Postavení Parlamentu v ústavním systému ČR se projevuje v jeho pravomocech, jako možných způsobech rozhodování v určitých záležitostech předmětu ústavního práva (věcné působnosti). Územní působnost je vymezena teritoriem ČR. Působnost je vymezena ústavou v Hlavě II., část věcné působnost je shrnut v jednacím řádu.
Parlament je ústavním představitelem zákonodárné moci v pojetí normotvůrce a současně ústavodárcem. V těchto pravomocech je nezastupitelný. V těchto pravomocech také platí nejširší věcná působnost Parlamentu – neexistují věci, které by nemohly být ústavním zákonem nebo zákonem upraveny, nesmí však měnit podstatné náležitosti demokratického právního státu (čl. 9)
Ústava předpokládá postupnou funkci obou komor v normotvorném procesu. Klíčové postavení má PS, z níž schválený zákon vzchází. Posléze je projednávání Senátem (může být i při vrácení znovu potvrzen). Senát se jím ani nemusí zabývat (30 dnů lhůta).
Vedle ústavních zákonů a zákonů může Senát sám přijímat tzv. zákonná opatření, vyhlašovaná stejný způsobem jako zákony (při rozpuštění PS, neodkladné věci, které vyžadují přijetí zákona a vláda navrhne jeho přijetí. Nutný dodatečný souhlas PS).
Žádné komentáře:
Okomentovat