačným varováním před hrozbou války přicházející z fašistického Německa a zcela jasným návodem pro ohroženou vlast:bránit se. Toto varování a tento návod byly nejsilnějším a nejzávažnějším odkazem Karla Čapka smrtelně ohroženému národu. Byly odkazem posledním, pro náš národ bohužel odkazem nenaplněným. ,,Matka“ byla napsána v roce 1938, tady v roce autorovy smrti.
Život a dílo skladatele Foltýna –
TVORBA PRO DĚTI
Dášenka, čili Život stěněte -
Devatero pohádek -

Obyčejný život

Penzionovaný železniční úředník píše svůj životopis. Vzpomíná na své dětství, na spolužáky, kteří jej neustále přezírali. Snažil se proto vyniknout prací a pílí. Na gymnáziu měl přítele, který propadl a oběsil se. On sám odešel na filozofii do Prahy a zde žil velmi rozmařilým životem. Později získal místo aspiranta na dráze, začal žít spořádaným životem. Oženil se a stal se vzorným úředníkem. Za své válečné zásluhy byl odměněn prací na ministerstvu. Později odešel na odpočinek. Vedl úplně obyčejný život. V úředníkovi se ale ozýval ještě zcela jiný hlas, který nám jej staví do jiného světa. Měl neřízenou ctižádost, ale málo odvahy. Sňatek uzavřel kvůli finančnímu zabezpečení, na ministerstvu šplhal, mlčel k nepořádkům. O své se hlásí i třetí hlas, hlas úzkostlivého hypochondra. Ve své duši nacházel úředník další a další hlasy, které se snažil celý život potlačovat. Poměr k dívkám nebyl čistý, vzal příteli náboženskou víru a tím i život…
Román je jakousi sondou do lidského nitra. Život nemá jen jedinou tvář a výraz. Člověk je vlastně souhrnem nesourodých bytostí, z nichž jedna vždy vystupuje do popředí.
KONEC 30. LET
ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu

Válka s mloky

– varuje lidstvo před nebezpečím fašismu. Děj se odehrává v různých částech světa, v oceánech i na souši, časově v neurčené době. Na ostrově Tana Masa objevil při lovu perel kapitán van Toch obrovské mloky. Brzy poznal, že jsou to velmi inteligentní tvorové. Naučil je různým kouskům, bránit se nožem žraloků, otvírat lastury a vyndávat z nich perly.
Dobře si uvědomoval, jak cenné perly jsou a jak obrovské obchodní možnosti se mu naskytly.
Odjel do Čech a kontaktoval svého známého z mládí Bondyho, který byl velmi postaveným mužem, místopředsedou Svazu průmyslníků, komerčním radou…. Smluvili spolu obchod. Bondy dodá lodě, na kterých dovolí Tochovi převážet mloky do různých koutů světa, a van Toch zajistí nové trhy pro Bondyho zboží. Práce s mloky byla dlouho tajena. Zvrat nastal po otištění fotografií mloků s krásnou dívkou na břehu oceánu. Ta je zde objevila se svými přáteli, chtěla snímku využít ke své popularitě, neboť měla v úmyslu stát se herečkou.Od té doby byli mloci rozmisťováni po celém světě. Rychle se množili, lidé je začali využívat jako levné pracovní síly. Naučili je ovládat techniku, zacházet se zbraněmi… Mloci pomáhali při některých lidí byly pro mloky zřizovány školy, vzdělaní mloci pracovali v různých organizacích atd. Mnohé národy začaly mezi sebou soupeřit. Německo hlásalo, že u nich žijí mloci byli součástí německé armády…
Mloků přibývalo, potřebovali rozšířit oceány. Obrátili se proti lidem, výbuchy zvětšovali svá území. Lidé umírali, nechtěli se však vzdát. Vůdce mloků Chief Salamandr tlumočil pomocí rádia své požadavky. Chtěl, aby lidstvo mlokům sloužilo.Jeden mlok byl už spatřen i v Praze. Naštěstí mezi mloky propukly nesváry, jejich jednota se rozpadla. Tím rostla naděje, že budou lidi přemoženi.

PŘELOM 20. A 30. LET

Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy – mají detektivní zápletku, neřešitelná záhada je logicky vyřešena, zaměření na detail
30. LÉTA
Hordubal – Jedná se o první dílo Čapkovy románové trilogie (Hordubal, Povětroň, obyčejný život), jejímž základem je otázka lidského poznání.
Juraj Hordubal se vrací po osmi letech z Ameriky domů ke své ženě Polaně a dcerce Hafii. Zažívá obrovské zklamání. Žena je chladná, vyhýbá se mu, dítě se ho bojí. O hospodářství se stará čeledín Štěpán Manya, zavedl výnosný chov koní. Hordubal se stále více cítí cizincem. Pole mu prodali, koňům nerozumí a žena podporuje čeledína.
Jednoho dne se v hostinci dozvídá o ženině nevěře. Snaží se hájit její čest, strhne se bitka a Hordubal je těžce raněn. V této svízelní situaci si však začne uvědomovat, že se jeho manželství rozpadá. Své ženě je věkově vzdálen, nemůže soupeřit s mladým čeledínem. Snaží se ale ještě zachránit, co se dá. Čeledína vypovídá ze služby, sám pracuje za všechny. Z lásky k Polaně zanedlouho přijímá Manyu zpět. Aby netrpěla Polanina pověst, zasnubuje jej se svou mladičkou dcerou. Avšak Manya není spokojen, bojí se výsměchu. Hordubal čeledína opět vyhazuje, ruší zasnoubení, sepíše závěť, ve které vše odkazuje Polaně a chce odejít z domova.
Jeho záměry jsou zpřetrhány těžkou nemocí – zápal plic. Manya s Polaniným souhlasem umírajícího zavraždí, chce se zmocnit jeho úspor. Rozbíhá se vyšetřování, odhaluje se mnohé ze života Hordubalovy rodiny, ještě více se vyšetřují nesrovnalosti a rozpory. I po smrti je tak Hordubalovi ubližováno. Při marném pátrání po pravdě lidé zapomínají, jaký byl vlastně Hordubal člověk, jeho lidské srdce zůstalo nepoznáno a neoceněno.

Povětroň – Druhá část trilogie

Do nemocnice je přivezen těžce zraněný letec. Nikdo o něm nic neví. Je v bezvědomí, nikdy se z něho již neprobudí a umírá. Zemře nepoznán, beze jména. Jeho osud vzbuzuje netušený zájem mnoha lidí, kteří si ve své fantazii konstruují letcův příběh, jež se dle jejich mínění mohl odehrát. Kromě lékařů se případem zabývají jasnovidec, ošetřovatelka a básník. V každém příběhu se odráží kus života i myšlenky vypravěče.
Objektivní lékařská zpráva uvádí tyto poznatky: alkoholismus, žlutá zimnice, vadné srdce, stopy jaguářích tlap po těle. Neznámí zřejmě přiletěl z Indie.
Ošetřovatelka prožívá sen, ve kterém se jí letec svěřuje se svým životem. Matku nikdy nepoznal, otce neměl rád. Zamiloval se do dívky, která byla velmi vzdělaná. Brzy se začal obávat její duševní převahy a proto ji opustil a žil jako dobrodruh. Když těžce onemocněl, rozpomněl se na svou lásku chtěl se k ní vrátit, ale cestou ztroskotal.
Jasnovidcovo vypravování se v některých údajích shoduje. Neznámý neznal matku, s otcem se nemohl nikdy řádně domluvit, neboť byl velmi autoritativní. Vybudoval tak ve svém synovi revoltu proti jakémukoliv řádu. Neznámý pracoval jako chemik v cukrovaru, učinil důležitý objev. Nepodařilo se mu jej ale prakticky zužitkovat, proto utekl na Antily a oddával se samotářskému snění. Jednou objevil v nějaké odborné publikaci svůj vzorec, začal se bát o své dílo. Cestou domů se se svým letadlem zřítil.
Zcela jinak vidí příběh básník. Neznámý prý pobýval na Kubě, byl zde raněn a ztratil paměť. Zachránil jej obchodník Camagueyn a zaměstnal jej u firmy. Svému zachránci odváděl neznámý dobré služby, na Haiti založil třtinové plantáže. Později se zamiloval do zaměstnavatelovy dcera a zatoužil po bohatství. Začal se zabývat těžbou asfaltu, ale nedařilo se mu. Přišel o vše. V záchvatu nesmírného zoufalství se mu navrátila paměť. Vzpoezničnímněl si na otce, milionáře, který jej po hádce vyhnal z domu. Zažil mnoho bídy, ale otce se nikdy nedoprošoval. Nyní se však rozhodl podrobit, spěchal letadlem domů a ve vichřici ztroskotal

Továrna na absolutno

– lidé vymyslí karburátor, ten působí hezky na lidi, ale oni o něj začnou bojovat. Krása se přemění ve zkázu.
Krakatit – Inženýr Prokop vynalezne nesmírně účinnou třaskavinu – krakatit (název odvozen od sopky Krakatoa). Při práci na tomto vynálezu je raněn, dostává vysoké horečky, blouzní. V tomto stavu se setkává se svým dávným přítelem Tomšem a vyzrazuje mu chemickou formuli krakatitu. Tomeš, který je v neustálé peněžní tísni, chce vynálezu využít, ponechá přítele svému osudu a odcestuje. Zanedlouho se objevuje tajemná krásná dívka a předává Prokopovi balíček určený Tomšovi, prokop se rozhodne po ní pátrat, odjíždí do Týnice k Tomšovu otci lékaři. Zde upadne do mdloby, která trvá šest týdnů. I potom zůstává, zamiluje se do lékařovy dcery Anči.
Své dobrodince opouští až tehdy, když se v novinách objeví inzerát, kterým jej hledá jakýsi pan Carson, jedná se o ředitele vojenské továrny v Balttinu, jenž se zajímá o koupi vynálezu. Prozrazuje Prokopovi, že u něho Tomeš pracoval. Díky této informaci odjíždí Prokop do Balttinu, zde je však uvězněn a nucen k vydání vynálezu. Protože neustále odmítá, chtějí jeho pozornost upoutat krásnou princeznou. Ta se ale do něho opravdu zamiluje a pomáhá mu k útěku. Prokop prchá do Itálie, kde se seznamuje se zdejšími anarchisty. Ti ukradli Tomšovi troch krakatitu a chtějí pomocí něho ovládnout svět.
Po dlouhém putování se Prokop setkává s Tomšem, kterému se právě podaří vyrobit krakatit. Snaží se jej varovat, neboť anarchistická stanice vydává vlny vedoucí k samovolnému výbuchu krakatitu. Prokop spolu s neznámou dívkou a diplomatem Daimonem prchají na Daimonovo sídlo. Odtud nechají vlnovým zářením krakatit explodovat. Dojde k strašlivému výbuchu, který zasáhne i Prokopa. Když procitne, potkává stařečka s panoptikem. Ten mu pomocí kukátka umožňuje pohled na nejrůznější míst na světě. Poznává tak, jak hluboce se mýlil, když toužil po ohromných objevech a hnal se slepě za neznámým cílem.
Poučení: měli my se dělat takové věci, které budou užitečné pro lidstvo.

Věc Makropulos

– Nejvyšší soud řeší spor mezi rodem Gregorovým a Prusovým o statek Loukov. Do řízení zasahuje známá zpěvačka Emilia Marty. Upozorňuje na závěť barona Josefa Prusa z Roku 1816, která je uložena v rodinném archívu. Zde baron odkazuje statek Loukov svému nemanželskému synovi Ferdinandu Gregorovi, potomku slané vídeňské zpěvačky Ellian Mac Gregorové. Emilii velni záleží na jakýchsi listinách této zpěvačky, která mají být přiloženy k závěti.Prus zjistil, že praví jméno matky Ferdinanda Gregora bylo Elina Makropulos. Sděluje zpěvačce, že vedle závěti opravdu našel uzavřenou obálku, kterou jí vydá jen při osobní návštěvě. Emilia dosáhla svého, vlastní tajemnou obálku. Vzbuzuje nesmírnou zvědavost svých známých. V hotelovém pokoji porovnávají její rukopis s podpisem Ellian Mac Gregorové a Eliny Makropulos. Jsou stejné. Chtějí se dozvědět pravdu, improvizují soudní proces, ve kterém se opilá Emilia doznívá, že se narodila na Krétě roku 1585 jako Elina Makropulos. Otec Hieronymus, osobní lékař Rudolfa II., opatřil svému vládci elixír života. Nedůvěřivý císař jej však nechal vyzkoušet na ní. Již po tře sta let je jí zachováno mládí. Od té doby žije pod různými jmény. Zázračný recept – věc Makropulos – svěřila naposled svému milenci baronu Josefu Prusovi. Nyní si pro něj přichází k jeho potomku Jaroslavovi, protože stárne a bojí se smrti.
Všichni okamžitě zatouží po zázračném elixíru. Jen Emilia váhá. Léty otupěla, neumí již doufat, milovat, vnímat krásu kolem sebe. Všechno jedou omrzí. Dochází k závěru, že nejšťastnější jsou lidé smrtelní, kteří mají své zájmy, ideály a víru. Tímto poznáním ztrácejí i ostatní zájem o zázračný recept, netouží již po nesmrtelnosti a ničí jej v ohni.

