- samospráva obcí, regionů, zemí
- určeno územím obce, regionu… a společenstvím občanů, kteří na tomto území žijí
- odvozena od místa narození, trvalého pobytu, od sídla firmy, umístění nemovitosti
- plnoprávné členství: po splnění určitých podmínek, např. domovské právo, trvalé bydliště, řádné plnění závazků a povinností
- neplnoprávné členství: například při přechodném bydlišti, čekatelstvím na plné členství
- většinou nucené členství, povinné, vázané na trvalý či přechodný pobyt, evidenční záznam
- definováno území nebo profesí: profesní komory – lékařské, advokátní, notářské, k obhajobě a podpoře, ochraně zájmů a cti příslušného stavu, vzniklé ze zákona s povinným členstvím, řeší spory mezi svými členy, stížnosti proti členům, byly kontrolovány z hlediska zákonnosti správními úřady. Garantovaly kvalitu služeb a plnily funkce, které by jinak musel vykonávat stát.
- strukturována do dvou či více samosprávných hladin, 1.municipality, obce, města 2.regiony, distrikty, provincie / každý občan členem dvou, nižších i vyšších celků / výlučná kompetence jednotlivých úrovní – nutné ke správě vlastních záležitostí, snaha nepřipustit společné kompetence
- samosprávným kompetencí patří: sestavování a schvalování rozpočtu i hospodaření podle něj, vlastní příjmy tvořeny příjmy z vlast.majetku, uživatelskými poplatky, místními a správními poplatky, dary, výnosy ze sbírek, příjmy z obligací
- další typy samosprávných subjektů:
národnostní (příslušnost dána národností, státy s národnostními menšinami), zájmová, smíšená (vysokoškolská, která je mixem profesní a zájmové)
4 typy samosprávných sdružení
a) územní samosprávné společenství - je určeno územím obce, regionu nebo země a společenstvím občanů, kteří na tomto území žijí; členství se dělí na plnoprávné a neplnoprávné; většinou se jedná o společenství s nuceným=povinným členstvím
b)profesní samospráva - komory vzniklé ze zákona, sdružují příslušníky určité profese k obhajobě, podpoře a ochraně jejich zájmů, členství je často povinné(lékařská komora, advokátní komora);
c)národnostní samospráva-příslušnost k samosprávnému společenství je dána národností, národnostní samospráva je realizována ve státech s národnostními menšinami;
d)zájmová samospráva-je organizována na základě společných zájmů, členství v ní může vznikat ze zákona i ze svobodné volby, např. honební, rybářské společenství;
V demokracii dochází k pluralitě ústřední moci (zákonodárný, výkonná a soudní) a postupně dochází i k uznávání jiných korporací jako možnosti rozhodování jimi samými o sebe samých – územní samospráva.
Územní samospráva je součástí veřejného práva, vyjadřuje určitý typ společného zájmu na samoregulaci a zájmu o seberozhodování. Je uznávána státní mocí a stanovena ústavou a zákony. Zákony stanovují hranice samosprávy a dávají jí možnost ochrany před neoprávněnými zásahy samotným státem.
Ústavní systém ČR upravuje pouze územní samosprávu (hl. VII). Samospráva je oddělena od státní moci. Územní samospráva je samosprávou korporativního typu, je založena na určitých společenstvích občanů. Ústava určuje za základní samosprávné územní celky obce (čl. 99). Zdůrazňuje se tím obvyklá vlastnost samosprávy – vyrůstá odzdola jako vyjádření motivace jednotlivců po správně záležitostí lidskému životu každodenně nejbližších. Ústava zakládá vertikálně vyšší typ samosprávy (vyšší územní samosprávné celky) – kraje.
4 typy samosprávných sdružení
a) územní samosprávné společenství - je určeno územím obce, regionu nebo země a společenstvím občanů, kteří na tomto území žijí; členství se dělí na plnoprávné a neplnoprávné; většinou se jedná o společenství s nuceným=povinným členstvím
b)profesní samospráva - komory vzniklé ze zákona, sdružují příslušníky určité profese k obhajobě, podpoře a ochraně jejich zájmů, členství je často povinné(lékařská komora, advokátní komora);
c)národnostní samospráva-příslušnost k samosprávnému společenství je dána národností, národnostní samospráva je realizována ve státech s národnostními menšinami;
d)zájmová samospráva-je organizována na základě společných zájmů, členství v ní může vznikat ze zákona i ze svobodné volby, např. honební, rybářské společenství;
V demokracii dochází k pluralitě ústřední moci (zákonodárný, výkonná a soudní) a postupně dochází i k uznávání jiných korporací jako možnosti rozhodování jimi samými o sebe samých – územní samospráva.
Územní samospráva je součástí veřejného práva, vyjadřuje určitý typ společného zájmu na samoregulaci a zájmu o seberozhodování. Je uznávána státní mocí a stanovena ústavou a zákony. Zákony stanovují hranice samosprávy a dávají jí možnost ochrany před neoprávněnými zásahy samotným státem.
Ústavní systém ČR upravuje pouze územní samosprávu (hl. VII). Samospráva je oddělena od státní moci. Územní samospráva je samosprávou korporativního typu, je založena na určitých společenstvích občanů. Ústava určuje za základní samosprávné územní celky obce (čl. 99). Zdůrazňuje se tím obvyklá vlastnost samosprávy – vyrůstá odzdola jako vyjádření motivace jednotlivců po správně záležitostí lidskému životu každodenně nejbližších. Ústava zakládá vertikálně vyšší typ samosprávy (vyšší územní samosprávné celky) – kraje.
18.2 Klasifikace a charakteristika funkcí státu
Funkce státu je realizována jeho aparátem, institucemi, v jejich pravomoci a na základě jejich příslušnosti či z hlediska zákonného zadání. Funkce státu se projevují zejména v pravomocech a působnosti státních orgánů.
19 Státní mechanismus (státní orgány a zařízení, státní služba)
Státní mechanismus je souhrnem institucí postavených nad společnost, které vykonávají státní moc.
Státní moc je zvláštním druhem veřejné moci. Ve státě však veřejnou moc nevykonává společnost jako celek – všichni její dospělí příslušníci, ale zvláštní, od společnosti oddělená a nad společností postavená instituce – státní mechanismus.
Státní mechanismus se skládá z různých složek s různým postavením a je vnitřně hierarchicky uspořádán. Ne každá složka státního mechanismu disponuje mocí.
Složky státního mechanismu:
a) státní orgány - jsou to složky, které mají mocenské atributy a které mají pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, právnickým osobám a osobám fyzickým a mohou rozhodnout o použití státní moci.
19 Státní mechanismus (státní orgány a zařízení, státní služba)
Státní mechanismus je souhrnem institucí postavených nad společnost, které vykonávají státní moc.
Státní moc je zvláštním druhem veřejné moci. Ve státě však veřejnou moc nevykonává společnost jako celek – všichni její dospělí příslušníci, ale zvláštní, od společnosti oddělená a nad společností postavená instituce – státní mechanismus.
Státní mechanismus se skládá z různých složek s různým postavením a je vnitřně hierarchicky uspořádán. Ne každá složka státního mechanismu disponuje mocí.
Složky státního mechanismu:
a) státní orgány - jsou to složky, které mají mocenské atributy a které mají pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, právnickým osobám a osobám fyzickým a mohou rozhodnout o použití státní moci.
Složky státního mechanismu:
b) úřední osoby - jsou to osoby, které jsou oprávněny dávat závazné pokyny pracovníkům státního aparátu, kteří nejsou státními orgány a kteří jsou jim administrativně podřízeni např. hygienik, velitel vojenského útvaru.
c) administrativní aparát státních orgánů
d) armáda apod.
Tyto státní mechanismy, které disponují mocenskými atributy nazýváme státní orgány.
Státní orgány – mají pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, právnickým osobám a fyzickým osobám.
Úřední osoby – jsou oprávněny dávat závazné pokyny pracovníkům státního aparátu, kteří nejsou státními orgány a jsou administrativně podřízeni.
Orgán je zvláštním způsobem vytvořenou složkou organizace (např. volenou nebo jmenovanou), která realizuje funkce organizace dovnitř i navenek a zaujímá určité postavení vůči funkcím, jež plní a je vybavena příslušnými prostředky, vč. prostředků materiálních.
c) administrativní aparát státních orgánů
d) armáda apod.
Tyto státní mechanismy, které disponují mocenskými atributy nazýváme státní orgány.
Státní orgány – mají pravomoc dávat závazné pokyny jiným státním orgánům, organizacím, právnickým osobám a fyzickým osobám.
Úřední osoby – jsou oprávněny dávat závazné pokyny pracovníkům státního aparátu, kteří nejsou státními orgány a jsou administrativně podřízeni.
Orgán je zvláštním způsobem vytvořenou složkou organizace (např. volenou nebo jmenovanou), která realizuje funkce organizace dovnitř i navenek a zaujímá určité postavení vůči funkcím, jež plní a je vybavena příslušnými prostředky, vč. prostředků materiálních.
20 Samospráva (charakteristika, typy, soukromoprávní a veřejnoprávní samospráva)
Samospráva
- samostatná, nezávislá, svobodná sebespráva. Svoboda, nezávislost, samostatnost.
- hierarchicky strukturována, složitost vzrůstá s velikostí společenství
- spravovat vlastní záležitosti, záležitosti společné samosprávnému společenství
- negativní vymezení: předmětem samosprávy nemůže být svoboda členů společenství, ani záležitosti jiných společenství
- nesamostatná samospráva: vzniká z vůle jiného subjektu, jiná moc (státní) připustí existenci samosprávy, ta může své záležitosti spravovat pouze na základě cizího rozhodnutí, rozsah samosprávy je závislý na jiném subjektu, samospráva závislá, nesamostatná, omezená
- politický aspekt: její mocenský aspekt, je výkonem moci, jejímž nositelem je samosprávné společenství, které vykonává moc buď přímo nebo zprostředkovaně svými orgány
- právní aspekt: ve formě jejího zakotvení v právním řádu
- ekonomický aspekt: ekonomické aktivity, tvorba zdrojů, obnova a čerpání, dále má sociologický aspekt
Samosprávný subjekt
- společenství občanů
- vzniká: svobodnou volbou občanů
ze zákona, na vůli občanů nezávislé, členství vynucené
- samostatná, nezávislá, svobodná sebespráva. Svoboda, nezávislost, samostatnost.
- hierarchicky strukturována, složitost vzrůstá s velikostí společenství
- spravovat vlastní záležitosti, záležitosti společné samosprávnému společenství
- negativní vymezení: předmětem samosprávy nemůže být svoboda členů společenství, ani záležitosti jiných společenství
- nesamostatná samospráva: vzniká z vůle jiného subjektu, jiná moc (státní) připustí existenci samosprávy, ta může své záležitosti spravovat pouze na základě cizího rozhodnutí, rozsah samosprávy je závislý na jiném subjektu, samospráva závislá, nesamostatná, omezená
- politický aspekt: její mocenský aspekt, je výkonem moci, jejímž nositelem je samosprávné společenství, které vykonává moc buď přímo nebo zprostředkovaně svými orgány
- právní aspekt: ve formě jejího zakotvení v právním řádu
- ekonomický aspekt: ekonomické aktivity, tvorba zdrojů, obnova a čerpání, dále má sociologický aspekt
Samosprávný subjekt
- společenství občanů
- vzniká: svobodnou volbou občanů
ze zákona, na vůli občanů nezávislé, členství vynucené
17.1 Stát jednoduchý a složený
Stát složený je možné chápat jako stát států – jednotka vnější je složením jednotek vnitřních. Státy složené fungují jako federace nebo konfederace. Rozlišujícím faktorem je rozsah suverenity na úrovni vrcholového státu ve vztahu k rozsahu suverenity na úrovni jeho členských států.
Pojmovým znakem složených států je smluvní charakter jejich vzniku a působení, část své suverenity přenášejí na společné orgány.
Konfederace je takové spojení států, v němž si státy zachovávají svoji suverenitu. Konfederace sleduje určité společné zájmy, netvoří však jedinou státní vůli, je také pojímána jako mezinárodněprávní organizace samostatných států.
Federace je takové spojení států, v němž smluvní státy vytvářejí nový stát, novou jednotku. Tento nový stát je pak nadřazen svým členům. Státní moc se dělí a prostřednictvím kompetencí je vykonávána na dvou úrovních – členské a federální. Existují také dvě soustavy státních orgánů, existují dva typy právních řádů.
Nadstátní systémy – mezinárodní smluvní politika či smluvní asociace zavazují státy, aby se v rámci svých ústav podřizovaly smluveným konvencím a chovaly se tak, jak bilaterální či jiné smlouvy předvídají. Přesto, že mohou existovat společné orgány, společné akce, společné prostředky a výdaje, zásadní státní suverenita se zachovává.
Pojmovým znakem složených států je smluvní charakter jejich vzniku a působení, část své suverenity přenášejí na společné orgány.
Konfederace je takové spojení států, v němž si státy zachovávají svoji suverenitu. Konfederace sleduje určité společné zájmy, netvoří však jedinou státní vůli, je také pojímána jako mezinárodněprávní organizace samostatných států.
Federace je takové spojení států, v němž smluvní státy vytvářejí nový stát, novou jednotku. Tento nový stát je pak nadřazen svým členům. Státní moc se dělí a prostřednictvím kompetencí je vykonávána na dvou úrovních – členské a federální. Existují také dvě soustavy státních orgánů, existují dva typy právních řádů.
Nadstátní systémy – mezinárodní smluvní politika či smluvní asociace zavazují státy, aby se v rámci svých ústav podřizovaly smluveným konvencím a chovaly se tak, jak bilaterální či jiné smlouvy předvídají. Přesto, že mohou existovat společné orgány, společné akce, společné prostředky a výdaje, zásadní státní suverenita se zachovává.
18 Funkce státu (pojetí, klasifikace, charakteristika)
18.1 Pojetí funkcí státu
Veřejná moc vždy směřovala k určitým cílům určitými prostředky a je tedy určitou účelovou činností (suverenita, prosperita, obrana, agrese, integrace). Činnost státu dále vždy závisela na stupni vývoje společnosti, na podmínkách náboženských, historických, územních, politických i ideologických. Konkrétní zaměření činnosti státu vždy záleželo zejména na typu státu z hlediska historické periody.
Je-li činnost státu v konkrétních historických souvislostech různorodá, pak vždy tato činnost odpovídala politickým zájmům, které v té či oné souvislosti převažovaly. V návaznosti na pojmové znaky má stát určitá typická zaměření své činnosti.
Činnost státu se obecně pojato projevuje v jeho působení, v zaměření činnosti – obecných funkcích. Funkce jsou atributy státnosti, stát by bez nich nemohl existovat. Funkce státu lze chápat jako projevy autority státu, jimiž různými prostředky a v různých oblastech života společnosti směřuje k realizaci svého poslání.
Veřejná moc vždy směřovala k určitým cílům určitými prostředky a je tedy určitou účelovou činností (suverenita, prosperita, obrana, agrese, integrace). Činnost státu dále vždy závisela na stupni vývoje společnosti, na podmínkách náboženských, historických, územních, politických i ideologických. Konkrétní zaměření činnosti státu vždy záleželo zejména na typu státu z hlediska historické periody.
Je-li činnost státu v konkrétních historických souvislostech různorodá, pak vždy tato činnost odpovídala politickým zájmům, které v té či oné souvislosti převažovaly. V návaznosti na pojmové znaky má stát určitá typická zaměření své činnosti.
Činnost státu se obecně pojato projevuje v jeho působení, v zaměření činnosti – obecných funkcích. Funkce jsou atributy státnosti, stát by bez nich nemohl existovat. Funkce státu lze chápat jako projevy autority státu, jimiž různými prostředky a v různých oblastech života společnosti směřuje k realizaci svého poslání.
18.2 Klasifikace a charakteristika funkcí státu
Pokud se přikláníme k hledisku společenského účelu činnosti státu a máme přitom na mysli především moderní demokratickou státnost, pak lze funkce dělit na funkce:
a) regulačně-normativní – stát je stěžejním subjektem, jenž garantuje stanovení pravidel interakce činitelů veřejného i soukromého práva. Vzhledem ke koncepci demokracie mohou obdobnou činnost vykonávat i obyvatelé přímo nebo prostřednictvím svých nezávislých institucí. Tato pravidla ve formě ústavy, zákonů jsou buď dobrovolně respektována nebo mocensky vynucována
b) organizace služeb veřejného zájmu (veřejné služby) – stát garantuje určité činnosti, jež ve veřejném zájmu organizuje, řídí, spravuje (oblast fiskální, monetární, zdravotní, hygienická, sociální). Důvodem role státu je nezbytná profesionální úroveň, materiální náročnost, schopnost okamžitě koncentrovat veškeré prostředky k řešení situace, zachování národních a kulturních hodnot, výlučnost mocenského zájmu státu
c) ochrana – stát je garantem zachování veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a jejich majetku, státních zájmů a územní celistvosti.
d) výkon spravedlnosti – stát garantuje funkce arbiterské (nezávislé rozhodování), zachovávání zákonů, odhalování a stíhání trestné činnosti, výkon rozhodnutí
e) kooperace, integrace
a) regulačně-normativní – stát je stěžejním subjektem, jenž garantuje stanovení pravidel interakce činitelů veřejného i soukromého práva. Vzhledem ke koncepci demokracie mohou obdobnou činnost vykonávat i obyvatelé přímo nebo prostřednictvím svých nezávislých institucí. Tato pravidla ve formě ústavy, zákonů jsou buď dobrovolně respektována nebo mocensky vynucována
b) organizace služeb veřejného zájmu (veřejné služby) – stát garantuje určité činnosti, jež ve veřejném zájmu organizuje, řídí, spravuje (oblast fiskální, monetární, zdravotní, hygienická, sociální). Důvodem role státu je nezbytná profesionální úroveň, materiální náročnost, schopnost okamžitě koncentrovat veškeré prostředky k řešení situace, zachování národních a kulturních hodnot, výlučnost mocenského zájmu státu
c) ochrana – stát je garantem zachování veřejného pořádku, bezpečnosti občanů a jejich majetku, státních zájmů a územní celistvosti.
d) výkon spravedlnosti – stát garantuje funkce arbiterské (nezávislé rozhodování), zachovávání zákonů, odhalování a stíhání trestné činnosti, výkon rozhodnutí
e) kooperace, integrace
16.1 Demokracie přímá a zastupitelská
Demokracie přímá je teoreticky systém, v němž lid vykonává moc přímo. V moderní státnosti se neuplatňuje jako výlučná forma, vždy jen jako součást reprezentativního systému. Přímá demokracie je spjata s pojmem referendum. Narozdíl od voleb je hlasování v referendu nikoli rozhodováním o mandátu, ale dává právní sílu rozhodování o jakékoli otázce.
Demokracie reprezentativní je systém, v němž se suverenita lidu neuskutečňuje přímo, ale prostřednictvím k tomu vytvořených institucí. Jde o delegovanou suverenitu na zástupce lidu v systému, v němž vůle zastupitelského orgánu je vyjádřením vůle lidu, aniž by se vyžadovalo znát, zda tato vůle se shoduje s reálnou vůlí lidu.
17 Formy státu (stát jednoduchý a složený, nadstátní systémy)
Státy mají vždy jako konkrétní jednotka navenek a jako systém politické moci uvnitř určitou podobu – formu. Podoba státu navenek, vnější vyjádření suverenity státu, se projevuje zejména ve formách jako stát jednoduchý a složený.
Demokracie reprezentativní je systém, v němž se suverenita lidu neuskutečňuje přímo, ale prostřednictvím k tomu vytvořených institucí. Jde o delegovanou suverenitu na zástupce lidu v systému, v němž vůle zastupitelského orgánu je vyjádřením vůle lidu, aniž by se vyžadovalo znát, zda tato vůle se shoduje s reálnou vůlí lidu.
17 Formy státu (stát jednoduchý a složený, nadstátní systémy)
Státy mají vždy jako konkrétní jednotka navenek a jako systém politické moci uvnitř určitou podobu – formu. Podoba státu navenek, vnější vyjádření suverenity státu, se projevuje zejména ve formách jako stát jednoduchý a složený.
17.1 Stát jednoduchý a složený
Řada politických, právních, vojenských, hospodářských spojení států vždy mělo určité pojmové znaky:
– asociační, jako určité trvalejší spojení autonomních seskupení se společnými cíli, orgány
– pluralitní, jako mnohost v jednotě, neboť je integrací politických národních a právních jednotek
– kooperační, jako funkční spojení založené na nutné organizované spolupráci a přijímání společných rozhodnutí
– podřazení, jako systém vertikálně organizovaný, kde systém je budován zpravidla odzdola nahoru a zpětně se uplatňuje podřazenost při rozhodování některých zájmů společných
– účastenský, jako podíl asociovaných jednotek na rozhodování celku.
Z ústavněprávního hlediska a na teritoriální bázi stát existuje v zásadě ve dvou formách, jako stát jednoduchý a složený.
Stát unitární tvoří jeden organizační mechanismus, jednu strukturu státních orgánů, jeden právní řád, jedno státní občanství. Tento mechanismus je centrálně organizován, může však mít jednotky decentralizované.
– asociační, jako určité trvalejší spojení autonomních seskupení se společnými cíli, orgány
– pluralitní, jako mnohost v jednotě, neboť je integrací politických národních a právních jednotek
– kooperační, jako funkční spojení založené na nutné organizované spolupráci a přijímání společných rozhodnutí
– podřazení, jako systém vertikálně organizovaný, kde systém je budován zpravidla odzdola nahoru a zpětně se uplatňuje podřazenost při rozhodování některých zájmů společných
– účastenský, jako podíl asociovaných jednotek na rozhodování celku.
Z ústavněprávního hlediska a na teritoriální bázi stát existuje v zásadě ve dvou formách, jako stát jednoduchý a složený.
Stát unitární tvoří jeden organizační mechanismus, jednu strukturu státních orgánů, jeden právní řád, jedno státní občanství. Tento mechanismus je centrálně organizován, může však mít jednotky decentralizované.
14.1 Státní a nadstátní autorita
Vstupem do nadstátních asociací tak suverénní jednotka zmocňuje tyto organizace k výkonu určitých činností. V tomto smyslu vytváří společně s jinými státy autoritu vyššího, nadstátního typu. Stát se zavazuje respektovat tyto pravomoci zejména tehdy, když některé z nich jsou pravomocemi delegovanými – přenáší některá mocenská oprávnění na společné orgány nadstátní asociace.
Stát je potom vázán nadstátní autoritě se podřídit a dokonce na svém území realizovat její rozhodnutí, případně i strpět jejich realizaci přímo institucemi nadstátními. V tom smyslu je v současné době zřejmé prolínání autorit vnitrostátních s nadstátními.
15 Dělba moci (význam, faktická dělba moci, formy vlády)
Státní moc je odvozena od lidu a je vykonávána třemi typy orgánů – mocemi zákonodárnou, výkonnou a soudní. Státní moc je stěžejním typem veřejné moci jako obecnějšího pojmu. Státní moc je suverénní na celém území státu, Ústava připouští ještě korporativní samosprávu územního typu.
Ústava vedle tradičních mocích hovoří ještě o Nejvyšším kontrolním úřadu, České národní bance a územní samosprávě. Lze tak hovořit o dalších mocích – existují vzájemné vztahy.
Stát je potom vázán nadstátní autoritě se podřídit a dokonce na svém území realizovat její rozhodnutí, případně i strpět jejich realizaci přímo institucemi nadstátními. V tom smyslu je v současné době zřejmé prolínání autorit vnitrostátních s nadstátními.
15 Dělba moci (význam, faktická dělba moci, formy vlády)
Státní moc je odvozena od lidu a je vykonávána třemi typy orgánů – mocemi zákonodárnou, výkonnou a soudní. Státní moc je stěžejním typem veřejné moci jako obecnějšího pojmu. Státní moc je suverénní na celém území státu, Ústava připouští ještě korporativní samosprávu územního typu.
Ústava vedle tradičních mocích hovoří ještě o Nejvyšším kontrolním úřadu, České národní bance a územní samosprávě. Lze tak hovořit o dalších mocích – existují vzájemné vztahy.
15 Dělba moci (význam, faktická dělba moci, formy vlády)
Dělba moci má i aspekt vertikálního dělení kompetencí (územní samospráva – centrální a vyšší orgány). Dělba moci probíhá i uvnitř jednotlivých centrálních složek (PS a Senát, prezident a vláda, ústavní soud a obecné soudy).
Faktická forma vlády se může od ústavní lišit jak co do relativně ustálené podoby tak v proměnných souvislostech. Především mohou formu vlády ovlivňovat akceptované ústavní zvyklosti, politické dohody, koaliční ustanovení, faktická činnost i autorita prezidenta.
Ústava ČR je založena na systému dělby moci (včetně vzájemných brzd mezi nimi) a žádnou z těchto mocí výrazně nepreferuje.
Formou vlády v ČR je typem parlamentní formy vlády. Ústavní koncepce je založena na skutečnosti, že Parlament je stěžejním orgánem v soustavě dělby moci, neboť má jednak přímý mandát lidu k jejímu výkonu, představuje moc zákonodárnou a navíc rozhoduje o složení většiny ostatních mocí (kromě obecných soudů). Ostatní typy moci mají však možnosti určité kontroly (veto, rozpuštění) nebo i zásahu do její činnosti (ústavní soud).
Faktická forma vlády se může od ústavní lišit jak co do relativně ustálené podoby tak v proměnných souvislostech. Především mohou formu vlády ovlivňovat akceptované ústavní zvyklosti, politické dohody, koaliční ustanovení, faktická činnost i autorita prezidenta.
Ústava ČR je založena na systému dělby moci (včetně vzájemných brzd mezi nimi) a žádnou z těchto mocí výrazně nepreferuje.
Formou vlády v ČR je typem parlamentní formy vlády. Ústavní koncepce je založena na skutečnosti, že Parlament je stěžejním orgánem v soustavě dělby moci, neboť má jednak přímý mandát lidu k jejímu výkonu, představuje moc zákonodárnou a navíc rozhoduje o složení většiny ostatních mocí (kromě obecných soudů). Ostatní typy moci mají však možnosti určité kontroly (veto, rozpuštění) nebo i zásahu do její činnosti (ústavní soud).
16 Forma vládnutí (demokracie přímá a zastupitelská, autokracie)
Systém nejvyšších ústavních orgánů a jejich vzájemných vztahů tvoří určitou koncepci – formu vlády. Ústavy v moderním liberálně demokratickém světě jsou ve vztahu ke koncepci nejvyšších ústavních orgánů založeny na koncepci dělby moci. Ústavy tedy stanoví pravidla vztahů mezi orgány a rozložením moci mezi různé instituce vytvářejí bariéru proti neomezené moci jedné z institucí.
Zhodnocení typu vztahů mezi orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní dovádí k typologii ústavních forem vlády.
Parlamentní forma vlády je považována za systém založený na spolupráci mocí, jejich rovnosti a pružnosti vztahů. Spolupráce se projevuje v určité vázanosti zákonodárné a výkonné moci. Vláda je výrazem parlamentní většiny, vláda předkládá parlamentu návrhy zákonů, vláda je odpovědna parlamentu (vyjádření nedůvěry). Odpovědností parlamentu je ustavení vlády.
V souvislosti s parlamentarismem se uplatňuje monokameralismus nebo bikameralismus (může být vyjádřením vzájemného limitování komor, projevem federalismu, regionálního zastoupení).
Zhodnocení typu vztahů mezi orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní dovádí k typologii ústavních forem vlády.
Parlamentní forma vlády je považována za systém založený na spolupráci mocí, jejich rovnosti a pružnosti vztahů. Spolupráce se projevuje v určité vázanosti zákonodárné a výkonné moci. Vláda je výrazem parlamentní většiny, vláda předkládá parlamentu návrhy zákonů, vláda je odpovědna parlamentu (vyjádření nedůvěry). Odpovědností parlamentu je ustavení vlády.
V souvislosti s parlamentarismem se uplatňuje monokameralismus nebo bikameralismus (může být vyjádřením vzájemného limitování komor, projevem federalismu, regionálního zastoupení).
16 Forma vládnutí (demokracie přímá a zastupitelská, autokracie)
Prezidentská forma vlády je představována americkým ústavním modelem. Tento systém je založen na striktní dělbě moci a principu brzd a vyvážení. Postavení prezidenta a parlamentu není vyvážené ve prospěch prezidenta. Výkonná moc je zastupována prezidentem. Vláda není vládou typickou, ministři jsou vybírání prezidentem, nejsou odpovědni parlamentu, mohou být prezidentem kdykoli uvolněni. Vláda v obvyklé podobě neexistuje, není považována za kolegiální orgán. Prezident je volen v přímých volbách, nemá právo rozpustit parlament, není parlamentu odpovědný a nemusí se mu zpovídat ze své činnosti.
Forma vlády shromáždění je založena na koncentraci moci jednoho orgánu (Švýcarsko).
Autokracie spočívá v omezení soutěže politických stran, výraznou roli hraje státní ideologie. Nedostatečná ochrana lidských a občanských práv, nedostatek nezávislosti soudců.
16.1 Demokracie přímá a zastupitelská
Z hlediska způsobu výkonu moci obsahují ústavní modely instituce (orgány), instituty (opatření), práva a procedury (postupy), jejichž prostřednictvím se lid účastní na výkonu státní moci. V ústavní podobě a dále na základě prováděcích zákonů se promítají dva základní způsoby této účasti – systém přímě demokracie a demokracie nepřímá, reprezentativní.
Forma vlády shromáždění je založena na koncentraci moci jednoho orgánu (Švýcarsko).
Autokracie spočívá v omezení soutěže politických stran, výraznou roli hraje státní ideologie. Nedostatečná ochrana lidských a občanských práv, nedostatek nezávislosti soudců.
16.1 Demokracie přímá a zastupitelská
Z hlediska způsobu výkonu moci obsahují ústavní modely instituce (orgány), instituty (opatření), práva a procedury (postupy), jejichž prostřednictvím se lid účastní na výkonu státní moci. V ústavní podobě a dále na základě prováděcích zákonů se promítají dva základní způsoby této účasti – systém přímě demokracie a demokracie nepřímá, reprezentativní.
Jako subjektivní právo člověka je chápáno jako:
a) právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, včetně žádosti o přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy (právo na spravedlivý proces – viz dále)
b) právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím soudů, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem
c) právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány, a to od počátku řízení
d) právo na zajištění určitých procesních zásad v řízení před soudy či jinými orgány veřejné správy jako jsou:
– právo na rovnost účastníků v řízení
– právo odepřít výpověď, jestliže by člověk jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké
– právo na tlumočníka
– právo na zákonného soudce
– právo na veřejné projednání věci, bez zbytečných průtahů, v přítomnosti účastníka a s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
– právo obviněného k poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby, včetně možnosti hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce
Právo na spravedlivý proces - předmětem práva na soudní ochranu je jakékoli právo osoby právním řádem stanovené. Po procesní stránce je na normách zejména občanského soudního řádu, trestního řádu, soudního řádu správního a správního řádu toto ústavní právo člověka konkretizovat.
b) právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím soudů, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem
c) právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány, a to od počátku řízení
d) právo na zajištění určitých procesních zásad v řízení před soudy či jinými orgány veřejné správy jako jsou:
– právo na rovnost účastníků v řízení
– právo odepřít výpověď, jestliže by člověk jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké
– právo na tlumočníka
– právo na zákonného soudce
– právo na veřejné projednání věci, bez zbytečných průtahů, v přítomnosti účastníka a s možností vyjádřit se ke všem prováděným důkazům
– právo obviněného k poskytnutí času a možnosti k přípravě obhajoby, včetně možnosti hájit se sám nebo prostřednictvím obhájce
Právo na spravedlivý proces - předmětem práva na soudní ochranu je jakékoli právo osoby právním řádem stanovené. Po procesní stránce je na normách zejména občanského soudního řádu, trestního řádu, soudního řádu správního a správního řádu toto ústavní právo člověka konkretizovat.
14 Pojetí veřejné moci (právní status, státní a nadstátní autorita)
Pojem veřejné či politické moci je abstraktním pojmem, který je v konkrétní podobě hmatatelný jako organizovaný systém institucí nadaných mocenskými oprávněními. Tento systém může být různě centralizovaný podle toho, jak se na rozhodování podílejí i nižší složky. V tomto smyslu může být ještě součástí veřejné moci i systém územní samosprávy. Zvláštní pozici v systému politické moci má stát.
Politická moc je fenoménem, který zpravidla dělí společnosti na ovládané a ovládající. V demokratických systémech by politická moc měla směřovat ve prospěch většinového zájmu obyvatelstva a měla by respektovat i právem uznanou sféru nedotknutelnosti individua, menšin, autonomních zájmů. Její zaměření v demokratickém systému by tedy mělo směřovat k tomu, aby se stala službou občanské společnosti.
Při posuzování otázky, jaké zájmy a komu veřejná moc slouží je určit, zda-li je určitá veřejná moc k mocenskému prosazování zájmů oprávněna, zda-li a kým je tato moc legitimována. Důležité je rovněž posoudit, zda-li tato moc svoji legitimaci nepřekračuje nebo nezneužívá.
V systémech veřejné moci se postupně formulují instituce, které usilují o získání moci (vlivu na moc). Za hlavního činitele tohoto úsilí jsou pokládány politické strany. Ovládat moc se snaží i odbory, profesní svazy, církve, sdělovací prostředky.
Jiné typy veřejné moci: přímá demokracie, samospráva.
Politická moc je fenoménem, který zpravidla dělí společnosti na ovládané a ovládající. V demokratických systémech by politická moc měla směřovat ve prospěch většinového zájmu obyvatelstva a měla by respektovat i právem uznanou sféru nedotknutelnosti individua, menšin, autonomních zájmů. Její zaměření v demokratickém systému by tedy mělo směřovat k tomu, aby se stala službou občanské společnosti.
Při posuzování otázky, jaké zájmy a komu veřejná moc slouží je určit, zda-li je určitá veřejná moc k mocenskému prosazování zájmů oprávněna, zda-li a kým je tato moc legitimována. Důležité je rovněž posoudit, zda-li tato moc svoji legitimaci nepřekračuje nebo nezneužívá.
V systémech veřejné moci se postupně formulují instituce, které usilují o získání moci (vlivu na moc). Za hlavního činitele tohoto úsilí jsou pokládány politické strany. Ovládat moc se snaží i odbory, profesní svazy, církve, sdělovací prostředky.
Jiné typy veřejné moci: přímá demokracie, samospráva.
14 Pojetí veřejné moci (právní status, státní a nadstátní autorita)
Veřejná moc je určitý vnitřně organizovaný systém, jenž má své orgány, instituce, nestátní složky, a mezi nimi různé vztahy, a to na horizontální i vertikální úrovni. Tento systém má určitý charakter a je založen na konkrétních principech. Charakteristická podoba tohoto systému se nazývá formou vlády. V každé formě vlády se pak uplatňuje a projevuje koncepce dělby moci v mnoha jejích podobách. Formálním základem veřejné moci a státu zejména je Ústava.
Moderní veřejná moc musí konstruovat kontrolovatelnost systému uvnitř sebe sama. Tato kontrolovatelnost je založena na konkurenci dvou či více odlišných odvětví.
14.1 Státní a nadstátní autorita
Autorita státu jako zformované politické moci má svůj projev směrem dovnitř celku i směrem navenek. Vzhledem ke geografickému aspektu státnosti lze hovořit, že vnitřní autorita státu není neomezená a má v současné době svůj vztah navenek k vyvíjející se autoritě veřejné moci nadnárodní a k jejím integračním seskupením. Z pohledu mezinárodního práva je každý stát suverénní. Prostřednictvím svých orgánů ale zakládá vztahy v rámci regulí mezinárodního práva. Každý stát je tak v současnosti podřazen i pravidlům mezinárodního práva veřejného, které upravují podstatné vztahy mezi státy, mezinárodními organizacemi. Účast každého státu v mezinárodní organizaci je založena na dobrovolnosti a smluvním projevu vůle.
Moderní veřejná moc musí konstruovat kontrolovatelnost systému uvnitř sebe sama. Tato kontrolovatelnost je založena na konkurenci dvou či více odlišných odvětví.
14.1 Státní a nadstátní autorita
Autorita státu jako zformované politické moci má svůj projev směrem dovnitř celku i směrem navenek. Vzhledem ke geografickému aspektu státnosti lze hovořit, že vnitřní autorita státu není neomezená a má v současné době svůj vztah navenek k vyvíjející se autoritě veřejné moci nadnárodní a k jejím integračním seskupením. Z pohledu mezinárodního práva je každý stát suverénní. Prostřednictvím svých orgánů ale zakládá vztahy v rámci regulí mezinárodního práva. Každý stát je tak v současnosti podřazen i pravidlům mezinárodního práva veřejného, které upravují podstatné vztahy mezi státy, mezinárodními organizacemi. Účast každého státu v mezinárodní organizaci je založena na dobrovolnosti a smluvním projevu vůle.
12.1 Práva hospodářská
Odborová svoboda umožňuje každé osobě svobodně se sdružovat s jiným na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. Konkretizace práva na sdružování – odlišný způsob vzniku (evidenční režim), úprava vztahů odborových organizací k zaměstnavatelům, možnost užití stávky.
Právo na odměnu a pracovní podmínky garantuje zaměstnancům – podrobnosti obsahu smluvních vztahů odměn a pracovních podmínek upravuje zejména zákoník práce.
12.2 Sociální práva
a) sociální práva žen, mladistvích a dalších kategorií – právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky a na pomoc při přípravě na povolání
b) sociální práva občanů ve stáří a dalších situacích – úprava práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele nebo stanovení práva každého, kdo je ve hmotné nouzi, žádat pomoc nezbytnou pro zajištění základních životních podmínek
c) zdravotní péče – základem bezplatné zdravotní péče je systém veřejného pojištění
d) garance rodiny – Listina zvyšuje především právní ochranu dětí a mladistvých, jakož i ženám v těhotenství, čímž vytváří požadavek na zákonodárnou a výkonnou činnost státu. Zakotvení zásady stejných práv dětí narozených v manželství i mimo ně. Nezletilé děti mohou být od rodičů proti jejich vůli odloučeny jen na základě zákona (rozhoduje soud). Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu
Právo na odměnu a pracovní podmínky garantuje zaměstnancům – podrobnosti obsahu smluvních vztahů odměn a pracovních podmínek upravuje zejména zákoník práce.
12.2 Sociální práva
a) sociální práva žen, mladistvích a dalších kategorií – právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky a na pomoc při přípravě na povolání
b) sociální práva občanů ve stáří a dalších situacích – úprava práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele nebo stanovení práva každého, kdo je ve hmotné nouzi, žádat pomoc nezbytnou pro zajištění základních životních podmínek
c) zdravotní péče – základem bezplatné zdravotní péče je systém veřejného pojištění
d) garance rodiny – Listina zvyšuje především právní ochranu dětí a mladistvých, jakož i ženám v těhotenství, čímž vytváří požadavek na zákonodárnou a výkonnou činnost státu. Zakotvení zásady stejných práv dětí narozených v manželství i mimo ně. Nezletilé děti mohou být od rodičů proti jejich vůli odloučeny jen na základě zákona (rozhoduje soud). Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu
12.2 Sociální práva
e) základy vzdělání – Listina stanovuje bezplatné školní vzdělání pouze v základních a středních školách. Stanovuje povinnost určité školní docházky
12.3 Kulturní práva
a) ústavní základ tvorby a přístupu ke kultuře – svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby. Listina ponechává prostor pro úpravu autorského a patentového práva. Práva k výsledkům dušení činnosti jsou chráněna zákonem. Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno
b) ústavní základ životního prostředí – právo na příznivé životní prostředí je závislý na obecných zásadách mezinárodních dokumentů a na prováděcí právní úpravě. Listina zdůrazňuje požadavek na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí. Požadavek na to, aby nikdo při výkonu svých práv neohrožoval a nepoškozoval životní prostředí je záležitostí prováděcích zákonů.
13 Právo na soudní a jinou právní ochranu podle Listiny (právo na spravedlivý proces)
Právo na soudní a jinou právní ochranu (hlava V.) je v Listině chápáno velmi širokým, integrujícím způsobme jako systém institucionální a normativní právní ochrany. Obsahuje obecné hmotněprávní principy i tradiční procesní principy soudnictví a také obecné zásady právního státu.
12.3 Kulturní práva
a) ústavní základ tvorby a přístupu ke kultuře – svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby. Listina ponechává prostor pro úpravu autorského a patentového práva. Práva k výsledkům dušení činnosti jsou chráněna zákonem. Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno
b) ústavní základ životního prostředí – právo na příznivé životní prostředí je závislý na obecných zásadách mezinárodních dokumentů a na prováděcí právní úpravě. Listina zdůrazňuje požadavek na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí. Požadavek na to, aby nikdo při výkonu svých práv neohrožoval a nepoškozoval životní prostředí je záležitostí prováděcích zákonů.
13 Právo na soudní a jinou právní ochranu podle Listiny (právo na spravedlivý proces)
Právo na soudní a jinou právní ochranu (hlava V.) je v Listině chápáno velmi širokým, integrujícím způsobme jako systém institucionální a normativní právní ochrany. Obsahuje obecné hmotněprávní principy i tradiční procesní principy soudnictví a také obecné zásady právního státu.
11.1 Volební právo
Volební právo je pojímáno jako volební právo aktivní (právo volit) a volební právo pasivní (právo být volen). Přímo z Listiny vycházejí principy volebního práva, které je všeobecné, rovné a s tajným hlasováním. Ústavně je vyloučena aplikace nepřímých voleb při ustavování zákonodárných sborů a zastupitelstev.
Ústava stanoví věkovou hranici aktivního (18 let) a pasivního volebního práva (21 PS a 40 Senát). Další podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
Za překážky výkonu volebního práva se považují:
– zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu
– zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům
– zákonem stanovené omezení svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody (jen u voleb do zastupitelstev)
– výkon vojenské služby
11.2 Formy sdružování občanů
a) právo shromažďovací – shromažďovací svoboda je uznanou tradiční demokratickou formou kolektivního projevu názoru na veřejné věci, agitace pro určité názory, manifestační projev názorů, agitace ve volbách... Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Ústavní bariérou je ochrana práv a svobod druhých, ochrana veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku a bezpečnosti státu. Listina vylučuje povolovací režim, platí režim oznamovací.
Ústava stanoví věkovou hranici aktivního (18 let) a pasivního volebního práva (21 PS a 40 Senát). Další podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.
Za překážky výkonu volebního práva se považují:
– zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu
– zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům
– zákonem stanovené omezení svobody z důvodu výkonu trestu odnětí svobody (jen u voleb do zastupitelstev)
– výkon vojenské služby
11.2 Formy sdružování občanů
a) právo shromažďovací – shromažďovací svoboda je uznanou tradiční demokratickou formou kolektivního projevu názoru na veřejné věci, agitace pro určité názory, manifestační projev názorů, agitace ve volbách... Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Ústavní bariérou je ochrana práv a svobod druhých, ochrana veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku a bezpečnosti státu. Listina vylučuje povolovací režim, platí režim oznamovací.
11.2 Formy sdružování občanů
b) právo sdružovací – právo se sdružovat je umožněno každému člověku. Právo svobodně se sdružovat má dvě formy – spolek, společnost, jiné sdružení a forma politické strany a politického hnutí. Obě tyto formy jsou odděleny od státu a Listina tyto formy od sebe neodlišuje. Ústava vidí základ politického systému ve svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí. Zákon stanovuje registrační princip, vylučuje princip povolovací
11.3 Další politická práva
a) svoboda projevu a právo na informace – Listina váže právo na informace s možností orientace v politickém životě a podílu na něm především na dostatek vstupních informací k rozhodování. Obsahem práva na informace je možnost svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svoboda projevu souvisí se svobodou myšlení. Listina ji chápe jako právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem atd.
b) petiční právo – právo fyzických osob obracet se individuálně se žádostmi, návrhy a stížnostmi na státní orgány, a to ve věcech veřejného zájmu nebo jiného společného zájmu. Listina ani zákon neupravují, co je důsledkem petice a na co má petent nárok. Orgán veřejné moci je povinen petici přijmout a zabývat se jí.
c) právo na odpor – právo občanů postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založených Listinou, jestliže je vyloučena činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků je znemožněno.
11.3 Další politická práva
a) svoboda projevu a právo na informace – Listina váže právo na informace s možností orientace v politickém životě a podílu na něm především na dostatek vstupních informací k rozhodování. Obsahem práva na informace je možnost svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svoboda projevu souvisí se svobodou myšlení. Listina ji chápe jako právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem atd.
b) petiční právo – právo fyzických osob obracet se individuálně se žádostmi, návrhy a stížnostmi na státní orgány, a to ve věcech veřejného zájmu nebo jiného společného zájmu. Listina ani zákon neupravují, co je důsledkem petice a na co má petent nárok. Orgán veřejné moci je povinen petici přijmout a zabývat se jí.
c) právo na odpor – právo občanů postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založených Listinou, jestliže je vyloučena činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků je znemožněno.
12 Práva hospodářská, sociální a kulturní podle Listiny (ústavní základ práce a podnikání)
12.1 Práva hospodářská
Listina spojuje postavení občana ve vztahu k hospodářskému systému a vlastním ekonomické aktivitě s:
a) právem na získání prostředků na své životní potřeby prací
b) právem na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
c) právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost
V případě nezaviněné nemožnosti pracovního zdroje obživy je stát určen jako garant přiměřeného hmotného zajištění. Listina připouští omezení pro výkon určitých povolání a činností, odchylnou úpravu pro cizince.
Listina neupravuje právo na práci jako automatické obdržení zaměstnání. Právo je koncipováno jako možnost zvolit si takovou profesi, která umožňuje obživu, uspokojení pracovní a intelektuální. Z Listiny lze dovodit organizační garanci státu za nabídku volných míst na trhu práce tak, aby bylo možné zjistit, kdo dočasně či trvale bez svého zavinění nemůže profesní a obživnou aktivitu provozovat.
Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je jednou z možností získávání prostředků pro životní potřeby. Listina nedefinuje, co je podnikání (obchodní zákoník – soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku). Koncepce právní úpravy podnikání je založená na tom, že veřejná moc vymezuje typy podnikání a podmínky jejich výkonu. Typy těchto činností pak podléhají režimu oznamovacímu, osvědčovacímu, registračnímu či povolovacímu.
Listina spojuje postavení občana ve vztahu k hospodářskému systému a vlastním ekonomické aktivitě s:
a) právem na získání prostředků na své životní potřeby prací
b) právem na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
c) právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost
V případě nezaviněné nemožnosti pracovního zdroje obživy je stát určen jako garant přiměřeného hmotného zajištění. Listina připouští omezení pro výkon určitých povolání a činností, odchylnou úpravu pro cizince.
Listina neupravuje právo na práci jako automatické obdržení zaměstnání. Právo je koncipováno jako možnost zvolit si takovou profesi, která umožňuje obživu, uspokojení pracovní a intelektuální. Z Listiny lze dovodit organizační garanci státu za nabídku volných míst na trhu práce tak, aby bylo možné zjistit, kdo dočasně či trvale bez svého zavinění nemůže profesní a obživnou aktivitu provozovat.
Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost je jednou z možností získávání prostředků pro životní potřeby. Listina nedefinuje, co je podnikání (obchodní zákoník – soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku). Koncepce právní úpravy podnikání je založená na tom, že veřejná moc vymezuje typy podnikání a podmínky jejich výkonu. Typy těchto činností pak podléhají režimu oznamovacímu, osvědčovacímu, registračnímu či povolovacímu.
V tom smyslu zakotvuje:
a) lidská práva a základní svobody
b) práva národnostních a etnických menšin
c) hospodářská, sociální a kulturní práva
d) právo na soudní a jinou právní ochranu
Obecná ustanovení Listiny mají zásadní význam nejen pro vymezení postavení fyzických osob, ale i pro charakteristiku ústavního a právního státu. Jsou proto základem pro jakoukoli normotvornou činnost státu, tak pro interpretační a rozhodovací činnost ÚS.
10 Základní lidská práva a svobody
a) způsobilost mít práva – každá osoba je způsobilá mít práva (čl. 5). Toto pravidlo je i základem pro obecnou právní subjektivitu člověka jako soukromé osoby i jako subjekt, který má možnost účasti na ovlivňování věcí veřejných. Tento obecný základ je konkretizován v dílčích právních kodexech – konkrétní právní subjektivity.
b) právo na život – lidský život je hodný ochrany již před narozením, nikdo nesmí být života zbaven, trest smrti se nepřipouští.
c) nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena – ochrana lidské integrity (ochrana před fyzickými i psychickými zásahy zvenčí), zákaz mučení, zákaz nelidského zacházení
b) práva národnostních a etnických menšin
c) hospodářská, sociální a kulturní práva
d) právo na soudní a jinou právní ochranu
Obecná ustanovení Listiny mají zásadní význam nejen pro vymezení postavení fyzických osob, ale i pro charakteristiku ústavního a právního státu. Jsou proto základem pro jakoukoli normotvornou činnost státu, tak pro interpretační a rozhodovací činnost ÚS.
10 Základní lidská práva a svobody
a) způsobilost mít práva – každá osoba je způsobilá mít práva (čl. 5). Toto pravidlo je i základem pro obecnou právní subjektivitu člověka jako soukromé osoby i jako subjekt, který má možnost účasti na ovlivňování věcí veřejných. Tento obecný základ je konkretizován v dílčích právních kodexech – konkrétní právní subjektivity.
b) právo na život – lidský život je hodný ochrany již před narozením, nikdo nesmí být života zbaven, trest smrti se nepřipouští.
c) nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena – ochrana lidské integrity (ochrana před fyzickými i psychickými zásahy zvenčí), zákaz mučení, zákaz nelidského zacházení
10 Základní lidská práva a svobody
d) osobní svoboda – principiální a konkrétní procesní ochrana před zásahy veřejné moci. Listina určuje principy a meze obsahu trestního práva – stíhání, zadržení, zatčení
e) zákaz nucených prací – pokyn nenutit fyzické osoby k jakékoli produktivní činnosti bez jejich svobodného souhlasu. Zákon stanovuje životní situace, kdy tato zásada neplatí (ohrožení života, výkon trestu, vojenská služba)
f) právo na zachování lidské důstojnosti člověka, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jeho jména – ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ochrana před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Právo na ochranu osobnosti nezaniká smrtí
g) právo vlastnictví – právo vlastnit majetek. Obsah a ochrana vlastnického práva je za zákona stejná. Listina nedovoluje zvýhodňovat žádný ze subjektů vlastnického práva. Vlastnictví také zavazuje – vlastník dbá zákonem chráněných obecných zájmů. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí než je zákonem přípustné. Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu a za náhradu. Dědění se zaručuje, daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona
h) nedotknutelnost obydlí – listina chrání právní důvod bydlení a zamezení násilným vstupům či jiným porušením této nedotknutelnosti.
e) zákaz nucených prací – pokyn nenutit fyzické osoby k jakékoli produktivní činnosti bez jejich svobodného souhlasu. Zákon stanovuje životní situace, kdy tato zásada neplatí (ohrožení života, výkon trestu, vojenská služba)
f) právo na zachování lidské důstojnosti člověka, osobní cti, dobré pověsti a ochranu jeho jména – ochrana před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, ochrana před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Právo na ochranu osobnosti nezaniká smrtí
g) právo vlastnictví – právo vlastnit majetek. Obsah a ochrana vlastnického práva je za zákona stejná. Listina nedovoluje zvýhodňovat žádný ze subjektů vlastnického práva. Vlastnictví také zavazuje – vlastník dbá zákonem chráněných obecných zájmů. Výkon vlastnického práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí než je zákonem přípustné. Vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu a za náhradu. Dědění se zaručuje, daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona
h) nedotknutelnost obydlí – listina chrání právní důvod bydlení a zamezení násilným vstupům či jiným porušením této nedotknutelnosti.
10 Základní lidská práva a svobody
i) svoboda pohybu a pobytu – součástí přirozené lidské existence je určovat si místo svého bytí i možnost svobodně se přemisťovat. Cizí osobě ani občanu ČR nemůže být bráněno v odchodu ze země
j) svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby – ústavní základ svobody lidského ducha, intelektu a jeho projevů v rovině všeobecné, teistické či ateistické (i volnost změny vyznání), badatelsko výzkumné a uměleckého projevu
k) listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství přepravovaných zpráv
11 Politická práva podle Listiny (volební právo, formy sdružování občanů)
11.1 Volební právo
Listina ve čl. 21 pod právem podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců zřejmě chápe jako obecnou možnost spolurozhodovat, konzultovat, vyjadřovat se speciálně jako právo volební. Listina tak vytváří základ přímé a nepřímé demokracie v ČR, a tudíž i individuální legitimitu veřejné moci.
Listina akcentuje pravidelnost voleb, zábrana účelovým prodlužováním zákonných volebních period.
j) svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby – ústavní základ svobody lidského ducha, intelektu a jeho projevů v rovině všeobecné, teistické či ateistické (i volnost změny vyznání), badatelsko výzkumné a uměleckého projevu
k) listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství přepravovaných zpráv
11 Politická práva podle Listiny (volební právo, formy sdružování občanů)
11.1 Volební právo
Listina ve čl. 21 pod právem podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců zřejmě chápe jako obecnou možnost spolurozhodovat, konzultovat, vyjadřovat se speciálně jako právo volební. Listina tak vytváří základ přímé a nepřímé demokracie v ČR, a tudíž i individuální legitimitu veřejné moci.
Listina akcentuje pravidelnost voleb, zábrana účelovým prodlužováním zákonných volebních period.
8.2 Volební spravedlnost
Volby jsou soutěží politických stran a kandidátů podle pravidel stanovených zákony. Průběh voleb je organizován a řízen státními orgány a volebními komisemi. Pro jistotu subjektů, které ve volbách vystupují, je proto důležité, aby možné právní konflikty řešil v konečném důsledku nezávislý orgán soudního typu s definitivním rozhodnutím ve věci.
Předmětem věcné působnosti soudního přezkumu volebních věcí při volbách jsou tyto právní věci:
– odmítnutí kandidátní listiny, škrtnutí kandidáta
– odmítnutí přihlášky k registraci pro volby do Senátu
– registrace kandidátní listiny
– neplatnost voleb
– zánik mandátu člena zastupitelstva
Pravomocná rozhodnutí obecných soudů se mohou stát předmětem ústavní stížnosti.
9 Listina základních práv a svobod (charakteristika, struktura)
Listina základních práv a svobod je pramenem ústavního práva a závaznou normou. Je závazná pro všechny subjekty, přímo platným právem. Její věcný obsah je základem pro rozhodování Ústavního soudu (zejména ústavní stížnosti občanů). Listina základních práv a svobod upravuje práva člověka a občana.
Předmětem věcné působnosti soudního přezkumu volebních věcí při volbách jsou tyto právní věci:
– odmítnutí kandidátní listiny, škrtnutí kandidáta
– odmítnutí přihlášky k registraci pro volby do Senátu
– registrace kandidátní listiny
– neplatnost voleb
– zánik mandátu člena zastupitelstva
Pravomocná rozhodnutí obecných soudů se mohou stát předmětem ústavní stížnosti.
9 Listina základních práv a svobod (charakteristika, struktura)
Listina základních práv a svobod je pramenem ústavního práva a závaznou normou. Je závazná pro všechny subjekty, přímo platným právem. Její věcný obsah je základem pro rozhodování Ústavního soudu (zejména ústavní stížnosti občanů). Listina základních práv a svobod upravuje práva člověka a občana.
Pro veřejnoprávní organizaci voleb a realizaci pasivního volebního práva jsou rozhodující tyto etapy:
b) politické strany nebo koalice jsou oprávněny nejpozději do 66 dnů přede dnem voleb předložit návrhy kandidátních listin či kandidátů okresnímu úřadu
c) volební orgány, které jsou oprávněny přijímat návrhy kandidátních listin, projednají kandidatury z hledisek splnění zákonných náležitostí. Tyto orgány pak rozhodnou buď o registraci návrhu nebo o jeho odmítnutí či škrtnutí kandidáta.
d) okrsková volební komise řídí hlasování, posuzuje a sčítá hlasovací lístky a vyhotoví zápis o hlasování
e) Český statistický úřad zpracovává celkové výsledky
f) Státní volební komise vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb a tyto vyhlašuje do obu komor, předává zvoleným poslancům i senátorům osvědčení o zvolení
g) V případě, že se v průběhu volebního období uprázdní mandát, nastupuje náhradník téže strany (PS), nebo budou vyhlášeny doplňovací volby do Senátu
h) nárok na úhradu volebních nákladů vzniká té straně, která získá nejméně 1,5 % hlasů (PS)
Koncepce volební aritmetiky
a) volební systém poměrného zastoupení při volbách do Poslanecké sněmovny:
– z celkového počtu platných hlasů pro všechny kandidátní listiny ve všech volebních krajích se dělením počtem poslanců získá tzv. republikové mandátové číslo. Tímto číslem se dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji
c) volební orgány, které jsou oprávněny přijímat návrhy kandidátních listin, projednají kandidatury z hledisek splnění zákonných náležitostí. Tyto orgány pak rozhodnou buď o registraci návrhu nebo o jeho odmítnutí či škrtnutí kandidáta.
d) okrsková volební komise řídí hlasování, posuzuje a sčítá hlasovací lístky a vyhotoví zápis o hlasování
e) Český statistický úřad zpracovává celkové výsledky
f) Státní volební komise vyhlašuje a uveřejňuje celkové výsledky voleb a tyto vyhlašuje do obu komor, předává zvoleným poslancům i senátorům osvědčení o zvolení
g) V případě, že se v průběhu volebního období uprázdní mandát, nastupuje náhradník téže strany (PS), nebo budou vyhlášeny doplňovací volby do Senátu
h) nárok na úhradu volebních nákladů vzniká té straně, která získá nejméně 1,5 % hlasů (PS)
Koncepce volební aritmetiky
a) volební systém poměrného zastoupení při volbách do Poslanecké sněmovny:
– z celkového počtu platných hlasů pro všechny kandidátní listiny ve všech volebních krajích se dělením počtem poslanců získá tzv. republikové mandátové číslo. Tímto číslem se dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji
Koncepce volební aritmetiky
– výsledkem je počet mandátů připadající jednotlivým volebním krajům, zbylé mandáty se přidělují volebním krajům podle nejvyššího zbytku
– z celkového počtu hlasů pro každou politickou stranu se volebním kraji zjistí ČTÚ, zda-li tyto strany dostaly 5 % z celkového počtu hlasů – postup do skrutinia
– celkový počet platných hlasů každého volebního subjektu ve volebním kraji se pak postupně dělí čísly 1, 2, 3 a dále. Vypočte se tolik podílů, kolik je kandidátů na hlasovacím lístku. Všechny podíly takto vypočtené se seřadí podle velikosti a uvede se seznam tolika podílů, kolik mandátů volebnímu kraji připadlo. Za každý podíl se straně přikáže 1 mandát. Pořadí přidělených mandátů je závislé na jejich pořadí na kandidátní listině strany. Preferenční hlasy – 7 % z celkového počtu hlasů.
b) volební systém většinový při volbách do Senátu
– jednotlivé součty hlasů ve volebním obvodu pro jednotlivé kandidáty jsou seřazeny v sestupném pořadí.
– pokud jeden z kandidátů neobdrží nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů, koná se kolo druhé, kde se rozhoduje pouze mezi dvěma nejlépe umístěnými
c) volební systém poměrného zastoupení při volbách do krajských zastupitelstev
– do skrutinia postupuje subjekt s 5 % hlasů,
– počet platných hlasů se dělí 1,42, 2, 3... dále jako u PS
– preferenční hlasování – 10 %
d) volební systém poměrného zastoupení při volbách do obecních zastupitelstev
– základem výpočtu je zjištění, kolik hlasů bylo odevzdáno pro každého kandidáta a pro každou kandidátní listinu
– z celkového počtu hlasů pro každou politickou stranu se volebním kraji zjistí ČTÚ, zda-li tyto strany dostaly 5 % z celkového počtu hlasů – postup do skrutinia
– celkový počet platných hlasů každého volebního subjektu ve volebním kraji se pak postupně dělí čísly 1, 2, 3 a dále. Vypočte se tolik podílů, kolik je kandidátů na hlasovacím lístku. Všechny podíly takto vypočtené se seřadí podle velikosti a uvede se seznam tolika podílů, kolik mandátů volebnímu kraji připadlo. Za každý podíl se straně přikáže 1 mandát. Pořadí přidělených mandátů je závislé na jejich pořadí na kandidátní listině strany. Preferenční hlasy – 7 % z celkového počtu hlasů.
b) volební systém většinový při volbách do Senátu
– jednotlivé součty hlasů ve volebním obvodu pro jednotlivé kandidáty jsou seřazeny v sestupném pořadí.
– pokud jeden z kandidátů neobdrží nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů, koná se kolo druhé, kde se rozhoduje pouze mezi dvěma nejlépe umístěnými
c) volební systém poměrného zastoupení při volbách do krajských zastupitelstev
– do skrutinia postupuje subjekt s 5 % hlasů,
– počet platných hlasů se dělí 1,42, 2, 3... dále jako u PS
– preferenční hlasování – 10 %
d) volební systém poměrného zastoupení při volbách do obecních zastupitelstev
– základem výpočtu je zjištění, kolik hlasů bylo odevzdáno pro každého kandidáta a pro každou kandidátní listinu
Zákon 424/1991 o politických stranách vymezuje činnost stran pozitivně:
a) musejí:
– uznávat ústavu
– respektovat společenskou demokracii
b) musejí mít:
– demokratické stanovy
– demokraticky ustanovené orgány
– program, který neohrožuje mravnost, veřejný pořádek, práva a svobody občanů
c) nesmějí směřovat k:
– odstranění demokratických základů státu
– uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám ucházet se ústavními prostředky o moc
– potlačení rovnoprávnosti občanů
d) nesmějí:
– být ozbrojené a zřizovat ozbrojené složky
– vykonávat funkce státních orgánů a tato orgány nahrazovat či řídit
– zakládat, organizovat činnost na pracovištích či jinak podle zvláštních zákonů
– uznávat ústavu
– respektovat společenskou demokracii
b) musejí mít:
– demokratické stanovy
– demokraticky ustanovené orgány
– program, který neohrožuje mravnost, veřejný pořádek, práva a svobody občanů
c) nesmějí směřovat k:
– odstranění demokratických základů státu
– uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám ucházet se ústavními prostředky o moc
– potlačení rovnoprávnosti občanů
d) nesmějí:
– být ozbrojené a zřizovat ozbrojené složky
– vykonávat funkce státních orgánů a tato orgány nahrazovat či řídit
– zakládat, organizovat činnost na pracovištích či jinak podle zvláštních zákonů
7.2 Zánik a zrušení politické strany
Pod pojmem zánik strany pojímá zákon jejich výmaz ze seznamu stran a hnutí. Před výmazem musí být strana zrušena s likvidací nebo bez likvidace. Politické strany se zrušují:
a) vlastním rozhodnutím – dobrovolným rozpuštěním
b) sloučením s jinou stranou, přeměnou na občanské sdružení
c) rozhodnutím soudu o rozpustněí
d) pokud nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu.
8 Volební systém v ČR (volební proces obecně, volební spravedlnost)
Pravidla při ustavování reprezentativních orgánů jsou v zásadě souhrnem organizačních opatření, v nichž ústavní orgány, orgány státní správy a dále zvláště k tomu vytvořené volební orgány plní řadu ústavních či zákonem stanovených pravomocí. Volby jsou i subjektivním právem jednotlivých občanů, skupin občanů, politických stran volit či usilovat o získání mandátu. Tyto osoby jsou účastníky postupu, který má charakter procesu – volebního řízení. Volební zákony pak pro toto řízení stanoví volební řád.
a) vlastním rozhodnutím – dobrovolným rozpuštěním
b) sloučením s jinou stranou, přeměnou na občanské sdružení
c) rozhodnutím soudu o rozpustněí
d) pokud nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu.
8 Volební systém v ČR (volební proces obecně, volební spravedlnost)
Pravidla při ustavování reprezentativních orgánů jsou v zásadě souhrnem organizačních opatření, v nichž ústavní orgány, orgány státní správy a dále zvláště k tomu vytvořené volební orgány plní řadu ústavních či zákonem stanovených pravomocí. Volby jsou i subjektivním právem jednotlivých občanů, skupin občanů, politických stran volit či usilovat o získání mandátu. Tyto osoby jsou účastníky postupu, který má charakter procesu – volebního řízení. Volební zákony pak pro toto řízení stanoví volební řád.
