Metoda zpětného učení předpokládá, že každý počítač si do svých směrovacích tabulek průběžně zaznamenává, ze kterého směru dostává pakety, pocházející od jiných uzlů. Tím se postupně učí směry, ve kterých se tyto uzly nalézají. Když pak sám potřebuje odeslat nějaký paket jinému počítači, vyšle jej tím směrem, ze kterého dříve přijal paket, pocházející od téhož počítače.
Záplavové směrování
Extrémní formou izolovaného směrování je tzv. záplavové směrování. Předpokládá, že přijatý paket je znovu odeslán všemi směry kromě toho, odkud sám přišel. Zaručuje také, že každý paket je vždy doručen tou nejkratší možnou cestou. Nevýhodou je ale vznik velkého množství duplicitních paketů, které výrazně zvyšují zátěž existujících přenosových cest a které je třeba následně rušit. V praxi se proto používá spíše tzv. selektivní záplavové směrování při kterém není každý paket znovu vysílán všemi směry, ale pouze těmi směry, které jsou alespoň přibližně orientovány ke konečnému příjemci paketu.
Distribuované směrování
Metody izolovaného směrování staví na předpokladu, že jednotlivé uzly nebudou zatěžovat přenosové cesty vzájemnou výměnou informací o stavu sítě. To je ale někdy zbytečně přísným omezením. Pokud je odstraněno, jedná se o tzv. distribuované směrování, které předpokládá, že jednotlivé uzly si pravidelně vyměňují informace o stavu sítě a podle nich si pak samy volí příslušné cesty.
Žádné komentáře:
Okomentovat