V bankovní praxi přicházejí v úvahu tyto záruky: za úvěr, za nabídku, na splátku, za konosament, za placení. Předmětem bankovní záruky mohou být pohledávky peněžité i nepeněžité. Plnění banky z bankovní záruky je vždy peněžité. Potvrzení bankovní záruky jinou bankou zakládá solidární závazek obou bank poskytnout věřiteli plnění. Rozsah ručitelského závazku banky není stanoven výší pohledávky věřitele zajištěné bankovní zárukou, ale je závislý na tom, co je obsaženo v záruční listině, kde mohou být uvedeny další podmínky banky ke splnění ručitelského závazku. Vztah mezi bankou a dlužníkem se řídí podle ustanovení o smlouvě mandátní.
Uznání závazku je jedním z právních institutů, jimiž si věřitel může zajistit plnění závazku (dluhu) dlužníkem. Tímto způsobem lze zajistit snadnější vymáhání dluhu, neboť v případném soudním sporu přechází důkazní břemeno o případné neexistenci uznaného závazku na dlužníka. Vedle písemného uznání dluhu jako projevu vůle dlužníka připouští obchodní zákoník i jiné způsoby uznání závazku. Placení úroků, částečné plnění závazku dlužníkem, uznání promlčeného závazku apod.
Po novele obchodního zákoníku se do této právní normy rovněž dostalo po vzoru evropských zemí finanční zajištění, finanční zajištění zástavním právem k finančnímu nástroji, finanční zajištění zástavním právem k pohledávce z vkladu, zajišťovací převod finančního nástroje a zajišťovací převod peněžních prostředků. V souladu s právem Evropské unie se tímto rozumí zajištění pohledávky finančního charakteru sjednané mezi poskytovatelem a příjemcem finančního zajištění. Hlavní role v tomto finančním zajištění hrají banky, různé úvěrové instituce a finanční instituce podléhající státnímu dozoru.
Žádné komentáře:
Okomentovat