Penzionovaný železniční úředník píše svůj životopis. Vzpomíná na své dětství, na spolužáky, kteří jej neustále přezírali. Snažil se proto vyniknout prací a pílí. Na gymnáziu měl přítele, který propadl a oběsil se. On sám odešel na filozofii do Prahy a zde žil velmi rozmařilým životem. Později získal místo aspiranta na dráze, začal žít spořádaným životem. Oženil se a stal se vzorným úředníkem. Za své válečné zásluhy byl odměněn prací na ministerstvu. Později odešel na odpočinek. Vedl úplně obyčejný život. V úředníkovi se ale ozýval ještě zcela jiný hlas, který nám jej staví do jiného světa. Měl neřízenou ctižádost, ale málo odvahy. Sňatek uzavřel kvůli finančnímu zabezpečení, na ministerstvu šplhal, mlčel k nepořádkům. O své se hlásí i třetí hlas, hlas úzkostlivého hypochondra. Ve své duši nacházel úředník další a další hlasy, které se snažil celý život potlačovat. Poměr k dívkám nebyl čistý, vzal příteli náboženskou víru a tím i život…
Román je jakousi sondou do lidského nitra. Život nemá jen jedinou tvář a výraz. Člověk je vlastně souhrnem nesourodých bytostí, z nichž jedna vždy vystupuje do popředí.
KONEC 30. LET
ohrožení lidskosti, civilizace – nutnost sjednotit síly proti fašismu
Žádné komentáře:
Okomentovat