Ze života hmyzu

– napsáno s bratrem Josefem, špatné lidské vlastnosti ukazuje na jednání druhů hmyzu. Tulák leží na louce a pozoruje hmyz. Motýl = přelétavost, mravenci = boj,válka, chrobák = chamtivost
V předehře hovoří na lesní mýtině tulák sám se sebou, je opilý, velni rozzlobený na lidi. Začne si je představovat jako různé druhy hmyzu.
První jednání – motýlové. Na mýtině flirtují motýli . Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Iris touží po projevech lásky básníka Felixe. Když se jich nedočká, láká k sobě Viktora. Clythia, snoubenka statného Otakárka, pomlouvá Iris a snaží se upoutat pozornost Felixe a dokonce i tuláka. Motýli se nezodpovědně zahrávají, jedná se o jakousi věčnou lež věčných milenců.
Druhé dějství – kořistníci. Párek chrobáků valí kuličku mrvy. Zatímco hledají úkryt, sebere jim kuličku cizí chrobák. Blíží se párek cvrčků, jsou šťastní, čekají rodinu. Dravý lumek je však zabíjí a odnáší své žravé larvičce. Ta je zanedlouho lapena a sežrána parazitem. Tulák je velmi smuten. Vidí samou vraždu, jeden hmyz požírá druhý, těší se z cizího neštěstí.
Třetí dějství – mravenci. Tulák uvažuje o sobectví a neukázněnosti hmyzu. Vyjadřuje myšlenku, že se má jedinec obětovat vyššímu celku, národu, státu. Odchází proto k mravencům, kde jedinec není ničím, celek vším, mravenci pracují v šílením tempu, padají, hynou. Nikomu to však nevadí, jde o zájem celku. Vypukne válka černých se žlutými, černí jsou poraženi. Žlutí jásají, chválí Boha a všechny pobíjejí. Tulák nesnese jejich pokrytectví a krvežízniví vůdce žlutých zašlápne.
Epilog – život a smrt. Ve světelném jasu tančí jepice. Opěvují věčnost života a ta chvíli padají mrtvy k zemi. Praská i kukla. Která neustále hlásala, že se zrodí něco velikého, něco, co změní svět. Avšak narodila se z ní zase jen jepice, zakroužila a zahynula. Smrt přichází i k tulákovi. Jeho poslední zápas sledují dva slimáci. Těší se z toho, že oni jsou živi.

začal povídkami ve 20. LETECH:

sborníky: Boží muka, Trapné povídky: otázky svobody člověka, smyslu života, možnosti poznání pravdy, motivy tajemství, záhad.
hra Loupežník: - napsal ji pro budoucí ženu. Střet mezi 2 generacemi (rodiče a děti).U otcovského domu, ohrazeného a zamřížovaného jako pevnost, setkává se neznámý mladík – loupežník s Mimi, dcerou profesora. Svým smělým vystupováním si okamžitě získává její lásku. Při dostaveníčku jsou přistiženi jejími rodiči, kteří se vracejí z cest. Loupežník proklouzne za Mimi do domu a překvapeným rodičům zavře dům před nosem. Profesor se velmi rozčílí, přivolá na pomoc kde koho: hajného, kováře, starostu… Vše marně. Do tohoto boje přichází s dítětem v náručí starší dcera profesorova, která kdysi z otcovského domu uprchla za svojí láskou. Je zklamána, utýrána. Vzbudí loupežníkovu velkomyslnost, ten jí otvírá dům a sám po zákroku staré služky ( využívá příležitost a dům zamyká )prchá. Slibuje však Mimi, že se vrátí.
Hra je oslavou mládí, i když často neukázněného a mnohdy i sobeckého.
Díla jsou ovlivněna rozvojem techniky a vynálezy ohrožující člověka:
R.U.R. - Rozumovi univerzální roboti. Na osamělý ostrov přijíždí z Evropy mladá dáma, dcera prezidenta. Je pozvána do závodů Rossum’s Universal Robots (R.U.R), které vyrábějí umělé lidi-dělníky-roboty.Tito roboti vynikají úžasnou rozumovou inteligencí, nemají však vůli, cit ani duši. Jsou natolik výkonní, že brzy zcela odstraní lidskou práci. Člověk se může plně věnovat svým zálibám. Ředitel Domin s nadšením poučuje dívku, ukazuje Heleně všechna zařízení k výrobě robotů. O něco později se Helena stává Dominovou chotí.
Uplyne deset let od Helenina příjezdu na ostrov. Lidé naprosto odvykli práci, klesá populace. Domin tají před Helenou, že v Evropě vypukla revoluce robotů. I oni jsou ve velkém nebezpečí, neboť je na ostrově pouhá hrstka lidí proti tisícům robotů. Stavitel Alqist, který nepohrdá tělesnou prací, vyřkne před Helenou obavu ze zkázy celého lidského pokolení. Přivádí ji na myšlenku, že by se lidé měli vrátit k přirozenému způsobu života. Helena velice trpí tím, že se děti už nerodí, že i ona je neplodná, a chce lidstvu pomoci. Spálí proto Rossumovy plány na výrobu robotů.
K ostrovu připlouvá loď obsazená roboty, kteří vezou do své organizace příkaz vyvraždit lidstvo.
Roboti obkličují továrnu. Dr. Gall přiznává, že na popud Heleny předělával roboty na „lidi“, nejsou proto pouhými stroji, jsou mnohem silnější než lidé. Záhy se roboti zmocní elektrárny, nemilosrdně vraždí své tvůrce a pány. Ušetří pouze Alqista, protože jediný pracoval rukama.
Výbor robotů žádá Alqista, aby našel způsob výroby umělých lidí. Veškerá snaha však vychází nadarmo, nepomůže ani pitvání robota Damona. Přicházejí ale dva dokonalé typy robotů. Primus a Helena. V jejich srdcích počíná klíčit láska. Po dlouhé době vidí Alqist smích (roboti se nesmějí), slzy, obětavost, lásku muže a ženy. Dočkal se jistoty, že život nevyhyne. Posílá je, aby žili o samotě jako nový Adam s Evou a založili nové pokolení

POEZIE 70. A 80. LET

totalitní komunistická diktatura, 3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují a nakonec splývají).
Oficiální – odpovídající vládnoucímu režimu
Exilová – vydávají v cizině v exilových nakladatelstvích. Nejznámější např. Sixty – Eight Publischers v Torontu. Založili ho Josef Škvorecký a jeho manželka Zdena (vyšlo zde přes 200 publikací), vydavatelství Rozmluvy v Londýně, Index v Kolíně nad Rýnem, CCC Booka, Edice Petice, Kvart.
Samizdatová – rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána.
Karel Sýs
přizpůsobil se normalizačním konvencím
„Newton za úrody jablek“ – sbírka
Jiří Žáček
„Okurková sezóna“, „Ráno moudřejší večera“, „Napjatá struna“, „Anonymní múza“ – sbírky
Petr Skarlan
– básník lyrického vyznání
„Paříž, Paříž“ – 5ti dílná poema, dílo je zhodnocením básníkova života.
„Mimoúrovňové křižovatky“ – sbírka, rozvíjí zde otázku vztahu moderního člověka a soudobé civilizace.
„Věk slasti“ - sbírka
Markéta Procházková – její poezie hledá původní význam slov.

15 – KAREL ČAPEK A JEHO TVORBA

spisovatel, novinář a překladatel
narodil se v Malých Svatoňovicích u Krkonoš, zemřel v Praze
celá rodina byla kulturně zaměřená. Bratr Josef byl malíř a spisovatel a spoluautor některých děl. Josef zahynul v koncentračním táboře r 1945
vystudoval gymnázium v Hradci Králové a pak studoval filozofii na KU, ale také v Berlíně a v Paříži. Roku 1945 jmenován doktorem filosofie
působil jako redaktor lidových novin. Byl ženatý s herečkou Scheinpflugovou
měl zálibu v cestování a práci na zahradě.
V 2. pol. 30. let byl jeden z prvních, kteří varovali před fašismem, varoval i v novinách => chodili mu anonymní výhružné dopisy
Byl fyzicky napaden a i když ho chránili přátelé, dostal z počátku banální nemoc, na kterou však později zemřel.
DÍLO:
Obdivoval rozvoj techniky a tempo moderní civilizace, ale hrozil se jejich moci nad člověkem
Nejcennější hodnoty nachází v životě nenápadného obyčejného člověka
!!! Absolutní pravda je nepoznatelná, každý má svou pravdu!!!
RELATIVISMUS
- jeho všeobecný humanismus narušil fašismus, malý člověk se projevuje v hrdinu, který často marně bojuje proti zlu
Cestopisy – kouzelné postřehy z cizích zemí: Italské listy
Anglické listy
Obrázky z Holandska
Jako novinář psal literární a divadelní kritiky, je zakladatelem tzv. SLOUPKU = =(kritika na hlavní téma).

Poválečné období

„Šel malíř chudě do světa“ – inspiroval ho Mikoláš Aleš svými obrazy
„Píseň o Viktorce“ – inspirace dílem Boženy Němcové
„Maminka“ – sbírka vzpomínek na maminku, plných lásky vůči ní i světu, který ho v dětství obklopoval.
„Přilba hlíny“ – popisuje květnové povstání a boj lidu za osvobození.
Období 60. Let
„Koncert na ostrově“, „Halleyova kometa“
„Odlévání zvonů“ – motivy vzpomínek, dávných příběhů a obrazů Prahy, k níž má vřelý vztah.
Období 70. a 80. let.
„Všecky krásy světa“ – vzpomínková kniha, pocit radosti, bolesti, krušných životních okamžiků a pomíjivosti. Po mnoha samizdatových opisech vyšla v exilovém vydání a v roce 1982 v cenzurovaném oficiálním vydání.
„Morový sloup“ – sbírka byla napsána v letech 1968 – 1970, vyšla však v roce 1981 v samizdatu Petlice, je to smutná, trpká poezie, reagující především na události z roku 1968
„Deštník z Piccadilly“, „Býti básníkem“

František Hrubín (1910 – 1971)

básník, dramatik, zakladatel moderní poezie pro děti u nás. Nedokončil studia na právnické a filozofické fakultě. Pracoval jako knihovník.
Dílo:
„Včelí plást“ – sbírka obsahuje básně modlitby a dva cykly znělek, v nichž je zřejmá touha autora po naprosté dokonalosti verše a virtuozitě ve stavbě básně.
„Říkejte si se mnou“ – knížka pro děti, vychází z dětské fantazie, hravosti, z říkanek a rozpočitadel.
„Stalingrad“ – básnická skladba, v níž jde o střetnutí dobra a zla, součástí sbírky „Chléb s ocelí“.
„Jobova noc“ – poema, mezi biblické symboly je zakomponována myšlenka na Čechy a jejich utrpení.
„Hirošima“ – sbírka, upozorňuje v ní na nebezpečí nové války, propojuje tuto událost s životem na pražském předměstí, vše, co se odehrává na Zemi, má společný prostor – vesmír.
„Srpnová neděle“ – divadelní hra, žádná z postav nepředstavuje nějaký jednoznačný charakter, charaktery jako by se dotvářely přímo na scéně, podobně je tomu i s dialogy, působí nedokončeně, lidé spolu skutečně nekomunikují, mluví spíše sami k sobě, jsou uzavření v sebe.
„Křišťálová noc“ – divadelní hra, věnuje se mezilidským vztahům a konfliktům mezi mladou a starší generací či mezi muži a ženami, odehrává se ve venkovském prostředí.
„Romance pro křídlovku“ – básnická skladba o lásce a smrti, které se prolínají ve dvou rovinách, autor přechází od lyrických metafor až k hovorovosti, sugestivně působí opakování a nejrůznější obměňování.
„Zlatá renta“ – básnická próza ve které si hlavní postava Jan uvědomuje, že jeho předchozí život byl naprosto zbytečný a marný a je nutné umět se zorientovat.
„Špalíček pohádek“ – pro děti
„Černá denice“, „Lešanské jesličky“ – motivy života, smrti, vzpomínání a snů.

…další autoři

Václav Hrabě (1940 – 1965)
autor poezie ovlivněné poetismem, beatniky a jazzem. Na střední škole založil kapelu, hrál na klarinet, saxofon, svůj zájem zaměřil na jazz. Po dokončení pedagogické fakulty pracoval jak dělník, vychovatel, pracoval ve Viole, ale nakonec zůstal učitelem. Své verše publikuje v časopise „Tvář“. Zemřel nešťastnou náhodou na otravu plynem.
Dílo:
„Stoptime“ (Blues v modré a bílé) – první výbor z jeho poezie vydaný Mirkem Kováříkem.
„Blues pro bláznivou holku“ – v roce 1991 vychází tato sbírka v úplné podobě
Jiří Suchý
50. – 60. léta, básník a písničkář
Dílo:
„Klokočí“, „Motýl“, „Pro kočku“, „Písničky“ – soubor textů.
Jaroslav Seifert (1901 – 1986)
narodil se na pražském Žižkově v dělnickém prostředím jeho otec byl vyučený zámečník. Nedostudoval gymnázium, věnoval se žurnalistice. Pracoval v „Rudém právu“, v brněnské „Rovnosti“, redaktor satirického časopisu „Sršatec“ a obrázkového týdeníku „Reflektor“, který převzal od S. K. Neumanna. Byl spoluzakladatelem Devětsilu. V roce 1949 zanechal novinářské činnosti. Překládal Bolka, Apollinaira atd. Od roku 1950 se věnoval zejména literární činnosti. Měl těžkou chorobu pohybového ústrojí. Byl předsedou Svazu československých spisovatelů. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.
Dílo:

