Každé přenosové médium má určitá pravidla pro budování síťových rozvodů. Při použití tzv. tlustého koaxiálního kabelu je možné vytvářet z centrálního vedení odbočky. Při použití tenkého koaxiálního kabelu mohou mít odbočky prakticky jen nulovou délku. Síťové rozvody na bázi koaxiálních kabelů vytvářejí sběrnicovou topologii kabeláže. Nevýhodou této topologie je poměrně velká náchylnost k poruchám a závadám. Při použití kroucené dvoulinky není možné zachovat původní sběrnicovou topologii. Důvodem je, že rychlost přenosu byla původně jen 1 Mb/s, ale požadováno bylo alespoň 10 Mb/s jako u Ethernetu. To se podařilo, ale za cenu zkrácení délky segmentu na 100m.
Nastoupila topologie stromovitá s rozvětvovacími prvky. V angličtině se pro tyto prvky používá název hub, v češtině rozbočovač. Rozbočovač chápe každý jednotlivý spoj jako samostatný segment. Pro každý segment musí mít vhodnou vnitřní paměť pro ukládání přijímaných rámců a musí dokázat správně rozhodnout o dalším směru předávání rámců. Rozbočovač se již chová jako most a stává se Ethernetovskou ústřednou.
Původní mosty propojovaly jednotlivé segmenty, ke kterým byly připojeny počítače. Všechny počítače připojené k témuž segmentu, měly společně k dispozici tj. společně sdílely celkovou přenosovou kapacitu daného segmentu tj. pro Ethernet 10 Mb/s. V Ethernetovských ústřednách má každý jednotlivý počítač celou přenosovou kapacitu svého spoje jen pro sebe a tzv. přepojovaný Ethernet (switched Ethernet) dokáže překonat desetimegabitovou bariéru klasického sdíleného Ethernetu.
Žádné komentáře:
Okomentovat