STŘEDOVĚK = od pádu říše západořímské r.476 do objevení Ameriky r.1492, resp.do pol.17.stol., kdy doba od konce 15.stol.so pol.17.stol.je považována za pozdní středověk nebo za přechod od středověku k novověku
- civilizační zlom v Evropě
- posun centra dějin ze Středomoří do západní a střední Evropy (+ Skandinávie a ruská oblast)
- vznik středověké kultury a civilizace = antické dědictví a kultura (zvl.křesťanství) + prvky civilizace tzv.barbarských národů, židovsko-křesťanská kultura + kultura germánská, slovanská, arabská
3 centra
• latinská západní kultura (germánské, románské národy + Z Slované)
• byzantsko – slovanská kultura (Balkán, Malá Asie, V Evropa)
• islámská arabská kultura
- vývoj těchto center sice oddělený, ale obchodní styky, vcelku společné znaky = universalismus, nepřímý styk s vých.asijskými kulturami zprostředkovaný arabskými obchodníky
Periodizace středověku
1. raný (500 – 1200)
2. rozvinutý neboli vrcholný (1200 – 1500)
3. pozdní (1500 – 1600)
RANÝ STŘEDOVĚK
- šíření křesťanství v E
- románská kultura
- narůstání majetkových rozdílů
- rozdílné spol.poměry v různých částech E
- rozpad rodového zřízení vznik samostatných států
BARBARSKÉ STÁTY
- vznikaly během 6.a 7.stol. na území Z Evropy, vytv.zvláště germánskými kmeny
- barbarus = Římany označovaný neřímský cizinec
1. Ostrogótská říše (493-555)
- pův.sídla u Černého moře a na Krymu
- zničena Huny – ústup do Panonie a na Balkán
- král Theodorich porazil Odoakarta - ovládnutí Itálie, vznik nové říše (sídlo v Ravenně) – romanizace obyvatel
- útoky byzantského císaře Justiniána – r.553 rozpad říše; pak vyvrácena Langobardy
2. Langobardská říše (568-774 )
- pův.sídla na dolním Labi, v 5.stol.posun na jih – průchod územím Čech a Moravy
- v 6.stol. ovládnutí Itálie, vznik království
- v 8.stol. podmanění Franky – Langobardi splynuli s místním ob. (viz dnes Lombardie)
3. Vizigótská říše (507-711)
- po nájezdu Hunů posun z území dnešního Rumunska do Řecka a Itálie (r.410 dobyt Řím)
- pokus o zal.státu v JZ Francii (dnešní Toulouse), ale pod tlakem Franků (Chlodovík) pronikli až na Pyrenejský pol. (stát v okolí Toleda)
- v 8.stol.poraženi Araby
4. Vandalská říše (429-534)
- postup ze S (Jutsko) do oblasti mezi Odrou a Vislou, pak na Z do Galie a Hispánie (sídlo v Andalusii – název od Vandalusie)
- r.429 zal.v S Africe (dnes Tunis, Alžír) nezávislé království (sídlo Kartágo)
- konflikty s Římem (africká provincie), dobyta Sicílie a Korsika - r.455 vyplaněn Řím (odtud vandalismus)
- rozkvět a prosperita říše, romanizace obyvatel
- boje s Byzantinci – za císaře Justiniána r.534 Vandalská říše dobita vojevůdcem Belisarem
5. Burgundská říše (443-534)
- z území dnešního Dánska přesun k Visle, dále na Z
- po nájezdu Hunů ústup na J do JV Francie (Galie)
- kolem r.530 pod nadvládou Franků
6. Franská říše
- mocná říše na půdě bývalé provincie Galie
- jediná přetrvala – rozvíjela tradice antiky; postupně ovládla celý západogermánský svět
7. Anglosaská říše
- v pol.5.stol.příchod Anglů, Sasů a Jutů na britské ostrovy
- během 7.stol.vznik 7 anglosaských království (na území původních Keltů)
- rozdrobenost do poč.9.stol
- od 8.stol.nájezdy Normanů
Germáni = kmen na území bývalého římského impéria
- základem obživy pastevectví a stěhovavé zemědělství
- nejvyšší bůh Odin, Donar
příčiny nedlouhého trvání říší
a.) Germáni tvořili na ovládnutém území jen menšinu
b.) hranice nepřesně vymezené, nepevné
c.) stále vnější útoky
d.) splývání s domácím ob., přijetí jejich jazyka = romanizace a křesťanství - vznik románských národů (Francouzi, Italové, Španělé)
e.) Anglosasové zůstali Germány
FRANSKÁ ŘÍŠE (482 – 843)
- nejstarší, nejpevnější a největší z původně barbarských států
- Frankové se nestěhovali, obývali území dolního a středního Rýna
- v 5.stol. na území dnešní Belgie a Nizozemska ¨- výboje na V i JZ
1. král CHLODOVÍK (481-511)
- dyn.Meroveovců, úspěšný válečník, politik a diplomat; zakladatel říše a sjednotitel Franků; ovládl galii a přijal křesťanství - podpora katolické církve = Frankové spojenci římské církve proti ostatním kmenům
- po jeho smrti zdědili říši 4 synové – postupný rozpad na celky
• Austrasie Neustrie Burgundsko Aquitánie
- poč.7.stol.výboje krále Dagoberta do střední E, ale poražen západoslovanským kmenovým svazem v čele s kupcem Sámem r. 630
- neustálé rozpory mezi vládnoucí dyn.a šlechtou (o moc)
státní správa – rozdělení úz.na hrabství (v čele baroni) a stará germán.kmenová knížectví (vévodové)
právní normy – kodifikace práce – vliv pův.germánského zvykového práva + římské právo = Sálský zákoník (poč.6.stol.)