8.1 Volební proces obecně
Volby jsou časově vymezený postup, v němž jednotlivé subjekty mají pravomoci, práva či povinnosti. Jako účastníci vystupují organizátoři a realizátoři ústavních práv. Analýzou volebních zákonů lze vymezit postupné etapy volebního procesu pro jednotlivé účastníky.
Volič
a) vyhlášení voleb je pravomocí prezidenta, nejpozději do 90 dnů od jejich konání
b) obec vydá vyhlášku o době a místu konání voleb v obci
c) zákony stanoví pravidla a časové vymezení pro volební kampaň
d) den voleb je rozložen na dva dny
e) řád hlasování je založen na technologii hlasování vložením z celé sestavy vybraného jediného hlasovacího lístku do úřední obálky, povinným vstupem do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků a posléze vložením obálky do volební schránky.
Pro veřejnoprávní organizaci voleb a realizaci pasivního volebního práva jsou rozhodující tyto etapy:
a) ustavení okrskových volebních komisí – každá strana může podat návrh na členy volebních komisí
Volič
a) vyhlášení voleb je pravomocí prezidenta, nejpozději do 90 dnů od jejich konání
b) obec vydá vyhlášku o době a místu konání voleb v obci
c) zákony stanoví pravidla a časové vymezení pro volební kampaň
d) den voleb je rozložen na dva dny
e) řád hlasování je založen na technologii hlasování vložením z celé sestavy vybraného jediného hlasovacího lístku do úřední obálky, povinným vstupem do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků a posléze vložením obálky do volební schránky.
Pro veřejnoprávní organizaci voleb a realizaci pasivního volebního práva jsou rozhodující tyto etapy:
a) ustavení okrskových volebních komisí – každá strana může podat návrh na členy volebních komisí
7 Ústavněprávní postavení politických stran v ČR
Ústava tedy nepřipouští, aby subjektem mocenské soutěže byl jiný subjekt než politická strana. Výkon tohoto práva slouží občanům k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy.
Voleb do Poslanecké sněmovny se mohou účastnit pouze politické strany se svými kandidátkami. Exkluzivní místo politických stran v politické soutěži o moc v republice je základem jejich současné veřejnoprávní úlohy a je výsadou ve vztahu k jiným typům společného sdružování.
Politické strany a hnutí jsou právnickými osobami, a to soukromoprávního charakteru s vlastními ústavními právy. Strany jsou odděleny od státu, nesmějí vykonávat funkce státních orgánů, nesmějí je řídit. Strany nesmění ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.
7.1 Právní úprava vzniku a činnosti politických stran
Vznik a legalizace politické strany vyžaduje registraci příslušným státním orgánem (ministerstvo vnitra). Rejstřík stran a hnutí je ministerstvem vedený seznam, do něhož se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí.
Voleb do Poslanecké sněmovny se mohou účastnit pouze politické strany se svými kandidátkami. Exkluzivní místo politických stran v politické soutěži o moc v republice je základem jejich současné veřejnoprávní úlohy a je výsadou ve vztahu k jiným typům společného sdružování.
Politické strany a hnutí jsou právnickými osobami, a to soukromoprávního charakteru s vlastními ústavními právy. Strany jsou odděleny od státu, nesmějí vykonávat funkce státních orgánů, nesmějí je řídit. Strany nesmění ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.
7.1 Právní úprava vzniku a činnosti politických stran
Vznik a legalizace politické strany vyžaduje registraci příslušným státním orgánem (ministerstvo vnitra). Rejstřík stran a hnutí je ministerstvem vedený seznam, do něhož se zapisují zákonem stanovené údaje týkající se stran a hnutí.
6.1 Ústavněprávní postavení obcí
Postavení obcí upravuje zákon o obcích (128/2000). Obec má statut právnické osoby vystupující v právních vztazích svým jménem a s odpovědností. Obec tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce. Dále je chápaná jako demografická lokalita. Právní subjektivita se projevuje ve funkční, věcné a územní působnosti vymezené zákonem. Jejím prostřednictvím rozhoduje především zastupitelstvo, je oprávněno vydávat obecně závazné vyhlášky.
Rozsah samosprávy je podmíněn a vymezen. Nelze hovořit o územní samospráva absolutní. Zákon o obcích dělí působnost obcí na samostatnou a přenesenou. V samostatné působnosti se obec řídí pouze zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Principiálně se samostatná působnost zaměřená na uspokojování bytové potřeby, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy, výchovy a vzdělávání, kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
V přenesené působnosti vykonává obec státní správu. Jde o kombinaci státní správy a samosprávy. V oblasti přenesené působnosti může obec vykonávat nařízení, avšak zde na základě zmocnění zákona a v jeho mezích. Svěří-li zákon obci výkon státní správy, je území správním obvodem.
Rozsah samosprávy je podmíněn a vymezen. Nelze hovořit o územní samospráva absolutní. Zákon o obcích dělí působnost obcí na samostatnou a přenesenou. V samostatné působnosti se obec řídí pouze zákony a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Principiálně se samostatná působnost zaměřená na uspokojování bytové potřeby, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy, výchovy a vzdělávání, kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.
V přenesené působnosti vykonává obec státní správu. Jde o kombinaci státní správy a samosprávy. V oblasti přenesené působnosti může obec vykonávat nařízení, avšak zde na základě zmocnění zákona a v jeho mezích. Svěří-li zákon obci výkon státní správy, je území správním obvodem.
6.1 Ústavněprávní postavení obcí
Občanem obce je fyzická osoba, která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu. Občan má ze zákona řadu práv – volit, být volen do obecního zastupitelstva.
Zákon zakládá státní dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí, který vykonává krajský úřad v přenesené působnosti a Ministerstvo vnitra. Lze takto požadovat změnu nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce.
Čl. 99 – Česká republika se člení na obce, kterou jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.
Čl. 101 – Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
6.2 Ústavněprávní postavení krajů
Ústavní zákon č. 347/1997 určuje celkem 14 krajů, s teritoriálním vymezením legislativním odkazem na existující správní okresy. Postavení krajů je zcela nově upraveno zákonem č. 129/2000 o krajích. Kraj je chápán jako územní společenství občanů, jemuž náleží právo na samosprávu, která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje jako tzv. samostatná působnost.
Zákon zakládá státní dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí, který vykonává krajský úřad v přenesené působnosti a Ministerstvo vnitra. Lze takto požadovat změnu nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce.
Čl. 99 – Česká republika se člení na obce, kterou jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.
Čl. 101 – Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
6.2 Ústavněprávní postavení krajů
Ústavní zákon č. 347/1997 určuje celkem 14 krajů, s teritoriálním vymezením legislativním odkazem na existující správní okresy. Postavení krajů je zcela nově upraveno zákonem č. 129/2000 o krajích. Kraj je chápán jako územní společenství občanů, jemuž náleží právo na samosprávu, která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje jako tzv. samostatná působnost.
6.2 Ústavněprávní postavení krajů
Kraj je zastupován zastupitelstvem kraje, dalšími orgány jsou rada kraje, hejtman a krajský úřad. K realizaci samostatné působnosti vydává obecně závazné vyhlášky. Na základě a v mezích zákona vydává rada kraje nařízení v přenesené působnosti, je-li k tomu zákonem zmocněna – nařízení kraje.
Dozor nad výkonem samostatné působnosti krajů vykonává ministerstvo ve spolupráci s věcně příslušnými ministerstvy a s ostatními věcně příslušnými ústředními správními úřady. Dozor nad výkonem přenesené působnosti krajů vykonávají věcně příslušná ministerstva a ostatní věcně příslušné ústřední správní úřady.
7 Ústavněprávní postavení politických stran v ČR (vznik, činnost a zánik politických stran, význam politických stran v systému moci v ČR)
Sdružování v politických stranách je svobodným občanským právem. Legalizovaná politická strana plní v systému veřejné moci vedle zájmové a agregační role ještě další role.
Čl. 5 – Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
Dozor nad výkonem samostatné působnosti krajů vykonává ministerstvo ve spolupráci s věcně příslušnými ministerstvy a s ostatními věcně příslušnými ústředními správními úřady. Dozor nad výkonem přenesené působnosti krajů vykonávají věcně příslušná ministerstva a ostatní věcně příslušné ústřední správní úřady.
7 Ústavněprávní postavení politických stran v ČR (vznik, činnost a zánik politických stran, význam politických stran v systému moci v ČR)
Sdružování v politických stranách je svobodným občanským právem. Legalizovaná politická strana plní v systému veřejné moci vedle zájmové a agregační role ještě další role.
Čl. 5 – Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů.
5.1 Ústavní základ vázanosti mezinárodním právem
Ústavní soud má nově také pravomoc rozhodovat o souladu mezinárodních smluv podle čl. 10a a 49 s ústavním pořádkem, a to před jejich ratifikací. Pokud vysloví nesouhlas, nelze smlouvu ratifikovat.
Čl. 10 – Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázaná, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl. 10a – (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odst. 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Čl. 49 - K ratifikaci mezinárodních smluv:
a) upravujících povinnosti osob
b) spojeneckých, mírových a jiných politických
c) z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
e) dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
Čl. 10 – Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázaná, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.
Čl. 10a – (1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů ČR přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odst. 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Čl. 49 - K ratifikaci mezinárodních smluv:
a) upravujících povinnosti osob
b) spojeneckých, mírových a jiných politických
c) z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
d) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
e) dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu, je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.
6 Územní samospráva v ČR (ústavněprávní postavení obcí a krajů)
V demokracii dochází k pluralitě ústřední moci (zákonodárný, výkonná a soudní) a postupně dochází i k uznávání jiných korporací jako možnosti rozhodování jimi samými o sebe samých – územní samospráva.
Územní samospráva je součástí veřejného práva, vyjadřuje určitý typ společného zájmu na samoregulaci a zájmu o seberozhodování. Je uznávána státní mocí a stanovena ústavou a zákony. Zákony stanovují hranice samosprávy a dávají jí možnost ochrany před neoprávněnými zásahy samotným státem.
Ústavní systém ČR upravuje pouze územní samosprávu (hl. VII). Samospráva je oddělena od státní moci. Územní samospráva je samosprávou korporativního typu, je založena na určitých společenstvích občanů. Ústava určuje za základní samosprávné územní celky obce (čl. 99). Zdůrazňuje se tím obvyklá vlastnost samosprávy – vyrůstá odzdola jako vyjádření motivace jednotlivců po správně záležitostí lidskému životu každodenně nejbližších. Ústava zakládá vertikálně vyšší typ samosprávy (vyšší územní samosprávné celky) – kraje.
Územní samospráva je součástí veřejného práva, vyjadřuje určitý typ společného zájmu na samoregulaci a zájmu o seberozhodování. Je uznávána státní mocí a stanovena ústavou a zákony. Zákony stanovují hranice samosprávy a dávají jí možnost ochrany před neoprávněnými zásahy samotným státem.
Ústavní systém ČR upravuje pouze územní samosprávu (hl. VII). Samospráva je oddělena od státní moci. Územní samospráva je samosprávou korporativního typu, je založena na určitých společenstvích občanů. Ústava určuje za základní samosprávné územní celky obce (čl. 99). Zdůrazňuje se tím obvyklá vlastnost samosprávy – vyrůstá odzdola jako vyjádření motivace jednotlivců po správně záležitostí lidskému životu každodenně nejbližších. Ústava zakládá vertikálně vyšší typ samosprávy (vyšší územní samosprávné celky) – kraje.
Soustava obecných soudů v ČR
Nejvyšší soud rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích, zaujímá stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů. Rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území ČR.
Vrchní soud rozhoduje jako soud druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy.
Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně o věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. V případech stanovených zákonem působí jako soudy prvního stupně.
Okresní soudy rozhodují v zásadě jako soudy prvního stupně.
Správní soudnictví
Správní soudnictví je typem soudní činnosti a má i vrcholnou instituci této soustavy – Nejvyšší správní soud.
Vrchní soud rozhoduje jako soud druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy.
Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně o věcech, v nichž rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy. V případech stanovených zákonem působí jako soudy prvního stupně.
Okresní soudy rozhodují v zásadě jako soudy prvního stupně.
Správní soudnictví
Správní soudnictví je typem soudní činnosti a má i vrcholnou instituci této soustavy – Nejvyšší správní soud.
Věcnou působností správních soudů je rozhodování:
a) o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jiným orgánem v oblasti veřejné správy
b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu
c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu
d) v kompetenčních žalobách
e) ve věcech volebních
f) ve věcech politických stran
5 Mezinárodní právo a Ústava ČR (vázanost mezinárodním právem, čl. 10 Ústavy)
Každý stát je právní a faktickou součástí mezinárodního společenství států a tak vstupuje do mezinárodněprávních vztahů. Vnitřní právní systém musí reagovat na normy mezinárodního práva, a to činí v prvé řadě ústava jako vnitrostátní norma nejvyšší právní síly.
Při svém vzniku byla česká ústava výrazně monistickou (s výjimkou čl. 10), v souvislosti se začleňování ČR do NATO a EU byla přijata novela Ústavy, tzv. Euronovela (ustavní zákon č. 395/2001).
b) o ochraně proti nečinnosti správního orgánu
c) o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu
d) v kompetenčních žalobách
e) ve věcech volebních
f) ve věcech politických stran
5 Mezinárodní právo a Ústava ČR (vázanost mezinárodním právem, čl. 10 Ústavy)
Každý stát je právní a faktickou součástí mezinárodního společenství států a tak vstupuje do mezinárodněprávních vztahů. Vnitřní právní systém musí reagovat na normy mezinárodního práva, a to činí v prvé řadě ústava jako vnitrostátní norma nejvyšší právní síly.
Při svém vzniku byla česká ústava výrazně monistickou (s výjimkou čl. 10), v souvislosti se začleňování ČR do NATO a EU byla přijata novela Ústavy, tzv. Euronovela (ustavní zákon č. 395/2001).
5.1 Ústavní základ vázanosti mezinárodním právem
Novela ústavy deklaruje povinnosti ČR dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Ve vztahu navenek to má význam spíše deklarativní. Novela vyčleňuje okruh mezinárodních smluv, jež mají přednost před zákonem v případě jejich textové kolize. Tyto smlouvy vyžadují před ratifikací souhlas Parlamentu. Z hlediska předmětného se tento požadavek týká mezinárodních smluv:
a) o přenosu některých pravomocí orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci (čl. 10a, odst. 1)
b) upravujících povinnosti osob
c) spojeneckých, mírových a jiných politických
d) z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
e) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
f) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (čl. 49)
Důsledkem přednosti mezinárodních smluv před zákonem je vázanost soudců jak zákonem, tak těmito mezinárodními smlouvami (čl. 95 – vázanost soudce obecného soudu), přičemž soudce v případě zjištění rozporu zákona s mezinárodní smlouvou by měl užít mezinárodní smlouvu.
a) o přenosu některých pravomocí orgánů ČR na mezinárodní organizaci nebo instituci (čl. 10a, odst. 1)
b) upravujících povinnosti osob
c) spojeneckých, mírových a jiných politických
d) z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
e) hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
f) o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu (čl. 49)
Důsledkem přednosti mezinárodních smluv před zákonem je vázanost soudců jak zákonem, tak těmito mezinárodními smlouvami (čl. 95 – vázanost soudce obecného soudu), přičemž soudce v případě zjištění rozporu zákona s mezinárodní smlouvou by měl užít mezinárodní smlouvu.
4.2 Soudní soustava
Ústavní soud České republiky
Ústavní soud zřizuje Ústava, organizaci a řízení upravuje zákon o Ústavním soudu, sídlem je Brno. ÚS působí jako orgán ochrany ústavnosti – výlučné a nezastupitelné postavení v systému dělby moci. Jde o monolitý a jednotlivý orgán, jenž nemá žádnou vertikální strukturu.
Pojmem ochrana ústavnosti se míní právní prostor (okruh věcí), v nichž ÚS rozhoduje a jednak souhrn prostředků, jimiž ÚS rozhoduje k dodržování práv a působnosti subjektů ústavněprávních. ÚS může zrušením podústavní normy stojící v rozporu s ústavní zasahovat do legislativní činnosti parlamentu. Může rozhodovat o mandátových věcech poslance a senátora. Do výkonné moci prezidenta zasahuje rozhodováním o ústavní žalobě Senátu proti prezidentovi. Ve vztahu k výkonné moci může rovněž zrušit podzákonný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.
Ústavní soud je samostatně stojícím článkem soudní soustavy, přesto má určité možnosti součinnosti a působení ve vztahu k obecnému soudnictví:
Ústavní soud zřizuje Ústava, organizaci a řízení upravuje zákon o Ústavním soudu, sídlem je Brno. ÚS působí jako orgán ochrany ústavnosti – výlučné a nezastupitelné postavení v systému dělby moci. Jde o monolitý a jednotlivý orgán, jenž nemá žádnou vertikální strukturu.
Pojmem ochrana ústavnosti se míní právní prostor (okruh věcí), v nichž ÚS rozhoduje a jednak souhrn prostředků, jimiž ÚS rozhoduje k dodržování práv a působnosti subjektů ústavněprávních. ÚS může zrušením podústavní normy stojící v rozporu s ústavní zasahovat do legislativní činnosti parlamentu. Může rozhodovat o mandátových věcech poslance a senátora. Do výkonné moci prezidenta zasahuje rozhodováním o ústavní žalobě Senátu proti prezidentovi. Ve vztahu k výkonné moci může rovněž zrušit podzákonný právní předpis nebo jeho jednotlivá ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem.
Ústavní soud je samostatně stojícím článkem soudní soustavy, přesto má určité možnosti součinnosti a působení ve vztahu k obecnému soudnictví:
4.2 Soudní soustava
a) obecný soud může iniciovat jednání ÚS tehdy, dojde-li k závěru, že zákon, jehož má být ve věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem
b) tím, že ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod Ústavy, je v úloze přezkumného orgánu sui generis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obecného soudu.
Soudce ÚS je ústavním činitelem, vykonává veřejnou funkci, neslučitelnost funkce s funkcí prezidenta, člena parlamentu a funkcemi ve veřejné správě. Soudce má povinnost mlčenlivosti, Ústava stanoví princip soudcovské nezávislosti a ochrany nestrannosti. Soudce není ústavně odpovědný, pouze kárně. Předpoklady výkonu soudcovské funkce u ÚS:
a) bezúhonnost
b) volitelnost do Senátu (občanství, právo volit, 40 let)
c) vysokoškolské právnické vzdělání
d) nejméně 10 let činnosti v právnickém povolání
Ústavní soud působí v těchto věcech:
a) rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
b) tím, že ÚS rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod Ústavy, je v úloze přezkumného orgánu sui generis ve vztahu k jakékoli formě rozhodování obecného soudu.
Soudce ÚS je ústavním činitelem, vykonává veřejnou funkci, neslučitelnost funkce s funkcí prezidenta, člena parlamentu a funkcemi ve veřejné správě. Soudce má povinnost mlčenlivosti, Ústava stanoví princip soudcovské nezávislosti a ochrany nestrannosti. Soudce není ústavně odpovědný, pouze kárně. Předpoklady výkonu soudcovské funkce u ÚS:
a) bezúhonnost
b) volitelnost do Senátu (občanství, právo volit, 40 let)
c) vysokoškolské právnické vzdělání
d) nejméně 10 let činnosti v právnickém povolání
Ústavní soud působí v těchto věcech:
a) rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem
Ústavní soud působí v těchto věcech:
b) rozhoduje o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem
c) rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
d) rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
e) rozhoduje o ústavní stížnosti FO a PO proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod
f) rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance a senátora
g) rozhoduje o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky
h) rozhoduje o návrhu prezidenta republiky ne zrušení usnesení PS a Senátu
i) rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
j) rozhoduje o tom, zde rozhodnutí o rozpuštění politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony
k) rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací
c) rozhoduje o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu
d) rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy
e) rozhoduje o ústavní stížnosti FO a PO proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do jim ústavně zaručených základních práv a svobod
f) rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance a senátora
g) rozhoduje o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiky
h) rozhoduje o návrhu prezidenta republiky ne zrušení usnesení PS a Senátu
i) rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu
j) rozhoduje o tom, zde rozhodnutí o rozpuštění politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony
k) rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací
Úkoly soudů konkretizuje zákon o soudech a soudcích (§2), jenž jim svěřuje:
– rozhodování sporů podle zákonů v občanském soudním řízení
– rozhodování trestních věcí podle zákonů o trestním řízení
– rozhodování v dalších případech podle zákona či mezinárodní smlouvy
Pravomoc soudů ve správních věcech je stanovena v soudním řádu správním. Pokud není pravomoc či věcná působnost svěřena výslovně ÚS nebo Nejvyššímu správnímu soudu, náleží obecnému soudnictví.
Odlišně je koncipována vázanost soudců ÚS a obecného soudu při rozhodování:
a) soudce ÚS je vázán pouze ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu
b) soudce obecného soudu je vázán zákonem a mezinárodní smlouvou. Přitom má možnost posoudit souladnost zákona se zákonem ústavním. V případě pochybností o souladu předloží věci ÚS. Pokud soud pochybuje o souladnosti právního předpisu, řízení přeruší a věc postoupí ÚS.
4.1 Ústavní principy soudní moci
Z hlediska ústavní úpravy lze rozeznávat ústavní principy:
a) soudní moci a spravedlnosti
– výlučnost soudní moci při rozhodování o vině a trestu za trestné činy
– nezávislost soudní moci a soudců
– rovnost práv účastníků při řízení před soudem
– zachování příslušnosti soudu a soudce
– ústnost jednání
– veřejnost jednání
– rozhodování trestních věcí podle zákonů o trestním řízení
– rozhodování v dalších případech podle zákona či mezinárodní smlouvy
Pravomoc soudů ve správních věcech je stanovena v soudním řádu správním. Pokud není pravomoc či věcná působnost svěřena výslovně ÚS nebo Nejvyššímu správnímu soudu, náleží obecnému soudnictví.
