Jedním z hlavních úkolů relační vrstvy je řízení dialogu mezi oběma koncovými účastníky. Tak jako při telefonním rozhovoru není smysluplné (možné ano), aby oba účastníci mluvili současně, existují i v počítačových sítích takové aplikace, které vyžadují koordinované střídání obou zúčastněných při vysílání (např. různé aplikace transakčního charakteru apod.).
Relační vrstva tento požadavek zajišťuje obvykle pomocí předávání pověření k přenosu dat (data token). Vysílat data smí vždy jen ten, kdo vlastní tento pomyslný štafetový kolík (tj. pověření nebo token).
Dalším důležitým úkolem relační vrstvy je tzv. synchronizace. Uvažujme následující situaci:
1. příjemcem dat v rámci určité relace je počítač, který si přijímaná data průběžně zapisuje na disk.
2. dojde k poruše disku a příjemce může ztratit určitý objem dat, které jinak v pořádku přijal (tj. které byly transportní vrstvou bezchybně doručeny).
3. pro řešení takové situace musí existovat možnost ztracená data přenést znovu, tj. dosáhnout potřebné synchronizace (vzájemného souladu dat).
Relační vrstva řeší tento problém možností vkládat do přenášených dat kontrolní body. Příjemci pak umožňuje, aby si na vysílajícím vyžádal návrat k zadanému kontrolnímu bodu a nové vyslání těch dat, která leží za tímto bodem. Není ovšem úkolem relační vrstvy pamatovat si přenášená data tak, aby byl možný návrat k existujícím kontrolním bodům. Tato data si musí pamatovat sám jejich odesilatel, který služeb relační vrstvy využívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat