Různé počítače používají různé způsoby vnitřní reprezentace dat. Např. velké počítače, dříve označované jako střediskové, firmy IBM používají pro kódování znaků kód EBCDIC. Většina ostatních typů počítačů používá ke stejnému účelu kód ASCII. Ke znázornění celých čísel se znaménkem používá většina počítačů tzv. dvojkový doplňkový kód, ale některé pracují s tzv. jedničkovým doplňkovým kódem. Mikroprocesory 80x86 firmy Intel číslují jednotlivé byty ve slovech jedním směrem, zatímco např. mikroprocesory řady M68000 firmy Motorola číslují jednotlivé byty právě opačně. Velmi časté jsou také odlišnosti např. ve formátu čísel v pohyblivé řádové čárce.
Mají-li si takové počítače svá data korektním způsobem vzájemně předávat, musí být vhodným způsobem zajištěny jejich nezbytné konverze. Ty má v referenčním modelu ISO/OSI na starosti právě prezentační vrstva. Prezentační vrstva se tedy stará o to, aby např. celé číslo bez znaménka s hodnotou 234 bylo přijato opět jako celé číslo bez znaménka s hodnotou 234 a ne např. jako celé číslo se znaménkem s hodnotou -22. Není však již úkolem prezentační vrstvy zabývat se tím, co toto číslo znamená. To přísluší až vlastním aplikacím, které jsou zdrojem nebo příjemcem těchto dat. Pro zajištění nezbytných konverzí na úrovni prezentační vrstvy se nabízí dvě základní možnosti.
1. přenášená data jsou konvertována jen jednou pomocí konverzních rutin
2. přenášená data jsou konvertována dvakrát. Poprvé jsou ze tvaru, se kterým pracuje odesilatel, převedena do společného mezitvaru a z něj pak do takového tvaru, s jakým pracuje jejich příjemce.
Žádné komentáře:
Okomentovat