Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Indie - druhá část

- objevil se uchvatitel (samozvanec) A-la-na-šun prohlásil se za panovníka, napadl průvod čínského velvyslance, a velvyslanec na to reagoval tím že se svými indickými spojenci samozvance porazil, A-la-na-šun byl zajat a odvezen jako zajatec do Číny.

- příčiny rozpadu Haršovi říše: jeho říše se rychle rozpadlo , protože poddaní vladaře této oblasti se snažili osamostatnit, a vytvořit si své státy. Haršova říše se pokládá za poslední velký Hinduistický stát.
- před haršovou vládou a během ní existovali další silné státy, které bojovali s ním a jednak mezi sebou
- v r. 711 došlo k bitvě mezi arabskými a indickými vojsky , která měla pro celou oblast západní Indie trvalé následky, příčinou této bitvy byl zdánlivě bezvýznamný konflikt ve vodách arabského moře ( konflikt začal tím ,že byla přepadena loď, která převážela z Cejlonu vdovy a sirotky a byli poslání místodržiteli arabského chalifátu – chalifa však protestoval a požadoval aby tyto osoby byli propuštěni a byl jim navrácen majetek) – proto místodržitel poslal svého synovce generála Mohamada bin Chasida aby město dobil (r. 711) pokládá se to za počátek islámského panství na Indickém subkontitentě
- rokem 313 se dokončuje proces nesoustavných arabských vývojů
- 11-13 stol. islámská masivní agresa
- 870-1030 došlo k dobití Pandžábu
- 1175 -1206 bylo dobito rozsáhlé území mezi Gangou a Jamunou a přilehlé oblasti Gangy
- konsolidaci Afgánského území provedla turecká dynastie Ghasovců, jejím zakladatelem se stal samarovský generál Sevechtigin
- Hinduschahí –
- Mahmud - vládl 998 – 1030, obrátil se proti posledním Hindusháinovským panovníkům , kteří proti němu nenašli účinnou obranu a všichni museli kapitulovat
- Náčelníci polonezávislé enklávy Ghorn
- 1150 ghorské jednotky dobili hlavní město Ghaslu
- Mahmud z Ghoru se zaměřil na zánik říše
- Od počátku 13 stol do r. 1498 vládla v Indii řada dynastií, které stály v čele více či méně silných státních útvarů ( nejméně 29 státních útvarů)
- Země byla rozdrobena


Dějiny státního zřízení Indie od r. 1498 – 1919

1) Stručná charakteristika vývoje státního zřízení Indie v letech 1498 – 1919
2) Portugalská koloniální expanze v Indii
3) Mughalský stát v letech 1526 – 1858
4) Evropské obchodní a koloniální společnosti v Indii a jejich rysy
5) Anglická obchodní a koloniální expanze v Indii
6) Stručný přehled anglických státoprávních opatření v Indii r. 1858 – 1919


1) Stručná charakteristika vývoje státního zřízení Indie v letech 1498 – 1919

- vývoj od r. 1498 kdy v Indii poprvé přistál mořeplavec Vasco da Gama do r. 1918 kdy byla uveřejněna zpráva ……….
Charakterizováno :
a)Pronikání evropských mocností do Indii a jejich úsilím o ovládnutí Indie
b) přítomností a koloniálskou aktivitou velkých obchodních a koloniálních společností, které byly po delší době nahrazeny svými mateřskými státy
c) charakterizován zápasem o koloniálních společností a části Indie
d) nepřehlednou politickou situací
e) přežíváním a zánikem
f) povstáním , vzpourami a jinými formami boje proti cizí nadvládě

období :
1) pronikání evropských států do Indie
2) Usazování těchto společností a rozvinutí jejich činností
3) Ovládnutí těchto společností a nahrazení mateřskými státy
4) Ovládnutí Indie Velkou Británií a její vládnutí v Indii


2) Portugalská koloniální expanze v Indii

- jako první zahájilo svoji expanzi do Indie Portugalsko
- Vasco da Gama v r. 1498 poprvé přistál v Indii kde se setkal s vládcem indického státu Kalikat, který Portugalci dobili
- Příchod Portugalců a jejich vpád do Indie není charakterizován jednoznačně
- Násilná expanze začala v r. 1502 , kdy byl do Indie znovu poslán Vasco da Gama, a měl dva úkoly: 1) stavět na vhodných místech pevnosti 2) vybudovat v Indickém oceánu stálou flotilu. Zakladatelem portugalské moci v Indii se stal …………………
- 1510 – 1511 byla zabrána strategická ale miniaturní území


3) Mughalský stát v letech 1526 – 1858

- už v době portugalské přítomnosti, vznikl v severní Indii Mughalský stát
- potomek Simura Lenka , Babur se stal zakladatelem Mughadského státu
- Babur podnikal různé vpády do Indii, v r. 1524 dobil město Láhaur
- 1526 založil Mughalskou dynastii, rozšířil svou říši o rozsáhlá území, po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Jumajun, neměl však otcovy schopnosti, byl několikrát poražel od předáka opozice Šurchána, proto utekl 1540 do exilu odkud se vrátil až v r. 1555 po jeho smrti se vládcem stal jeho syn Aghbar I. , který byl panovníkem mimořádně schopným, narážel na problémy protže musel svádět boje se svými nepřáteli a musel potlačovat různé vzpoury
- důležitými kroky, které zasáhli do státního zřízení Mughalské říše byli, odsouzení posledního mughalského císaře Bagadhula II. za vzpouru zradu a vraždu a byl odsouzen do Ranghunu
- zákon o lepší správě Indie r. 1858 , převáděl vládu nad Indií na Britskou korunu
- prohlášení královny Victorie r.1858 které vyhlásilo přeměnu Indie na britskou korunní kolonii, královna přijala císařovna Indická


4) Evropské obchodní a koloniální společnosti v Indii a jejich rysy

- rozložení sil v Indickém oceánu se začalo v první třetině sedmnáctého stol. výrazně měnit, následkem toho že do Indie začali zasahovat významně obchodní společnosti a to zejména anglická a nizozemská, tyto obchodní společnosti měli podporu svých mateřských zemí
a) mateřské země na tyto společnosti přenesly zakládacími listinami určitá práva a tím z nich udělali svrchované subjekty
b) soukromé subjekty jako obchodníci a podnikatelé svěřovali těmto společnostem do správy část svého majetku za účelem jeho zhodnocení v obchodním podnikání ( společnostem byla delegována státní autorita, vlastnická práva na dobu 10 let a více), společnostem byla udělována monopolní práva na obchod s určitým druhem zboží nebo na určité zeměpisné oblasti, tam kde mohli obchodovat
- obchodní sdružení se změnili na teritoriální mocnosti


5) Anglická obchodní a koloniální expanze v Indii

- r. 1619 společnost získala souhlas ke zřizování faktorií v Bengálsku
- určitému zlepšení situace došlo za Karla II. , který vydal v r. 1661 chartu, a za jeho bratra Jakuba II. který svou chartou 1686 propůjčil společnosti postavení suverénního státu
- činnost společnosti zkomplikoval vznik nové společnosti východoindické společnosti ( stala se jednou z teritoriálních mocností)
- v r. 1874 tato společnost jako právní subjekt zanikla


6) Stručný přehled anglických státoprávních opatření v Indii r. 1858 – 1919

- r. 1858 došlo k odsouzení posledního císaře
- r. 1861 schválen zákon o indických radách
- r. 1862 byly zřízeny vrchní soudy v Bombaii, Kalkatě , Madrasu a také problehla ustanovující schůze nové ústřední zákonodárné rady
1874 zanikla východoindický společnost jako subjekt
- 1876 zákon o královském stylu a titulech
- 1876 28. dubna královna Victorie připojila ke svému titulu císařovna Indická
1892 – parlament přijal nový zákon o indických radách, další zákon o indických radách v r. 1909 a přdstavoval určitý rámec pro reformy: a) rozšíření legislativních rad
b) zakotvení volitelsnoti části jejich členů
c) zavedení volebních kurií oddělených podle náboženské příslušnosti
v r. 1912 se hlavním městem britské Indie místo Kalkaty stalo Dílí
1915 vydán válečný zákon o obraně Indie
1917 ministr pro Indii Edvin Montagu je že dlouhodobým cílem je zůstavení odpovědné vlády ale indie by zůstala pod Británií
1919- byl schválen zákon ,který umožňoval:a) zatýkat podezřelé osoby bez zatykače
b) držet je ve vazbě bez soudního příkazu
c) odsoudit je bez poroty a s vyloučením veřejnosti
d) omezovat jejich svobodu

Dějiny státu a práva u Mongolů

1) Prvobytně pospolná společnost u Mongolů a její rozpad
2) Vznik státu u Mongolů
3) Společenské a státní zřízení u Mongolů
4) Prameny práva u Mongolů


1) Prvobytně pospolná společnost u Mongolů a její rozpad

- jejich rody a kmeny se dělily na lesní a stepní
- rod společně: 1) kočoval 2) tvořil kočovnický tábor
- dobytek který rod choval a pastviny které užíval byly kolektivním vlastnictvím
- postupný vznik soukromého vlastnictví vedl k urychlenému rozkladu rodově kmenové společnosti – následek zostření vztahů ( uvnitř rodů a kmenů a mezi kmeny)
- rozštěpení rodů a kmenů na rodovou šlechtu aristokracie a řadové příslušníky rodů a kmenů


2) Vznik státu u Mongolů

- rozpory mezi bohatou menšinou a chudou většinou se rozvinuly že je nebylo možno zažehnat starými prostředky
- byla vytvořena nová společenská organizace = stát
- postupné formování státu začalo poč. 12. stol., kdy došlo k pohybu mongolských kmenů
- v r. 1141 se podařilo kmenům získat na úkor Selžutských turků rozsáhlé území které ovládla mongolská dynastie Karachitaj
- na přelomu 12 a 13. stol . dochází ke vzniku kmenových svazů ( později základem jednotného mongolského státu)
- otrokářský řád se nikdy u Mongolů nerozvinul
- poč. 11. stol. přijaly urozené vrstvy kmenu Kereitů křesťanství nestoriánského směru- směr východní církve
- ke sjednocení došlo poč 11. stol.
- chán Temudžin byl zvolen r. 1206 na sněmu všech mongolských sněmů velkým vládcem (Čingischán)=velký vládce
- následky vytvoření jednotného státu:
1) politické sjednocení mongolských kmenů
2)upevnění obranyschopnosti země
3) dalo sjednoceným kmenům jednotný název Mongolové


3) Společenské a státní zřízení u Mongolů

- obyvatelstvo se dělilo na dvě třídy:
1) vyšší třída „ Bílá kost“ – tvořila šlechta a) Velká ,střední a nižší knížata urozeného původu b) knížata údělná c) knížata bez údělu
d) šlechta
2) Nižší třída „ černá kost“ a) kupci a řemeslníci b) řadoví pastevci a zemědělci c) otroci


- státní organizace u Mongolů měla vojenský charakter
- velký vládce rozdělil obyvatelstvo na dvě křídla : pravé a levé
- křídla se dělila na menší jednotky po 10 000, 1000, 100, 10 lidech
- nejnižší vojenskosprávní jednotkou byla rodina, která byla povinna vysílat 10 vojáků
- nejvyšší vojenskosprávní jednotkou byla „država“ byla povinna vysílat 10 000 vojáků
- všichni kočovníci v míru byli povinni plnit ve prospěch vládce a šlechty různé povinnosti,, za války vojenskou službu
- pokud muž při mobilizaci nemohl nastoupit , musela nastoupit manželka nebo jiná žena z jeho domácnosti
- obyvatelstvo bylo všeobecně povinno konat služby státu
- každý obyvatel měl své místo ve vojsku nebo ve správním a daňovém obvodu a z toho místa nemohl odejít


Panovník

- v čele despotický vládce ( Chán )
- jeho funkce byla volitelná
- právo volit měli původně jenom Mongolové ( státní lid ) , každý nový vládce musel pocházet z Čingischánova rodu
- zvolen měl být Čingischánův nejschopnější potomek
- vládcem se mohl stát jen kandidát shromážděním řádně zvolený a potvrzený
- pokus stát se vládcem bez zvolení končil smrtí
- vládce měl despotickou moc, rozsáhlou moc a oprávnění
- 1) hlavou státu 2) zákonodárcem 3) vrchní velitel 4) právo svolávat shromáždění vojenských velitelů, rodových stařešinů atd. 5) pánem nad životem a smrtí svých poddaných – kteří museli bezpodmínečně plnit jeho příkazy


4) Prameny práva u Mongolů

- právní řád se opíral o právo obyčejové a o právo psané
- informace získáváme z pramenů: 1) právnických 2) neprávnických
Právnické :
1) zákoník vyhlášený Čingischánem r. 1206
2) zákony které vydal Čingi a jeho nástupci
3) vládcovi příkazy a nařízení
4) soudní výnosy
nejvýznamnější : Základní zákon VELKÁ JASA(Tun Džin = Třes se a správně věz) – vyhlášený na shromáždění r. 1206 - byla v zásadě kodifikací mongolského práva. Zabývala se řadou právních odvětví. Jejími částmi byli nevolnický a vojenský řád. Ve svém celku se Velká Jasa nedochovala.
1) každý vládce musel začít vládnou potvrzením Jasy
2) každoročně se kontrolovalo zda vládce nebo knížata z jeho rodu neporušují Velkou Jasu
3) Existence Velké Jasy nevylučovala vydávání dalších zákonů – ale měly jen podpůrný charakter
4) Velká Jasa se v řadě oblastí pokládala za zákon i po rozpadu mongolské říše

Neprávnické:
1) Tajemná kronika Mongolů ze 13. stol
2) Sbírka kronik , kterou pořídil perský historik Rašíd et Din



Rané státní útvary na území černé Afriky a latinské Ameriky

A) Černá Afrika:
1) historické podmínky a oblasti vzniku středověkých států černé Afriky
2)Charakteristické rysy středověkých stáů černé Afriky

B) Latinská Amerika :
1)
2) Společenské zřízení u M


Černá Afrika:
1) historické podmínky a oblasti vzniku středověkých států černé Afriky

- vývoj byl ovlivňován:
1) nerovností vývoje
2) zeměpisnými a přírodními podmínkami


- v severní Africe se brzy vytvořila společnost otrokářského typu a vznikly zde státy jako Egypt , Kartágo v 15.stol . našeho letopočtu
- vyvíjely se ve složitých historických podmínkách: 1) přechodu kmenů z doby předhistorické do historické
2)
3) vznikaly v odlišném zeměpisném prostředí


1) Sůdánská oblast
2) Meziříčí velkých řek Limpopo a Zambezi
3) Vznikaly savanové oblasti kožské pánve
4) V pásmu Guinejského pobřeží jižně od západního Sůdánu
5) Východo-Africké meziříčí

Nejstarší státy Ghana , Mali ,….. vznikly v oblasti Sůdánské

V meziříčí Limpopo a Zambezi se začaly vytvářet nadkmenové svazy MONOMOTAPA

Ve 14. stol. vznikl stát Kongo
- v pásmu Guinejského pobřeží vznikaly městské státy mezi které patřil městský stát Benin – neblaze se proslavil prodejem otroků

- první mezistátní útvary ve 14 – 15 stol.


2)Charakteristické rysy středověkých stáů černé Afriky

a) vývoj pospolitostí probíhal zhruba stejně jako v Evropě
b) vývoj spol. stavů v patrických pospolitostech nabýval v některých věcech odlišných forem ( odlišnost se projevila v případě otroctví , v pozemkových občinách a různých společenských vztahů )
- charakter není jednoznačně určen
- někdo považuje Afriku za feudální a někdo za rodově kmenovou


Latinská Amerika

1) Nejvýznamnější latinskoamerické civilizace před příchodem Evropanů

- původní indiánské obyvatelstvo žilo na různých stupních vývoje
- některé části obyvatelstva žili v rodověkmenových zřízení a u některých skupin prvotně státní útvary
1) Mayové – v době příchodu Španělů už byla v úpadku
2) Aztékové – byli na úrovni starověkých východních států po r. 3000 př.n.l.
3) Ranné peruánské civilizace – (Močika, Naska, Tiahuana ko, Čimu )
4) Inkové

- u Máyů se obyv. dělilo na : 1)šlechta 2) duchovenstvo 3) svobodní občiníci 4) otroci
Vládnoucí vrstvou byla šlechta a duchovenstvo
V čele stál despotický vládce

U Aztéků vládnoucí vrstva:
1) členové vládcovi rodiny
2) vojenská a úřední šlechta
3) rodový stařešinové
4) kněží

Ovládaná vrstva: Rolníci a Otroci
V čele státu vládce s absolutní mocí a božský charakter

U Inků: 1) šlechta 2) duchovenstvo 3) svobodní občiníci 4) nevolníci
Vládnocí vrstva : duchovenstvo a šlechta
Vládce nazývaný INKA měl božský charakter, byl vlastníkem veškeré půdy v zemi a stál v čele státního aparátu. Měl absolutní moc. Obyvatelstvo říše bylo rozděleno podle číselného klíče do skupin po 10, 50, 100, 1000, 5000, 10 000 lidech

- státní aparát měl pyramidovitou podobu

Močika , Čimu – teokratické státní útvary

- Inkové byli mistři ve zpracování stříbra

6) Vznik významných nezávislých států v jižní Africe

- Angola, Botswana, Jižní afrika, Komory, Lesotho, Madagaskar, Malavi, Mauritius, Svazijsko, Namibie, Zambie, Zimbabve

Jihoafrická republika – 1914 – 1945 jsou příznačné odlišné postoje během obou sv. válek
Za 1. sv. války JA vojska stojí na straně spojenců (na straně dohody)
- část nesouhlasila aby země bojovala proti Němcům
- 1948 zvítězila ve volbách Afrikánská národní strana , která začala provádět politiku Aparthejdu= odděleného vývoje etnických skupin
- Domoviny – 4 se prohlásily za svrchované ( žádný stát na světe tyto státy neuznal)
- V r. 1961 přestala být členem britského společenství
- Nelson Mandela v r. 1990 byl propuštěn z vězení
- R. 1990 tehdejší prezident Vilem de Kverk se rozhodl skoncovat s politikou aparthejdu a naopak Africký národní kongres zavazal zastavit ozbrojené útoky partizánského typu
- 1994 se uskutečnily první všeobecné demokratické volby, ve kterých zvítězil Africký národní kongres ( prezidentem se stal Nelson Mandela)
- JAR je pluralitní federativní republika s vládou národní jednoty a dvoukomorovým parlamentem

5) Vznik významných nezávislých států v západní a střední Africe

- Řada států:
Benin,
Burkina,
Burgundy,
Gamibe,
Ghana,
Guinea,
Guinea Bisau,
Kamerun ,
Kenya,
Kongo,
Liberie,
Nigerie,
Pobřeží slonoviny,
Senegal,
Sierea leone,
Sv. Tomáš,
Tanzanie ,
Uganda,
Zairu,…………….


Ghana – původně anglická kolonie (zlatonosné pobřeží) , národněosvobozenecký boj začal už mezi oběma světovými válkami

V r. 1957 se země stala pod novým názvem Ghana , prvním nezávislým státem v Černé Africe

- v r. 1960 Ghana vyhlášena republikou, doživotním preziendtem se stal Ghamen Krumah,

- prezidentská republika s jednokomorovým parlamentem

4) Vznik významných nezávislých států v Sev. Africe

- do politické mapy Sev. Afriky se po 2. sv. válce objevilo několik nových nezávislých států ( Egypt, Alžírsko, Čad, Džibutsko, Eritrea, Etiopie, Lybie, Mali, Maroko, Mauretánie, Niger, Somálsko, Tunisko)
- vývoj zde probíhal velice nerovnoměrně
- jen některé z nových států hrají významnější úlohu

Egypt- se stal v r. 1950 republikou, r. 1958 došlo ke spojení Egypta se Sírií a byla vytvořena sjednocená Arabská republika SAR, podle ústavy šlo o unitární stát, ¨
-1958 došlo ke spojení sjednocené arabské rebuliky s královstvím Jemen a tím vznikly spojené arabské státy SAS
v 1961 se oba tyto útvary rozpadly
- hlavou státu v Egyptě je prezident volený 2/3 většinou poslanců lidového shromáždění
- v Egyptě se uplatňuje prezidentský systém
- prezident má velké pravomoci – vrchní velitel ozbrojených sil , má právo jmenovat několik víceprezidentů, jmenuje vládu a jeho předsedu
- Lidové shromáždění byl organ volený na 5 let a měl 448 poslanců
- Sůdán – byl pod Britskou nadvládou až do r. 1951 , pak kontrolu nad zemí převzala egyptská vláda
- V r. 1953 byla Sůdánu poskytnuta autonomie , 1956 vznikla ze Sůdánu samostatná republika, v následujících desetiletí nastala v Sůdánu chaotická nepřehledná situace charakterizovaná vojenskými převraty, občanskou válkou, pokusy o obnovení demokracie…….
- Přežívá konflikt mezi islámským severem Sůdánu a jižním křesťanstvím