Odlišně je koncipována vázanost soudců ÚS a obecného soudu při rozhodování:
a) soudce ÚS je vázán pouze ústavním pořádkem a zákonem o Ústavním soudu
b) soudce obecného soudu je vázán zákonem a mezinárodní smlouvou. Přitom má možnost posoudit souladnost zákona se zákonem ústavním. V případě pochybností o souladu předloží věci ÚS. Pokud soud pochybuje o souladnosti právního předpisu, řízení přeruší a věc postoupí ÚS.
4.1 Ústavní principy soudní moci
Z hlediska ústavní úpravy lze rozeznávat ústavní principy:
a) soudní moci a spravedlnosti
– výlučnost soudní moci při rozhodování o vině a trestu za trestné činy
– nezávislost soudní moci a soudců
– rovnost práv účastníků při řízení před soudem
– zachování příslušnosti soudu a soudce
– ústnost jednání
– veřejnost jednání
Z hlediska ústavní úpravy lze rozeznávat ústavní principy:
b) činnost soudní moci
– považování každého, proti němuž je vedeno trestní řízení, za nevinného do vyslovení viny pravomocným rozsudkem soudu o jeho vině (presumpce neviny)
– posuzování trestnosti činu a ukládání trestu podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán (zákaz retroaktivity)
– zákaz trestního stíhání za čin, pro který byla osoba již pravomocně odsouzena nebo zproštěna obžaloby (res iudikata)
– zákaz stíhání nebo zbavení svobody jinak než z důvodů, které stanoví zákon
– zákaz vzetí do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu
c) práva fyzických osob, občanů a dalších subjektů při realizaci spravedlnosti (procesní práva účastníků při řízení před soudy)
– rovnost práv účastníků před soudem
– právo na právní pomoc v řízení před soudy (právo na obhajobu)
– právo osoby odepřít výpověď, pokud by hrozilo nebezpečí vlastního trestního stíhání nebo osoby blízké. U obviněného bez omezení
– právo na veřejné projednání věci, bez zbytečných průtahů a v přítomnosti zainteresovaného účastníka
– právo na tlumočníka v případě prohlášení osoby, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání
– považování každého, proti němuž je vedeno trestní řízení, za nevinného do vyslovení viny pravomocným rozsudkem soudu o jeho vině (presumpce neviny)
– posuzování trestnosti činu a ukládání trestu podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán (zákaz retroaktivity)
– zákaz trestního stíhání za čin, pro který byla osoba již pravomocně odsouzena nebo zproštěna obžaloby (res iudikata)
– zákaz stíhání nebo zbavení svobody jinak než z důvodů, které stanoví zákon
– zákaz vzetí do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu
c) práva fyzických osob, občanů a dalších subjektů při realizaci spravedlnosti (procesní práva účastníků při řízení před soudy)
– rovnost práv účastníků před soudem
– právo na právní pomoc v řízení před soudy (právo na obhajobu)
– právo osoby odepřít výpověď, pokud by hrozilo nebezpečí vlastního trestního stíhání nebo osoby blízké. U obviněného bez omezení
– právo na veřejné projednání věci, bez zbytečných průtahů a v přítomnosti zainteresovaného účastníka
– právo na tlumočníka v případě prohlášení osoby, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání
3.2 Vláda
Ústava neurčuje věcnou působnost vlády – všeobecná působnost. Vláda má pravomoc vydávat nařízení jako druhotný právní předpis. Jmenovací pravomoc ve vztahu k předsedovi vlády a ministrům náleží prezidentovi, který však nemůže pominout faktickou povolební situaci při výběru kandidáta na ministerského předsedu.
Vláda má zvláštní typ normotvorné pravomoci. Může vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Nařízení musí být v souladu se zákonem.
Předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev. Vláda je povinna předstoupit do 30 dnů po jmenování před PS a požádá ji o vyslovení důvěry. Pokud ji nezíská, podá demisi. Prezident pak jmenuje nového předsedu vlády. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS. Pokud nezíská důvěru, může prezident PS rozpustit. V průběhu sborového výkonu mandátu pak prezident jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády členy vlády a pověřuje je vedením ministerstev.
3.3 Stání zastupitelství
Státní zastupitelství je orgán zastupující veřejnou žalobu v trestním řízení. Nejvyššímu státnímu zástupci je nadřazen ministr spravedlnosti, také vykonává nad NSZ dohled (dodržování právních předpisů). Státní zástupce je jedním z účastníků řízení, o jeho návrzích rozhoduje nezávislý soud – další vztah mezi druhy státní moci v Ústavě.
Vláda má zvláštní typ normotvorné pravomoci. Může vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho mezích. Nařízení musí být v souladu se zákonem.
Předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev. Vláda je povinna předstoupit do 30 dnů po jmenování před PS a požádá ji o vyslovení důvěry. Pokud ji nezíská, podá demisi. Prezident pak jmenuje nového předsedu vlády. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS. Pokud nezíská důvěru, může prezident PS rozpustit. V průběhu sborového výkonu mandátu pak prezident jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády členy vlády a pověřuje je vedením ministerstev.
3.3 Stání zastupitelství
Státní zastupitelství je orgán zastupující veřejnou žalobu v trestním řízení. Nejvyššímu státnímu zástupci je nadřazen ministr spravedlnosti, také vykonává nad NSZ dohled (dodržování právních předpisů). Státní zástupce je jedním z účastníků řízení, o jeho návrzích rozhoduje nezávislý soud – další vztah mezi druhy státní moci v Ústavě.
4 Moc soudní (soudní soustava a principy činnosti)
Možnost vykonávat konstitutivní vynutitelná rozhodnutí ve sporech a otázce viny a trestu je výhradně svěřena Ústavou státu a nemohou ji tudíž vykonávat žádné jiné subjekty. Společným rysem soudní moci je její nezávislost a nestrannost na jakýchkoli jiných subjektech.
V koncepci Ústavy se odlišují dva typy ústavního poslání při výkonu soudní moci, a sice soudní ochrana ústavnosti a poskytování ochrany právům a výlučné rozhodování o vině a trestu za trestné činy. V tomto smyslu rozlišuje ústava dva typy orgánů – Ústavní soud (orgán výlučný) a soudy (tvoří vertikální soustavu).
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 90). Tento článek je dále rozpracován:
a) zajisti právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 LZPS)
b) záruku, že pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a že v tomto rozhodování budou dodržena pravidla stanovená v Listině (čl. 40 LZPS)
V koncepci Ústavy se odlišují dva typy ústavního poslání při výkonu soudní moci, a sice soudní ochrana ústavnosti a poskytování ochrany právům a výlučné rozhodování o vině a trestu za trestné činy. V tomto smyslu rozlišuje ústava dva typy orgánů – Ústavní soud (orgán výlučný) a soudy (tvoří vertikální soustavu).
Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (čl. 90). Tento článek je dále rozpracován:
a) zajisti právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 LZPS)
b) záruku, že pouze soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy a že v tomto rozhodování budou dodržena pravidla stanovená v Listině (čl. 40 LZPS)
Pravomoci a působnost prezidenta
Pravomoci výlučné (konstitutivní i související nebo zasahující do činností jiných ústavních orgánů):
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi
b) svolává zasedání PS
c) rozpouští PS
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal, nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády
e) jmenuje soudce ÚS
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy NS
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, nepokračovalo, zahlazuje odsouzení
h) má právo vrátit parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
i) podepisuje zákony
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ
k) jmenuje členy Bankovní rady ČNB
l) vyhlašuje referendum o přistoupení ČR k EU a jeho výsledek
Pravomoci kontrasignované – jejich platnost vyžaduje spolupodpis předsedy vlády. Jde v zásadě o pravomoci v oblastech odborné, výkonné exekutivní činnosti sátu úzce související s některými vládními resorty.
a) v oblasti zahraniční politiky
– zastupuje stát navenek
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi
b) svolává zasedání PS
c) rozpouští PS
d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal, nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády
e) jmenuje soudce ÚS
f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy NS
g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, nepokračovalo, zahlazuje odsouzení
h) má právo vrátit parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
i) podepisuje zákony
j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ
k) jmenuje členy Bankovní rady ČNB
l) vyhlašuje referendum o přistoupení ČR k EU a jeho výsledek
Pravomoci kontrasignované – jejich platnost vyžaduje spolupodpis předsedy vlády. Jde v zásadě o pravomoci v oblastech odborné, výkonné exekutivní činnosti sátu úzce související s některými vládními resorty.
a) v oblasti zahraniční politiky
– zastupuje stát navenek
Pravomoci kontrasignované – jejich platnost vyžaduje spolupodpis předsedy vlády. Jde v zásadě o pravomoci v oblastech odborné, výkonné exekutivní činn
– sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy (může sjednávání přenést na vládu)
– přijímá vedoucí zastupitelských misí
– pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
b) v oblasti obrany
– je vrchním velitelem ozbrojených sil
– jmenuje a povyšuje generály
c) další pravomoci
– vyhlašuje volby do PS a Senátu
– propůjčuje a uděluje stání vyznamenání
– jmenuje soudce obecných soudů
– uděluje amnestii
3.2 Vláda
Vláda je vrcholný orgán výkonné moci (čl. 67). Má řídící postavení v systému státní správy. Vláda je kolektivní orgán, odpovědný PS, odpovídá za část rozhodnutí vykonávaných v pravomocech prezidenta.
– přijímá vedoucí zastupitelských misí
– pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
b) v oblasti obrany
– je vrchním velitelem ozbrojených sil
– jmenuje a povyšuje generály
c) další pravomoci
– vyhlašuje volby do PS a Senátu
– propůjčuje a uděluje stání vyznamenání
– jmenuje soudce obecných soudů
– uděluje amnestii
3.2 Vláda
Vláda je vrcholný orgán výkonné moci (čl. 67). Má řídící postavení v systému státní správy. Vláda je kolektivní orgán, odpovědný PS, odpovídá za část rozhodnutí vykonávaných v pravomocech prezidenta.
Ustavování prezidenta republiky
Prezident je ustavován v nepřímých volbách komorami parlamentu na jejich společné schůzi. Volbu prezidenta upravuje Ústava, jednací řád PS a Volební řád. Volební postup je upravený jako postupný, třífázový, pokud nejsou splněny podmínky kola předchozího.
V prvním kole je zvolen kandidát nadpoloviční většinou všech poslanců a nadpoloviční většinou všech senátorů. Do druhého kola postupuje jeden kandidát z každé komory. Je zvolen ten, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Ve třetím pak tak, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
Mandát prezidenta je pětiletý, prezidentem může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu a ne více než dvakrát za sebou. Slib prezidenta do rukou předsedy PS má konstitutivní charakter.
Pravomoci a působnost prezidenta
Prezident má četné pravomoci rozhodovací a kreační (ustavovací). Rozhodovací a kreační pravomoci a věcnou působnost prezidenta republiky Ústava formálně a obsahově dělí na pravomoci, které prezident vykonává nezávisle na vládní moci (výlučné, autonomní) a v ústavněprávní součinnosti s vládou (kontrasignované).
V prvním kole je zvolen kandidát nadpoloviční většinou všech poslanců a nadpoloviční většinou všech senátorů. Do druhého kola postupuje jeden kandidát z každé komory. Je zvolen ten, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů. Ve třetím pak tak, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů.
Mandát prezidenta je pětiletý, prezidentem může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu a ne více než dvakrát za sebou. Slib prezidenta do rukou předsedy PS má konstitutivní charakter.
Pravomoci a působnost prezidenta
Prezident má četné pravomoci rozhodovací a kreační (ustavovací). Rozhodovací a kreační pravomoci a věcnou působnost prezidenta republiky Ústava formálně a obsahově dělí na pravomoci, které prezident vykonává nezávisle na vládní moci (výlučné, autonomní) a v ústavněprávní součinnosti s vládou (kontrasignované).
Způsoby usnášení:
c) o přijetí ústavního zákona a o souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy – 3/5 všech poslanců a 3/5 přítomných senátorů
d) při volbě prezidenta ve třetím kole, kdy za obvyklého třetinového kvora poslanců resp. senátorů je zvolen ten z kandidátů, který získal jejich celkovou nadpoloviční většinu z přítomných.
Zákonodárnou iniciativu mají:
– poslanec
– skupina poslanců
– Senát
– vláda
– zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku
– návrh zákona o stáním rozpočtu – výhradně vláda
Schválený zákon je předložen Senátu k projednání. Senát ve lhůtě do 30 dnů zákon schválí, či zamítne, vrátí PS nebo vyjádří vůli se jím nezabývat (presumpce souhlasu). Uplatní-li Senát veto, může PS v novém hlasování nadpoloviční většinou všech poslanců zákon definitivně potvrdit. O Senátem pozměněném zákonu hlasuje PS v novém znění. Pokud nesouhlasí se změnami, hlasuje o původním svém textu (nadpoloviční většina všech). Právo vrátit zákon má také prezident do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. PS jej může nadpoloviční většinou potvrdit.
d) při volbě prezidenta ve třetím kole, kdy za obvyklého třetinového kvora poslanců resp. senátorů je zvolen ten z kandidátů, který získal jejich celkovou nadpoloviční většinu z přítomných.
Zákonodárnou iniciativu mají:
– poslanec
– skupina poslanců
– Senát
– vláda
– zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku
– návrh zákona o stáním rozpočtu – výhradně vláda
Schválený zákon je předložen Senátu k projednání. Senát ve lhůtě do 30 dnů zákon schválí, či zamítne, vrátí PS nebo vyjádří vůli se jím nezabývat (presumpce souhlasu). Uplatní-li Senát veto, může PS v novém hlasování nadpoloviční většinou všech poslanců zákon definitivně potvrdit. O Senátem pozměněném zákonu hlasuje PS v novém znění. Pokud nesouhlasí se změnami, hlasuje o původním svém textu (nadpoloviční většina všech). Právo vrátit zákon má také prezident do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. PS jej může nadpoloviční většinou potvrdit.
3 Moc výkonná (ústavní postavení prezidenta republiky a Vlády ČR, vzájemný vztah)
Ústava upravuje ve třetí hlavě výkonnou moc jako jednu ze složek systému dělby moci. Pod tímto pojmem chápe tři typy orgánů – prezidenta republiky, vládu a státní zastupitelství. Ústava ani zde neprovádí hierarchii. Jednotlivé orgány vedle sebe působí s některými vzájemnými vztahy (prezident, vláda) i samostatnými pravomocemi a působnostmi.
Prezident ani vláda nejsou výlučnými nositeli výkonné moci. V rámci moci výkonné existují určité vztahy dělby moci i jejich určité konkurence.
3.1 Prezident republiky
Postavení prezidenta republiky
Ústava označuje prezidenta jako hlavu státu (reprezentativní funkce), zastupuje stát navenek (ztělesnění svrchovanosti státu jako subjektu navenek). S tím souvisí řada symbolických, ceremoniálních a jiných norem a zvyklostí užívaných v praxi styků mezi státy.
Ze své funkce není odpovědný – při své rozhodovací a jednací činnosti naplňující ústavu nemůže nést důsledky. Za část jeho rozhodovací činnosti odpovídá vláda (63/4), čímž může činnost prezidenta korigovat a kontrolovat, zejména faktickým tlakem kontrasignace. Prezident nesmí jednat tak, aby se dalo usoudit, že se dopustil velezrady (žaloba Senátu u ÚS).
Prezident ani vláda nejsou výlučnými nositeli výkonné moci. V rámci moci výkonné existují určité vztahy dělby moci i jejich určité konkurence.
3.1 Prezident republiky
Postavení prezidenta republiky
Ústava označuje prezidenta jako hlavu státu (reprezentativní funkce), zastupuje stát navenek (ztělesnění svrchovanosti státu jako subjektu navenek). S tím souvisí řada symbolických, ceremoniálních a jiných norem a zvyklostí užívaných v praxi styků mezi státy.
Ze své funkce není odpovědný – při své rozhodovací a jednací činnosti naplňující ústavu nemůže nést důsledky. Za část jeho rozhodovací činnosti odpovídá vláda (63/4), čímž může činnost prezidenta korigovat a kontrolovat, zejména faktickým tlakem kontrasignace. Prezident nesmí jednat tak, aby se dalo usoudit, že se dopustil velezrady (žaloba Senátu u ÚS).
Pravomoc a působnost Parlamentu
Postavení Parlamentu v ústavním systému ČR se projevuje v jeho pravomocech, jako možných způsobech rozhodování v určitých záležitostech předmětu ústavního práva (věcné působnosti). Územní působnost je vymezena teritoriem ČR. Působnost je vymezena ústavou v Hlavě II., část věcné působnost je shrnut v jednacím řádu.
Parlament je ústavním představitelem zákonodárné moci v pojetí normotvůrce a současně ústavodárcem. V těchto pravomocech je nezastupitelný. V těchto pravomocech také platí nejširší věcná působnost Parlamentu – neexistují věci, které by nemohly být ústavním zákonem nebo zákonem upraveny, nesmí však měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9)
Ústava předpokládá postupnou funkci obou komor v normotvorném procesu. Klíčové postavení má PS, z níž schválený zákon vzchází. Posléze je projednávání Senátem (může být i při vrácení znovu potvrzen). Senát se jím ani nemusí zabývat (30 dnů lhůta).
Vedle ústavních zákonů a zákonů může Senát sám přijímat tzv. zákonná opatření, vyhlašovaná stejný způsobem jako zákony (při rozpuštění PS, neodkladné věci, které vyžadují přijetí zákona a vláda navrhne jeho přijetí. Nutný dodatečný souhlas PS).
Parlament je ústavním představitelem zákonodárné moci v pojetí normotvůrce a současně ústavodárcem. V těchto pravomocech je nezastupitelný. V těchto pravomocech také platí nejširší věcná působnost Parlamentu – neexistují věci, které by nemohly být ústavním zákonem nebo zákonem upraveny, nesmí však měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9)
Ústava předpokládá postupnou funkci obou komor v normotvorném procesu. Klíčové postavení má PS, z níž schválený zákon vzchází. Posléze je projednávání Senátem (může být i při vrácení znovu potvrzen). Senát se jím ani nemusí zabývat (30 dnů lhůta).
Vedle ústavních zákonů a zákonů může Senát sám přijímat tzv. zákonná opatření, vyhlašovaná stejný způsobem jako zákony (při rozpuštění PS, neodkladné věci, které vyžadují přijetí zákona a vláda navrhne jeho přijetí. Nutný dodatečný souhlas PS).
Pravomoc a působnost Parlamentu
Parlament má dále pravomoc kreativní, která se projevuje vztahem k moci výkonné (volba prezidenta), vládní (konstitutivní charakter důvěry vládě) nebo soudní (souhlas Senátu s návrhy Prezidenta na soudce ÚS). Komory Parlamentu také výhradně rozhodují o personálním obsazení svých vnitřních orgánů.
Parlament má též pravomoc kontrolní, která se prostřednictvím interpelace poslance vztahuje na vládu i její členy a týká se celé jejich rozhodovací působnosti. PS může též pro vyšetření věci veřejného zájmu zřídit vyšetřovací komisi.
Parlamentu přísluší i rozhodnutí v řadě věcí týkajících se záležitostí státní suverenity – závazného vystupování republiky v zahraničních vztazích (změna státních hranic, schvaluje mezinárodní smlouvy o lidských právech, politické a hospodářské dohody). Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, dává souhlas s pobytem cizích vojsk.
Způsoby usnášení:
a) o obecném usnesení – souhlas nadpoloviční většiny přítomných (alespoň 1/3 všech členů musí být přítomna). Běžné zákony, volba prezidenta ve druhém kole.
b) o vyhlášení válečného stavu a o souhlasu s pobytem cizích vojsk – nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů. Také v prvním kole prezidentských voleb a v PS o vráceném zákonu
Parlament má též pravomoc kontrolní, která se prostřednictvím interpelace poslance vztahuje na vládu i její členy a týká se celé jejich rozhodovací působnosti. PS může též pro vyšetření věci veřejného zájmu zřídit vyšetřovací komisi.
Parlamentu přísluší i rozhodnutí v řadě věcí týkajících se záležitostí státní suverenity – závazného vystupování republiky v zahraničních vztazích (změna státních hranic, schvaluje mezinárodní smlouvy o lidských právech, politické a hospodářské dohody). Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, o vyslání ozbrojených sil mimo území ČR, dává souhlas s pobytem cizích vojsk.
Způsoby usnášení:
a) o obecném usnesení – souhlas nadpoloviční většiny přítomných (alespoň 1/3 všech členů musí být přítomna). Běžné zákony, volba prezidenta ve druhém kole.
b) o vyhlášení válečného stavu a o souhlasu s pobytem cizích vojsk – nadpoloviční většina všech poslanců a nadpoloviční většina všech senátorů. Také v prvním kole prezidentských voleb a v PS o vráceném zákonu
1 Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Ústava předpokládá, že na ni mohou navazovat další samostatně vedle ní stojící ústavní zákony („ústavní zákony přijaté podle této ústavy“).
Ústavní pořádek tak k současnému datu tvoří soustava ústavních zákonů, které na bázi Ústavy a LZPS tvoří ústavní materii poměrně stejnorodou co do změn či rozvoje institutů samotné Ústavy , přičemž některé Ústavy novelizující ústavní zákony byly již samy novelizovány. Oproti tomu relativně neměnný zůstal text Listiny.
2 Moc zákonodárná (postavení a pravomoci Parlamentu ČR)
Moc zákonodárná je představována v ČR Parlamentem složeným ze dvou komor – Poslaneckou sněmovnou (200 poslanců na 4 roky) a Senátem (81 senátoru na 6 let a parciální obměnou třetiny každé dva roky).
