Dnes již existují i jiné možnosti propojení než pomocí drátových a optických přenosových cest a to např. mikrovlnné a družicové spoje. Mikrovlnné spoje jsou založeny na extrémně krátké vlnové délce tj. velké frekvenci. Používají se frekvence od 1 do 12 GHz (tj. vlnové délky 30 až 2,5 cm). Vlnění s takovouto charakteristikou již lze, při vysílání pomocí parabolických vysílacích antén soustředit do úzkého paprsku a ten nasměrovat na přijímací anténu. Takový paprsek má malý rozptyl, je odolný proti rušení a postačuje malý výkon vysílače. Při nižších frekvencích nelze dosáhnout potřebného soustředění, při vyšších frekvencích se již může nepříznivě projevit vliv počasí. Dosah mikrovlnných spojů je omezen přímou viditelností vysílače a přijímače, v rovině je kolem 50 km. Přenosová rychlost závisí na frekvenčním pásmu, může být až 10 Mb/s. Přenosy v mikrovlnné části spektra ovšem nemusí být řešeny jen jako úzce směrované. Antény mohou pokrývat celé okolí a umožňovat komunikaci v rámci tohoto svého dosahu (princip mobilních telefonů GSM).
Přenosy v infračervené části spektra jsou používány na velmi krátké vzdálenosti (dálková ovládání TV). Také u počítačů se tyto přenosy používají např. pro komunikaci mezi přenosnými počítači a periferiemi. (např. tiskárnami). Výhodou je nenáročnost a nízká cena, nevýhodou je, že vlny v infračerveném pásmu neprostupují překážkami a nemožnost komunikace na denním světle.
Žádné komentáře:
Okomentovat