Právním základem transakcí v oblasti mezinárodního obchodního styku jsou smlouvy obsahující tzv. mezinárodní prvek. Mezinárodním prvkem se rozumí například rozdílná státní příslušnost stran, rozdílné bydliště stran, sídlo společnosti či místo jejich podnikání v různých státech atd.
Existence mezinárodního prvku ve smlouvě znamená, že její regulace podléhá mezinárodnímu právu soukromému.
Mezinárodní právo soukromé disponuje dvěmi metodami úpravy – metodou přímou a metodou kolizní.
Pramenem úprav v případě obou metod jsou jednak právní normy mající původ v mezinárodních smlouvách, a jednak právní normy mající původ v normách vnitrostátní povahy.
Metoda kolizní
Základním a charakteristickým znakem je, že kolizní normy neobsahují právní regulaci práv a povinností stran, nýbrž odkazují na určitý právní řád, kterým se tento vztah bude řídit. Smyslem metody kolizní je „umístit“ právní vztah do dosahu teritoriální regulace určitého právního řádu.
Příklad
Obchodník z Belgie a z ČR uzavřou smlouvu o dodávce uhlí. Obchodník z ČR jako prodávající má zboží dodat kupujícímu z Belgie do Itálie. Je otázkou, jakým právním řádem se řídí tato smlouva.
Žádné komentáře:
Okomentovat