Nalézací řízení v prvním stupni je vnitřně diferencováno na řízení sporné a nesporné. Základní a charakteristické je řízení sporné, kde soudy projednávají a rozhodují spory. V tomto řízení ovládaném dispoziční zásadou mají jeho účastníci vždy postavení vzájemných protivníků. I když může být účastníků více, vždy stojí buď na jedné nebo na druhé straně sporu a vítězství jedné strany znamená zpravidla prohru strany druhé.
Naopak v řízení nesporném, kde soudy projednávají a rozhodují jiné právní věci je cílem úprava poměrů účastníků zpravidla konstitutivním rozhodnutím do budoucna a nejde tedy o vítězství jednoho účastníka nad druhým. Účastníky tohoto nesporného řízení jsou tedy osoby, jejichž zájmy mohou být v řízení dotčeny, nebo ti, o jejichž právech či povinnostech má být v řízení jednáno nebo rozhodnuto, OSŘ zpravidla sám určuje, kdo je v konkrétním nesporném řízení účastníkem.
Základní procesní podmínkou k tomu, aby soud mohl jednat a rozhodovat ve věci samé, je ve sporném řízení žaloba nebo-li návrh. Ten, kdo podává žalobu, v niž uplatňuje právo na poskytnutí ochrany svému subjektivnímu právu, je žalobcem. Žalovaným je ten, kdo podle žalobcova tvrzení jeho právo ohrožuje nebo porušuje, čímž vyvolává nutnost této ochrany a koho proto žalobce za žalovaného označuje.
Druhým způsobem zahájení sporného řízení před soudem prvního stupně je postoupení věci soudu od jiného orgánu, předcházelo-li soudnímu řízení bezvýsledné řízení u tohoto orgánu.
K procesněprávním účinkům zahájení řízení patří zejména vznik povinnosti soudu provést řízení, k hmotněprávním účinkům pak zejména tzv. zachování lhůt, totiž jednak stanovení promlčecí doby a jednak, že nedojde k zániku práva, pokud to je u soudu žalobou uplatněno v zákonem stanovené prekluzívní lhůtě.
Žádné komentáře:
Okomentovat