Obchodní zákoník se této problematice věnuje jako relativní neplatnost právních úkonů, kdy relativní neplatnost je stanovena na ochranu některého z účastníku smlouvy.
Obchodní zákoník upravuje rovněž postup při jednáních o uzavření smlouvy. Smlouva je dvojstranný nebo vícestranný právní úkon, který vzniká na základě vůle subjektů. Návrh na uzavření smlouvy může podat kterákoliv ze smluvních stran. Návrh musí být dostatečně určitý, tzn. musí obsahovat podstatné části smlouvy, tj. ty, které za podstatné považuje zákon, popřípadě, které určí smluvní strany. Smlouva zásadně vznikne jejím přijetím návrhu adresátem. Přijetí musí být řádné a včasné. Přijetí návrhu smlouvy s dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny se považuje za nový návrh smlouvy.
Obchodní zákoník preferuje zásadu smluvní volnosti stran, což znamená, že strany mohou uzavírat jak smlouvy, které jsou v zákoně výslovně upraveny, tak i smlouvy v zákoně výslovně neupravené.
Jestliže si strany poskytnou při jednání o uzavření smlouvy navzájem informace označené jako důvěrné, nesmí je strana, které byly tyto informace poskytnuty, tyto zneužít. (prozradit třetí osobě, zneužít pro své potřeby apod.).
Smlouva vyžaduje k platnosti písemnou formu pouze v případech stanovených v obchodním zákoníku. Dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu. Část obsahu smlouvy lze určit také s odkazem na obchodní podmínky.
Žádné komentáře:
Okomentovat