Proletářská poezie

„Město v slzách“ – básnická prvotina vzbudila u čtenářů pozornost upřímností a zachycením atmosféry doby (tuto sbírku věnoval S. K. Neumannovi), vyznačuje se záměrnou jednoduchostí, křiklavou nadsázkou a naivismem.
„Samá láska“ – sbírka ovlivněná smutkem nad dosavadním světem plným zášti a nenávisti, ilustruje přechod od proletářské k poetistické poezii, spisovatel se opájí novodobou civilizací, dychtí po poznání všech krás světa, vzývá svou „lyru elektrickou a železnou píseň chce kamennému mostu pět“.
Poetismus - odraz jeho cest do Francie a SSSR
„Na vlnách T.S.F. (později jako „Svatební cesta“) – sbírka obsahuje básně – obrazy které působí nejen slovem, ale i vizuálně, střídají se různé typy písma, charakteristickými znaky jsou volné asociace a radostná hravost.
„Slavík zpívá špatně“, „Poštovní holub“ – sbírky plné neproblematického vidění světa, krásy života, poetizace všedních věcí, ale i neklidu, hledání jistot či smutku, užívá v nich hravou lyrickou obraznost a překvapivé metafory.
Období 30. let
„Jablko z klína“, „Ruce Venušiny“, „Jaro sbohem“ – sbírky naplněné subjektivní lyrikou, stesk nad uplývajícím časem a kouzlo vzpomínky, zmizela exotika a mnohomluvnost a vystřídaly je střídmé, pravidelné verše, poezie je intimní, má ráz zpovědi, je založena na opakování a melodičnosti.
„Zhasněte světla“ – aktuální poezie, sbírky reagují na tragické dění kolem mnichovské dohody.
„Osm dní“ – cyklus elegií k úmrtí T. G. Masaryka.
Doba okupace
„Světlem odění“ – verše se obracely ke zdroji naděje a trvalým jistotám pro každodenní lidskou existenci, k Praze.
„Kamenný most“ – alegorická protiokupační poezie
„Vějíř Boženy Němcové“ – sbírka napsaná ke 120. výročí spisovatelčina narození, vycházel z jejího intimního života, hledal v ní především ženu, ale i symbol českého jazyka a domova.

Jan Skácel (1922 – 1989)

pocházel z učitelské rodiny. Během války byl totálně nasazen v Rakousku, odklízel trosky, pohřbíval válečné oběti, pracoval v továrně. Od roku 1948 pracoval jako redaktor kulturní rubriky brněnského komunistického deníku „Rovnost“. Od roku 1953 pracoval jako redaktor literárně-dramatické redakce Československého rozhlasu v Brně. V letech 1963 – 1968 působil jako šéfredaktor měsíčníku „Host do domu“. V roce 1970 byl vyloučen z KSČ a posléze mu bylo zakázáno publikovat. V 50. A 60. Letech publikoval, pak „byl odmlčen“ a mohl publikovat až od roku 1981. Mezitím jeho sbírky vycházely v samizdatu a cizině.
Dílo:
„Kolik příležitostí má růže“ – básnická prvotina (1957), poezie pevně spjatá s jeho venkovským domovem, dětství, bez okras a pestrých obrazů, spíše tlumená, nutící čtenáře přemýšlet.)
„Co zbylo z anděla“, „Hodina mezi psem a vlkem“, „Smuténka“, „Metličky“ – básnické sbírky z 60. Let. Verše jsou úsporné s pomlkami, někdy nedořečené, slovník je postaven na plnovýznamových slovech.
„Jak šel Brousek na vandr“, „Pohádka o velikém samovaru“ – knížky pro děti
„Kdo pije potmě víno“ – poslední sbírka vydaná za básníkova života, zařadil do ní i básně, které dříve neprošly cenzurou.
Publikace vydané posmrtné, vydal editor Jiří Opelík
„A znovu láska“ – básnická sbírka
„Třináctý bílý kůň“ – soubor krátkých próz
„Jedenáctý bílý kůň“ – výbor recenzí, sloupků, které básník publikoval v „Hostu do domu“ a které vydal pod stejným titulem v roce 1966.
Vratislav Effenberger
50. – 60. Léta, básník surrealistické skupiny, vydával strojopisné (samizdatové) sborníky.
Dílo:
„Znamení zvěrokruhu“ – sborník
„Lov na černého žraloka“

Jiří Šotola (1924 – 1989)

básník, prozaik, básnická tvorba je intimní a romantická. Vystudoval konzervatoř a absolvoval obor činoherní režie na divadelní fakultě Akademie múzických umění. Studoval také filozofii a estetiku.
Dílo:
„Kuře na rožni“ – rozhraní let 1800 (bitva u Marenga) a 1805 (bitva u Slavkova). Román vypravuje o bezradném a nesmyslném putování loutkáře Matěje vojenského zběha a smolaře. Matěj Kuře zběhl z bitvy v Korutanech a připojil se k potulným hercům. Potkal zde svou lásku La Tournesse. V Litomyšli jej vzal do služby hrabě Jiří Josef z Valdštejna. Matěj si před ním hraje na divadelního umělce a odborníka, ale když měl zinscenoval Dona Juana musel utéct. Klid našel v klášteře u pátera Prospera. Tento život se mu ale také nezamlouval a proto odešel. Navštívil bratra Lukáše, ten ho nepřijel vřele a proto odešel. Kus cesty ho doprovázela Lukášova nevlastní dcera Barbora, po porodu Lukášova dítěte zemřela. Matěj putoval dále pod falešným pasem jako Ondřej Serenus. Znovu jej odvedli k vojsku, ale Matěj ze slavkovské bitvy utekl a zanedlouho zemře.
„Tovaryšstvo Ježíšovo“ – historický román z období protireformace, hlavní postavou je vzdělaný jezuita Vojtěch Had, autor využívá básnivosti jazyka, symbolů, opakování a dramatického rozvržení scén.
„Náhrobní kámen“, „Svět náš vezdejší“, „Venuše z Mélu“, „Poste restante“, „Horoskopy“, „Mariášky“ – sbírky
„Český orloj“, „Jak se trhá srdce“ – sbírky psané v exilu
„Heinovské noci“ – skladba o vypálení Lidic, motiv bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí.
„Zaříkávání živých“ – skladba na téma lidský osud, 13 básní, společné téma: osudy lidé, převládá úzkost.
„Adam a Eva“ – skladba motivovaná biblickým vyprávění o stvoření světa.

SKUPINA KOLEM ČASOPISU „HOST DO DOMU“

Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
básník, v 70. letech nemohl vydávat svou tvorbu, vycházela samizdatem v Petlici a odtud se dostávala do světa. Oficiálně směl svá díla vydávat až od roku 1981.
Dílo:
„Divoké kačeny“ – sbírka
„Krajem táhne prašivec“ – rozsáhlá básnická skladba – životní optimismus, touha po intenzivním prožitku ze života.
„Ortely a milosti“ – sbírka, její básně jsou založeny na protikladech smutku, smrti, lásky, krásy ženského těla, tance, těmto protikladům tematickým odpovídá i způsob vyjádření, nalezneme zde poetismy, neologismy, výrazy hovorové nářečí, verše nevyznívají již tak harmonicky jako v předchozích sbírkách (báseň Vyvolavač byla dobovou kritikou zamítnuta kvůli pocitům bezvýchodnosti, která vyjadřovala).
„Svlékání hadů“ – sbírka zachycující protiklad radostného vidění světa a strachu z jeho špatnosti.
„Šokovaná růže“ – sbírka zejména milostné poezie.
„Agogh“ – sbírka, která je vyvrcholením jeho tvorby, je plná dramatického napětí, vznikla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, naši čtenáři ji znali pouze ze samizdatu (1980 vyšla v zahraničí, 1989 u nás), opět se zde objevují protiklady, erotika, umírání, barvy červená a bílá, ale i poznámky k vlastní osobě, kritika současné civilizace.
„Čejčí pláč“ – pocit trpkosti, zklamání a beznaděje, ale autor je stále uchvácen krásou.
„Královské léto“ – soubor obsahující básně různých Mikuláškových sbírek. V této knize je také zveřejněna korespondence mezi autorem a známými osobnostmi české literatury – Josef Čapek, František Hrubín, Jan Zahradníček. Najdeme zde odezvy na Mikuláškovy časopisecké příspěvky např. do Akordu a vyjádření pocty jinými spisovateli.

