Algoritmy směrování se dělí na dvě skupiny:
1. Algoritmy, které se snaží průběžně reagovat na skutečný stav sítě a brát jej do úvahy při svém hledání nejvhodnější cesty. Dokáží se tedy přizpůsobit okamžitému stavu sítě a proto se obecně označují jako adaptivní algoritmy.
2. Neadaptivní algoritmy nevyužívají žádné informace o okamžitém stavu sítě (informace dynamického charakteru jako jsou např. údaje o okamžitém zatížení jednotlivých přenosových cest, výpadcích, délkách čekacích front v jednotlivých uzlech apod.). Rozhodují pouze na základě informací statického charakteru, které jsou předem známy. Neadaptivní algoritmy lze použít k nalezení všech potřebných cest ještě před uvedením sítě do provozu a potřebné informace pak jednorázově zanést do směrovacích tabulek jednotlivých uzlů sítě. Použití neadaptivních algoritmů se někdy označuje také jako statické směrování. Je vhodné tam, kde topologie sítě je skutečně neměnná, kde prakticky nedochází k výpadkům a kde se příliš nemění ani intenzita provozu tj. zátěž sítě.
Centralizované směrování
Veškeré informace o aktuálním stavu celé sítě se průběžně shromažďují v jediném centrálním bodě, tzv. směrovacím centru, které pak na jejich základě samo přijímá všechna potřebná rozhodnutí a ostatním uzlům je oznamuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat