Dělba moci má i aspekt vertikálního dělení kompetencí (územní samospráva – centrální a vyšší orgány). Dělba moci probíhá i uvnitř jednotlivých centrálních složek (PS a Senát, prezident a vláda, ústavní soud a obecné soudy).
Faktická forma vlády se může od ústavní lišit jak co do relativně ustálené podoby tak v proměnných souvislostech. Především mohou formu vlády ovlivňovat akceptované ústavní zvyklosti, politické dohody, koaliční ustanovení, faktická činnost i autorita prezidenta.
Ústava ČR je založena na systému dělby moci (včetně vzájemných brzd mezi nimi) a žádnou z těchto mocí výrazně nepreferuje.
Formou vlády v ČR je typem parlamentní formy vlády. Ústavní koncepce je založena na skutečnosti, že Parlament je stěžejním orgánem v soustavě dělby moci, neboť má jednak přímý mandát lidu k jejímu výkonu, představuje moc zákonodárnou a navíc rozhoduje o složení většiny ostatních mocí (kromě obecných soudů). Ostatní typy moci mají však možnosti určité kontroly (veto, rozpuštění) nebo i zásahu do její činnosti (ústavní soud).
Žádné komentáře:
Okomentovat