2) Vznik nezávislého státu v Indii

- národněosvobozenecké hnutí začíná už po 1. sv. válce
- Vel. Brit se snaží čelit různými prostředky --- např: Indii bude přiznán status Dominia = samosprávné území v rámci Britské říše
- Vláda počítala s tím že získá na svou stranu velkou Indickou buržoazní…..
- 1919 Anglický parlament vydal akt o ústavě pro Indii, tento akt byl dočasnou ústavou a měl upevnit svazek anglické a indické buržoazie
- touto ústavou byl vytvořen dvoukomorový parlament složený ze zákonodárného shromáždění a státní rady
- Zák. shromáždění mělo 140 členů, 40 poslanců jmenoval místokrál z řad anglických úředníků
- Státní rada měla 60 členů , z toho 34 volených a 26 jmenovaných
- Ústava z r. 1919 neuspokojila Indickou buržoazii ani lidové vrstvy
- Počátkem 20. let se do čela Indického národního kongresu (do strany usilující o dosažení nezávislosti) dostal charismatický vůdce Mohandas Karamčand Gándhí – byl označovan Máhadmá = velká duše
- Hlavními zásadami učení tohoto vůdce byly : 1) umírněná opozice proti anglické vládě
- 2) organizování pasivního odporu bez používání násilných prostředků
- v letech 1920 - 1922 proběhla kampaň občanské neposlušnosti – její podstatou bylo: 1) odmítání čestných titulů a hodností,,2) odmítání služby v úřadech , policii a v armádě,,3) neplacení daní
- kampaň byla připravena a řízena indickým národním kongresem , navazovala na boj rolnictva o půdu
- obě tyto vrstvy směřovali k povstání a k užití násilných metod, indický národní kongres přerušil kampaň občanské neposlušnosti
- potlačování národněosvobozeneckého hnutí,jež nekladli odpor ( nechali se mlátit),, vypracování nové Indické ústavy, která byla vydána v r. 1935 a měla platit od roku 1937, podle této ústavy nazývané úředně „Akt o státním ústrojí Indie z r. 1935“ byla Indie federací složenou s provincií které byli řízeny guvernéry a feudálních knížectví ,které řídil jejich vládce
- i po vydání této ústavy si britská vláda ponechala v Indii moc
- za druhé světové války, kdy Indie stála na straně spojenců dosáhl Indický národní kongres anglického souhlasu k vytvoření Indické vlády odpovědné zákonodárnému shromáždění,po 2. sv. válce se národněosvobozenecké hnutí natolik vystupnovalo že britská vláda byla nucena zahájit jednání s politiky dvou největších stran : Indického národního kongresu a Muslimské ligy
- návrh kompromisního zklidnění vztahů, nevedlo však ke zklidnění situace ale naopak vedlo k zostření situace
- 1947 britská vláda vydala prohlášení „ o odevzdání moci Indii“ , země byla v důsledku těchto věcí rozdělena na dvě části : Hindustán a Pákistán a obě tyto části dostaly statut dominia
- 1950 byl vývoj uzavřen tím že Indie byla prohlášena svobodnou demokratickou republikou

3) Stručný historický úvod ke vzniku nezávislých států v Africe po 2. sv. válce

- ve srovnání s jinými mimoevropskými světadíly dochází v Africe k rozpadu koloniálních soustav a ke vzniku samostatných států později než jinde

- historikové mluví o 3 velkých částech afrického kontinentu:

1) Severní Afrika

2) Západní a Střední Afrika

3) Jižní Afrika

1) Vznik nezávislého státu v Indonesii

- rozkládá se na více než 3000 ostrovech, byla po staletí předmětem koloniální expanze Holanďanů, počátkem 19. stol. začala Indonesii označovanou jako Nizozemská Indii začala spravovat přímo Nizozemská vláda
- od konce 19. stol. mělo Holandsko v Indonesii rozhodující postavení
- na poč. 20. stol. vytvořila se zde jednotná národněosvobozenecká fornta
- na konci 2. svět. Války byla Indonésie okupována Japonci
- 17. srpna 1945 byla vyhlášena samostatnost
- 18. srpna byl vytvořen komitet nezávislé Indonésie,,,, zvolen prezident – Ahmed Kukardo
- probíhala mezi Indonésii a Holandskem válka 1945 – 1949
- byl vytvořen „Holandsko indonéský svaz „ v jehož čele stál Holandský panovník
- vytvořen nový státní útvar „Spojené státy indonéské“ – složeny s různých loutkových států a státečků a s Indonéské republiky, ale v r. 1950 se rozpadl
- r. 1950 byla přijata ústava a vyhlášená jednotná unitární Indonéská republika
- 1954 zrušen Holandsko indonéský svaz a zrušeny nerovnoprávné dohody
- ústavní vývoj Indonésie byl proměnlivý a dramatický
- r. 1945 přijata první I. ústava – založená na svrchovanosti lidu , zakotvovala řadu demokratických práv (rovnost, náboženská svoboda, svoboda tisku, shromaždovací……)
- do ústavy zařazeno 5 zásad:
1) víra v boha
2) humanismus jako základ občanské a mezinárodní rovnoprávnosti
3) nacionalismus chápaný jako láska k vlasti a úcta k jiným národům
4) demokratismus který předpokládal vedení společnosti a státu prostřednictvím zastupitelských orgánů
5) zásada sociální spravedlnosti jako základ všeobecného blahobytu

- Indo. Stát měl být prezidentskou republikou , nejvyšším orgánem státní moci měla být národní konzultativní rada – schvalovala ústavu , vytyčovala hlavní směr činnosti státu, volila prezidenta, měla být volena jednou za 5 let
- 1949 ústava spojených států Indonésie,,která vytvářela místo jednotného státu federaci (spolkový stát)
- 1950 vydána 3 ústava , která byla pokusem o návrat k ústavnímu pořádku předvídanému ústavou z r. 1945
- nesplnila očekávání proto Sukárno vydal dekret „O uvedení účinnost ústavu z r. 1945“ tento krok vedl k rozšíření plných mocí prezidenta ve vztahu k vládě a parlamentu,, vláda přestala být odpovědna parlamentu, prezident se stal bezprostřední hlavou vlády
- posílení prezidenta vedlo k zavedení osobní diktatury prezidenta, který byl nakonec v r.1967 byl svržen vojenským převratem

Vznik významných nezávislých států v Asii a Africe po druhé světové válce

1) Vznik nezávislého státu v Indonesii

2) Vznik nezávislého státu v Indii


3) Stručný historický úvod ke vzniku nezávislých států po druhé. Sv. válce v Africe


4) Vznik významných nezávislých států v Sev. Africe


5) Vznik významných nezávislých států v západní a střední Africe


6) Vznik významných nezávislých států v jižní Africe



- o obou kontinentech se vytvořila řada nezávislých , samostatných států
- některé navazovali na často stejnojmenné historické předchůdce
- přeměna od rodů kmenových ke státním
- vznik a vývoj k novým státním útvarům probíhal nerovnoměrně
- některé z těchto státních útvarů nehrály na svém kontinentě zvláštní úlohu

Arménie a Gruzie

Arménie

- navazují na perskou říši, postupně se vyměňovali z perské nadvlády
- nejstarší zmínka je z r. 519 př.n.l. ,, Hajastan – území dnešní Arménie
- část arménského území leží v Turecku (Ararat – sv. hora)
- je to národ biblický,
- Arménská kultůra je velice bohatá (rukopisy , díla antických autorů – dochovaly se díky různým překladům do jiných řečí)
- Meštrop Maštoc – byl tvůrcem latinky a abecedy gruzínské
- Tvorba feudálních vztahů, lenních vztahů,
- Nacharar – senior ( v dnešní arménštině je to Ministr)
- Posléze se stala obětí chalifátu a Selžutských Turků
- Zůstal zachován princip personality práva ( zůstalo jim právo)
- Přelom 9 až 10 stol. se vytvořil nový státní útvar – posléze vyvrácen Turky
- Poté vytvořena „malá Arménie“
- Do oblasti Arménie zasáhli křižáci
- Existovaly dvorské úřady

Právo: dochovány texty
- nejstarší právní předpisy jsou spíše obyčeje nebo kanony – právo církevní nebo kanonické
- Gošavang – byl to církevní hodnostář, sestavil zákoník
- Sembat Sparapet – upravený text Sudebnímu

Arménská církev – založená v r. 301 , byla státem ve státě, byla nositelkou tradice arménské kultury i v dobách kdy byla Arménie obsazena okupanty
- Hl. sídlo má církev v Ečmiadzinu , je zcela samostatná
- Matenadaran = archív rukopisů v Ečmiadzinu
- Církev byla postavena i bojovně, kláštery sloužily také jako pevnosti a útočiště (skrýše) před nepřátely (v horách)
- Chačkary – náhrobní kameny (kamenické skvosty) neexistují dva podobné chačkary


Gruzie
- r. 1801 Vachtang VI. vydal zákoník
- Charles Aznavur


Gruzínská církev
- v čele hodnostář (katolikos)?
- Více inklinuje k pravoslavným
- Kostely jsou velice strohé v zařízení,

Alžírsko , Tunis, Maroko

- Obyvatelstvo muslimské a arabské
- jazyk francouzština

- nejdříve bylo kolonizováno Alžírsko ( vládcové v době revoluce a v době císařství zásobovali Francii obilím, Francie neměla peníze na zaplacení – r. 1830 Francouzi v zámince že došlo k urážce jejich vyslance to využili pro rozpoutání války) – Francie nechtěla zaplatit dluhy, které vůči Alžíru měla
- v r. 1830 se Francouzské loďstvo vylodilo na Alžírském území a rozpoutala se kolonizace Alžírska, Abd Al Kaldír který několikrát Francouze porazil, stáhl se do Maroka a bojoval odtud, po 17 v r.1847 byl Kaldír zajat a dožil v exilu, to byl definitivní moment kdy Alžír byl dobit.
- Francouzi prohlásili Alžír svým územím, které bylo poněkud odlišné v tom , že zde platila dualita práva tzn. platilo pro Francouze přicházející do Alžíru francouzské právo a pro Alžířany platila z části Šaríá a také ………….., Alžířané něměli rovné postavení vůči Francouzům
- Hlavní princip kolonizace Alžíru byl v tom ,že Francie vyvlastnila půdu šlechtě a ta půda byla rozdělována kolonistům ( přišlo tam několik set tisíc francouzů , později i Italové) , začali obhospodařovat tuto půdu a z tohoto důvodu skladba obyvatelstva se proměnila ve prospěch kolonizátorů kteří přibyli, a proto chtěli mít výsostnější postavení než původní obyvatelstvo
- Alžírsko bylo obsazeno první , kolonizace byla nejlépe zorganizována a k jeho osvobození došlo až časově na posledním místě ……………..
- R. 1848 přišla revoluce a proměna prezidenta Ludvíka Bonaparta na Napoleona III.
- Napoleon III. měl příliš mnoho jiných zájmů a nebyl schopen své vlády Tunisko zvládnout


Tunis

- sháněli se peníze na obnovení armády, tudíž se zvyšovali daně což se obyvatelstvu nelíbilo a druhý způsob byl braní půjček z francouzských bank
- nesplácení půjček bylo důsledkem že v r.1881 se sesypala tuniská armáda a Tunisko se stalo francouzským protektorátem , v r. 1883 byla propracována „Bardská smlouva“ (uzavřena v paláci Bardo) o protektorátu francouzském nad Tunisem
- tato smlouva je také zajímavý dokument tím že Bardská smlouva se stala modelem pro Protektorátní smlouvy ……………


Maroko

- je z teritoriálního hlediska nejblíže Španělsku, a proto se stal Marocký problém diplomatickým konfliktem mezi Španělskem a Francií
- v r. 1912 došlo k obsazení Maroka, právní forma byla podobná jako v případě Tunisu, ale Marocký sultán nebyl tak poddajný jako v případě Tunisu

- po 1. sv. válce se berberské kmeny žijící na španělské části Maroka se spojili a vytvořili Rívskou republiku a bojovali proti Francouzům a Španělům, až poté se tyto dvě země na ně domluvili podařilo se situaci v Maroku stabilizovat

- v těchto zemích se začínají vytvářet politické strany a které byli na hranicích zákona, některé tyto strany Francouzi tolerovali a některé se snažili zakazovat. Některé strany byli postaveny na základě loajality k Francouzům a některé měli tendenci propracovat se až k nezávislosti

- do zemí Magribu pronikají i tendence komunistické ( z Francie atd.)

- komunisté si v r. 1919 založili kominternu se sídlem v Moskvě a šířila komunistické tendence po celém světě. TZN existovali strany demokratické a komunistické po celém světě ……..

- Tuniský advokát Agib Turgiba , byl představitelem pol. strany ………………………., prošel vývojem od zrovnoprávňováním Tunisanů až k tomu že byl …………………….
- Francouzi celou situaci sledovali s určitými obavami a snažili se o řešení dvojího typu: 1) snaha rozdělit a znesvářit oponenty – v r. 1930 vydán zákon kterým se Berbeři postavili právně na roveŇ Francouzům
2)………………………………………..

