Organizační uspořádání soudní soustavy je zakotveno v Ústavě České republiky. K důležitým normám v této oblasti dále patří zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích), o Ústavním soudu, a zákon soudní řád správní.
Základním pramenem práva, od nějž se odvíjí organizace veřejné správy v České republice, je opět Ústava České republiky, dále řada zákonných a podzákonných norem.
Vzájemný vztah soudnictví a veřejné správy, základní rozdíly
Z principu dělby státní moci vyplývá, že jiný státní orgán než orgán moci soudní nesmí soudnictví vykonávat a do pravomoci soudů zasahovat. Na druhé straně platí, že soud sám také nesmí svou činností nahrazovat činnost příslušející orgánům jiných státních mocí. Vzájemný vztah soudnictví a veřejné správy je vymezován i tím, že veřejná správa podléhá soudní kontrole.
Soudnictví se od veřejné správy liší ústavně zakotvenou nezávislostí soudů a soudců, neboť veřejná správa je prováděna osobami, které nezávislé nejsou.
Obě činnosti se liší i svým účelem. Zatímco veřejná správa je činností nepřetržitou, směřující k naplnění nějakého budoucího cíle, soudnictví a výroky jeho orgánů jsou zásadně spojovány se stavem současným.
Žádné komentáře:
Okomentovat