Přestože to Ústava nekonstatuje, komory nejsou rovnoprávné a mají taktéž rozdílné postavení. Různost tohoto postavení se projevuje:
a) v různosti volebního období
b) v různosti volebního systému užitého při volbách
c) v rozdílných pravomocech a kompetencích
d) v rozdílech s ohledem na přetržitost či nepřetržitost personálního složení (rozpustitelnost, parciální obměňovatelnost)
Ústavní pořádek tak k současnému datu tvoří soustava ústavních zákonů, které na bázi Ústavy a LZPS tvoří ústavní materii poměrně stejnorodou co do změn či rozvoje institutů samotné Ústavy , přičemž některé Ústavy novelizující ústavní zákony byly již samy novelizovány. Oproti tomu relativně neměnný zůstal text Listiny.
2 Moc zákonodárná (postavení a pravomoci Parlamentu ČR)
Moc zákonodárná je představována v ČR Parlamentem složeným ze dvou komor – Poslaneckou sněmovnou (200 poslanců na 4 roky) a Senátem (81 senátoru na 6 let a parciální obměnou třetiny každé dva roky).
Přestože to Ústava nekonstatuje, komory nejsou rovnoprávné a mají taktéž rozdílné postavení. Různost tohoto postavení se projevuje:
a) v různosti volebního období
b) v různosti volebního systému užitého při volbách
c) v rozdílných pravomocech a kompetencích
d) v rozdílech s ohledem na přetržitost či nepřetržitost personálního složení (rozpustitelnost, parciální obměňovatelnost)
2 Moc zákonodárná (postavení a pravomoci Parlamentu ČR)
Obě komory působí v řadě věcí společně (schvalování ústavních zákonů, mezinárodních smluv, volbě prezidenta). Ústava též koncipuje oddělené pravomoci (věcnou působnost) – odpovědnost vlády výhradně vůči Poslanecké sněmovně. V některých věcech jsou obě komory v ústavní kontrapozici (možnost Senátu vetovat zákon schválený PS). Celkově má tak Poslanecká sněmovna silnější ústavní pozici, neboť může rozhodujícím způsobem ovlivňovat zákonodárnou funkci Parlamentu a celkově vládní složku moci výkonné.
Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna prezidentem republiky (čl. 35):
– jestliže PS nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh PS
– jestliže se PS neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry
– jestliže zasedání PS bylo přerušeno do dobu delší, než je přípustné
– jestliže PS nebyla po dobu delší než 3 měsíců způsobilá usnášet se, ačkoli nebylo její zasedání přerušeno a ačkoli byla v té době opakovaně svolána ke schůzi
Poslanecká sněmovna nemůže být rozpuštěna do doby, kdy není ustaven Senát a vždy poté v posledních třech měsících jejího funkčního období. Pokud by byla sněmovna rozpuštěna, je určena ústavní povinnost prezidenta vyhlásit volby do PS do 60 dnů od jejího rozpuštění.
Poslanecká sněmovna může být rozpuštěna prezidentem republiky (čl. 35):
– jestliže PS nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh PS
– jestliže se PS neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry
– jestliže zasedání PS bylo přerušeno do dobu delší, než je přípustné
– jestliže PS nebyla po dobu delší než 3 měsíců způsobilá usnášet se, ačkoli nebylo její zasedání přerušeno a ačkoli byla v té době opakovaně svolána ke schůzi
Poslanecká sněmovna nemůže být rozpuštěna do doby, kdy není ustaven Senát a vždy poté v posledních třech měsících jejího funkčního období. Pokud by byla sněmovna rozpuštěna, je určena ústavní povinnost prezidenta vyhlásit volby do PS do 60 dnů od jejího rozpuštění.
1 Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Ústavu ČR tak netvoří jediný tradiční ústavní materii upravující dokument, ale tvoří ji hned od jejích právního počátku nejméně tyto dva prameny ústavního práva.
Článek 112 vyjmenovává, co tvoří společně s Ústavou ústavní pořádek ČR z dosavadních ústavních předpisů a vytváří se otevřený ústavní prostor pro další ústavodárnou aktivitu Parlamentu ČR.
Ústavní pořádek ČR tedy tvoří:
– Ústava České republiky
– Listina základních práv a svobod
– ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992
– ústavní zákony přijaté podle nové Ústavy
– ústavní zákony NS ČSR, FS ČSSR a ČNR upravující státní hranice České republiky
Listina základních práv a svobod nemá pojmenovanou právní formu a jako součást ústavního pořádku a pramen ústavního práva figuruje jako „Listina“. Listina tedy nemá definovanou právní sílu. Ústava ji však zařazuje do ústavního pořádku, proto je nutné ji brát jako normu stejné právní síly. Také judikatura Ústavního soudu pojímá LIstinu jako normu ekvivalentní právní síly jako má sama Ústava. I její změna se proto musí uskutečňovat ústavním zákonem.
Článek 112 vyjmenovává, co tvoří společně s Ústavou ústavní pořádek ČR z dosavadních ústavních předpisů a vytváří se otevřený ústavní prostor pro další ústavodárnou aktivitu Parlamentu ČR.
Ústavní pořádek ČR tedy tvoří:
– Ústava České republiky
– Listina základních práv a svobod
– ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992
– ústavní zákony přijaté podle nové Ústavy
– ústavní zákony NS ČSR, FS ČSSR a ČNR upravující státní hranice České republiky
Listina základních práv a svobod nemá pojmenovanou právní formu a jako součást ústavního pořádku a pramen ústavního práva figuruje jako „Listina“. Listina tedy nemá definovanou právní sílu. Ústava ji však zařazuje do ústavního pořádku, proto je nutné ji brát jako normu stejné právní síly. Také judikatura Ústavního soudu pojímá LIstinu jako normu ekvivalentní právní síly jako má sama Ústava. I její změna se proto musí uskutečňovat ústavním zákonem.
Ústavní právo a státověda
17 Formy státu (stát jednoduchý a složený, nadstátní systémy) 27
17.1 Stát jednoduchý a složený 27
18 Funkce státu (pojetí, klasifikace, charakteristika) 28
18.1 Pojetí funkcí státu 28
18.2 Klasifikace a charakteristika funkcí státu 28
19 Státní mechanismus (státní orgány a zařízení, státní služba) 29
20 Samospráva (charakteristika, typy, soukromoprávní a veřejnoprávní samospráva) 30
1 Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Čl. 3: Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod.
Čl. 112: Ústavní pořádek ČR tvoří: tato Ústava, LZPS, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.
Ústava nepodává definici pojmu ústavní pořádek, z čl. 112 lze dovodit, že se jedné o souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou vyjmenovaných pramenů ústavního práva v úrovni nejvyšší právní síly. Článek 3 uvádí za součást ústavního pořádku i Listinu základních práv a svobod.
17.1 Stát jednoduchý a složený 27
18 Funkce státu (pojetí, klasifikace, charakteristika) 28
18.1 Pojetí funkcí státu 28
18.2 Klasifikace a charakteristika funkcí státu 28
19 Státní mechanismus (státní orgány a zařízení, státní služba) 29
20 Samospráva (charakteristika, typy, soukromoprávní a veřejnoprávní samospráva) 30
1 Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika)
Čl. 3: Součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod.
Čl. 112: Ústavní pořádek ČR tvoří: tato Ústava, LZPS, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.
Ústava nepodává definici pojmu ústavní pořádek, z čl. 112 lze dovodit, že se jedné o souhrn určitých ústavních zákonů a dalších Ústavou vyjmenovaných pramenů ústavního práva v úrovni nejvyšší právní síly. Článek 3 uvádí za součást ústavního pořádku i Listinu základních práv a svobod.
Ústavní právo a státověda
8 Volební systém v ČR (volební proces obecně, volební spravedlnost) 15
8.1 Volební proces obecně 15
8.2 Volební spravedlnost 16
9 Listina základních práv a svobod (charakteristika, struktura) 17
10 Základní lidská práva a svobody 18
11 Politická práva podle Listiny (volební právo, formy sdružování občanů) 19
11.1 Volební právo 19
11.2 Formy sdružování občanů 19
11.3 Další politická práva 19
12 Práva hospodářská, sociální a kulturní podle Listiny (ústavní základ práce a podnikání) 21
12.1 Práva hospodářská 21
12.2 Sociální práva 21
12.3 Kulturní práva 22
13 Právo na soudní a jinou právní ochranu podle Listiny (právo na spravedlivý proces) 23
14 Pojetí veřejné moci (právní status, státní a nadstátní autorita) 24
14.1 Státní a nadstátní autorita 24
15 Dělba moci (význam, faktická dělba moci, formy vlády) 25
16 Forma vládnutí (demokracie přímá a zastupitelská, autokracie) 26
16.1 Demokracie přímá a zastupitelská 26
8.1 Volební proces obecně 15
8.2 Volební spravedlnost 16
9 Listina základních práv a svobod (charakteristika, struktura) 17
10 Základní lidská práva a svobody 18
11 Politická práva podle Listiny (volební právo, formy sdružování občanů) 19
11.1 Volební právo 19
11.2 Formy sdružování občanů 19
11.3 Další politická práva 19
12 Práva hospodářská, sociální a kulturní podle Listiny (ústavní základ práce a podnikání) 21
12.1 Práva hospodářská 21
12.2 Sociální práva 21
12.3 Kulturní práva 22
13 Právo na soudní a jinou právní ochranu podle Listiny (právo na spravedlivý proces) 23
14 Pojetí veřejné moci (právní status, státní a nadstátní autorita) 24
14.1 Státní a nadstátní autorita 24
15 Dělba moci (význam, faktická dělba moci, formy vlády) 25
16 Forma vládnutí (demokracie přímá a zastupitelská, autokracie) 26
16.1 Demokracie přímá a zastupitelská 26
Ústavní právo a státověda
1 Ústavní pořádek České republiky (struktura a charakteristika) 2
2 Moc zákonodárná (postavení a pravomoci Parlamentu ČR) 3
3 Moc výkonná (ústavní postavení prezidenta republiky a Vlády ČR, vzájemný vztah) 5
3.1 Prezident republiky 5
3.2 Vláda 6
3.3 Stání zastupitelství 6
4 Moc soudní (soudní soustava a principy činnosti) 7
4.1 Ústavní principy soudní moci 7
4.2 Soudní soustava 8
5 Mezinárodní právo a Ústava ČR (vázanost mezinárodním právem, čl. 10 Ústavy) 10
5.1 Ústavní základ vázanosti mezinárodním právem 10
6 Územní samospráva v ČR (ústavněprávní postavení obcí a krajů) 11
6.1 Ústavněprávní postavení obcí 11
6.2 Ústavněprávní postavení krajů 12
7 Ústavněprávní postavení politických stran v ČR (vznik, činnost a zánik politických stran, význam politických stran v systému moci v ČR) 13
7.1 Právní úprava vzniku a činnosti politických stran 13
7.2 Zánik a zrušení politické strany 14
2 Moc zákonodárná (postavení a pravomoci Parlamentu ČR) 3
3 Moc výkonná (ústavní postavení prezidenta republiky a Vlády ČR, vzájemný vztah) 5
3.1 Prezident republiky 5
3.2 Vláda 6
3.3 Stání zastupitelství 6
4 Moc soudní (soudní soustava a principy činnosti) 7
4.1 Ústavní principy soudní moci 7
4.2 Soudní soustava 8
5 Mezinárodní právo a Ústava ČR (vázanost mezinárodním právem, čl. 10 Ústavy) 10
5.1 Ústavní základ vázanosti mezinárodním právem 10
6 Územní samospráva v ČR (ústavněprávní postavení obcí a krajů) 11
6.1 Ústavněprávní postavení obcí 11
6.2 Ústavněprávní postavení krajů 12
7 Ústavněprávní postavení politických stran v ČR (vznik, činnost a zánik politických stran, význam politických stran v systému moci v ČR) 13
7.1 Právní úprava vzniku a činnosti politických stran 13
7.2 Zánik a zrušení politické strany 14
17. Obchodně závazkové vztahy
Na nesprávné pokyny je povinen včas majitele upozornit. Správce je povinen i bez pokynu učinit veškeré úkony spojené s výkonem a zachování práv spojených s cenným papírem. Správce může vykonávat i hlasovací práva spojená s cenným papírem; k tomu potřebuje plnou moc od majitele cenného papíru. Po dobu, kdy má správce cenný papír u sebe (listinný), odpovídá majiteli za škodu na něm jako schovatel za škodu na uloženém listinném cenném papíru podle zákona o cenných papírech. V této smlouvě se použijí přiměřeně ustanovení mandátní smlouvy. Smlouva může stanovit i výpovědní lhůty.
Smlouva o úplatném převodu cenných papírů je zakotvena v zákonu o cenných papírech. Jinak se řídí smlouva úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku a k platnosti smlouvy je nutno určit převáděné cenné papíry, sjednání jejich kupní ceny. Kupující mohou projevit vůli uzavřít smlouvu i bez kupní ceny, ale v těchto případech kupující je povinen zaplatit kupní cenu, která odpovídá kursu obdobného cenného papíru.
Smlouva o úschově cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech. Smluvními stranami jsou schovatel a uschovatel a úschova může být samostatná nebo hromadná. Schovatel má právo na obvyklou úplatu v době uzavření smlouvy.
Smlouva o úplatném převodu cenných papírů je zakotvena v zákonu o cenných papírech. Jinak se řídí smlouva úpravou kupní smlouvy v obchodním zákoníku a k platnosti smlouvy je nutno určit převáděné cenné papíry, sjednání jejich kupní ceny. Kupující mohou projevit vůli uzavřít smlouvu i bez kupní ceny, ale v těchto případech kupující je povinen zaplatit kupní cenu, která odpovídá kursu obdobného cenného papíru.
Smlouva o úschově cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech. Smluvními stranami jsou schovatel a uschovatel a úschova může být samostatná nebo hromadná. Schovatel má právo na obvyklou úplatu v době uzavření smlouvy.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o vkladovém účtu má vždy písemnou formu, kdy banka se zavazuje pro majitele zřídit vkladový účet v určité měně a platit mu z peněz vložených na účet úroky. Naproti tomu se majitel zavazuje vložit na takto otevřený účet peněžní prostředky v sumě určené smlouvou a přenechat je dohodnutou dobu k využití bance. Liší se od smlouvy o běžném účtu právě o závazek majitele ponechat vklad uložený na účtu určitou dobu bance.
Smlouva o výhradním prodeji v mezinárodním obchodu: zde se zavazuje dodavatel, že zboží určené smlouvou nebude dodávat v určité oblasti jiné osobě než odběrateli. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat určení druhu zboží, obecným způsobem, na který se výhradní prodej vztahuje a určení územní oblasti , v níž nesmí dodavatel dodávat zboží jiným osobám.
Smlouva o dílo je v obchodním zákoníku vymezena závazkem zhotovitele k provedení určitého díla a závazkem objednatele za dílo zaplatit za jeho provedení. Podstatné náležitosti smlouvy jsou určení stran, dostatečné určení předmětu díla, které má být provedeno a zaplacení ceny za toto provedení. Cena za dílo musí být určena přímo ve smlouvě, nebo musí být stanoven způsob určení ceny. Předmětem smlouvy o dílo je vždy výsledek určité činnosti. Zhotovení určité věci, montáž určité věci, její údržba, její oprava. Dílem může být jakákoliv jiná činnost, jejíž výsledek lze hmotně zachytit. Rozdíl mezi smlouvou o dílo a smlouvou kupní je podle rozlišovacího znaku v tom, který z účastníků opatří podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě daného předmětu smlouvy. Pokud je to objednatel, jde o smlouvu o dílo. Zejména jde o smlouvy v oblasti investiční výstavby. Zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad a nebezpečí ve sjednané době nebo době přiměřené povaze díla. Věci, které má objednatel předat zhotoviteli k provedení díla, je tento povinen předat v termínu uvedeném ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu.
Smlouva o výhradním prodeji v mezinárodním obchodu: zde se zavazuje dodavatel, že zboží určené smlouvou nebude dodávat v určité oblasti jiné osobě než odběrateli. Smlouva musí být písemná a musí obsahovat určení druhu zboží, obecným způsobem, na který se výhradní prodej vztahuje a určení územní oblasti , v níž nesmí dodavatel dodávat zboží jiným osobám.
Smlouva o dílo je v obchodním zákoníku vymezena závazkem zhotovitele k provedení určitého díla a závazkem objednatele za dílo zaplatit za jeho provedení. Podstatné náležitosti smlouvy jsou určení stran, dostatečné určení předmětu díla, které má být provedeno a zaplacení ceny za toto provedení. Cena za dílo musí být určena přímo ve smlouvě, nebo musí být stanoven způsob určení ceny. Předmětem smlouvy o dílo je vždy výsledek určité činnosti. Zhotovení určité věci, montáž určité věci, její údržba, její oprava. Dílem může být jakákoliv jiná činnost, jejíž výsledek lze hmotně zachytit. Rozdíl mezi smlouvou o dílo a smlouvou kupní je podle rozlišovacího znaku v tom, který z účastníků opatří podstatnou část věcí, jichž je zapotřebí k výrobě daného předmětu smlouvy. Pokud je to objednatel, jde o smlouvu o dílo. Zejména jde o smlouvy v oblasti investiční výstavby. Zhotovitel je povinen provést dílo na svůj náklad a nebezpečí ve sjednané době nebo době přiměřené povaze díla. Věci, které má objednatel předat zhotoviteli k provedení díla, je tento povinen předat v termínu uvedeném ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu.
17. Obchodně závazkové vztahy
Objednatel nese nebezpečí škody na věcech, které opatřil k provedení díla a zůstává jejich vlastníkem až do doby, kdy se zapracováním stanou součástí díla. Obchodní zákoník obsahuje úpravu vzniku vlastnického práva k věci, která je předmětem daného díla. Objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu dohodnutou ve smlouvě nebo určenou způsobem stanoveným ve smlouvě.
Poskytnutí záloh, jejich počet a výše závisí na dohodě účastníků. Cena je zpravidla určena podle rozpočtu. Jednostranné zvýšení ceny není možné, pouze když to připouští dohoda stran nebo zákon. Platební podmínky je nutno dohodnout ve smlouvě. Provádění díla je upraveno dohodou stran a objednatel je oprávněn kontrolovat provádění díla, a zjistí-li nedostatky, požadovat jejich odstranění v průběhu realizace díla. Zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla. Zhotovitel je povinen oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla, jestliže zjistí při provádění díla skryté překážky a tyto mu znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem. Jestliže je objednatel podle smlouvy oprávněn zkontrolovat předmět díla na určitém stupni jeho provádění, je povinen včas objednatele pozvat k provedení takové kontroly. Způsob předání a převzetí proto musí smluvní strany odpovědně dohodnout ve smlouvě a o předání díla se sepíše zápis. Převzetím věci k ní nabývá objednatel vlastnické právo a přechází na něj nebezpečí škody na zhotovené věci. Obvyklým důkazem řádného provedení díla bývá provedení dohodnutých zkoušek.
Poskytnutí záloh, jejich počet a výše závisí na dohodě účastníků. Cena je zpravidla určena podle rozpočtu. Jednostranné zvýšení ceny není možné, pouze když to připouští dohoda stran nebo zákon. Platební podmínky je nutno dohodnout ve smlouvě. Provádění díla je upraveno dohodou stran a objednatel je oprávněn kontrolovat provádění díla, a zjistí-li nedostatky, požadovat jejich odstranění v průběhu realizace díla. Zhotovitel je povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla. Zhotovitel je povinen oznámit bez zbytečného odkladu objednateli a navrhnout mu změnu díla, jestliže zjistí při provádění díla skryté překážky a tyto mu znemožňují provedení díla dohodnutým způsobem. Jestliže je objednatel podle smlouvy oprávněn zkontrolovat předmět díla na určitém stupni jeho provádění, je povinen včas objednatele pozvat k provedení takové kontroly. Způsob předání a převzetí proto musí smluvní strany odpovědně dohodnout ve smlouvě a o předání díla se sepíše zápis. Převzetím věci k ní nabývá objednatel vlastnické právo a přechází na něj nebezpečí škody na zhotovené věci. Obvyklým důkazem řádného provedení díla bývá provedení dohodnutých zkoušek.
17. Obchodně závazkové vztahy
Dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Zhotovitel odpovídá za vady díla, které má dílo v okamžiku předání a rovněž za vady díla, které vznikly až po předání předmětu díla, pokud tyto způsobil porušením svých povinností. Za vady díla se sjednává dohodnutá záruka za jakost. Záruční lhůta týkající se díla počne běžet předáním díla. Objednatel je povinen oznámit zhotoviteli vady díla bez zbytečného odkladu poté, co je zjistil nebo měl zjistit při vynaložení odborné péče.
Komisionářskou smlouvou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se zavazuje zaplatit úplatu. K podstatným záležitostem patří určení smluvních stran, určení předmětu smlouvy, úplatnost, komisionářovo jednání na účet komitenta. Obdobné smlouvy s určitými rozdíly jsou mandátní smlouva, smlouva o zprostředkování. Komisionář je povinen chránit zájmy komitenta související se zařizováním dané věci. Vzhledem k podstatě komisionářské smlouvy upravuje zákon přechod vlastnického práva k věcem prodaným nebo koupeným komisionářskou smlouvou. Vlastnické právo přechází na komitenta, nikoliv na komisionáře a komisionář je povinen podat komitentovi zprávu o vyřízení dané věci včetně vyúčtování a bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva a věci získané při zařizování záležitostí.
Mandátní smlouva je taková, kdy se zavazuje mandatář, že pro mandanta zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost jménem mandanta a mandant se zavazuje za to poskytnout úplatu. K podstatným náležitostem smlouvy náleží určení smluvních stran, určení předmětu smlouvy, úplatnost. Obdoba je v občanském zákoníku jako příkazní smlouva.
