V demokracii dochází k pluralitě ústřední moci (zákonodárný, výkonná a soudní) a postupně dochází i k uznávání jiných korporací jako možnosti rozhodování jimi samými o sebe samých – územní samospráva.
Územní samospráva je součástí veřejného práva, vyjadřuje určitý typ společného zájmu na samoregulaci a zájmu o seberozhodování. Je uznávána státní mocí a stanovena ústavou a zákony. Zákony stanovují hranice samosprávy a dávají jí možnost ochrany před neoprávněnými zásahy samotným státem.
Ústavní systém ČR upravuje pouze územní samosprávu (hl. VII). Samospráva je oddělena od státní moci. Územní samospráva je samosprávou korporativního typu, je založena na určitých společenstvích občanů. Ústava určuje za základní samosprávné územní celky obce (čl. 99). Zdůrazňuje se tím obvyklá vlastnost samosprávy – vyrůstá odzdola jako vyjádření motivace jednotlivců po správně záležitostí lidskému životu každodenně nejbližších. Ústava zakládá vertikálně vyšší typ samosprávy (vyšší územní samosprávné celky) – kraje.
Žádné komentáře:
Okomentovat