Občanem obce je fyzická osoba, která je státním občanem ČR a je v obci hlášena k trvalému pobytu. Občan má ze zákona řadu práv – volit, být volen do obecního zastupitelstva.
Zákon zakládá státní dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí, který vykonává krajský úřad v přenesené působnosti a Ministerstvo vnitra. Lze takto požadovat změnu nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce.
Čl. 99 – Česká republika se člení na obce, kterou jsou základními územními samosprávnými celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky.
Čl. 101 – Obec je samostatně spravována zastupitelstvem. Územní samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.
6.2 Ústavněprávní postavení krajů
Ústavní zákon č. 347/1997 určuje celkem 14 krajů, s teritoriálním vymezením legislativním odkazem na existující správní okresy. Postavení krajů je zcela nově upraveno zákonem č. 129/2000 o krajích. Kraj je chápán jako územní společenství občanů, jemuž náleží právo na samosprávu, která je vykonávána v rozsahu stanoveném zákonem a v souladu s potřebami kraje jako tzv. samostatná působnost.
Žádné komentáře:
Okomentovat