Potřeba opakovačů vychází z tvrdé fyzikální reality, že při každém přenosu signálu reálnou přenosovou cestou dochází k určitému útlumu, zkreslení a dalším formám deformace přenášeného signálu. Vzhledem k tomu pak není možné přenášet tyto signály na libovolně velkou vzdálenost. Konkrétní hranice dosahu je závislá na mnoha faktorech a to zejména na povaze přenosového média, charakteru přenášeného signálu, přenosové rychlosti atd. V praxi z toho vyplývá to, že např. při kabelových rozvodech není možné použít libovolně dlouhý úsek souvislého kabelu. Pokud je třeba příslušnou hranici překonat, je nutné použít dva nebo více kabelových segmentů a vzájemně je propojit alespoň prostřednictvím opakovače.
Opakovač pak vůči přenášenému signálu funguje jako regenerátor tj. utlumený a zkreslený signál, který z jednoho kabelového segmentu přijímá, regeneruje tj. zesílí, znovu správně vytvaruje tj. odstraní vzniklé zkreslení a znovu vyšle do ostatních kabelových segmentů.
Opakovač musí rozesílat regenerovaný signál do všech jemu známých segmentů a nemůže provádět žádnou selekci. Důvodem je jeho nízká inteligence, jelikož pracuje pouze na úrovni fyzické vrstvy a všímá si pouze jednotlivých bitů, nechápe jejich význam a nedokáže tudíž určit adresy, od koho jednotlivé bity i celé jejich skupiny pochází a komu jsou určeny. Proto musí všechno, co zaslechne z kteréhokoli svého vstupu, okamžitě zopakovat do všech ostatních segmentů.
Žádné komentáře:
Okomentovat