Základem rozvoje těchto raných, ale civilizací, bylo závlahové zemědělství. Proto se také většina těchto civilizací usadila v povodí velkých řek. Tento způsob zemědělství však vyžadoval vysokou organizaci, kterou mohl zaručit je jediný despotický vládce. Vznikají tedy první státy, kde všechna moc je v rukou panovníka.
První takto vzniklé státy jsou založeny na patriarchálním otroctví. Váleční zajatci nejsou zabíjeni, ale využíváni jako bezprávní otroci. Do otroctví se také upadalo přes dluhy či soudním rozsudkem.
Egypt
Říše rozkládající se po obou stranách řeky Nilu je spravována jediným nejvyšším vládcem - faraónem. Ten se vydává za syna boha Hora, je nedotknutelný. Jemu patří veškerá půda Egypta, kterou pronajímá do rukou svých poddaných.
Architektura Egypta
Ideální podmínky pro vznik monumentální architektury. Dostatek žuly, čediče i pískovce. Víra Egypťanů v posmrtný život jen podnítila rozvoj monumentálního stavitelství. Tyto stavby také většinou slouží náboženství, spojeným s kultem mrtvých.
Egyptské sloupy byly buď monolitické, nebo členěné na patku dřík a hlavici. Dřík býval čtvercový, polygonální či kruhový, často zdobený do tvaru stvolu květiny a korespondoval s hlavicí, která znázorňovala lidskou hlavu, palmu, lotos či papyrus.
Chrámy se vyvinuly v rozsáhlé komplexy staveb, které byly uspořádány podle určitého systému: Alej Sfing vedla ke dvou mohutným pylonům (komolý jehlan) s kolosy, před nimiž stály obelisky. Branou mezi pylony se vcházelo do velkého nádvoří, obehnaného sloupovou chodbou (peristyl), přístupné lidu. Dále měli přístup jen kněží: Trojlodní hypostyl, představuje egyptský typ baziliky. Drobná svatině se sochou boha chrámový komplex uzavírala.
Mezi nejvýznamnější stavby tedy patří skalní chrámy (Abú Simbel, chrámy v Luxoru a Karnaku) a pyramidy, sloužící jako hrobky faraónů. Pyramidy se nejvíce stavěli v období Staré říše. V období Střední říše jejich místo nahrazovaly skalní chrámy a v Nové říši je skalní chrámy zcela vytlačily. Nejstarším typem kamenné hrobky však byla mastaba. Kamenná lavice tvaru komolého jehlanu s podzemní pohřební komorou. Nejstarší patřila faraónu Menimu, zakladateli první dynastie. Mastaby byly zdobeny sochami reliéfy a malbami.
Nastavením sedmi postupně se zmenšujících mastab na sebe, vznikla první stupňovitá pyramida (Džoserova pyramida), jejímž architektem byl první vládcův ministr Imhotep. Redukcí na čtvercový půdorys a vyplnění stupňů zkosenými kvádry vznikly pravidelné jehlanovité pyramidy (orientované, nivelizované). Nejvíce se stavěli v Gize (Cheopsova, Chufevova..) a pro svou mohutnost je již v antice považovali za jeden z divů světa.
Skalní hroby byly později stavěny hlavně na levém břehu Nilu v Údolí králů a Údolí královen. Tvořila je řada sálů a komor. V průčelí těchto chrámů nacházíme první příklady protodórského sloupu.
Světské budovy byly stavěny z cihel či hlíny a proto se nám nezachovaly.
Egyptské sochařství
Sochařství sloužilo egyptskému náboženství s bylo s ním úzce spojeno.
Při zobrazování lidské postavy se užívalo několika postupů:
Koncepční realismus: umělec nevychází z optického vjemu modelu, ale z představy, jakou si o něm vytvořil.
Formální zobrazení: realistické zachycení ve zkratce. Hlava, ruce a nohy jsou zachyceny z profilu, trup, ramena a oko zepředu.
Hieratická perspektiva: velikost postav na reliéfu či obrazu je dána jejich postavením ve společnosti ( největší je vždy panovník, nejmenší otrok).
Pásová perspektiva: nedokonalá znalost perspektivy - vše co je normálně za sebou, je na malbě či reliéfu řazeno nad sebe.
Monumentální sochařství: přímo souvisí s architekturou. Volné velké trojrozměrné kamenné sochy vládců a bohů, drobné interiérové sochařství. Reliéf zapuštěný i basreliéf. Použití techniky skulptury a plastiky dalo podklad sochařství pro antické Řecko a později pro celou Evropu.
Kult mrtvých (dvojník mrtvého - Ka) podnítil portrétní realismus a věrné zachycení postavy. Podoby panovníků byly tesány z nejtvrdšího kamene pro uchování jejich podoby v posmrtném životě.
Památky: Narmerova paleta - líčí v reliéfu královi válečné činy; Džozerova socha ze Staré říše; dřevěné a kamenné sochy hodnostářů ze Staré říše; Sedící písař v Louvru; Starosta v Káhirském muzeu; bronzová socha Pjopeje I. (kovolitectví, kovotepectví). Po Achnatonově revoluci - podobizna královny Nefertiti od sochaře Thutmóse.
Egyptské malířství
Malba úzce souvisela s reliéfem a byla stavěna na stejných principech. Stala se předpokladem pro hieroglyfické písmo. V chrámech zachycovala výjevy ze života bohů a faraónů, v hrobkách zachycovala pozemský život panovníka. Malby zachycovaly téměř celou sféru tehdejšího života a odhalují i to, co se v archeologických nálezech nedochovalo. Obrazy měly též symbolickou a magickou funkci.
Hlavním principem malířství byla obrysová kresba, kde barva pouze kolorovala tvar. Jen za Střední říše a po Achnatonově revoluci dochází ke koloristickému pojetí obrazů. Figurální scény byly komponovány do horizontálních pásů, přičemž spodní linie tvořila postavám základnu.
Malba se nanášela temperovou technikou (barvy pojené bílkem či arabskou gumou) na omítku z nilského bahna. V období Nové říše došlo i k použití enkaustiky ( barva + vosk). Používalo se jasných, málo lomených barev z nichž každá měla svůj symbolický význam.
Užité umění Egypta
Řemeslná výroba byla úzce spjata s náboženstvím a díky despotickému řádu dosáhla vzácné preciznosti. Egyptští truhláři vynalezli všechny základní druhy nábytku zhotovené z obyčejného i vzácného dřeva. Užívali intarzii a email. Hrnčíři pracovali na hrnčířských kruzích, své výrobky nejrozmanitějších tvarů zdobily a barvili. Skláři stáčeli z úzkých tyčinek taveného skla nejrůznější vázy zdobené pak rytím nebo malováním. Egyptští zlatníci vytvářely takové šperky jako řetízky a korálky, rozvinula se též technika zlacení kovů, dřeva či kamene, technika inkrustace, intarzie, tauzie, emailu a filigránu. Vynalezli tkalcovský stav.
Žádné komentáře:
Okomentovat