Stát složený je možné chápat jako stát států – jednotka vnější je složením jednotek vnitřních. Státy složené fungují jako federace nebo konfederace. Rozlišujícím faktorem je rozsah suverenity na úrovni vrcholového státu ve vztahu k rozsahu suverenity na úrovni jeho členských států.
Pojmovým znakem složených států je smluvní charakter jejich vzniku a působení, část své suverenity přenášejí na společné orgány.
Konfederace je takové spojení států, v němž si státy zachovávají svoji suverenitu. Konfederace sleduje určité společné zájmy, netvoří však jedinou státní vůli, je také pojímána jako mezinárodněprávní organizace samostatných států.
Federace je takové spojení států, v němž smluvní státy vytvářejí nový stát, novou jednotku. Tento nový stát je pak nadřazen svým členům. Státní moc se dělí a prostřednictvím kompetencí je vykonávána na dvou úrovních – členské a federální. Existují také dvě soustavy státních orgánů, existují dva typy právních řádů.
Nadstátní systémy – mezinárodní smluvní politika či smluvní asociace zavazují státy, aby se v rámci svých ústav podřizovaly smluveným konvencím a chovaly se tak, jak bilaterální či jiné smlouvy předvídají. Přesto, že mohou existovat společné orgány, společné akce, společné prostředky a výdaje, zásadní státní suverenita se zachovává.
Žádné komentáře:
Okomentovat