- Burgiba udělal taktický krok , ačkoli ho němci propustili z francouzského vězení a lákali ho na jejich nabídky , ale on se nenechal zlákat a to mu bylo ku prospěchu
- Charles de God – bylo mu jasně že není možná tyto území udržet
- V r. 1956 získalo samostatnost Alžírsko a Tunisko ( s Tunisu se stala republika s prezidentem Burgibou )
- Marocké obyvatelstvo si vynutilo zpět sultána Muhameda 5. v r. 196……
- Maroko je do dnes sultánství

Ázerbajdžán

- 1992 vznik samostatné Ázerbajdžánské republiky, první prezident HEJDAR ALIJEV
- hrob Hejdara Alijeva je na centrálním hřbitově v Baku , jeho hlavní monument je 3 – 4 metry vysoká nebožtíkova socha
- na druhé straně hřbitova kde jsou pohřbeni zavraždění studenti stojí mešita (vyjadřující sblížení Ázerbajdžánu s Iránem )
- náboženstvím je Islám, ale převažují rysy které se odklánějí od tohoto náboženství (pití alkoholu – vodky)
- Azerbajdžánština – jazyk podobný Turečtině

Mongolové – vedli války s Turky


- na území Azerbajdžánu byl křesťanský národ Albánci ( tzv. kavkazští Albánci – byli obyvateli dnešního Azer. v perské říši )
- ve 3. stol. n. l. – v rámci decentralizace se stalo , že správce oblasti dnešního Azer. který se nazývá Širvan dostává titul Šach (král)
- ve 3 stol . bojují z různými kočovníky, kteří byli původně Turci
- v 7 stol. se objevuje na scéně Arabové, kteří toto území obsazují
- od 7. stol je konec zaroastrismu jako náboženství a přichází Islám
- chrám Ašchadach – je zde „oltář ohně“ – zaroastrijský chrám
- obchodovali se solí a ropou
- v 10 stol. vzniká národní histografie
- autonomie se omezuje až to může být samostatný státní útvar
- v 14. stol. vpád Mongolů
- Panenská věž – strážní věž Achajmenovců při hranici Perské říše
- Palác Širvánských šachů - několik typů vstupného (je zde pohřbena vnučka Čingischána)
- Výroba koberců (koberce s portréty lidí)
- Říše Šarvánských šachů trvá až do 16 stol.
- Zakavkazská republika se rozdělila na 3 sovětské socialistické republiky (Ázerbajdžanskou, Gruzinskou, Armenskou)

Vývoj Arabského Chalifátu v r. 750 – 1258

Společenské uspořádání:

Na nejnižším stupni spol . žebříčku byli otroci, ale nebyli bezprávní, po propuštění nabývali všech práv svobodných osob.
V zemi bylo velké množství otroků, černých, Nůbijců a Sůdánců,,a otroků bílých ,kteří byli považováni za nejlepší a byli vysoce ceněni.
Po svém propuštění dosáhli vysokých postů,,, Schopné a vzdělané a hezké otrokině se mohly stát členkami Chalifova harému.

V 8 – 10 stol . byla postupná arabizace a islamizace, oba tyto jevy probíhaly současně.
Abásovská revoluce připravila Arabi o jejich výsadní postavení ve společnosti a zbavila je jejich hmotných výsad.
Arabská kmenová aristokracie ztrácí svůj vliv na politické dění.Arabské kmeny se místo válčení zaměřují na zemědělství.
Nearabové byli postaveni na roveň arabům ( ale sami se arabizovali)

Hnutí Šovinistické perské inteligence – hlásala že nearabové jsou rovni arabům, pokud nejsou dokonce lepší.

S arabi se zacházelo stejně jako s muslimy nearabského původu, arabové se staly součástí poddaného obyvatelstva a byli zatíženi stejnými hospodářskými a sociálními břemeny jako nearabové ale neztratili zcela svůj význam.

1. vládnoucí dynastie byla arabská
2. Arabština je jediný úřední jazyk
¨

Arabizace nebyla závislá na islamizaci a naopak.

Zrovnoprávnění nearabů nevyrovnalo sociální rozpory ve společnosti ale naopak je ještě zostřilo.

Vznikla různá hnutí a docházelo k řadě povstání. Tato povstání měla navenek náboženské zabarvení, ale nebyla vyvolána motivy náboženskými ale nespokojeností s hospodářskými a sociálními poměry. NApř. :
v r. 752 bylo v Sirii potlačeno hnutí, které usilovalo o restauraci Umájovců
v r . 762 zaniklo jedno ze Šiitských hnutí ,jehož představitel se chtěl prohlásit za Mahdyho, několik hnutí působilo v Iránu (velkou podporu mezi rolnictvem)

Hnutí v Turkmenistánu - opíralo se o rolnictvo a chudinu 776 – 789
V Azerbajdžánu – hnutí vedené vůdcem BABÁKEM - hlásalo výstřední komunismus ( společné držení majetku a žen) – extrémní komunismus

Vrcholnou dobou Abbasovské říše bylo období vlády tří Chalátů : Al Mansůra,,, Al Mahdí,, Harun Ar Rašid

- všichni chalifové byli významnými osobnostmi , které udrželi říši v celku
- stalo se tak za aktivní pomoci perské aristokracie zejména Vezínu z Barmachova rodu

za vlády Haruna ar Rašida byla Barmachova rodina vyvražděna


Peršané přestali věřit Barmanským chalátům

- rozhodnutí rozdělit říši na dvě časti mezi syny Al Mamůna a Al Amína
důvody:
1) nelze udržet politickou jednotu říše
2) snaha zabránit rozpadu říše na státy ovládané místními vládci
3) snaha vyjít vstříc šovinistické perské inteligenci, která usilovala o sociální rovnost mezi Araby a požadovala právo na vlastní stát.

- cílu o které usiloval nebylo dosaženo,, po otcově smrti došlo mezi oběma bratry k válce,, skončila vítězstvím mladšího Al Mamuna

Starši syn Al amin – měl vládnout v západní části říše kde byl Irák
Mladší Al Mamun – ve východní kde byla Persie
- mladší měl být podřízen staršímu

zvítězil Al Mamun za pomocí perské šlechty, kterou přitahovaly Al Mamunovi vlastnosti a také skutečnost že jeho matka byla Peršanka.

- v západní části říše nastal rozpad již dříve. V 8 stol. se osamostatnilo území na Pyrenejském poloostrově ovládané Emirem z rodu Umája. (začalo se osamostatňovat)
- dále na území Tunisu, Maroka a Tripolska

Dynastie Táhyrovců v severovýchodní Persii, stát dynastie Safarovců v jihovýchodní Asii

Dynastie Safarovců --- stát založen v r. 861 Jakubem bin Laith As-Saffar
- vybudoval stát, který byl velice silný ( ohrožoval a málem dobil Bagdád)
- byl zvláštní člověk ( nevyvyšoval se nad svoje vojáky, každému vojáku kontroloval výzbroj)
- v r. 965 byl vyvrácen Samarovci , kteří byli v Persii po celé desáté století vládnoucí dynastií,, na počátku 11 století byla jejich říše ovládnuta Turky, které si pozval na pomoc a byly to turečtí vládci s Ghany

9 -10 století

1. pokračující uzemní a politické štěpení státu
2. sociální změny ve vládnoucí vrstvě – změny se projevily v mnoha směrech. (odstavení arabů o politickém životě, Arabové přestali konat vojenskou službu, nebyli spolehlivý, ale jako vhodný zdroj pro armádu se jevili Turci)
- na poč. 9. stol . Chalifové začali nakupovat turecké otroky kteří byli pojati do vojska a měli plnit úkoly tělesné gardy chalifi
- byly zrušeny arabské kmenové výzvy pro araby, a zastaveny dotace pro arabské bojovníky
- turečtí otroci vytvořili zvláštní samostatnou společenskou vrstvu, která nabývala stále většího vlivu
- moc Chalífů nad touto vrstvou zeslábla natolik že chalifové se staly pouhými loutkami v rukou nejvyššími hodnostáři gardy
- v r. 935 byla zřízena hodnost nejvyššího velitel gardy ( vyjádřeno vedoucí postavení velitele gardy nad ostatními říšskými veliteli)

- sociální změny vedli i k zhoršení hospodářskému, pokračuje rozpad státu
- Osamostatnění Egypta pod vládou Turka Ahmad ibn Tulum
- Za nebezpečného povstání , připojil k egyptu také Sírii
- V r. 884 vládl jeho syn CHmáravajh, který stát udržel a rozšířil,, ale po jeho smrti 896 za vlády jeho synů se říše rozpadla a r. 905 se celé území dostalo pod nadvládu Bagdádu ale abbásovskému vládci se nepodařilo držet Egypt natrvalo.

Muhamed Ibn Tugdž Al – Ichši : nechal se o chalifi titulovat Ichši
- po smrti jeho synů se vlády chopil poručník synů Cháful, kterému chalifa v r. 996 přidělil Egypt jako doživotní Léno.

Tyto změny se odehrávají na pozadí náboženské ideologie.
Abbásovská vláda byla Sunitská,,,ale protivládní opozice byli Šiitské

Šiitské hnutí v r. 750 -1000 prošlo důležitými změnami, nadále prosazovalo učení o výhradním právu Aliho a jeho potomků na výsost hlavy obce ale i mystickým druhem božím., byl božím vtělením božské podstaty ,,božího světla,,,, které přešlo z proroka Muhammada na Aliho a jeho potomky prostřednictvím sňatku Aliho a dcery Muhammada Fatimy,,

- tento základní článek víry vedl k rozkolu

Do čela Šiitského hnutí se postupem dostal rod Fatimovců, po pádu dynastie Aghlabovců , kteří ovládali území dnešního Alžíru

- prvním vládcem se stal syn zakladatele hnutí Šiitského Al - Mahdí Ubaj Dulán
- neuznávali svrchovanost abbásovských chalifů, a sami sebe prohlásili jako jediné oprávněné k vedení islámské obce a dávali si tituly chalifů a knížat věřících, cílem bylo zničení abbásovské moci. Svého vrchlu dosáhla fatimovská moc v 11 stol . za chlif yAl – Mustansyra , ovládli téměř celou severní Afriku , Egypt , Sicíli Sýrii atd.

V čele stál absolutní neomylný vládce, vládu dostal z boží vůle dědictvím v rámci bohem vyvolené rodiny.


Státní aparát.

Byl uspořádán v Fátimovském státě pyramidové a byl přísně centralizován , dělil se do 3 velkých oblastí a to na vojenskou správní a ideologickou, v čele vojenské a správní stojí vezír podřízený přímo chlifovi, oblast ideologickou řídí velký hlasatel- zaměřovala se na politickou agitaci a propagaci.

Fatimovská vláda končí ve 12. stol. smrtí chalífa Al Adida

Saláhudin Jjusud bin Ajůd který sice v roce 1171 formálně obnovil stát ale ve skutečnosti založil nový stát a jeho dynastie Ajůdovců


- slabost Abbásovské vlády se projevovala že nedokázala čelit útočným plánům jiným islámským vládců, někteří chalifové byli zcela v područí svých emirů.

Šiitský Iránec se stal poručníkem sunitského chalifa


Politický rozklad islámského území oslabil odolnost islámského státu proti vnějšímu ohrožení,, názorně se to ukázalo v 11. stol kdy došlo k Turecké invazi kterou uskutečnil kmen Uzu ,, a to Seldžukové. – podařilo se jim obsadit téměř celou malou Asii , dobyli državy v Sýrii a Palestině. Politické hospodářské a etnické změny.
Nápravu přinesla první léta vlády Džalallubina Mališana největšího Seldžského sultána který vládl obrovské říši.

Al Hasan Bin Ali ( řád královský) – deset let vezírem Mališanova otce , Mališana vychovával a později se stal i jeho vezírem.

- došlo ke vzniku různých nebezpečných sekt:
Hasan bin As – Sabah : byl Peršan , ctižádostivý a bezohledný, jeho nástrojem se staly ,,obětující se,, Idájové (Hašašunové) – vznik podle pověsti že velmistr sekty svým stoupencům dával hašiš a když byli opojeni tak jim vyprávěl o rajských rozkoších kterého se jim dostane za provedení jím určené vraždy a obětování života.


- tímto způsobem byli odstaňovány významné osobnosti aby došlo k vyvolání zmatků a rozvratů,, jejich činnost byla tak intenzivní že nikdo si nemohl být před nimi jistý. Jejich obětí se stal v r. 1092 Nizámulmuk a také sultán Marádžubin Mališáh. Po jeho smrti nastal úpadek říše a postupné rozpádávaní. Allaludin Muhamed Ludin 2 – jeden v významných lidí


Pohyb mongolských kmenů , které sjednotil do velké říše Chán Themydžín,který byl provolán velkým vládcem (Čingischán)

1208 poslal Džingyschán muhamoadovi 2 poselství se vzkazem že jej pokládá za svého syna tzn. Vazala. Muhamed dal zdvořilou odpověd ale přiraovoal se na vpád když Muhamedův velitel pohraničního města zatknul několik mongolských kupců a s vládcovým vědomím jím zabavil zboží a popravil je , pak popravil i mongolské poselstvo od Čingischána

v r. 1219 vytáhla mongolská vojska Buchár a Sammarkán
Muhamed 2 se dal na útěk.


Později došlo k velkým výbojům proti islámistm za Čingischána
-poslal svého bratra Hylegyho : - měl zdolat Assasiny
- zničit moc bagdádského chlify a proniknout na neprobádaná území

- povedlo se mu porazit Assasiny a obsadit jejich hrady.
- Poté vytáhl proti Bagdádu , porazil jeho hlavní vojsko a po padesátidenním obléhání dobyl Bagdád.