Komisionářskou smlouvou se zavazuje komisionář, že zařídí vlastním jménem pro komitenta na jeho účet určitou obchodní záležitost a komitent se zavazuje zaplatit úplatu. K podstatným záležitostem patří určení smluvních stran, určení předmětu smlouvy, úplatnost, komisionářovo jednání na účet komitenta. Obdobné smlouvy s určitými rozdíly jsou mandátní smlouva, smlouva o zprostředkování. Komisionář je povinen chránit zájmy komitenta související se zařizováním dané věci. Vzhledem k podstatě komisionářské smlouvy upravuje zákon přechod vlastnického práva k věcem prodaným nebo koupeným komisionářskou smlouvou. Vlastnické právo přechází na komitenta, nikoliv na komisionáře a komisionář je povinen podat komitentovi zprávu o vyřízení dané věci včetně vyúčtování a bez zbytečného odkladu převést na komitenta práva a věci získané při zařizování záležitostí.
Mandátní smlouva je taková, kdy se zavazuje mandatář, že pro mandanta zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost jménem mandanta a mandant se zavazuje za to poskytnout úplatu. K podstatným náležitostem smlouvy náleží určení smluvních stran, určení předmětu smlouvy, úplatnost. Obdoba je v občanském zákoníku jako příkazní smlouva.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o obchodním zastoupení: zde se zavazuje zástupce, že bude provádět pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu smluv obchodů a zastoupený se zavazuje zaplatit obchodnímu zástupci provizi. Smlouva vyžaduje písemnou formu a je zde charakteristická činnost soustavnost této činnosti obchodního zástupce. Obchodní zástupce vyhledává zájemce o uzavření obchodu, které jsou vymezeny ve smlouvě. Obchodní zástupce může činit obchody jménem zastoupeného, řídí se práva a povinnosti z toho vyplývající smlouvou mandátní. Za sjednání obchodu má obchodní zástupce nárok na provizi sjednanou ve smlouvě. Smlouva může být sjednána na výhradní obchodní zastoupení nebo nevýhradní obchodní zastoupení. Závazek obchodního zástupce zaniká uplynutím doby, na kterou byla sjednána smlouva.
Smlouvou o otevření akreditivu se banka vůči příkazci zavazuje, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na příkazcův účet určité plnění za předpokladu, že oprávněný splní stanovené podmínky. Příkazce se zavazuje zaplatit bance za otevření akreditivu odměnu. Platné uzavření smlouvy je podmíněno písemnou formou. Akreditiv poskytuje příkazci i oprávněnému vyšší stupeň jistoty, a proto je používán v mezinárodním obchodu. Banka v souladu se smlouvou sdělí oprávněnému písemně, že v jeho prospěch otevírá akreditiv a oznámí mu jeho obsah.
Smlouvou o otevření akreditivu se banka vůči příkazci zavazuje, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě (oprávněnému) na příkazcův účet určité plnění za předpokladu, že oprávněný splní stanovené podmínky. Příkazce se zavazuje zaplatit bance za otevření akreditivu odměnu. Platné uzavření smlouvy je podmíněno písemnou formou. Akreditiv poskytuje příkazci i oprávněnému vyšší stupeň jistoty, a proto je používán v mezinárodním obchodu. Banka v souladu se smlouvou sdělí oprávněnému písemně, že v jeho prospěch otevírá akreditiv a oznámí mu jeho obsah.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o provozu dopravního prostředku určuje, že provozce se zavazuje přepravit náklad určený objednatelem provozu dopravního prostředku a k tomu účelu vykonat jednu nebo více předem určených cest nebo během smluvené doby vykonat cesty podle určení objednatele a objednatel se zavazuje zaplatit úhradu. Podstatné náležitosti smlouvy jsou označení smluvních stran, závazek provozce dopravního prostředku přepravit náklad, určení dopravního prostředku, určení cesty, doby, po kterou má dopravní prostředek zásilky dopravovat, závazek objednatele zaplatit za přepravu úplatu. Smlouva bude nacházet využití zejména v mezinárodní přepravě.
Smlouva o přepravě věcí znamená, že dopravce se zavazuje odesilateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do jiného určitého místa (místo určení) a odesilatel se zavazuje zaplatit mu úplatu, tak zvané přepravné.
Podstatné náležitosti smlouvy jsou označení smluvních stran, označení zásilky, závazek dopravce provést přepravu, určení místa odeslání a místa určení, závazek odesilatele zaplatit za provedení přepravy.
Jednotlivé přepravy mají svoje specifika, a proto existují přepravní řády. Jde o prováděcí předpisy pro jednotlivé přepravy, železniční, leteckou, silniční, vodní tuzemskou a námořní. Dále zde platí i úprava mezinárodních smluv. Provádění přepravy, volba jejího druhu a způsobu budou závislé na obsahu zásilky a jeho povaze. Odesilatel je tedy povinen poskytnout dopravci o obsahu zásilky a jeho povaze správné údaje.
Smlouva o přepravě věcí znamená, že dopravce se zavazuje odesilateli, že přepraví věc (zásilku) z určitého místa (místo odeslání) do jiného určitého místa (místo určení) a odesilatel se zavazuje zaplatit mu úplatu, tak zvané přepravné.
Podstatné náležitosti smlouvy jsou označení smluvních stran, označení zásilky, závazek dopravce provést přepravu, určení místa odeslání a místa určení, závazek odesilatele zaplatit za provedení přepravy.
Jednotlivé přepravy mají svoje specifika, a proto existují přepravní řády. Jde o prováděcí předpisy pro jednotlivé přepravy, železniční, leteckou, silniční, vodní tuzemskou a námořní. Dále zde platí i úprava mezinárodních smluv. Provádění přepravy, volba jejího druhu a způsobu budou závislé na obsahu zásilky a jeho povaze. Odesilatel je tedy povinen poskytnout dopravci o obsahu zásilky a jeho povaze správné údaje.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o převodu práv k předmětům průmyslového vlastnictví upravuje převod těchto práv, které jsou chráněny příslušnými zákony na nového majitele za dohodnutou úplatu za dohodnutých dalších podmínek. Jde o smlouvu nepojmenovanou, kterou upravují v hrubých rysech další zákony. Jde využít přiměřeně ustanovení o kupní smlouvě.
Smlouva o půjčce cenných papírů upravuje zákon o cenných papírech, kdy věřitel se zavazuje, že převede na dlužníka určitý počet cenných papírů a dlužník se zavazuje na věřitele po sjednané době převést stejný počet cenných papírů a zaplatit za půjčení sjednanou cenu. Cena půjčení může být sjednána i v cenných papírech. Jedná se o zastupitelné cenné papíry (papíry stejného druhu, vydány stejnou osobou ve stejné formě a s stejnými právy).
Smlouva o tichém společenství: zde se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části zisku vyplývajícího z podílu tichého společníka na výsledku podnikání.
Smlouva o správě cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech tak, že správce bude po dobu trvání této smlouvy činit všechny úkony, které jsou nutné k výkonu a pro zachování práv spojených s určitým cenným papírem a majitel cenného papíru se zavazuje zaplatit za to sjednanou nebo obvyklou úplatu v době uzavření smlouvy. Správce je povinen plnit pokyny majitele cenných papírů.
Smlouva o půjčce cenných papírů upravuje zákon o cenných papírech, kdy věřitel se zavazuje, že převede na dlužníka určitý počet cenných papírů a dlužník se zavazuje na věřitele po sjednané době převést stejný počet cenných papírů a zaplatit za půjčení sjednanou cenu. Cena půjčení může být sjednána i v cenných papírech. Jedná se o zastupitelné cenné papíry (papíry stejného druhu, vydány stejnou osobou ve stejné formě a s stejnými právy).
Smlouva o tichém společenství: zde se zavazuje tichý společník poskytnout podnikateli určitý vklad a podílet se na jeho podnikání a podnikatel se zavazuje k placení části zisku vyplývajícího z podílu tichého společníka na výsledku podnikání.
Smlouva o správě cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech tak, že správce bude po dobu trvání této smlouvy činit všechny úkony, které jsou nutné k výkonu a pro zachování práv spojených s určitým cenným papírem a majitel cenného papíru se zavazuje zaplatit za to sjednanou nebo obvyklou úplatu v době uzavření smlouvy. Správce je povinen plnit pokyny majitele cenných papírů.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o skladování je typická pro podnikatele a pro tuto smlouvu není předepsaná písemná forma. Skladovatel se zavazuje, že převezme věci určené ke skladování (uložení, opatrování) a ukladatel se zavazuje zaplatit úplatu skladné. Podstatné náležitosti jsou určení smluvních stran, označení předmětu skladování, dohoda o skladném, závazek ukladatele k převzetí uložení a opatrování věcí. Smlouva může být uzavřena na dobu určitou nebo neurčitou. Skladovatel je povinen převzetí věcí písemně potvrdit a toto potvrzení může mít charakter cenného papíru (skladištní list), s nímž je spojeno právo požadovat vydání skladované věci. Skladištní list musí obsahovat minimální náležitosti, údaje o skladovateli, údaje o uložiteli, označení předmětu skladování, dobu, na níž je zboží skladováno, označení místa skladování, údaje o skladištním listu.
Smlouva o bankovním uložení věci, kde ve smlouvě se banka zavazuje od uložitele věci tyto spravovat a uložit. Uložitel se zavazuje za uložení věci zaplatit. Předmětem uložení může být jen věc a zákoník výslovně z této úpravy vyjímá cenné papíry. Toto je upraveno zákonem o cenných papírech.
Smlouva o bezúplatném převodu cenných papírů je zakotvena v zákoně o cenných papírech. Tato smlouva se řídí ustanoveními darovací smlouvy dle občanského zákoníku.
Smlouva o běžném účtu, který může mít formu podnikatelského, běžného, osobního se banka zavazuje zřídit od určité doby a na určitou měnu pro jeho majitele běžný účet.
Zřízením běžného účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu obchodně závazkový vztah, kdy účet slouží jako forma vzájemného zúčtování vzájemných pohledávek mezi nimi. Smlouva vyžaduje písemnou formu a podstatnými náležitostmi smlouvy jsou zřídit účet, určení doby, stanovení měny, od kdy bude účet zřízen.
Smlouva o bankovním uložení věci, kde ve smlouvě se banka zavazuje od uložitele věci tyto spravovat a uložit. Uložitel se zavazuje za uložení věci zaplatit. Předmětem uložení může být jen věc a zákoník výslovně z této úpravy vyjímá cenné papíry. Toto je upraveno zákonem o cenných papírech.
Smlouva o bezúplatném převodu cenných papírů je zakotvena v zákoně o cenných papírech. Tato smlouva se řídí ustanoveními darovací smlouvy dle občanského zákoníku.
Smlouva o běžném účtu, který může mít formu podnikatelského, běžného, osobního se banka zavazuje zřídit od určité doby a na určitou měnu pro jeho majitele běžný účet.
Zřízením běžného účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu obchodně závazkový vztah, kdy účet slouží jako forma vzájemného zúčtování vzájemných pohledávek mezi nimi. Smlouva vyžaduje písemnou formu a podstatnými náležitostmi smlouvy jsou zřídit účet, určení doby, stanovení měny, od kdy bude účet zřízen.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o inkasu je jedním z druhů bankovních obchodů, kdy se banka zavazuje pro příjemce (příkazce) obstarat přijetí určité peněžní pohledávky od dlužníka nebo učinit jiný inkasní úkon (vydání cenných papírů, akceptace směnky). Speciálním druhem inkasa je bankovní dokumentární inkaso. Banka se zavazuje vydat určité dokumenty související se zbožím po převzetí určité finanční částky. Příkazce je povinen zaplatit bance úplatu.
Smlouva o know–how. Obchodní zákoník neupravuje pro značnou různorodost samostatně. Know–how, česky vědět jak, patří mezi jiné majetkové hodnoty, jakožto nehmotné statky. Obecně je možno vymezit předmět této smlouvy jako výrobně – technické, obchodní a jiné poznatky a zkušenosti. Jsou to nejrůznější poznatky a zkušenosti z oblasti výsledků lidské tvůrčí lidské činnosti tak rozmanité, že nejsou chráněny zvláštními právními předpisy. Např. nové řešení, na které nebyl dosud vydán patent. Při formulaci smluv je možno podpůrně využít smlouvy typu licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví nebo smluv o převodu práva k předmětům průmyslového vlastnictví. Podstatné je, že se jedná o nehmotný statek v přijatelné formě vnímatelnosti a poznání a je využitelný dalšími osobami. Jedná se o poznatky, zkušenosti a vědomosti z různých oblastí života, které nejsou všeobecně známé a ani dostupné. Předmět smlouvy má svoji cenu, kterou lze vyjádřit a není chráněn podle zvláštních předpisů.
Smlouva o know–how. Obchodní zákoník neupravuje pro značnou různorodost samostatně. Know–how, česky vědět jak, patří mezi jiné majetkové hodnoty, jakožto nehmotné statky. Obecně je možno vymezit předmět této smlouvy jako výrobně – technické, obchodní a jiné poznatky a zkušenosti. Jsou to nejrůznější poznatky a zkušenosti z oblasti výsledků lidské tvůrčí lidské činnosti tak rozmanité, že nejsou chráněny zvláštními právními předpisy. Např. nové řešení, na které nebyl dosud vydán patent. Při formulaci smluv je možno podpůrně využít smlouvy typu licenčních smluv k předmětům průmyslového vlastnictví nebo smluv o převodu práva k předmětům průmyslového vlastnictví. Podstatné je, že se jedná o nehmotný statek v přijatelné formě vnímatelnosti a poznání a je využitelný dalšími osobami. Jedná se o poznatky, zkušenosti a vědomosti z různých oblastí života, které nejsou všeobecně známé a ani dostupné. Předmět smlouvy má svoji cenu, kterou lze vyjádřit a není chráněn podle zvláštních předpisů.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o kontrolní činnosti: zde se vykonavatel kontroly zavazuje provést nestranně zjištění stavu věcí nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednatel se zavazuje zaplatit za to úplatu. Podstatnými náležitostmi jsou úplatnost, vydání příslušného osvědčení (atestu), závazek nestranně zjistit stav věcí. Vykonavatel kontroly je povinen provádět kontrolu s vynaložením odborné péče, způsobem stanoveným ve smlouvě. Nárok na stanovenou odměnu vzniká vykonavateli po úplném splnění jeho povinností. Smlouva nemusí být písemná.
Smlouva o nájmu dopravního prostředku: touto smlouvou se pronajimatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). Jde o nájemní vztah, na rozdíl od provozu dopravního prostředku.
Nutná písemná forma a podstatné náležitosti smlouvy jsou: označení smluvních stran, závazek pronajimatele přenechat dopravní prostředek, určení dopravního prostředku, dočasnost užívání dopravního prostředku, závazek nájemce zaplatit za užívání dopravního prostředku nájemné.
Smlouva o nájmu dopravního prostředku: touto smlouvou se pronajimatel zavazuje přenechat nájemci dopravní prostředek k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje zaplatit úplatu (nájemné). Jde o nájemní vztah, na rozdíl od provozu dopravního prostředku.
Nutná písemná forma a podstatné náležitosti smlouvy jsou: označení smluvních stran, závazek pronajimatele přenechat dopravní prostředek, určení dopravního prostředku, dočasnost užívání dopravního prostředku, závazek nájemce zaplatit za užívání dopravního prostředku nájemné.
17. Obchodně závazkové vztahy
Koupě na zkoušku vzniká uzavřením kupní smlouvy s podmínkou, že kupující do uplynutí zkušební doby zboží schválí. Zkušební doba je zpravidla tři měsíce.
Cenová doložka je ujednání smluvních stran, že cena její výše bude upravována vzhledem k růstu výrobních nákladů.
Smlouva o prodeji podniku je upravena pouze v obchodním zákoníku, neboť občanský zákoník podobnou úpravu vůbec neobsahuje. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Uvedenou smlouvou se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k věcem, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež slouží k provozování podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podstatnými náležitostmi smlouvy jsou určení podniku nebo jeho organizační složky, jež je předmětem smlouvy a určení kupní ceny. Na kupujícího přecházejí ze zákona všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.
Zejména přecházejí práva majetková. Na kupujícího přechází i právo užívat obchodní jméno, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Přechod pohledávek se řídí ustanovením o postoupení pohledávky. Při prodeji podniku není nutný souhlas věřitele ve vztahu k převzetí dluhu. V zájmu právní jistoty ukládá zákon v tomto případě bez zbytečného odkladu prodávajícímu oznámit dlužníkům přechod pohledávek a věřitelům převzetí závazku. K ochraně věřitelů původního vlastníka podniku slouží oprávnění věřitelů domáhat se podáním u soudu (odporu) do 60 dnů a nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy byl prodej zapsán do obchodního rejstříku, aby soud určil, že vůči nim je převod závazku prodávajícího na kupujícího neúčinný. Na kupujícího přecházejí rovněž i práva průmyslového a duševního vlastnictví.
Cenová doložka je ujednání smluvních stran, že cena její výše bude upravována vzhledem k růstu výrobních nákladů.
Smlouva o prodeji podniku je upravena pouze v obchodním zákoníku, neboť občanský zákoník podobnou úpravu vůbec neobsahuje. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Uvedenou smlouvou se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k věcem, jiná práva a jiné majetkové hodnoty, jež slouží k provozování podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podstatnými náležitostmi smlouvy jsou určení podniku nebo jeho organizační složky, jež je předmětem smlouvy a určení kupní ceny. Na kupujícího přecházejí ze zákona všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.
Zejména přecházejí práva majetková. Na kupujícího přechází i právo užívat obchodní jméno, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Přechod pohledávek se řídí ustanovením o postoupení pohledávky. Při prodeji podniku není nutný souhlas věřitele ve vztahu k převzetí dluhu. V zájmu právní jistoty ukládá zákon v tomto případě bez zbytečného odkladu prodávajícímu oznámit dlužníkům přechod pohledávek a věřitelům převzetí závazku. K ochraně věřitelů původního vlastníka podniku slouží oprávnění věřitelů domáhat se podáním u soudu (odporu) do 60 dnů a nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy byl prodej zapsán do obchodního rejstříku, aby soud určil, že vůči nim je převod závazku prodávajícího na kupujícího neúčinný. Na kupujícího přecházejí rovněž i práva průmyslového a duševního vlastnictví.
17. Obchodně závazkové vztahy
Na kupujícího rovněž přecházejí i práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů. Ke dni účinnosti smlouvy o prodeji podniku je povinen prodávající předat a kupující převzít věci zahrnuté do prodeje (inventurní soupisy), movité i nemovité věci. Převzetím uvedených věcí přechází nebezpečí škody na kupujícího. Převod nemovitostí se musí zapsat do katastru nemovitostí. Obdobná úprava popsaná výše platí i pro prodej části podniku.
Smlouva o nájmu podniku umožňuje si pro potřeby podnikání pronajmout podnik od pronajimatele nájemci, nájemce tento podnik samostatně provozuje na své nebezpečí a náklady, pobírá z něj užitky a platí pronajimateli řádně nájemné. Smlouva musí mít písemnou formu a musí být dohodnuta výše nájemného nebo způsob jeho určení. Podnik nelze přenechat do podnájmu. Nájemce je povinen provozovat podnik s péčí řádného hospodáře a práva a závazky přecházejí na nájemce. Pronajimatel za tyto závazky ručí.
Smlouva o koupi najaté věci upravuje vztah mezi pronajimatelem a nájemcem, kdy si strany sjednají, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc po skončení nájmu nebo v průběhu nájmu. Smlouva musí být písemná a podstatné náležitosti smlouvy jsou určení smluvních stran, dohoda o právu nájemce najatou věc koupit, určení věci, určení doby, ve které může nájemce právo uplatnit. Předmětem smlouvy mohou být věci movité i nemovité.
Smlouva o úvěru znamená závazek věřitele poskytnout dlužníkovi na jeho požádání peněžní prostředky do určité výše a dlužník se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva může vymezit určení půjčených peněz na určité účely. Úroky jsou sjednané nebo určené zákonem. Smlouva nemusí mít písemnou formu, ale tato se doporučuje.
Smlouva o nájmu podniku umožňuje si pro potřeby podnikání pronajmout podnik od pronajimatele nájemci, nájemce tento podnik samostatně provozuje na své nebezpečí a náklady, pobírá z něj užitky a platí pronajimateli řádně nájemné. Smlouva musí mít písemnou formu a musí být dohodnuta výše nájemného nebo způsob jeho určení. Podnik nelze přenechat do podnájmu. Nájemce je povinen provozovat podnik s péčí řádného hospodáře a práva a závazky přecházejí na nájemce. Pronajimatel za tyto závazky ručí.
Smlouva o koupi najaté věci upravuje vztah mezi pronajimatelem a nájemcem, kdy si strany sjednají, že nájemce je oprávněn koupit najatou věc po skončení nájmu nebo v průběhu nájmu. Smlouva musí být písemná a podstatné náležitosti smlouvy jsou určení smluvních stran, dohoda o právu nájemce najatou věc koupit, určení věci, určení doby, ve které může nájemce právo uplatnit. Předmětem smlouvy mohou být věci movité i nemovité.
Smlouva o úvěru znamená závazek věřitele poskytnout dlužníkovi na jeho požádání peněžní prostředky do určité výše a dlužník se zavazuje tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva může vymezit určení půjčených peněz na určité účely. Úroky jsou sjednané nebo určené zákonem. Smlouva nemusí mít písemnou formu, ale tato se doporučuje.
17. Obchodně závazkové vztahy
Smlouva o uložení věci se týká závazku opatrovatele, že bude pro uložitele dočasně opatrovat věc, kterou má u sebe v souvislosti s obchodním stykem s uložitelem.
Podstatnými náležitostmi smlouvy jsou určení smluvních stran, určení věci, která má být opatrována, bezplatnost opatrování, dočasnost závazku opatrovatele, závazek opatrovatele, že bude věc pro uložitele opatrovat. Je možné se dohodnout na dalších náležitostech smlouvy (místo a doba uložení, místo a doba vydání věci, úhrada nákladů apod.).
