Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Nadaný žák - J. Konečný charakterizuje nadaného žáka na základě výzkumu našich psychologů takto :

 žák svými znalostmi přesahuje stanovené požadavky
 odpovídá rychle a s jistotou
 snadno a rychle chápe nové učivo
 objevují se často tvořivé odpovědi
 žák se spontánně zajímá o další informace, rozvíjí v tom směru svou zájmovou činnost
 má potřebu své znalosti a dovednosti projevit a uplatnit

Vedlejší ukazatele:
 pozitivní vztah ke škole a učitelům
 postavení žáka v malé sociální skupině třídy
 úroveň sebehodnocení

Dva různé druhy schopností :
Školní nadání – schopnost přijmout, analyzovat a reprodukovat informace
Tvořivá produktivita jako schopnost vytvářet nové informace

Rozvoj obou těchto typů nadání je důležitý. Ovšem věnují větší pozornost reprodukci informací něž jejich produkci.

Škola by měla pomoci žákům objevovat oblasti zájmů a budování schopnosti osobního nasazení c daném oboru a tvořivě v něm pracovat. Nelze očekávat, že do školy přijou žáci plně rozvinutými schopnostmi, tvořivostí a učebním nasazením.
Nelze předpokládat že nadaní žáci si poradí sami! I bystří žáci potřebují výuku odpovídající jejich individuálním schopnostem. Formy práce s nadanými žáky můžeme rozdělit na vnější diferenciaci a vnitřní diferenciaci.

Vnější diferenciace :
jde o formy výuky, v nichž jsou nadanější žáci oddělováni od ostatních

Třídy s rozšířenou výukou (jazyků, matematiky, hudební výchovy, tělesné výchovy)

Třídy A, B. Žáci jednoho ročníku jsou rozděleni do tříd podle prospěchu. Pracuje se podle shodných učebních plánů a učebních osnov. Ve třídě nadanějších žáků mohou být zadávány náročnější úlohy atd. Ve třídách méně nadaných žáků se pozornost učitelů a žáků soustřeďuje na zvládnutí základního učiva.
Přechod žáků základní školy na víceletá gymnázia je v současné době velmi užívanou formou vnější diferenciace.

Vnitřní diferenciace :

v podstatě jde o to aby žáci různého nadání spolu pracovali ve výuce a byli při tom odpovídajícím způsobem rozvíjeni.

Práce ve skupinách je našimi učiteli zvládnuta a je možno ji jenom doporučit. Skupiny nadanějších žáků mohou řešit náročnější úlohy, pokud jsou zařazeni v heterogeních skupinách, mohou výhodně působit jako vedoucí a organizátoři skupinové práce, pomocníci učitele.
Pomoc spolužákům přímo ve výuce nebo při doučování či při zpracování domácích úkolů apod. je prospěšná především pro pomáhajícího – teprve až když není nucen jinému něco vysvětlit, poznám, že sám věci nerozumím a musím hledat řešení.
Domácí úkoly pro nadanější žáky mohou obsahovat náročnější zadání, která pro ně představují odpovídající stimul.
Významným prostředkem rozvoje žákovy osobnosti jsou olympiády a soutěže, které mají již pevné místo na našich ZŠ a SŠ.
Volitelné předměty v programech ZŠ a SŠ jsou vhodnou formou rozvíjení nadání v určitých oblastech. Jsou součástí učebních plánů a školy jsou povinny je žákům nabízet.
Zájmové kroužky mohou být organizovány školou, ale také jinými mimoškolskými institucemi.
Základní umělecké školy uspokojují potřeby estetického rozvoje žáků(hudební, výtvarné, pohybové, dramatické kroužky).

Typologie žáků podle vybraných složek osobnosti

„Problémový“ žák
Problémovým jedincem se stává ten, kdo reaguje v daném prostředí odlišně, než je běžně zvykem či normou. Jeho okolí hodnotí pouze výsledky, tj. jeho projevy, skutky a problémy, jež s ním mají.
 temperamentové vlastnosti
 nadaní a tvořiví žáci

Vnímavost
týká se vnímání a uvědomování si okolního světa, např. žáci si všimnou, že máte nový účes, chybí vám knoflík a jiné drobnosti, které ostatním žákům uniknou

 problémy: žáci vyrušují (vidí mnoho věcí, zajímají je, věnují jim pozornost a nestačí tempu učitele)
 pokud takového žáka něco zaujme, je schopen se na to zaměřit a dokončit tento úkol (rozdíl mezi vnímavým a hyperaktivním žákem, který není schopen se soustředit na úkol)
 doporučení: eliminovat podněty, které by žáka mohly zajímat; motivovat žáka; nedávat mu více úkolů najednou, ale předkládat je postupně, komunikovat s ním stručně

Citlivost
- žáci vysoce citliví okamžitě reagují na sebenepatrnější zvuky, hmotné a vizuální vjemy, změny nálad (u druhých lidí) a pachy
 problémy: žáci potřebují klid a ticho a často to říkají nahlas, radši zůstanou jako „za trest“ v prázdné třídě a dokončí práci; pokud nemají klid a ticho, mohou strkat do spolužáků, hrubě zacházet s věcmi apod.; při nahromadění pocitů a dojmů může mít takový žák v očích slzy, nejde však o žádného „slabocha“, který pláče nad vším; odmítají např. chodit na oběd do školní jídelny, protože to tam „páchne“, nebo příčinou pozdního příchodu může být to, že je „štípal svetr“
 doporučení: podle možností je pověřovat individuálními úkoly; při zvýšené stimulaci naučit žáka uvědomovat si své pocity

Emocionálnost
- umožňuje prožívat hloubku emocí, vždy jde o reakce výrazné a silné
- Žáci vběhnou do třídy s křikem, smíchem, výskáním a netrvá dlouho a bouřlivě se pohádají a vybíhají z místnosti rozčílení.
 problémy: žáci jsou hluční, když mluví, smějí se, pláčí …; jejich emoce rychle kolísají nahoru a dolů; když jsou emocionálně rozladěni, popudí je i jinak běžně zvládnutelná věc
 doporučení: naučit žáky znát své hranice únosné pro sociální prostředí, ve kterém žijí; hovořit s nimi o citech, naučit je vyjadřovat své silné reakce spíše slovy než skutky, naučit je sebekontrole


Vytrvalost
- někteří žáci když se rozhodnou něco dělat, tak to chtějí dělat teď hned a po svém, jdou vytrvale a neústupně za svým cílem
 problémy: když jim něco zakážete, zkřížíte jim jejich plány, budou se hněvat; prosazují si své věci a svůj názor, rádi diskutují, touží mít moc
 doporučení: naučit žáky znát a respektovat jasná a přesná pravidla, která zajišťují určitý předpokládaný způsob chování a jednání; učit je respektovat ostatní lidi; jsou-li neposlušní či rozzlobení, nelze je ignorovat, je účinné jim dát najevo, že jim nasloucháme; účinná bývá metoda vyjednávání s cílem dosažení dohody

Přizpůsobivost
- ne každý jedinec má rád změnu, nedokáže snadno přecházet od jedné činnosti ke druhé, není flexibilní
 problémy: žáci potřebují čas a být upozornění předem, aby mohli přejít od jedné činnosti ke druhé; rozhodují se pomalu a obezřetně; pomalu se přizpůsobují změnám
 doporučení: klidné a jasné přechody z jedné činnosti do druhé; potřebují pevně stanovený režim dne (strukturu hodiny); dopřát jim dostatek času a nespěchat na ně; snahu o spolupráci podporovat pochvalou

Extroverti a introverti (typologie dle Carla Junga)

Extrovert
- jedinci rádi komunikují s lidmi, sdělují zážitky, myšlenky, vyhledávají lidskou společnost, pokud tuto možnost mají, jsou příjemní a milí
 problémy: potřebují být ve společnosti spolužáků, vrstevníků apod., aby s nimi mohli diskutovat, sdělovat si zážitky; mají spoustu přátel a kamarádů, bez kterých by se necítili dobře a spokojeně; potřebují stálou zpětnou vazbu, tj. ujišťování, že danou věc udělali dobře, jaké máme o nich mínění, kterých kladných vlastností si na nich ceníme, co se nám na nich líbí apod.; potřebují mít příležitost vyjádřit se, učitel se na něco ptá a oni odpovídají, aniž by je učitel vyvolal; okamžitě se musí o každou myšlenku nebo zkušenost s někým podělit a mají z toho radost
 doporučení: jejich vlastnosti využít při formování kolektivu, dát jim příležitost pro komunikaci a interakci; věnovat jim pozornost a poskytovat zpětnou vazbu; chválit je za to, že přemýšlí; nechat je pracovat ve skupinách

Introvert
- komunikují spíš se sebou samým, vnitřně; přemýšlejí o tom, co se jim přihodilo, co zažili, co je napadá; nemají potřebu to sdělovat ostatním; využívají příležitostí být chvíli sami, pak jsou společenštější
 problémy: učitelé je často nechápou a proto je nutí, aby se zapojili do kolektivu, nezůstávali stranou …; nemají rádi, když někdo sedí příliš blízko a omezuje je, hájí si svůj vlastní prostor; své pocity, starosti apod. nám budou sdělovat až za určitou dobu a po troškách
 doporučení: potřebují čas být o samotě (např. přestávky), poskytovat jim čas na přemýšlení, pak budou diskutovat a sdílet svoje myšlenky; respektovat jejich potřebu fyzického prostoru, např. chce-li žák sedět v lavici sám, tak mu to umožněte

8. Žák v procesu učení (styly učení, práce s chybou, faktory ovlivňující školní úspěšnost a neúspěch). Práce učitele s nadanými žáky.

Podmínky pro efektivní učení.

Žák
Osobnost = určitý člověk, individuum odlišné od ostatních ve vlastnostech, zkušenostech, životním běhu atd.

Učitel se většinou začíná více zabývat žákem teprve tehdy, když se žák nechová tak, jak by měl, resp. jak by si učitel představoval. U takového „problémového“ žáka se pak většinou učitel začne zamýšlet nad jeho osobností, jeho sociálním postavením ve třídě, nad podmínkami rodinného prostředí apod.

Styly učení žáků

Styl = individuálně odlišný a vnitřně jednotný způsob výběru a kombinování dílčích prvků i postupů.
Styly učení = postupy při učení, které jedinec v daném období preferuje; postupy, které jsou svébytné svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou …

1. povrchový – absolvovat daný předmět, vyhnout se neúspěchu, splnit požadavky reprodukováním učiva
2. hloubkový – zájem o učivo, o obor; důležitost pro budoucí profesi, skutečně porozumět učivu
3. strategický (utilitární) – získat co nejlepší známky, soutěžit s ostatními, uspět jakýmkoli způsobem

Učitel by měl přizpůsobit své vzdělávací a výchovné postupy žákům, předejde tak nedorozuměním a konfliktům, které mohou vzniknout.

Typologie žáků podle smyslového vnímání

1. vizuál – vnímá očima, má rád schémata, barevné podtrhávání, často mluví o tom, co „vidí“, jak si něco „představuje“ …
2. auditiv – vnímá sluchem, většinu toho, co učitel řekne, si zapamatuje, aniž by si musel psát učitelův výklad slovo od slova, vnímá barvu, dynamiku, rychlost řeči, často mluví o tom, co „slyšel“, jak něco „zní“ …
3. kinestet – vnímá zážitky, prožitky, pocity, emoce, často mluví o tom, že to byl „super zážitek“, „to se musí zažít“ …

Lidské učení můžeme též vymezit výčtem jeho výsledků:

- vědomosti (vnímání, představování, myšlení)
- dovednosti (senzomotorické, intelektové, sociální)
- návyky a postoje
Návyky jsou získané způsoby reagování a chování v určitých situacích a usnadňují chování člověka v běžných životních situacích (raní a večerní čištění zubů, neodkládání požadovaných úkolů apod.)
Vědomosti jsou soustavy představ a pojmů, které si člověk osvojuje. Vědomosti si člověk osvojuje ve škole, prostřednictvím her, televize, knih.
Dovednosti jsou speciálnější než schopnosti. Osvojují se rychleji. Jedna dovednost se může projevit v několika schopnostech. Např. dovednost psaní na stroji má některé společné prvky s hrou na klavír.

Efektivní učení

I. Motivace k učení
II. Soustředěnost v učení
III. Paměť
IV. Učení a inteligence
V. Prostředí, doba a čas učení
VI. Životospráva
VII. Specifické poruchy učení

Podmínky učení

Podmínky učení můžeme rozdělit na vnější a vnitřní.

Vnitřní podmínky:
1) motivace - proč se učím, k čemu mi to je?
2) pozornost - jak se dokážu soustředit?
3) paměť - kolik si toho zapamatuji?
4) inteligence - jak hluboko proniknu do probírané látky, jak jí rozumím?

Vnější podmínky:
1) prostředí - kde se učím?
2) doba a čas - kdy se učím a kolik mám na to času?
3) životospráva - žiju správně a zdravě?