Mechanismus virtuálních okruhů předpokládá, že mezi zdrojem dat a jejich koncovým příjemcem je v rámci navazování spojení nejprve vytyčena logická cesta (jen jednou) po které jsou pak postupně přenášeny jednotlivé pakety. Údaje o této cestě se pak uchovávají v jednotlivých meziuzlech jako položky speciální tabulky. Jednotlivé datové pakety, které jsou pak skutečně přenášeny, nejsou označeny adresou svého konečného příjemce. Síťová vrstva v každém meziuzlu pak zjistí ve své tabulce, kterým směrem má paket předat dále.
Při přenosu datagramů se naopak předpokládá, že mezi zdrojem dat a jejich koncovým příjemcem není navazováno přímé spojení a jednotlivé datové pakety (datagramy) jsou vysílány naslepo, s předpokladem, že jejich příjemce vůbec existuje a bude schopen je přijmout. Každý datagram je přitom doručován nezávisle na ostatních (analogií je běžný dopis listovní pošty). Stanovení cesty kterým směrem má dále předávání probíhat je prováděno vždy pro každý datagram (paket).
Obecně lze říci, že mechanismus virtuálních okruhů je výhodnější v případě přenosu menších paketů (jako je tomu např. při interaktivních aplikacích), zatímco varianta s přenosem datagramů je výhodnější pro menší počty relativně větších paketů, tam, kde jde především o rychlost.
Žádné komentáře:
Okomentovat