Kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu. Dále musí být splněny tyto předpoklady: vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením povinností a vznikem škody. Strana se zbaví odpovědnosti za škodu pouze v případech, kdy prokáže existenci okolností vylučujících odpovědnost. Tyto okolnosti musí být objektivní, vzniklé nezávislé na vůli subjektu, neodvratitelné, nepředvídatelné a bránící plnění stanovené povinnosti.
Promlčením právo na plnění nezaniká, je však zeslabeno, neboť povinný, pokud vznese námitku promlčení, nemůže soud, popřípadě jiný orgán promlčené právo přiznat. Námitka promlčení může být uplatněna až poté, co promlčecí lhůta uplyne. K promlčení soud ani jiný orgán nepřihlíží z úřední povinnosti, tzn., pokud není námitka promlčení uplatněna, může být oprávněnému jeho právo přiznáno. Promlčení se může týkat nejen práva na plnění, na náhradu škody, ale také práva uskutečnit právní úkon. Obchodní zákoník stanovuje počátek běhu promlčecí lhůty jednak pro práva vymahatelná u soudu, jednak pro práva učinit právní úkon. Obecná promlčecí doba činí čtyři roky, pokud zákon u jiných práv nestanoví jinak. Podstatou stavení je přerušení běhu lhůty. Ke stavení promlčecí lhůty dochází pouze za předpokladu, že věřitel učiní právní úkon, který je podle občanského soudního řádu úkonem zahajujícím řízení. Uznání závazku musí být učiněno v písemné formě a uznáním dochází k přetržení běhu promlčecí lhůty, tzn., že promlčecí lhůta počíná běžet znova. K posílení právního postavení věřitele při uplatňování práva se za uznání závazku považuje podle obchodního zákoníku i zaplacení části dluhu. Obchodní zákoník omezuje délku promlčecí doby maximálně na deset let.
Žádné komentáře:
Okomentovat