V r. 1258 byl Arabský chalífát vyvrácen

Dějiny feudálního Turecka

1922- rok zrušení sultanátu
- 11. stol. --- do poč. 14. – období Selžudského Turecka
navazuje Turecko Osmanské

- byly to státy monarchické a absolutistické
- panovník se označuje EMÍR nebo (BEJ)
- 1055 dobytí Bagdádu (význam spíše náboženský)
- po dobytí Konstantinopole si Ehmed II. si přivlastnil titul císaře¨
- od poč. 11. stol do r. 1451 – doba formování sultánství
- následuje 1451 - 1566 období rozkvětu
- 1566 –až do zániku Turecka - úpadek


Osmanský stát – je obdobím překonání feudální rozdrobenosti

V 9.stol. – přijali Islám
Bitva u Manzinkertu 1071, kdy seldžuk Alp Alsran porazil byzantského císaře – a byzantský císař udělil seldžukům souhlas stěhovat se dál do křesťanského světa
- v r. 1307 rozpadek selžudského státu, a nejúspěšnější kmenový svaz byli ………………
- v průběhu 18 .stol. porobená národy vyvolávali konflikty a snažili se té nadvlády zbavit
v 19 . stol. se o Turecku hovoří jako o „nemocném muži na Bosporu“
¨
- Osmané byli dobří bojovníci s motivací šířit Islám
- Timarskosipahijský systém

Janičáři (Janicely) – povinností bylo konat vojenskou službu, měli dobré společenské postavení, a pokud byli schopní mohli mít velký politický vliv a mohli vykonávat důležité funkce ve státě.


Dobytí Konstantinopole = konec křesťanství
- rychlá obnova města
- bylo to vyvrcholením stěhování Osmanů do křesťanského světa


Jan V. – využil Turky , v roce 1366 proti nim vyhlásil křížovou výpravu

r. 1517 dobyli Osmané Egypt a dostali se tak do čela celého Islámského světa jako chalifové


-v době vrcholného osmanského státu – byl panovník absolutním panovníkem a vlastníkem všech věcí , nemovitých a movitých a všeho obyvatelstva které se na území Osmanské říše nacházelo.

Brazílie

- byla kolonií Portugalskou
- název Brazílie je dám podle tmavého dřeva ,které se z Brazílie dováželo
- k osamostatnění Brazílie a k budování samostatného Brazilského státu docházelo ve 4. etapě národněosvobozeneckého hnutí
B byla zemí která se osamostatnila za okolností ,když se Pyrenejský poloostrov dostal pod moc Napoleona , došlo k oslabení vlivu

- když došlo k pádu Napoleona a v r. 1821 byl povolán Jan 6 do Portugalska, aby jej udržel pro rod Braganza
- Podmínky pro budování státu v B bylo podobné jako v ostatních státech, po odtržení od mateřské země neexistoval žádný systém hospodářství
- Problémem byla existence otroctví, do Brazílie byli otroci přiváženi od 16. stol, z Angoly a Mozambiku
- Od 19. stol. začíná veliký rozmach pěstování brazilské kávy – což mělo vliv na vývoj otroctví ( byli používáni spíše na plantážích s cukrovou třtinou , kávové plantáže potřebovali odbornost)
- 1825 – 1828 ve válce s Argentinou přišla o Uruguay
- 1865 – 1870 – válka trojkoalice Arg, Braz, Urug, měli jediného soupeře a to byla Paraguay, jež válku začala a nakonec ji prohrála, poté Brazílii připadla část Paraguaye

3 období:

1) 1815 -1822 období království
2) 1822 -1889 období císařství
3) 1889 – (1945) období republiky


1. etapa království

- 1815 provedl princ Regent zrovnoprávnění Portugalska a Brazílie, prohlásil ji za království, tím vzniklo spojené království – Portugalsko, Brazílie, Algarve
- 1822 – byla prohlášena nezávislost Brazilie, u městečka Ipianga
- 1831 – PEDRO I. abdikoval ve prospěch svého syna Pedra II.
1840 – 1889 – vládl jako další císař, byl vnímán jinak, z toho důvodu , že byl pokládán za Brazilce na rozdíl svého otce který se narodil v Portugalsku
- byl stoupencem zrušení otroctví, všechny akty které provedl , nasvědčují k tomu že to byl čestný a moudrý vladař, který se snažil vést Brazílii k rozmachu
- 1889 padlo císařství a byla vytvořena republika

1937-1945 doba kdy byl v Brazílii budován korporativní stát po vzoru Itálie a Portugalska

Ústavní vývoj.:
Jan VI. vládl absolutisticky, jeho syn Pedro musel učinit kroky aby dokázal že nechce vládnout absolutisticky, naznačil že hodlá vládnou cestou konstituční monarchie
- první návrh ústavy sepsalo ústavodárné shromáždění v r. 1823
- první Brazilská ústava z r. 1824 kterou vytvořil císař Pedro I. , předpokládá konstituční monarchii – dědičnou
- nerovné volební právo, volební právo měl jen ten kdo byl gramotný
- císař měl rozsáhlé pravomosti v zákonodárné i výkonné moci, mohl rozpustit parlament , …….
- Podle ústavy z r. 1824 to byl stát unitární, územní obvody se nazývali provincie
- Ústavní doplněk z r. 1834 řešil otázku regentství, pak se B proměnila na federativní stát, později tento stav zrušen a znovu systém provincií
- Pedrovi II. se stalo osudným zrušení otroctví
- V r. 1889 byl vydán dekret č. 1 , který prohlásil B federální republikou
- V r. 1891 byla přijata nová ústava což byla ústava republiková¨
- Hlavním vzorem ústavy z roku 1891 je ústava Spojených států
- Brazílie je federací, v čele je prezident, moc zákonodárná je svěřena dvoukomorovém kongresu,v Senátu jsou zastoupeny jednotlivé státy federace, senátoři jsou voleni na 9 roků a rotací 1/3 která je volena nově, soudci jsou jmenováni doživotně prezidentem
- Prezident byl vrchní velitel armády,mohl vyhlásit vyjímečný stav
- V 90 letech se B celkem dařilo , hranice byly dotvořeny v jejich prospěch
- Ústava z roku 1891 měla kodex tradičních práv (svoboda vyznání, tisku, ………)
- Rovnost občanů před zákonem
- B prošla úspěšně 1. světovou válkou , z prvu neutrálně,
- Getulio Vargas – r. 1930 vydal organický zákon, kterým zrušil ústavu z r. 1891
- V r. 1831 byl vydán syndikalizační zákon, který vedl státní dohled nad obbory
- 1943 – vstoupila B do války na straně spojenců



- dnes má B 8 ústavu
- otroci byli do B přiváženi v 17 a 18 stol. , na plantáže, poslední rozmach dovážení byl za Pedra ve 40 letech 19 stol.
- v r. 1831 přijal parlament zákon přikazující zákaz dovozu otroků, ale ani ten tomu příliš nezabránil
- 1845 Eberdin Act – zákon , vyhlášení války obchodníkům s otroky
- v r. 1864 otroci povstali, v r. 1870 vytvořena v B společnost pro osvobození otroků, jejímiž členy byli Brazilští intelektuálové
- výsledkem činnosti této společnosti bylo 1871 přijetí zákona – „zákon svobodného lůna“ – napříště děti otrokyně se narodili jako svobodné i když do své plnoletosti museli pracovat pro majitele své matky
- byl vytvořen osvobozenecký fond, později se díky tomuto fondu byli otroci vykupováni z otroctví státem
- v r. 1888 bylo otroctví v B zrušeno, zákon o zrušení otroctví se jmenoval „ Zlatý zákon“