- růst moci správců dvora = majordomů (důsledek vnitřní krize), omezování moci krále
PIPIN II.
- mocný austrasijský majordom - sjednostil Franky, pronikl do S Itálie
KAREL MARTEL = KLADIVO
- zakladatel dyn.Karlovců
- odrazil útok Arabů r.723 u Poitiers
- upevnil říši, přeorganizoval armádu (profesionální jezdectvo)
dynastie Karlovců:
PIPIN III. KRÁTKÝ
- Karlův syn, králem (souhlas papeže) za slib pomoci v boji s Langobardy
- po jeho smrti rozdělení říše mezi syny – Karloman a Karel veliký
KAREL VELIKÝ
- nejvýznamnější panovník, po Karlomanově smrti vládl nad celým územím
- krutý dobyvatel (snaha obnovit císařství)
a.) voj.tažení (50) – do Itálie, Saska, Bavorska, zatlačení Arabů na Pyreneje, r.830 zničena říše Avarů, boje na V hranici proti Slovanům - téměř zdvojnásobil říši
území: od řeky Ebro a Pyrenejí až k dánské hranici; od Atlantiku až k Šumavě a Podunají
b.) reforma st.správy – hrabství většinou shodná s územím biskupství (biskup a hrabě=představitelé st.moci v obl.), obranu hranic zajišťovaly voj.jednotky
c.) hosp.život – na panských dvorech nebo velkostatcích s otroky a kolóny
d.) obchody s Židy, Syřany
- r. 800 papežem korunován na císaře (za tažení na pomoc papeži do Itálie) – považoval se za hlavu veškeré křesťanské obce
kultura
- studium a napodobování antických knih
- nové písmo = karolinská minuskule (z ní v renesanci vznikla latinka)
- vznik rukopisů zdobených miniaturami, vzácně vázaných (Bible, evangeliáře)
- slavní učenci na Karlově dvoře v Cáchách (Petr Pisiánský) – středisko kultury a vzdělanosti
- velký rozsah říše - nepevnost - r.843 verdunská smlouva = rozdělení fr.říše za Karlova nástupce Ludvíka Pobožného mezi 3 syny na 3 části:
o západofranská = Francie – Ludvík Holý
o východofranská = Německo – Ludvík němec
o střed, tzv.Lotharingie (S Itálie, Burgundsko, Lotrinsko) – Lothar
- další boje, zánik Lotharova státu - vznik Francie a Německa
- nebezpečí Vikingů ze S, Arabů z J ze Sicílie, Maďarů z V
BYZANTSKÁ ŘÍŠE
- název z 12.stol.podle bývalé řecké kolonie Byzantion
- vznik r.395 z V části říše římské - nástupce a dědic starověkého římského impéria
- hosp.a kulturně nejvyspělejší země Evropy
specifické znaky byzantské civilizace
1. byzantský císař považován za nástupce římských císařů
2. prolínání antických, orientálních i středověkých prvků
3. etnické rozrůznění ob. (Řekové, Makedonci, Syřané…) - nazývali se Římany
4. jednotícím prvkem křesťanství (pravoslavná podoba)
5. lit., kultur., ofic.jazykem – řečtina
6. méně barbarských útoků, měně vnitřních otřesů - říše se ubránila nájezdům Gótů a Hunů
- zachovala si svou politickou samostatnost a starou vzdělanost
hospodářské a sociální poměry
- zemědělství a vysp.řemeslná výroba (sklářství, textilní) – kontrola výroby a obchodu státem
- význam měst = hosp.center (Konstantinopolis, Antiochea, Nikáia…)
- peněžní hosp. = zlaté byzantiny
- r.330 osada Byzantion přebudována císařem Konstantinem I.na Konstantinopol (dnes Istanbul, slovansky Cařihrad) – sídlo císaře, římského senátu
- centrum řemesel, křižovatka obchodu
- vláda císaře JUSTINIÁNA I. – vzdělanec, schopný politik, voják; vrcholný rozkvět říše
a.) cíl – obnova celistvosti staré římské říše; výboje do Středomoří,
b.) teokratický charakter vlády
c.) daňová reforma – zvýšení daní a nové daně do st.pokladny = nespokojenost – lidové povstání Niká! (Zvítězíš!), r.532 potlačeno
d.) právní reforma – kodifikace práva – vliv římských předpisů - z8kon9k despotického císaře (bezpráví otroků, chudých rolníků)
e.) odstranění zbytků pohanství – r.529 uzavřeny všechny pohanské školy (např.athénská Akademie zal.Platónem)
césaropapismus = spojena moc církve a státu – neomezená vláda panovníka, je i hlavou církve
vývoj říše v 7.-11.stol.
- obd.krize, hosp.a polit.úpadku
- ztráta dobytých území v Itálii
- v 8.stol.útoky turkotatarských Bulharů ze S – četné války – r.1018 znovuovládnutí území Byzancií
- útoky Slovanů na Cařihrad
- nebezpečí Avarů
- vnitřní reformy – úpadek zeměď.usedlostí, další splývání voj.a civil.správy – voj.správní obvody = thémata (pro voj.obranu) v čele se stratégy
- vojákům pronajímány pozemky za povinnost voj.služby
- od 11.stol.vznik tzv.prónií = pronájem půdy za povinnost voj.služby těch, kteří na ní pracují (ne vlastníků)
- obrazoborecké hnutí = ikonoklasmus – proti kultu svatých obrazů = ikon (asi vliv islámu) – útoky na kláštery a jejich bohatství, likvidace a přeměny na voj.kasárna
- ideolog.a mocen.spory řím.papeže a cařihrad.patriarchy - trvalý rozkol církve
- vláda makedonské dynastie od r.867 – zrychlení feudalizace
BASILEOS NULHAROBIJEC
- r.1018 dobyl Bulharský stát
kultura byzantské říše
- vliv řecké helénské kultury + orientální prvky
- velkolepost a nádhera – výchova ke zbožnosti a víře
- nositel kultury – vysoká aristokracie (církevní dvůr)
1. architektura
- osobitý byzantský sloh = prvky antické (krychlová stavba) + orientální (kupole)
- půdorys často ve tvaru +, vnitřek oblož.barev.mramorem
- na zdech nástěnné malby a mozaiky
např. chrám Hagia Sophia (Boží moudrosti) v Konstantinopoli
2. výtvarné umění
- náboženské náměty
- mozaikové obrazy
- ikony = malby Krista a svatých na dřevěných deskách
- knižní malba v rukopisech
3. vzdělanost a písemnictví
- organizované školství – vysoká úroveň vzdělání – vliv církve
- převaha naučné literatury:
• teolog.lit – dogmatické a polemické texty, bohoslužebné texty
• hagiografie – lit.o světcích a jejich životě, činech a mučednické smrti
• historiografie – kritická čin., objektivnost, umělec.podání
• krásná lit. – kroniky, dialogy, romány, epigramy
- rozvoj matematiky, lékařství, filosofie, chemie, astronomie, techniky
- přepisy starých antických textů
ARABSKÁ ŘÍŠE
- území Arabského pol. (sucho, teplo, pouště, nedostatek zem.půdy a vody - kočovníci, beduíni = synové pouště; kov ovcí, koz, velbloudů)
- jih (dnešní Jemen) – úrodný - zemědělství a obchod
- výhodná poloha – křižovatka obch.cest, po r.500 námořních
- Mekka – v J úrodnější části, křižovatka obchodu i náb., sídlo rodové aristokracie = Kurajšovci; každoroční pouť věřících
- nutnost sjednotit arabské kmeny díky poklesu obchodu, krizím – prostřednictvím nového náb. = islám
- Mohamed – tvůrce a hlasatel islámu, kupec z rodu Kurajšovců; odmítl polyteismus
- základ islámu – staré kmenové arab.náb.+prvky křesť.a judaismu; víra v existenci 1 boha – Alláha - strach ze spravedlivého přísného soudce, řídí osudy lidí (fatalismus = osud čl.je dán při nar., nikdo mu neujdu), příkaz bezmezné úcty k Alláhovi a rodičům, povinnost bezvýhradně šířit jeho příkazy - úplná oddanost, právo šířit novou víru mečem („svatá válka = džihád)
- Alláhovi stoupenci = muslimové; Korán, Sunna
počátky jednotného státu
- opozice proti Mohamedovi – nedůvěra a nepřátelství bohaté aristokracie (ohrožení její moci) - r.662 Mohamedův útěk z Mekky do Medíny = hidžra = počátek muslimského letopočtu
- v Medíně vznik 1.muslimské obce – Mohamed je vládce; r.630 vítězný návrat do Mekky - hlavní město sjednoceného teokratického arabského státu
Žádné komentáře:
Okomentovat