Miroslav Holub (1923 - ….)

básník, je nejvýraznějším představitelem skupiny „Květen“. V básních se vyhýbá rýmu a rytmu, do poezie přenáší vědu. Vystudoval medicínu, pracoval v nemocnici, pracoval jako vědecký pracovník v oblasti biologie. Kromě poezie píše také eseje a reportáže.
Dílo:
„Denní služba“ – básnický debut, odpovídá programu „květnáků“ zobrazit všední den
„Achilles a želva“, „Slabikář“, „Kam teče krev“ – sbírky
„Ačkoli“ – básnická sbírka, v některých básních reaguje na okupaci Československa
„Beton“ – básnická sbírka, zpochybnění optimismu a důvěry ve vědu a techniku
„Anděl na kolečkách“ – osm básnických reportáží z USA. Jednotlivé kapitoly se rozpadají do dalších, samostatně pojmenovaných úvah, záznamů, reportáží a poznámek. Články byly původně vydávány na pokračování v Kultuře 62. Anděl na kolečkách má podtitul Poloreportáž z USA. Vypovídá o cestě do USA, popisuje cestu letadlem, pocity z přistání, porovnává evropskou kulturu s americkou, pozoruje povahy lidí, zaznamenává atmosféru velkoměsta s vyspělou technikou a pokrokovou civilizací. Referuje samozřejmě o americkém výzkumu a vědě, o zářivém americkém pokroku, ale také o bídě lidí žijících na kraji společnosti.
„Žít v New Yorku“ – reportáž z USA

Ivan Blatný (1919 – 1990)

básník, po určitý čas byl předním představitelem Skupiny „42“. Své první verše psal již na brněnském gymnáziu. Jeho pěstounkou se stala babička, která jej brávala do Náměště nad Oslavou, to se velice odrazilo v jeho poezii. V březnu 1948 odešel do Británie, od poloviny 50. Let byl v Británii hospitalizován v psychiatrické léčebně. Čistou náhodou tam uměla jedna z ošetřovatelek česky a tak verše které ostatní ošetřovatelé a lékaři vyhazovali, začala schovával a posílat do torontského nakladatelství Sixty – Eight Publishers.
Dílo:
„Hledání přítomného času“ – sbírka obsahuje básně reagující na konec války, básně meditativní.
„Paní Jitřenka“
„Pomocná škola Bixley“, „Stará bydliště“ – básnické sbírky z pobytu v anglické léčebně sestavil Antonín Brousek, pro tyto verše jsou příznačné překotné asociace, přechody z češtiny do různých jazyků, citáty a narážky.
„Tento večer“ – básnická sbírka v duchu poetiky Skupiny 42, najdeme v ní faktické údaje, útržky běžných hovorů i úlomky snů, vše v syrové změti („Říkám, že každý okamžik je hoden básně!“)
SKUPINA KOLEM ČASOPISU „KVĚTEN“
Miroslav Florian
50. – 60. Léta, básník, redaktor.
Dílo:
„Cestou k slunci“ – optimistická sbírka
„Iniciály“ – sbírka, poezie všedního dne
„Záznam o potopě“ – sbírka, metoda pásma volného verše
„Tichá pošta“ – sbírka, úsilí o lidskou kontinuitu

SKUPINA „42“

Jiří Kolář (1914 - ….)
básník, výtvarník, umělecký teoretik, překladatel. Jeho tvorbu v 50. Letech znali jen blízcí přátelé, protože své dílo nemohl publikovat. V roce 1980 byl nucen emigrovat, nebyl mu povolen návrat z ciziny domů. Žije v Paříži. Jeho knihy vycházejí pouze v zahraničí.
Dílo:
„Dny v roce“ – básnická sbírka, básnický deník s věcnými záznamy.
„Prométheova jádra“ – básnický sbírka z 50. Let. (vyšla až v roce 1990), založena na autentickém obrazu každodennosti, který přerůstá v mýtus.
„Návod k upotřebení“
„Vršovický Ezop“ – sbírka napsaná v 50. Letech, vyšla v roce 1966, pojednává o tématu lidské krutosti, v části „Černá lyra“ je popsána lidská podlost od dob koncentračních táborů zpětně až po středověk.
Josef Kainar (1917 – 1971)
básník, dramatik, autor poezie pro děti, od roku 1947 spisovatel z povolání. Jeho poezie prošla složitým vývojem s vrcholy ve 40. a na pomezí 50. a 60. let. Byl ovlivněn skupinou „42“ a skupinou kolem časopisu „Květen“.
Dílo:
„Nové mýty“ – básnická sbírka výrazně ovlivněná Skupinou 42, ironie a sarkasmus, sbírka obsahuje báseň „Stříhali dohola malého chlapečka“ (báseň – obraz – vyrůstá z jediné metafory jakoby obalováním, obrůstáním tohoto ústředního obrazu, stříhání chlapce).
„Člověka hořce mám rád“ – jednoznačný optimismus z 2 předcházejících sbírek básníkovy značně zhořkl a přece navzdory zklamání znovu miluje, hledá novou lásku a znovu uhýbá před ranami života.
„Lazar a píseň“ – sbírka, která zobrazuje obě dvě strany života, ty kladné a i ty záporné.
„Veliká láska“, „Český sen“ – sbírky z 50. let, poznamenané dobou, schematismus.
„Moje blues“ – sbírka, obhajuje život a lásku, životní bilance a otevřenost.

Poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti

Ivan Skála, Vítězslav Nezval aj.
Tématika rodného kraje a rodiny
Jaroslav Seifert
„Maminka“ – sbírka
Vilém Závada
Josef Kainar
Literární skupiny
„Skupina 42“ (1942 – 1948) – Jan Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, aj. Inspirace velkoměstskou civilizací a periférií
„Ohnice“ (1939 – 1945) – K. Bednář, aj. Vliv existencialismu.
Skupina „Rudého práva“ – 1945 – I. Skála aj.
Skupina „Mladé frondy“ 1947 – F. Listopad, L. Fikar, aj. program dynamoarchismu
Skupina „Surrealistů“ (1938 – 1948) – V. Effenberfer, aj.
Skupina „RA“ (1942 – 1948) – L. Kundera, aj. Tendence surrealistické
Kulturní kádr „Českého svazu mládeže“ – Pavel Kohout, tj.
Katoličtí básnící – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotekl, I. Slavík, aj.
Skupina kolem časopisu „Host do domu“ – od poloviny 50. Let, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel.
Skupina kolem časopisu „Květen“ – 1955 – Miroslav Florian, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, J. Štola, Milan Kundera aj. program poezie všedního dne.
Skupina kolem časopisu „Tvář“ (1963 – 1966) – Václav Havel, Lopatka, J. Gruša, Josef Topol, aj.

ČESKÁ PRÓZA A POEZIE PO R. 1945

Období 1945 – 1948 – oslava vítězství Rudé armády, varování před další válkou, nebezpečím, fašismem, rasismem a nacionalismem.
Období února 1948 – polovina 50. let. Komunistický převrat – dostali se do čela vlády, stalinský kult osobnosti, vliv sovětského svazu, všechno podřízeno pouze komunistické straně, literatura pouze oficiální a budovatelskou tématikou, hlavní hrdina je dělník. Vykonstruované politické procesy, nejvíce proti letcům druhé světové války.
Období od poloviny 50. let – 1968 – postupné uvolňování vyvrcholilo Pražským jarem 1968, 21. Srpna 1968 – vstup spojeneckých vojsk – totalitní moc, nadvláda komunistů, konec svobodného vývoje.
Poezie 2. pol. 50. a 60. Let
Reakce na válku – radost z nově získané svobody
František Halas
„Barikáda“, „V řadě“ – sbírka
Vilém Závada
„Povstání z mrtvých“ – sbírka
Jaroslav Seifert
„Přilba hlíny“ – sbírka
František Hrubín
„Chléb s ocelí“, „Jobova noc“ – sbírky
Obavy o budoucnost
František Hrubín
„Hirošima“, „Proměna“ – sbírky

Poezie 70. a 80. let

Období 70. a 80. let: totalitní komunistická diktatura, 3 proudy literatury (vzájemně se ovlivňují a nakonec splývají):
oficiální: odpovídající vládnoucímu režimu
exilová: vydávaná v cizině v exilových nakladatelstvích. Nejznámější – Sixty – Eight Publishers v Torontu. Založili ho Josef Škvorecký a jeho manželka Zdena (vyšlo zde přes 200 publikací ), vydavatelství Rozmluvy v Londýně, Index v Kolíně nad Rýnem, CCC Booka, Edice Petice, Kvart.
samizdatová: rozmnožovaná strojopisně, nemohla nebo nechtěla být vydávána
Karel Sýs – přizpůsobil se normalizačním konvencím
Sb. Newton za úrody jablek
Jiří Žáček
Sb. Okurková sezóna
Sb. Ráno moudřejší večera
Sb. Napjatá struna
Sb. Anonymní múza
Petr Skarlan – básník lyrického vyznání,
Poema Paříž, Paříž – 5. dílná poema, dílo je zhodnocením básníkova života
Sb. Mimoúrovňové křižovatky – rozvíjí zde otázku vztahu moderního člověka a soudobé civilizace
Sb. Věk slasti
Markéta Procházková – její poezie hledá původní význam slov

Václav Hrabě –

– 50 – 60 léta, básník, hudebník, patřil ke generaci beatníků, v poezii se objevuje osobní zpověď, rozervaná osobnost, pocit osamění některé básně jsou až romantické, nevyjasněná smrt – sebevražda nebo nešťastná náhoda, některé jeho texty byly zhudebněny
Sb. Stop-time
Sb. Blues v modré a bílé
Sb. Blues pro bláznivou holku – upřímná výpověď citů a názorů mladého člověka
Jiří Suchý – 50 – 60 léta, básník a písničkář
Soubory textů Klokočí, Motýl, Pro kočku, Písničky
Jaroslav Seifert – 50 – 60 léta, reagoval na konec 2 světové války
Básnická skladba Píseň o Viktorce – píše o Viktorce a jejím těžkém osudu a současně se prolíná s příběhem těžkého života B. Němcové.
Sb. Maminka – vzpomínky na dětství, na maminku kterou miloval, na domov který miloval
Sb. Šel malíř chudě do světa – básně k obrázkům Mikoláše Alše
V šedesátých letech opouští svou osvědčenou formu melancholického stylu poezie, začíná používat volný verš a nepravidelný rytmus.
Sb. Odlévání zvonů
Sb. Halleyova kometa
Sb. Deštník z Piccadilly
František Hrubín
Pro děti: Špalíček pohádek
Skladba Proměna – prolínání 2 dějových rovin: mytické, dávné (Mýtus o Daidalovi a Ikarovi)
reálné, současné (letní neděle u vody,
novinová zpráva o pokusu s atomovou
bombou)
poema: Romance pro křídlovku – prostředí Posázaví, hlavní postavy: František, umírající a sklerotický dědeček, Terina od kolotoče, Tonka, Viktor. Příběh mladé chlapecké motivovaný osobním básníkovým prožitkem prvního poznání lásky a prvního poznání smrti.
Sb. Až do konce lásky – milostná lyrika a úvahy o poezii a životě

Skupina kolem časopisu host do domu

Oldřich Mikulášek – 50 – 60 léta, patří do skupiny „Host do domu“
Sb. Divoké kačeny – v roce 1948
Poema Krajem táhne prašivec –
v obou těchto dílech vystupují 2 protikladné postavy. 1
postavou je prašivec, který je ztělesněním bouřlivého života,
nespokojenosti, optimismu. 2 postava je vyvolávač, který
naopak představuje zmar a smrt
Sb. Ortely a milosti -
Sb. Svlékání hadů – apeluje na charakter člověka, odmítá zpohodlnění – život proměněný ve zvyk je protikladem života
Sb. To královské
Sb. Šokovaná růže – vznikla po invazi sovětských vojsk
Sb. Agogh – vyšla v samizdatu, obava z ohrožení světa
Sb. Čejčí pláč – milostná lyrika
Jan Skácel – 50 – 60 léta, člen skupiny „Host do domu“,
Sb. Kolik příležitosti má růže – osobitá poezie, obdivuje moravskou přírodu, stálé mravní lidské hodnoty
Sb. Hodina mezi psem a vlkem – vydal v samizdatu
Sb. Co zbylo z anděla – promyšlená kompozice, oslava lidskosti a prostoty, klidu a moudrosti
Sb. Smuténka
Sb. Metličky – mistrovství náznaku, zámlky, krása reálného světa
Sb. Dávné proso
Sb. Znovu láska
Sb. Jedenáctý bílý kůň – lyrickoepická próza
Sb. Třináctý černý kůň – vyšla posmrtně
Vratislav Effenberger – 50 – 60 léta, básník surrealistické skupiny, vydával strojopisné (samizdatové) sborníky: Znamení zvěrokruhu
Autor 8 básnických knih – výbor Lov na černého žraloka

