díla jsou charakteristická svou filozofickou tematikou. Slučuje je pojem tzv. noetiky – vědy o poznání. Klade si otázky, zda je možné poznat pravdu o světě, o sobě samém. Dospívání k závěru, že pravda je relativní, závisí na našich postřezích, zkušenostech a intelektu. Chce, aby se Češe postavili jednotně proti fašismu.
„Hordubal“, „Povětroň“, „Obyčejný život“ – 3 romány tvořící trilogii, můžeme je číst i odděleně. Vycházely samostatně. Hordubal v roce 1933 a zbylé dva romány v roce 1934. Romány nemají společné téma ani postavy ani související děj. Podle literárních vědců se liší i v uměleckém stylu. Autor nazval svou trilogii jako noetickou – snaží se nastínit způsob a rozsah lidského poznání pravdy. Tvrdí, že její poznání je relativní, závisí na každém člověku, jeho náhledu na svět a zkušenostech.
„Horduba“ – román vypráví příběh sedláka Juraje Hordubala, který se po letech vrací k ženě Polaně a dcerce Hafii. Očekává skvělé přijetí a teplo domova, ale dostává se mu pouze mlčení, odcizení a nevůle z jeho návratu. Hordubal posléze pochopí, že částečnou vinu nese také Štěpán Manya, který byl v jeho nepřítomnosti manželce více než pomocníkem na statku. Příběh vrcholí, když Manya Hordubala zavraždí a soud zkoumá jeho smrt. Kriminalisté se pak snaží zjistit pravdu, ale pouze tím zvětšují nesrovnalosti a rozpory. Pro pravdu se zapomíná na to, jaký byl vlastně Hordubal člověk. Vyšetřováním po jeho smrti mu je nejvíce ublíženo. Závěr příběhu je nevyřešený. Stejně tak ale čtenář neví, jestli byl Manya vrahem z lásky nebo pro peníze, jestli se zdála Polana krásná pouze Hordubalovi atd.
Žádné komentáře:
Okomentovat