Smlouva o uložení cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech. Smluvními stranami jsou opatrovatel a uložitel. Smlouva je úplatná. Opatrovatelem může být pouze banka nebo obchodník s cennými papíry. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví je zvláštní smluvní typ, kterým dává poskytovatel nabyvateli svolení užívat svůj nehmotný statek, používat jeho plody a nakládat s ním, tedy vykonávat svá výlučná práva. Jedná se o smlouvu k nehmotným statkům, které jsou chráněny průmyslovým vlastnictvím. Jedná se o vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, obchodní jména, ochranné známky apod. Poskytovatel licence může být jen majitel, popřípadě přihlašovatel výlučného práva k některému z uvedených nehmotných statků. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Důležitá je ochrana údajů poskytnutých nabyvateli, který odpovídá za mlčenlivost zaměstnanců.
Podstatnými náležitostmi smlouvy jsou určení smluvních stran, určení věci, která má být opatrována, bezplatnost opatrování, dočasnost závazku opatrovatele, závazek opatrovatele, že bude věc pro uložitele opatrovat. Je možné se dohodnout na dalších náležitostech smlouvy (místo a doba uložení, místo a doba vydání věci, úhrada nákladů apod.).
Smlouva o uložení cenných papírů je upravena v zákoně o cenných papírech. Smluvními stranami jsou opatrovatel a uložitel. Smlouva je úplatná. Opatrovatelem může být pouze banka nebo obchodník s cennými papíry. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Licenční smlouva k předmětům průmyslového vlastnictví je zvláštní smluvní typ, kterým dává poskytovatel nabyvateli svolení užívat svůj nehmotný statek, používat jeho plody a nakládat s ním, tedy vykonávat svá výlučná práva. Jedná se o smlouvu k nehmotným statkům, které jsou chráněny průmyslovým vlastnictvím. Jedná se o vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, obchodní jména, ochranné známky apod. Poskytovatel licence může být jen majitel, popřípadě přihlašovatel výlučného práva k některému z uvedených nehmotných statků. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Důležitá je ochrana údajů poskytnutých nabyvateli, který odpovídá za mlčenlivost zaměstnanců.
17. Obchodně závazkové vztahy
Právo kupujícího z vad zboží nemůže být přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy tyto vady zjistil, nebo při vynaložení odborné péče tyto měl zjistit, vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží.
Zárukou za jakost přebírá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému nebo obvyklému účelu. Záruční doba počíná běžet zpravidla po dodání zboží. Když kupující nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá prodávající, dochází ke stavení záruční doby.
Prodávající neodpovídá za vady, které byly způsobeny vnějšími událostmi a bez vlivu prodávajícího. Prokázání této skutečnosti je na prodávajícím.
Zboží má právní vady, pokud je zatíženo právy třetích osob. Práva třetích osob budou zboží zatěžovat v souvislosti s ochranou průmyslového a jiného duševního vlastnictví.
Pokud je dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem, může kupující požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, odstranění vad opravou zboží, pokud je to možné, požadovat přiměřenou slevu z ceny, odstoupit od smlouvy.
Zákon vychází z porušení povinností ze smlouvy podstatným nebo nepodstatným způsobem. Zákon preferuje odstranění vad zboží, pokud je to možné.
Zárukou za jakost přebírá prodávající písemně závazek, že dodané zboží bude po určitou dobu způsobilé pro použití ke smluvenému nebo obvyklému účelu. Záruční doba počíná běžet zpravidla po dodání zboží. Když kupující nemůže užívat zboží pro jeho vady, za které odpovídá prodávající, dochází ke stavení záruční doby.
Prodávající neodpovídá za vady, které byly způsobeny vnějšími událostmi a bez vlivu prodávajícího. Prokázání této skutečnosti je na prodávajícím.
Zboží má právní vady, pokud je zatíženo právy třetích osob. Práva třetích osob budou zboží zatěžovat v souvislosti s ochranou průmyslového a jiného duševního vlastnictví.
Pokud je dodáním zboží s vadami porušena smlouva podstatným způsobem, může kupující požadovat odstranění vad dodáním náhradního zboží za zboží vadné, odstranění vad opravou zboží, pokud je to možné, požadovat přiměřenou slevu z ceny, odstoupit od smlouvy.
Zákon vychází z porušení povinností ze smlouvy podstatným nebo nepodstatným způsobem. Zákon preferuje odstranění vad zboží, pokud je to možné.
17. Obchodně závazkové vztahy
Právo odstoupit od smlouvy má kupující teprve v případě, že prodávající neodstraní vady zboží v dodatečné přiměřené lhůtě. Musí však na tento svůj úmysl předem a včas prodávajícího upozornit. Pro slevu z ceny ze vychází z rozdílu hodnot vadného zboží a zboží bez vad v době, kdy mělo být sjednané zboží řádně dodáno.
Vadou zboží je i dodání většího množství zboží, než bylo sjednáno ve smlouvě. Kupující má právo přebytečné zboží odmítnout nebo je přijmout a to i částečně. Zákon rozlišuje okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží a okamžik nabytí vlastnického práva nejen z hlediska věcného, ale i časového. Ze zákona dochází k nabytí vlastnického práva okamžikem předání zboží kupujícímu. K nabytí vlastnického práva může dojít i před tímto okamžikem a to na základě smlouvy, ale i později. Písemná výhrada vlastnického práva. V zájmu právní jistoty upravuje zákon nabytí vlastnického práva i od nevlastníka.
Kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou. Placení kupní ceny je podle zákona vázáno na skutečnost, že prodávající umožní kupujícímu nakládat se zbožím.
Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího v době, kdy převezme zboží od prodávajícího, nebo kupující poruší smlouvu tím, že zboží nepřevezme. Pokud přepravuje zboží přepravce, platí toto ustanovení odchylně.
Uchování zboží se uskutečňuje na straně prodávajícího, pokud je kupující v prodlení s převzetím zboží nebo se zaplacením kupní ceny.
Prodávající je oprávněn zboží zadržovat, dokud mu kupující neuhradí přiměřené náklady, které mu vznikly.
Vadou zboží je i dodání většího množství zboží, než bylo sjednáno ve smlouvě. Kupující má právo přebytečné zboží odmítnout nebo je přijmout a to i částečně. Zákon rozlišuje okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží a okamžik nabytí vlastnického práva nejen z hlediska věcného, ale i časového. Ze zákona dochází k nabytí vlastnického práva okamžikem předání zboží kupujícímu. K nabytí vlastnického práva může dojít i před tímto okamžikem a to na základě smlouvy, ale i později. Písemná výhrada vlastnického práva. V zájmu právní jistoty upravuje zákon nabytí vlastnického práva i od nevlastníka.
Kupující je povinen zaplatit za zboží kupní cenu a převzít dodané zboží v souladu se smlouvou. Placení kupní ceny je podle zákona vázáno na skutečnost, že prodávající umožní kupujícímu nakládat se zbožím.
Nebezpečí škody na zboží přechází na kupujícího v době, kdy převezme zboží od prodávajícího, nebo kupující poruší smlouvu tím, že zboží nepřevezme. Pokud přepravuje zboží přepravce, platí toto ustanovení odchylně.
Uchování zboží se uskutečňuje na straně prodávajícího, pokud je kupující v prodlení s převzetím zboží nebo se zaplacením kupní ceny.
Prodávající je oprávněn zboží zadržovat, dokud mu kupující neuhradí přiměřené náklady, které mu vznikly.
17. Obchodně závazkové vztahy
Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu. Dále musí být splněny tyto předpoklady: vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody. Strana se zbaví odpovědnosti za škodu pouze v případech, kdy prokáže existenci okolností vylučujících odpovědnost. Tyto okolnosti musí být objektivní, vzniklé nezávislé na vůli subjektu, neodvratitelné, nepředvídatelné a bránící plnění stanovené povinnosti.
Promlčením právo na plnění nezaniká, je však zeslabeno, neboť povinný, pokud vznese námitku promlčení, nemůže soud, popřípadě jiný orgán promlčené právo přiznat. Námitka promlčení může být uplatněna až poté, co promlčecí lhůta uplyne. K promlčení soud ani jiný orgán nepřihlíží z úřední povinnosti, tzn., pokud není námitka promlčení uplatněna, může být oprávněnému jeho právo přiznáno. Promlčení se může týkat nejen práva na plnění, na náhradu škody, ale také práva uskutečnit právní úkon. Obchodní zákoník stanovuje počátek běhu promlčecí lhůty jednak pro práva vymahatelná u soudu, jednak pro práva učinit právní úkon. Obecná promlčecí doba činí čtyři roky, pokud zákon u jiných práv nestanoví jinak. Podstatou stavení je přerušení běhu lhůty. Ke stavení promlčecí lhůty dochází pouze za předpokladu, že věřitel učiní právní úkon, který je podle občanského soudního řádu úkonem zahajujícím řízení. Uznání závazku musí být učiněno v písemné formě a uznáním dochází k přetržení běhu promlčecí lhůty, tzn., že promlčecí lhůta počíná běžet znova. K posílení právního postavení věřitele při uplatňování práva se za uznání závazku považuje podle obchodního zákoníku i zaplacení části dluhu. Obchodní zákoník omezuje délku promlčecí doby maximálně na deset let.
Promlčením právo na plnění nezaniká, je však zeslabeno, neboť povinný, pokud vznese námitku promlčení, nemůže soud, popřípadě jiný orgán promlčené právo přiznat. Námitka promlčení může být uplatněna až poté, co promlčecí lhůta uplyne. K promlčení soud ani jiný orgán nepřihlíží z úřední povinnosti, tzn., pokud není námitka promlčení uplatněna, může být oprávněnému jeho právo přiznáno. Promlčení se může týkat nejen práva na plnění, na náhradu škody, ale také práva uskutečnit právní úkon. Obchodní zákoník stanovuje počátek běhu promlčecí lhůty jednak pro práva vymahatelná u soudu, jednak pro práva učinit právní úkon. Obecná promlčecí doba činí čtyři roky, pokud zákon u jiných práv nestanoví jinak. Podstatou stavení je přerušení běhu lhůty. Ke stavení promlčecí lhůty dochází pouze za předpokladu, že věřitel učiní právní úkon, který je podle občanského soudního řádu úkonem zahajujícím řízení. Uznání závazku musí být učiněno v písemné formě a uznáním dochází k přetržení běhu promlčecí lhůty, tzn., že promlčecí lhůta počíná běžet znova. K posílení právního postavení věřitele při uplatňování práva se za uznání závazku považuje podle obchodního zákoníku i zaplacení části dluhu. Obchodní zákoník omezuje délku promlčecí doby maximálně na deset let.
17. Obchodně závazkové vztahy
Kupní smlouva je vymezena v obchodním zákoníku, jejímž předmětem jsou věci movité (zboží). Úplatné převody nemovitostí se řídí ustanovením občanského zákoníku. Výjimku tvoří převody nemovitého majetku na základě smlouvy o prodeji podniku a smlouvy o koupi najaté věci.
K povinnostem prodávajícího patří předat věc kupujícímu a převést na něj vlastnické právo k této věci za úplatu.
Podstatnými částmi smlouvy jsou určení věci, určení kupní ceny nebo způsobu jejího stanovení, určení smluvních stran.
Zákon upravuje určení, kdy se jedná o smlouvu kupní a o dílo. Rozhodující je, kdo dodává a v jakém poměru věci materiál k výrobě zboží. Pokud dodává věci zcela nebo převážně kupující, jde o smlouvu o dílo. Pokud závazek dodavatele obsahuje montáž, jde vždy o smlouvu o dílo.
Prodávající má tyto povinnosti: dodat zboží v souladu se smlouvou nebo zákonem, předat doklady vztahující se ke zboží stanovené ve smlouvě, umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva, dále podle dohody smluvních stran v souladu ze zásadou smluvní volnosti. Místem dodání je podle zákona místo předání prvnímu veřejnému přepravci, pokud nebylo dohodnuto jinak. Plnění může být sjednáno na určitý den nebo v určitém časovém období. Pokud je stanovena určitá časová lhůta k plnění, má prodávající právo plnit kdykoli během této lhůty.
K povinnostem prodávajícího patří předat věc kupujícímu a převést na něj vlastnické právo k této věci za úplatu.
Podstatnými částmi smlouvy jsou určení věci, určení kupní ceny nebo způsobu jejího stanovení, určení smluvních stran.
Zákon upravuje určení, kdy se jedná o smlouvu kupní a o dílo. Rozhodující je, kdo dodává a v jakém poměru věci materiál k výrobě zboží. Pokud dodává věci zcela nebo převážně kupující, jde o smlouvu o dílo. Pokud závazek dodavatele obsahuje montáž, jde vždy o smlouvu o dílo.
Prodávající má tyto povinnosti: dodat zboží v souladu se smlouvou nebo zákonem, předat doklady vztahující se ke zboží stanovené ve smlouvě, umožnit kupujícímu nabytí vlastnického práva, dále podle dohody smluvních stran v souladu ze zásadou smluvní volnosti. Místem dodání je podle zákona místo předání prvnímu veřejnému přepravci, pokud nebylo dohodnuto jinak. Plnění může být sjednáno na určitý den nebo v určitém časovém období. Pokud je stanovena určitá časová lhůta k plnění, má prodávající právo plnit kdykoli během této lhůty.
17. Obchodně závazkové vztahy
Prodávající je povinen předat kupujícímu doklady nutné k převzetí zboží a rovněž doklady spojené s užíváním zboží. Jakost ani provedení či balení nejsou podstatnými částmi smlouvy a strany se na nich nemusí dohodnout. Podpůrné kritérium je účel užití zboží stanovený ve smlouvě, nebo účel, ke kterému se zboží obvykle užívá. Podobně dodání zboží podle vzorku a balení zboží. Přibližnost množství zboží vyplývající ze smlouvy nemá za následek neplatnost kupní smlouvy.
Vadnost zboží je v zákoně vymezena velice široce. Odpovědnost za vady má objektivní charakter a vady se mohou týkat druhu zboží, množství, jakosti, provedení, balení, opatření pro přepravu, dokladů nutných k užívání zboží, dále právní vady. Pokud byly použity při výrobě zboží věci dodané kupujícím, neodpovídá prodávající za vady zboží způsobené těmito věcmi.
Rozhodným okamžikem pro posouzení, zda zboží má vady či nikoliv, je okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží. Prodávající odpovídá za vady, které má zboží v rozhodném okamžiku, a to bez ohledu na to, zda se jedná o vady skryté nebo zjevné.
Zákon stanoví kupujícímu povinnost zboží prohlédnout a to co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na zboží. Pokud toto kupující neprovede, zhoršuje se jeho postavení při uplatňování nároků z vad, které byly zjistitelné při této prohlídce.
Vadnost zboží je v zákoně vymezena velice široce. Odpovědnost za vady má objektivní charakter a vady se mohou týkat druhu zboží, množství, jakosti, provedení, balení, opatření pro přepravu, dokladů nutných k užívání zboží, dále právní vady. Pokud byly použity při výrobě zboží věci dodané kupujícím, neodpovídá prodávající za vady zboží způsobené těmito věcmi.
Rozhodným okamžikem pro posouzení, zda zboží má vady či nikoliv, je okamžik přechodu nebezpečí škody na zboží. Prodávající odpovídá za vady, které má zboží v rozhodném okamžiku, a to bez ohledu na to, zda se jedná o vady skryté nebo zjevné.
Zákon stanoví kupujícímu povinnost zboží prohlédnout a to co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na zboží. Pokud toto kupující neprovede, zhoršuje se jeho postavení při uplatňování nároků z vad, které byly zjistitelné při této prohlídce.
17. Obchodně závazkové vztahy
V bankovní praxi přicházejí v úvahu tyto záruky: za úvěr, za nabídku, na splátku, za konosament, za placení. Předmětem bankovní záruky mohou být pohledávky peněžité i nepeněžité. Plnění banky z bankovní záruky je vždy peněžité. Potvrzení bankovní záruky jinou bankou zakládá solidární závazek obou bank poskytnout věřiteli plnění. Rozsah ručitelského závazku banky není stanoven výší pohledávky věřitele zajištěné bankovní zárukou, ale je závislý na tom, co je obsaženo v záruční listině, kde mohou být uvedeny další podmínky banky ke splnění ručitelského závazku. Vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní.
Uznání závazku je jedním z právních institutů, jimiž si věřitel může zajistit plnění závazku (dluhu) dlužníkem. Tímto způsobem lze zajistit snadnější vymáhání dluhu, neboť v případném soudním sporu přechází důkazní břemeno o případné neexistenci uznaného závazku na dlužníka. Vedle písemného uznání dluhu jako projevu vůle dlužníka připouští obchodní zákoník i jiné způsoby uznání závazku. Placení úroků, částečné plnění závazku dlužníkem, uznání promlčeného závazku apod.
Po novele obchodního zákoníku se do této právní normy rovněž dostalo po vzoru evropských zemí finanční zajištění, finanční zajištění zástavním právem k finančnímu nástroji, finanční zajištění zástavním právem k pohledávce z vkladu, zajišťovací převod finančního nástroje a zajišťovací převod peněžních prostředků. V souladu s právem Evropské unie se tímto rozumí zajištění pohledávky finančního charakteru sjednané mezi poskytovatelem a příjemcem finančního zajištění. Hlavní role v tomto finančním zajištění hrají banky, různé úvěrové instituce a finanční instituce podléhající státnímu dozoru.
Uznání závazku je jedním z právních institutů, jimiž si věřitel může zajistit plnění závazku (dluhu) dlužníkem. Tímto způsobem lze zajistit snadnější vymáhání dluhu, neboť v případném soudním sporu přechází důkazní břemeno o případné neexistenci uznaného závazku na dlužníka. Vedle písemného uznání dluhu jako projevu vůle dlužníka připouští obchodní zákoník i jiné způsoby uznání závazku. Placení úroků, částečné plnění závazku dlužníkem, uznání promlčeného závazku apod.
Po novele obchodního zákoníku se do této právní normy rovněž dostalo po vzoru evropských zemí finanční zajištění, finanční zajištění zástavním právem k finančnímu nástroji, finanční zajištění zástavním právem k pohledávce z vkladu, zajišťovací převod finančního nástroje a zajišťovací převod peněžních prostředků. V souladu s právem Evropské unie se tímto rozumí zajištění pohledávky finančního charakteru sjednané mezi poskytovatelem a příjemcem finančního zajištění. Hlavní role v tomto finančním zajištění hrají banky, různé úvěrové instituce a finanční instituce podléhající státnímu dozoru.
17. Obchodně závazkové vztahy
Závazek podle obchodního zákoníku zaniká dvěma způsoby: jeho splněním řádně a včas, což zákon preferuje a dále, kdy závazek zaniká, aniž by došlo k jeho splnění. K řádnému splnění závazku se vyžaduje, aby byl závazek splněn ve stanoveném místě. Dlužník je povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě.
Nesplněný závazek zaniká také odstoupením od smlouvy, což musí být sjednáno ve smlouvě nebo je to uvedeno v zákoně. Vždy jde o porušení povinností na straně dlužníka nebo věřitele a vždy jde o porušení povinností podstatné.
V praxi odstoupení od smlouvy je nejčastější pro prodlení dlužníka nebo věřitele. Smlouva nezaniká splněním podmínek pro odstoupení automaticky, ale je třeba druhé straně projev o odstoupení doručit.
Odstupné představuje určitou peněžní částku, kterou se zavazuje jedna strana vyplatit straně druhé, když zruší smlouvu.
Toto ujednání musí být zahrnuto ve smlouvě. Výše odstupného není v zákoně stanovena ani omezena. Odstupné bude nejčastěji vyjadřované v penězích, nelze však vyloučit ani jiné formy odstupného. Pojem odstupného je třeba odlišovat od pojmu odstoupení od smlouvy.
Zánik závazku zmařením účelu smlouvy budou v praxi jen omezeně použitelná, neboť platí zásada, že uzavřené smlouvy je třeba dodržovat. Tento způsob zániku závazku připadá v úvahu při naprosté změně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena. Tím se nemyslí změna hospodářské ani tržní situace, ani nedostatek finančních prostředků. Strana, která odstoupila od smlouvy, je povinna nahradit druhé straně škodu, která ji vznikla odstoupením od smlouvy.
Nesplněný závazek zaniká také odstoupením od smlouvy, což musí být sjednáno ve smlouvě nebo je to uvedeno v zákoně. Vždy jde o porušení povinností na straně dlužníka nebo věřitele a vždy jde o porušení povinností podstatné.
V praxi odstoupení od smlouvy je nejčastější pro prodlení dlužníka nebo věřitele. Smlouva nezaniká splněním podmínek pro odstoupení automaticky, ale je třeba druhé straně projev o odstoupení doručit.
Odstupné představuje určitou peněžní částku, kterou se zavazuje jedna strana vyplatit straně druhé, když zruší smlouvu.
Toto ujednání musí být zahrnuto ve smlouvě. Výše odstupného není v zákoně stanovena ani omezena. Odstupné bude nejčastěji vyjadřované v penězích, nelze však vyloučit ani jiné formy odstupného. Pojem odstupného je třeba odlišovat od pojmu odstoupení od smlouvy.
Zánik závazku zmařením účelu smlouvy budou v praxi jen omezeně použitelná, neboť platí zásada, že uzavřené smlouvy je třeba dodržovat. Tento způsob zániku závazku připadá v úvahu při naprosté změně okolností, za nichž byla smlouva uzavřena. Tím se nemyslí změna hospodářské ani tržní situace, ani nedostatek finančních prostředků. Strana, která odstoupila od smlouvy, je povinna nahradit druhé straně škodu, která ji vznikla odstoupením od smlouvy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)