Ivan Blatný

50 – 60 léta, básník skupiny 42, emigroval do Londýna,
Sb. Hledání přítomného času.
Sb. Paní Jitřenka
Sb. Pomocná škola – vyšla v samizdatu
SKUPINA KOLEM ČASOPISU KVĚTEN
Miroslav Florian – 50 –60 léta, básník, redaktor, člen skupiny Květen,
Sb. Cestou k slunci – optimistická
Sb. Iniciály – poezie všedního dne
Sb. Záznam o potopě – metoda pásma a volného verše
Sb. Tichá pošta – úsilí o lidskou kontinuitu
Miroslav Holub – 50 – 60 léta, básník, vědec, člen skupiny Květen, původně lékař, psal poezii všedního dne a byl jejím nejvýznamnějším představitelem
Sb. Denní služba
Sb. Achilles a želva
Sb. Slabikář
Sb. Jdi a otevři dveře
Sb. Kam teče krev
Sb. Tak zvané srdce
Jiří Štola – 50 – 60 léta, básník skupiny Květen, prozaik, dramatik,
Sb. Náhrobní kámen
Sb. Svět náš vezdejší
Sb. Venuše z Mélu
Sb. Poste restante
Skladba Heinovské noci – o vypálení Lidic, motivy bolesti a utrpení, obraz hrubosti a násilí
Skladba Zaříkávání živých – téma lidského osudu, 13 básní, společné téma: osudy lidí, převládá úzkost
Skladba Adam Eva – motivována biblickým vyprávěním o stvoření světa
Sbírky Horoskopy, Mariášky
Sbírky Český orloj, Jak se trhá srdce – v exilu

Literární skupiny

- Skupina 42 (1942 – 1948) – Jan Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný, aj. Inspirace velkoměstskou civilizací a periférií
- skupina Ohnice (1939 –1945) – K. Bednář, aj. Vliv existencialismu
- skupina Rudého práva 1945 – I. Skála, aj.
- skupina Mladé fronty 1947 – F. Listopad, L. Fikar, aj. program dynamoarchismu
- skupina Surrealistů (1938 – 1948) – V. Effenberfer, aj.
- skupina Ra (1942 – 1948) – L. Kundera, aj. Tendence surrealistické
- kulturní kádr Českého svazu mládeže – Pavel Kohout, aj.
- katoličtí básníci – B. Reynek, J. Zahradníček, V. Renč, Z. Rotekl, I. Slavík, aj.
- skupina kolem časopisu Host do domu – od poloviny 50. let, Oldřich Mikulášek, Jan Skácel,
- skupina kolem časopisu Květen – 1955 – Miroslav Florian, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, J. Štola, Milan Kundera aj. program poezie všedního dne.
- skupina kolem časopisu Tvář (1963 – 1966) – Václav Havel, aj. Lopatka, J. Gruša, Josef Topol, aj.
SKUPINA 42
Jiří Kolář – 50 – 60 léta, básník a výtvarník, člen skupiny 42, od konce 60. let zakázaný autor, vystupoval proti tradiční poezii, užívá řeč ulice a dramatičnost zachycení života.
sb. Dny v roce, Prométheova játra
sb. Návod k upotřebení
sb. Vršovický ezop
Josef Kainar – 50 – 60 léta, básník existenciálního zaměření, člen skupiny 42, halasovská linie, tendence k epice
Sb. Nové mýty – snaží se zachytit nelítostný, nemilosrdný svět
Sb. Člověka hořce mám rád – jednoznačný optimismus z 2 předcházejících sbírek básníkovy značně zhořkl a přece navzdory zklamání znovu miluje, hledá novou lásku a znovu uhýbá před ranami života.
Sb. Lazar a píseň – oba póly života, klady i zápory
Sb. Veliká láska - obě jsou poplatné komunistickému režimu
Sb. Český sen
Sb. Moje blues – obhajoba života a lásky, životní bilance, otevřenost.
b. Stříhali dohola malého chlapečka
b. Jaký to s ním bylo – pomocí příběhu odhalen lehkomyslný vztah k světu, povrchnost člověka, lhostejnost okolí, využití nespisovné češtiny

Počkej pujdu s tebopuČESKÁ POEZIE PO R.1945

Období 1945 - 1948: oslava vítězství Rudé armády, varování před další válkou, nebezpečím, fašismem, rasismem a nacionalismem.
Období únor 1948: polovina 50. let: komunistický převrat – dostali se do čela vlády, stalinský kult osobnosti, vliv sovětského svazu, všechno podřízeno pouze komunistické straně, literatura pouze oficiální s budovatelskou tématikou, hlavní hrdina dělník. Vykonstruované politické procesy, nejvíce proti letcům 2. světové války.
Období od poloviny 50. let – 1968: postupné uvolňování vyvrcholilo Pražským jarem 1968;
21. srpna 1968 – vstup spojeneckých vojsk = totalitní moc, nadvláda komunistů, konec svobodného vývoje
Poezie 2. poloviny 50. let a 60. let
- reakce na válku – radost z nově získané svobody
František Halas (sb. Barikáda sb. V řadě)
Vilém Závada (sb. Povstání z mrtvých)
Jaroslav Seifert (sb. Přilba hlíny)
František Hrubín (Chléb s ocelí; Jobova noc)
- obavy o budoucnost
František Hrubín (Hirošima, Proměna)
- poezie oslavující poválečnou dobu a politické osobnosti
například: Ivan Skála, Vítězslav Nezval aj.
- tématika rodného kraje, rodiny
Jaroslav Seifert (sb. Maminka)
Vilém Závada
Josef Kainar

FRANTIŠEK HALAS

– narodil se v Brně, knihkupec, redaktor a překladatel, za Španělské občanské války byl ve Španělsku, jeho tvorba se dělí na část, kde se zabývá úvahami a na část, kterou ovlivnilo Španělsko
Sb. Sépie
- motivy zániku, smrti, samoty, úzkosti a zmaru
Sb. Kohout plaší smrt
Sb. Tvář
- melodičtější výraz, úsilí zbavit se pocitu hrůzy
Sb. Hořec
b. Doznání – útěk do vlastního nitra a samoty
b. Staré Ženy – snaha postihnout bolestnost stárnutí
Sb. Dokořán – reakce na španělskou občanskou válku
Sb. Torzo naděje – poezie ve službách společenského zápasu
b. Praze – výzva k boji s fašismem
b. Mobilizace – reakce na mnichovskou zradu
b. Zpěv úzkosti
Sb. Naše paní Božena Němcová – je symbolem vlastenectví, osobní statečnosti, hrdosti a síly
Sb. V řadě – po válce, oslavuje bojovníky z pražského povstání
Sb. A co? – po válce, vydána posmrtně, oslava budoucnosti naší země a národa
VLADIMÍR HOLAN –narodil se v Praze, překladatel – francouzština, němčina, polština, úředník v penzijním ústavu
Sb. Triumf smrti
Sb. Vanutí - tématika lidského bytí, trvání a omezenosti v čase, úvahy o
Sb. Oblouk smyslu života
Sb. Kameni, přicházíš – reakce na světové dní, zvláště na španělskou revoluci
Sb. Havraním brkem – reakce na ohrožení národní existence
b. Září 1938 – obraz mobilizace
b. Odpověď Francii – odezva na mnichovskou dohodu
b. Sen – obraz protektorátní Prahy
b. Zpěv tříkrálový – věnovaný památce mrtvých ve Španělsku